Feed aggregator

Studenti na expedici propojili světy zdravých a handicapovaných

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 11. July 2019 - 8:00

Za poznáním živlů v přírodě i těch v sobě a za ujištěním, že „nemůžu“ je jen slovo, se vydali studenti fakulty tělesné kultury a jejich hosté s postižením s červnovou Expedicí přes bar. Během osmi dní sbírali zkušenosti a zážitky při outdoorových aktivitách na rozpálené pláži, ve skalách i na sněhu.

Výprava, jejíž jádro tvořila osmička účastníků se zdravotním postižením, mezi nimi i čtyři vozíčkáři, postupně zamířila do Slovinska, Chorvatska a Rakouska. Itinerář čítal zejména pěší túry, cyklistické výlety, sjíždění divoké řeky Mrežnice nebo zdolávání ferrat. Ne vždy realita vyšla plánu zcela vstříc, jako například hned v úvodu v horských výšinách nad slovinským Bovcem, kde účastníky překvapil sníh a lyžařský ruch – ale i o tom taková expedice je. O překonávání překážek, také o různých „poprvé“. Někteří z účastníků v chorvatské Rijece se například poprvé podívali k moři.

„Pokud bych měl vybrat tři nejlepší momenty, tak jedním by určitě byl sjezd divoké řeky. Nic takového jsem nikdy předtím nezažil a nevěřil jsem, že budu moci něco podobného na lodi sjet a zažít. Další nezapomenutelný zážitek bylo lezení na skalách v Rakousku. Bylo to náročné, ale super. A jako třetí bych zmínil jeden z prvních momentů, kterým byl výjezd lanovkou do výšky kolem 2200 metrů nad mořem, kde se ještě stále lyžovalo,“ vyjmenoval Jan Mikeska, který před lety skončil na vozíku poté, co si při skoku do vody zlomil krční páteř a poranil míchu.

„Celkově jsem z expedice nadšený. Dostal jsem se na místa, kde jsem ještě nikdy nebyl a kam bych se sám zřejmě nikdy nedostal. Někdy jsem sice měl pocit, že komunikace mezi studenty nebyla úplně stoprocentní a že ne vždy věděli maximum o možnostech, které se v daných místech nabízely, ale perfektní improvizací, která byla občas potřeba, se vše v pohodě zvládlo,“ dodal. 

Spojení světů

Pozitivně expedici hodnotí i další z účastníků na vozíku Petr Stiller. „Je to vynikající akce. Na konci u hodnotícího kolečka si člověk uvědomí, jaký má obrovský smysl. Na začátku fungujete jako student a host, ke konci už jste kamarádi. S mým asistentem Kubou jsme si od začátku sedli, stali se z nás bráchové. Expedice přes bar spojuje světy zdravých a handicapovaných, to má pro mě nesmírnou váhu. Dávám palec nahoru,“ komentoval s tím, že nejvíce se mu zarylo pod kůži koupání v řece Soča a ve vodopádu. „To bylo poprvé a ještě teď z toho mám husinu,“ dodal Petr Stiller, který je na vozíku od svých 14 let kvůli postižení periferních nervů.

Program expedice absolvovala také třeba zrakově postižená Zuzana Chamulová nebo Lukáš Polčák, který se narodil bez části pravé ruky a nohy. O komfort hostů, ale i program a celkově zabezpečení expedice se starali studenti katedry aplikovaných pohybových aktivit, výprava zahrnovala i nezbytný pedagogický dozor a přidalo se také několik lidí z pražské fakulty tělesné výchovy a sportu.

„Starala jsem se o hosty s dětskou mozkovou obrnou a tělesným postižením, oba byli s asistenty. Zvládli všechny aktivity, které jsme pro ně připravili. Celou expedici si užili a byli velice spokojení. Já bych si také dala ještě pár dní navíc, protože to byl super týden se super lidmi. A naučila jsem se mnoho nových věcí, nejen co se týče práce s klienty. Největším zážitkem pro mě byly ferraty, ty jsem nikdy předtím nezkoušela a také jsem nevěděla, co se mnou výška udělá. Především ale bylo krásné sledovat naše hosty, jak si vedli a krůček po krůčku stoupali výš a výš,“ prozradila jedna z organizátorek Andrea Žabčíková.

