Agregátor zdrojů

Univerzitní hokejisté mají novou ligu. Hraje se o Pohár Jana Palacha

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 2. Srpen 2019 - 11:03

Spojení ledního hokeje a vysokoškolského studia nabírá nový rozměr. V září 2019 odstartuje česká Univerzitní liga ledního hokeje (ULLH). Hrát v ní bude 8 klubů reprezentujících 13 českých vysokých škol. Své reprezentanty bude mít v soutěži i Univerzita Palackého.

„Vznik ligy je výsledkem dlouhodobé práce všech zúčastněných a vnímám to jako obrovský krok kupředu v českém akademickém sportu,” řekl David Novák, jednatel společnosti UNI Sport CZ, která se společně s Českou asociací univerzitního hokeje podílí na organizaci ULLH.

V letošní sezóně se univerzitní ligy zúčastní 8 klubů, které se mezi sebou utkají tříkolově, v základní části odehrají celkem 84 utkání. Zvláštností ve vyřazovací části je volba soupeřů, což je v českém hokeji unikátní. Lépe umístěné kluby v tabulce po základní části si vždy zvolí svého soupeře. Vítěz soutěže pozvedne nad hlavu Pohár Jana Palacha.

Cílem Univerzitní ligy ledního hokeje je vybudování dlouhodobé soutěže, která bude navazovat na juniorskou kategorii a která nabídne možnost skloubení s plnohodnotným vysokoškolským studiem. Zúčastněným univerzitám liga navíc přinese atraktivní program pro studenty s možností zapojení se do sportovní i organizační činnosti vysokoškolských hokejových klubů.

Soutěž naváže na tradici univerzitních bitev, které jsou mezi studenty velmi populární. „Univerzitní hokej je nyní fenoménem a my bychom rádi studentům nabídli projekt, který jim bude přinášet radost a zároveň je obohatí, ať už se jedná o prodloužení sportovní kariéry, či nabytí nových zkušeností. Věřím, že startujeme něco unikátního,” uvedl Tomáš Hlaváč, předseda České asociace univerzitního hokeje.

Helena Sedláčková: Do knihovny patří knihovník

V názvu má sice stále slovo „kniha“, ale pouze knihy už dnes dobrou univerzitní knihovnu rozhodně nedělají. Zapotřebí je toho mnohem víc. Co konkrétně, to se dozvíte v rozhovoru s Helenou Sedláčkovou, ředitelkou Knihovny Univerzity Palackého.

„Myslím, že právě skončený akademický rok pro nás byl vynikající. Máme všemožnou pomoc pro naši vlastní knihovnickou práci, stoupla nám návštěvnost a také jsme dále vylepšili podmínky pro studium. Například jsme zmodernizovali časopiseckou studovnu, kam jsme díky projektu ROSTU (rozvoj studijního prostředí) pro studenty vyměnili tzv. tvrdé sezení za pohodlné akustické pohovky a křesla, vyrobili jsme pódium s kobercem, na kterém se dá studovat v obložení polštářů nejen vsedě, v zimě jsou k dispozici deky pro větší tepelnou pohodu,“ vypočítává ředitelka Knihovny UP Helena Sedláčková.

Co musí dnes nabízet dobrá univerzitní knihovna? A co všechno musí v roce 2019 umět dobrý knihovník?

Dobrou univerzitní knihovnu bych charakterizovala jako tu, která má stálou vůli ke změně a hledání nového, lepšího. Již nějakou dobu v knihovnách vítězí termín design, redesign. Redesignujeme sebe i naše budovy a jejich vybavení, naše vzdělání, služby, přístup k uživatelům, oni nám to oplácejí svými novými požadavky a přáními. Redesign je o změně, kterou knihovny procházejí na celém světě. Ta naše není výjimkou, naopak. Po celá staletí postačovalo vyhledat tu správnou knihu. Dnešní knihovna, obzvláště ta univerzitní, je knihovnou, která učí a která se učí. Učit se a učit jsme začali v minulém století s nástupem počítačů, internetu, a s 21. stoletím přišly požadavky na zcela nové vlastnosti knihovníka. Toho dnešního podle mého názoru ideálně představují tři role, které nazývám knihovník-učitel, -kreativec a -všeuměl. Knihovník dneška ovládá nejen knihovnictví jako tradiční obor, ale je doma na počítači, na sociálních sítích, v propagaci, marketingu, umí si hrát, má fantazii na vymýšlení aktivit, které baví dnešní studenty, vyučuje přístupy k databázím, citačním rejstříkům, ovládá rešerše, přednáší na konferencích, organizuje výstavy, spravuje web knihovny. A v knihovně ještě dbá na respekt k tenké, neviditelné hranici, která stále dopřává univerzitní knihovně exkluzivitu. Angličtina je pak samozřejmostí stávajícího století.

Klasická knihovna jako zásobárna knih, učebnic a časopisů už dneska zdaleka pro studium nestačí. Jak musí fungovat univerzitní knihovna, aby dostála nárokům doby i návštěvníků?

Dnešní doba se vyznačuje sdílením. Moderní knihovna dneška musí nabídnout prostor jak pro tradiční individuální studium, tak pro skupinovou či týmovou práci. Právě proto jsme začali v historické budově Zbrojnice i na pobočkách hledat i rozšiřovat místa, kde se mohou studenti seskupit a pracovat společně třeba na seminární práci, nebo naopak pracovat a studovat sami. Pomohl tomu i již zmíněný speciální akustický nábytek, který tlumí hlasitý hovor. Stejně tak je důležitý prostor pro noční studium, k tomu zájemcům poskytuje zázemí naše noční studovna. Statistiky její návštěvnosti stoupají rok od roku a díky tomu, že už nějakou dobu jedeme v režimu 24/7, tedy provoz sedm dní v týdnů čtyřiadvacet hodin denně, je stále navštěvovanější. Častěji je využívaná i přes den, protože právě tam mají studenti volný prostor pro hlasitý hovor, diskuze, domluvy, někdy si i pozvou lektora a učí se anglicky, mají soukromé schůzky. A abychom studentům ještě více ulehčili, tak kromě toho, že půjčujeme nabíječky a flash disky, jsme začali půjčovat i tablety a notebooky. Tuto techniku včetně mobilů si u nás v tzv. charging pointech mohou i nabít. Často se nás také ptali, kde a jak si mají nechat svázat například seminární práci. Tak jsme zakoupili kroužkové vazby a dali jim k dispozici náš stroj. O tom, že poskytujeme běžné služby kopírek, skenování a podobně, asi nemusím mluvit.

Co připojení na internet? Máte pokryto?

Dohodli jsme se s ředitelem univerzitního centra výpočetní techniky (CVT) Davidem Skoupilem, že Zbrojnici v tomto ohledu uděláme úplně vzorovou, že ji maximálně zasíťujeme. My jsme vyčlenili peníze z rozpočtu a CVT vše potřebné instalovalo. Výsledkem je asi třicet nových access pointů a wifi připojením zcela pokryté přízemí a první patro Zbrojnice. Navíc jsme pro studenty pořídili i nové počítače do našich „počítačových hnízd“.

To je zázemí, co zdroje? Co potřebují studenti a akademici ke studiu a co jim dnes nabízíte? Knihy už asi nestačí…

Klasické knihy už tolik netáhnou, to je pravda. Ale přesto jsme zaznamenali pozitivní reakce, když se nám podařilo aktualizovat náš knižní fond a půjčujeme současné knížky. To v minulosti nebývalo zvykem. Před takovými šesti lety jsme na tom byli docela špatně. Takže knihy samozřejmě půjčujeme, ale pokud dnes přijdete do univerzitní knihovny, tak se kromě knih musíte připojit i k portálu elektronických informačních zdrojů (EIZ) na adrese ezdroje.upol.cz. Ten vám umožní přístup k informacím důležitým pro vědu, výzkum a výuku. U mnoha databází nově funguje „Shibboleth“, neboli přímé připojení. Pokud máte heslo do portálu, můžete se téměř z jakéhokoli místa na světě snadno připojit k našim zdrojům. Využívanost těchto databází je velká a my se také snažíme EIZ patřičně propagovat, neboť částka hrazená univerzitou za ně je opravdu značná. Nabízíme zájemcům školení, naši pracovníci připravili pro zaměstnance e-learningový kurz, školíme individuálně. Snažíme se být na odborně na výši a pravidelně školit také sebe, abychom nejen dostačovali požadavkům studentů a akademiků, ale abychom našim uživatelům v konkrétním oboru nabídli maximum možného.

Jaké informace dnes EIZ nabízí?

Úplně všechno, co vás napadne. K dispozici máme multioborové databáze, statisíce časopisů, fulltextů ze všech oborů, které se na naší univerzitě studují. Máme to na portálu seřazeno velice přehledně buď abecedně, nebo podle oborů, takže se v tom určitě každý snadno zorientuje. Navíc ještě poskytujeme odborná školení k jednotlivým oblastem.

Jak si stojí naše knihovna v konkurenci dalších tuzemských univerzitních knihoven?

Myslím, že dobře. Důkazem snad jsou i stále častější exkurze kolegů, kteří k nám jezdí a inspirují se zázemím, technologiemi nebo systémem práce. A pozornost poutá i taková možná pro někoho banální věc – kolegové jsou často uchváceni, že si studenti sami vybrali názvy dvou kluboven – Nebelvír a Zmijozel. Jen připomenu, že vzešly ze soutěže, kterou jsme už před pěti lety uspořádali pro studenty. Nám se to líbilo, koneckonců současní studenti jsou stále generací Harryho Pottera. My jsme jejich nápad ještě trošku vylepšili, koupili jsme například do Zmijozelu křeslo, ve které se podle Harryho Pottera proměnil ředitel koleje Zmijozel Horacio E. F. Křiklan. Upravili jsme design těchto prostor a o prázdninách budeme rekonstruovat Nebelvír do barev této koleje, tedy červené a žluté.

