Novinky: Univerzita - Aktuality UP (duplicitní, vypnuto)

Byť se to na první pohled nezdá, práce se dřevem a kněžská služba mají něco společného. Ať už z kusu dřeva tvoříte něco konkrétního, nebo pomáháte někomu na cestě k Bohu, je třeba cit a trpělivost. Lukáš Janoušek, který dokončuje studium na Cyrilometodějské teologické fakultě UP, zná obě tyto oblasti. Brzy ho čeká kněžské svěcení, vyrůstal však v truhlářské dílně a zpracování dřeva studoval. Následující řádky o něm vznikly pro tištěný magazín Žurnál, jehož pdf verzi najdete zde.

„Narodil jsem se vlastně v hoblinách. Má­me rodinnou firmu na výrobu nábytku a taťka nás k řemeslu vedl, ať umíme něco do života. Zároveň ale vždy říkal, že nechce, aby nám dílna stála v cestě, pokud bychom zvažovali jiné povolání,“ říká. Práce se dřevem ho však bavila a po střední škole, kde se věnoval jeho umělecko-řemeslnému zpracování, nastoupil na vyšší odbornou školu restaurátorskou. Během studia měl možnost získat zkušenosti v Rakousku a v Německu a mimo jiné se podílel na restaurování barokní sakristie v brněnském jezuitském kostele.

I v současnosti obléká montérky a pomáhá v dílně, jeho typickým oděvem však už nějakou dobu je košile s kolárkem. „Knězem jsem se rozhodl stát, protože jsem zjistil, že Bůh to chce. Zažíval jsem takový krásný pocit a vlastně i určitou odpověď při modlitbě. Ale cítil jsem i oslovení při nějakých situacích. Při studiu v Brně jsem se scházel s lidmi na okraji a povídal si s nimi. Často zmiňovali, že dříve chodili do kostela a potřebují se vyzpovídat, pomoci vyjít ze závislostí, nebo dokonce že se obávají o svoji spásu. Cítil jsem, že jako kněz bych jim mohl nějak pomoci,“ vysvětluje Lukáš Janoušek s tím, že velkou podporou v cestě ke kněžství mu je rodina.

Kdo se na tuto cestu vydá, absolvuje nejprve rok v Teologickém konviktu, během kterého se upevňuje ve svém rozhodnutí. S hodnocením od představených se poté může přihlásit do semináře, kde se ruku v ruce se studiem teologie na teologické fakultě sžívá s církví. Denní řád v semináři zahrnuje společné ranní a večerní modlitby chvály, společné obědy a večeře, samozřejmě čas vyhrazený na studium, ale i volno pro osobní potřeby. „Během něj můžeme jít třeba i se známými do hospody, je však třeba znát zdravou míru – a i to je součást našeho učení. Víkendy jsou pak volnější, často pořádáme různé akce přímo v semináři nebo vyjíždíme do farností.“

Lukáš Janoušek už to má „za pár“. Před sebou má státnice na teologické fakultě, kterou mimo jiné tři roky reprezentoval i v Akademickém senátu UP, což bere jako zajímavou zkušenost k poznání univerzity i k navázání nových přátelství. Dva kolegové senátoři se vloni vydali i na jeho jáhenské svěcení v brněnské katedrále. Novým začátkem pak bude červnové kněžské svěcení a také primiční mše doma v Moravských Budějovicích. „Nevím, jestli jsem univerzální člověk, ale dovedu si sám sebe představit v jakékoliv pastoraci, jakékoliv službě. Velké oslovení cítím ve zmíněné pomoci lidem na okraji, ale uvidím, co mi Bůh připraví. Nicméně chci být služebníkem radostným, radost je to, co lidé v dnešním světě potřebují. Chci tedy povzbuzovat, být pravdivý a být tu pro všechny,“ uzavírá.

Rozcestník míst pro nakojení či přebalení dítěte, dětských koutků, mikrovlnek a dalšího vybavení pro rodiče na Univerzitě Palackého, ale i další služby, praktické informace, benefity či akce pro rodiny přehledně shrnuje specializovaný web Family friendly UP. Nejen s touto novinkou přichází v těchto dnech Univerzita Palackého, která chce být přátelská rodině.

Ověřování potřeb a zlepšování prostředí univerzity směrem k rodinám, jež jsou součástí univerzitní komunity, především tedy rodičům z řad studujících, zaměstnankyň a zaměstnanců, se Univerzita Palackého intenzivně věnuje několik posledních měsíců. Provedla několik šetření a na jejich základě nyní zavádí nová opatření.

Průzkumy, šetření a analýzy

„V uplynulých měsících jsme ve spolupráci s úsekem pro komunikaci a studentské záležitosti provedli mezi studujícími a pracujícími na UP průzkum s cílem získat výchozí podněty a zmapovat aktuální stav zázemí a vybavenosti kampusu univerzity. Zjišťovali jsme povědomí o již existující nabídce pro rodiny s dětmi, aktivitách pořádaných pro tuto cílovou skupinu či o nabídce benefitů,“ uvedla vedoucí oddělení řízení lidských zdrojů Markéta Šupplerová.

Na průzkum Jak udělat z UP místo vstřícné pro rodiče navázalo doplňující šetření nazvané Family friendly UP, zaměřené na téma krátkodobého hlídaní dětí. „Dle mnohých respondentek a respondentů velmi pomůže jakýkoliv posun v oblasti zajištění hlídaní dětí, ať už formou dětské skupiny, či dětského koutku,“ podotkla Šupplerová s tím, že i této problematice se bude univerzita nadále intenzivně věnovat.

Speciální web Family friendly

Souběžně proběhlo na univerzitě mapování zázemí a vybavení jednotlivých budov a jejich „nízkoprahovosti“ pro rodiče, kteří s ní zůstávají v aktivním kontaktu i během své rodičovské dovolené, případně po návratu do zaměstnání či ke studiu. Výsledkem je rozcestník míst na pracovištích a fakultách, která je možné využít pro řešení různých situací s malými dětmi. „Podle fakulty či lokality v něm lze najít například bezbariérový přístup pro kočárek, přebalovací pult, diskrétní místo pro kojení, volně přístupnou mikrovlnku nebo hernu,“ vyjmenovala Michaela Jendřejková z úseku pro komunikaci a studentské záležitosti.

Rozcestník je dostupný na novém specializovaném webu Family friendly UP spolu s organizačními a administrativními informacemi souvisejícími s mateřskou nebo rodičovskou dovolenou, přehledem služeb pro rodiny s dětmi či nabídkou benefitů.

Místa označují nálepky s medvídkem

Související novinkou je také navigační systém nálepek Family friendly rozmístěných na pracovištích univerzity v místech, na která odkazuje výše zmíněný webový rozcestník.

„Jsem cílová skupina a tohle je přesně ono! Informace pohromadě jsou nejlepší pomoc, zatím jsem neměla ponětí ani o univerzitní školce. Hlavně, ať se nás o webu Family friendly dozví co nejvíc, stejně tak důležité mi přijde značení přímo v terénu, na to se moc těším," raduje se z novinek jedna z univerzitních maminek, odborná asistentka na katedře výtvarné výchovy pedagogické fakulty Pavla Baštanová.

Vlastní sekce na diskuzní platformě

Novou tematickou kategorii určenou ke sdílení nápadů, návrhů, pozvání a výzev, ale také připomínek, zkušeností a problémů, se kterými se rodiče či pečující osoby na Univerzitě Palackého setkávají, má Family friendly také na interní diskuzní platformě UP Reflexe.

Univerzitní mateřská škola

Velmi pozitivní ohlasy u zaměstnanců získala v průzkumech Mateřská škola UP, občasný postesk se objevil nad její nedostatečnou kapacitou. Podle ředitelky školky Taťány Nátěstové se mateřská škola stejně jako jiné potýká s tzv. zápisovou turistikou, standardně se ale každoročně dostane velká většina všech zájemců. „Máme velkou radost z každého spokojeného dítěte i rodiče, dlouhodobě se snažíme udržovat nadstandardní úroveň našich služeb,“ dodala.

Spolupráce s městem Olomouc

V neposlední řadě navázala univerzita v oblasti Family friendly aktivní spolupráci s kolegy z magistrátu města Olomouce, kteří se věnují stejnému tématu. Obě strany mají velký zájem o sdílení kapacit v oblasti informací i existujících služeb, které mají za cíl podporovat rodiny s dětmi v univerzitním městě.

Podrobné informace k průzkumům i zaváděným opatřením naleznete na webu Férové univerzity.

Nevydané texty z pozůstalosti německého filozofa a teologa Dietricha von Hildebranda studoval a kriticky zpracoval Martin Cajthaml, profesor Cyrilometodějské teologické fakulty UP. Publikace věnovaná problematice kořenů mravního zla brzy vyjde u nakladatelství Hildebrand Press.

Dietrich von Hildebrand byl německý katolický filozof a teolog, významný představitel rané mnichovsko‑göttingenské fenomenologie a filozofický etik. Jeho hlavním dílem je Etika vydaná po druhé světové válce v USA, kam jako oponent německého národního socialismu odešel.

„Mezi tématy, o kterých Etika pojednává, je také problematika kořenů mravního zla v poslední části díla. Ještě donedávna se zdálo, že jde o nejrozsáhlejší von Hildebrandovo pojednání té oblasti, ovšem v jeho pozůstalosti uložené v Mnichově se mi podařilo objevit materiály, které jeho pojetí mravního zla posouvají dále. Tyto texty jsem si položil za cíl zpřístupnit,“ uvedl Martin Cajthaml, vedoucí katedry filozofie a patrologie a také proděkan pro vědu CMTF UP, který se dílem von Hildebranda dlouhodobě zabývá.

