Ťukejte veliteli, díl XVI.: Letní tábor na Slezské Hartě

Crrr. Crrrrr. Crrrrrrrrrrr.

Ufff. To jsem se lek. Co se děje?? Jé, to jsi ty, interviuku? Proč nezaťukáš jako obvykle?

Já ťukal a ťukal. Už tři a půl roku a ty nic! Tak jsem se osmělil zazvonit.

Ehm.. Hmm… Odpusť, prosím. Tak pojď dál.

Chci se zeptat, jaký byl tábor? Slyším na něj samou chválu…

Chvála vždycky potěší. Určitě si ji zaslouží všichni, kteří na táboře mákli. A že práce bylo. Na druhou stranu já ze své pozice hlavního vedoucího tábora vidím nejvíc věcí, které jsme mohli udělat ještě líp. Možná by bylo lepší zaťukat u dětí a jejich rodičů. No ale nějaké věci ze zákulisí mohu prozradit.

Jako téma tábora jsme už začátkem roku vybrali první knihu série Hraničářův učeň, od stejného autora jako loňské Bratrstvo. Sice jsme tím zmátli část dětí, které po loňském úspěchu prvního dílu Bratrstva očekávali na táboře čtení druhého dílu, a tak si ho sami půl roku odpírali, ale volba to byla dobrá – příběh bavil všechny, i ty, kteří ho mají přelouskaný už několikrát.

I tým jsme měli sestavený celkem včas. Koncem března nám chyběla už jenom první vedoucí pro oddíl mladších děvčat a já přemluvil svou ženu Petru, aby se toho ujala spolu se svou funkcí táborového zdravotníka. To jsem ještě nevěděl, že bude mít tolik práce s přípravou tábora na kontrolu z hygieny. Bylo toho na ni fakt moc.

Kontrola z hygieny? Já slyšel, že je ten váš tábor tak malý, že ho hygienické stanici hlásit nemusíte?

Tak to bylo až do letoška. Ale letos se na další turnus pořádaný hlídkami ze Zábřeha a Poličky hlásilo hned z jara tolik dětí, že jsem od nich dostal žádost, abychom kapacitu tábořiště rozšířili. Díky Peťovi Ohlídalovi, našemu „inženýrovi“ přes stavbu tábořiště, se to podařilo, no ale pak nebyl důvod odmítat další děti hlásící se na náš tábor, ačkolik původní kapacita 28 dětí už byla vyčerpaná. Nakonec jsme jich na táboře měli 42. A po letech převahy děvčat se najednou přihlásilo tolik kluků, že jsme museli sestavit tři klučičí oddíly místo dvou.

Ta kontrola z hygieny nakonec vůbec nepřišla. Ale díky obavám z ní máme teď na tábořišti umyvárku s vodovodem a v kuchyni ledničky.

To vypadá dost masňácky. Zažili jste vůbec nějaké dobrodružství?

Když nepočítám shánění náhradního kuchaře na poslední chvíli, tak asi nejnapínavější bylo, když se v noci během oddílových výletů náhle změnilo počasí a většina z nich pořádně zmokla. Malé oddíly jsme jeli evakuovat zpátky do tábora a pak jsme jim celý den sušili spacáky. Velké holky se zahřály usilovným pádlováním přes jezero a zbylí kluci dokazovali heslo Royal Rangers je nepromokavý.

Měli jste nějaký cíl, čeho chcete na táboře dosáhnout?

Stejně jako každý rok jsme chtěli dětem poskytnout jak zábavu, tak příležitost setkat se s Bohem. To se myslím podařilo, velkou radost jsem měl z dětí, které si na večerních programech přišly pro modlitbu.

Naopak jsme nevyužili zcela motiv učednictví, který je v titulu použité knižní série. Myslím, že je to pro celou naši přední hlídku směr, kterým bychom měli jít.

Nějaké poděkování?

Určitě všem členům týmu, i těm naskočivším na poslední chvíli, juniorským vedoucím, kapitánům, pomocníkům z řad rodičů… a nebeskému Otci, který vždycky slyší naše modlitby, i když někdy voláme až za pět minut dvanáct.

Robert

P.S.: Úkol se sladkou odměnou – uhodněte autora citátu: „Tábor mě velmi mile překvapil. Čekal jsem, že tam bude panovat totální chaos, ale on tam byl jen chaos.“