Vodopád na vlastní ruku

„S hosty jsme si skvěle sedli, což se projevovalo i při zpětné vazbě, kdy nám děkovali za umožnění nových zážitků. Chtěli, aby takových akcí pro osoby s postižením bylo více. Na druhou stranu nám také vysvětlovali věci, které nám občas nedocházely, například že pro vozíčkáře je vozík jeho součástí a tak je k němu třeba přistupovat a zacházet s ním,“ uvedla další z organizátorů Kristýna Navrátilová.

„Nejsilnější okamžik pro mě asi byl, když instruktor ukazoval nevidomému Lukášovi vodopád. Vzduchem mu vedl ruku, kde začíná a končí, popisoval mu, jaké má barvy, ať se nadechne té vůně. To jsem si uvědomila, že já to všechno vidím, ale ten člověk si to musí představit a já nevím, jestli ta jeho představa je stejná jako moje, jestli si to stejně užívá. Silná byla i zmíněná zpětná vazba, kdy jsem se přesvědčila, že lidé v dnešní době ještě dokážou být k sobě upřímní, dokážou mluvit o věcech, které se jim líbí i nelíbí, s respektem vůči těm, kteří tam sedí a poslouchají. Také že dokážou ocenit druhého člověka. To mě nesmírně obohatilo a nabilo,“ dodala studentka.

Realizace expedice vyšla zhruba na 150 tisíc korun. Nemalou částkou vedle fakulty tělesné kultury studenty podpořil magistrát města Olomouce, část prostředků vybrali organizátoři také prostřednictvím crowdfundingové kampaně na portálu Startovač, partnery cesty byly i firmy jako Nutrend či Meyra.    

Expedice přes bar je vzdělávací projekt katedry aplikovaných pohybových aktivit fakulty tělesné kultury, jehož prostřednictvím studenti navazujícího magisterského studia pomáhají osobám s postižením překonávat bariéry a posouvat své vlastní hranice. Zároveň tak získávají praktické zkušenosti pro realizaci akcí pro osoby se zdravotním postižením pro výkon svého budoucího povolání. V minulosti již studenti uspořádali expedice ve Skandinávii nebo v Dolomitech, zavítali také do Švýcarska nebo Lichtenštejnska.

Romanistika UP spolupracuje s pařížskou Sorbonnou na digitalizaci archivních fondů

Inventarizace, detailní deskripce a důsledná katalogizace archivních fondů, která povede k jejich digitalizaci. To je jedna z hlavních os mezinárodního projektu NUMERISLAV – digitalizovaná paměť slavistických studií, jehož cílem je zpřístupnit historické prameny badatelům z celého světa. Podílí se na něm i katedra romanistiky Filozofické fakulty UP.

Propojení humanitních studií s výpočetní technikou, tak zvané digital humanities, zažívá v dnešní době mohutný rozmach. Právě do této tendence se vřazuje mezinárodní projekt NUMERISLAV – digitalizovaná paměť slavistických studií, jehož hlavními řešiteli jsou pracovníci dvou badatelských subjektů spadajících pod pařížskou Sorbonnu: Ústavu slavistických studií a katedry Eur´Orbem, zaměřující se na společenskovědní bádání v oblasti střední a východní Evropy a Balkánu.

Informacím důležitým pro pochopení československé emigrace po únoru 1948 se v minulých týdnech věnoval v pařížském Ústavu slavistických studií Jan Zatloukal z katedry romanistiky FF. „Během své krátkodobé mise jsem se zaměřil na to, co se mi jevilo jako nejzajímavější, tedy na osobní korespondenci Vladimíra Pešky, jejíž podrobný soupis se mi podařilo provést za období 1948 -1969. Jsou to cenné prameny nejen pro poznání života a díla Pešky, ale vůbec pro pochopení československé emigrace po únoru 1948. Díky těmto dokumentům totiž můžeme nahlédnout nejen do fungování důležitých kulturních struktur, v nichž byli českoslovenští emigranti začlenění, jako například Rádio Svobodná Evropa, exilové časopisy Skutečnost, Sklizeň, Svědectví, ale později s uvolňováním komunistického režimu sledujeme i reflexi soudobého politického dění v Československu i ve Francii. Míním tím Pražské jaro, sovětskou okupaci a další,“ vysvětluje. Svou činnost někdy vnímá jako detektivku, neboť dešifrovat obtížně čitelný rukopis pisatele a rekonstruovat poškozené dokumenty, uspořádat dopisy v chronologickém sledu a v neposlední řadě také identifikovat mnoho neznámých pisatelů, je poměrně složité.