Pro vydávanou knihu využil šesti dochovaných rukopisů a šesti strojopisů, celkem šlo asi o 400 stran textů. „Moje teze je, že tyto materiály vznikly v době přípravy Etiky, ale nebyly do již poměrně rozsáhlého díla zařazeny kvůli své obsáhlosti. Nakonec přímo v Etice najdeme poznámku, že se chystá další dílo, které se podrobně zaměří nejvýznamnější příčiny mravního zla,“ dodal Martin Cajthaml.

Hlavní příčiny von Hildebrand spatřoval v konkupiscenci (silné touze, žádostivosti, dychtivosti) a pýše, o kterých psal již v Etice, kde rozlišil několik jejich podob. V dosud nevydaných materiálech pak jednotlivé typy dále rozpracoval. „Von Hildebrand se tu mimo jiné zmiňuje o konkupiscenci v duševní oblasti, která se může projevovat například v konzumaci povrchní zábavy, která se může stát z mravního hlediska problematickou. V nevydaných textech se také věnuje nenávisti jako další příčině mravního zla, jedním z témat je i lenost, a to například i v rovině duchovní,“ přiblížil profesor Cajthaml s tím, že materiály, které kriticky zpracoval do brzy vycházející publikace, zásadním způsobem doplňují celkový obraz etiky ve von Hildebrandově pojetí. „Považuji to za jednu z nejpodrobnějších analytických i deskriptivních studií příčin mravního zla v dějinách filozofické etiky.“

Studium a zpracování dosud nevydaných textů z pozůstalosti Dietricha von Hildebranda bylo podpořeno Grantovou agenturou ČR v rámci projektu Hodnota a teleologie. Dialog mezi materiální hodnotovou etikou a tradiční etikou.

Aktivně, sportováním, turistikou či hrou v šach strávily stovky zaměstnanců a zaměstnankyň i studujících úterý 7. května, na které připadl letošní Sportovní den Univerzity Palackého. Vybírat mohli z indoorových i outdoorových aktivit připravených univerzitním Akademik sport centrem, ale i dalšími součástmi univerzity či samotnými studenty.

Kapacity všech nabízených disciplín se v předchozích týdnech rychle plnily a od jedné z nejvyšších účastí posledních let neodradila sportovce a sportovkyně ani původně pošmourná předpověď počasí.

Tradičně bohatá nabídka ASC

Za poslední roky největší zájem zaznamenalo Akademik sport centrum UP (ASC), v průběhu registrací tak k desítkám nabízených sportovních aktivit přibývaly další. Pracující i studující na UP měli možnost zapojit se do individuálních i kolektivních sportovních aktivit od jógy přes lukostřelbu až po turnaje ve volejbalu či florbalu. Zájem byl i o netradiční hry, jako je třeba kin-ball.

„V souhrnu jsme měli na denní nabídku 731 rezervací, naštěstí se nevyplnila předpověď a nepršelo nám. Další hry a zábava pro všechny generace pak byly součástí tradičního odpoledního posezení v areálu Sportovní haly UP, kde hrála živá hudba a losovaly se ceny pro účastníky sportovního dne,“ doplnila za ASC Martina Štanclová.

Šachový turnaj odstartoval děkan

Druhý ročník šachového turnaje pro všechny pracující či studující na UP připravili studenti ve spolupráci s šachovým klubem SC A64 Olomouc a přírodovědeckou fakultou. Ve fakultní aule přivítal 65 šachistů a šachistek děkan Martin Kubala.

„Od začátku do konce vládla na turnaji pohodová atmosféra. Všem účastníkům, bez kterých by se tento turnaj nekonal, ale také rozhodčím Richardu Biolkovi a Janě Obšivačové, kteří nejen zajistili plynulý průběh her, ale také veškerý šachový materiál, patří velké díky. Vděčni jsme také přírodovědecké fakultě za poskytnutí prostor a občerstvení a stejně tak dalším podporovatelům turnaje,“ uvedl za organizátory Filippos Georgiadis.

Ve fakultní aule proběhlo odpoledne také vyhlášení vítězů. Na prvním místě se umístil student přírodovědecké a pedagogické fakulty Matěj Kupsa, druhé místo obsadil Vít Holásek z filozofické fakulty a pomyslný bronz si odnesl přírodovědec Patrik Richvalský.

Maraton pod tři hodiny

Více než padesátka běžců a běžkyň nastoupila v úterý ráno ve Smetanových sadech za jezírkem k běžeckému memoriálu Jiřího Hronka. Devátý ročník běhu olomouckými parky tradičně pořádala katedra informatiky Přírodovědecké fakulty UP a startovné bylo pro všechny pracující í studující na univerzitě zdarma. Účastníci si mohli vybrat trať od 5 po maratonských 42,195 kilometru, které jako jediný uběhl pod tři hodiny (čas 02:55:52) Jakub Koníček z katedry geoinformatiky. Podrobné výsledky, fotogalerii a propozice závodu jsou jako inspirace do dalšího ročníku k nalezení na webu memoriálu.

Procházka na Svatý Kopeček

Příznivci pěší turistiky se během Sportovního dne UP mohli vydat na vycházku z Hluboček-Mariánského Údolí na Svatý Kopeček. Ochlazením a možností deště, který slibovaly některé předpovědi počasí, se nenechalo odradit 23 studujících a pracujících na UP. „A udělali dobře, užili jsme si příjemnou procházku s trochou lesa, trochou výhledů i trochou historie, protože jsem se snažil účastníkům něco málo o některých místech říci. Zastavili jsme se například u hornické kapličky v Mariánském Údolí, u desky připomínající knížete Jana II. z Lichtenštejna u zdiměřské hájovny nebo na Wolkerově vyhlídce na Svatém Kopečku. No a kapky vody, které na nás spadly, bychom za celý den spočítali na prstech jedné ruky,“ přiblížil Martin Višňa z oddělení komunikace, který vycházku připravil.

Fotbalový turnaj o pohár děkana

Téměř dvojnásobnou účast oproti předchozím ročníkům zaznamenala filozofická fakulta na své již tradiční fotbalové soutěži kateder. O pohár děkana FF UP se v 11 týmech utkalo 135 hráčů a hráček. Družstva složily katedry politologie a evropských studií, sociologie, andragogiky a kulturní antropologie, mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky, divadelních a filmových studií, bohemistiky, filozofie, psychologie, germanistiky i Centra judaistických studií Kurta a Ursuly Schubertových. Dokonce dva týmy reprezentovaly katedru historie.

„Vyzvali jsme katedry k účasti s dostatečným předstihem a zvolili novou hrací plochu na fotbalovém hřišti FK Slavonín, tak obrovská účast nás přesto příjemně překvapila. O turnaj projevili velký zájem také diváci, kteří pomohli vytvořit napínavou atmosféru až do samotného finále turnaje,“ ocenil fakultní sportovní reprezentaci děkan Jan Stejskal, jehož pohár letos získala katedra mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky. Podrobné výsledky jsou vypsány na Facebooku fakulty.

Soutěž pro další sportující

Řada zaměstnanců a zaměstnankyň zvolila na úterý 7. května svůj vlastní program. Ještě do pondělí 13. května mohou na e-mail sportovniden@upol.cz poslat foto z jejich sportovního zážitku s krátkým popisem a počtem univerzitních účastníků a budou zařazeni do slosování o univerzitní termosku.

Sportovní den pro své pracující i studující pořádá Univerzita Palackého tradičně v květnu. Na program předchozích ročníků od roku 2017 včetně fotogalerií se můžete podívat na webu, dokumentace aktuálního ročníku na něm přibude v nadcházejících dnech.

Koupit si speciální inkoust a doma či v kanceláři si sami vytisknout senzor na zjištění přítomnosti bakterií v těle nebo například těžkých kovů ve vodě? Díky vědcům z Českého institutu výzkumu a pokročilých technologií – CATRIN UP to může být v dohledné době běžná praxe. Jako první na světě totiž vytiskli v běžné inkoustové tiskárně s pomocí vlastnoručně vyrobeného grafenového inkoustu univerzální elektrodu pro nejrůznější senzory. V porovnání s komerčně využívanými produkty má tato elektroda stejný výkon a citlivost, díky zvolené technologii je ale výrazně levnější a dostupnější. Úspěch vědců prezentoval časopis Biosensors and Bioelectronics.

Elektrochemické biosenzory jsou využitelné nejen v medicíně, ale například i pro sledování kvality potravin, pitné vody nebo ovzduší. Jejich klíčovou součástí jsou elektrody, pro jejichž výrobu se ukázaly jako velmi vhodné materiály právě na bázi grafenu. Základem úspěchu olomouckých vědců byla příprava grafenového inkoustu s potřebnými vlastnostmi.

„Najít inkousty vhodné pro tisk není snadné, protože musí splňovat řadu vlastností, které jsou zcela klíčové pro tento typ tisku, je to například velikost částic v inkoustu či jeho viskozita. My jsme tuto kombinaci našli a grafenový inkoust vyrobili. Díky tomu jsme vytiskli elektrodu, která je univerzální a je potřebného tvaru. V jakékoliv elektrochemické laboratoři si ji dokážou zapojit a měřit s ní,“ řekl první autor článku Martin-Alex Nalepa, který se do výzkumných projektů CATRIN zapojil ještě coby student Přírodovědecké fakulty UP.

Technologie je levná, protože na rozdíl od stávajících postupů je díky inkoustovému tisku na tvorbu elektrody potřeba velmi malé množství materiálu. „Komerční metody používají řádově miligramy materiálu a elektrody stojí minimálně několik desítek korun. My potřebujeme materiálu zhruba tisíckrát méně, tedy řádově mikrogramy. Náklady na materiál pro jednu elektrodu jsme vypočítali asi na dvě koruny. Její výkon je srovnatelný s komerčně využívanými senzory, které jsou připravované jinými metodami, ale výroba je velmi přesná a snadná. Navíc jsme mysleli i na životní prostředí, a proto jsme zvolili jako rozpouštědlo inkoustu obyčejnou vodu,“ objasnil další z autorů David Panáček z CATRIN.

