Feed aggregator

O inkluzi a spiritualitě v sociální práci se mluvilo na teologické fakultě

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 28. June 2019 - 8:00

Na cyrilometodějské teologické fakultě před letními dovolenými nezaháleli. Vedle promocí absolventů uspořádal tým projektu Romspido v Uměleckém centru UP Veletrh inkluze, katedra křesťanské sociální práce zase přivítala profesora Edwarda R. Candu z University of Kansas.

Prostory Konviktu hostily populárně-odborný Veletrh inkluze již potřetí. Mluvilo se o efektivních metodách rozvoje dítěte nebo o vytváření bezpečného klimatu ve třídě, účastníci si mohli také prohlédnout soubor nástěnných obrazů pro školy, které seznamují s historií Romů v České republice nebo s významnými osobnostmi a prvky romské kultury.

Došlo i na bilancování letos vrcholícího projektu Romspido, pod jehož hlavičkou veletrh probíhá a jehož cílem je zapojení marginalizovaných skupin, zejména pak Romů, do všech úrovní vzdělávací soustavy. Řeč přitom byla především o fungování dětských předškolních klubů, které vznikly v několika místech Olomouckého kraje a kde se děti ze sociálně znevýhodněného prostředí připravovaly i díky prvkům Montessori pedagogiky na vstup do školy. „Tyto předškolky mají velký potenciál, řešíme s některými organizacemi jejich další fungování. Doufám, že dílo, které jsme společně započli, bude úspěšně pokračovat,“ uvedl při své zdravici koordinátor projektu Zdeněk Meier.   

Více o projektu Romspido najdete zde.

Spirituálně senzitivní sociální práce a nové trendy v ní pak byly tématem přednášky profesora Edwarda R. Candy, předního světového odborníka na tuto oblast ze School of Social Welfare Kansaské univerzity, který byl hostem katedry křesťanské sociální práce.

„Sociální práce vyrostla z nábožensky sycené kultury, ale v průběhu její rychlé emancipace a profesionalizace se začala této náboženské citlivosti vzdalovat a dokonce ji považovat za podezřelou a nežádoucí. Teprve koncem minulého století se začíná rodit nová potřeba umět vnímat klienta nejen v jeho biologické, psychologické a sociální složce, ale i ve spirituální. Tedy vnímat, jakým hodnotám, které nemusejí být nutně nábožensky ukotvené, dává ve svém životě význam, o co se opírá a co by mohlo být užitečné pro řešení jeho situace,“ vysvětlil Jakub Doležel z pořádající katedry.

Publikum přednášky Edwarda R. Candy sice nebylo příliš početné, ovšem zasedli v něm posluchači několika národností, mimo jiné i Shorena Sadzaglishvili a Teona Gotsiridze z gruzínské Ilia State University, které zájemce v dalších dnech seznámily se stavem vzdělávání a výzkumu v sociální práci v Gruzii.

Prázdninové přání rektora UP

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 27. June 2019 - 13:42

Milé studentky, milí studenti, zaměstnankyně a zaměstnanci Univerzity Palackého,

máme za sebou další akademický rok. Byl náročný, stejně jako byly ty předchozí a stejně jako budou ty následující. Děkuji vám všem za náročnou a svědomitou práci, za všechno, co jste pro Univerzitu Palackého vykonali, a neztratili přitom víru v naše univerzitní společenství a jeho hodnoty. Velmi si toho vážím a věřím, že nastávající akademický rok společně zvládneme stejně dobře.

Přeji všem hezké léto, dostatek času a příležitostí k regeneraci a už teď se těším na podzim na viděnou!

Váš

Jaroslav Miller, rektor UP 

Categories: Novinky z UP a PřF

Prázdninové přání rektora UP

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 27. June 2019 - 13:42

Milé studentky, milí studenti, zaměstnankyně a zaměstnanci Univerzity Palackého,

máme za sebou další akademický rok. Byl náročný, stejně jako byly ty předchozí a stejně jako budou ty následující. Děkuji vám všem za náročnou a svědomitou práci, za všechno, co jste pro Univerzitu Palackého vykonali, a neztratili přitom víru v naše univerzitní společenství a jeho hodnoty. Velmi si toho vážím a věřím, že nastávající akademický rok společně zvládneme stejně dobře.

Přeji všem hezké léto, dostatek času a příležitostí k regeneraci a už teď se těším na podzim na viděnou!

Váš

Jaroslav Miller, rektor UP 

Riziko klíšťových infekcí souvisí s přemnoženými hraboši

K včasnému varování obyvatelstva před lokalitami se zvýšeným rizikem nakažení lymskou boreliózou a klíšťovou encefalitidou by v budoucnu mohl výrazně přispět objev týmu vědců z Přírodovědecké fakulty UP a Fakulty veterinární hygieny a ekologie VFU Brno. Ti totiž prokázali spojitost mezi intenzitou výskytu těchto nebezpečných infekčních nemocí a přemnoženými hraboši.

Hlodavci jsou hlavními hostiteli larev i nymf klíšťat, která poté napadají větší savce včetně člověka. Článek popisující výsledky výzkumu bude publikován v prestižním mezinárodním infektologickém časopisu Emerging Infectious Diseases.

Pomocí početnosti drobných hlodavců lze v Evropě předpovědět riziko onemocnění klíšťovými chorobami s ročním předstihem. „V práci ukazujeme, že roky zvýšeného rizika nakažení lymskou boreliózou a klíšťovou encefalitidou lze jednoduše předpovídat pomocí početnosti hraboše polního z minulého roku. S pomocí dat o početnostech hraboše polního v České republice jsme úspěšně předpověděli výskyty chorob nejen v Česku, ale také v Německu, Rakousku a Slovinsku," popsal výsledky tříletého výzkumu vedoucí katedry ekologie a životního prostředí přírodovědecké fakulty Emil Tkadlec.

Vědci sledovali početnost našeho nejhojnějšího hlodavce hraboše polního (Microtus arvalis), k jehož přemnožení pravidelně dochází ve dvou až čtyřletých intervalech. Například letos se hraboši přemnožili na Moravě. „Metodou analýzy časových řad jsme prokázali, že kolísání výskytu obou klíšťových nemocí je silně závislé na cyklickém kolísání početnosti hraboše polního. Předpověď se navíc ještě vylepšila přidáním klimatických vlivů," podotkl Tomáš Václavík z katedry ekologie a životního prostředí téže fakulty.

Vědci tak mají za jisté, že vysoká početnost hraboše polního i jiných hlodavců má za následek lepší přežívání larev a v následujícím roce i vyšší počet infekčních nymf klíšťat. „Větší počet nymf potom v ohnisku onemocnění nakazí více lidí než obvykle," upozornil Emil Tkadlec.

Modely postavené na souvislosti mezi populacemi hrabošů a klíšťat, které předpovídají riziko nakažení lymskou boreliózou a klíšťovou encefalitidou, jsou velmi jednoduché. Potřebná data lze snadno získat z veřejných databází. „Tento model proto může být okamžitě aplikován. Tím se otevírá možnost obecné předpovědi rizika nakažení i dalšími klíšťovými chorobami, které mají závažné dopady nejen na zdraví lidí, ale také zvířat," podotkl Pavel Široký z VFU Brno.

Předpovídání rizika onemocnění klíšťovými chorobami se stalo důležitým předmětem výzkumu po celém světě. K nejvýznamnějším klíšťovým nemocem patří lymská borelióza a klíšťová encefalitida. Zatímco lymská borelióza postihuje lidi v Severní Americe, Evropě a Asii, klíšťová encefalitida je onemocněním, které je rozšířeno ve střední Evropě a Asii. Česká republika bohužel vyniká ve výskytu obou nebezpečných onemocnění. „Virus klíšťové encefalitidy byl dokonce poprvé izolován v bývalém Československu v roce 1948," řekl Tkadlec.

Výskyt onemocnění v různých letech u obou chorob značně kolísá a vědci po celém světě již několik desítek let usilovně hledají příčiny této meziroční variability. Výzkumníci se proto zaměřili na ekologii hlavního vektora onemocnění, klíštěte obecného, které tyto patogeny přenáší.

Americká skupina vedená profesorem Richardem Ostfeldem se ve výzkumu lymské boreliózy dostala nejdále. Prokázala, že kauzální řetězec začíná rokem bohatým na úrodu semen, který v dalším roce vede k růstu populace drobných hlodavců, kteří jsou hlavními hostiteli larválních stádií klíštěte. Následující rok potom dochází vlivem lepšího přežívání k nárůstu početnosti nakažených nymf, které napadají středně velké savce včetně člověka. „Drobní hlodavci jsou klíčovými hostiteli pro larvy klíšťat a současně rezervoárovými zvířaty, která uchovávají v přírodních ohniscích jak spirochety způsobující lymskou boreliózu, tak virus klíšťové encefalitidy," uzavřel Pavel Široký.