„Ústav slavistických studií nashromáždil za dobu své existence mimořádně cenné, často rukopisné, historické dokumenty a materiály. Jde zejména o dokumenty ruské, polské, bulharské a české provenience. Nezřídka se jedná o osobní pozůstalosti profesorů a vědců, kteří v ústavu přímo působili, nebo o pozůstalosti osobností žijících v emigraci, jejichž archiválie delegovali ústavu potomci po jejich smrti. Zcela čerstvě například obdržel ústav pro českou oblast významnou pozůstalost Huberta a Noémi Ripkových. Mezi nejvýznamnější fondy patří například pozůstalost profesorů Michaela Aucouturiera, André Mazona, Yvese Milleta, Vladimíra Vodolffa a Vladimíra Pešky,“ dodává romanista z UP. Právě prací s pozůstalostí Vladimíra Pešky strávil necelé tři týdny.

Důvod velkého objemu pozůstalosti bývalého knihovníka a profesora na Inalco (Institut national des langues et civilisations orientales) Vladimíra Pešky tkví mimo jiné v tom, že jsou v ní zahrnuty i pozůstalosti dalších českých osobností, které Peška po jejich smrti zachránil před likvidací. „Najdeme tam například několik boxů věnujících se spisovateli Janu Čepovi a Ivanu Krausovi, malíři Ivu Holému, vydavateli exilové revue Rencontres Jaroslavu Trnkovi a dalších,“ uvádí Jan Zatloukal, pro něhož spolupráce s Ústavem slavistických studií není novinkou. Již dříve se totiž zapojil do tvorby encyklopedického slovníku myslitelů střední Evropy po roce 1945, pro který zpracoval heslo „Jan Čep“.

„Pro zahraniční spolupracovníky poskytuje Sorbonna stipendium, které sice zcela nepokryje nákladný život v Paříži, ale v kombinaci s dalšími zdroji lze nalézt finanční krytí pro důstojný badatelský pobyt,“ uvádí ke svému několikatýdennímu pobytu. Doplňuje, že v jeho případě mu finančně pomohla francouzská strana, která uhradila letenky a ubytování. „Zbylé náklady jsem uhradil dílem z grantu FPVČ, dílem z katederních zdrojů díky podpoře jejího vedoucího Daniela Nemravy.“

Ústav slavistických studií v Paříži letos slaví 100. narozeniny. Jeho zřízení inicioval francouzský historik Ernest Denis, vznikl díky spolupráci francouzské a československé vlády. Od prvopočátku bylo jedním z jeho hlavních cílů šíření vědeckého poznání v oblasti slavistických studií. Ústav zastřešuje bohatou knihovnu i cenné archivní fondy. Je důležitým interdisciplinárním výzkumným centrem nejen pro badatele všech slovanských filologií, ale také historie, politických věd, mezinárodních vztahů, etnologie a dalších. Projekt NUMERISLAV vyvrcholí v roce 2023 na 17. slavistickém kongresu, který se poprvé v historii bude konat mimo území slovanské země. Uskuteční se v Paříži, právě v Ústavu slavistických studií. V jeho rámci budou i představeny výsledky projektu NUMERISLAV. 

Categories: Novinky z UP a PřF

Romanistika UP spolupracuje s pařížskou Sorbonnou na digitalizaci archivních fondů

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 10. July 2019 - 7:52

Inventarizace, detailní deskripce a důsledná katalogizace archivních fondů, která povede k jejich digitalizaci. To je jedna z hlavních os mezinárodního projektu NUMERISLAV – digitalizovaná paměť slavistických studií, jehož cílem je zpřístupnit historické prameny badatelům z celého světa. Podílí se na něm i katedra romanistiky Filozofické fakulty UP.

Propojení humanitních studií s výpočetní technikou, tak zvané digital humanities, zažívá v dnešní době mohutný rozmach. Právě do této tendence se vřazuje mezinárodní projekt NUMERISLAV – digitalizovaná paměť slavistických studií, jehož hlavními řešiteli jsou pracovníci dvou badatelských subjektů spadajících pod pařížskou Sorbonnu: Ústavu slavistických studií a katedry Eur´Orbem, zaměřující se na společenskovědní bádání v oblasti střední a východní Evropy a Balkánu.