Výzkumníci ale chtějí pokročit ještě dále. Cílem je připravovat různé typy inkoustů pro konkrétní aplikace funkcionalizací grafenu, tedy připojením specifické molekuly, která bude sledované látky „vychytávat“. Využití je velmi pestré – od detekce mikrobů, antibiotik, pesticidů, markerů některých nemocí až po škodliviny v životním prostředí.

„Vize je taková, že zákazník si koupí funkcionalizovaný inkoust, dá si ho do vlastní tiskárny a senzor si vytiskne doma nebo v kanceláři. Vytištěnou elektrodu dnes může připojit i k mobilnímu telefonu a měřit. Například během covidu byl nedostatek testů, protože jsme byli závislí na dodavatelích ze zahraničí. Tento systém by zajistil nezávislost a také významně rozšířil spektrum testů. Těch se zatím v lékárnách až na pár výjimek nedostává a lidé musí podstupovat po doporučení lékařem na specializovaných pracovištích vyšetření, která jsou navíc poměrně drahá,“ doplnil Panáček.

Vědecký mistrovský kousek se autorům podařil v rekordně krátkém čase, přestože začínali s touto technologií od nuly. „S prvními kroky nám pomohla naše dlouhodobá spolupráce s kolegy z týmu profesora Arbena Merkociho ze špičkového výzkumného ústavu ICN2 v Barceloně. Naší přidanou hodnotou byla skvělá synergie v našem multidisciplinárním týmu, která urychlila překonání řady překážek během výzkumu,“ uvedl vedoucí týmu Michal Otyepka. Podle něj již vědci jednají s možnými zájemci o komercializaci.

Připravit postup pro výrobu grafenového inkoustu pro tisk stabilních, citlivých a selektivních elektrod biosenzorů a ověřit je v laboratorních podmínkách je cílem prestižního grantu Evropské výzkumné rady (ERC) v kategorii Proof of Concept, který Otyepka vloni obdržel.

Nadčasové myšlenky a mravní pravidla konfuciánství sehrávaly výraznou roli při historickém a kulturním vývoji (nejen) staré Číny v obdobích dávno před naším letopočtem. Pravou podstatu tohoto filozofického směru dnešní čtenáři najdou především v kanonickém souboru textů, pro které se vžil název Čtyři knihy. Patří mezi ně i Mencius, jehož první český překlad nyní vychází ve Vydavatelství Univerzity Palackého v rámci nové edice Dálný východ.

Kniha Mencius je postavena na bázi dialogů mistra Mencia se svými žáky. Dotýká se mnoha témat od konfuciánských představ o spravedlivé vládě a náležité státosprávě přes lidskou přirozenost a mravní roli člověka ve společnosti až po argumentačně vytříbenou kritiku konkurenčních nekonfuciánských učení.

„S trochou nadsázky lze říct, že Mencius byl prvním čínským politologem. Navzdory neutěšené situaci v éře Válčících států věřil, že každý člověk je nadán k dobru. Putoval za lenními knížaty a radil jim, aby si získávala poddané svými ctnostmi, nikoli pouze silou. Zastával se Konfucia, ohlížel se za zlatými časy moudrých králů a místo vojenských strategií nabízel vladařům náročnější cestu sebekultivace a sebereflexe. Ačkoli v praxi se toto úsilí nesetkalo s větším úspěchem, jeho pragmatický idealismus zanechal v čínské kultuře velmi hluboké stopy,“ přibližuje Mencia překladatel Ivo Pajorek.

Mistr Mencius byl Konfuciovým následovníkem a současníkem Alexandra Velikého, Platóna či Aristotela. Jeho významné působení v čínských zemích ve 4. století před naším letopočtem bylo dlouhou dobu přehlíženo. Uznání se ze strany historiků a literárních vědců dočkal až o několik stovek let později, kdy se Mencius zařadil k dalším stěžejním konfuciánským dílům – Konfuciovým Hovorům, Velkému učení a Doktríně středu.

Mencius je první vlaštovkou z nové knižní edice Dálný východ, která má za cíl přinášet významné texty východoasijské literatury a přibližovat čtenářům tamější kulturní i historické aspekty. Navazuje na dlouhodobé publikační aktivity pod editorským dohledem Davida Uhra z katedry asijských studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého.

„Edice navazuje na projekt jediného orientalistického časopisu publikovaného na vysokých školách v ČR – Dálný východ, který bohužel vloni musel svou činnost ukončit. Ve stejnojmenné edici budeme každý rok publikovat jeden překlad z orientálního jazyka do češtiny/ slovenštiny, jeden sborník studentských prací katedry asijských studií FF UP a jedno souborné vydání obtížně přístupných článků našich učitelů ve světových jazycích. V tomto roce máme v plánu uspořádat výbor z textů významné československé sinoložky Věny Hrdličkové,“ říká David Uher k podstatě edice Dálný východ.Český překlad Mencia je k dostání v tištěné i elektronické verzi v e-shopu Vydavatelství UP. 

Studentky a studenti Univerzity Palackého mají nového krále. Během programu hlavního dne Olomouckého majálesu UP byl na Zbrojnici korunován písničkář a doktorand Pedagogické fakulty UP Michal Horák. Slavnostní akt i následný koncert si nenechala ujít ani řada malých fanoušků, kteří mají do vysokoškolských studií ještě daleko. Majáles pokračuje ještě dnes v areálu letního kina.

Korunu posadila novému králi olomouckého studentstva, který přišel na pódium na Zbrojnici v doprovodu čestné stráže, prorektorka UP Andrea Hanáčková. „Drahý Michale, náš nový králi, vládni dobře a moudře jediné univerzitě v tomto blahobytném městě uprostřed Moravy. Přeji ti starým akademickým heslem Quod bonum, felix, faustum, fortunatumque sit – ať je to k dobru, štěstí, blahu a zdaru!“ popřála nastupujícímu vladaři. Tomu již předtím oblékl královský plášť radní Olomouckého kraje pro kulturu Jan Žůrek a dřívější královna Kristýna Coufalová předala královské žezlo.

Od předsedkyně Akademického senátu UP Ireny Smolové pak Michal Horák převzal dar – jediné, speciálně pro něj vyrobené upolele, totiž univerzitní ukulele. „Přeji, ať jsou studenti a celá akademická obec inspirací pro další desítky nových písniček,“ řekla k dárku předsedkyně senátu. Králi se dostalo i dobrých rad pro vládnutí od jeho předchůdkyň a předchůdce, ředitelky Knihovny UP Heleny Sedláčkové, herečky Ivany Plíhalové a fotografa Jindřicha Štreita.

„Milí studenti, milá akademická obci, je mi velkou ctí být zvolen vaším králem. Je to opravdu velká čest pro někoho tak malého,“ započal Michal Horák svoji korunovační řeč, v níž následně připomněl několik úryvků ze svých písní. „Hej, hej, ještě mi nalej – hej, hej, do přednášky času habaděj. Tyto verše já jsem psal a teď UPOLu jsem král! (…) Kralovat budu ve jménu své tvorby a především k blahu všech, kteří z diplomky nemají nic. Když jsem to zvládl já, zvládnete to taky,“ slíbil v závěru proslovu.

Sotva pak slavnostní akt korunovace zakončil zpět studentské hymny Gaudeamus igitur, odložil Michal Horák královské propriety, neboť by se mu s nimi špatně hrálo a zpívalo. Nový vládce totiž zakrátko se svou kapelou opanoval pódium a nádvoří Zbrojnice rozezpíval svými hity, které baví napříč generacemi. To ostatně bylo pod scénou více než patrné, vždyť první řadu tvořily víceméně děti. Mimochodem mladší návštěvníci nechyběli ani o den dříve v šapitó na parkánu Konviktu, kde se s Michalem Horákem během majálesového rozehřívacího odpoledne uskutečnila beseda.

Hlavní den letošního Olomouckého majálesu UP ovšem nebyl jen o mladém písničkáři, který je aktuálně doktorandem Pedagogické fakulty UP. Během programu na Zbrojnici vystoupil také třeba MedicBand, který vedle řady spolužáků přišel podpořit i děkan Lékařské fakulty UP Milan Kolář. Večerní hudební program lákal mimo jiné na vystoupení zpěvaček Pam Rabbit a Barbory Polákové.

Okolí Zbrojnice a náměstí Republiky během dne patřilo studentským a neziskovým organizacím a prezentacím jejich aktivit, také pouličním muzikantům a stánkům, kde se zájemci u příležitosti letošního 20. výročí vstupu ČR do Evropské unie mohli pobavit o EU a blížících se volbách do Evropského parlamentu nebo se dozvědět různé zajímavosti o členských zemích.

Majáles tím však neskončil. Návštěvníci mohou za programem vyrazit i dnes, a sice v odpoledních hodinách do areálu olomouckého letního kina, kde jsou připraveny další koncerty, také autorské čtení nebo workshopy či silent disco. Více zde.

Galerii níže berte pouze jako malou ochutnávku – obsáhlejší fotoalba se brzy objeví na sociálních sítích UP a Olomouckého majálesu UP.

Spánek je klíčovým faktorem ovlivňujícím lidské zdraví a psychickou pohodu. Přijďte proto 15. května 2024 do botanické zahrady přírodovědecké fakulty, kde se uskuteční pravidelná akce Den fascinace rostlinami, letos s podtitulem Spi sladce. Botanické, bylinkové a mykologické stanoviště budou pro školy i veřejnost přístupná zdarma od 10:00 do 17:00.

„Letošní ročník se mimo jiné zaměří na rostliny, které mohou posílit zdraví a dobrý spánek, a také na ty byliny, kterým je lepší se raději vyhnout. Věnovat se budeme také dormanci rostlin, tedy procesu jejich fyziologického útlumu, nejjedovatějším rostlinám světa nebo houbám, které jsou schopny přivodit smrtelnou otravu, i zdraví prospěšným houbám,“ uvedl vedoucí botanické zahrady Václav Dvořák.