Knihovna se také stále více otevírá „neuniverzitnímu“ světu, vy se zapojujete do řady akcí ve městě. Proč?

Univerzitní knihovny opravdu byly v minulosti vnějšímu světu uzavřené. My ten přístup měníme a nejenže se otevíráme veřejnosti, ale více spolupracujeme i v rámci knihovnické komunity. Proč nepřebírat dobré nápady například od Vědecké knihovny Olomouc nebo Knihovny města Olomouce? A funguje to i naopak, i my své kolegy inspirujeme. Na některé akce se spojujeme, příkladem byla Noc literatury. Zapojujeme se i do městských a univerzitních akcí, jako jsou Dny evropského dědictví či Noc kostelů, stejně tak spolupracujeme například s Pamětí národa. Myslím, že právě stále větší otevřenost je to, co charakterizuje dnešní univerzitní knihovny.

Vy navštěvujete i zahraniční knihovny, jaké inspirace si přivážíte?

Nejčastěji různé vychytávky, které mě zaujmou, například jak mají organizovaný fond nebo třeba výpůjční pulty. U některých věcí jsem ale přesvědčena, že náš systém je lepší. Pozoruju v mnohých západních knihovnách rozšiřující se trend samoobslužného odbavování: návštěvník díky různým technologiím knihu nebo potřebnou literaturu najde sám, vypůjčí si ji i vrátí, aniž by přišel do kontaktu s knihovníkem. V některých knihovnách už ani knihovníci nejsou nebo fungují pouze jako služba na vyžádání. Já jsem ale přesvědčena, že náš přístup – tedy že v knihovně je čtenářům k dispozici knihovník – je lepší, přátelštější, vlídnější. Myslím, že knihovna by neměla být nikdy prázdná, že by v ní měl student nebo akademik vždy najít člověka, s nímž si může promluvit, se kterým se může poradit. Takže technologie jsou fajn, ale podle mě do knihovny patří knihovník.

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Helena Sedláčková: Do knihovny patří knihovník

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 2. Srpen 2019 - 8:00

V názvu má sice stále slovo „kniha“, ale pouze knihy už dnes dobrou univerzitní knihovnu rozhodně nedělají. Zapotřebí je toho mnohem víc. Co konkrétně, to se dozvíte v rozhovoru s Helenou Sedláčkovou, ředitelkou Knihovny Univerzity Palackého.

„Myslím, že právě skončený akademický rok pro nás byl vynikající. Máme všemožnou pomoc pro naši vlastní knihovnickou práci, stoupla nám návštěvnost a také jsme dále vylepšili podmínky pro studium. Například jsme zmodernizovali časopiseckou studovnu, kam jsme díky projektu ROSTU (rozvoj studijního prostředí) pro studenty vyměnili tzv. tvrdé sezení za pohodlné akustické pohovky a křesla, vyrobili jsme pódium s kobercem, na kterém se dá studovat v obložení polštářů nejen vsedě, v zimě jsou k dispozici deky pro větší tepelnou pohodu,“ vypočítává ředitelka Knihovny UP Helena Sedláčková.

Co musí dnes nabízet dobrá univerzitní knihovna? A co všechno musí v roce 2019 umět dobrý knihovník?

Dobrou univerzitní knihovnu bych charakterizovala jako tu, která má stálou vůli ke změně a hledání nového, lepšího. Již nějakou dobu v knihovnách vítězí termín design, redesign. Redesignujeme sebe i naše budovy a jejich vybavení, naše vzdělání, služby, přístup k uživatelům, oni nám to oplácejí svými novými požadavky a přáními. Redesign je o změně, kterou knihovny procházejí na celém světě. Ta naše není výjimkou, naopak. Po celá staletí postačovalo vyhledat tu správnou knihu. Dnešní knihovna, obzvláště ta univerzitní, je knihovnou, která učí a která se učí. Učit se a učit jsme začali v minulém století s nástupem počítačů, internetu, a s 21. stoletím přišly požadavky na zcela nové vlastnosti knihovníka. Toho dnešního podle mého názoru ideálně představují tři role, které nazývám knihovník-učitel, -kreativec a -všeuměl. Knihovník dneška ovládá nejen knihovnictví jako tradiční obor, ale je doma na počítači, na sociálních sítích, v propagaci, marketingu, umí si hrát, má fantazii na vymýšlení aktivit, které baví dnešní studenty, vyučuje přístupy k databázím, citačním rejstříkům, ovládá rešerše, přednáší na konferencích, organizuje výstavy, spravuje web knihovny. A v knihovně ještě dbá na respekt k tenké, neviditelné hranici, která stále dopřává univerzitní knihovně exkluzivitu. Angličtina je pak samozřejmostí stávajícího století.

Klasická knihovna jako zásobárna knih, učebnic a časopisů už dneska zdaleka pro studium nestačí. Jak musí fungovat univerzitní knihovna, aby dostála nárokům doby i návštěvníků?

Dnešní doba se vyznačuje sdílením. Moderní knihovna dneška musí nabídnout prostor jak pro tradiční individuální studium, tak pro skupinovou či týmovou práci. Právě proto jsme začali v historické budově Zbrojnice i na pobočkách hledat i rozšiřovat místa, kde se mohou studenti seskupit a pracovat společně třeba na seminární práci, nebo naopak pracovat a studovat sami. Pomohl tomu i již zmíněný speciální akustický nábytek, který tlumí hlasitý hovor. Stejně tak je důležitý prostor pro noční studium, k tomu zájemcům poskytuje zázemí naše noční studovna. Statistiky její návštěvnosti stoupají rok od roku a díky tomu, že už nějakou dobu jedeme v režimu 24/7, tedy provoz sedm dní v týdnů čtyřiadvacet hodin denně, je stále navštěvovanější. Častěji je využívaná i přes den, protože právě tam mají studenti volný prostor pro hlasitý hovor, diskuze, domluvy, někdy si i pozvou lektora a učí se anglicky, mají soukromé schůzky. A abychom studentům ještě více ulehčili, tak kromě toho, že půjčujeme nabíječky a flash disky, jsme začali půjčovat i tablety a notebooky. Tuto techniku včetně mobilů si u nás v tzv. charging pointech mohou i nabít. Často se nás také ptali, kde a jak si mají nechat svázat například seminární práci. Tak jsme zakoupili kroužkové vazby a dali jim k dispozici náš stroj. O tom, že poskytujeme běžné služby kopírek, skenování a podobně, asi nemusím mluvit.

Co připojení na internet? Máte pokryto?

Dohodli jsme se s ředitelem univerzitního centra výpočetní techniky (CVT) Davidem Skoupilem, že Zbrojnici v tomto ohledu uděláme úplně vzorovou, že ji maximálně zasíťujeme. My jsme vyčlenili peníze z rozpočtu a CVT vše potřebné instalovalo. Výsledkem je asi třicet nových access pointů a wifi připojením zcela pokryté přízemí a první patro Zbrojnice. Navíc jsme pro studenty pořídili i nové počítače do našich „počítačových hnízd“.

To je zázemí, co zdroje? Co potřebují studenti a akademici ke studiu a co jim dnes nabízíte? Knihy už asi nestačí…

Klasické knihy už tolik netáhnou, to je pravda. Ale přesto jsme zaznamenali pozitivní reakce, když se nám podařilo aktualizovat náš knižní fond a půjčujeme současné knížky. To v minulosti nebývalo zvykem. Před takovými šesti lety jsme na tom byli docela špatně. Takže knihy samozřejmě půjčujeme, ale pokud dnes přijdete do univerzitní knihovny, tak se kromě knih musíte připojit i k portálu elektronických informačních zdrojů (EIZ) na adrese ezdroje.upol.cz. Ten vám umožní přístup k informacím důležitým pro vědu, výzkum a výuku. U mnoha databází nově funguje „Shibboleth“, neboli přímé připojení. Pokud máte heslo do portálu, můžete se téměř z jakéhokoli místa na světě snadno připojit k našim zdrojům. Využívanost těchto databází je velká a my se také snažíme EIZ patřičně propagovat, neboť částka hrazená univerzitou za ně je opravdu značná. Nabízíme zájemcům školení, naši pracovníci připravili pro zaměstnance e-learningový kurz, školíme individuálně. Snažíme se být na odborně na výši a pravidelně školit také sebe, abychom nejen dostačovali požadavkům studentů a akademiků, ale abychom našim uživatelům v konkrétním oboru nabídli maximum možného.

Jaké informace dnes EIZ nabízí?

Úplně všechno, co vás napadne. K dispozici máme multioborové databáze, statisíce časopisů, fulltextů ze všech oborů, které se na naší univerzitě studují. Máme to na portálu seřazeno velice přehledně buď abecedně, nebo podle oborů, takže se v tom určitě každý snadno zorientuje. Navíc ještě poskytujeme odborná školení k jednotlivým oblastem.

Jak si stojí naše knihovna v konkurenci dalších tuzemských univerzitních knihoven?

Myslím, že dobře. Důkazem snad jsou i stále častější exkurze kolegů, kteří k nám jezdí a inspirují se zázemím, technologiemi nebo systémem práce. A pozornost poutá i taková možná pro někoho banální věc – kolegové jsou často uchváceni, že si studenti sami vybrali názvy dvou kluboven – Nebelvír a Zmijozel. Jen připomenu, že vzešly ze soutěže, kterou jsme už před pěti lety uspořádali pro studenty. Nám se to líbilo, koneckonců současní studenti jsou stále generací Harryho Pottera. My jsme jejich nápad ještě trošku vylepšili, koupili jsme například do Zmijozelu křeslo, ve které se podle Harryho Pottera proměnil ředitel koleje Zmijozel Horacio E. F. Křiklan. Upravili jsme design těchto prostor a o prázdninách budeme rekonstruovat Nebelvír do barev této koleje, tedy červené a žluté.