Informacím důležitým pro pochopení československé emigrace po únoru 1948 se v minulých týdnech věnoval v pařížském Ústavu slavistických studií Jan Zatloukal z katedry romanistiky FF. „Během své krátkodobé mise jsem se zaměřil na to, co se mi jevilo jako nejzajímavější, tedy na osobní korespondenci Vladimíra Pešky, jejíž podrobný soupis se mi podařilo provést za období 1948 -1969. Jsou to cenné prameny nejen pro poznání života a díla Pešky, ale vůbec pro pochopení československé emigrace po únoru 1948. Díky těmto dokumentům totiž můžeme nahlédnout nejen do fungování důležitých kulturních struktur, v nichž byli českoslovenští emigranti začlenění, jako například Rádio Svobodná Evropa, exilové časopisy Skutečnost, Sklizeň, Svědectví, ale později s uvolňováním komunistického režimu sledujeme i reflexi soudobého politického dění v Československu i ve Francii. Míním tím Pražské jaro, sovětskou okupaci a další,“ vysvětluje. Svou činnost někdy vnímá jako detektivku, neboť dešifrovat obtížně čitelný rukopis pisatele a rekonstruovat poškozené dokumenty, uspořádat dopisy v chronologickém sledu a v neposlední řadě také identifikovat mnoho neznámých pisatelů, je poměrně složité.

„Ústav slavistických studií nashromáždil za dobu své existence mimořádně cenné, často rukopisné, historické dokumenty a materiály. Jde zejména o dokumenty ruské, polské, bulharské a české provenience. Nezřídka se jedná o osobní pozůstalosti profesorů a vědců, kteří v ústavu přímo působili, nebo o pozůstalosti osobností žijících v emigraci, jejichž archiválie delegovali ústavu potomci po jejich smrti. Zcela čerstvě například obdržel ústav pro českou oblast významnou pozůstalost Huberta a Noémi Ripkových. Mezi nejvýznamnější fondy patří například pozůstalost profesorů Michaela Aucouturiera, André Mazona, Yvese Milleta, Vladimíra Vodolffa a Vladimíra Pešky,“ dodává romanista z UP. Právě prací s pozůstalostí Vladimíra Pešky strávil necelé tři týdny.

Důvod velkého objemu pozůstalosti bývalého knihovníka a profesora na Inalco (Institut national des langues et civilisations orientales) Vladimíra Pešky tkví mimo jiné v tom, že jsou v ní zahrnuty i pozůstalosti dalších českých osobností, které Peška po jejich smrti zachránil před likvidací. „Najdeme tam například několik boxů věnujících se spisovateli Janu Čepovi a Ivanu Krausovi, malíři Ivu Holému, vydavateli exilové revue Rencontres Jaroslavu Trnkovi a dalších,“ uvádí Jan Zatloukal, pro něhož spolupráce s Ústavem slavistických studií není novinkou. Již dříve se totiž zapojil do tvorby encyklopedického slovníku myslitelů střední Evropy po roce 1945, pro který zpracoval heslo „Jan Čep“.

„Pro zahraniční spolupracovníky poskytuje Sorbonna stipendium, které sice zcela nepokryje nákladný život v Paříži, ale v kombinaci s dalšími zdroji lze nalézt finanční krytí pro důstojný badatelský pobyt,“ uvádí ke svému několikatýdennímu pobytu. Doplňuje, že v jeho případě mu finančně pomohla francouzská strana, která uhradila letenky a ubytování. „Zbylé náklady jsem uhradil dílem z grantu FPVČ, dílem z katederních zdrojů díky podpoře jejího vedoucího Daniela Nemravy.“

Ústav slavistických studií v Paříži letos slaví 100. narozeniny. Jeho zřízení inicioval francouzský historik Ernest Denis, vznikl díky spolupráci francouzské a československé vlády. Od prvopočátku bylo jedním z jeho hlavních cílů šíření vědeckého poznání v oblasti slavistických studií. Ústav zastřešuje bohatou knihovnu i cenné archivní fondy. Je důležitým interdisciplinárním výzkumným centrem nejen pro badatele všech slovanských filologií, ale také historie, politických věd, mezinárodních vztahů, etnologie a dalších. Projekt NUMERISLAV vyvrcholí v roce 2023 na 17. slavistickém kongresu, který se poprvé v historii bude konat mimo území slovanské země. Uskuteční se v Paříži, právě v Ústavu slavistických studií. V jeho rámci budou i představeny výsledky projektu NUMERISLAV. 