Categories: Novinky z UP a PřF

Riziko klíšťových infekcí souvisí s přemnoženými hraboši

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 27. June 2019 - 7:40

K včasnému varování obyvatelstva před lokalitami se zvýšeným rizikem nakažení lymskou boreliózou a klíšťovou encefalitidou by v budoucnu mohl výrazně přispět objev týmu vědců z Přírodovědecké fakulty UP a Fakulty veterinární hygieny a ekologie VFU Brno. Ti totiž prokázali spojitost mezi intenzitou výskytu těchto nebezpečných infekčních nemocí a přemnoženými hraboši.

Hlodavci jsou hlavními hostiteli larev i nymf klíšťat, která poté napadají větší savce včetně člověka. Článek popisující výsledky výzkumu bude publikován v prestižním mezinárodním infektologickém časopisu Emerging Infectious Diseases.

Pomocí početnosti drobných hlodavců lze v Evropě předpovědět riziko onemocnění klíšťovými chorobami s ročním předstihem. „V práci ukazujeme, že roky zvýšeného rizika nakažení lymskou boreliózou a klíšťovou encefalitidou lze jednoduše předpovídat pomocí početnosti hraboše polního z minulého roku. S pomocí dat o početnostech hraboše polního v České republice jsme úspěšně předpověděli výskyty chorob nejen v Česku, ale také v Německu, Rakousku a Slovinsku," popsal výsledky tříletého výzkumu vedoucí katedry ekologie a životního prostředí přírodovědecké fakulty Emil Tkadlec.

Vědci sledovali početnost našeho nejhojnějšího hlodavce hraboše polního (Microtus arvalis), k jehož přemnožení pravidelně dochází ve dvou až čtyřletých intervalech. Například letos se hraboši přemnožili na Moravě. „Metodou analýzy časových řad jsme prokázali, že kolísání výskytu obou klíšťových nemocí je silně závislé na cyklickém kolísání početnosti hraboše polního. Předpověď se navíc ještě vylepšila přidáním klimatických vlivů," podotkl Tomáš Václavík z katedry ekologie a životního prostředí téže fakulty.

Vědci tak mají za jisté, že vysoká početnost hraboše polního i jiných hlodavců má za následek lepší přežívání larev a v následujícím roce i vyšší počet infekčních nymf klíšťat. „Větší počet nymf potom v ohnisku onemocnění nakazí více lidí než obvykle," upozornil Emil Tkadlec.

Modely postavené na souvislosti mezi populacemi hrabošů a klíšťat, které předpovídají riziko nakažení lymskou boreliózou a klíšťovou encefalitidou, jsou velmi jednoduché. Potřebná data lze snadno získat z veřejných databází. „Tento model proto může být okamžitě aplikován. Tím se otevírá možnost obecné předpovědi rizika nakažení i dalšími klíšťovými chorobami, které mají závažné dopady nejen na zdraví lidí, ale také zvířat," podotkl Pavel Široký z VFU Brno.

Předpovídání rizika onemocnění klíšťovými chorobami se stalo důležitým předmětem výzkumu po celém světě. K nejvýznamnějším klíšťovým nemocem patří lymská borelióza a klíšťová encefalitida. Zatímco lymská borelióza postihuje lidi v Severní Americe, Evropě a Asii, klíšťová encefalitida je onemocněním, které je rozšířeno ve střední Evropě a Asii. Česká republika bohužel vyniká ve výskytu obou nebezpečných onemocnění. „Virus klíšťové encefalitidy byl dokonce poprvé izolován v bývalém Československu v roce 1948," řekl Tkadlec.

Výskyt onemocnění v různých letech u obou chorob značně kolísá a vědci po celém světě již několik desítek let usilovně hledají příčiny této meziroční variability. Výzkumníci se proto zaměřili na ekologii hlavního vektora onemocnění, klíštěte obecného, které tyto patogeny přenáší.

Americká skupina vedená profesorem Richardem Ostfeldem se ve výzkumu lymské boreliózy dostala nejdále. Prokázala, že kauzální řetězec začíná rokem bohatým na úrodu semen, který v dalším roce vede k růstu populace drobných hlodavců, kteří jsou hlavními hostiteli larválních stádií klíštěte. Následující rok potom dochází vlivem lepšího přežívání k nárůstu početnosti nakažených nymf, které napadají středně velké savce včetně člověka. „Drobní hlodavci jsou klíčovými hostiteli pro larvy klíšťat a současně rezervoárovými zvířaty, která uchovávají v přírodních ohniscích jak spirochety způsobující lymskou boreliózu, tak virus klíšťové encefalitidy," uzavřel Pavel Široký.

HBSC studie: České děti přibírají, pětina z nich má problém s hmotností

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 26. June 2019 - 12:08

Více než pětina českých školáků má buď nadváhu, nebo je obézní. Meziroční srovnání navíc ukazuje, že počet dětí s nadměrnou hmotností roste. Pozitivní jsou naopak zjištění o stravovacích návycích. Dospívající jedí více ovoce i zeleniny a stále méně sladkostí. Vyplývá to z aktuálních dat vědců z fakulty tělesné kultury, kteří se dlouhodobě zabývají životním stylem dospívajících.

Se svou hmotností se pere více než pětina populace českých dětí ve věku 11–15 let. Patnáct procent má nadváhu a šest procent dospívajících je obézních. Problémy s vyšší hmotností mají častěji chlapci než dívky – jak v případě nadváhy, tak obezity. „Důležité je sledovat nejen aktuální situaci, ale především vývoj v čase – a ten je bohužel negativní. Zdůraznil bych zvýšený výskyt obezity u patnáctiletých chlapců a nárůst počtu dívek s nadváhou ve věku 13 i 15 let,“ říká Michal Kalman, vedoucí olomouckého výzkumného týmu.

Nadváha, obezita a sebehodnocení

Vědci se zaměřili také na tzv. body image – zajímalo je, jak svou hmotnost děti vnímají. Zjistili, že 29 procent dívek s nadváhou či obezitou si tento fakt nepřipouští. U chlapců s nadměrnou hmotností jde dokonce o 41 procent. Naopak pětina dívek se považuje za tlusté, přestože je jejich hmotnost v normě. „Víme také, že negativně hodnotí vlastní hmotnost skoro třetina třináctiletých a patnáctiletých děvčat. Předpokládáme, že velký vliv zde hraje věkové období citlivé na sebehodnocení v kombinaci se všudypřítomným společenským tlakem na štíhlou postavu,“ zamýšlí se Michal Kalman.

Co se týká nadměrné hmotnosti, všímali si výzkumníci z Univerzity Palackého také regionálních rozdílů. Z nich plyne, že nejmenší problémy s nadváhou a obezitou mají děti v Praze, největší pak na severu Čech. Nejvíce obézních dětí je však v Královéhradeckém kraji. „Ale ve výzkumu jsme zaměřili pozornost i na druhý pól. Zjistili jsme, že pět procent dospívajících má podváhu. Když tedy ke dvaceti procentům s vyšší hmotností přidáme pět s podváhou, vychází nám, že čtvrtina dětské populace čelí nějaké abnormalitě týkající se vlastní hmotnosti,“ upozorňuje Kalman.

Více ovoce a zeleniny, méně sladkostí

Zlepšují se naopak stravovací návyky české mládeže. Děti stále častěji sáhnou po ovoci a zelenině. Dokonce znatelně víc, než je v Evropě a ve světě běžné. Bezmála polovina českých dětí ve sledovaném věku 11–15 let sní denně alespoň jeden kus ovoce. V případě zeleniny se to týká 37 procent z nich. Dospívající také ve srovnání s minulými lety konzumují méně sladkostí. Vědci v každodenní konzumaci sladkostí zaznamenali oproti datům z roku 2010 téměř třetinový pokles u třináctiletých a patnáctiletých. Třetina dětí pak pamlsky nejí vůbec, nebo se k nim dostanou jen výjimečně.

Důležité jsou z výživového hlediska také zjištění týkající se prvního jídla dne. V roce 2018 snídalo každý školní den 49 procent školáků ve věku 11–15 let. Možná trochu překvapivě snídaní startuje den více chlapců než dívek. Už méně překvapivé je, že se zvyšujícím se věkem tenhle zvyk oslabuje – zatímco u jedenáctiletých se týká 57 procent, v patnácti letech snídá už jen 42 procent. „Zajímavé je, že existuje poměrně velká skupina dětí, asi šestina, která nesnídá ve všední den. Přitom ale o víkendu snídani do svého denního plánu pravidelně řadí. Je to tím, že v sobotu a v neděli mají na vše víc času? A snídalo by víc českých dětí od pondělí do pátku, kdyby jim škola začínala později?” přemítá Michal Kalman.

Tým z Univerzity Palackého dlouhodobě sleduje a komentuje faktory ovlivňující zdraví českých školáků ve věku 11, 13 a 15 let. Do aktuálního výzkumu se zapojilo 230 škol a své odpovědi poskytlo více než 13 tisíc dětí.

HBSC studie (Health Behaviour in School-aged Children), realizovaná pod záštitou Světové zdravotnické organizace (WHO), se zabývá životním stylem mladé generace komplexně. Kromě čerstvých dat o nadváze, obezitě a stravovacích návycích se zaměřuje také na konzumaci alkoholu, kouření a spotřebu marihuany nebo konzumaci slazených a energetických nápojů. Vybraná data včetně infografiky je možné si projít nebo stáhnout díky nové webové prezentaci www.zdravagenerace.cz.