Knihovna se také stále více otevírá „neuniverzitnímu“ světu, vy se zapojujete do řady akcí ve městě. Proč?

Univerzitní knihovny opravdu byly v minulosti vnějšímu světu uzavřené. My ten přístup měníme a nejenže se otevíráme veřejnosti, ale více spolupracujeme i v rámci knihovnické komunity. Proč nepřebírat dobré nápady například od Vědecké knihovny Olomouc nebo Knihovny města Olomouce? A funguje to i naopak, i my své kolegy inspirujeme. Na některé akce se spojujeme, příkladem byla Noc literatury. Zapojujeme se i do městských a univerzitních akcí, jako jsou Dny evropského dědictví či Noc kostelů, stejně tak spolupracujeme například s Pamětí národa. Myslím, že právě stále větší otevřenost je to, co charakterizuje dnešní univerzitní knihovny.

Vy navštěvujete i zahraniční knihovny, jaké inspirace si přivážíte?

Nejčastěji různé vychytávky, které mě zaujmou, například jak mají organizovaný fond nebo třeba výpůjční pulty. U některých věcí jsem ale přesvědčena, že náš systém je lepší. Pozoruju v mnohých západních knihovnách rozšiřující se trend samoobslužného odbavování: návštěvník díky různým technologiím knihu nebo potřebnou literaturu najde sám, vypůjčí si ji i vrátí, aniž by přišel do kontaktu s knihovníkem. V některých knihovnách už ani knihovníci nejsou nebo fungují pouze jako služba na vyžádání. Já jsem ale přesvědčena, že náš přístup – tedy že v knihovně je čtenářům k dispozici knihovník – je lepší, přátelštější, vlídnější. Myslím, že knihovna by neměla být nikdy prázdná, že by v ní měl student nebo akademik vždy najít člověka, s nímž si může promluvit, se kterým se může poradit. Takže technologie jsou fajn, ale podle mě do knihovny patří knihovník.

Univerzita Palackého posiluje spolupráci s University of North Texas

S cílem posílit mobility a rozšířit umělecké i vědecké projekty navštívil Univerzitu Palackého John Richmond, děkan College of Music University of North Texas (UNT). Zúčastnil se letní školy Music Culture with Emphasis on Educational Aspects i Olomouckých barokních slavností. Se členy katedry hudební výchovy PdF i muzikologie FF diskutoval o dalších možnostech spolupráce.

„Máme s Univerzitou Palackého skvělé partnerství, potvrzené i společným memorandem. Univerzita Palackého je úctyhodná instituce. Velmi se těším na naše budoucí společné projekty,“ uvedl John Richmond bezprostředně po svém přijetí vedením pedagogické fakulty. Olomouc navštívil už podruhé, poprvé to bylo v létě 2017.

Bilaterální smlouvu o spolupráci mezi oběma univerzitami podepsali jejich rektoři v prosinci 2018. Podle prorektora UP a zároveň skladatele Víta Zouhara však partnerství vzniklo už dřív. 

„Před časem jsem na University of North Texas přednášel, vedl jsem tam workshop Slyšet jinak a publikoval v jejich periodiku Harmonia. Ještě před tím, než rektor UP Jaroslav Miller podepsal memorandum o spolupráci, navštívilo tamní univerzitu pět našich studentů. S Ensemble Damian pod vedením Tomáše Hanzlíka z katedry hudební výchovy tam v roce 2018 provedli Stabat Mater Govanni Babtisty  Pergolesiho,“ vypočetl Vít Zouhar. Dodal, že na loňském Czech Music Festival v Dentonu studenti College of Music nastudovali jeho operu Coronide. Společně s kolegy z brněnské Janáčkovy akademie múzických umění prezentovali i multimediální projekt Tastes.

Na tyto projekty navázala i úspěšná spolupráce na inscenaci dvou Schmelzrových děl, které veřejnost mohla zhlédnout na letošních Olomouckých barokních slavnostech. Podílelo se na ní pět studentů magisterských a doktorských programů této americké univerzity. Interpretaci znovuobjevených barokních serenat, založených na koprodukci uměleckých složek, režíroval slovinský umělecký vedoucí, scénograf a dramaturg Rocc.

„Vždy je lákavé oživovat něco, co již zdánlivě odešlo. Stejně lákavé je pouštět se do scénického ztvárňování původně nedivadelních forem. Mezinárodní projekt vznikl za zvláštní podpory Visegrádského fondu a skvělé operní sólisty z University of North Texas doprovázel pod uměleckým vedením Veroniky Manové dobový orchestr složený z hudebníků z Česka, Slovenska, Polska, Maďarska a Kanady. Tým doplňoval výtvarník kostýmů ze Severní Makedonie,“ uvedl umělecký vedoucí Rocc.  

V rámci programu Slyšet jinak se během své dvoudenní olomoucké návštěvy seznámil John Richmond na letní škole pedagogické fakulty i s praktickými cvičeními. Zapojil se též do výuky a na katedře hudební výchovy PdF a muzikologie FF se setkal s Gabrielou Všetičkovou, Jiřím Kopeckým a doktorandem Hudební teorie a pedagogiky Martinem Vodrážkou. Ten bude v zimním semestru na partnerské škole studovat.  

„Těším se na to, že osobně poznám instituci, která odlišně od českého vzdělávacího systému společně zastřešuje hudebně výkonný obor, hudebně vzdělávací obor a nově obor Performing Arts Health, tedy obor zaměřený na péči o zdraví výkonných umělců. Slučování interpretačního s edukačním směrem pod jednu instituci probíhalo v USA podle slov děkana Richmonda před padesáti lety. Domnívám se, že je to správná a logická struktura, která by měla poskytnout oběma směrům kritickou reflexi a dynamický vývoj, zvláště v doplnění studia zdravotní péče o výkonné umělce,“ řekl Martin Vodrážka.

Své aktivity bude směřovat do čtyř směrů. „Asi měsíc po příletu zazpívám recitál složený výhradně z české písňové a operní tvorby. Plánuji i další vystoupení pro české krajanské organizace v Texasu ve spolupráci se studenty operního zpěvu UNT. Druhým úkolem bude pedagogické zapojení do studia českého operního a písňového repertoáru v rámci katedry zpěvu a operního studia. College of Music věnuje systematickou pozornost české hudbě a má ambici stát se centrem české opery mimo ČR. Pobyt bude i příspěvkem do mé výzkumné činnosti. Mým zásadním úkolem je však rozvíjet vztahy a plány spolupráce mezi katedrou hudební výchovy PdF UP a College of Music UNT. Společnou vizí je spuštění pilotního ročníku třicetidenní letní školy pro americké studenty programu Music Education, a to již v létě 2020,“ doplnil. 

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Univerzita Palackého posiluje spolupráci s University of North Texas

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 1. Srpen 2019 - 8:00

S cílem posílit mobility a rozšířit umělecké i vědecké projekty navštívil Univerzitu Palackého John Richmond, děkan College of Music University of North Texas (UNT). Zúčastnil se letní školy Music Culture with Emphasis on Educational Aspects i Olomouckých barokních slavností. Se členy katedry hudební výchovy PdF i muzikologie FF diskutoval o dalších možnostech spolupráce.

„Máme s Univerzitou Palackého skvělé partnerství, potvrzené i společným memorandem. Univerzita Palackého je úctyhodná instituce. Velmi se těším na naše budoucí společné projekty,“ uvedl John Richmond bezprostředně po svém přijetí vedením pedagogické fakulty. Olomouc navštívil už podruhé, poprvé to bylo v létě 2017.

Bilaterální smlouvu o spolupráci mezi oběma univerzitami podepsali jejich rektoři v prosinci 2018. Podle prorektora UP a zároveň skladatele Víta Zouhara však partnerství vzniklo už dřív. 

„Před časem jsem na University of North Texas přednášel, vedl jsem tam workshop Slyšet jinak a publikoval v jejich periodiku Harmonia. Ještě před tím, než rektor UP Jaroslav Miller podepsal memorandum o spolupráci, navštívilo tamní univerzitu pět našich studentů. S Ensemble Damian pod vedením Tomáše Hanzlíka z katedry hudební výchovy tam v roce 2018 provedli Stabat Mater Govanni Babtisty  Pergolesiho,“ vypočetl Vít Zouhar. Dodal, že na loňském Czech Music Festival v Dentonu studenti College of Music nastudovali jeho operu Coronide. Společně s kolegy z brněnské Janáčkovy akademie múzických umění prezentovali i multimediální projekt Tastes.

Na tyto projekty navázala i úspěšná spolupráce na inscenaci dvou Schmelzrových děl, které veřejnost mohla zhlédnout na letošních Olomouckých barokních slavnostech. Podílelo se na ní pět studentů magisterských a doktorských programů této americké univerzity. Interpretaci znovuobjevených barokních serenat, založených na koprodukci uměleckých složek, režíroval slovinský umělecký vedoucí, scénograf a dramaturg Rocc.

„Vždy je lákavé oživovat něco, co již zdánlivě odešlo. Stejně lákavé je pouštět se do scénického ztvárňování původně nedivadelních forem. Mezinárodní projekt vznikl za zvláštní podpory Visegrádského fondu a skvělé operní sólisty z University of North Texas doprovázel pod uměleckým vedením Veroniky Manové dobový orchestr složený z hudebníků z Česka, Slovenska, Polska, Maďarska a Kanady. Tým doplňoval výtvarník kostýmů ze Severní Makedonie,“ uvedl umělecký vedoucí Rocc.  