Návštěvníci se také budou moci seznámit s rostlinami, které slouží jako úkryt pro živočichy. „V prostorách areálu botanické zahrady budou rozmístěny botanické, bylinkové a mykologické stanoviště. Propojí je pracovní listy s otázkami, na které mohou účastníci odpovídat. Na 16:30 jsme připravili tematicky zaměřenou procházku botanickou zahradu,“ doplnil Václav Dvořák.

Den fascinace rostlinami se koná ve spolupráci s katedrou botaniky přírodovědecké fakulty, Výzkumným ústavem rostlinné výroby v Olomouci a Spolkem Viadua.

Již potřicáté mohli studující přihlásit své texty do univerzitní literární soutěže vyhlášené rektorem UP. Odborná porota, ve které zasedli literární expertka Jana Vrajová, básník a laureát Magnesie Litery Radek Malý a spisovatel Michal Sýkora, letos hodnotila 123 příspěvků od 116 studujících. Výsledky soutěže byly vyhlášeny v pondělí 6. května během slavnostního aktu na parkánu Uměleckého centra UP v rámci olomouckého majálesu. Svými poetickými písněmi jej oživila brněnská písničkářka Prune.

„Mám radost, že se do jubilejního 30. ročníku soutěže zapojilo takové množství studujících ze všech fakult. Zaslané příspěvky dokazují, že na Univerzitě Palackého máme plno literárních talentů a že literatura je pořád důležitá součást univerzitního života,“ uvedl rektor Martin Procházka, který literární soutěž tradičně vyhlásil.

V soutěžní kategorii povídka prvenství připadlo Filipu Peckovi, druhé místo získala Barbora Váchová a třetí bylo uděleno Vojtěchu Grufíkovi. Čestné uznání připadlo Tereze Pajdlové. Vítězem básnické kategorie se stala Darja Dočekalová, stříbro získal Matěj Kulišťák a třetí místo Anna Mária Kubincová. Čestné uznání patří Nele Haluzové, Ondřeji Kořínkovi a Kristýně Kučerové. V obnovené kategorii drama bylo předáno první místo Filipu Peckovi a čestné uznání Tereze Tiché.

„Letošní ročník soutěže byl téměř rekordní, obdrželi jsme velké množství pěkných a kvalitních textů. Gratuluji oceněným i těm, na které se nedostalo. Tvořte dál,“ zhodnotila za porotu Jana Vrajová.

Studentská literární soutěž Univerzity Palackého je tradiční klání, které letos slaví úctyhodných třicet let. O vznik soutěže se zasadil první polistopadový rektor UP Josef Jařab. V plánu je letos pod hlavičkou Vydavatelství UP vydat almanach, který bude obsahovat historii soutěže a výběr básnických textů. Jednatřicátý ročník by měl být vyhlášen v lednu 2025. Vítězné texty se zveřejňují na webu Spisovatelé UP.

Na akademickém mistrovství světa v plavání s ploutvemi, které se uskutečnilo v kolumbijské Pereiře, se závodnice a závodníci studující na Univerzitě Palackého neztratili. V barvách české reprezentace mimo jiné bodoval Filip Látal, který stál třikrát na stupních vítězů, tři medaile získala také Zuzana Hrašková reprezentující Slovensko.

Česká výprava, kterou vedl společně s trenérkou Barborou Kondrovou proděkan Fakulty tělesné kultury UP a předseda Klubu sportovních potápěčů Olomouc Zbyněk Svozil, vybojovala na kolumbijském šampionátu sedm medailí, z toho dvě zlaté. O jeden z nejcennějších kovů se postaral Filip Látal, student ochrany obyvatelstva na FTK UP, zvítězil na 400metrové trati.

„Musím říci, že jsem na toto vítězství hrdý. Jsem hrdý, že jsem byl vybrán, abych reprezentoval Univerzitu Palackého, a ještě více pro mě znamená, že jsem dokázal uspět v konkurenci světové univerzitní špičky a dovézt domů nejcennější kov. Získat prvenství je vždy krásný pocit a skutečnost, že se to povede ve světovém měřítku, tento prožitek jen umocňuje,“ uvedl úspěšný plavec, který již kromě jiného má doma stříbrnou medaili z loňského mistrovství Evropy (viz zde).

V Kolumbii si k zlatu vyplaval ještě stříbro na 200metrové tratě a společně s Adélou Kneifelovou, studentkou Zubního lékařství na Lékařské fakultě UP, se podílel na bronzu ze smíšené štafety. „V blízké době jako největší výzvu vidím zápočty z atletiky, se kterou jsem na štíru. Nicméně v rámci své sportovní kariéry se hlavně připravuji na nadcházející mistrovství světa v Srbsku, což jsou hlavní nominační závody na Světové hry,“ přiblížil Filip Látal své nejbližší plány.

Univerzita Palackého měla zastoupení i ve slovenské reprezentaci. Zuzana Hrašková taktéž studuje na FTK UP a společně s Filipem Látalem trénuje ve skupině Zbyňka Svozila. V Kolumbii si vyplavala tři stříbrné medaile, přičemž na 100metrové trati ji od vítězství dělila pouhá setina sekundy.

Akademického mistrovství světa v plavání s ploutvemi v kolumbijské Pereiře se zúčastnili plavci ze šestnácti zemí. V celkovém žebříčku se nejlépe umístila reprezentace Itálie, česká výprava obsadila pátou pozici a Slovensko skončilo sedmé.

Biomarkery neurodegenerativních proteinopatií, využití 3D tisku či umělé inteligence v medicíně nebo robotické závěsné operace – to jsou některá z témat prezentací, které nejvíce zaujaly členy hodnoticích komisí 56. konference studentských vědeckých prací na Lékařské fakultě UP. Vybrat ty nejlepší nicméně nebylo snadné, během dne totiž v pěti sekcích zazněla téměř stovka příspěvků.

Studentská vědecká odborná činnost je pro posluchače lékařské fakulty prvním krokem k vědecké kariéře a příležitostí hlouběji poznat vybranou oblast medicíny a navázat profesní kontakty s odborníky z fakulty a Fakultní nemocnice Olomouc. Na každoroční konferenci studenti prezentují výsledky své vědecko-výzkumné práce před svými kolegy i hodnotiteli, mezi kterými i letos byli hosté z Jesseniovy lékařské fakulty v Martině, se kterou LF UP dlouhodobě spolupracuje.

„Mohu mluvit pouze za chirurgickou sekci, kde jsem byl členem komise. Měli jsme opravdu velmi složitou práci, protože jak váš přednes, tak zpracování příspěvků byly excelentní a myslím si, že to je velmi dobrý základ pro vaši budoucí praxi, pokud se budete věnovat i vědě. Děkuji, že jsem mohl naslouchat vašim přednáškám, a dovolím si říci, že budoucnost medicíny je zajištěna,“ chválil autory prezentovaných prací proděkan a statutární zástupce děkana Dušan Klos při vyhlášení vítězů jednotlivých sekcí v jídelně FNOL.

Společně s proděkankou Hanou Kolářovou a zástupci Spolku mediků LF UP, který konferenci zajistil organizačně, těm nejlepším předal diplomy a také publikace a poukazy od nakladatelství Grada.

Jedním z oceněných byl Matěj Šňupárek ze 6. ročníku Všeobecného lékařství, který v Klinické a interní sekci zaujal prezentací možného využití umělé inteligence v radioonkologii, pro přesné cílení ozařování při léčbě nádorů mozku.

„Před zahájením ozařování musí lékař na snímku mozku označit, kam záření půjde a kde je naopak nežádoucí. Tomuto procesu se říká konturace. Na olomoucké radioonkologii již využívají algoritmus pro označení orgánů a oblastí, které ozařovat nechtějí, jako je například mícha nebo oči. Lékařům to usnadňuje práci a šetří čas. Algoritmus pro konturaci nádorové masy ale zatím nemají, zkusil jsem pro toto najít a vytrénovat vhodnou neuronovou síť,“ uvedl autor vítězné práce, který zároveň studuje na aplikovanou informatiku na Ostravské univerzitě.

„Nevím přesně, proč se moje práce hodnotitelům líbila, ale myslím si, že to může být tou reálnou aplikovatelností. Závěrem mé práce totiž je, že testovaný algoritmus má potenciál pro využití v praxi. Není to však tak, že by se hned podle kontur vygenerovaných neuronovou sítí ihned mohlo ozařovat. Lékař by tyto primární kontury nejdříve musel schválit, případně modifikovat. Tento přístup by nicméně mohl výrazně zjednodušit a zrychlit lékařskou práci,“ dodal Matěj Šňupárek, který se chce této problematice i nadále věnovat.   

Abstrakt práce Matěje Šňupárka, jakož i všech témat prezentovaných na 56. konferenci studentských vědeckých prací najdete ve sborníku zde. Přehled vítězů v jednotlivých sekcí je dostupný tady, další informace o SVOČ na LF UP pak zde.

Děkan Fakulty zdravotnických věd UP Jiří Vévoda a ředitelka Národního centra ošetřovatelství a nelékařských zdravotních oborů Jana Nekudová podepsali memorandum o spolupráci. Vedení fakulty si od kontaktu s významným partnerem slibuje propojení cílů, jejichž jmenovatelem je vzdělání a následný profesní rozvoj nelékařských zdravotnických pracovníků.

„Obě strany mají zájem o spolupráci s ohledem na rozvoj vzdělávací a vědecko-výzkumné oblasti z hlediska využití aktuálních a dostupných vědeckých poznatků a celkového zkvalitnění poskytovaných zdravotních služeb a ošetřovatelské péče,“ shrnul děkan Jiří Vévoda.

Vedení fakulty a centra se v memorandu dohodla na formách spolupráce. Ta by měla být zaměřena například na vzájemné kooperace na jednotlivých vzdělávacích činnostech jak pro studenty, tak pro zdravotnické pracovníky, participaci na vědecko-výzkumné činnosti nebo sdílení nových poznatků s ohledem na zkvalitnění poskytované zdravotní a ošetřovatelské péče.