Categories: Novinky z UP a PřF

HBSC studie: České děti přibírají, pětina z nich má problém s hmotností

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 26. June 2019 - 12:08

Více než pětina českých školáků má buď nadváhu, nebo je obézní. Meziroční srovnání navíc ukazuje, že počet dětí s nadměrnou hmotností roste. Pozitivní jsou naopak zjištění o stravovacích návycích. Dospívající jedí více ovoce i zeleniny a stále méně sladkostí. Vyplývá to z aktuálních dat vědců z fakulty tělesné kultury, kteří se dlouhodobě zabývají životním stylem dospívajících.

Se svou hmotností se pere více než pětina populace českých dětí ve věku 11–15 let. Patnáct procent má nadváhu a šest procent dospívajících je obézních. Problémy s vyšší hmotností mají častěji chlapci než dívky – jak v případě nadváhy, tak obezity. „Důležité je sledovat nejen aktuální situaci, ale především vývoj v čase – a ten je bohužel negativní. Zdůraznil bych zvýšený výskyt obezity u patnáctiletých chlapců a nárůst počtu dívek s nadváhou ve věku 13 i 15 let,“ říká Michal Kalman, vedoucí olomouckého výzkumného týmu.

Nadváha, obezita a sebehodnocení

Vědci se zaměřili také na tzv. body image – zajímalo je, jak svou hmotnost děti vnímají. Zjistili, že 29 procent dívek s nadváhou či obezitou si tento fakt nepřipouští. U chlapců s nadměrnou hmotností jde dokonce o 41 procent. Naopak pětina dívek se považuje za tlusté, přestože je jejich hmotnost v normě. „Víme také, že negativně hodnotí vlastní hmotnost skoro třetina třináctiletých a patnáctiletých děvčat. Předpokládáme, že velký vliv zde hraje věkové období citlivé na sebehodnocení v kombinaci se všudypřítomným společenským tlakem na štíhlou postavu,“ zamýšlí se Michal Kalman.

Co se týká nadměrné hmotnosti, všímali si výzkumníci z Univerzity Palackého také regionálních rozdílů. Z nich plyne, že nejmenší problémy s nadváhou a obezitou mají děti v Praze, největší pak na severu Čech. Nejvíce obézních dětí je však v Královéhradeckém kraji. „Ale ve výzkumu jsme zaměřili pozornost i na druhý pól. Zjistili jsme, že pět procent dospívajících má podváhu. Když tedy ke dvaceti procentům s vyšší hmotností přidáme pět s podváhou, vychází nám, že čtvrtina dětské populace čelí nějaké abnormalitě týkající se vlastní hmotnosti,“ upozorňuje Kalman.

Více ovoce a zeleniny, méně sladkostí

Zlepšují se naopak stravovací návyky české mládeže. Děti stále častěji sáhnou po ovoci a zelenině. Dokonce znatelně víc, než je v Evropě a ve světě běžné. Bezmála polovina českých dětí ve sledovaném věku 11–15 let sní denně alespoň jeden kus ovoce. V případě zeleniny se to týká 37 procent z nich. Dospívající také ve srovnání s minulými lety konzumují méně sladkostí. Vědci v každodenní konzumaci sladkostí zaznamenali oproti datům z roku 2010 téměř třetinový pokles u třináctiletých a patnáctiletých. Třetina dětí pak pamlsky nejí vůbec, nebo se k nim dostanou jen výjimečně.

Důležité jsou z výživového hlediska také zjištění týkající se prvního jídla dne. V roce 2018 snídalo každý školní den 49 procent školáků ve věku 11–15 let. Možná trochu překvapivě snídaní startuje den více chlapců než dívek. Už méně překvapivé je, že se zvyšujícím se věkem tenhle zvyk oslabuje – zatímco u jedenáctiletých se týká 57 procent, v patnácti letech snídá už jen 42 procent. „Zajímavé je, že existuje poměrně velká skupina dětí, asi šestina, která nesnídá ve všední den. Přitom ale o víkendu snídani do svého denního plánu pravidelně řadí. Je to tím, že v sobotu a v neděli mají na vše víc času? A snídalo by víc českých dětí od pondělí do pátku, kdyby jim škola začínala později?” přemítá Michal Kalman.

Tým z Univerzity Palackého dlouhodobě sleduje a komentuje faktory ovlivňující zdraví českých školáků ve věku 11, 13 a 15 let. Do aktuálního výzkumu se zapojilo 230 škol a své odpovědi poskytlo více než 13 tisíc dětí.

HBSC studie (Health Behaviour in School-aged Children), realizovaná pod záštitou Světové zdravotnické organizace (WHO), se zabývá životním stylem mladé generace komplexně. Kromě čerstvých dat o nadváze, obezitě a stravovacích návycích se zaměřuje také na konzumaci alkoholu, kouření a spotřebu marihuany nebo konzumaci slazených a energetických nápojů. Vybraná data včetně infografiky je možné si projít nebo stáhnout díky nové webové prezentaci www.zdravagenerace.cz.

Martin Golec z FF UP: Nejstarší dochovaná jeskynní kresba na území ČR je v Kateřinské jeskyni

S unikátním objevem přišli Martin Golec z katedry historie FF UP, Petr Zajíček ze Správy jeskyní ČR a Ivo Světlík z Ústavu jaderné fyziky AV ČR.  Zjistili, že v Kateřinské jeskyni v Moravském krasu se nachází nejstarší jeskynní kresba na území České republiky. Vznik geometrických obrazců, vytvořených uhlíky na stěnách, datovala radiouhlíková analýza do doby před více než šesti tisíci lety.  

V Moravském krasu je víc než tisíc jeskyní a asi v pěti největších se nacházejí četné pozůstatky, především podpisy lidí, kteří tam vcházeli od 16. do 19. století. Právě na ně se kolektiv vědců zaměřil ve svém výzkumu kreseb podpořeným Interní grantovou agenturou Univerzity Palackého.  

„Moravským krasem se zabývám od roku 2007 a podpisy lidí, nejčastěji turistů, kteří do tamních jeskyní vcházeli, pocházejí z 18. století. V Kateřinské jeskyni jsme mezi nimi však objevili skupinu čar, kreseb, které se odlišovaly. Podezření, že pocházejí z jiné doby, nám potvrdila radiouhlíková metoda,“ řekl Martin Golec z katedry historie filozofické fakulty. Právě díky ní vědci dokázali, že se v Kateřinské jeskyni nacházejí nejstarší zjištěné jeskynní kresby na území České republiky. Vznikly v mladším neolitu, jejich stáří tedy čítá 6200 let.

„Technologie malohmotnostních vzorkůC14 je pro archeology velkým přínosem. Ivo Světlík z Ústavu jaderné fyziky AV ČR objevu hodně napomohl prostřednictvím vylepšením metody odběru vzorků jeskynních kreseb. Na vatě namočený ve speciálním roztoku odebraný vzorek je následně pečlivě připraven k měření ve speciálním přístroji a odeslán do maďarského Debrecínu ke konečnému měření. Úbytek radioaktivního uhlíku dokáže změřit období, kdy dílo vzniklo. Nová metoda odběru navíc kresbu poškodí jen minimálně, což je z hlediska ochrany významné,“ dodal archeolog z UP.

Smysl obrázků je podle něj však zatím nejasný. Umístění kreseb hluboko v temných zákoutích na nápadné výstupky a praskliny však vysvětlujeme tak, že si lidé tehdy takto označili místo, kde proběhly duchovní obřady zacílené na bytosti lidi převyšující. Martin Golec si rozhodně nemyslí, že by šlo o kresbu člověka, který kreslil pouze z dlouhé chvíle. Je přesvědčen, že za každou ze struktur autor obrazce viděl něco hlubšího, co současná věda bohužel zatím neumí rozklíčovat.

Unikátní objev se stane součástí bakalářské práce Lucie Maříkové, jejímž konzultantem je právě Martin Golec z FF UP. Data budou následně publikována v různých časopisech, velkou snahou vědců je publikovat unikátní objev i v britském prestižním vědeckém časopise Radio carbon. 

„Je to až neuvěřitelné. Ročně Kateřinskou jeskyní projde asi 70 tisíc lidí. Generace badatelů i návštěvníků chodila kolem kreseb starých víc než šest tisíc let doposud bez povšimnutí,“ dodal archeolog z UP.  

Categories: Novinky z UP a PřF

Martin Golec z FF UP: Nejstarší dochovaná jeskynní kresba na území ČR je v Kateřinské jeskyni

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 26. June 2019 - 7:32

S unikátním objevem přišli Martin Golec z katedry historie FF UP, Petr Zajíček ze Správy jeskyní ČR a Ivo Světlík z Ústavu jaderné fyziky AV ČR.  Zjistili, že v Kateřinské jeskyni v Moravském krasu se nachází nejstarší jeskynní kresba na území České republiky. Vznik geometrických obrazců, vytvořených uhlíky na stěnách, datovala radiouhlíková analýza do doby před více než šesti tisíci lety.  

