Agregátor zdrojů

Ivana Rabinská z katedry trestního práva a Ondřej Svaček z katedry mezinárodního a evropského práva budou i nadále zastávat funkci ochránců práv studentů právnické fakulty. Děkan Václav Stehlík je do funkce jmenuje po zohlednění výsledků hlasování studentů.

V elektronických volbách, které se konaly online na přelomu února a března, se o hlasy studentů ucházeli tři kandidáti – Olga Rosenkranzová z katedry teorie práva a právních dějin, Ivana Rabinská z katedry trestního práva a Ondřej Svaček z katedry mezinárodního a evropského práva. Poslední dva jmenovaní funkci vykonávali doposud.

Každý student mohl hlasovat nejvýše pro dva kandidáty odlišného pohlaví. „Odevzdáno bylo 356 platných volebních lístků. Volební účast přesáhla jednadvacet procent,“ shrnula Blanka Vítová, předsedkyně volební komise. Ivana Rabinská získala 206 hlasů, Ondřeji Svačkovi dalo hlas 243 voličů. „Respektoval jsem výsledek studentské volby. Jsem potěšen, že oba zvolení kandidáti se jmenováním souhlasili,“ řekl děkan Václav Stehlík.

Ivanu Rabinskou a Ondřeje Svačka potěšila důvěra studentů i děkana. „Rád bych poděkoval za studenty vyslovenou důvěru, které si moc vážím. Mám radost, že můžeme s kolegyní ve funkci pokračovat, že neodcházíme od rozdělané práce,“ řekl Ondřej Svaček. Na další spolupráci v ombudsmanském tandemu se těší i Ivana Rabinská. „Budu se snažit důvěru studentů nezklamat, a pokud se na nás obrátí, znovu jim pomoct.“

Funkční období vůbec prvních ochránců práv studentů PF UP, Ivany Rabinské a Ondřeje Svačka, začalo v červnu 2022. Za rok a půl řešili sedm podnětů, z toho jeden kolektivní. Drtivá většina souvisela se studijní agendou.

Oba znovuzvolení ombudsmani se shodli, že jsou stále na začátku cesty. „V uplynulém funkčním období jsme si nastavili rozhodovací procesy, vyjasnili si naši pozici a vytvořili model spolupráce s vedením fakulty, s ohledem na povahu většiny doposud řešených podnětů zejména s proděkanem pro studijní záležitosti. Troufám si říct, že nám to prozatím fungovalo,“ zhodnotil Ondřej Svaček. Podle Ivany Rabinské je ombudsmanství na univerzitách mladá, ale významná funkce a stále je třeba se v této oblasti vzdělávat a potkávat s kolegy. „Jsme součástí celorepublikového tělesa Školské ombudsmanské platformy, kterou skvěle vedou kolegové z filozofické fakulty naší univerzity, a i díky ní máme možnosti se dále rozvíjet.“

Funkční období ochránců práv je vázáno na funkční období děkana. Pozice ochránce práv studentů PF UP byla zřízena jakožto poradní orgán děkana na základě vnitřní normy z roku 2022.

Ivana Rabinská z katedry trestního práva a Ondřej Svaček z katedry mezinárodního a evropského práva budou i nadále zastávat funkci ochránců práv studentů právnické fakulty. Děkan Václav Stehlík je do funkce jmenuje po zohlednění výsledků hlasování studentů.

V elektronických volbách, které se konaly online na přelomu února a března, se o hlasy studentů ucházeli tři kandidáti – Olga Rosenkranzová z katedry teorie práva a právních dějin, Ivana Rabinská z katedry trestního práva a Ondřej Svaček z katedry mezinárodního a evropského práva. Poslední dva jmenovaní funkci vykonávali doposud.

Každý student mohl hlasovat nejvýše pro dva kandidáty odlišného pohlaví. „Odevzdáno bylo 356 platných volebních lístků. Volební účast přesáhla jednadvacet procent,“ shrnula Blanka Vítová, předsedkyně volební komise. Ivana Rabinská získala 206 hlasů, Ondřeji Svačkovi dalo hlas 243 voličů. „Respektoval jsem výsledek studentské volby. Jsem potěšen, že oba zvolení kandidáti se jmenováním souhlasili,“ řekl děkan Václav Stehlík.

Ivanu Rabinskou a Ondřeje Svačka potěšila důvěra studentů i děkana. „Rád bych poděkoval za studenty vyslovenou důvěru, které si moc vážím. Mám radost, že můžeme s kolegyní ve funkci pokračovat, že neodcházíme od rozdělané práce,“ řekl Ondřej Svaček. Na další spolupráci v ombudsmanském tandemu se těší i Ivana Rabinská. „Budu se snažit důvěru studentů nezklamat, a pokud se na nás obrátí, znovu jim pomoct.“

Funkční období vůbec prvních ochránců práv studentů PF UP, Ivany Rabinské a Ondřeje Svačka, začalo v červnu 2022. Za rok a půl řešili sedm podnětů, z toho jeden kolektivní. Drtivá většina souvisela se studijní agendou.

Oba znovuzvolení ombudsmani se shodli, že jsou stále na začátku cesty. „V uplynulém funkčním období jsme si nastavili rozhodovací procesy, vyjasnili si naši pozici a vytvořili model spolupráce s vedením fakulty, s ohledem na povahu většiny doposud řešených podnětů zejména s proděkanem pro studijní záležitosti. Troufám si říct, že nám to prozatím fungovalo,“ zhodnotil Ondřej Svaček. Podle Ivany Rabinské je ombudsmanství na univerzitách mladá, ale významná funkce a stále je třeba se v této oblasti vzdělávat a potkávat s kolegy. „Jsme součástí celorepublikového tělesa Školské ombudsmanské platformy, kterou skvěle vedou kolegové z filozofické fakulty naší univerzity, a i díky ní máme možnosti se dále rozvíjet.“

Funkční období ochránců práv je vázáno na funkční období děkana. Pozice ochránce práv studentů PF UP byla zřízena jakožto poradní orgán děkana na základě vnitřní normy z roku 2022.

Celý květen na kole, koloběžce, pěšky nebo poklusem – tedy udržitelně a aktivně. Právě teď je ten správný čas přihlásit se do výzvy Do práce na kole a podpořit vlastní kondici i rozvoj infrastruktury pro cyklisty i pěší. Díky Udržitelné univerzitě je i letos pro studenty a zaměstnance UP připraven omezený počet bezplatných registrací. Účastníci výzvy mohou navíc po celý měsíc bezplatně využívat sdílená kola univerzitního partnera nextbike.

„Mám radost, že se tato výzva stává opravdu tradicí a hlásí se do ní čím dál více lidí. Když jsme oslovili účastníky loňského ročníku, během několika dní nám dorazilo přes 100 přihlášek. Rozhodli jsme se hned počet voucherů navýšit tak, aby se dostalo i na nové zájemce. Letos nově proplácíme již zlevněné startovné i prvním padesáti studentům,“ říká koordinátorka udržitelného rozvoje na UP Zuzana Huňková.

Výzva Do práce na kole se koná každý rok v celé České republice. K jejímu přijetí stačí sestavit 2–5členný tým (možnost je ale i pro jednotlivce), do konce dubna se zaregistrovat a během května pak co nejpravidelněji jezdit do práce a z práce na kole, koloběžce, skejtu, vozíčku anebo chodit pěšky či běhat. Tyto způsoby lze kombinovat i s hromadnou dopravou. Využít lze také sdílená kola univerzitního partnera nextbike, který kromě dlouhodobých výhod pro UP poskytuje všem účastníkům výzvy měsíční předplatné zdarma.

Účastníci výzvy si své cesty zapisují do online profilu a nakonec mohou vyhrát zajímavé ceny, a to hned v několika kategoriích celostátní i městské soutěže. Na Univerzitě Palackého navíc v letošním roce proběhne už třetí ročník Univerzitního souboje fakult a součástí. V loňském roce se do něj zapojilo 136 zaměstnanců, kteří celkem vytvořili 44 týmů, najeli 30 941 km a ušetřili 3,85 t CO2e (což je pro srovnání zhruba jedna třetina průměrné roční uhlíkové stopy jednoho Čecha). Vítězství v souboji obhájila lékařská fakulta.

„Každoročně se v rámci cílů Udržitelné univerzity snažíme zlepšovat také infrastrukturu pro udržitelnou dopravu. Loni jsme např. postavili nové stojany na pedagogické fakultě a letos přibudou další. Jedním z cílů je také snižování uhlíkové stopy z dojíždění zaměstnanců a studentů UP, proto bychom byli rádi, aby se počet lidí dopravujících se na univerzitu na kole, pěšky nebo poklusem zvyšoval nejen v květnu, ale celoročně,“ dodává Zuzana Huňková.

Další informace o výzvě Do práce na kole a návod na získání bezplatné registrace najdete na webu Udržitelné univerzity.

 

Celý květen na kole, koloběžce, pěšky nebo poklusem – tedy udržitelně a aktivně. Právě teď je ten správný čas přihlásit se do výzvy Do práce na kole a podpořit vlastní kondici i rozvoj infrastruktury pro cyklisty i pěší. Díky Udržitelné univerzitě je i letos pro studenty a zaměstnance UP připraven omezený počet bezplatných registrací. Účastníci výzvy mohou navíc po celý měsíc bezplatně využívat sdílená kola univerzitního partnera nextbike.

„Mám radost, že se tato výzva stává opravdu tradicí a hlásí se do ní čím dál více lidí. Když jsme oslovili účastníky loňského ročníku, během několika dní nám dorazilo přes 100 přihlášek. Rozhodli jsme se hned počet voucherů navýšit tak, aby se dostalo i na nové zájemce. Letos nově proplácíme již zlevněné startovné i prvním padesáti studentům,“ říká koordinátorka udržitelného rozvoje na UP Zuzana Huňková.

