Novinky: Univerzita - Aktuality UP (duplicitní, vypnuto)

Běh, nohejbal, kruhový trénink, šachy, fotbal, naučná vycházka a mnoho dalšího bylo na programu letošního Sportovního dne UP. Některou z desítek nabízených disciplín si ve středu 14. května vybralo okolo 800 zaměstnanců a studentů univerzity. Ti, kteří se rozhodli udělené rektorské volno využít k individuálnímu sportování, mají do konce května možnost zúčastnit se fotosoutěže!

Sportovní den pro své pracující a studující připravuje Univerzita Palackého každoročně v květnu. Jeho smyslem je nejen motivování k pohybu a zdravému životnímu stylu, ale i utužení či vybudování nových vztahů s univerzitními kolegy i studenty.

Sportování s Akademik sport centrem

Bohatý program od jógy přes lukostřelbu či kanoistiku až po saunování připravilo na Sportovní den UP tradičně Akademik sport centrum UP (ASC). Zájemci si mohli vybrat z bohaté nabídky indoorových a outdoorových sportů, kolektivních turnajů i individuálních disciplín.

„Za nás se Sportovní den UP určitě povedl, především díky krásnému počasí. Celkem jsme měli 660 rezervací, někteří účastníci stihli i několik aktivit z naší nabídky,“ popsala Martina Štanclová z ASC.

Komentovaná vycházka na Švédské šance

Dvaadvacet studentů a zaměstnanců univerzity se zúčastnilo vycházky na Švédské šance – návrší, které se v červnu 1945 stalo místem masakru, během kterého bylo zavražděno 265 nevinných lidí. Co se tady onu krvavou noc stalo, přiblížil účastníkům vycházky historik Pavel Kreisinger z katedry historie filozofické fakulty, autor studie, která je součástí právě vydané populárně-naučné komiksové publikace Temné obilí. Turistickou vycházku ve spolupráci s Vydavatelstvím UP připravilo oddělení komunikace.

„Původně jsem počítal s tím, že bych o tehdejších událostech mluvil sám na základě toho, co jsem se před časem dočetl. To jsem ale ještě nevěděl o chystané knize, v níž Pavel Kreisinger publikuje nová fakta a vyvrací některé tradované mýty, které s masakrem, jeho iniciátory a oběťmi souvisejí. Patří mu velké poděkování, že vycházku doplnil svým výkladem. Účastníci bedlivě poslouchali, chválili si, že se dozvěděli něco nového, užít si mohli i výhledů do okolí Přerova, počasí nám přálo… Povedený výlet to byl,“ zhodnotil Martin Višňa z oddělení komunikace. Celou jeho reportáž si můžete přečíst zde.

Běh olomouckými parky

Jubilejní 10. ročník Memoriálu Jiřího Hronka připravila katedra informatiky přírodovědecké fakulty. Běžecké klání nabídlo několik různých délek tratí od rekreačních až po 42 maratonských kilometrů. Časový limit nebyl stanoven, kdo nechtěl běžet, mohl klidně jít. Ve Smetanových sadech se setkalo přes sto běžců a běžkyň, v čase 02:46:40 zvítězil na maratonské trati loňský šampion Jakub Koníček z katedry geoinformatiky.

„Běhám už nějaký ten pátek, dnes už hlavně proto, abych lépe zvládal nástrahy každodenního života. Memoriálu Jiřího Hronka se účastním pravidelně. Je to skvělá příležitost zazávodit si, potkat kolegy, známé a kamarády a zároveň relaxovat během v olomouckých parcích – u maratonské trati je na to celkem dost času. Z prvního místa mám radost a doufám, že i příští rok budu opět schopný minimálně doběhnout do cíle,“ okomentoval skromně svůj opakovaný triumf.