V Moravském krasu je víc než tisíc jeskyní a asi v pěti největších se nacházejí četné pozůstatky, především podpisy lidí, kteří tam vcházeli od 16. do 19. století. Právě na ně se kolektiv vědců zaměřil ve svém výzkumu kreseb podpořeným Interní grantovou agenturou Univerzity Palackého.  

„Moravským krasem se zabývám od roku 2007 a podpisy lidí, nejčastěji turistů, kteří do tamních jeskyní vcházeli, pocházejí z 18. století. V Kateřinské jeskyni jsme mezi nimi však objevili skupinu čar, kreseb, které se odlišovaly. Podezření, že pocházejí z jiné doby, nám potvrdila radiouhlíková metoda,“ řekl Martin Golec z katedry historie filozofické fakulty. Právě díky ní vědci dokázali, že se v Kateřinské jeskyni nacházejí nejstarší zjištěné jeskynní kresby na území České republiky. Vznikly v mladším neolitu, jejich stáří tedy čítá 6200 let.

„Technologie malohmotnostních vzorkůC14 je pro archeology velkým přínosem. Ivo Světlík z Ústavu jaderné fyziky AV ČR objevu hodně napomohl prostřednictvím vylepšením metody odběru vzorků jeskynních kreseb. Na vatě namočený ve speciálním roztoku odebraný vzorek je následně pečlivě připraven k měření ve speciálním přístroji a odeslán do maďarského Debrecínu ke konečnému měření. Úbytek radioaktivního uhlíku dokáže změřit období, kdy dílo vzniklo. Nová metoda odběru navíc kresbu poškodí jen minimálně, což je z hlediska ochrany významné,“ dodal archeolog z UP.

Smysl obrázků je podle něj však zatím nejasný. Umístění kreseb hluboko v temných zákoutích na nápadné výstupky a praskliny však vysvětlujeme tak, že si lidé tehdy takto označili místo, kde proběhly duchovní obřady zacílené na bytosti lidi převyšující. Martin Golec si rozhodně nemyslí, že by šlo o kresbu člověka, který kreslil pouze z dlouhé chvíle. Je přesvědčen, že za každou ze struktur autor obrazce viděl něco hlubšího, co současná věda bohužel zatím neumí rozklíčovat.

Unikátní objev se stane součástí bakalářské práce Lucie Maříkové, jejímž konzultantem je právě Martin Golec z FF UP. Data budou následně publikována v různých časopisech, velkou snahou vědců je publikovat unikátní objev i v britském prestižním vědeckém časopise Radio carbon. 

„Je to až neuvěřitelné. Ročně Kateřinskou jeskyní projde asi 70 tisíc lidí. Generace badatelů i návštěvníků chodila kolem kreseb starých víc než šest tisíc let doposud bez povšimnutí,“ dodal archeolog z UP.  

Centrum regionu Haná pomůže Ostravě zlepšit ovzduší

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 25. June 2019 - 12:00

Centrum regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum (CRH) je jedním z řešitelů evropského projektu s názvem CLAIRO (z anglického CLean AIR in Ostrava), jehož cílem je přispět ke zlepšení ovzduší v severomoravském krajském městě výsadbou vhodné zeleně, která bude schopna pohlcovat nečistoty z různých zdrojů a snížit účinky takzvaného tepelného ostrova ve městě. Výsledky se budou využívat nejen na území města Ostravy, ale i na evropské úrovni.

Vybraná zeleň bude vysázena za odborného dozoru Slezské univerzity v městském obvodu Radvanice a Bartovice. Vysoká škola báňská v Ostravě pak bude mít na starosti vyhodnocování naměřených hodnot znečištění. Úkolem vědců z CRH bude podpořit růst zeleně  pro tento účel speciálně připravenými biostimulanty.  Stromy totiž budou muset čelit  mnoha zátěžím tamního životního prostředí a speciálně připravené látky jim pomohou tyto obtíže překonat. Výzkumu a vývoji  růstových regulátorů odvozených od rostlinných hormonů se olomoučtí vědci věnují již zhruba dvě desetiletí. 

"Díky dlouholetým zkušenostem umíme připravit stimulující látky na míru pro konkrétní rostlinné druhy a podmínky, v nichž se nacházejí.  Dokážeme tak čelit takovým stresovým faktorům, jako je například sucho, zasolení půdy či vysoké koncentrace těžkých kovů. Spolupráce na projektu je pro nás zajímavá výzva," uvedl vedoucí Oddělení chemické biologie a genetiky CRH Karel Doležal. Spolu se svými kolegy mimo jiné vyvíjí také speciální deriváty rostlinných hormonů, díky nimž se daří v Jihoafrické republice zachraňovat ohrožené druhy rostlin.

Rozpočet projektu CLAIRO činí přibližně 65 milionů korun, z evropských fondů získá Ostrava jako hlavní partner, zodpovědný za realizace projektu, dotaci výši 52,7 milionů korun. Projekt realizuje ve spolupráci s projektovými partnery Moravskoslezský kraj, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Slezská univerzita v Opavě, Univerzita Palackého v Olomouci, SOBIC Smart & Open Base for Innovations in European Cities and Regions a Regionální sdružení územní spolupráce Těšínského Slezska. Prestižní program, ze kterého dotace přijdou (Urban Innovative Actions), slouží k podpoře nejinovativnějších projektů v Evropě.

„V dnešní době je využívání nejmodernějších technologií a inovačních metod nepostradatelné. Máme-li nějaké ambice a cíle, bez odvážných projektů se neobejdeme. Postupy, které bude projekt Clairo využívat, jistě přinesou výsledky, po kterých už dlouho voláme všichni. Jsem rád, že máme silné partnery, se kterými se nám podaří podniknout další kroky k tomu, aby se nám všem v Moravskoslezském kraji lépe dýchalo,“ řekl hejtman kraje Ivo Vondrák.

Categories: Novinky z UP a PřF

Centrum regionu Haná pomůže Ostravě zlepšit ovzduší

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 25. June 2019 - 12:00

Centrum regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum (CRH) je jedním z řešitelů evropského projektu s názvem CLAIRO (z anglického CLean AIR in Ostrava), jehož cílem je přispět ke zlepšení ovzduší v severomoravském krajském městě výsadbou vhodné zeleně, která bude schopna pohlcovat nečistoty z různých zdrojů a snížit účinky takzvaného tepelného ostrova ve městě. Výsledky se budou využívat nejen na území města Ostravy, ale i na evropské úrovni.

Vybraná zeleň bude vysázena za odborného dozoru Slezské univerzity v městském obvodu Radvanice a Bartovice. Vysoká škola báňská v Ostravě pak bude mít na starosti vyhodnocování naměřených hodnot znečištění. Úkolem vědců z CRH bude podpořit růst zeleně  pro tento účel speciálně připravenými biostimulanty.  Stromy totiž budou muset čelit  mnoha zátěžím tamního životního prostředí a speciálně připravené látky jim pomohou tyto obtíže překonat. Výzkumu a vývoji  růstových regulátorů odvozených od rostlinných hormonů se olomoučtí vědci věnují již zhruba dvě desetiletí. 

"Díky dlouholetým zkušenostem umíme připravit stimulující látky na míru pro konkrétní rostlinné druhy a podmínky, v nichž se nacházejí.  Dokážeme tak čelit takovým stresovým faktorům, jako je například sucho, zasolení půdy či vysoké koncentrace těžkých kovů. Spolupráce na projektu je pro nás zajímavá výzva," uvedl vedoucí Oddělení chemické biologie a genetiky CRH Karel Doležal. Spolu se svými kolegy mimo jiné vyvíjí také speciální deriváty rostlinných hormonů, díky nimž se daří v Jihoafrické republice zachraňovat ohrožené druhy rostlin.

Rozpočet projektu CLAIRO činí přibližně 65 milionů korun, z evropských fondů získá Ostrava jako hlavní partner, zodpovědný za realizace projektu, dotaci výši 52,7 milionů korun. Projekt realizuje ve spolupráci s projektovými partnery Moravskoslezský kraj, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Slezská univerzita v Opavě, Univerzita Palackého v Olomouci, SOBIC Smart & Open Base for Innovations in European Cities and Regions a Regionální sdružení územní spolupráce Těšínského Slezska. Prestižní program, ze kterého dotace přijdou (Urban Innovative Actions), slouží k podpoře nejinovativnějších projektů v Evropě.

„V dnešní době je využívání nejmodernějších technologií a inovačních metod nepostradatelné. Máme-li nějaké ambice a cíle, bez odvážných projektů se neobejdeme. Postupy, které bude projekt Clairo využívat, jistě přinesou výsledky, po kterých už dlouho voláme všichni. Jsem rád, že máme silné partnery, se kterými se nám podaří podniknout další kroky k tomu, aby se nám všem v Moravskoslezském kraji lépe dýchalo,“ řekl hejtman kraje Ivo Vondrák.

Téměř stovka studentů programu Euroculture má tento týden výuku na UP

Intenzivní týdenní program mají tento týden na UP posluchači magisterského studijního programu Euroculture. Na různých projektech se společným tématem pracuje na katedře historie FF UP osmdesát osm posluchačů z osmadvaceti zemí světa. Univerzita Palackého ve spolupráci s partnerskou univerzitou v Göttingenu jim nabídne i odbornou konferenci a „Career day“.