„Výhody spolupráce spatřujeme především ve vzájemném propojení cílů, jejichž společným ukazatelem je vzdělání a budoucí profesní rozvoj nelékařských zdravotnických pracovníků. Pevně věříme, že i další oblasti, jako je například rozvoj vědecko-výzkumné činnosti, budou s ohledem na předmět memoranda akcentovány,“ uvedla přednostka Ústavu ošetřovatelství Daniela Bartoníčková.

Autor hitů, v nichž sází na autentický humor a životní situace. Zpěvák s titulem Objev roku v anketě Zlatý slavík 2021, který o rok později získal v téže kategorii i nominaci na hudební Cenu Anděl. A taky doktorand katedry hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého a nový král Olomouckého majálesu UP. Královskou korunu převezme a poté i zazpívá Michal Horák.

Do zahájení letošního Olomouckého majálesu UP už jeho organizátoři odpočítávají hodiny. Během nabitého třídenního programu se na dvou scénách (Zbrojnice a Konvikt) posluchačům nabídne divadlo, workshopy, besedy, hospodský kvíz a samozřejmě i koncerty. Nádvoří Zbrojnice přivítá i Michala Horáka, doktoranda Pedagogické fakulty UP, nového krále Olomouckého majálesu UP, úspěšného písničkáře, jehož písně na YouTube přesahují úctyhodnou hranici jednačtyřicet milionů zhlédnutí. Jeho specifický přístup k hudbě oslovuje posluchače všech cílových skupin. Jak se k hudbě dostal a co ho v tvorbě inspiruje? Odpovědi nejen na tyto otázky nabízíme v krátkém rozhovoru.

Michale, kdy se stalo, že jste v sobě objevil hudebníka?   

V tom, co budu dělat, jsem měl jasno odmala. Na klavír jsem se doma pokoušel hrát už ve třech letech. Nikdy jsem vlastně netíhnul k ničemu jinému, než bylo divadlo a hudba. Vzpomínám si na církevní základní školu v Hradci Králové, kde byla moc hodná řádová sestřička. Ten, kdo tehdy nechtěl být v družině, mohl s ní cvičit na klavír. A tak jsem toho využil a cvičil. I na základní umělecké škole jsem však hrál tak, že jsem si písničku nejprve naposlouchal, jak ji hrála vyučující a pak ji zahrál podle sebe. Paní učitelka občas poznala, že jsem hrál něco jinak, ale louskat noty mě zhruba do patnácti let nebavilo. Svět hudební nauky jsem objevil a cestu k ní si našel až někdy v šestnácti díky učiteli a jazzmanu Radku Škeříkovi. Jemu dnes vděčím za mnohé, díky němu jsem se do hudební nauky zamiloval.

Ze základky jste se přesunul na gymnázium. Nikdy jste nepomýšlel na konzervatoř?

Ne. Hudbě jsem se věnoval po svém. Písničky jsem skládal už jako gymnazista a po maturitě jsem šel studovat na Pedagogickou fakultu UK v Praze, Učitelství pro první stupeň. Do doktorského studia na Univerzitu Palackého jsem pak nastoupil s tím, že bych se chtěl věnovat mezipředmětové edukaci hudební výchovy spojené s jinými předměty. A taky jsem si chtěl vyzkoušet bydlet v Olomouci, kterou jsem vždycky miloval. Už během prvního roku studia jsem však zjistil, že bych daleko více než v mezipředmětové edukaci mohl říct právě v hudební nauce. Tu teď společně s intonací učím jen o něco málo mladší studenty, než jsem já.

Majáles UP s Michalem Horákem

Beseda, Šapitó UC UP, 6. května, od 16:00.

Korunovace a koncert, nádvoří Zbrojnice, 7. května, od 17:00.

Více o Olomouckém majálesu UP zde.

Hudba vás živí, chcete také učit?

Pro mou životní rovnováhu je hodně důležité mít svou činnost rozprostřenou na více místech. Kolotoč hudebního světa, koncertování, vystupování je neustálý adrenalin. Výuka mi přináší něco jako zdravé uzemnění, je to činnost, která má smysl. Takže ano, učit bych chtěl, ale co bude, to vlastně nevím…

Kde pro svou tvorbu hledáte inspiraci?

Ve svých zkušenostech. Když se mi něco přihodí, stává se, že mám potřebu se o zkušenost podělit. Možná i proto, že si myslím, že lidé budou na danou situaci nahlížet podobně. Kupu takových zkušeností mám ze studijního prostředí. Pak čerpám i z různých historek, které se přihodily známým. Většinou pak vyprávěnou příhodu stáhnu v písničce na sebe, aby byla autentičtější. Inspiraci hledám i ve folkloru vesnice, z níž pocházím. K těmto typům historek se většinou dostávám díky tátovi, který je sbírá od starousedlíků. Jsou kouzelné a často i vtipné a já si říkám: jestli o tom nenapíšu já, tak už asi nikdo.

Co dnes vnímáte jako váš úspěch?

Asi bych mohl mluvit o třech CD, na jejichž vzniku jsem spolupracoval s partnery, kterých si velmi vážím. Například ve spolupráci s Janem Steinsdörferem, klavíristou z Chinaski, a Janem Vávrou, dvorním textařem Ewy Farné, vzniklo mé třetí album. Spolupracoval jsem také s jedním z nejvyhledávanějších producentů Filipem Vlčkem, v jehož studiu jsme točili. Osobně však za úspěch spíš považuji jiné věci. Například to, že se mi stane, že za mnou někdo po koncertě přijde a řekne mi, že hudbu začal dělat právě díky mně. Jako úspěch vnímám i to, že mám na koncertech plno, že lidé moje písničky znají. To se totiž nestane za rok, je to výsledek dlouhodobější práce.

I o tom všem budete hovořit během besedy, která má koncertu na Zbrojnici předcházet?

Možná i o tom. Na Olomouckém majálesu UP budu mít koncert již podruhé, hrál jsem zde už před dvěma lety. Letos tu budu mít navíc i besedu, v níž bych rád přiblížil tvůrčí proces psaní. Budeme v Šapitó Konviktu mluvit nejen o tvorbě písní, videoklipů, ale i o českém showbyznysu. A samozřejmě zazní i ukázky některých mých skladeb.

Desátý ročník Mezinárodního kolokvia latinskoamerických studií v Olomouci (Coloquio Internacional de Estudios Latinoamericanos en Olomouc, CIELO) s názvem Krajina, archiv, obraz se věnuje tématu krajiny a paměti, její propojenosti s komunitou a jejích hranic, to vše v literárních textech a audiovizuálních materiálech. Prestižní setkání včera zahájila chilská spisovatelka Diamela Eltit.  

Do Olomouce se sjely desítky významných literátů, umělců a vědců. Se svými příspěvky vystoupí na jubilejním ročníku Mezinárodního kolokvia latinskoamerických studií. Vedle chilské nositelky mnoha mezinárodních ocenění Diamely Eltit, která třídenní setkání zahájila přednáškou s názvem Literatura a nahodilost (Literatura y contingencia), vystoupí v prostorách Filozofické fakulty Univerzity Palackého také mexická spisovatelka a výtvarnice Verónica Gerber Bicecci, a to s přednáškou/performancí Společnost (Compañía), portorická spisovatelka Marta Aponte Alsina s přednáškou Krajiny v pohybu, karibská zastavení  (Paisajes en movimiento, escalas caribeñas) či brazilský spisovatel Luiz Ruffato s přednáškou Město jako krajina (A cidade como paisagem). Po několikáté zavítal na jedinečné setkání akademiků a spisovatelů z různých koutů světa i významný německý hispanista Karl Kohut, pro něhož se pravidelné cesty na olomoucké CIELO staly návratem do krajiny dětství.

„Naším cílem je umožnit studentům a kolegům katedry romanistiky FF UP i celé české romanistické komunitě sdílet zkušenost s předními latinskoamerickými literáty, umělci a vědci. Chceme i zviditelňovat olomouckou hispanistiku ve světovém kontextu a upevňovat tak silnou tradici středoevropského zájmu o Latinskou Ameriku,“ uvedla Markéta Riebová, garantka uvedeného setkání. To vzniklo především díky nadšení nynějšího vedoucího zdejší katedry romanistiky Daniela Nemravy a dalších olomouckých hispanistů diskutovat klíčová témata, jako je politika, násilí, exil, paměť, archiv či tělo, která ve dvacátém a jedenadvacátém století rezonovala v literárních, filmových a obecně uměleckých dílech Latinské Ameriky.

Prestižní setkání, jehož jednacími jazyky jsou španělština a portugalština se koná v prostorách FF UP. V minulých devíti ročnících se ho již účastnily výzmané osobnosti jako jsou argentinská teoretička Beatriz Sarlo či kubánský exilový spisovatel Abilio Estévez.

Rekordních 116 studentů se letos zúčastnilo Studentské vědecké soutěže O cenu děkana Přírodovědecké fakulty UP. Celkovou vítězkou jednadvacátého ročníku se stala studentka oborů Nanomateriálová chemie a souběžného doplňujícího studia učitelství chemie Zuzana Brabcová. Zvítězila s prací nazvanou Sbírka výukových materiálů propojujících tematiku nanomateriálové chemie a nanomateriálů.

„Vítězství bylo nečekané a překvapilo mě. Velké poděkování patří Pevnosti poznání, kde mám tu čest už několik let pracovat. Myslím si, že z toho pramení spousta zkušeností, nápadů a kreativního procesu. Poděkovat bych chtěla i svému vedoucímu docentovi Karlu Berkovi. Za to, že během těch pěti let, co pod jeho vedením pracuji, věří ve mě více než já sama sobě,“ uvedla krátce po soutěži Zuzana Brabcová.