Výzva Do práce na kole se koná každý rok v celé České republice. K jejímu přijetí stačí sestavit 2–5členný tým (možnost je ale i pro jednotlivce), do konce dubna se zaregistrovat a během května pak co nejpravidelněji jezdit do práce a z práce na kole, koloběžce, skejtu, vozíčku anebo chodit pěšky či běhat. Tyto způsoby lze kombinovat i s hromadnou dopravou. Využít lze také sdílená kola univerzitního partnera nextbike, který kromě dlouhodobých výhod pro UP poskytuje všem účastníkům výzvy měsíční předplatné zdarma.

Účastníci výzvy si své cesty zapisují do online profilu a nakonec mohou vyhrát zajímavé ceny, a to hned v několika kategoriích celostátní i městské soutěže. Na Univerzitě Palackého navíc v letošním roce proběhne už třetí ročník Univerzitního souboje fakult a součástí. V loňském roce se do něj zapojilo 136 zaměstnanců, kteří celkem vytvořili 44 týmů, najeli 30 941 km a ušetřili 3,85 t CO2e (což je pro srovnání zhruba jedna třetina průměrné roční uhlíkové stopy jednoho Čecha). Vítězství v souboji obhájila lékařská fakulta.

„Každoročně se v rámci cílů Udržitelné univerzity snažíme zlepšovat také infrastrukturu pro udržitelnou dopravu. Loni jsme např. postavili nové stojany na pedagogické fakultě a letos přibudou další. Jedním z cílů je také snižování uhlíkové stopy z dojíždění zaměstnanců a studentů UP, proto bychom byli rádi, aby se počet lidí dopravujících se na univerzitu na kole, pěšky nebo poklusem zvyšoval nejen v květnu, ale celoročně,“ dodává Zuzana Huňková.

Další informace o výzvě Do práce na kole a návod na získání bezplatné registrace najdete na webu Udržitelné univerzity.

 

First, I will present a novel approach to the flat-sky angular power spectrum approximation, highlighting its comparison to the full-sky formalism and presenting fast and efficient computational methods paramount for the data analysis of upcoming galaxy surveys. I will then construct the 3D galaxy observables like the power spectrum, systematically exploring the projection effects and relations of these observables to the theoretically computed quantities. These are becoming increasingly important in times of large-volume surveys that have an opportunity to detect GR effects related to the Hubble scale.

First, I will present a novel approach to the flat-sky angular power spectrum approximation, highlighting its comparison to the full-sky formalism and presenting fast and efficient computational methods paramount for the data analysis of upcoming galaxy surveys. I will then construct the 3D galaxy observables like the power spectrum, systematically exploring the projection effects and relations of these observables to the theoretically computed quantities. These are becoming increasingly important in times of large-volume surveys that have an opportunity to detect GR effects related to the Hubble scale.

The US citizen David Livingstone moved eastward in 1990, to former Czechoslovakia, after the Velvet Revolution. He is currently a member of the Department of English and American Studies, Palacký University Faculty of Arts. He decided to move further east once again in the year 2024. His reason is to now provide help to universities in war-torn Ukraine.

When David Livingstone from the Department of English and American Studies, sent not long ago a contribution about his first days at Vasyl Stefanyk Precarpathian National University in Ivano-Frankivsk to the editorial team of Žurnál UP, I decided to ask him some further questions. What does your typical day look like? What is life like in a country at war? And why did he actually decide to go to this country where the sounds of air sirens are heard constantly? He describes in this interview in some detail not only his current life, but the lives of academics and students in Ukraine. 

How did you end up teaching at Vasyl Stefanyk Precarpathian National University in Ivano-Frankivsk?

My first acquaintance with this university was through the Ukrainian section of the Slavic Languages department at our faculty, specifically through Drs. Radana Merzová and Uljana Cholodová, the second of which is actually from Ivano-Frankivsk. These ladies introduced me to a visiting professor of literature from Precarpathian National University Prof. Ivanna Devdiuk about a year ago. I offered to teach some of the teaching staff online and this took place for about nine months with around ten participants on average. I shared the teaching duties with my former student and friend Dagmar Pavlov, whose husband is Ukrainian.

I eventually got to know the head of the department of English philology here Professor Yakiv Bystrov and he finally invited me (or to be honest I invited myself and he kindly agreed) and managed all of the paperwork on the Ukrainian side. I was also supported by my own department and head Dr. Ondřej Molnár and the faculty administration, specifically Dean Jan Stejskal and Vice-Dean Pavlína Flajšarová. The most difficult obstacle was to obtain the necessary insurance since Ukraine is obviously a war zone. I also have to express my appreciation for colleagues who took on extra work and teaching in order to cover my absence, specifically Dr. Ema Jelínková.

I was initially given three classes, two classes of British literature for fourth year bachelor students and one of Academic Writing for first year master’s degree students. I also visit the classes of other teachers in the department, provide special lectures at the university and elsewhere: at the local American Window library, at secondary schools and at cultural centers. Finally, I am organizing with the help of a group of students a film club in my dorm building. I will also be teaching online courses to students at other Ukrainian universities, specifically for Karazin Kharkiv National University and hopefully Kherson State University (many of whose employees have moved here to Ivano-Frankivsk and some of which share the same dormitory).     

What actually led you to set off for this war torn country?

I have been organizing English courses for Ukrainian refugees in Olomouc for the last two years. Dean Stejskal kindly agreed to let us use classrooms at the faculty. This is still going on and is being financially supported by the American Embassy in Prague via our American Center at the university headed by Dr. Lukáš Merz. Two of my former students are actually teaching for free at the moment as we have limited financial resources: Mgr. Eva Železná and Mgr. Karolína Cohen (they both teach adults). Two of my current students are also teaching: Mgr. Margo Hordeieva (originally from Odesa, teaching three groups of children) and Matěj Kundrát (two groups of adults). All in all, around eighty Ukrainians are taught per week in ages from seven to seventy.

I have also done my best, along with my colleagues, to support the Ukrainian students at our department who are often overwhelmed by the new environment and system. Around six months ago, however, I realized that it was all fine and good to help Ukrainians on this end, but perhaps more important in the long run to help universities back in Ukraine. The country has already lost millions of talented people, not only as soldiers, but as refugees. There is going to be a tremendous problem with the brain drain phenomenon in the future, if and when peace is finally achieved. I think it is important for those of us in the West and specifically in academia to try to support our colleagues in Ukraine in order for them to maintain academic excellence and retain talented students and researchers in the country. I hope to contribute in my small way to this effort.      

Vasyl Stefanyk Precarpathian National University is a large institution with 12 faculties and institutes. In addition, it has become the temporary home for a number of administrative employees and members of the academic community of Kherson State University. What is it like to live in that kind of environment, what kinds of feelings do you have, how do you perceived that kind of life?

The university here is by no means wealthy. I share an office at the university with around thirty other colleagues, which makes me appreciate the excellent conditions we have at Palacký. The classrooms and buildings could also use some investment, but this is obviously not the top priority at the moment. Having said that, the university and the city here are an oasis of calm and peace for people living in the East in or near the war zone. National Precarpathian University has provided some of the teaching and administration staff of Kherson State University with office space and accommodation in the student dormitories for the last two years and there is, of course, no end to the war in sight. Kherson Students are all taught online, which is not ideal but certainly better than nothing. I have only begun to get to know some of the Kherson faculty, but my impression is one of courage and determination. One of the Vice-rectors of the university has been living with his wife and daughter in a room the same size as mine, of around ten square meters, for two years. 

What does your typical day look like?

I live in a student dorm and have my own room with a desk and the basics: shower, toilet and fridge. I have a fifteen minute walk to either the university or the city center. When I am not teaching, I work at home, either preparing my lessons and lectures or doing my own work. I am still running a lecture series at my department and have about ten students writing their theses with me, in addition to my own research of course. So plenty to do. I go out for a meal usually once a day. The restaurants here are on a very good level, as is some of the beer. I occasionally meet with colleagues for a meal or drinks. I have also been to the impressive local theatre and even seen an innovative modernized version of Hamlet set in a bomb shelter and staged in the basement of the building. I am currently working with a colleague from the theatre studies department here on a conference paper about this, and other Ukrainian Shakespeare productions which reflect the current reality. The city itself is lovely and I am looking forward to exploring the countryside when the weather improves.

Are you planning to visit other universities during your semester-long stay?

I will be spending four days in Lviv where I will be giving talks at three different universities. I will also be visiting Kyiv again and plan to give a talk at Taras Shevchenko National University and visit other cultural institutions. I also have scheduled visits to universities in Ternopil and Chernivtsi.

Which of your experiences do you view as most powerful? Is there something from Ivano-Frankivsk which you will always deeply remember?

There are air sirens and bomb scares on average twice per week, sometimes more often. Everyone has an App which tells them about the threat. Several times, this has gone off in the middle of one of my classes. Students and faculty are supposed to leave the building and classes are cancelled until the threat is officially over, usually around 90 minutes. University students just leave the campus and either go home or go for a coffee (Ukrainians are coffee maniacs, by the way). Students at primary and secondary schools, however, have to move to provisional classrooms in bunkers. This creates a constant uncertainty amongst both teachers and students, which is handled with humour and resignation, but obviously takes its toll. The threat is of course much more serious the further East you go.