V rámci programu Slyšet jinak se během své dvoudenní olomoucké návštěvy seznámil John Richmond na letní škole pedagogické fakulty i s praktickými cvičeními. Zapojil se též do výuky a na katedře hudební výchovy PdF a muzikologie FF se setkal s Gabrielou Všetičkovou, Jiřím Kopeckým a doktorandem Hudební teorie a pedagogiky Martinem Vodrážkou. Ten bude v zimním semestru na partnerské škole studovat.  

„Těším se na to, že osobně poznám instituci, která odlišně od českého vzdělávacího systému společně zastřešuje hudebně výkonný obor, hudebně vzdělávací obor a nově obor Performing Arts Health, tedy obor zaměřený na péči o zdraví výkonných umělců. Slučování interpretačního s edukačním směrem pod jednu instituci probíhalo v USA podle slov děkana Richmonda před padesáti lety. Domnívám se, že je to správná a logická struktura, která by měla poskytnout oběma směrům kritickou reflexi a dynamický vývoj, zvláště v doplnění studia zdravotní péče o výkonné umělce,“ řekl Martin Vodrážka.

Své aktivity bude směřovat do čtyř směrů. „Asi měsíc po příletu zazpívám recitál složený výhradně z české písňové a operní tvorby. Plánuji i další vystoupení pro české krajanské organizace v Texasu ve spolupráci se studenty operního zpěvu UNT. Druhým úkolem bude pedagogické zapojení do studia českého operního a písňového repertoáru v rámci katedry zpěvu a operního studia. College of Music věnuje systematickou pozornost české hudbě a má ambici stát se centrem české opery mimo ČR. Pobyt bude i příspěvkem do mé výzkumné činnosti. Mým zásadním úkolem je však rozvíjet vztahy a plány spolupráce mezi katedrou hudební výchovy PdF UP a College of Music UNT. Společnou vizí je spuštění pilotního ročníku třicetidenní letní školy pro americké studenty programu Music Education, a to již v létě 2020,“ doplnil. 

Vědci zkoumali, jak řidiči pracují s nejnovějšími technologiemi

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 31. Červenec 2019 - 7:41

Asistenční systémy řidičů neznamenají automaticky záruku bezpečnosti dopravního provozu. Prokázali to v šetření odborníci z Univerzity Palackého a Akademie věd ČR, kteří vytvořili nový výukový systém pro řidiče, autoškoly i prodejce automobilů.

V rámci projektu Adaptace člověka na asistenční systémy pro řidiče v motorových vozidlech zmapovali odborníci z FF UP a Ústavu teorie informace a automatizace Akademie věd ČR, jaký pozitivní i negativní dopad mají na dopravní bezpečnost asistenční systémy. Jedná se například o adaptivní tempomat, systém varování před čelní srážkou či vyjetím z pruhu, hlídání slepého úhlu, detekce únavy řidiče, parkovací asistent nebo navigace.

„Zjistili jsme, že nově vyvíjené inteligentní systémy nemusejí zvýšit dopravní bezpečnost. Teorie kompenzace rizika říká, že řidiči počítají při jízdě s určitou mírou rizika. Pokud je zavedeno nějaké bezpečnostní opatření, může se stát, že se přizpůsobí a začnou se podvědomě chovat více rizikově. Typickým příkladem je prvek ABS,“ řekl Matúš Šucha, vedoucí katedry psychologie FF UP a zároveň vedoucí projektu. Příliš informací z inteligentních systémů může podle něj pozornost řidiče a jeho bezprostřední reakce výrazně ovlivnit.

Cílem rozsáhlého výzkumu odborníků z UP a AV ČR bylo vyvinout výukové materiály pro řidiče a zlepšit tak dopravní kulturu v zemi.

„To se podařilo. Výsledkem naší práce je efektivní a znalostní základ, který mohou využívat k informačním kampaním státní instituce, autoškoly i výrobci automobilů.  Tyto kampaně by měly zavádění asistenčních prvků do systémů automobilů provázet. Jejich tvůrcům i všem ostatním dáváme již nyní k dispozici unikátní interaktivní výukový software, výuková videa, příručku pro výuku v autoškole i řadu informací pro prodejce automobilů,“ dodal dopravní psycholog z UP.

Projekt Adaptace člověka na asistenční systémy pro řidiče v motorových vozidlech vznikal ve spolupráci katedry psychologie FF UP a Ústavu teorie a informace AV ČR. Výzkum, jehož se účastnilo 526 osob různého věku, finančně podpořila Technologická agentura ČR. Více ZDE.

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Vědci zkoumali, jak řidiči pracují s nejnovějšími technologiemi

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 31. Červenec 2019 - 7:41

Asistenční systémy řidičů neznamenají automaticky záruku bezpečnosti dopravního provozu. Prokázali to v šetření odborníci z Univerzity Palackého a Akademie věd ČR, kteří vytvořili nový výukový systém pro řidiče, autoškoly i prodejce automobilů.

V rámci projektu Adaptace člověka na asistenční systémy pro řidiče v motorových vozidlech zmapovali odborníci z FF UP a Ústavu teorie informace a automatizace Akademie věd ČR, jaký pozitivní i negativní dopad mají na dopravní bezpečnost asistenční systémy. Jedná se například o adaptivní tempomat, systém varování před čelní srážkou či vyjetím z pruhu, hlídání slepého úhlu, detekce únavy řidiče, parkovací asistent nebo navigace.

„Zjistili jsme, že nově vyvíjené inteligentní systémy nemusejí zvýšit dopravní bezpečnost. Teorie kompenzace rizika říká, že řidiči počítají při jízdě s určitou mírou rizika. Pokud je zavedeno nějaké bezpečnostní opatření, může se stát, že se přizpůsobí a začnou se podvědomě chovat více rizikově. Typickým příkladem je prvek ABS,“ řekl Matúš Šucha, vedoucí katedry psychologie FF UP a zároveň vedoucí projektu. Příliš informací z inteligentních systémů může podle něj pozornost řidiče a jeho bezprostřední reakce výrazně ovlivnit.

Cílem rozsáhlého výzkumu odborníků z UP a AV ČR bylo vyvinout výukové materiály pro řidiče a zlepšit tak dopravní kulturu v zemi.

„To se podařilo. Výsledkem naší práce je efektivní a znalostní základ, který mohou využívat k informačním kampaním státní instituce, autoškoly i výrobci automobilů.  Tyto kampaně by měly zavádění asistenčních prvků do systémů automobilů provázet. Jejich tvůrcům i všem ostatním dáváme již nyní k dispozici unikátní interaktivní výukový software, výuková videa, příručku pro výuku v autoškole i řadu informací pro prodejce automobilů,“ dodal dopravní psycholog z UP.

Projekt Adaptace člověka na asistenční systémy pro řidiče v motorových vozidlech vznikal ve spolupráci katedry psychologie FF UP a Ústavu teorie a informace AV ČR. Výzkum, jehož se účastnilo 526 osob různého věku, finančně podpořila Technologická agentura ČR. Více ZDE.

Odborníci na fenotypizaci rostlin se sejdou na výstavě Země živitelka

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 30. Červenec 2019 - 12:00

Odborníci na rostlinou fenotypizaci začlenění do České sítě pro rostlinnou fenotypizaci (CzPPN – Czech Plant Phenotyping Network) se sejdou 26. srpna na workshopu s názvem Integrace nových metod automatizovaného fenotypování v zemědělství.  Setkání, na němž nebudou chybět zástupci CRH, se uskuteční v Českých Budějovicích v rámci programu výstavy Země živitelka a konference Plant Biology CS 2019. Automatizovaná rostlinná fenotypizace slouží k popisu znaků a vlastností rostlin v závislosti na prostředí.

„Tématem workshopu bude využití metod automatizovaného fenotypování v polním pokusnictví, šlechtění a zemědělské praxi. Na semináři budou prezentovány příklady užití zmíněných metod a představeny současné projekty, které propojují akademickou sféru se státními a soukromými výzkumnými organizacemi, šlechtiteli a technologickými firmami,“ uvedl Lukáš Spíchal z oddělení chemické biologie a genetiky CRH, který na workshopu pohovoří o novinkách z CzPPN. O první zkušenosti s implementací moderních metod vzdáleného snímání do polního pokusnictví na Univerzitě Palackého se podělí Jan Humplík z téhož oddělení. V programu vystoupí i Petr Tarkowski z Výzkumného ústavu rostlinné výroby v.v.i. s příspěvkem nazvaným Fenotypizace jako další z nástrojů pro selekci odrůd rostlin.

Workshop pořádá Česká síť pro fenotypizaci rostlin jako své 3. výroční setkání ve spolupráci s Českou společností experimentální biologie rostlin a Výstavištěm v Českých Budějovicích. Zakladateli českého uzlu jsou spolu s Univerzitou Palackého a CRH i Masarykova univerzita prostřednictvím CEITEC a soukromá společnost Photon Systems Instruments – významný světový producent technologií pro automatizovanou fenotypizaci. Jejich zástupci na workshopu rovněž vystoupí.

CzPPN je součástí evropského projektu ESFRI-EMPHASIS. Do evropské sítě je zapojeno 22 zemí, roli českého národního koordinátora v rámci CzPPN zastává olomoucké Centrum regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum. První výroční setkání CzPPN se uskutečnilo v prosinci 2017 v Olomouci.

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Odborníci na fenotypizaci rostlin se sejdou na výstavě Země živitelka

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 30. Červenec 2019 - 12:00

Odborníci na rostlinou fenotypizaci začlenění do České sítě pro rostlinnou fenotypizaci (CzPPN – Czech Plant Phenotyping Network) se sejdou 26. srpna na workshopu s názvem Integrace nových metod automatizovaného fenotypování v zemědělství.  Setkání, na němž nebudou chybět zástupci CRH, se uskuteční v Českých Budějovicích v rámci programu výstavy Země živitelka a konference Plant Biology CS 2019. Automatizovaná rostlinná fenotypizace slouží k popisu znaků a vlastností rostlin v závislosti na prostředí.