Studijní magisterský program Euroculture: Society, Politics and Culture in a Global Context je interdisciplinární mezinárodní magisterský program akreditovaný na osmi evropských univerzitách tvořících konsorcium a spolupracujících se čtyřmi zámořskými partnerskými univerzitami. Euroculture, fungující už od roku 1998, byl Evropskou komisí zařazen na seznam prestižních programů Erasmus Mundus Master of Excellence, přičemž je programem Erasmus Mundus již od roku 2005. Jeho absolventi získávají joint degree ze dvou evropských univerzit, na nichž studují.

„Studium mi pomáhá rozšířit spektrum mého obecného poznání. Nejzajímavější je pro mne možnost výběru studia v různých zemích i kulturách. Zajímavé úkoly a neustálé cestování vás totiž nutí řešit různé problémy. Jste najednou tolerantnější a získáte i větší nezávislost,“ řekla Susanne Link z Uppsala universitet a Univerzity Palackého.

Každý posluchač magisterského programu Euroculture totiž v prvním roce studuje alespoň na dvou evropských univerzitách. Ve třetím semestru si studenti volí mezi praktickým zaměřením, spočívajícím ve čtyřměsíční praxi v oborově příbuzné instituci, a akademickým zaměřením, kterým je studium na jedné z partnerských univerzit v Evropě nebo v zámoří. Intenzivní program, který se právě koná na FF UP, je integrální součástí studijního programu po ukončení druhého semestru studia.

„Všichni účastníci, tedy nejen naši studenti, ale i posluchači sedmi evropských partnerských zemí, mají za úkol v týmech sepsat studii na výzkumné téma v rámci obecného tématu programu, které je letos „Inequality and Solidarity“. Během intenzivního programu, který se v Olomouci koná již počtvrté, budou studenti své práce i prezentovat,“ uvedl Antonín Kalous, vedoucí katedry historie filozofické fakulty. Dodal, že jednání se účastní i zástupci partnerských univerzit mimoevropských, tedy IUPUI (Indiana, USA), Pune (India), UNAM (Mexico) a Ósaka (Japan).

„Velmi oceňuji interdisciplinární aspekt. I když se ve své práci studenti zaměřují na velmi úzké téma, setkávají se s různými metodikami i přístupy přednášejících z různých oborů. Zpočátku se to může zdát matoucí, mohu však potvrdit, že se naopak jedná o významnou přidanou hodnotu, kterou program Euroculture nabízí,“ uvedla Maeva Chargros z Uniwersytet Jagielloński v Krakově a Univerzity Palackého.

Nemůže se dočkat, až bude čelit další výzvě i Nina Tousch z Université de Strasbourg a Univerzity Palackého. „Program Euroculture mi pomohl najít se a pochopit sama sebe. Lidé, které jsem potkala i poznatky, které jsem na partnerských univerzitách získala, mi pomohly poznat, kdo jsem,“ řekla. Zdůraznila přitom, že jejím nejkrásnějším objevem eurokulturního dobrodružství je Česká republika se svou historií, lidmi i jazykem.

„Na tomto studiu je totiž nejzajímavější, že jako někdo ho začínáte a ukončíte ho jako někdo úplně jiný. Zásadně vás to v dobrém mění. Dnes jsem přesvědčena, že moje budoucnost už navždy bude spojena s Českou republikou,“ dodala.

Program Euroculture je zaměřen obecně na evropskou kulturu v nejširším slova smyslu, tedy na kulturní a společenský vývoj v Evropě, na otázky evropské identity, hodnoty, historii, politiku, společnost a další. Jeho předností je důraz kladený na kombinaci teoretických znalostí a praktických dovedností. Cílem je připravit absolventy na práci v profesích, kde je zapotřebí porozumění evropským otázkám a problémům současné evropské společnosti. Absolventi magisterského studia získávají pozice v evropských i státních institucích, v nevládních organizacích či nadnárodních firmách, které mají zájem o jejich mezinárodní a multikulturní zkušenosti. Více o programu Euroculture ZDE. 

Categories: Novinky z UP a PřF

Téměř stovka studentů programu Euroculture má tento týden výuku na UP

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 25. June 2019 - 7:44

Intenzivní týdenní program mají tento týden na UP posluchači magisterského studijního programu Euroculture. Na různých projektech se společným tématem pracuje na katedře historie FF UP osmdesát osm posluchačů z osmadvaceti zemí světa. Univerzita Palackého ve spolupráci s partnerskou univerzitou v Göttingenu jim nabídne i odbornou konferenci a „Career day“.

Studijní magisterský program Euroculture: Society, Politics and Culture in a Global Context je interdisciplinární mezinárodní magisterský program akreditovaný na osmi evropských univerzitách tvořících konsorcium a spolupracujících se čtyřmi zámořskými partnerskými univerzitami. Euroculture, fungující už od roku 1998, byl Evropskou komisí zařazen na seznam prestižních programů Erasmus Mundus Master of Excellence, přičemž je programem Erasmus Mundus již od roku 2005. Jeho absolventi získávají joint degree ze dvou evropských univerzit, na nichž studují.

„Studium mi pomáhá rozšířit spektrum mého obecného poznání. Nejzajímavější je pro mne možnost výběru studia v různých zemích i kulturách. Zajímavé úkoly a neustálé cestování vás totiž nutí řešit různé problémy. Jste najednou tolerantnější a získáte i větší nezávislost,“ řekla Susanne Link z Uppsala universitet a Univerzity Palackého.

Každý posluchač magisterského programu Euroculture totiž v prvním roce studuje alespoň na dvou evropských univerzitách. Ve třetím semestru si studenti volí mezi praktickým zaměřením, spočívajícím ve čtyřměsíční praxi v oborově příbuzné instituci, a akademickým zaměřením, kterým je studium na jedné z partnerských univerzit v Evropě nebo v zámoří. Intenzivní program, který se právě koná na FF UP, je integrální součástí studijního programu po ukončení druhého semestru studia.

„Všichni účastníci, tedy nejen naši studenti, ale i posluchači sedmi evropských partnerských zemí, mají za úkol v týmech sepsat studii na výzkumné téma v rámci obecného tématu programu, které je letos „Inequality and Solidarity“. Během intenzivního programu, který se v Olomouci koná již počtvrté, budou studenti své práce i prezentovat,“ uvedl Antonín Kalous, vedoucí katedry historie filozofické fakulty. Dodal, že jednání se účastní i zástupci partnerských univerzit mimoevropských, tedy IUPUI (Indiana, USA), Pune (India), UNAM (Mexico) a Ósaka (Japan).

„Velmi oceňuji interdisciplinární aspekt. I když se ve své práci studenti zaměřují na velmi úzké téma, setkávají se s různými metodikami i přístupy přednášejících z různých oborů. Zpočátku se to může zdát matoucí, mohu však potvrdit, že se naopak jedná o významnou přidanou hodnotu, kterou program Euroculture nabízí,“ uvedla Maeva Chargros z Uniwersytet Jagielloński v Krakově a Univerzity Palackého.

Nemůže se dočkat, až bude čelit další výzvě i Nina Tousch z Université de Strasbourg a Univerzity Palackého. „Program Euroculture mi pomohl najít se a pochopit sama sebe. Lidé, které jsem potkala i poznatky, které jsem na partnerských univerzitách získala, mi pomohly poznat, kdo jsem,“ řekla. Zdůraznila přitom, že jejím nejkrásnějším objevem eurokulturního dobrodružství je Česká republika se svou historií, lidmi i jazykem.

„Na tomto studiu je totiž nejzajímavější, že jako někdo ho začínáte a ukončíte ho jako někdo úplně jiný. Zásadně vás to v dobrém mění. Dnes jsem přesvědčena, že moje budoucnost už navždy bude spojena s Českou republikou,“ dodala.

Program Euroculture je zaměřen obecně na evropskou kulturu v nejširším slova smyslu, tedy na kulturní a společenský vývoj v Evropě, na otázky evropské identity, hodnoty, historii, politiku, společnost a další. Jeho předností je důraz kladený na kombinaci teoretických znalostí a praktických dovedností. Cílem je připravit absolventy na práci v profesích, kde je zapotřebí porozumění evropským otázkám a problémům současné evropské společnosti. Absolventi magisterského studia získávají pozice v evropských i státních institucích, v nevládních organizacích či nadnárodních firmách, které mají zájem o jejich mezinárodní a multikulturní zkušenosti. Více o programu Euroculture ZDE. 

Letní škola Geospatial Summer School 2019 se zaměří na městské prostředí

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 24. June 2019 - 14:00

Tvorbě geoinformačních projektů se věnuje letošní letní škola Geospatial Summer School 2019 s podtitulem Urban Environment, kterou tento týden pořádá katedra geoinformatiky přírodovědecké fakulty. Studenti ze střední a východní Evropy se zaměří na sběr dat, jejich management, analýzu i vizualizaci výsledků.