Celouniverzitní šachový turnaj

Okolo čtyřiceti účastníků se sešlo na třetím ročníku šachového turnaje pořádaného univerzitním spolkem Academic Czech-Mates ve spolupráci s šachovým klubem SC A64 Olomouc a přírodovědeckou fakultou. Šachový turnaj Academic Czech-Mates byl otevřen hráčům a hráčkám z celé univerzity i absolventům.

„Turnaj se vydařil na jedničku. Přestože šachy nebývají považovány za adrenalinovou disciplínu, atmosféra byla napínavá a naštěstí se vše obešlo bez jakýchkoliv zranění či vážně poškozených figurek. První místo si zaslouženě odnesl Matěj Kupsa, těsně následovaný Patrikem Richvalským na druhém místě a Šimonem Londinem na místě třetím,“ uvedl za pořadatele Filippos Georgiadis s tím, že na příští rok připravují organizátoři několik změn, díky kterým bude turnaj ještě zajímavější a atraktivnější pro všechny hráče i diváky.

Turnaj o poražení „žurny“

Jako každý rok uspořádala filozofická fakulta během Sportovního dne UP pro své zaměstnané a studující fotbalový turnaj o Pohár děkana. Turnaj se konal již počtrnácté za účasti devíti reprezentací různých kateder FF. Na hřištích FK Slavonín se vystřídalo přes 100 hráčů a hráček a skoro stejně bylo i fanoušků a fanynek, kteří měli megafony, bubny, chorály a transparenty. Ve finále se nakonec utkali vítězové obou základních skupin turnaje.

„Zvítězila – již posedmé za sebou – katedra mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky, která turnajem procházela poměrně jednoznačně, ale na závěr se o vítězství musela poprat. Reprezentace katedry bohemistiky totiž dlouho držela jednogólový náskok, pak ve druhé půli během chvilky prohrávala 3:1, aby se několik minut před koncem vrátila do zápasu srovnáním na 3:3. Nakonec několik sekund před posledním hvizdem zápasovým hattrickem stanovil skóre na 4:3 student žurnalistiky Jan Táborský. O třetí místo se utkaly katedry politologie a evropských studií s nováčky celého turnaje ekonomicko-manažerskými studii. Dále v pořadí skončily týmy psychologie, asijských studií, sociologie/andragogiky, filozofie a na posledním místě se umístili nováčci z nederlandistiky,“ popsal průběh turnaje jeho organizátor Zdeněk Sloboda.

Po sportování zábava

Aktivně strávený den mohli (nejen) pracující a studující na UP zakončit na Olomouckém majálesu, který odstartoval ve 14 hodin na nádvoří Zbrojnice a nabídl koncerty, workshopy, zónu s občerstvením a mnoho dalšího. Také Akademik sport centrum UP opět připravilo odpolední posezení v areálu Sportovní haly UP, kde měli příchozí možnost zapůjčit si sportovní vybavení, nechyběl program pro děti ani občerstvení.

FOTOSOUTĚŽ: Individuální výlety a sportování

Ti, kteří si nevybrali žádnou z aktivit Sportovního dne organizovaných součástmi UP, ale přesto vyrazili s kolegy sportovat či na výlet, mají možnost do konce května zaslat z výletu fotografii s krátkým popisem na e-mail sportovniden@upol.cz a po vylosování vyhrát sadu teleskopických opékacích vidliček Zapárkuj a nožíku Rybička. Podívejte se zde, jaké příspěvky dorazily v loňském roce.

Katedra romanistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého uspořádala čtvrtý ročník mezinárodního sympozia Language Atittudes toward Spanish, Portuguese and Related Languages. Do Olomouce se tak sjelo šest desítek badatelů z dvaceti zemí světa.

Evropskou premiéru měl čtvrtý ročník mezinárodního sympozia Language Atittudes toward Spanish, Portuguese and Related Languages. V roce 2016 se uskutečnilo na Purdue University ve Fort Wayne (Indiana) a i další dva ročníky se konaly v USA, v roce 2019 na University of Massachusetts v Amherstu, v roce 2022 pak na Texas A&M University, Corpus Christi.