I also admire the way people improvise, despite the obstacles placed in their way. We had our first film night last Sunday in the dorm and five minutes before we were about to launch the film, we had a complete blackout. I was ready to give up, but the earlier mentioned Vice-rector from Kherson excused himself and came back with a power box/generator, obviously used to situations like this. Due to lack of power, the Internet also kept dying, and various students provided their own routers to keep us online. In the end, we were able to watch the film and the experience (at least for me) was intensified by how much work it took in order to make it happen. 

Practically everyone I have met has either lost a family member in the war or to immigration or to separation in Russian occupied territories. I expect to hear much more.

What would you like to communicate to people at Palacký University?

First of all, we have a great deal to be grateful for, not only peace in our country, but a stable economy and an excellent education system (not perfect of course). Cities in Western Ukraine especially look a great deal like our own cities (having a shared history of Austria-Hungary). Czechs and Ukrainians have a lot of shared history with colonization and the struggle for maintaining sovereignty and identity. The Ukrainian language and culture is very much alive and well (the war as most of us know has actually helped unify the country and spurred added pride in their language as opposed to Russian) and the people are very much deserving of our support and friendship. I am proud that my adopted country and our university has done, and is doing, so much to support Ukraine. The struggle, however, is far from over.

I came to Czechoslovakia in 1990 and have lived in Olomouc and worked at Palacký University since 1992, after my initial stay in Rožnov pod Radhoštěm. I have obviously seen a great deal of changes, mostly for the better. We are where we are thanks (not only of course) to support from the European Union and the United States and others. Although a happy converted agnostic, I am the son of a preacher man and will end with a verse from the Good Book, Gospel of Luke 12:48: “For unto whomsoever much is given, of him shall me much required.” I believe it is our duty to begin to pay back what we have received and do our utmost to help our sisters and brothers in Ukraine, not only militarily and financially, but also intellectually.

Na východ, do tehdejšího Československa, se Američan David Livingstone, nyní člen katedry anglistiky a amerikanistiky FF UP, přestěhoval po sametové revoluci v roce 1990. V roce 2024 se rozhodl vydat na východ znovu. Jednoduše proto, že pomoc nyní potřebují vysoké školy ve válkou zmítané Ukrajině.  

Když před nedávnem poslal David Livingstone z katedry anglistiky a amerikanistiky FF UP redakci Žurnálu UP příspěvek o svých prvních dnech na Národní přikarpatské univerzitě Vasyla Stefanika v Ivano-Frankivsku, nabízelo se položit mu hned další otázky. Jak vypadá jeho nynější běžný den? Jak se mu žije v zemi, která je ve válce? A proč se do této země, kterou týden za týdnem doprovází zvuk sirén, vlastně vydal? Svůj současný život, život akademiků i studentů na Ukrajině částečně přiblížil v rozhovoru.

Jak se stalo, že jste začal učit na Národní přikarpatské univerzitě Vasyla Stefanika v Ivano-Frankivsku?

Pomyslně poprvé jsem se s touto univerzitou setkal skrze ukrajinskou sekci katedry slavistiky na naší fakultě, přesněji díky členkám této katedry Radaně Merzové a Uljaně Cholodové, která z Ivano-Frankivsku pochází. Asi před rokem mě tyto dámy představily hostující profesorce literatury z Národní přikarpatské univerzity Ivanně Devdiuk a já se tehdy nabídl, že bych zaměstnance této univerzity mohl učit online. Výuka trvala asi devět měsíců a průměrně se jí účastnilo kolem deseti zaměstnanců. V učení jsem se střídal s bývalou studentkou a kamarádkou Dagmar Pavlovovou, jejíž manžel z Ukrajiny pochází.

Později jsem se seznámil s tamním vedoucím katedry anglické filologie profesorem Jakivem Bystrovem, který mě sem nakonec pozval a vyřídil veškerou administrativu na ukrajinské straně (abych to uvedl na pravou míru, pozval jsem se spíš sám a pan profesor s mou návštěvou laskavě souhlasil). Musím zdůraznit, že mě podpořila i moje domovská katedra, především její vedoucí Ondřej Molnár i děkan naší fakulty Jan Stejskal s proděkankou Pavlínou Flajšarovou. Nejsložitější pro mě bylo obstarat si pojištění, protože Ukrajina je válečnou zónou. Cením si i pomoci kolegů, například Ema Jelínková slíbila v době mé tříměsíční nepřítomnosti odučit některé předměty a vykrýt tak část mé běžné pracovní náplně.

Na ukrajinské katedře jsem dostal přidělené tři semináře: dva semináře britské literatury pro studenty čtvrtého ročníku bakalářského cyklu a jeden seminář akademického psaní pro první ročník magisterského studia. Účastním se zde i dalších seminářů jiných vyučujících a pořádám speciální přednášky jak na univerzitě, tak mimo ni: například na středních školách a v kulturních centrech či v místní knihovně s názvem Americké okénko. S pomocí studentů organizuji i filmový klub v budově kolejí, kde bydlím. Měl bych také začít s online výukou studentů z dalších ukrajinských univerzit. Jmenovitě jde o Charkovskou národní univerzitu V. N. Karazina a Chersonskou státní univerzitu. Řada zaměstnanců druhé z jmenovaných univerzit se totiž přestěhovala sem do Ivano-Frankivsku a žijí na stejné koleji jako já.  

Co vás vedlo k tomu vydat se do země, která je ve válce?

V Olomouci jsem poslední dva roky organizoval kurzy angličtiny pro ukrajinské uprchlíky. Díky děkanovi Janu Stejskalovi může výuka probíhat v učebnách Filozofické fakulty UP i dnes. Finančně ji podporuje Velvyslanectví USA v Praze skrze Americké centrum UP. Protože má však tento projekt poměrně omezený rozpočet, vyučují v tuto chvíli dvě moje bývalé studentky Eva Železná a Karolína Cohen bez nároku na odměnu. Kromě nich se do výuky zapojují i dva moji současní studenti Margo Hordeieva, která pochází z Oděsy, a Matěj Kundrát. Každý týden se výuky účastní asi osmdesát Ukrajinců ve věku od sedmi do sedmdesáti let. Společně s kolegy se snažíme ukrajinské studenty co nejvíce podpořit.

Asi před půl rokem jsem si ale uvědomil, že ačkoli je pomoc Ukrajincům u nás hezká, je z dlouhodobého hlediska možná ještě důležitější pomoc univerzitám přímo na Ukrajině. Ukrajina už přišla o miliony talentovaných lidí. Nemluvím jen o těch, kteří museli narukovat, ale i o těch, kteří emigrovali. Do budoucna, až dojde na obnovení míru, bude na Ukrajině obrovským problémem takzvaný odliv mozků. Myslím si, že je důležité, abychom my ze západu, především pak my z akademického prostředí, podpořili kolegy na Ukrajině, pomohli jim udržet akademický věhlas a zabránili odlivu talentovaných studentů a výzkumníků ze země. Doufám, že svým snažením k tomuto cíli alespoň trochu přispěji.

Národní přikarpatská univerzita Vasyla Stefanika je velkou univerzitou s dvanácti fakultami a instituty, navíc se stala i dočasným domovem mnohých pracovníků Chersonské státní univerzity. Jak se vám v takovém prostředí žije, jaké pocity vás doprovázejí?

Místní univerzita není nikterak bohatá. Sdílím zde kancelář s dalšími zhruba třiceti kolegy. Teprve teď dokážu ocenit komfort, který máme na Univerzitě Palackého. Také učebny a budovy tady na Ukrajině by si zasloužily investici. To ale samozřejmě není nyní na pořadu dne. Jedním dechem musím ale dodat, že pro lidi z východu a z válečné zóny, je Ivano-Frankivsk učiněná oáza klidu a pohody. Národní přikarpatská univerzita poskytuje kancelářské prostory a také kolejní ubytování některým administrativním a akademickým pracovníkům z Chersonské státní univerzity. Tato situace trvá již dva roky a konec války je v nedohlednu. I když se s mnohými zaměstnanci z Chersonské univerzity teprve seznamuji, už teď nemám pochyby o jejich odvaze a odhodlání. Například jeden z jejích prorektorů už dva roky žije s manželkou a dcerou v pokoji, který je stejně velký jako ten můj, má asi deset metrů čtverečních.

Jak nyní vypadá váš běžný den?

Žiji na koleji, kde mám vlastní pokoj se stolem, je tady taky sprcha, záchod a lednice. Za patnáct minut se odtud pěšky dostanu na univerzitu nebo do města. Když neučím, pracuji z domu, připravuji se na přednášky nebo pracuji na svých úkolech. Na své domovské katedře anglické filologie organizuji sérii přednášek a vedu akademické práce asi deseti studentům. Kromě toho se samozřejmě věnuji i vlastnímu výzkumu. Mám pořád co na práci. Obvykle jdu jednou za den někam na jídlo. Restaurace tady mají velmi dobrou úroveň a mají tu i pár docela dobrých piv. Občas zajdu na jídlo nebo na skleničku také s kolegy. Byl jsem i v místním úžasném divadle a zhlédl jsem dokonce inovativní modernizovanou verzi Hamleta, která je zasazena do prostředí protileteckého krytu a která byla zinscenovaná ve sklepě budovy divadla. Momentálně zde spolupracuji s kolegou z katedry divadelních studií, s nímž připravuji příspěvek na konferenci. Týká se právě uvedeného představení a dalších ukrajinských zpracování Shakespearových her, jež reflektují dnešní dění. Celé město je úžasné, těším se, až přijde jaro a budu moci objevovat krásy místní přírody.

V rámci vašeho semestrálního pobytu chcete navštívit i jiné univerzity…

Ano, chystám se na čtyři dny do Lvova. Budu tam přednášet na třech univerzitách. Plánuji i navštívit Kyjev, kde bych měl přednášet na Kyjevské národní univerzitě Tarase Ševčenka, navštívím tam i další kulturní instituce. Naplánoval jsem si ještě návštěvu univerzit v Ternopilu a Černovicích.