S podporou Nadačního fondu UP za lepší právní gramotnost dětí

Student Luděk Plachký v roce 2017. To byla doposud jediná stopa právnické fakulty v Nadačním fondu UP. To však již neplatí. K Luďku Plachkému se letos připojila Kateřina Augustinová. Svou žádostí přesvědčila správní radu fondu a díky finanční podpoře i ona může pracovat na svém vědecko-výzkumném projektu. V něm se zaměřuje na právní gramotnost dětí a mládeže.

„K získané podpoře přistupuji s ohromným respektem, zároveň se hrozně těším. Vím, že mě čeká spousta práce, bude to hodně náročný rok. Kéž by to všechno pěkně vyšlo,“ řekla Kateřina Augustinová, studentka 5. ročníku oboru Právo a absolventka bakalářského oboru Právo ve veřejné správě na PF UP.

Právní gramotnost pro ni rozhodně není nové téma. Dlouhodobě se mu věnuje nad rámec svých studijních povinností a řešit jej bude i ve své diplomové práci. „Jsem manažerkou projektu Erudium v rámci právnického spolku Nugis Finem. Přednášíme na základních i středních školách. Se studenty a žáky jsem v kontaktu a vidím, že úroveň jejich právních základů je často velmi nízká.“ Právě nespokojenost se současným stavem právního vzdělávání a snaha něco s tím udělat byly hlavní motivací Kateřiny Augustinové obrátit se na NF UP. S žádostí a koncepcí projektu jí pomohly Veronika Tomoszková a Lucia Madleňáková z katedry správního práva a finančního práva.

Na splnění svých cílů má pětadvacetiletá studentka rok. Nejprve bude zjišťovat hlavní důvody, proč lidé vyhledávají právní pomoc. K tomu jí pomůže statistka a zkušenosti ze Studentské právní poradny při PF UP. „Podle těchto podkladů vytvořím dotazník, který rozešlu na základní a střední školy. Na metodologii spolupracuji i se sociologem.“ Zjištěná fakta poté hodlá konzultovat s učiteli základů společenských věd a řediteli škol. Cenný pro ni bude právě jejich pohled z praxe. Na základě všech svých zjištění pak navrhne možná řešení. V poslední fázi svého projektu, na začátku roku 2020, navíc plánuje workshop pro učitele, který by jim měl pomoci učit právo efektivněji.

„Myslím, že můj projekt má ambici něco změnit. I kdyby má práce byla jen prvotním hybatelem pro další projekt, bude to super. Skvělým úspěchem by pro mě bylo například i to, kdybych pozměnila přístup aspoň několika učitelů,“ dodala Kateřina Augustinová.

V jejím projektu je toho ale ještě víc. Zavázala se k publikování odborných článků nebo k účasti na vědeckých sympóziích. Za sebou již má konferenci ENCLE (European Network for Clinical Legal Education), která se konala počátkem července v Bratislavě. „Mým cílem bylo potkat se na konferenci s profesorkou Elaine Hall z univerzity v Newcastlu a domluvit si  s ní spolupráci. Měla jsem možnost sledovat její práci již v rámci svého Erasmu pobytu. Je světovou špičkou v rámci klinického právního vzdělávání. Díky manželům Tomoszkovým z naší fakulty se mi podařilo domluvit měsíční pobyt. Celý říjen budu pracovat jako její asistentka,“ prozradila novinku Kateřina Augustinová. V prosinci potom ještě vyrazí do Indonésie, kde bude na celosvětové konferenci k právnímu vzdělávání prezentovat výsledky svého projektu.

Do vybrané společnosti studentů, kterým Nadační fond UP již pátým rokem vytváří příznivé podmínky pro podporu jejich projektů, se letos dostalo osm studentů ze čtyř fakult. Fond mezi ně rozdělil 745 020 korun, z toho Kateřina Augustinová získala 128 860 korun.

Categories: Novinky z UP a PřF

S podporou Nadačního fondu UP za lepší právní gramotnost dětí

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 9. July 2019 - 8:15

Student Luděk Plachký v roce 2017. To byla doposud jediná stopa právnické fakulty v Nadačním fondu UP. To však již neplatí. K Luďku Plachkému se letos připojila Kateřina Augustinová. Svou žádostí přesvědčila správní radu fondu a díky finanční podpoře i ona může pracovat na svém vědecko-výzkumném projektu. V něm se zaměřuje na právní gramotnost dětí a mládeže.