„Tématem workshopu bude využití metod automatizovaného fenotypování v polním pokusnictví, šlechtění a zemědělské praxi. Na semináři budou prezentovány příklady užití zmíněných metod a představeny současné projekty, které propojují akademickou sféru se státními a soukromými výzkumnými organizacemi, šlechtiteli a technologickými firmami,“ uvedl Lukáš Spíchal z oddělení chemické biologie a genetiky CRH, který na workshopu pohovoří o novinkách z CzPPN. O první zkušenosti s implementací moderních metod vzdáleného snímání do polního pokusnictví na Univerzitě Palackého se podělí Jan Humplík z téhož oddělení. V programu vystoupí i Petr Tarkowski z Výzkumného ústavu rostlinné výroby v.v.i. s příspěvkem nazvaným Fenotypizace jako další z nástrojů pro selekci odrůd rostlin.

Workshop pořádá Česká síť pro fenotypizaci rostlin jako své 3. výroční setkání ve spolupráci s Českou společností experimentální biologie rostlin a Výstavištěm v Českých Budějovicích. Zakladateli českého uzlu jsou spolu s Univerzitou Palackého a CRH i Masarykova univerzita prostřednictvím CEITEC a soukromá společnost Photon Systems Instruments – významný světový producent technologií pro automatizovanou fenotypizaci. Jejich zástupci na workshopu rovněž vystoupí.

CzPPN je součástí evropského projektu ESFRI-EMPHASIS. Do evropské sítě je zapojeno 22 zemí, roli českého národního koordinátora v rámci CzPPN zastává olomoucké Centrum regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum. První výroční setkání CzPPN se uskutečnilo v prosinci 2017 v Olomouci.

Nová kniha Ivo Jiráska z FTK dává teoretický rozměr holistické výchově

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 30. Červenec 2019 - 8:00

Odborná monografie Zážitková pedagogika je jedinečným pokusem o hlubší teoretickou analýzu oboru zaměřeného na osobnostní a týmový rozvoj prostřednictvím přímých prožitkových situací. Dva roky na ní pracoval Ivo Jirásek z katedry rekreologie fakulty tělesné kultury.

„Předchozí publikační počiny, které se zabývaly tématem výchovy v přírodě nebo možnostmi, jak prožitek využít pedagogicky, se zabývaly zejména metodickými rozměry, deskriptivními charakteristikami, případně historickými souvislostmi. Ale nebyl tady pokus o nějaký hlubší teoretický rozbor toho, co se děje, co to znamená, jakým způsobem vztáhnout aktivity zážitkových kurzů k pedagogickým nebo sociálním teoriím. Minimálně v České republice jde o první takovou analýzu a teoretické zpracování oboru,“ uvedl autor, který se odborně zabývá zážitkovou pedagogikou, filozofickou kinantropologií a fenoménem spirituality.

V knize se Ivo Jirásek mimo jiné snaží terminologicky upřesnit, že ne všechno, co je postavené na hře a prožitku a nazývá se zážitkovou pedagogikou, je skutečně možné takto označit. Odkazuje přitom na historický vývoj pobytu a výchovy v přírodě, na ideje skautingu, woodcraftu, specificky českého foglaringu nebo na pozdější tábornické školy. A samozřejmě na aktivity Prázdninové školy Lipnice, s níž dlouhodobě spolupracoval.

„Chtěl jsem zejména odlišit samotnou zážitkovou pedagogiku jako teorii od praxe, pro kterou používám označení holistická nebo celostní výchova. Její nejrůznější programové prostředky od pohybových aktivit přes psychologické hry, diskuze či kulturní pořady zasahují celou osobnost, člověka v celém rozměru jeho bytí, není to jen záměrný rozvoj kognice jako ve škole. Zároveň do těchto aktivit vstupuje i přírodní prostřední a kulturní zázemí. Proto holistická výchova. V knize se odvažuji používat i termín spiritualita. Jsem totiž přesvědčený, že za tou jevovou rozmanitostí, na kterou se často povrchně soustředíme, když sledujeme výrazy lidí nebo vnímáme přírodní scenérii kurzů, je něco, co lze vnímat jako vertikální rozměr výchovy, což zatím stálo stranou pozornosti. Tím je duchovní či spirituální podloží prováděných aktivit,“ vysvětlil Ivo Jirásek.

Kniha je výsledkem dvouleté práce v rámci projektu GA ČR, která zahrnovala i podrobné studium množství starých materiálů, metodických listů, knih či časopisů. „Věřím, že z obsažených teoretických reflexí i shrnutí vývoje oboru se může leccos zajímavého dozvědět i člověk, který se o toto téma zajímá jen okrajově. Primární cílovou skupinou díla jsou pedagogové volného času, instruktoři a lektoři, kteří prvky zážitkové pedagogiky využívají ve své činnosti či volnočasových aktivitách. I když jsem nechtěl slevit z odbornosti, snažil jsem se, aby text byl čtenářsky přístupnější a sdílnější. První zpětné vazby naznačují, že se to povedlo,“ dodal autor.

Jak ale Ivo Jirásek přiznal, iniciační zásluhu na knize má jeho kolega z Nadačního fondu Gymnasion Miroslav Hanuš. Právě on totiž před dvěma lety s nápadem na tento počin přišel. A nyní se stal i kmotrem knihy, když ji pokřtil šampaňským společně s autorem a Pavlou Le Roch, redaktorkou nakladatelství Portál, kde publikace vyšla. 

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Nová kniha Ivo Jiráska z FTK dává teoretický rozměr holistické výchově

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 30. Červenec 2019 - 8:00

Odborná monografie Zážitková pedagogika je jedinečným pokusem o hlubší teoretickou analýzu oboru zaměřeného na osobnostní a týmový rozvoj prostřednictvím přímých prožitkových situací. Dva roky na ní pracoval Ivo Jirásek z katedry rekreologie fakulty tělesné kultury.

„Předchozí publikační počiny, které se zabývaly tématem výchovy v přírodě nebo možnostmi, jak prožitek využít pedagogicky, se zabývaly zejména metodickými rozměry, deskriptivními charakteristikami, případně historickými souvislostmi. Ale nebyl tady pokus o nějaký hlubší teoretický rozbor toho, co se děje, co to znamená, jakým způsobem vztáhnout aktivity zážitkových kurzů k pedagogickým nebo sociálním teoriím. Minimálně v České republice jde o první takovou analýzu a teoretické zpracování oboru,“ uvedl autor, který se odborně zabývá zážitkovou pedagogikou, filozofickou kinantropologií a fenoménem spirituality.

V knize se Ivo Jirásek mimo jiné snaží terminologicky upřesnit, že ne všechno, co je postavené na hře a prožitku a nazývá se zážitkovou pedagogikou, je skutečně možné takto označit. Odkazuje přitom na historický vývoj pobytu a výchovy v přírodě, na ideje skautingu, woodcraftu, specificky českého foglaringu nebo na pozdější tábornické školy. A samozřejmě na aktivity Prázdninové školy Lipnice, s níž dlouhodobě spolupracoval.

„Chtěl jsem zejména odlišit samotnou zážitkovou pedagogiku jako teorii od praxe, pro kterou používám označení holistická nebo celostní výchova. Její nejrůznější programové prostředky od pohybových aktivit přes psychologické hry, diskuze či kulturní pořady zasahují celou osobnost, člověka v celém rozměru jeho bytí, není to jen záměrný rozvoj kognice jako ve škole. Zároveň do těchto aktivit vstupuje i přírodní prostřední a kulturní zázemí. Proto holistická výchova. V knize se odvažuji používat i termín spiritualita. Jsem totiž přesvědčený, že za tou jevovou rozmanitostí, na kterou se často povrchně soustředíme, když sledujeme výrazy lidí nebo vnímáme přírodní scenérii kurzů, je něco, co lze vnímat jako vertikální rozměr výchovy, což zatím stálo stranou pozornosti. Tím je duchovní či spirituální podloží prováděných aktivit,“ vysvětlil Ivo Jirásek.

Kniha je výsledkem dvouleté práce v rámci projektu GA ČR, která zahrnovala i podrobné studium množství starých materiálů, metodických listů, knih či časopisů. „Věřím, že z obsažených teoretických reflexí i shrnutí vývoje oboru se může leccos zajímavého dozvědět i člověk, který se o toto téma zajímá jen okrajově. Primární cílovou skupinou díla jsou pedagogové volného času, instruktoři a lektoři, kteří prvky zážitkové pedagogiky využívají ve své činnosti či volnočasových aktivitách. I když jsem nechtěl slevit z odbornosti, snažil jsem se, aby text byl čtenářsky přístupnější a sdílnější. První zpětné vazby naznačují, že se to povedlo,“ dodal autor.

Jak ale Ivo Jirásek přiznal, iniciační zásluhu na knize má jeho kolega z Nadačního fondu Gymnasion Miroslav Hanuš. Právě on totiž před dvěma lety s nápadem na tento počin přišel. A nyní se stal i kmotrem knihy, když ji pokřtil šampaňským společně s autorem a Pavlou Le Roch, redaktorkou nakladatelství Portál, kde publikace vyšla. 

Živočichové nestačí držet tempo s klimatickými změnami, může to ohrozit jejich existenci

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 29. Červenec 2019 - 12:00

Klimatické změny mohou v budoucnu ohrozit živočišné druhy, a některé dokonce i vyhubit. Živočichové na změny totiž nedokážou včas a adekvátně reagovat. Vyplývá to ze studie týmu 64 vědců, který vyhodnotil reakce živočichů na měnící se klima pomocí analýzy více než deseti tisíc odborných studií. Členem mezinárodní skupiny vědců je i Peter Adamík z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty UP. Výsledky společné studie uveřejnil jeden z nejprestižnějších odborných časopisů Nature Communications.