„Již tradičně se nám hlásí pestrá paleta studentů z různých zemí, oborů a specializací v různých fázích studia. Každý z účastníků má nějakou svou studijní nebo profesní minulost a je velmi zajímavé sledovat, jak se navzájem inspirují. Vytváříme unikátní platformu pro sdílení znalostí,“ uvedl hlavní koordinátor akce Vít Pászto z katedry geoinformatiky.

Na letní škole Geospatial Summer School 2019 pracují studenti v týmech. V prvním dni se zaměřili na zdroje dat a na to, jak údaje získat či změřit. „Čeká je práce s daty, jejich analýza, vizualizace a prezentace výsledků před pozvanými hosty,“ doplnil Vít Pászto.

Pozvání přijali přední zahraniční experti z oblasti geoinformatiky, geografie a příbuzných oborů.

„Jedním z nich je Paul Longley z University College London, který je autorem bestselleru našeho oboru ´Geographic Information Science and Systems´. Bez nadsázky je to jeden z Top 10 světových geoinformatiků. Letní školy se zúčastní také Hugo Poelman z Bruselu z Evropské komise zodpovědný za regionální a unijní politiku či Jonathan F. Raper, CEO několika britských firem pracujících s otevřenými prostorovými daty. Skvělí budou i Damiano Cerrone a Jesús López Baeza z úspěšného finského start-upu SPIN Unit. Jsem hrdý, že přijedou na naši univerzitu. Až studentům závidím,“ řekl Vít Voženílek, vedoucí katedry geoinformatiky.

Letní školy Geospatial Summer School 2019, která je podpořena z celouniverzitního OP VVV projektu, se účastní studenti z Polska, Německa, Rakouska, Řecka, Nizozemska, Srbska či Slovenska.

Categories: Novinky z UP a PřF

Letní škola Geospatial Summer School 2019 se zaměří na městské prostředí

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 24. June 2019 - 14:00

Tvorbě geoinformačních projektů se věnuje letošní letní škola Geospatial Summer School 2019 s podtitulem Urban Environment, kterou tento týden pořádá katedra geoinformatiky přírodovědecké fakulty. Studenti ze střední a východní Evropy se zaměří na sběr dat, jejich management, analýzu i vizualizaci výsledků.

„Již tradičně se nám hlásí pestrá paleta studentů z různých zemí, oborů a specializací v různých fázích studia. Každý z účastníků má nějakou svou studijní nebo profesní minulost a je velmi zajímavé sledovat, jak se navzájem inspirují. Vytváříme unikátní platformu pro sdílení znalostí,“ uvedl hlavní koordinátor akce Vít Pászto z katedry geoinformatiky.

Na letní škole Geospatial Summer School 2019 pracují studenti v týmech. V prvním dni se zaměřili na zdroje dat a na to, jak údaje získat či změřit. „Čeká je práce s daty, jejich analýza, vizualizace a prezentace výsledků před pozvanými hosty,“ doplnil Vít Pászto.

Pozvání přijali přední zahraniční experti z oblasti geoinformatiky, geografie a příbuzných oborů.

„Jedním z nich je Paul Longley z University College London, který je autorem bestselleru našeho oboru ´Geographic Information Science and Systems´. Bez nadsázky je to jeden z Top 10 světových geoinformatiků. Letní školy se zúčastní také Hugo Poelman z Bruselu z Evropské komise zodpovědný za regionální a unijní politiku či Jonathan F. Raper, CEO několika britských firem pracujících s otevřenými prostorovými daty. Skvělí budou i Damiano Cerrone a Jesús López Baeza z úspěšného finského start-upu SPIN Unit. Jsem hrdý, že přijedou na naši univerzitu. Až studentům závidím,“ řekl Vít Voženílek, vedoucí katedry geoinformatiky.

Letní školy Geospatial Summer School 2019, která je podpořena z celouniverzitního OP VVV projektu, se účastní studenti z Polska, Německa, Rakouska, Řecka, Nizozemska, Srbska či Slovenska.

Promocí naše studium nekončí, vzdělávat se na univerzitě chceme dál

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 24. June 2019 - 10:30

Velká tréma, ale také radost a hrdost na to, co zvládli. V aule filozofické fakulty promovalo více než 450 posluchačů Univerzity třetího věku (U3V). Sjeli se z celé Moravy, aby před zraky svých blízkých slavnostně ukončili své studium a dokázali, že vzdělávat se má smysl v každém věku.

S absolventy se přišel za univerzitu rozloučit Vít Zouhar, prorektor pro studium a statutární zástupce rektora. „Tyto okamžiky jsou jedny z nejradostnějších. Cením si toho, že je mohu sdílet dnes s vámi. Jsem hrdý, že takové množství absolventů každoročně absolvuje naši Univerzitu třetího věku. Blahopřeji vám,“ řekl zaplněné aule prorektor. Osvědčení absolventům běhu Ochrana jednotlivce a jeho práv předávala Zdenka Papoušková, děkanka právnické fakulty. „Chci vám poděkovat za univerzitu, za fakultu i za mladší generace. Jste pro nás vzorem. Vaše touha po dalším vzdělávání a nových informací je pro nás inspirací a motivací,“ dodala děkanka.

Většina promujících se shodla, že slavnostním aktem pro ně studium na Univerzitě Palackého nekončí. „V rámci Univerzity třetího věku promuji počtvrté a rozhodně se nechystám končit, stejně jako řada spolužáků tady kolem. Teď mám zálusk na Psychosociální studia na filozofické fakultě,“ prozradila Zdeňka Agripinová, čerstvá absolventka kurzu na právnické fakultě. „Byly to úžasné dva roky. Práva na mě udělala dojem. Kdybych se k nim dostala dřív, asi bych je chtěla řádně vystudovat.“

U3V nabízí možnost dalšího vzdělávání nejen Olomoučanům, ale své pobočky má i ve Vyškově, Valašském Meziříčí, Uherském hradišti a Šternberku. „Do výuky se zapojují všechny fakulty. Některé realizují jeden, jiné více specializovaných běhů. V současnosti jich nabízíme celkem devatenáct,“ uvedla Helena Pospíšilová, metodička U3V. Největší oblibě se mezi zájemci o tento typ vzdělávání těší přednášky z oblasti práva, historie, psychologie a umění.

Univerzita svou nabídku pravidelně rozšiřuje. „Pro příští rok připravujeme pro uchazeče nové cykly: Finance a my aneb Jak se neztratit ve světě moderní ekonomiky, Archeologie regionu (nejen) střední Moravy a Společnost a umění – 20. století. Inovujeme také již zavedený obsah některých bloků a pořádáme pro seniory i krátké kurzy zaměřené na cizí jazyky, psychosociální studia nebo pohybové aktivity,“ dodala metodička.

Categories: Novinky z UP a PřF

Promocí naše studium nekončí, vzdělávat se na univerzitě chceme dál

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 24. June 2019 - 10:30

Velká tréma, ale také radost a hrdost na to, co zvládli. V aule filozofické fakulty promovalo více než 450 posluchačů Univerzity třetího věku (U3V). Sjeli se z celé Moravy, aby před zraky svých blízkých slavnostně ukončili své studium a dokázali, že vzdělávat se má smysl v každém věku.

S absolventy se přišel za univerzitu rozloučit Vít Zouhar, prorektor pro studium a statutární zástupce rektora. „Tyto okamžiky jsou jedny z nejradostnějších. Cením si toho, že je mohu sdílet dnes s vámi. Jsem hrdý, že takové množství absolventů každoročně absolvuje naši Univerzitu třetího věku. Blahopřeji vám,“ řekl zaplněné aule prorektor. Osvědčení absolventům běhu Ochrana jednotlivce a jeho práv předávala Zdenka Papoušková, děkanka právnické fakulty. „Chci vám poděkovat za univerzitu, za fakultu i za mladší generace. Jste pro nás vzorem. Vaše touha po dalším vzdělávání a nových informací je pro nás inspirací a motivací,“ dodala děkanka.

Většina promujících se shodla, že slavnostním aktem pro ně studium na Univerzitě Palackého nekončí. „V rámci Univerzity třetího věku promuji počtvrté a rozhodně se nechystám končit, stejně jako řada spolužáků tady kolem. Teď mám zálusk na Psychosociální studia na filozofické fakultě,“ prozradila Zdeňka Agripinová, čerstvá absolventka kurzu na právnické fakultě. „Byly to úžasné dva roky. Práva na mě udělala dojem. Kdybych se k nim dostala dřív, asi bych je chtěla řádně vystudovat.“

U3V nabízí možnost dalšího vzdělávání nejen Olomoučanům, ale své pobočky má i ve Vyškově, Valašském Meziříčí, Uherském hradišti a Šternberku. „Do výuky se zapojují všechny fakulty. Některé realizují jeden, jiné více specializovaných běhů. V současnosti jich nabízíme celkem devatenáct,“ uvedla Helena Pospíšilová, metodička U3V. Největší oblibě se mezi zájemci o tento typ vzdělávání těší přednášky z oblasti práva, historie, psychologie a umění.

Univerzita svou nabídku pravidelně rozšiřuje. „Pro příští rok připravujeme pro uchazeče nové cykly: Finance a my aneb Jak se neztratit ve světě moderní ekonomiky, Archeologie regionu (nejen) střední Moravy a Společnost a umění – 20. století. Inovujeme také již zavedený obsah některých bloků a pořádáme pro seniory i krátké kurzy zaměřené na cizí jazyky, psychosociální studia nebo pohybové aktivity,“ dodala metodička.