„Velmi si ceníme toho, že to tentokrát byla Filozofická fakulta UP, do jejíž prostor přijelo šedesát zkušených i začínajících badatelů z dvaceti zemí světa a čtyř kontinentů. Plenárními řečníky byli Ruth Kircher z European Centre for Minority Issues v německém Flensburgu, Florentino Paredes ze španělské Universidad de Alcalá a Jiří Nekvapil z Univerzity Karlovy v Praze. Témata jejich přednášek předznamenala tři velké okruhy, kterým se věnovala i řada jednotlivých příspěvků. Ruth Kircher představila svůj nedávný výzkum jazykových postojů rodičů v hispano-anglofonních bilingvních rodinách ve Spojených státech, Florentino Paredes shrnul výsledky velkého projektu PRECAVES XXI, zaměřeného na percepci a postoje k osmi makrodialektům španělštiny, a Jiří Nekvapil se zamýšlel nad výzkumem jazykových postojů v kontextu teorie jazykového managementu,“ shrnula za pořádající katedru profesorka Lenka Zajícová.

Na sympoziu přednášely i všechny tři prezidentky předchozích ročníků, zakladatelka sympozia Talia Bugel z Purdue University, Patricia Gubitosi z University of Massachusetts a Mara Barbosa z Texas A&M University.

„Vedle příspěvků zaměřených na situaci španělštiny ve Spojených státech zazněla řada přednášek o percepci a postojích k jednotlivým varietám španělštiny v kontextu migrace v Latinské Americe i Evropě či o problematice volby konkrétní variety při výuce španělštiny jakožto cizího či zděděného jazyka,“ doplnila Lenka Zajícová. Několik příspěvků se podle ní věnovalo také analogickým situacím v případě portugalštiny, další prezentace se zaměřily na postoje k původním jazykům (zejména indiánským jazykům v Mexiku, Ekvádoru či Argentině, ale například i k jazyku wolof v Senegalu). Teoretičtěji zaměřené příspěvky se zabývaly jak problematikou ne zcela ukotvené terminologie, kterou sociolingvistika sdílí s dalšími disciplínami, které se výzkumem postojů zabývají (zejména sociální psychologie), tak inovativními metodami výzkumu jazykových postojů.

„Pestrá škála témat zahrnovala například i situaci galicijského znakového jazyka, inkluzivní jazyk v Brazílii i Izraeli, postoje ke kreolským jazykům na Kapverdských ostrovech či u karibských studentů v Nizozemí a řadu dalších otázek,“ uzavřela Lenka Zajícová, podle níž účastníci sympozia odjížděli z Olomouce nadšení, ocenili výhody nevirtuálního setkávání tváří v tvář a jsou i naplněni odhodláním potkat se znovu za tři roky na pátém ročníku sympozia. To se pravděpodobně vrátí na americký kontinent.

Potkají se na záchrance zpěvák, kytarista a klavíristka. To není začátek nějakého vypečeného vtipu, ale reálná situace. Ve stejném ročníku programu Zdravotnické záchranářství na FZV UP se sešlo hned několik studentů s láskou k hudbě. Když zrovna nejsou ve škole nebo na praxi, zkouší Lucián Horváth a Jan Voráček se svou kapelou. Martina Dvořáková zase vyrovnává přemíru adrenalinu relaxací u klavíru.

Kapela N1 vděčí za svůj vznik právě zdravotnickému záchranářství. Na olomoucké fakultě zdravotnických věd se potkali Lucián Horváth a Jan Voráček. „Na vysokou jsem šel ze střední zdravotnické školy. Zjistil jsem, že mě urgentní medicína baví nejvíc a chtěl bych se jí nadále věnovat,“ uvedl rodák z Ostravy Lucián Horváth. „Já původně chtěl na pedagogickou fakultu, ale během covidu jsem jako dobrovolník pomáhal na interně a zaujalo mě to. Přitahovala mě kombinace fyzické aktivity a adrenalinu,“ popsal Jan Voráček, který si do Olomouce podal přihlášku z Kostelce nad Orlicí. Kytarista Lucián přivedl do kapely zpěváka a textaře Jana, v současnosti už skupina vystupuje v klasické rockové sestavě obohacená o bicí a baskytaru.