Studenti před odbornými porotami prezentovali své práce z matematiky a informatiky, chemie, fyziky, biologie a ekologie, věd o Zemi i didaktiky přírodovědných oborů, a to vždy v bakalářské, magisterské a doktorské kategorii. Součástí soutěže byla i posterová sekce. Nejvíce přihlášených studentů bylo v sekcích Chemie, Biologie a ekologie a Vědy o Zemi.

„Všichni, kteří jste se zúčastnili soutěže, máte můj respekt za to, že jste byli ochotni jít s kůží na trh. Myslím, že ať už budete oceněni či nikoliv, je to zkušenost, která se vám do života bude hodit. Kvalitních prací bylo v letošním roce mnohem víc, než můžeme ocenit. Řada z nich bude v blízké době publikována v mezinárodních časopisech, což je dobrá vizitka,“ řekl při předávání ocenění děkan přírodovědecké fakulty Martin Kubala.

Studentská vědecká soutěž O cenu děkana existuje na přírodovědecké fakultě ve své stávající podobě od roku 2007 a navazuje na dlouholetou tradici tzv. SVOČ, studentské vědecké a odborné činnosti. Cílem soutěže je motivovat studenty k aktivní účasti ve vědě a výzkumu a k dalšímu působení v oblasti bádání a poznávání.

Vítězové sekcí:

Matematika a informatika – Václav Cenker
Chemie – Jiří Houšť
Fyzika – Vojtěch Kuchař
Biologie a ekologie – Martin Kovačik
Vědy o Zemi – Ekanayaka Ekanayaka Mudiyanselage Ruchira Dulanjith 
Didaktika přírodovědných oborů – Zuzana Brabcová
Posterová sekce – Tereza Bojdová

Mezi hosty slavnostního galavečera Univerzity Palackého na české ambasádě ve Washingtonu byly rovněž osobnosti, které pojí rodinné vazby s velkými postavami české historie 20. století. Rektor Martin Procházka se tak během večera setkal například s Janou Kánskou, dcerou nejznámější oběti komunistických justičních vražd Milady Horákové, nebo s Andreou Pohl, prapraneteří druhého československého prezidenta Edvarda Beneše.

Olomoucká univerzita dostala jedinečnou příležitost představit se před americkým publikem, prezentovala se spolu s Olomouckým krajem a Statutárním městem Olomouc. Na galavečer pořádaný na konci dubna v sídle Velvyslanectví ČR přišlo více než dvě stě pozvaných hostů, byli mezi nimi rovněž absolventi UP žijící v USA, zástupci partnerských amerických univerzit, ale i američtí vědci, podnikatelé a finančníci.

„Prezentovali jsme naši univerzitu jako instituci s více než čtyřistapadesátiletou historií, která je však univerzitou živou, moderní, úspěšnou a aktivní v oblasti mezinárodní spolupráce. Pracujeme na rozvoji vztahů s našimi stávajícími partnery v USA, ale zároveň je pro nás důležité hledat také další možnosti podpory a fundraisingu, abychom mohli otevřít dveře pro získání zahraničních zkušeností co největšímu počtu našich studentů i akademiků,“ podotkl Martin Procházka, který poděkoval české ambasádě i americkým hostům za vlídné přijetí.

Společně s prorektorem pro internacionalizaci Jiřím Stavovčíkem jednal ve Washingtonu také o další spolupráci a podpoře se zástupci Moravian University a National Czech & Slovak Museum & Library.

V průběhu slavnostní akce promluvil k hostům galavečera vedle rektora Martina Procházky a prorektora Jiřího Stavovčíka také velvyslanec ČR v USA Miloslav Stašek, ředitelka Národního českého a slovenského muzea a knihovny v Cedar Rapids Cecilie Rokusek a také absolvent UP Adam Matěj, který je v současnosti v pozici Post-Doctoral Student na Georgetown University. O uměleckou část večera se postarala klavíristka s českými kořeny Katelyn Bouska, která zahrála skladby českých autorů, jako jsou Leoš Janáček, Marek Keprt, Miloslav Ištvan či Vítězslava Kaprálová.

Přednášky a workshopy českých i zahraničních univerzitních vyučujících a zároveň dalších hostů jsou připraveny pro nadcházející ročník Dnů lusofonní kultury. V jejich závěru představí Jiří Černý, významný romanista a emeritní profesor UP, svůj nedávno vydaný unikátní Portugalsko-český slovník brazilské portugalštiny.

S cílem obohatit studijní programy posluchačů katedry romanistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého i studentů dalších oborů UP a seznámit širší veřejnost s kulturami zemí, které stále ještě nepatří k častým turistickým destinacím, se od 4. do 7. května uskuteční Dny lusofonní kultury. Tuto akci každoročně pořádá Centrum portugalského jazyka a lusofonní kultury na katedře romanistiky FF UP ve spolupráci s Portugalským centrem Institutu Camões v Praze a s Velvyslanectvím Brazílie v Praze. I letošní Dny lusofonní kultury nabídnou přednášky a workshopy českých a zahraničních univerzitních vyučujících a dalších hostů, a to na vybraná témata z oblasti jazyka, literatury a reálií portugalsky mluvících zemí, zejména Portugalska a Brazílie. K nejvýznamnějším hostům budou letos patřit portugalský básník João Luís Barreto Guimarães a brazilský spisovatel Luiz Ruffato.

„Přestože se většina z programové nabídky uskuteční v portugalštině, v češtině prosloví přednášku emeritní profesor UP Pavel Štěpánek, a to na téma Portugalská architektura od počátků po dnešek: historický přehled. Ještě před přednáškou katedra romanistiky chystá kratinké setkání, jehož cílem je profesoru Štěpánkovi poděkovat za knižní dar,“ uvedla Zuzana Burianová, členka katedry romanistiky FF UP.

Vyvrcholením Dnů lusofonní kultury bude křest Portugalsko-českého slovníku brazilské portugalštiny. Jde o první slovník svého druhu, který se soustředí na specifické lexikum brazilské varianty portugalštiny a pokouší se je převést do češtiny. Slovník je dostupný v tištěné a elektronické variantě a jeho slavnostní křest se uskuteční 7. května od 16 hodin v kavárně v Porto Vila. Na akci kromě autora slovníku, profesora Jiřího Černého, promluví například ředitel Vydavatelství UP Aleš Prstek nebo velvyslankyně Brazílie v ČR Sônia Regina Guimarães Gomes. Poté se zájemcům nabídne moderovaná beseda s profesorem Černým, a to nejen o slovníku, rozdílech v portugalštině, ale i počátcích a historii portugalštiny v Olomouci. Více zde.

Prostřednictvím muzikálu ELA! vzdá už 3. května činohra Moravského divadla Olomouc hold Elišce Junkové, bezesporu nejslavnější olomoucké rodačce, věhlasné automobilové závodnici. Autorské hudbě, jakož i celému hudebnímu nastudování nového díla se více než rok věnoval Filip Tailor, občanským jménem Krejčí, člen katedry hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého.

Po úspěšných Božích mlýnech se činohra Moravského divadla Olomouc opět vrací ke svým kořenům, na Hanou. Pomyslně se chystá poklonit nejslavnější olomoucké rodačce, Elišce Junkové, automobilové závodnici, která platila za nejrychlejší ženu světa a dodnes je hodnocena jako nejúspěšnější automobilová závodnice všech dob. Její nelehký život i zářivou závodní kariéru zmapoval v nově vzniklém muzikálu svým autorským textem Tomáš Syrovátka. Hudbu pro uvedené dílo vytvořil Filip Tailor, člen katedry hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého. ELA! obsahuje sedmnáct hudebních čísel, z nichž třináct skladeb je zpívaných, zbylé jsou instrumentální. Podle skladatele Filipa Tailora, jenž před světovou premiérou tohoto muzikálu poskytl Žurnálu Online krátký rozhovor, probíhaly práce na kompozici díla od léta 2023. 

Můžete komentovat, jak jste se dostal právě k této práci? Jaký je za tím příběh?

První impulz přišel od režiséra Romana Vencla, uměleckého šéfa činohry Moravského divadla Olomouc, s nímž spolupracuji dlouhodobě. Autorský muzikál byl pro nás ale novinka. Původně jsme totiž předpokládali, že půjde, podobně jako v případě Božích mlýnů, o činohru s písněmi. Jakmile jsme si ale písňové texty a libreto Tomáše Syrovátky přečetli, bylo jasné, že máme před sebou materiál na plnohodnotný muzikál. Pro mě z toho vyplynula daleko větší náročnost na koherenci hudebních čísel, motivicko-tematickou provázanost a spoustu dalších aspektů navíc. Měl jsem na tuto práci zhruba rok, to je přiměřená doba, a tak jsem se pustil do práce...

Zásadním zdrojem inspirace k tomuto muzikálu bylo hudební paradigma Jaroslava Ježka a George Gershwina. Máte k této hudbě osobní, specifický vztah?

ELA! Muzikál. Moravské divadlo Olomouc, světová divadelní premiéra 3. května. Hudba: Filip Tailor. Texty písní: Tomáš Syrovátka. Aranžmá, orchestrace, produkce, mix a mastering: Filip Tailor. Zvukový mistr: David Spilka. Nahráno v DS studiu Davida Spilky v Olomouci, leden 2024.