„Výsledky studie jsou alarmující. Živočichové sice běžně reagují na měnící se klima tak, že například hnízdí dříve, než tomu bylo před několika lety, ale tyto reakce nejsou dostatečné. Jako by nestačili držet tempo s měnícím se klimatem,“ upozornil Peter Adamík.

Pro celou řadu živočichů je v průběhu roku typické střídání životních událostí, jako jsou zimní spánek, přílet na hnízdiště, doba hnízdění nebo vyvádění mláďat. Výzkumníci získali podrobné informace o časování těchto události z doposud publikovaných studií a vztáhli je k probíhajícímu tempu klimatických změn. Zaměřili se také na to, zda jsou změny v časování životních událostí spojeny se změnou v přežívání nebo v počtu mláďat.

„Jednoznačně vidíme, že v mírném pásmu jsou narůstající teploty spojeny s posuny biologických událostí, jako je například časování hnízdění, a to na začátek roku. Všechno začíná dřív,“ uvedla hlavní autorka studie Viktoriia Radchuk z Leibniz-Institutu v Berlíně.

Studie ovšem poukazuje na to, že tyto změny u ptáků jsou o něco pomalejší, než by odpovídalo síle měnícího se klimatu. Hrozí proto, že celá řada organismů může být v dlouhodobém měřítku vystavena nepřízni osudu a v důsledku toho může docházet k poklesu početnosti živočišných druhů. Vědci podle Petera Adamíka doufají, že jimi nashromážděný datový soubor, který je veřejně dostupný, bude stimulovat výzkum k podrobnějším studiím o dopadu globálních klimatických změn na živočichy a pomůže najít cestu k možné ochraně ohrožených druhů.

 

 

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Živočichové nestačí držet tempo s klimatickými změnami, může to ohrozit jejich existenci

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 29. Červenec 2019 - 12:00

Klimatické změny mohou v budoucnu ohrozit živočišné druhy, a některé dokonce i vyhubit. Živočichové na změny totiž nedokážou včas a adekvátně reagovat. Vyplývá to ze studie týmu 64 vědců, který vyhodnotil reakce živočichů na měnící se klima pomocí analýzy více než deseti tisíc odborných studií. Členem mezinárodní skupiny vědců je i Peter Adamík z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty UP. Výsledky společné studie uveřejnil jeden z nejprestižnějších odborných časopisů Nature Communications.

„Výsledky studie jsou alarmující. Živočichové sice běžně reagují na měnící se klima tak, že například hnízdí dříve, než tomu bylo před několika lety, ale tyto reakce nejsou dostatečné. Jako by nestačili držet tempo s měnícím se klimatem,“ upozornil Peter Adamík.

Pro celou řadu živočichů je v průběhu roku typické střídání životních událostí, jako jsou zimní spánek, přílet na hnízdiště, doba hnízdění nebo vyvádění mláďat. Výzkumníci získali podrobné informace o časování těchto události z doposud publikovaných studií a vztáhli je k probíhajícímu tempu klimatických změn. Zaměřili se také na to, zda jsou změny v časování životních událostí spojeny se změnou v přežívání nebo v počtu mláďat.

„Jednoznačně vidíme, že v mírném pásmu jsou narůstající teploty spojeny s posuny biologických událostí, jako je například časování hnízdění, a to na začátek roku. Všechno začíná dřív,“ uvedla hlavní autorka studie Viktoriia Radchuk z Leibniz-Institutu v Berlíně.

Studie ovšem poukazuje na to, že tyto změny u ptáků jsou o něco pomalejší, než by odpovídalo síle měnícího se klimatu. Hrozí proto, že celá řada organismů může být v dlouhodobém měřítku vystavena nepřízni osudu a v důsledku toho může docházet k poklesu početnosti živočišných druhů. Vědci podle Petera Adamíka doufají, že jimi nashromážděný datový soubor, který je veřejně dostupný, bude stimulovat výzkum k podrobnějším studiím o dopadu globálních klimatických změn na živočichy a pomůže najít cestu k možné ochraně ohrožených druhů.

 

 

Lidé se srdečními implantáty mohou bezpečně řídit elektromobily

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 29. Červenec 2019 - 8:00

Současné automobily jsou doslova nabité tou nejmodernější technologií. A dvojnásob to platí o elektromobilech. Může ale takový sofistikovaný stroj bez rizik nežádoucího ovlivňování využívat i člověk se srdečním implantátem? Tím se zabýval projekt lékařské fakulty a Fakultní nemocnice Olomouc nazvaný Studie bezpečnosti použití elektromobilů u pacientů s kardiovertery – defibrilátory (ICD) a kardiostimulátory.

„Zajímalo nás zejména to, zda může v běžném silničním provozu při použití moderních výkonných elektromobilů vznikat potencionálně elektromagnetická interference, která by mohla vést k nesprávné detekci signálů v srdečních dutinách a vyvolat tak neodpovídající reakci defibrilátoru v podobě neadekvátních výbojů ICD nebo potencionální inhibici funkce kardiostimulátoru. To by samozřejmě mohlo být jednak nebezpečné, ale také nepříjemné až bolestivé,“ vysvětluje autor projektu, přednosta I. interní kliniky – kardiologické LF a FNOL Miloš Táborský.

Jeho tým oslovil 52 pacientů se srdečními implantáty, z nichž polovina používala v průběhu testování běžné osobní automobily se vznětovými a zážehovými motory a druhá polovina moderní elektromobil Audi e-tron. „Kladli jsme důraz především na to, aby byly vyzkoušeny všechny běžné režimy, které tyto moderní vozy mají, například při startování, dobíjení baterie, akceleraci na dálnici nebo v městském provozu. Zkrátka vše, co s provozem takového automobilu souvisí,“ zmiňuje profesor Táborský s tím, že během jízdy byli testovaní pacienti monitorováni online za asistence technika přítomného ve voze a také dálkově (za použití technologie Home Monitoring - Biotronik, SE).

„U žádného z 26 testovaných pacientů za použití elektromobilu nedošlo k žádné závažné interferenci či jiným rušivým jevům. Pouze ve dvou případech pacienti popisovali vnímání nabíjecího procesu formou tlaku na hrudi, nicméně monitorace žádný patologický jev neprokázala, takže šlo pravděpodobně o subjektivní vjemy. Lze tedy konstatovat, že použití moderních elektromobilů pacienty s implantáty v běžném režimu provozu nepřináší žádná potencionální rizika a je možné je považovat za bezpečné,“ shrnuje výsledky studie Miloš Táborský.

Pořízené protokoly jsou nyní podle jeho slov pečlivě analyzovány a závěry budou publikovány v odborném časopise. „Provedená studie má samozřejmě i své limity. Těmi jsou jednak menší počet testovaných pacientů, dále vyzkoušení jediného typu elektromobilu, absence testování indukční technologie nabíjení elektromobilu a také velmi rychlý vývoj technologií v této oblasti. Je tedy jasné, že tato studie bude muset být v budoucnu opakována, přičemž plánujeme spolupráci i s dalšími významnými výrobci elektromobilů. Pilotní fáze projektu, jež trvala od května do června letošního roku, je však nyní úspěšně ukončena, za což děkujeme samozřejmě všem zúčastněným pacientům, ale také společnosti Porsche Česká republika za bezplatné zapůjčení vozu,“ uzavírá Miloš Táborský.

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Lidé se srdečními implantáty mohou bezpečně řídit elektromobily

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 29. Červenec 2019 - 8:00

Současné automobily jsou doslova nabité tou nejmodernější technologií. A dvojnásob to platí o elektromobilech. Může ale takový sofistikovaný stroj bez rizik nežádoucího ovlivňování využívat i člověk se srdečním implantátem? Tím se zabýval projekt lékařské fakulty a Fakultní nemocnice Olomouc nazvaný Studie bezpečnosti použití elektromobilů u pacientů s kardiovertery – defibrilátory (ICD) a kardiostimulátory.

„Zajímalo nás zejména to, zda může v běžném silničním provozu při použití moderních výkonných elektromobilů vznikat potencionálně elektromagnetická interference, která by mohla vést k nesprávné detekci signálů v srdečních dutinách a vyvolat tak neodpovídající reakci defibrilátoru v podobě neadekvátních výbojů ICD nebo potencionální inhibici funkce kardiostimulátoru. To by samozřejmě mohlo být jednak nebezpečné, ale také nepříjemné až bolestivé,“ vysvětluje autor projektu, přednosta I. interní kliniky – kardiologické LF a FNOL Miloš Táborský.

Jeho tým oslovil 52 pacientů se srdečními implantáty, z nichž polovina používala v průběhu testování běžné osobní automobily se vznětovými a zážehovými motory a druhá polovina moderní elektromobil Audi e-tron. „Kladli jsme důraz především na to, aby byly vyzkoušeny všechny běžné režimy, které tyto moderní vozy mají, například při startování, dobíjení baterie, akceleraci na dálnici nebo v městském provozu. Zkrátka vše, co s provozem takového automobilu souvisí,“ zmiňuje profesor Táborský s tím, že během jízdy byli testovaní pacienti monitorováni online za asistence technika přítomného ve voze a také dálkově (za použití technologie Home Monitoring - Biotronik, SE).