Název kapely je rovněž spojen se záchranářstvím. „Na záchranné službě se tak označuje výjezd nejvyšší naléhavosti. Povídali jsme si o praxích ve škole a tenhle termín pořád zmiňovali, až nám kamarádka navrhla, že bychom se tak mohli jmenovat jako kapela,“ přiblížil Jan Voráček. Muziku, kterou hrají, sami označují jako alternativní pop-punk. „Nechceme zapadnout do připravené škatulky. V repertoáru máme jak tvrdší kytarové věci, tak i pomalé balady,“ upozornil Lucián Horváth. Výhradním autorem českých textů je Jan. „O písničkách v angličtině jsem moc neuvažoval. Upřímně, jen pár kapelám v České republice se podařilo prorazit s anglickými texty. Psaní v češtině je pro mě výhoda a větší komfort,“ vysvětlil Jan Voráček.

Kapela funguje necelý rok, má však už za sebou debutový koncert – v březnu se představila v klubu Variace na olomouckém Horním náměstí – i návštěvu nahrávacího studia. „Natočili jsme EP se šesti skladbami, teď je ve fázi mixu a masteringu. Vyjít by mělo v létě na obvyklých streamovacích platformách,“ zmínil Jan Voráček. Ještě předtím musí oba studenti zvládnout státnice, poté by rádi pokračovali ve studiu dálkově. O budoucnost kapely obavy nemají. „Dokud bude chuť skládat, hrát a koncertovat, tak se určitě nerozpadneme,“ shrnul Lucián Horváth.

Mezi nejbližší plány kapely N1 patří křest zmiňovaného EP. A třeba si jako speciálního hosta pozvou spolužačku z ročníku Martinu Dvořákovou. Úspěšná reprezentantka v požárním sportu se už téměř patnáct let věnuje hře na klavír. Jako členka Souboru Ivy Machačové při ZUŠ Plumlov má za sebou desítky vystoupení. Další ji aktuálně čeká v pátek 23. května v 16 hodin, kdy zahraje v kostele v Kostelci na Hané v rámci programu Noci kostelů.

„Rodina mě v muzice odmalička podporovala. Jako dítě jsem dostala malé klávesy, začala na nich brnkat, a to brnkání dávalo smysl, takže mě mamka přivedla k paní Machačové a já už na základní umělecké škole zůstala,“ zavzpomínala Martina Dvořáková. Hra na klavír je pro ni radostí a uvolněním se. „Je to pro mě stejná forma odreagování jako sport,“ popsala Martina Dvořáková.

Na klavír hraje od třetí třídy základní školy. A už tehdy také věděla, že se jednou stane záchranářkou. „Byla jsem hodně aktivní, neposedné dítko a s tím se pojila spousta zranění. Řekla jsem si, že by bylo fajn sedět taky někdy na opačné straně a z ošetřované se stát ošetřující,“ objasnila s úsměvem svou volbu. Náročný studijní program se jí zatím daří skloubit s klavírními zkouškami. „Absenci na fakultě omlouvá jen nemoc, takže nemůžu upřednostnit soubor před školou a praxemi. Paní učitelka Machačová mi vychází velmi vstříc. Na zkoušky souboru se snažím docházet, co to jde, už jen proto, že na nich takříkajíc vypnu a odpočinu si od adrenalinu, který je se záchranářstvím spojený. Klavír mi hodně pomáhá ve zkouškovém období,“ popsala Martina Dvořáková. Vzhledem k tomu, že ji na konci května čekají státnice, se taková hudební pomoc bude jistě hodit.