„K získané podpoře přistupuji s ohromným respektem, zároveň se hrozně těším. Vím, že mě čeká spousta práce, bude to hodně náročný rok. Kéž by to všechno pěkně vyšlo,“ řekla Kateřina Augustinová, studentka 5. ročníku oboru Právo a absolventka bakalářského oboru Právo ve veřejné správě na PF UP.

Právní gramotnost pro ni rozhodně není nové téma. Dlouhodobě se mu věnuje nad rámec svých studijních povinností a řešit jej bude i ve své diplomové práci. „Jsem manažerkou projektu Erudium v rámci právnického spolku Nugis Finem. Přednášíme na základních i středních školách. Se studenty a žáky jsem v kontaktu a vidím, že úroveň jejich právních základů je často velmi nízká.“ Právě nespokojenost se současným stavem právního vzdělávání a snaha něco s tím udělat byly hlavní motivací Kateřiny Augustinové obrátit se na NF UP. S žádostí a koncepcí projektu jí pomohly Veronika Tomoszková a Lucia Madleňáková z katedry správního práva a finančního práva.

Na splnění svých cílů má pětadvacetiletá studentka rok. Nejprve bude zjišťovat hlavní důvody, proč lidé vyhledávají právní pomoc. K tomu jí pomůže statistka a zkušenosti ze Studentské právní poradny při PF UP. „Podle těchto podkladů vytvořím dotazník, který rozešlu na základní a střední školy. Na metodologii spolupracuji i se sociologem.“ Zjištěná fakta poté hodlá konzultovat s učiteli základů společenských věd a řediteli škol. Cenný pro ni bude právě jejich pohled z praxe. Na základě všech svých zjištění pak navrhne možná řešení. V poslední fázi svého projektu, na začátku roku 2020, navíc plánuje workshop pro učitele, který by jim měl pomoci učit právo efektivněji.

„Myslím, že můj projekt má ambici něco změnit. I kdyby má práce byla jen prvotním hybatelem pro další projekt, bude to super. Skvělým úspěchem by pro mě bylo například i to, kdybych pozměnila přístup aspoň několika učitelů,“ dodala Kateřina Augustinová.

V jejím projektu je toho ale ještě víc. Zavázala se k publikování odborných článků nebo k účasti na vědeckých sympóziích. Za sebou již má konferenci ENCLE (European Network for Clinical Legal Education), která se konala počátkem července v Bratislavě. „Mým cílem bylo potkat se na konferenci s profesorkou Elaine Hall z univerzity v Newcastlu a domluvit si  s ní spolupráci. Měla jsem možnost sledovat její práci již v rámci svého Erasmu pobytu. Je světovou špičkou v rámci klinického právního vzdělávání. Díky manželům Tomoszkovým z naší fakulty se mi podařilo domluvit měsíční pobyt. Celý říjen budu pracovat jako její asistentka,“ prozradila novinku Kateřina Augustinová. V prosinci potom ještě vyrazí do Indonésie, kde bude na celosvětové konferenci k právnímu vzdělávání prezentovat výsledky svého projektu.

Do vybrané společnosti studentů, kterým Nadační fond UP již pátým rokem vytváří příznivé podmínky pro podporu jejich projektů, se letos dostalo osm studentů ze čtyř fakult. Fond mezi ně rozdělil 745 020 korun, z toho Kateřina Augustinová získala 128 860 korun.

V Uměleckém centru začaly barokní slavnosti

Krásné chvíle nabízí milovníkům barokní hudby sedmý ročník Olomouckých barokních slavností. Letos poprvé se festival propojil s novou akcí Barok Olomouc a zájemci se tak vedle barokní hudby mohou vydat i za pouličním divadlem či filmovým promítáním. Atmosféru barokních večerů podtrhne květinová výzdoba i barevné nasvícení památek.  

Včera se Atrium univerzitního Uměleckého centra opět rozezvučelo barokní hudbou. Ze čtyřiadvaceti večerů festivalu ten první patřil novodobé premiéře serenaty Il tribunale di Giove. Složil ji Karl Ditters von Dittersdorf a vůbec poprvé zazněla v roce 1775 na oslavách pruského krále Fridricha II. Velikého. Jednoaktovou serenatu, v níž bohové Apolón, Minerva, Mars a Štěstěna s podporou svých sborů přednášejí odlišné koncepty řízení Evropské unie, nabídne festival ještě dnes.