Jakou zkušenost teď považujete za nejsilnější? Co vám z pobytu z Ivano-Frankivsku už navždy zůstane v paměti?

Zhruba dvakrát do týdne se rozeznívají sirény nebo městu hrozí riziko leteckého útoku. Každý má v telefonu nainstalovanou aplikaci, která ho o hrozbě informuje. Několikrát se už stalo, že se aplikace rozezněla v době mé výuky. Studenti a zaměstnanci fakulty tak musejí opustit budovu a výuka se ruší do doby, dokud nepřestane hrozit nebezpečí. Běžně to tak trvá asi devadesát minut. Studenti jednoduše opustí kampus školy, odeberou se domů nebo jdou někam na kávu. Žáci na základních a středních školách se musejí v případě útoku přesunout do provizorních učeben v krytech. Mezi studenty i učiteli tak neustále panuje nejistota, se kterou se vypořádávají rezignací i humorem, nepochybně si však situace vybírá svou daň. Nebezpečí se samozřejmě stupňuje, čím víc se člověk posouvá na východ.

Obdivuji, jak se lidé dokážou vypořádat s překážkami, které jim přicházejí do cesty. Například v neděli jsme měli na koleji první setkání filmového klubu. Pět minut před začátkem filmu přišel úplný blackout. Chtěl jsem to vzdát, ale prorektor z Chersonské univerzity, kterého jsem již zmiňoval, na chvíli odešel a zpět se vrátil s generátorem elektřiny. Je na podobné situace už připravený. Protože jsme neměli proud, vypadával také internet. Několik studentů však poskytlo svoje připojení k internetu. Tak se stalo, že se nám nakonec povedlo zhlédnout celý film. Pro mě to byl velký zážitek umocněný tím, jak moc práce nám dalo ho realizovat.

Téměř každý, s kým jsem se tady seznámil, přišel kvůli válce o příbuzné, někdo z jeho rodiny emigroval nebo přišel o kontakt s někým, kdo uvízl na Ruskem okupovaném území. Myslím, že takových příběhů uslyším ještě mnoho.

Co byste rád vzkázal lidem na Univerzitě Palackého?

Všichni bychom měli být vděční. V naší zemi není válka. Měli bychom i ocenit stabilní ekonomiku a výborný vzdělávací systém, i když není dokonalý. Města na západě Ukrajiny jsou hodně podobná těm našim. Češi a Ukrajinci společně sdílí i historickou zkušenost kolonizace, boje za svrchovanost a vlastní identitu. Ukrajinská kultura a ukrajinština se mají čile k světu. Je tu velmi znát, že válka pomohla zemi sjednotit. Lidé zde pociťují hrdost na ukrajinštinu a na druhé straně odpor k ruštině. Zaslouží si naši plnou podporu a přátelství. Jsem hrdý na to, jak se k situaci moje druhá domovina i Univerzita Palackého postavily. Jsem hrdý na to, co dělají a že se Ukrajině z naší strany dostává tolik podpory. Boj však ještě zdaleka nekončí.

Do Československa jsem přišel v roce 1990 a první roky jsem strávil v Rožnově pod Radhoštěm. V Olomouci a na Univerzitě Palackého jsem začal působit v roce 1992. Samozřejmě že jsem byl svědkem mnoha změn, především pozitivních. Tam, kde nyní jsme, jsme (nejen) díky podpoře Evropské unie, Spojených států a dalších. Ačkoli jsem se stal agnostikem, svou křesťanskou výchovu nezapřu. Rád bych proto své myšlenky zakončil citátem z Evangelia podle Lukáše (12,48): „Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává.“ Myslím si, že je naší povinností splácet to, co jsme sami dostali. Je naší povinností udělat v pomoci pro Ukrajinu maximum, a to nejen v ohledu vojenském a finančním, ale i ve sféře intelektuální.

Z angličtiny přeložila Kamila Šínová 

Na východ, do tehdejšího Československa, se Američan David Livingstone, nyní člen katedry anglistiky a amerikanistiky FF UP, přestěhoval po sametové revoluci v roce 1990. V roce 2024 se rozhodl vydat na východ znovu. Jednoduše proto, že pomoc nyní potřebují vysoké školy ve válkou zmítané Ukrajině.  

Když před nedávnem poslal David Livingstone z katedry anglistiky a amerikanistiky FF UP redakci Žurnálu UP příspěvek o svých prvních dnech na Národní přikarpatské univerzitě Vasyla Stefanika v Ivano-Frankivsku, nabízelo se položit mu hned další otázky. Jak vypadá jeho nynější běžný den? Jak se mu žije v zemi, která je ve válce? A proč se do této země, kterou týden za týdnem doprovází zvuk sirén, vlastně vydal? Svůj současný život, život akademiků i studentů na Ukrajině částečně přiblížil v rozhovoru.

Jak se stalo, že jste začal učit na Národní přikarpatské univerzitě Vasyla Stefanika v Ivano-Frankivsku?

Pomyslně poprvé jsem se s touto univerzitou setkal skrze ukrajinskou sekci katedry slavistiky na naší fakultě, přesněji díky členkám této katedry Radaně Merzové a Uljaně Cholodové, která z Ivano-Frankivsku pochází. Asi před rokem mě tyto dámy představily hostující profesorce literatury z Národní přikarpatské univerzity Ivanně Devdiuk a já se tehdy nabídl, že bych zaměstnance této univerzity mohl učit online. Výuka trvala asi devět měsíců a průměrně se jí účastnilo kolem deseti zaměstnanců. V učení jsem se střídal s bývalou studentkou a kamarádkou Dagmar Pavlovovou, jejíž manžel z Ukrajiny pochází.

Později jsem se seznámil s tamním vedoucím katedry anglické filologie profesorem Jakivem Bystrovem, který mě sem nakonec pozval a vyřídil veškerou administrativu na ukrajinské straně (abych to uvedl na pravou míru, pozval jsem se spíš sám a pan profesor s mou návštěvou laskavě souhlasil). Musím zdůraznit, že mě podpořila i moje domovská katedra, především její vedoucí Ondřej Molnár i děkan naší fakulty Jan Stejskal s proděkankou Pavlínou Flajšarovou. Nejsložitější pro mě bylo obstarat si pojištění, protože Ukrajina je válečnou zónou. Cením si i pomoci kolegů, například Ema Jelínková slíbila v době mé tříměsíční nepřítomnosti odučit některé předměty a vykrýt tak část mé běžné pracovní náplně.

Na ukrajinské katedře jsem dostal přidělené tři semináře: dva semináře britské literatury pro studenty čtvrtého ročníku bakalářského cyklu a jeden seminář akademického psaní pro první ročník magisterského studia. Účastním se zde i dalších seminářů jiných vyučujících a pořádám speciální přednášky jak na univerzitě, tak mimo ni: například na středních školách a v kulturních centrech či v místní knihovně s názvem Americké okénko. S pomocí studentů organizuji i filmový klub v budově kolejí, kde bydlím. Měl bych také začít s online výukou studentů z dalších ukrajinských univerzit. Jmenovitě jde o Charkovskou národní univerzitu V. N. Karazina a Chersonskou státní univerzitu. Řada zaměstnanců druhé z jmenovaných univerzit se totiž přestěhovala sem do Ivano-Frankivsku a žijí na stejné koleji jako já.  

Co vás vedlo k tomu vydat se do země, která je ve válce?

V Olomouci jsem poslední dva roky organizoval kurzy angličtiny pro ukrajinské uprchlíky. Díky děkanovi Janu Stejskalovi může výuka probíhat v učebnách Filozofické fakulty UP i dnes. Finančně ji podporuje Velvyslanectví USA v Praze skrze Americké centrum UP. Protože má však tento projekt poměrně omezený rozpočet, vyučují v tuto chvíli dvě moje bývalé studentky Eva Železná a Karolína Cohen bez nároku na odměnu. Kromě nich se do výuky zapojují i dva moji současní studenti Margo Hordeieva, která pochází z Oděsy, a Matěj Kundrát. Každý týden se výuky účastní asi osmdesát Ukrajinců ve věku od sedmi do sedmdesáti let. Společně s kolegy se snažíme ukrajinské studenty co nejvíce podpořit.

Asi před půl rokem jsem si ale uvědomil, že ačkoli je pomoc Ukrajincům u nás hezká, je z dlouhodobého hlediska možná ještě důležitější pomoc univerzitám přímo na Ukrajině. Ukrajina už přišla o miliony talentovaných lidí. Nemluvím jen o těch, kteří museli narukovat, ale i o těch, kteří emigrovali. Do budoucna, až dojde na obnovení míru, bude na Ukrajině obrovským problémem takzvaný odliv mozků. Myslím si, že je důležité, abychom my ze západu, především pak my z akademického prostředí, podpořili kolegy na Ukrajině, pomohli jim udržet akademický věhlas a zabránili odlivu talentovaných studentů a výzkumníků ze země. Doufám, že svým snažením k tomuto cíli alespoň trochu přispěji.

Národní přikarpatská univerzita Vasyla Stefanika je velkou univerzitou s dvanácti fakultami a instituty, navíc se stala i dočasným domovem mnohých pracovníků Chersonské státní univerzity. Jak se vám v takovém prostředí žije, jaké pocity vás doprovázejí?