„U žádného z 26 testovaných pacientů za použití elektromobilu nedošlo k žádné závažné interferenci či jiným rušivým jevům. Pouze ve dvou případech pacienti popisovali vnímání nabíjecího procesu formou tlaku na hrudi, nicméně monitorace žádný patologický jev neprokázala, takže šlo pravděpodobně o subjektivní vjemy. Lze tedy konstatovat, že použití moderních elektromobilů pacienty s implantáty v běžném režimu provozu nepřináší žádná potencionální rizika a je možné je považovat za bezpečné,“ shrnuje výsledky studie Miloš Táborský.

Pořízené protokoly jsou nyní podle jeho slov pečlivě analyzovány a závěry budou publikovány v odborném časopise. „Provedená studie má samozřejmě i své limity. Těmi jsou jednak menší počet testovaných pacientů, dále vyzkoušení jediného typu elektromobilu, absence testování indukční technologie nabíjení elektromobilu a také velmi rychlý vývoj technologií v této oblasti. Je tedy jasné, že tato studie bude muset být v budoucnu opakována, přičemž plánujeme spolupráci i s dalšími významnými výrobci elektromobilů. Pilotní fáze projektu, jež trvala od května do června letošního roku, je však nyní úspěšně ukončena, za což děkujeme samozřejmě všem zúčastněným pacientům, ale také společnosti Porsche Česká republika za bezplatné zapůjčení vozu,“ uzavírá Miloš Táborský.

Léto v pohybu s Univerzitou třetího věku UP

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 28. Červenec 2019 - 7:00

Je letní ráno. V parkánových zahradách Univerzity Palackého se schází skupinka lidí. Zdraví se, převlékají se do sportovního úboru a na trávník pokládají karimatky. Den se totiž rozhodli začít pohybem. Přesně tak, jak jim to nabízí Letní škola jógy Univerzity třetího věku UP.

Univerzita třetího věku Univerzity Palackého vzdělává v průběhu akademického roku zájemce v mnoha oborech – od filozofie, přes právo, medicínu, historii až třeba po umění. Nezapomíná ale ani na problematiku zdravého životního stylu a především aktivního pohybu. Právě Letní škola jógy pod širým nebem je jednou z takových aktivit.

„Jóga je opravdu pro všechny a každý si v ní najde to své. Míru provedení jógových pozic, tzv. ásan, a výdrž v pozicích si individuálně přizpůsobujeme své zdravotní kondici. Někomu jde především o protažení svalů a posílení těla, jinému pomáhají jógová dechová cvičení ke zklidnění mysli. Účastníci naší letní školy mě příjemně překvapili svým nadšením a silnou motivací na sobě pracovat. Každou další lekci vidím jejich pokroky a mám z toho velkou radost,“ oceňuje přístup účastníků Lucie Komínková, lektorka Letní školy jógy.

Mezi zhruba dvěma desítkami cvičenců, kteří si pravidelně každé pondělní a čtvrteční ráno přivstanou, jsou jak muži, tak ženy. Lekce si pochvalují a svěřují se i s motivací, která je ke cvičení přivedla. „Nedokázal jsem si nazout ponožku na levou nohu, tak mi nezbylo nic jiného, než s tím problémem začít něco dělat,“ vypráví Vladimír Černík. Na Univerzitě třetího věku UP není nováčkem. „Věnuju se tomu, co mě zajímá, jako například archeologie, psychosociální vědy a podobně.“

Být fit je motivací i pro Lídu Hrabalovou. „Toto cvičení je příjemné pro tělo, vím, že tak pro sebe něco dělám, a navíc je to v přírodě. Uvítala jsem tuto nabídku, protože parkánové zahrady jsou krásné a cvičení ráno v rose je kouzelné,“ shrnuje důvody, proč léto prožívá aktivně. I ona už se zařadila mezi studenty Univerzity třetího věku UP. „Mám za sebou jeden rok. Vybrala jsem si archeologii, historii a pohyb. Myslím si, že je to dobrá kombinace,“ říká Lída Hrabalová a dodává, že je potřeba stále trénovat mozek i tělo.

„Jsme velmi rádi, že Letní škola jógy se u našich účastníků Univerzity třetího věku setkala s tak nadšeným ohlasem a dvakrát týdně se s úsměvem na rtech a zaujetím pro věc potkávají na lekcích, které jim přibližují nejen cviky užitečné pro jejich fyzické zdraví, ale rovněž filozofii a historii jógy. Díky podpoře filozofické fakulty, která nám poskytla nádherné prostory v parkánových zahradách, se podařilo zajistit i výjimečné prostředí umocňující pozitivní vliv jógy na tělo a mysl účastníků naší Letní školy jógy,“ uzavírá Klára Tesaříková Čermáková, vedoucí Oddělení dalšího vzdělávání RUP.

 

 

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Léto v pohybu s Univerzitou třetího věku UP

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 28. Červenec 2019 - 7:00

Je letní ráno. V parkánových zahradách Univerzity Palackého se schází skupinka lidí. Zdraví se, převlékají se do sportovního úboru a na trávník pokládají karimatky. Den se totiž rozhodli začít pohybem. Přesně tak, jak jim to nabízí Letní škola jógy Univerzity třetího věku UP.

Univerzita třetího věku Univerzity Palackého vzdělává v průběhu akademického roku zájemce v mnoha oborech – od filozofie, přes právo, medicínu, historii až třeba po umění. Nezapomíná ale ani na problematiku zdravého životního stylu a především aktivního pohybu. Právě Letní škola jógy pod širým nebem je jednou z takových aktivit.

„Jóga je opravdu pro všechny a každý si v ní najde to své. Míru provedení jógových pozic, tzv. ásan, a výdrž v pozicích si individuálně přizpůsobujeme své zdravotní kondici. Někomu jde především o protažení svalů a posílení těla, jinému pomáhají jógová dechová cvičení ke zklidnění mysli. Účastníci naší letní školy mě příjemně překvapili svým nadšením a silnou motivací na sobě pracovat. Každou další lekci vidím jejich pokroky a mám z toho velkou radost,“ oceňuje přístup účastníků Lucie Komínková, lektorka Letní školy jógy.

Mezi zhruba dvěma desítkami cvičenců, kteří si pravidelně každé pondělní a čtvrteční ráno přivstanou, jsou jak muži, tak ženy. Lekce si pochvalují a svěřují se i s motivací, která je ke cvičení přivedla. „Nedokázal jsem si nazout ponožku na levou nohu, tak mi nezbylo nic jiného, než s tím problémem začít něco dělat,“ vypráví Vladimír Černík. Na Univerzitě třetího věku UP není nováčkem. „Věnuju se tomu, co mě zajímá, jako například archeologie, psychosociální vědy a podobně.“

Být fit je motivací i pro Lídu Hrabalovou. „Toto cvičení je příjemné pro tělo, vím, že tak pro sebe něco dělám, a navíc je to v přírodě. Uvítala jsem tuto nabídku, protože parkánové zahrady jsou krásné a cvičení ráno v rose je kouzelné,“ shrnuje důvody, proč léto prožívá aktivně. I ona už se zařadila mezi studenty Univerzity třetího věku UP. „Mám za sebou jeden rok. Vybrala jsem si archeologii, historii a pohyb. Myslím si, že je to dobrá kombinace,“ říká Lída Hrabalová a dodává, že je potřeba stále trénovat mozek i tělo.

„Jsme velmi rádi, že Letní škola jógy se u našich účastníků Univerzity třetího věku setkala s tak nadšeným ohlasem a dvakrát týdně se s úsměvem na rtech a zaujetím pro věc potkávají na lekcích, které jim přibližují nejen cviky užitečné pro jejich fyzické zdraví, ale rovněž filozofii a historii jógy. Díky podpoře filozofické fakulty, která nám poskytla nádherné prostory v parkánových zahradách, se podařilo zajistit i výjimečné prostředí umocňující pozitivní vliv jógy na tělo a mysl účastníků naší Letní školy jógy,“ uzavírá Klára Tesaříková Čermáková, vedoucí Oddělení dalšího vzdělávání RUP.

 

 

Paul Longley: Papírová mapa na bojišti je lepší než iPad

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 27. Červenec 2019 - 8:00

Jednou z nejvýznamnějších osobností letní školy Geospatial Summer School 2019 s podtitulem Urban Environment, kterou pořádala katedra geoinformatiky přírodovědecké fakulty, byl Paul Longley z University College London. Britský geoinformatik se ve svém výzkumu věnuje zejména vývoji a praktické aplikaci geografických informačních systémů a analytickému využití "big data", problematice socioekonomické geografie, geoprostorové demografii či analýze maloobchodu a veřejných služeb.

Paul Longley je autorem bestselleru Geographic Information Systems and Sience patří mezi deset nejuznávanějších geoinformatiků na světě.

V čem vidíte největší přínos letní školy?

Do České republiky jsem přijel rád, protože oblast GIS (geografické informační systémy) tady žije. Letní škola je skvělým místem pro setkání všech, kteří se zabývají základní geovědní otázkou "kde?". Na letní škole se potkávají lidé různých národností a odborností, aby mohli sdílet své zkušenosti, problémy a své ambice. Další dobrou věcí letních škol je, že studentům umožňuje naslouchat profesorům, vědcům a odborníkům z Evropské komise, kteří pracují zejména s konvenčními zdroji prostorových dat.

Patří Česká republika ke špičce v geoinformatice?

Ano, určitě. Když se člověk pohybuje na katedře geoinformatiky v Olomouci, cítí, že se tady dělá výborná geoinformatická věda, kartografie a výzkum v oblasti virtuální reality a uživatelské interaktivní mapové aplikace. Toto všechno jsou aktuální témata. Je to velké multidisciplinární pole.

Jaká je role tištěných map v Evropě a ve světě?