UPoint má nově v nabídce originální přání nejen k promoci

Promoce symbolizují konec jednoho životního období a zároveň začátek jiného. Jsou to okamžiky, které stojí za to si pořádně užít a oslavit. A ke slávě patří i blahopřání. Univerzitní informační centrum a obchod UPoint proto právě nabízí novinku – originální UP přání.

„Na začátku letního semestru jsme vyhlásili ve spolupráci s Tomášem Chorým, vedoucím ateliéru grafického designu na katedře výtvarné výchovy pedagogické fakulty, seminární úkol pro jeho studenty. Zadání znělo: Navrhněte přání, které by sloužilo jako gratulace jak k promocím, tak i k jiným příležitostem. V závěru semestru jsme pak vybrali čtyři vítězné návrhy, které realizujeme. Jejich autorkami jsou Monika Re, Barbora Valoušková a Táňa Vašíčková, ta dokonce uspěla hned dvakrát. Tyto studentky za jejich práci oceníme stipendiem,“ vysvětlila Anna Jánská, vedoucí UPointu.

Univerzitní prodejna bude mít v nabídce tři „promoční“ motivy, které jsou využitelné i jako oznámení o absolvování studia. Jeden z vybraných motivů je pak univerzální k různým příležitostem. „Dvě z těchto přání budou mít navíc uvnitř vložený aršík ručního papíru, do kterého budou zalisovaná semínka lučních květin. Chceme tak symbolicky prostřednictvím nových absolventů Univerzity Palackého připomenout sdílení vědomostí, které budou ve svých budoucích profesích šířit. Současně se snažíme alespoň touto drobností pomoci k revitalizaci luční krajiny, z níž mizí některé druhy květin. Semínka pro nás vybrala a sesbírala Botanická zahrada přírodovědecké fakulty,“ doplnila Jánská.

UPoint už nyní v prodejně i v e-shopu nabízí dva typy přání, zbylá „semínková“ budou v prodeji v nejbližších dnech.

Categories: Novinky z UP a PřF

UPoint má nově v nabídce originální přání nejen k promoci

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 24. June 2019 - 8:00

Promoce symbolizují konec jednoho životního období a zároveň začátek jiného. Jsou to okamžiky, které stojí za to si pořádně užít a oslavit. A ke slávě patří i blahopřání. Univerzitní informační centrum a obchod UPoint proto právě nabízí novinku – originální UP přání.

„Na začátku letního semestru jsme vyhlásili ve spolupráci s Tomášem Chorým, vedoucím ateliéru grafického designu na katedře výtvarné výchovy pedagogické fakulty, seminární úkol pro jeho studenty. Zadání znělo: Navrhněte přání, které by sloužilo jako gratulace jak k promocím, tak i k jiným příležitostem. V závěru semestru jsme pak vybrali čtyři vítězné návrhy, které realizujeme. Jejich autorkami jsou Monika Re, Barbora Valoušková a Táňa Vašíčková, ta dokonce uspěla hned dvakrát. Tyto studentky za jejich práci oceníme stipendiem,“ vysvětlila Anna Jánská, vedoucí UPointu.

Univerzitní prodejna bude mít v nabídce tři „promoční“ motivy, které jsou využitelné i jako oznámení o absolvování studia. Jeden z vybraných motivů je pak univerzální k různým příležitostem. „Dvě z těchto přání budou mít navíc uvnitř vložený aršík ručního papíru, do kterého budou zalisovaná semínka lučních květin. Chceme tak symbolicky prostřednictvím nových absolventů Univerzity Palackého připomenout sdílení vědomostí, které budou ve svých budoucích profesích šířit. Současně se snažíme alespoň touto drobností pomoci k revitalizaci luční krajiny, z níž mizí některé druhy květin. Semínka pro nás vybrala a sesbírala Botanická zahrada přírodovědecké fakulty,“ doplnila Jánská.

UPoint už nyní v prodejně i v e-shopu nabízí dva typy přání, zbylá „semínková“ budou v prodeji v nejbližších dnech.

Vojenský historik Eduard Stehlík: Vraťme hrdinům jejich jména

Eduard Stehlík, odborník na československou vojenskou historii, tvrdí, že naše země má hodně hrdinů, ale že u mnohých neznáme jejich jména. A že jsme ani nedokázali spočítat všechny ty, kteří padli za naši svobodu. I proto se snaží zaplňovat sebemenší bílá místa v událostech třeba i na první pohled notoricky známých, jako je atentát na Heydricha nebo vypálení Lidic. Rozhovor s ním přinesl červnový magazín Žurnál UP.

Historik, spisovatel, voják. Tím vším je plukovník generálního štábu Eduard Stehlík, který svůj doktorský titul v oboru české dějiny získal na Univerzitě Palackého.

Loni i letos si připomínáme řadu výročí událostí, které ovlivnily osud našich dějin. Jednou ze zásadních byl tragický podzim 1938. Země se podrobila bez vojenského odporu, přitom vojáci bojovat chtěli. Proč nepřevzali moc v zemi?

Krásně to řekl jeden důstojník: „My jsme byli příliš zvyklí poslouchat.“ Československá armáda byla armádou demokratického státu. Vojáci měli hlubokou úctu k úřadu prezidenta, brali Edvarda Beneše jako jednoho z tvůrců republiky. Byl pro ně autoritou, a proto to rozhodnutí přijali, byť se skřípěním zubů. Někteří dokonce raději volili sebevraždu, než aby hranice dobrovolně opustili. Část generálů však posléze „dotlačila“ prezidenta k rezignaci. Což jim on nikdy nezapomněl a po válce na to někteří doplatili.

Nevstoupili jsme sice do války, ale přesto za okupace přišlo o život mnoho lidí. Známe své mrtvé a víme, kolik jich bylo?

Ne. Nejenže neznáme jejich jména, ale ani přesně nevíme, kolik jich vlastně zahynulo. Od konce 2. světové války se uvádí číslo 360 tisíc, které podle mě v létě 1945, kdy se poprvé objevilo, ještě nemohlo být ničím podložené. Pak se v únoru 1948 změnil režim a jakékoli snahy dobrat se jmen a přesných čísel skončily. Když se dnes badatelé snaží to číslo zpřesnit, vychází jim zhruba čtvrt milionu obětí. Jediné, co víme přesně, a to včetně jmen, jsou naši židovští spoluobčané povraždění v rámci holokaustu, protože nacisté si vedli podrobnou evidenci. Ale i ta se týká jenom Čech a Moravy. Pokud jde třeba o Podkarpatskou Rus, tak vůbec netušíme, jestli přišlo o život dvacet, čtyřicet nebo šedesát tisíc lidí. Nám tedy nechybí v historii a ve statistikách jedno dvě jména, ale desítky tisíc.

Navíc Němci cíleně decimovali zdejší elity.

Jestliže jde stát do války, tak padne určité množství vojáků, dělníků, inženýrů, lékařů, obchodníků, ztráty jdou zkrátka napříč celým společenským spektrem. Když je však stát vystaven systematickému vyvražďování a cíleně jsou vybírány elity, pak takové rány společnost nesmírně složitě zaceluje. Když jen vezmete naši generalitu z roku 1938, tak z těch mužů byl každý pátý umučen nebo popraven. Z elitní skupiny důstojníků generálního štábu přišel o život každý třetí, další stovky padlých, popravených a umučených byly mezi absolventy hranické Vojenské akademie. A nezapomínejme na akce proti sokolům, skautům, představitelům předválečných politických stran. Některé z nich preventivně zatýkali a posílali do koncentračních táborů hned po březnu 1939.

Masakry následovaly i po atentátu na Heydricha, že?

Ano, ale už předtím došlo k velkému vraždění, na které se často zapomíná. Bylo to na podzim 1941, kdy přišel Heydrich do Prahy a začal „úřadovat“. Tuto jeho hrůzovládu smazává ta druhá, která následovala jako odplata po jeho smrti. Kdysi jsme se s kolegy pokoušeli alespoň přibližně stanovit počet obyvatel protektorátu, kteří přišli o život v souvislosti s atentátem a došli jsme k číslu minimálně pět tisíc. K povražděným obyvatelům Lidic a Ležáků a těm, kdo přišli o život na popravištích napříč protektorátem i v samotné říši, připočtěte ještě velké židovské transporty odeslané do vyhlazovacích táborů v rámci tzv. operace Reinhard. Z více než tří tisíc lidí přežily pouhé tři desítky.

Atentát uskutečnili Jozef Gabčík a Jan Kubiš 27. května 1942. O pár dní později, 4. června, Heydrich na následky zranění zemřel. To je známé, co nového může historik najít?