Místní univerzita není nikterak bohatá. Sdílím zde kancelář s dalšími zhruba třiceti kolegy. Teprve teď dokážu ocenit komfort, který máme na Univerzitě Palackého. Také učebny a budovy tady na Ukrajině by si zasloužily investici. To ale samozřejmě není nyní na pořadu dne. Jedním dechem musím ale dodat, že pro lidi z východu a z válečné zóny, je Ivano-Frankivsk učiněná oáza klidu a pohody. Národní přikarpatská univerzita poskytuje kancelářské prostory a také kolejní ubytování některým administrativním a akademickým pracovníkům z Chersonské státní univerzity. Tato situace trvá již dva roky a konec války je v nedohlednu. I když se s mnohými zaměstnanci z Chersonské univerzity teprve seznamuji, už teď nemám pochyby o jejich odvaze a odhodlání. Například jeden z jejích prorektorů už dva roky žije s manželkou a dcerou v pokoji, který je stejně velký jako ten můj, má asi deset metrů čtverečních.

Jak nyní vypadá váš běžný den?

Žiji na koleji, kde mám vlastní pokoj se stolem, je tady taky sprcha, záchod a lednice. Za patnáct minut se odtud pěšky dostanu na univerzitu nebo do města. Když neučím, pracuji z domu, připravuji se na přednášky nebo pracuji na svých úkolech. Na své domovské katedře anglické filologie organizuji sérii přednášek a vedu akademické práce asi deseti studentům. Kromě toho se samozřejmě věnuji i vlastnímu výzkumu. Mám pořád co na práci. Obvykle jdu jednou za den někam na jídlo. Restaurace tady mají velmi dobrou úroveň a mají tu i pár docela dobrých piv. Občas zajdu na jídlo nebo na skleničku také s kolegy. Byl jsem i v místním úžasném divadle a zhlédl jsem dokonce inovativní modernizovanou verzi Hamleta, která je zasazena do prostředí protileteckého krytu a která byla zinscenovaná ve sklepě budovy divadla. Momentálně zde spolupracuji s kolegou z katedry divadelních studií, s nímž připravuji příspěvek na konferenci. Týká se právě uvedeného představení a dalších ukrajinských zpracování Shakespearových her, jež reflektují dnešní dění. Celé město je úžasné, těším se, až přijde jaro a budu moci objevovat krásy místní přírody.

V rámci vašeho semestrálního pobytu chcete navštívit i jiné univerzity…

Ano, chystám se na čtyři dny do Lvova. Budu tam přednášet na třech univerzitách. Plánuji i navštívit Kyjev, kde bych měl přednášet na Kyjevské národní univerzitě Tarase Ševčenka, navštívím tam i další kulturní instituce. Naplánoval jsem si ještě návštěvu univerzit v Ternopilu a Černovicích.

Jakou zkušenost teď považujete za nejsilnější? Co vám z pobytu z Ivano-Frankivsku už navždy zůstane v paměti?

Zhruba dvakrát do týdne se rozeznívají sirény nebo městu hrozí riziko leteckého útoku. Každý má v telefonu nainstalovanou aplikaci, která ho o hrozbě informuje. Několikrát se už stalo, že se aplikace rozezněla v době mé výuky. Studenti a zaměstnanci fakulty tak musejí opustit budovu a výuka se ruší do doby, dokud nepřestane hrozit nebezpečí. Běžně to tak trvá asi devadesát minut. Studenti jednoduše opustí kampus školy, odeberou se domů nebo jdou někam na kávu. Žáci na základních a středních školách se musejí v případě útoku přesunout do provizorních učeben v krytech. Mezi studenty i učiteli tak neustále panuje nejistota, se kterou se vypořádávají rezignací i humorem, nepochybně si však situace vybírá svou daň. Nebezpečí se samozřejmě stupňuje, čím víc se člověk posouvá na východ.

Obdivuji, jak se lidé dokážou vypořádat s překážkami, které jim přicházejí do cesty. Například v neděli jsme měli na koleji první setkání filmového klubu. Pět minut před začátkem filmu přišel úplný blackout. Chtěl jsem to vzdát, ale prorektor z Chersonské univerzity, kterého jsem již zmiňoval, na chvíli odešel a zpět se vrátil s generátorem elektřiny. Je na podobné situace už připravený. Protože jsme neměli proud, vypadával také internet. Několik studentů však poskytlo svoje připojení k internetu. Tak se stalo, že se nám nakonec povedlo zhlédnout celý film. Pro mě to byl velký zážitek umocněný tím, jak moc práce nám dalo ho realizovat.

Téměř každý, s kým jsem se tady seznámil, přišel kvůli válce o příbuzné, někdo z jeho rodiny emigroval nebo přišel o kontakt s někým, kdo uvízl na Ruskem okupovaném území. Myslím, že takových příběhů uslyším ještě mnoho.

Co byste rád vzkázal lidem na Univerzitě Palackého?

Všichni bychom měli být vděční. V naší zemi není válka. Měli bychom i ocenit stabilní ekonomiku a výborný vzdělávací systém, i když není dokonalý. Města na západě Ukrajiny jsou hodně podobná těm našim. Češi a Ukrajinci společně sdílí i historickou zkušenost kolonizace, boje za svrchovanost a vlastní identitu. Ukrajinská kultura a ukrajinština se mají čile k světu. Je tu velmi znát, že válka pomohla zemi sjednotit. Lidé zde pociťují hrdost na ukrajinštinu a na druhé straně odpor k ruštině. Zaslouží si naši plnou podporu a přátelství. Jsem hrdý na to, jak se k situaci moje druhá domovina i Univerzita Palackého postavily. Jsem hrdý na to, co dělají a že se Ukrajině z naší strany dostává tolik podpory. Boj však ještě zdaleka nekončí.

Do Československa jsem přišel v roce 1990 a první roky jsem strávil v Rožnově pod Radhoštěm. V Olomouci a na Univerzitě Palackého jsem začal působit v roce 1992. Samozřejmě že jsem byl svědkem mnoha změn, především pozitivních. Tam, kde nyní jsme, jsme (nejen) díky podpoře Evropské unie, Spojených států a dalších. Ačkoli jsem se stal agnostikem, svou křesťanskou výchovu nezapřu. Rád bych proto své myšlenky zakončil citátem z Evangelia podle Lukáše (12,48): „Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává.“ Myslím si, že je naší povinností splácet to, co jsme sami dostali. Je naší povinností udělat v pomoci pro Ukrajinu maximum, a to nejen v ohledu vojenském a finančním, ale i ve sféře intelektuální.

Z angličtiny přeložila Kamila Šínová 

Opakovaný pohyb cizích osob ve svých ubytovacích zařízeních musela v posledních měsících řešit Univerzita Palackého (UP). Jde především o koleje 17. listopadu, B. Václavka a Generála Svobody situované v centru města. Vedení univerzity proto v těchto objektech zavádí speciální opatření včetně zprovoznění recepce či dočasné přítomnosti ostrahy.

Od soboty 9. března se bude v budovách kolejí v areálu Envelopa nepřetržitě pohybovat hlídací služba, posíleny budou také kontroly studentských průkazů u vstupu. Na koleji 17. listopadu obnoví univerzita recepci. Ostatní budovy recepce mají. Ostraha bude na kolejích trvale přítomna minimálně po dobu jednoho měsíce.

„Bohužel, došlo k opakovaným incidentům, kdy se do budovy dostali lidé, kteří nejsou součástí naší univerzitní komunity a narušují pohodlí a klid ubytovaných studentů. Proto jsme se rozhodli pro tento krok, abychom ochránili studenty a jejich domov,“ uvedla kvestorka univerzity Petra Jungová.

Nechtění návštěvníci se na kolejích objevují i přesto, že vstup na koleje je možný pouze s pomocí klíčů či karty, které mají k dispozici jen ubytování studenti a zaměstnanci kolejí. Uzamykatelné jsou také jednotlivé pokoje. „Zabýváme se aktuálně také instalací dveřních koulí u pokojů i univerzálního zámku na dveře od kuchyněk a společných sociálních zařízení,“ doplnila kvestorka s tím, že na koleji 17. listopadu se dnes navíc instaluje kamerový systém.

Ubytovaní studující byli informováni o zvýšené kontrole vstupů v nadcházejících dnech, a to na všech kolejích UP. Identifikace bude probíhat prostřednictvím studentských/ISIC karet či občanských průkazů. V případě zjištění pohybu neoprávněné osoby v prostorách kolejí apeluje Správa kolejí a menz UP (SKM) na okamžité nahlášení na recepci.

„Ostraha není zaměřena proti vám, ale spíše na vaši ochranu a zajištění klidného studijního a životního prostředí. Věříme, že vytvoření bezpečného prostředí je klíčové pro vaše pohodlí a úspěch ve studiu. Pokud máte jakékoli otázky nebo obavy, neváhejte se obrátit na ředitele SKM, případně přímo na mě,“ vzkázala studujícím Petra Jungová.

Opakovaný pohyb cizích osob ve svých ubytovacích zařízeních musela v posledních měsících řešit Univerzita Palackého (UP). Jde především o koleje 17. listopadu, B. Václavka a Generála Svobody situované v centru města. Vedení univerzity proto v těchto objektech zavádí speciální opatření včetně zprovoznění recepce či dočasné přítomnosti ostrahy.

Od soboty 9. března se bude v budovách kolejí v areálu Envelopa nepřetržitě pohybovat hlídací služba, posíleny budou také kontroly studentských průkazů u vstupu. Na koleji 17. listopadu obnoví univerzita recepci. Ostatní budovy recepce mají. Ostraha bude na kolejích trvale přítomna minimálně po dobu jednoho měsíce.