Jako hudebník, který interpretačně vychází z klavíru, mi vždycky byla Gershwinova i Ježkova hudba blízká. Bugatti step, kterému byla Eliška Junková Ježkovi inspirací, jsem hrál už na základní umělecké škole a byl jsem jím fascinován. S Gershwinovou hudbou jsem se rovněž setkal díky své skvělé klavírní učitelce Miriam Sychrow, která do mého repertoáru řadila skladby jak autorů vážné, klasické hudby, tak jazzu. A právě Gershwin i Ježek disponují vzácnou schopností, která mě upoutala už dávno, a tou je schopnost funkční syntézy vlivů klasické hudby, jazzu, ale i populární hudby a ryzího, řekněme až písničkářství. Nejen že oba byli schopní zkomponovat hodnotnou, hutnou kompozici v klasickém paradigmatu moderní vážné hudby 20. století, ale zároveň dokázali vymyslet jednoduché, avšak osobité melodie, které se lidem vryly do paměti, které si mohli zpívat a které se staly jazzovými standardy, či prostě a jednoduše „zlidověly“. Tento fenomén mě fascinoval i v hudební disciplíně, které jsem se věnoval v dizertaci, hudební analýze uplatňované na poli progresivního rocku. Fascinovala mě schopnost skloubit aspekty „klasiky“, „vysokého umění" a zároveň dravosti a nespoutanosti rockové hudby, jako v případě Keitha Emersona nebo Freddieho Mercuryho. A právě tuto devízu vnímám jak u Ježka, tak Gershwina. Podle zdrojů, které jsem v rámci přípravy prostudovával, byl právě pro syntézu klasiky a jazzu Jaroslav Ježek okouzlen Gershwinovou legendární kompozicí Rhapsody in Blue.

A jaký pak máte vztah k automobilismu? Je vám blízký příběh Elišky Junkové?

Příběh, který napsal Tomáš Syrovátka, může být blízký všem, protože je přesahový. Otázky hledání a prosazení vlastní identity, role jedince ve společnosti, role ženy a muže v dávno minulé versus dnešní společnosti, to jsou témata, se kterými se může identifikovat každý, i já. I pokud se ale na toto téma podívám užším aspektem, čistě motoristickým, tak i ten je mi blízký. Jako malý kluk jsem byl fascinován supersporty, sledoval jsem formuli 1, maloval jsem si své vlastní designy sportovních automobilů a sledoval jsem bedlivě závod o nejrychlejší auto planety. Později, když jsem „přičichl“ k hudbě, jsem tento koníček trochu upozadil. Koupit si ale někdy nějaké rychlé auto je pořád jeden z mých menších snů. Mým favoritem je Jaguar! 

Komu je představení určeno? Koho by mohlo, mělo oslovit? Jinými slovy, koho byste na představení pozval především?

Muzikál ELA! v sobě snoubí nejen biografické prvky ze života Elišky Junkové, ale i celou řadu původních autorských písní, které obohacují či přímo doplňují děj. Nejde o životopisné drama, ale o hudební komedii, inspirující se životem a sportovními úspěchy první dámy automobilového sportu. Její osobnost je zde ztvárněna dvěma "já", zkušenější, starší Elou, v podání skvělé Vlasty Hartlové, která je vypravečem a ukazuje osobnost Elišky Junkové v barvách a širším kontextu, a tím průbojnějším, mladším "já" v podání fantastické Natálie Tichánkové , zakladatelky a frontmanky skupiny Natálie Tichánková&Good,ve které mám tu čest působit, a jejíž členové nahráli veškeré rytmické party celého muzikálu. Natálie ovládá muzikálový obor vzácně vyrovnaně nejen ve všech jeho tří složkách (herectví, tanec, zpěv), ale i z teoretické roviny ( v době pandemie covid-19 vedla pro naši katedru hudební výchovy několik specializovaných online přednášek). Tyto dvě rozdílné stránky osobnosti Elišky Junkové jakoby reprezentovaly skloubení právě těch dvou navzájem vzdálených hudebních sfér, jak jsem o nich mluvil v souvislosti s Gershwinem, Ježkem, Emersonem či Mercurym a vzájemně se skvěle doplňují v jeden dokonalý celek. Jak už jsem naznačil, příběh je zpracovaný s přesahem. Může se v něm najít kdokoliv. I fanoušci motorismu si přijdou na své. Už jen proto, že na scéně figuruje plně funkční replika Bugatti T35, se kterou Eliška Junková jezdila, a to v měřítku 1:1. Je dokonce začleněná v úžasných choreografiích Petry Procházky Parvoničové. Co se týká hudebních žánrů, z nichž jsem kompozičně a aranžérsky čerpal, kromě vlivů jazzu a klasického dnešního muzikálu broadwayského střihu, zazní skladby laděné, podobně jako u Ježka či Gershwina, do blues, nebo dokonce rhythm & blues a rock’n’rollu. Bez nadsázky se tedy dá říct, že na své si přijdou úplně všichni. Rád bych na představení pozval zejména diváky, kteří jsou, podobně jako já, hrdými olomouckými patrioty, protože Eliška Junková je jednou z těch úplně nejslavnějších olomouckých rodáků, jestli ne tou vůbec nejproslulejší. Její jméno je známo po celém světě. Inscenace vypráví její příběh v očích Tomáše Syrovátky, v uších mých a v režijním pojetí Romana Vencla.

Filip Tailor, hudební skladatel, interpret, spoluzakladatel Hudebního Institutu a také pedagog na katedře hudební výchovy PdF UP je absolventem PdF UP, oboru Učitelství pro druhý stupeň ZŠ (zaměření angličtina a hudební výchova) a také postgraduálního studia Hudební teorie a pedagogiky PdF UP. Odborně se zaměřuje na nonartificiální hudbu: progresivní rock, komplexní hudební analýzu, hudbu a počítače, aranže skladeb, baletní korepetici, improvizaci a kompozici. Od roku 2014 působí na katedře hudební výchovy PdF UP. Je autorem hudby k několika inscenacím Moravského divadla Olomouc i jiných divadel a zároveň i autorem aranžmá a hudebního nastudování mnoha hudebních inscenací nejen v Moravském divadle Olomouc, ale i v Městském divadle Zlín a na Slovensku. Pravidelně aranžuje pro Big band Žerotín a olomoucké pěvecké sbory. Je také autorem oficiální znělky města Olomouce s názvem Téma pro Olomouc, kterou nahrála Moravská filharmonie Olomouc a která měla slavnostní premiéru v roce 2021 při příležitosti Dnů evropského dědictví. Účinkoval, účinkuje nebo pravidelně hostuje v mnohých olomouckých kapelách.

Česká republika je už dvě desítky let členskou zemí Evropské unie. Jak se tato skutečnost propsala do našich životů, proč stále patříme k největším euroskeptikům a jakou budoucnost má EU před sebou? Na tyto otázky v rozhovoru odpovídá David Broul z katedry politologie a evropských studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého.

Vedle doktorských studií se zároveň jako koordinátor věnuje projektu Euforka, v rámci kterého se studenti a dobrovolníci z českých univerzit snaží nabízet veřejnosti pravdivé a nezkreslené informace o EU a tématech, která s naším členstvím v unii souvisejí.

Jsme součástí evropského společenství 20 let. Jakých těch 20 let bylo, můžeme se za nimi zkusit ohlédnout?

Když se ohlížím za uplynulými 20 lety zapojení ve skutečně jedinečném projektu Evropské unie, nemůžu se ubránit názoru, že nám pohled na ně výrazným způsobem formovala domácí politika. To není samozřejmostí pro každou členskou zemi. V mnoha zemích se například stane, že během předsednictví není sestavena vláda, anebo je vládě vyjádřena nedůvěra. Málokdy je ale taková situace tak významně propojena s předsednictvím Radě EU (tehdy předsednictvím Evropské unii), jako se nám to stalo v roce 2009.

A tak nahlížíme na uplynulých 20 let tak trochu z biologického hlediska: dlouhou dobu jsme byli bráni jako ti méně zkušení, kteří svou mladickou nezkušenost prokázali rozporuplným předsednictvím Evropské unii, následně jsme se dostali do puberty, když jsme okolo roku 2015 s probíhající uprchlickou krizí začali zlobit – což se projevilo a projevuje i soustavným odsouváním našeho závazku přijetí eura –, až jsme se během 18. výročí (v době pomyslné plnoletosti) prokázali jako vyspělý partner, který se svým druhým, velmi dobře přijatým předsednictvím Radě EU poznává, kde je jeho pozice.

To by ale byl neúplný obraz. V tomto čase se totiž rovněž vyvíjel postoj veřejnosti k Evropské unii, který je v posledních letech dospělosti mírně smířlivější, ale stále náleží mezi nejskeptičtější v Evropské unii; dodnes jsme si nedokázali zvnitřnit, že my jsme Evropská unie a rozhodujeme v ní stejně jako každý zapojený národ. A během uplynulých 20 let rovněž došlo k zásadní profesionalizaci veřejné správy vůči EU. Roste nám již druhá generace profesionálů, kteří začínají zastávat významné pozice v unijních institucích, znají jednotlivé procesy celého projektu a umí se v nich pohybovat. Nicméně pozor, tito profesionálové se výrazně zasadili o to, že už i zmíněné první předsednictví proběhlo po úřednické linii velice dobře.

Vy jste prakticky celý život prožil v zemi, která je součástí EU. Porovnáváte třeba svůj pohled na Unii s lidmi o generaci staršími, svými rodiči, okolím?

Porovnávám ho velmi často, protože vím, že do značné míry žiju ve specifické bublině, která má Evropskou unii poměrně hodně zvnitřněnou, abych znovu použil tento termín. Naštěstí ve mém blízkém okolí, v rodině je náš pohled prakticky totožný a liší se spíše jen v náhledu na maličkosti spjaté s postupem integrace. Jako člověk zapojený do výzkumu ale musím stát nohama na zemi, a pokud Evropskou unii i přes její zcela nezpochybnitelný přínos naší zemi vnímá pozitivně pouze – dle posledního měření – 55 % obyvatelstva ve srovnání například se slovenskými 73 %, pak se zajímám o to, čím to je.

A proto jsem pak velmi rád za účast na univerzitním studentském projektu Euforka, který si klade za úkol objektivní, pravdivou a poutavou formou informovat o příkladech dobré praxe v Evropské unii, respektive celé Evropě. Za covidu to nebylo možné, ale v poslední době s Euforkou vyrážíme i do ulic a diskutujeme s lidmi o jejich vztahu k Evropské unii, například během studentského majálesu. A snažíme se v lidech vzbudit zájem o dění v Evropě, Evropské unii, aby si o něm sháněli relevantní informace – třeba právě na platformách Euforky, kde máme vše podloženo hodnověrnými zdroji.