Vždy něco. Nemusíte objevit něco úplně nového, mnohdy stačí jiný úhel pohledu. Anebo se na vás usměje štěstí a v archivu na vás vypadne hlášení protektorátního policisty sepsané dva dny po atentátu, v němž se píše, že „druhý z pachatelů zanechal na místě automatickou pistoli se zaseknutým nábojem v hlavni.“ Tady byl od doby atentátu bezpočet teorií, proč Gabčík nestřílel. Spekulovalo se, že nechtěl zasáhnout lidi v projíždějící tramvaji nebo že zaváhal, protože nikdy předtím nikoho nezabil a podobně. Nic takového. Měl běžnou technickou závadu na zbrani, kterou by dnešní příslušník speciálních jednotek dokázal během vteřiny vyřešit. Ale s tehdejším výcvikem a v obrovském stresu...

Měl on být tím hlavním útočníkem?

Podle dochovaných svědectví nyní víme, že výš v zatáčce, tedy tím, kdo viděl Heydrichovo auto jako první, byl Kubiš. Jedna svědkyně popsala, že muž, který do té doby stál kousek od ní, udělal pár kroků a hodil na auto něco, co se podobalo termosce. Až pak se přidal druhý, kterého do té doby neviděla, a střílel z pistole na muže v uniformě, který ho pronásledoval. To rozestavení přesně odpovídá informacím, které jsem našel v britských archivech. Britové své dokumenty odtajnili až v roce 2006 a díky nim víme, že veškerá příprava, kterou vedli nejlepší vojenští instruktoři SOE, počítala s tím, že „agentem číslo jedna“ je muž s bombou. Ten měl mít připravené dvě bomby – jednu hodit na předek auta a zastavit ho a druhou zabít osádku. Druhý muž měl být v záloze a dokončit „práci“, pokud by někdo přežil. Takže Jan Kubiš nebyl tím, kdo zachraňoval situaci, protože Gabčíkovi selhal samopal. Ne, on byl ten hlavní.

O Janu Kubišovi jste napsal knihu, co nového jste našel?

Knihu jsme původně chtěli vytvořit s Jardou Čvančarou, ale pak se v důsledku nových objevů příprava neúnosně prodlužovala a Jarda se mezitím pustil do vlastního projektu – fotografické publikace „Operace Anthropoid“, takže jsme se rozdělili. V té době už však byl hodně daleko výběr fotografií, dokonce se chystaly i popisky. A já jsem se znovu podíval na jeden z prvních snímků, který v knize je – starší a mladší žena a s nimi čtyři děti. Měl jsem k tomu snímku připravenou popisku, v níž se uvádělo: „Maminka Jana Kubiše, Kristina, zemřela při porodu čtvrtého dítěte, syna Jaroslava.“ Tak se to léta tradovalo. Jenže najednou mi došlo, že je něco špatně. Na té staré fotce je Janova maminka a čtyři malé děti, tedy včetně onoho Jardy, kterému je minimálně půlrok. Nemohla tedy zemřít při jeho porodu. Začal jsem pátrat a podařilo se nalézt dceru Marii, tedy páté dítě, při jehož porodu paní Kubišová zemřela. Zároveň byl v matrikách objeven i prvorozený syn Kubišových Josef, o kterém do té doby nikdo neslyšel. A jestliže Jan padl v cyrilometodějském chrámu 18. června 1942, tak jeho bratr zemřel 18. června 1912, tedy na den přesně o 30 let dříve. Ke své hrůze jsem tak postupem času zjišťoval, že prakticky vše, co bylo napsáno o životě Jana Kubiše před rokem 1938, není pravda. Často se vychází jen ze zpráv gestapa. Třeba že vyrůstal ve vesnici Ptáčov u sourozenců své maminky. Ani to není pravda, byli to totiž její bratranec a sestřenice.

Byl jste v Ptáčově?

Jistě, našel jsem tam jeho příbuzné, o kterých se zatím vůbec nemluvilo. Poskytli mi unikátní fotografie a důležité informace. Dokonce mě nasměrovali na některé statky, kde Jan sloužil jako čeledín. Jeden pán mi například vyprávěl, jak u nich Jan pracoval, onemocněl, a musel být půl roku v plicním sanatoriu, kde se naučil nádherně vyšívat a vytvářel krásné obrázky. Mimochodem, zajímal jsem se, jestli se u nich byl někdy někdo na Kubiše zeptat. Odpověděl mi: „Ale jo, před váma tady bylo gestapo.“

Je něco, nějaká nepřesnost, která vás rozčiluje, když se mluví o atentátu?

Jsem velice háklivý na slova „spáchali“ nebo „pachatelé“. Páchají se trestné činy a toto nebyl trestný čin, ale vojenská akce k odstranění krvavého diktátora. Chápu, že to všichni tak máme uložené v podvědomí z filmů, televize, knížek, omílá se to. Ale podle mě je potřeba vrátit slovům jejich význam.

Platí to i v případě Lidic? Že omíláme nějaké zaužívané věty?

Určitě. Víte třeba, že léta papouškujeme nacistickou propagandu?

V jakém smyslu?

Existuje oficiální zpráva, která byla publikována 11. června 1942. Notoricky známý text: „Při pátrání po vrazích SS-Obergruppenführera... byly zjištěny nezvratné poukazy, že se obyvatelstvo obce Lidice podílelo...“ Pokračuje to dál a následuje: „Proto byli dospělí muži zastřeleni, ženy dány do koncentračního tábora, děti na náležité vychování, obec byla srovnána se zemí a jméno obce vymazáno.“ Ta zpráva otřásla celým světem, naprosto zásadním způsobem napomohla k oduznání Mnichovské dohody, a přitom v ní prakticky nic není pravda.

Nerozumím.

Pojďme po jednotlivých tvrzeních. „Dospělí muži byli zastřeleni“ – u Horákova statku stříleli kluky od 15 let. Dokonce Pepíkovi Hroníkovi těch 15 ještě ani nebylo. Jen připomínám, že plnoletost tehdy byla v 21 letech. Takže už tehdy Němci stříleli děti. Další tvrzení: „Ženy dány do koncentračního tábora“ – ale v prováděcím pokynu, ne v té oficiální zprávě, jsou ještě dvě další slova, která se nezmiňují – „na doživotí.“ Což je dost podstatný rozdíl. A dál: „Děti dány na náležité vychování do rodin v říši“ – ze 105 lidických dětí přežilo 17. Těch 88 zavražděných dětí opravdu neodpovídá „náležitému vychování.“

Jak to, že jich přežilo „převýchovu“ tak málo?

Podle mého názoru je zázrak, že vůbec někdo přežil. Jsem přesvědčen, že původní zadání předpokládalo kompletní vyvraždění celé obce. Tomu odpovídá i skutečnost, že v rámci „rasového výběru“ byly k poněmčení vybrány jen tři lidické děti. A i z této trojice byla nakonec jedna holčička dodatečně zavražděna s dětmi z Ležáků. Největší šanci na přežití tak mělo sedm dětí ve věku do jednoho roku, které byly soustředěny v kojeneckém ústavu v Krči a až na jedno přežily. Mnohem horší to bylo s ostatními. Ze sedmi dětí narozených po 10. červnu 1942 těhotným lidickým ženám přežily pouze dvě. Zbývajících sedm přeživších jsou děti, které unikly zplynování v Lodži. Tato skupinka měla podle mne sehrát jakousi zástěrku. Kdyby se jednou někdo po lidických dětech ptal, tak ať se někde nějaké objeví.

Když skončila válka, byli jsme na straně vítězů, ale zároveň mluvíme o tom, že jsme byli osvobozeni. Jak to tedy je?

Podle mě jsme jednoznačně vítězové. Proto bychom neměli o 8. květnu mluvit jako o dni osvobození, ale jako o dni vítězství. Na našem osvobození se podílela celá řada armád, vedle té tehdejší Rudé a americké nesmíme zapomenout na Poláky, Rumuny nebo třeba Belgičany – i několik jejich vojáků došlo do Plzně. Ale hlavně nesmíme zapomenout, že i my jsme přinesli nesmírné oběti na domácí frontě a za našimi hranicemi bychom prakticky nenašli bojiště, na kterém za 2. světové války nebojovali Češi. Jsem přesvědčen, že jsme i my sami přispěli k osvobození naší republiky měrou nemalou a oprávněně se můžeme nazývat nejen národem bojujícím, ale i národem vítězným.

Už jen zbývá dát všem těm padlým jména...

To je práce pro hodně lidí na hodně dlouho, ale já věřím, že se to jednou povede.

Eduard Stehlík (* 1965)

Vojenský historik a spisovatel, absolvent FF UK a doktorského studia na UP.  Je plukovníkem generálního štábu a působí jako ředitel odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR. Zaměřuje se na novodobé československé vojenské dějiny. Je autorem nebo spoluautorem řady knih a publikací. Jeho kniha Lidice - Příběh české vsi získala v roce 2005 cenu Ministerstva kultury ČR a Asociace muzeí a galerií Gloria musaealis v kategorii muzejní publikace roku. V roce 2017 vyšla jeho kniha „Jan Kubiš – Nezastaví mne ani to nejhorší…“, která se věnuje životnímu příběhu parašutisty, který spolu s Jozefem Gabčíkem uskutečnil atentát na R. Heydricha.

 

 

 

 

Categories: Novinky z UP a PřF

Pages

Subscribe to Joint Laboratory of Optics aggregator