„Bohužel, došlo k opakovaným incidentům, kdy se do budovy dostali lidé, kteří nejsou součástí naší univerzitní komunity a narušují pohodlí a klid ubytovaných studentů. Proto jsme se rozhodli pro tento krok, abychom ochránili studenty a jejich domov,“ uvedla kvestorka univerzity Petra Jungová.

Nechtění návštěvníci se na kolejích objevují i přesto, že vstup na koleje je možný pouze s pomocí klíčů či karty, které mají k dispozici jen ubytování studenti a zaměstnanci kolejí. Uzamykatelné jsou také jednotlivé pokoje. „Zabýváme se aktuálně také instalací dveřních koulí u pokojů i univerzálního zámku na dveře od kuchyněk a společných sociálních zařízení,“ doplnila kvestorka s tím, že na koleji 17. listopadu se dnes navíc instaluje kamerový systém.

Ubytovaní studující byli informováni o zvýšené kontrole vstupů v nadcházejících dnech, a to na všech kolejích UP. Identifikace bude probíhat prostřednictvím studentských/ISIC karet či občanských průkazů. V případě zjištění pohybu neoprávněné osoby v prostorách kolejí apeluje Správa kolejí a menz UP (SKM) na okamžité nahlášení na recepci.

„Ostraha není zaměřena proti vám, ale spíše na vaši ochranu a zajištění klidného studijního a životního prostředí. Věříme, že vytvoření bezpečného prostředí je klíčové pro vaše pohodlí a úspěch ve studiu. Pokud máte jakékoli otázky nebo obavy, neváhejte se obrátit na ředitele SKM, případně přímo na mě,“ vzkázala studujícím Petra Jungová.

Jan Malý, zkoumající Kapli Božího Těla olomouckého Konviktu, Pavlína Štastná, zabývající se intermedialitou v díle Milana Kundery a trojice Valentýna Pišťáková, Laura Lišková a Johan Čapek, věnující se aktuálnímu fenoménu trash audia, zvítězili ve Studentské odborné soutěži uměnovědných kateder o Cenu děkana Filozofické fakulty Univerzity Palackého.

Soutěž, jejímž cílem je nabídnout talentovaným studujícím možnost prezentovat vlastní badatelské téma a vyzkoušet si na vlastní kůži, byť v cíleně neformální atmosféře, formát odborné konference, se uskutečnila v Divadelním sále Uměleckého centra Univerzity Palackého. Porota, složená ze tří pedagogů a tři doktorandek, vybrala trojici nejúspěšnějších účastníků z celkem deseti tematicky i metodologicky rozmanitých příspěvků, které vycházejí z rozpracovaných i odevzdaných bakalářských a magisterských prací.

„Vzhledem k oborově rozmanitému publiku je žádoucí srozumitelný a pokud možno poutavý přednes. Oproti loňskému ročníku byl zřejmý formální posun. Všechny prezentace byly pečlivě připravené, řečníci vesměs vzorně dodrželi stanovený čas patnáct minut, po kterém vždy následovala pětiminutová diskuze s dotazy z publika,“ shrnul za soutěž Martin Krummholz z katedry dějin umění.

Akci společně uspořádaly katedra dějin umění, katedra divadelních a filmových studií a katedra muzikologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého.

Ve Studentské odborné soutěži uměnovědných kateder zvítězili:

Jan Malý, katedra dějin umění FF UP, Univerzitní Kaple Božího Těla: Okolnosti vzniku stavby.

Pavlína Šťastná, katedra muzikologie FF UP, Intermediální vztah hudby a literatury v díle Milana Kundery.  

Valentýna Pišťáková, Laura Lišková a Johan Čapek, katedra divadelních a filmových studií FF UP, Trash Audio: kontroverzní vlna českého podcastingu.

Jan Malý, zkoumající Kapli Božího Těla olomouckého Konviktu, Pavlína Štastná, zabývající se intermedialitou v díle Milana Kundery a trojice Valentýna Pišťáková, Laura Lišková a Johan Čapek, věnující se aktuálnímu fenoménu trash audia, zvítězili ve Studentské odborné soutěži uměnovědných kateder o Cenu děkana Filozofické fakulty Univerzity Palackého.

Soutěž, jejímž cílem je nabídnout talentovaným studujícím možnost prezentovat vlastní badatelské téma a vyzkoušet si na vlastní kůži, byť v cíleně neformální atmosféře, formát odborné konference, se uskutečnila v Divadelním sále Uměleckého centra Univerzity Palackého. Porota, složená ze tří pedagogů a tři doktorandek, vybrala trojici nejúspěšnějších účastníků z celkem deseti tematicky i metodologicky rozmanitých příspěvků, které vycházejí z rozpracovaných i odevzdaných bakalářských a magisterských prací.

„Vzhledem k oborově rozmanitému publiku je žádoucí srozumitelný a pokud možno poutavý přednes. Oproti loňskému ročníku byl zřejmý formální posun. Všechny prezentace byly pečlivě připravené, řečníci vesměs vzorně dodrželi stanovený čas patnáct minut, po kterém vždy následovala pětiminutová diskuze s dotazy z publika,“ shrnul za soutěž Martin Krummholz z katedry dějin umění.

Akci společně uspořádaly katedra dějin umění, katedra divadelních a filmových studií a katedra muzikologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého.

Ve Studentské odborné soutěži uměnovědných kateder zvítězili:

Jan Malý, katedra dějin umění FF UP, Univerzitní Kaple Božího Těla: Okolnosti vzniku stavby.

Pavlína Šťastná, katedra muzikologie FF UP, Intermediální vztah hudby a literatury v díle Milana Kundery.  

Valentýna Pišťáková, Laura Lišková a Johan Čapek, katedra divadelních a filmových studií FF UP, Trash Audio: kontroverzní vlna českého podcastingu.

Studenti Zubního lékařství na Lékařské fakultě UP již pošesté uspořádali kongres UPdent věnovaný tématům, která s výkonem zubařské profese souvisejí, avšak ve výuce na ně není dostatek prostoru. Přednášky se týkaly například celoživotního vzdělávání, psychologie či práva. Výtěžek z akce podpoří účast studentů a mladých zubních lékařů na letní stáži ve Rwandě. 

Stejně jako v minulých letech se studentský kongres setkal s velkým zájmem. Ve Velké posluchárně Teoretických ústavů LF UP se sešlo na 220 účastníků ze všech koutů České republiky, které mimo jiné přivítal děkan LF UP Milan Kolář a proděkanka pro studium Zubního lékařství a Dentistry Iva Voborná. Program dvoudenní akce čítal devět přednášek, které doplnily prezentace společností z oblasti péče o ústní zdraví. 

„Zajímavé informace se studenti a mladí lékaři dozvěděli mimo jiné od klinického dětského psychologa Jiřího Smejkala, který všem doporučil mít v čekárně boxovací pytel, do kterého si děti mohou vybít frustraci po ošetření. Za zmínku stojí i přednáška pražského lékaře Milana Tomky, který se zaměřil na vzdělávání absolventů po škole. Důležitost pacienty podepsaných informovaných souhlasů zase zdůraznil právník Daniel Pospíšil, který působí na Právnické fakultě UP,“ vyzdvihla hlavní organizátorka Eliška Surmová.

Jak dodala její kolegyně Martina Gajdušková, zpětnou vazbu od účastníků, ale i partnerů a prezentujících mají pozitivní. „Vůbec poprvé se například zúčastnila jedna studentka z Plzně, kterou kongres mile překvapil. Líbilo se jí, že přednášky byly velmi praktické, zaujalo ji vystoupení Martiny Neubauer o tom, co vše je potřebné k otevření vlastní praxe. Chválila si také dostatek výborného jídla a kávy o coffee breacích. Délka cestování do Olomouce prý stála za to,“ uvedla pořadatelka.

Letošní UPdent bude mít i mezinárodní přesah. Výdělek z akce se totiž organizátoři rozhodli věnovat na podporu letní zubařské dobrovolnické stáže v africké Rwandě. „Výjezd je určen pro studenty a pro mladé zubní lékaře, náplní práce bude ošetřování místních obyvatel v polních podmínkách,“ přiblížila Martina Gajdušková, která má se zubařskou praxí ve Rwandě zkušenost (psali jsme zde) a letní pobyt připravuje společně se Sdružením studentů stomatologie ČR. Zájem o cestu do Afriky je podle ní velký, pořadatelé se snaží oslovovat ještě další případné podporovatele. Podrobnosti jim rádi sdělí po kontaktování na e-mail 1.viceprezident.ssscr@gmail.com.

Více o studentském kongresu UPdent zde, obsáhlejší fotogalerie z akce je pak dostupná zde.

Studenti Zubního lékařství na Lékařské fakultě UP již pošesté uspořádali kongres UPdent věnovaný tématům, která s výkonem zubařské profese souvisejí, avšak ve výuce na ně není dostatek prostoru. Přednášky se týkaly například celoživotního vzdělávání, psychologie či práva. Výtěžek z akce podpoří účast studentů a mladých zubních lékařů na letní stáži ve Rwandě. 

Stejně jako v minulých letech se studentský kongres setkal s velkým zájmem. Ve Velké posluchárně Teoretických ústavů LF UP se sešlo na 220 účastníků ze všech koutů České republiky, které mimo jiné přivítal děkan LF UP Milan Kolář a proděkanka pro studium Zubního lékařství a Dentistry Iva Voborná. Program dvoudenní akce čítal devět přednášek, které doplnily prezentace společností z oblasti péče o ústní zdraví. 