Kolem EU je stále mnoho mýtů, polopravd, dezinformací. Byl právě toto jeden z důvodů, proč byla založena Euforka?

Ano, je to jeden ze zásadních cílů jejího poslání. A dodnes zvažujeme, jak s tímto cílem nakládat, protože nechceme přispívat k šíření lží jejich opakováním spolu s opravováním, uváděním dezinformací na pravou míru. Proto se nejvíce soustředíme na solidní informování postavené na faktech. Proti lžím se stavíme havlovsky: šíříme pravdu.

Vedle toho, že díky evropským dotacím zlepšujeme naše životní podmínky, co přinesla EU jednotlivým generacím? Můžete se na to zkusit podívat jako politolog, co přinesla a přináší EU mladým lidem a co třeba nynějším seniorům?

Evropská unie přinesla jednoznačné zlepšení životní úrovně, a to nejen díky štědrým evropským dotacím. S členstvím se nám otevřela možnost přístupu do Schengenského prostoru. Od roku 2007 tak můžeme nejen my, ale i zboží, služby a kapitál bez omezení překračovat hranice České republiky. Bohužel si dostatečně neuvědomujeme, jak je to v současném hojně oploceném světě nesmírně vzácné. Českým firmám tento stav přinesl širší mezinárodní konkurenci a seniorům možnost toho využít při levnějších nákupech v pohraničí. Ale dost legrace.

Zmiňuji nejdříve seniory, protože vím, že se dlouhodobě jedná o politicky citlivou společenskou skupinu, která v hojné míře takzvaně konzumuje dezinformace, lži o Evropské unii. Právě jim členství v Evropské unii přineslo životní stabilitu v demokratické svobodě. Ano, komunistický režim jim rovněž přinesl stabilitu, nikoliv ale svobodu; stačilo říct slovo proti režimu a stabilita byla tatam, což dnes vážně nehrozí, pokud tedy neporušujete zákon. Slovo politologa.

Více přínosů ale vidíme pro mladé lidi, což rovněž vypovídá něco o neproporčním rozložení účasti Unie mezi různými společenskými skupinami. Na tom ještě musíme v rámci EU zapracovat. Nicméně nelze nezmínit program Erasmus, jeden z největších úspěchů spolupráce unijních států. Mladí dnes mohou vyjet za studiem či praktickou zkušeností do institucí nejen v hranicích Evropské unie, ale takřka po celém světě, Erasmus je obrovský projekt. Nadto Unie pomocí různých dílčích projektů usnadňuje mladým cestování po kontinentu, nabízí jim granty na realizaci tvůrčích či byznys projektů… A pak je tu zrušení roamingových poplatků v zemích EU, a to je opět již moc nedoceňovaný benefit pro každého unijního občana.

Proč EU nemá mezi Čechy často dobré jméno? Je to špatná komunikace evropských témat, populismus politiků nebo další důvody?

Důvodů je několik a platí všechny ty, které jste jmenoval. Vrátím se na začátek rozhovoru, když zopakuji, že pohled Čechů na Unii byl výrazně utvářen domácí politickou scénou. A ano, byla to skepse Václava Klause nebo je to dnes z úst Tomia Okamury, kteří nadále šíří narativy, jež rozhodně nedělají dobré jméno Evropské unii. Na tom se ale výrazně podepsala i vybraná média, jejichž vedení často zřejmě nezajímalo, kdo píše o Evropské unii, hlavně když zpráva bude dostatečně skandální, aby prodávala. Dodnes můžeme v médiích vidět zaměňování termínů Evropská rada, Rada Evropské unie a Rada Evropy (poslední jmenovaná instituce nemá s EU nic společného).

A do toho všeho nám vstupuje dědictví nechvalné minulosti a český komplex z malosti země, kterou si mezi sebou přehazují velmoci. Nadále si velká spousta Čechů v sobě nese přesvědčení, že si nevládneme sami, že jsme ovládáni zvenčí. Od toho je jen krok k přijetí narativu o vnějším nepříteli, který stále razí řada populistů. Je to pro ně výhodné: své chyby můžete kdykoliv přehodit na domnělého viníka a hlasy voličů máte zajištěné. V minulosti se to stávalo mnohem častěji: kdykoliv čeští politici nebyli schopní uhlídat legislativní proces v Evropské unii, za naše chyby mohl ten „zlý Brusel, který nám vnutil tak šílenou legislativu“. V poslední době ale můžeme vidět, že si lze legislativní proces v Bruselu uhlídat.

Před 20 lety bychom si těžko dokázali představit, že by někdo chtěl z unie vystoupit. To už jsme ale zažili v podobě brexitu. Myslíte, že se budou podobné snahy opakovat?

Těžko říct, člověk je tvor nepoučitelný. Anebo velmi těžko poučitelný. Rád v poslední době přemýšlím o paralelách ke Spojeným státům americkým, čím si musely projít, než dospěly k současné systémové stabilitě, která ale také, jak vidíme, není samozřejmá. Spojené státy si prošly velmi brutální občanskou válkou, kterou zahájily separatistické snahy jihovýchodních států. Nechci znít pesimisticky, proto řeknu, že implementace čl. 50 do Lisabonské smlouvy, jehož spuštění zahajuje proces odchodu členského státu z EU, otevřela svého druhu Pandořinu skříňku. Každý členský stát může opustit Unii a takové snahy se mohou opakovat. Každý politický organismus je velmi životný a proměnlivý.

Jak vidíte budoucnost společenství, bude vznikat například společná evropská armáda a podobně?

Společná evropská armáda v jisté podobě už existuje, jen se jí tak neříká, protože nemůže mít bojový mandát a kvůli různým negativním konotacím. Navíc je tu otázka nežádoucí duplikace s NATO a skutečnosti, že si členské země jako Rakousko či Irsko ponechávají status neutrality, a tedy zpravidla nevstupují do vojenských záležitostí.

Nerad předstírám věštění z křišťálové koule, proto půjdu po některých konstantách. Velmi pravděpodobně se ještě dlouho nedočkáme nějaké federalizace, Evropská unie spíše půjde cestou vícerychlostní integrace, a to proto, že byla, je a bude utvářena svébytnými a hrdými státy. Každá členská země si ještě dlouho bude moci vybrat, v jakých oblastech bude prohlubovat integraci. A tak než federálního prohlubování integrace se spíše dočkáme rozšíření Unie o další státy, především na západním Balkáně. A s tím bude spjatá nutnost změn v zakládacích smlouvách, protože se instituce budou muset tomuto rozšíření přizpůsobit. Budeme tak svědky vášnivé debaty o novém mocenském uspořádání v rámci vedení EU, protože Evropský parlament bude opět chtít posílit pravomoci, je ale otázka na úkor jakých institucí…

Politicky se ale evropští lídři v nejbližší době určitě soustředí na otázku posílení bezpečnosti kontinentu. A pak na posilování sociálního smíru tváří v tvář zelené transformaci průmyslu a společnosti. Ta bude přirozeně pokračovat, jak budou nadcházet termíny splnění klimatických cílů. Nadále budeme pozorovat úsilí bránit demokracii v členských státech, a přitom zabránit jejich odchodu z EU. Jakékoliv nové krize jen povedou k dalšímu posílení v těch odvětvích, na které budou mířit, ale to už bych opět předstíral věštění, a proto toho v tomto bodu raději nechám.

Univerzita Palackého se i letos jako partner zapojí do benefiční akce Běh pro Paměť národa, která se v neděli 19. května koná v olomouckých Smetanových sadech. Doprovodný program oživí univerzitní odpočinková zóna, půjčovna sportovního vybavení a deskových her, stanoviště pro děti i workshop laické resuscitace našich mediků.

Devátý ročník běžecké akce se koná v květnu na čtrnácti místech v Česku a poběží se za všechny, kteří se nevzdali. Běžci symbolicky věnují svůj sportovní výkon tomu, kdo je inspiruje k vytrvalosti nebo jehož příběh chtějí připomenout. Nejčastěji běží za prarodiče, Miladu Horákovou, Václava Havla nebo za politické vězně, letce RAF či hodnoty, jako jsou svoboda a demokracie. Univerzita pro olomoucký závod darovala také ceny, které těm nejlepším ve všech kategoriích předá prorektorka pro komunikaci a studentské záležitosti Andrea Hanáčková.

„Běh pro Paměť národa v Olomouci podporujeme dlouhodobě a děláme to moc rádi. Věřím, že se se studujícími a zaměstnanci univerzity potkáme i na dalších akcích neziskové organizace Post Bellum, s níž spolupracujeme i v dalších oblastech,“ uvedla prorektorka UP Andrea Hanáčková.

Start, cíl, registrace i zázemí pro běžce budou u sbírkových skleníků Výstaviště Flora. Registrace je na místě možná od 8:30, hlavní start pro 5 nebo 10 kilometrů a štafety 4 x 2,5 kilometru začne v 9:30. Připraven bude i dětský běh na 200 metrů od 11:30 a rodinný na 1 kilometr od 12:00.

Výtěžek ze štafety, která se poběží v Olomouci, Praze a Brně, poputuje na sbírku Pomozte Ukrajině s Pamětí národa, za kterou se nakupuje vybavení, které zachraňuje životy a zvyšuje bezpečnost obránců Ukrajiny. Z ostatních běžeckých kategorií přispěje na další natáčení vzpomínek pamětníků a na projekty ve školách a sociální pomoc bývalým politickým vězňům a disidentům. „Závody chceme připomenout nejen ty, kteří se potýkali s nacismem a komunismem v minulém století, ale i Ukrajince, kteří stále bojují proti totalitě jen pár set kilometrů od nás,“ uvedl Petr Zavadil, ředitel pobočky Paměť národa Střední Morava v Olomouci.

Více informací a možnost registrace je na behpropametnaroda.cz.