„Je to velké vzrušení studovat hudbu, kterou dvě stě padesát let nikdo neslyšel. A ještě větší vzrušení je pak tento zážitek sdílet s hudebníky a posluchači. Vždy, když sáhnete do archivu po neznámé věci, tak zároveň riskujete. Bude to posluchače bavit? Jovův tribunál je podle mě reprezentativní skvost. Přijďte si ho poslechnout,“ uvedl skladatel Tomáš Hanzlík z katedry hudební výchovy pedagogické fakulty.

Zítřek už bude patřit operám, věnovaným Wolfgangu Hanibalovi ze Schrattenbachu. Zachovalo se z nich pouze libreto, které nově zkomponoval skladatel Tomáš Hanzlík. Piramo e Tisbe (1712) je první doloženou operou provozovanou na Moravě. Jejími autory byli salcburští umělci Francesco Maria Raffaelini a Mathias Sigismund Biechteler. Autorem ztracené hudby i libreta opery Endymio (1727), která je podobenstvím o nestárnoucí kráse umění, byl řeholní skladatel piarista P. David Kopecký a S. Joanne.

Jedno představení na více místech

Jednou z novinek letošního festivalu je umístění představení do několika prostor Uměleckého centra, do Atria, chodby i Kaple Božího Těla. Jde o jedinečné Míčovo oratorium Zpívané rozjímání, které skladatel zkomponoval v roce 1727 pro jaroměřického hraběte Jana Adama z Questenbergu. Oratorium bude uvedeno dobovým kázáním Pavla Josefa Axlara ze sbírky Nábožný horlivý vůdce do města svatého Jeruzaléma z roku 1720. V první části večera zazní i novodobá premiéra Koncertu pro cembalo Josefa Antonína Štěpána.

Barok Olomouc 2019

Letos poprvé se Olomoucké barokní slavnosti propojily s akcí Barok Olomouc. „Barokní stopa je v Olomouci výrazná, co se týká architektury, umění či církevního a univerzitního působení. Letos poprvé bude v rámci barokních slavností na Horním náměstí doprovodný program. Chceme tím vytvořit pomyslnou předehru k příštímu roku, kdy máme zájem oživovat centrum města po celý červenec. Navíc si v průběhu příštího roku budeme připomínat dvacáté výročí zapsání barokního Čestného sloupu Nejsvětější Trojice na seznam památek UNESCO,“ uvedla náměstkyně primátora Markéta Záleská. Město v rámci akce Barok Olomouc pořádá tři letní večery. První se uskuteční 12. července, další budou následovat o víkendu 26. a 27. července. Všechny tyto dny nabídnou hudbou, tanec, filmová promítání a pouliční umění. Na své si přijdou i děti, které se mohou těšit na loutkové divadlo a tvořivé dílny. Atmosféru večerů podtrhne květinová výzdoba a barevné nasvícení památek. Více ZDE.

Categories: Novinky z UP a PřF

V Uměleckém centru začaly barokní slavnosti

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 8. July 2019 - 8:03

Krásné chvíle nabízí milovníkům barokní hudby sedmý ročník Olomouckých barokních slavností. Letos poprvé se festival propojil s novou akcí Barok Olomouc a zájemci se tak vedle barokní hudby mohou vydat i za pouličním divadlem či filmovým promítáním. Atmosféru barokních večerů podtrhne květinová výzdoba i barevné nasvícení památek.  

Včera se Atrium univerzitního Uměleckého centra opět rozezvučelo barokní hudbou. Ze čtyřiadvaceti večerů festivalu ten první patřil novodobé premiéře serenaty Il tribunale di Giove. Složil ji Karl Ditters von Dittersdorf a vůbec poprvé zazněla v roce 1775 na oslavách pruského krále Fridricha II. Velikého. Jednoaktovou serenatu, v níž bohové Apolón, Minerva, Mars a Štěstěna s podporou svých sborů přednášejí odlišné koncepty řízení Evropské unie, nabídne festival ještě dnes.

„Je to velké vzrušení studovat hudbu, kterou dvě stě padesát let nikdo neslyšel. A ještě větší vzrušení je pak tento zážitek sdílet s hudebníky a posluchači. Vždy, když sáhnete do archivu po neznámé věci, tak zároveň riskujete. Bude to posluchače bavit? Jovův tribunál je podle mě reprezentativní skvost. Přijďte si ho poslechnout,“ uvedl skladatel Tomáš Hanzlík z katedry hudební výchovy pedagogické fakulty.