„Zajímavé informace se studenti a mladí lékaři dozvěděli mimo jiné od klinického dětského psychologa Jiřího Smejkala, který všem doporučil mít v čekárně boxovací pytel, do kterého si děti mohou vybít frustraci po ošetření. Za zmínku stojí i přednáška pražského lékaře Milana Tomky, který se zaměřil na vzdělávání absolventů po škole. Důležitost pacienty podepsaných informovaných souhlasů zase zdůraznil právník Daniel Pospíšil, který působí na Právnické fakultě UP,“ vyzdvihla hlavní organizátorka Eliška Surmová.

Jak dodala její kolegyně Martina Gajdušková, zpětnou vazbu od účastníků, ale i partnerů a prezentujících mají pozitivní. „Vůbec poprvé se například zúčastnila jedna studentka z Plzně, kterou kongres mile překvapil. Líbilo se jí, že přednášky byly velmi praktické, zaujalo ji vystoupení Martiny Neubauer o tom, co vše je potřebné k otevření vlastní praxe. Chválila si také dostatek výborného jídla a kávy o coffee breacích. Délka cestování do Olomouce prý stála za to,“ uvedla pořadatelka.

Letošní UPdent bude mít i mezinárodní přesah. Výdělek z akce se totiž organizátoři rozhodli věnovat na podporu letní zubařské dobrovolnické stáže v africké Rwandě. „Výjezd je určen pro studenty a pro mladé zubní lékaře, náplní práce bude ošetřování místních obyvatel v polních podmínkách,“ přiblížila Martina Gajdušková, která má se zubařskou praxí ve Rwandě zkušenost (psali jsme zde) a letní pobyt připravuje společně se Sdružením studentů stomatologie ČR. Zájem o cestu do Afriky je podle ní velký, pořadatelé se snaží oslovovat ještě další případné podporovatele. Podrobnosti jim rádi sdělí po kontaktování na e-mail 1.viceprezident.ssscr@gmail.com.

Více o studentském kongresu UPdent zde, obsáhlejší fotogalerie z akce je pak dostupná zde.

Umět se rozhodovat, vědět, jak řídit tým i jak zvládnout nastalou krizi či zájem médií, to vše a mnohem víc by měl umět dobrý leader. Nic z toho není samozřejmé. Člověk může mít na něco přirozený talent, může mít charisma i intuici. To ale zdaleka v dnešní době nestačí. Uspět a stát se leaderem znamená mít vedle znalostí i spoustu dalších dovedností, které se postupem let dají získat v praxi, nebo je možné si „udělat náskok“ a mnohé z nich se naučit už během studia na univerzitě. Přesně tuto možnost nyní mají studenti a studentky na Univerzitě Palackého. V letošním akademickém roce škola otevřela nový výcvikový program v oblasti leadershipu.

„V rámci programu Talentovaný Palacký v úzké spolupráci s Americkým centrem Olomouc jsme připravili pro aktivní a motivované studenty nový výcvikový program zaměřený na rozvoj kompetencí v oblasti leadershipu. Chceme budoucí absolventy připravit na kariérní cestu v klíčových vedoucích pozicích v různých oblastech,“ uvedla Dita Palaščáková, garantka programu.

Prvních dvanáct studentů, kteří na počátku uspěli ve výběrovém řízení, už programem prošlo. Během několika měsíců pracovali spolu s lektory z různých oborů na rozvoji svých schopností a dovedností. O své know-how se s nimi podělil například Bob Kartous, vysokoškolský pedagog a publicista, který se věnuje tématu inovací ve vzdělávání, ale také oblasti dezinformací, fenoménu tzv. hoaxů, dezinformačních webů, fake news a jejich dopadů na společnost.

Jak vypadá řízení týmu a role leadera v armádě, zase představil studentům plukovník Ivo Zelinka, velitel Skupiny kybernetických a informačních sil v rámci Armády České republiky. Takové vzdělávání považuje za přínosné, a proto se jako lektor rád zapojil. „Zaujalo mě, jak pestrá skupina studentů byla vybrána, a zejména to, z jaké šíře oborů pochází, od přírodních až po společenské vědy. Takové složení pak vede k lepšímu networkingu, který by tam jinak nebyl. Nedokážu si představit, že by se na denní bázi tady potkávali budoucí lékaři s filozofy. Druhá věc, která mě mile překvapila, jsou osobnostní charakteristiky jednotlivých frekventantů. Pokud by právě oni byli typickými příslušníky mladé generace, tak o naši republiku nemám vůbec žádnou obavu,“ shrnul své dojmy plukovník Zelinka.

Spolu s dalšími lektory se zúčastnil finální prezentace studentských projektů, která se konala i za účasti rektora Martina Procházky. „To, co jste se nyní naučili, určitě zúročíte ve své budoucí kariéře a já jsem velmi rád, že se nám podařilo na univerzitě tento kurz vytvořit a že v něm budeme pokračovat. Už nyní je vidět, že vyčníváte z řady a že jste získali nebo jste si rozšířili kompetence, které jsou důležité pro praktický život. Vy sami jste důkazem, že investice do vzdělání je tou nejlepší investicí,“ uvedl rektor UP.

Ohlasy studentů na absolvovaný kurz

Lucie Riegerová (FF)

V kurzu jsem se cítila pochopená, podporovaná a především inspirovaná. Postupem času mi začalo docházet, že tenhle kurz je mnohem víc než jen nějaký „nalejvací vědomostní kurz“. Naučil mě více vnímat své myšlenky a uvědomit si své cíle.

Dominik Brož (FF)

Chtěl bych vyzdvihnout to, že nám program umožňuje krásný networking s aktivními lidmi z různých fakult a s rozdílným zaměřením. Tohle mezioborové stýkání je pro obyčejného studenta extrémně obtížné a velmi si toho vážím.

Hana Marie Kuželová (FF)

Zkušenosti a i samotný certifikát využiji snad již v tomto semestru, jelikož se hlásím na několik stáží, kde, doufám, uspěji právě díky tomu, co jsem se na kurzu Leadership matters naučila.

Matyáš Jurák (FF)

Lektorský tým byl nejen vysoce kvalifikovaný, ale také velmi inspirující. Ještě důležitější je však respekt a skutečný zájem o dialog se studenty; to přináší do kurzu skutečnou hodnotu, a to i mimo samotná témata workshopů. Kurz Leadership matters nemohl přijít v lepší dobu. Pomohl mi zorientovat se ve vlastním životě a dodat mu směr, který má smysl.

Kristýna Knotová (PdF)

Chtěla bych říct, že za tímto programem vnímám ohromné množství práce. Perfektní struktura kurzu, výběr témat, která hezky navazovala a propojovala se. Lektoři skvělí. Do mého života to vnímám jako velké obohacení. Jelikož studuji na pedagogické fakultě, dalo mi to know-how, které můžu dále šířit v praxi mezi žáky, studenty a mladými lidmi obecně.

Dostala jsem se mezi lidi, kteří mají podobné nastavení a zapálení! Velmi mě to motivovalo k akci a dalšímu rozvíjení. Začala jsem více komplexně uvažovat, pomohlo mi to mé plány zasadit do reality a přemýšlet nad reálnými kroky.

Lukáš Zmeškal (FTK)

Bylo super slyšet lidi přímo z praxe, kteří říkají, jak je to v reálném životě. Přijde mi, že ve škole se mi toho stále nedostává. Líbilo se mi různé zaměření na typy vedení lidí, jako byla například přednáška s plukovníkem Zelinkou.

Lucie Viková (FF)

Kurz leadershipu byl jedna z nejlepších věcí, co se mi zatím v životě stala. Odnáším si do života maximum inspirace, dovedností, nových znalostí, kontaktů a přátel.

Jarmila Stanková (LF)

Nejvíce o kvalitě kurzu svědčí velmi pozitivní reakce všech zúčastněných. Osobně si vážím propojení napříč fakultami a obory, které umožnilo nahlížet na témata lekcí z různých úhlů a s různými konkrétními připomínkami a dotazy. Kurz mi dal návody, jak prakticky zvládnout realizaci mých projektů a vizí, ale také pocit podpory komunity.

Umět se rozhodovat, vědět, jak řídit tým i jak zvládnout nastalou krizi či zájem médií, to vše a mnohem víc by měl umět dobrý leader. Nic z toho není samozřejmé. Člověk může mít na něco přirozený talent, může mít charisma i intuici. To ale zdaleka v dnešní době nestačí. Uspět a stát se leaderem znamená mít vedle znalostí i spoustu dalších dovedností, které se postupem let dají získat v praxi, nebo je možné si „udělat náskok“ a mnohé z nich se naučit už během studia na univerzitě. Přesně tuto možnost nyní mají studenti a studentky na Univerzitě Palackého. V letošním akademickém roce škola otevřela nový výcvikový program v oblasti leadershipu.

„V rámci programu Talentovaný Palacký v úzké spolupráci s Americkým centrem Olomouc jsme připravili pro aktivní a motivované studenty nový výcvikový program zaměřený na rozvoj kompetencí v oblasti leadershipu. Chceme budoucí absolventy připravit na kariérní cestu v klíčových vedoucích pozicích v různých oblastech,“ uvedla Dita Palaščáková, garantka programu.

Prvních dvanáct studentů, kteří na počátku uspěli ve výběrovém řízení, už programem prošlo. Během několika měsíců pracovali spolu s lektory z různých oborů na rozvoji svých schopností a dovedností. O své know-how se s nimi podělil například Bob Kartous, vysokoškolský pedagog a publicista, který se věnuje tématu inovací ve vzdělávání, ale také oblasti dezinformací, fenoménu tzv. hoaxů, dezinformačních webů, fake news a jejich dopadů na společnost.