Ve Velké Británii i v jiných částech Evropy jsou tištěné mapy na ústupu. Papírová mapa je jedna z běžných forem zobrazení a abstrakce světa. GIS je nekonečně flexibilnější než papírová mapa, která je vytvořená v určitém měřítku a pro konkrétní účel. Úkolem geografických informačních systémů může být jakákoli forma zobrazení, kterou lze kombinovat. Můžeme například mapovat chování lidí při nákupech a porovnat to s jejich socioekonomickým statutem. Papírová mapa je omezená na konkrétní čas a použití, ale neznamená to, že je neplatná. Není ale flexibilní. Jsou situace, kdy jsou papírové mapy lepší. Například na bojišti, kdy je lepší, když kulka projde papírovou mapou než iPadem. Je totiž málo pravděpodobné, že po průstřelu bude iPad fungovat na rozdíl od papírové mapy. Ale ve všech ostatních případech jsou digitální média lepší než konvenční tištěné mapy.

V naší generaci a společnosti tlačíme technologický vývoj od analogického k digitálnímu. Myslíte si tedy, že jsme zodpovědní za digitální demenci?

Ano, každá technologie je dobrá jen do takové míry použití, ke které je určena. Kritici GIS argumentují tím, že mapové aplikace vzešly z válčení. Velká část vývoje mapových aplikací se zrodila za studené války, týkalo se to například špehování na obou stranách železné opony. To ale neznamená, že neexistují další přínosná použití. Pochopitelně mapy ve špatných rukou mohou být použity k šíření falešných zpráv, dezinformací atd. Ale technologie je pouze médium, důležitý je obsah sdělení, které je ověřeno.

Když se vrátíte o pár let zpátky, vzpomenete si, co jste očekával ve vývoji v oblasti GIS, ale neuskutečnilo se to?

Existoval pohled, že díky novým zdrojům dat, například ze sociálních sítí, se transformuje naše schopnost zobrazit to, co se děje v naší společnosti. Samozřejmě ale v počátcích existovalo uvědomění ohledně větší hloubky obsahu, které zmíněné nové zdroje dat poskytovaly. Existují georeferencované účty na Twitteru a Facebooku, díky kterým lze vypozorovat vzorec aktivit jedince, uživatele. Neposkytuje nám to však dostatečné pokrytí, protože tyto účty mají většinou lidé střední vrstvy, zejména muži, kteří jsou na sociálních sítích hodně aktivní. Tím jsme se dostali do rozporu mezi obrovskou hloubkou dat, které můžeme získat, a nerovnoměrností pokrytí. Mapujeme tedy jen detailní obraz velmi úzké části populace. Momentálně se tedy více zabýváme zevšeobecňováním toho, co se děje ve společnosti, namísto detailního interaktivního mapování jednotlivých segmentů společnosti.

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Paul Longley: Papírová mapa na bojišti je lepší než iPad

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 27. Červenec 2019 - 8:00

Jednou z nejvýznamnějších osobností letní školy Geospatial Summer School 2019 s podtitulem Urban Environment, kterou pořádala katedra geoinformatiky přírodovědecké fakulty, byl Paul Longley z University College London. Britský geoinformatik se ve svém výzkumu věnuje zejména vývoji a praktické aplikaci geografických informačních systémů a analytickému využití "big data", problematice socioekonomické geografie, geoprostorové demografii či analýze maloobchodu a veřejných služeb.

Paul Longley je autorem bestselleru Geographic Information Systems and Sience patří mezi deset nejuznávanějších geoinformatiků na světě.

V čem vidíte největší přínos letní školy?

Do České republiky jsem přijel rád, protože oblast GIS (geografické informační systémy) tady žije. Letní škola je skvělým místem pro setkání všech, kteří se zabývají základní geovědní otázkou "kde?". Na letní škole se potkávají lidé různých národností a odborností, aby mohli sdílet své zkušenosti, problémy a své ambice. Další dobrou věcí letních škol je, že studentům umožňuje naslouchat profesorům, vědcům a odborníkům z Evropské komise, kteří pracují zejména s konvenčními zdroji prostorových dat.

Patří Česká republika ke špičce v geoinformatice?

Ano, určitě. Když se člověk pohybuje na katedře geoinformatiky v Olomouci, cítí, že se tady dělá výborná geoinformatická věda, kartografie a výzkum v oblasti virtuální reality a uživatelské interaktivní mapové aplikace. Toto všechno jsou aktuální témata. Je to velké multidisciplinární pole.

Jaká je role tištěných map v Evropě a ve světě?

Ve Velké Británii i v jiných částech Evropy jsou tištěné mapy na ústupu. Papírová mapa je jedna z běžných forem zobrazení a abstrakce světa. GIS je nekonečně flexibilnější než papírová mapa, která je vytvořená v určitém měřítku a pro konkrétní účel. Úkolem geografických informačních systémů může být jakákoli forma zobrazení, kterou lze kombinovat. Můžeme například mapovat chování lidí při nákupech a porovnat to s jejich socioekonomickým statutem. Papírová mapa je omezená na konkrétní čas a použití, ale neznamená to, že je neplatná. Není ale flexibilní. Jsou situace, kdy jsou papírové mapy lepší. Například na bojišti, kdy je lepší, když kulka projde papírovou mapou než iPadem. Je totiž málo pravděpodobné, že po průstřelu bude iPad fungovat na rozdíl od papírové mapy. Ale ve všech ostatních případech jsou digitální média lepší než konvenční tištěné mapy.

V naší generaci a společnosti tlačíme technologický vývoj od analogického k digitálnímu. Myslíte si tedy, že jsme zodpovědní za digitální demenci?

Ano, každá technologie je dobrá jen do takové míry použití, ke které je určena. Kritici GIS argumentují tím, že mapové aplikace vzešly z válčení. Velká část vývoje mapových aplikací se zrodila za studené války, týkalo se to například špehování na obou stranách železné opony. To ale neznamená, že neexistují další přínosná použití. Pochopitelně mapy ve špatných rukou mohou být použity k šíření falešných zpráv, dezinformací atd. Ale technologie je pouze médium, důležitý je obsah sdělení, které je ověřeno.

Když se vrátíte o pár let zpátky, vzpomenete si, co jste očekával ve vývoji v oblasti GIS, ale neuskutečnilo se to?

Existoval pohled, že díky novým zdrojům dat, například ze sociálních sítí, se transformuje naše schopnost zobrazit to, co se děje v naší společnosti. Samozřejmě ale v počátcích existovalo uvědomění ohledně větší hloubky obsahu, které zmíněné nové zdroje dat poskytovaly. Existují georeferencované účty na Twitteru a Facebooku, díky kterým lze vypozorovat vzorec aktivit jedince, uživatele. Neposkytuje nám to však dostatečné pokrytí, protože tyto účty mají většinou lidé střední vrstvy, zejména muži, kteří jsou na sociálních sítích hodně aktivní. Tím jsme se dostali do rozporu mezi obrovskou hloubkou dat, které můžeme získat, a nerovnoměrností pokrytí. Mapujeme tedy jen detailní obraz velmi úzké části populace. Momentálně se tedy více zabýváme zevšeobecňováním toho, co se děje ve společnosti, namísto detailního interaktivního mapování jednotlivých segmentů společnosti.

Univerzita Palackého poskočila v žebříčku Nature Index

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 26. Červenec 2019 - 8:00

Univerzita Palackého si polepšila v mezinárodním žebříčku vysokých škol a výzkumných institucí Nature Index, který hodnotí jejich publikační výkonnost v oblasti přírodních věd. Díky výsledkům v loňském roce meziročně získala o 6,3 procentního bodu více a v Evropě se posunula z 251. na 237. pozici. Co do počtu článků zaujala 189. místo, nejvíce publikací pocházelo z oblasti fyzikálních věd.

Žebříček sestavuje vydavatelství Springer Nature na základě publikačního výkonu v 82 nejprestižnějších časopisech zařazených v databázi Web of Science. Jedná se tedy o malou, ale vysoce citovanou část z celkového počtu publikací v přírodních vědách. Pořadí se určuje ve čtyřech vědních disciplínách – chemie, fyzikální vědy, vědy o Zemi a vědy o živé přírodě. Výstupy nejsou normovány podle velikosti institucí.

„Univerzita Palackého v současné době patří k pěti nejvýznamnějším výzkumným univerzitám v zemi. Podporou vědy a výzkumu, důrazem na kvalitu a masivní internacionalizací dosahujeme nejen vzestupu v globálních žebříčcích, ale zároveň tak plníme základní strategický cíl, který si vedení univerzity stanovilo – zajistit UP místo v elitním klubu výzkumných univerzit. Proto mě těší, že i naše výsledky v rámci poměrně nedávno vzniklého žebříčku Nature Index prokázaly kvalitu našich publikačních výstupů a potvrdily naši pozici mezi nejlepšími výzkumnými institucemi v zemi,“ komentoval výsledky rektor Jaroslav Miller. Zdůraznil také, že v případě tohoto žebříčku se jedná o výběr jen těch nejkvalitnějších výstupů ze zhruba jednoho procenta všech přírodovědeckých časopisů zahrnutých ve Web of Science, které prošly tím nejnáročnějším recenzním řízením.

Největší produkcí vysoce citovaných prací publikovaných v prestižních časopisech se v loňském roce mohli na Univerzitě Palackého pochlubit zástupci fyzikální chemie (62). Následovaly práce z oborů chemie (16), věd o živé přírodě (10)  a věd o Zemi (4).

V žebříčku bylo hodnoceno 4800 institucí. Česká republika se v něm celkově umístila stejně jako loni na 26. místě (v Evropě 15. místo), oproti předchozímu roku si ale o 3,6 procentního bodu pohoršila. Mezi TOP 500 jsou Akademie věd ČR a Univerzita Karlova. Univerzitu Palackého předstihla z tuzemských vysokých škol ještě Masarykova univerzita. Více informací najdete zde.

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Stránky

Přihlásit se k odběru Společná laboratoř optiky agregátor