Jak vypadá řízení týmu a role leadera v armádě, zase představil studentům plukovník Ivo Zelinka, velitel Skupiny kybernetických a informačních sil v rámci Armády České republiky. Takové vzdělávání považuje za přínosné, a proto se jako lektor rád zapojil. „Zaujalo mě, jak pestrá skupina studentů byla vybrána, a zejména to, z jaké šíře oborů pochází, od přírodních až po společenské vědy. Takové složení pak vede k lepšímu networkingu, který by tam jinak nebyl. Nedokážu si představit, že by se na denní bázi tady potkávali budoucí lékaři s filozofy. Druhá věc, která mě mile překvapila, jsou osobnostní charakteristiky jednotlivých frekventantů. Pokud by právě oni byli typickými příslušníky mladé generace, tak o naši republiku nemám vůbec žádnou obavu,“ shrnul své dojmy plukovník Zelinka.

Spolu s dalšími lektory se zúčastnil finální prezentace studentských projektů, která se konala i za účasti rektora Martina Procházky. „To, co jste se nyní naučili, určitě zúročíte ve své budoucí kariéře a já jsem velmi rád, že se nám podařilo na univerzitě tento kurz vytvořit a že v něm budeme pokračovat. Už nyní je vidět, že vyčníváte z řady a že jste získali nebo jste si rozšířili kompetence, které jsou důležité pro praktický život. Vy sami jste důkazem, že investice do vzdělání je tou nejlepší investicí,“ uvedl rektor UP.

Ohlasy studentů na absolvovaný kurz

Lucie Riegerová (FF)

V kurzu jsem se cítila pochopená, podporovaná a především inspirovaná. Postupem času mi začalo docházet, že tenhle kurz je mnohem víc než jen nějaký „nalejvací vědomostní kurz“. Naučil mě více vnímat své myšlenky a uvědomit si své cíle.

Dominik Brož (FF)

Chtěl bych vyzdvihnout to, že nám program umožňuje krásný networking s aktivními lidmi z různých fakult a s rozdílným zaměřením. Tohle mezioborové stýkání je pro obyčejného studenta extrémně obtížné a velmi si toho vážím.

Hana Marie Kuželová (FF)

Zkušenosti a i samotný certifikát využiji snad již v tomto semestru, jelikož se hlásím na několik stáží, kde, doufám, uspěji právě díky tomu, co jsem se na kurzu Leadership matters naučila.

Matyáš Jurák (FF)

Lektorský tým byl nejen vysoce kvalifikovaný, ale také velmi inspirující. Ještě důležitější je však respekt a skutečný zájem o dialog se studenty; to přináší do kurzu skutečnou hodnotu, a to i mimo samotná témata workshopů. Kurz Leadership matters nemohl přijít v lepší dobu. Pomohl mi zorientovat se ve vlastním životě a dodat mu směr, který má smysl.

Kristýna Knotová (PdF)

Chtěla bych říct, že za tímto programem vnímám ohromné množství práce. Perfektní struktura kurzu, výběr témat, která hezky navazovala a propojovala se. Lektoři skvělí. Do mého života to vnímám jako velké obohacení. Jelikož studuji na pedagogické fakultě, dalo mi to know-how, které můžu dále šířit v praxi mezi žáky, studenty a mladými lidmi obecně.

Dostala jsem se mezi lidi, kteří mají podobné nastavení a zapálení! Velmi mě to motivovalo k akci a dalšímu rozvíjení. Začala jsem více komplexně uvažovat, pomohlo mi to mé plány zasadit do reality a přemýšlet nad reálnými kroky.

Lukáš Zmeškal (FTK)

Bylo super slyšet lidi přímo z praxe, kteří říkají, jak je to v reálném životě. Přijde mi, že ve škole se mi toho stále nedostává. Líbilo se mi různé zaměření na typy vedení lidí, jako byla například přednáška s plukovníkem Zelinkou.

Lucie Viková (FF)

Kurz leadershipu byl jedna z nejlepších věcí, co se mi zatím v životě stala. Odnáším si do života maximum inspirace, dovedností, nových znalostí, kontaktů a přátel.

Jarmila Stanková (LF)

Nejvíce o kvalitě kurzu svědčí velmi pozitivní reakce všech zúčastněných. Osobně si vážím propojení napříč fakultami a obory, které umožnilo nahlížet na témata lekcí z různých úhlů a s různými konkrétními připomínkami a dotazy. Kurz mi dal návody, jak prakticky zvládnout realizaci mých projektů a vizí, ale také pocit podpory komunity.

Alexandra Alvarová, expertka na online propagandu, vystoupí na Univerzitě Palackého s přednáškou Kultura a kult: Na bojišti informační války! Její přednáška se uskuteční 26. března v aule Pedagogické fakulty UP. 

Od rusko-francouzského konceptu ´noosféry´ uplynulo přesně jedno století. Mezitím padla železná opona, psychologové objevili kognitivně behaviorální vědu a lidé s jásotem vstoupili do éry internetu. Sociální sítě umožnily prodej letenek, šíření covidových hoaxů a volbu bizarně hloupých politiků. Poslechněte si povídání Alexandry Alvarové o tom, jak se Západ dostal od New Age až ke kultu Donalda Trumpa i o tom, proč je naše kultura nejhlubším bojištěm informační války.

Alexandra Alvarová je novinářka, expertka na politickou komunikaci a online propagandu. Dvacet let se zabývá marketingem, metodami přesvědčování a hybridními válkami. Je také autorkou knih Průmysl lži a Krmit démony.

Přednáška se uskuteční 26. března od 15 hodin v aule Pedagogické fakulty UP. Uskuteční se díky iniciativě Britského centra Knihovny UP a British Council ČR, a to v rámci projektu: Stronger Together – Držme spolu. Organizace setkání se ujala Pedagogická fakulta UP. K účasti je potřebné se registrovat zde.

Alexandra Alvarová, expertka na online propagandu, vystoupí na Univerzitě Palackého s přednáškou Kultura a kult: Na bojišti informační války! Její přednáška se uskuteční 26. března v aule Pedagogické fakulty UP. 

Od rusko-francouzského konceptu ´noosféry´ uplynulo přesně jedno století. Mezitím padla železná opona, psychologové objevili kognitivně behaviorální vědu a lidé s jásotem vstoupili do éry internetu. Sociální sítě umožnily prodej letenek, šíření covidových hoaxů a volbu bizarně hloupých politiků. Poslechněte si povídání Alexandry Alvarové o tom, jak se Západ dostal od New Age až ke kultu Donalda Trumpa i o tom, proč je naše kultura nejhlubším bojištěm informační války.

Alexandra Alvarová je novinářka, expertka na politickou komunikaci a online propagandu. Dvacet let se zabývá marketingem, metodami přesvědčování a hybridními válkami. Je také autorkou knih Průmysl lži a Krmit démony.

Přednáška se uskuteční 26. března od 15 hodin v aule Pedagogické fakulty UP. Uskuteční se díky iniciativě Britského centra Knihovny UP a British Council ČR, a to v rámci projektu: Stronger Together – Držme spolu. Organizace setkání se ujala Pedagogická fakulta UP. K účasti je potřebné se registrovat zde.

Pod záštitou organizace Post Bellum vznikl dokumentární film s názvem Mezi příkopy a valy, který představuje nejvýznamnější českou památku holocaustu – město Terezín. Jeho premiéra symbolicky proběhne 8. března v Praze, právě v den 80. výročí největší vraždy československých občanů v naší historii. Premiéra v Olomouckém kraji se uskuteční 13. března v prostorách Vlastivědného muzea v Olomouci od 18 hodin.

V České republice neexistuje jiné místo, které by bylo s holocaustem tak úzce spojené jako terezínské ghetto. Přesto se povedlo tento rozměr města pro veřejnost zcela vymýtit. Ne tak pro jeho obyvatele. Přestože se jedná z časového horizontu o „pouhé“ čtyři roky, pro obyvatele Terezína znamená nesmazatelnou historickou stopu, která je zřejmá až do současnosti. Dokumentární film Mezi příkopy a valy ukáže divákům město v jeho protikladech, napětích a jako otazník, na který se jen těžko hledá odpověď.

„To město je zaseklé v pocitu bez budoucnosti a zoufalství, které možná není jen o druhé světové válce, ale vyzařuje to tam na mě velmi intenzivně. V tom Terezíně je něco, co vyvolává extrémní pocit zmaru,“ míní dokumentarista a historik Martin Šmok, který v Česku zastupuje americkou Nadaci Šoa (USC Shoah Foundation) a je i průvodcem filmu. Vedle něj zaznívají v dokumentu vzpomínky pamětníků ze sbírky Paměť národa či rozhovor se současným starostou Terezína René Tomáškem.

Pražská premiéra 8. března připomene 80. výročí noci z 8. na 9. března roku 1944, kdy velení koncentračního tábora Osvětim – Birkenau poslalo na smrt do plynových komor 3792 židovských vězňů, deportovaných do tzv. terezínského rodinného tábora z terezínského ghetta půl roku předtím (6. září). Jednalo se o největší hromadnou vraždu československých občanů v našich novodobých dějinách. Další vězně rodinného tábora (sekce BIIb tábora Osvětim – Birkenau), kteří sem byli z Terezína deportováni v transportech v prosinci 1943 a v květnu 1944, pak čekal podobný osud ve dnech 10.–12. července 1944. Na rozdíl od březnového vyvraždění tentokrát několik vězňů prošlo selekcí. Z celkového počtu cca 17 500 vězňů rodinného tábora přežilo pouhých 1294.

Diváci v Olomouci uvidí film 13. března 2024 v 18 hod ve Vlastivědném muzeu v Olomouci. Po ukončení projekce je připravena debata s Petrem Papouškem, předsedou Federace židovských obcí ČR, a Jakubem Rálišem, ředitelem VMO.