Zítřek už bude patřit operám, věnovaným Wolfgangu Hanibalovi ze Schrattenbachu. Zachovalo se z nich pouze libreto, které nově zkomponoval skladatel Tomáš Hanzlík. Piramo e Tisbe (1712) je první doloženou operou provozovanou na Moravě. Jejími autory byli salcburští umělci Francesco Maria Raffaelini a Mathias Sigismund Biechteler. Autorem ztracené hudby i libreta opery Endymio (1727), která je podobenstvím o nestárnoucí kráse umění, byl řeholní skladatel piarista P. David Kopecký a S. Joanne.

Jedno představení na více místech

Jednou z novinek letošního festivalu je umístění představení do několika prostor Uměleckého centra, do Atria, chodby i Kaple Božího Těla. Jde o jedinečné Míčovo oratorium Zpívané rozjímání, které skladatel zkomponoval v roce 1727 pro jaroměřického hraběte Jana Adama z Questenbergu. Oratorium bude uvedeno dobovým kázáním Pavla Josefa Axlara ze sbírky Nábožný horlivý vůdce do města svatého Jeruzaléma z roku 1720. V první části večera zazní i novodobá premiéra Koncertu pro cembalo Josefa Antonína Štěpána.

Barok Olomouc 2019

Letos poprvé se Olomoucké barokní slavnosti propojily s akcí Barok Olomouc. „Barokní stopa je v Olomouci výrazná, co se týká architektury, umění či církevního a univerzitního působení. Letos poprvé bude v rámci barokních slavností na Horním náměstí doprovodný program. Chceme tím vytvořit pomyslnou předehru k příštímu roku, kdy máme zájem oživovat centrum města po celý červenec. Navíc si v průběhu příštího roku budeme připomínat dvacáté výročí zapsání barokního Čestného sloupu Nejsvětější Trojice na seznam památek UNESCO,“ uvedla náměstkyně primátora Markéta Záleská. Město v rámci akce Barok Olomouc pořádá tři letní večery. První se uskuteční 12. července, další budou následovat o víkendu 26. a 27. července. Všechny tyto dny nabídnou hudbou, tanec, filmová promítání a pouliční umění. Na své si přijdou i děti, které se mohou těšit na loutkové divadlo a tvořivé dílny. Atmosféru večerů podtrhne květinová výzdoba a barevné nasvícení památek. Více ZDE.

Olomoucká vědkyně přibližuje zapomenuté osudy namibijských dětí

Je to příběh zčásti dojemný, zčásti smutný a zčásti znepokojivý. Je to příběh 56 afrických dětských válečných polosirotků, které přijal tehdejší československý režim v rámci socialistické spolupráce, aby se tady učili a zapomněli na válku. Téměř neznámé osudy tzv. namibijských Čechů mapuje ve svém výzkumu Kateřina Mildnerová z FF UP. Text přinesl červnový magazín Žurnál UP.

Je to vyprávění o „černých Češích s bílou duší“, kteří se po letech museli vrátit do Namibie – země, kterou neznali, jejímž jazykem nemluvili a v níž nechtěli žít. Ale hlavně je to svědectví o tom, jak si režimy a politici hráli s dětmi jako s figurkami v Člověče nezlob se.

Afrikanistka z katedry sociologie, andragogiky a kulturní antropologie filozofické fakulty se o Namibijcích, kteří se považují za Čechy, poprvé dozvěděla v roce 2000 při svých studiích na univerzitě v Plzni. Tam poznala dvě studentky z Namibie, které mluvily česky a ke svému „češství“ se hrdě hlásily. „Zaujalo mě téma obyčejného člověka na pozadí velkých dějin. Člověka, který je ve vleku událostí, a protože je dítě, tak nemůže sám vůbec nic ovlivnit. Je jak rostlinka, kterou vytrhneme a snažíme se ji přesadit do jiného prostředí, kde ona už ale nezakoření a není schopna dalšího plnohodnotného života,“ vysvětluje počátky svého výzkumu.

Československá idyla

Kateřina Mildnerová mluví o 56 dětech, které se dostaly v polovině osmdesátých let do tehdejšího socialistického Československa. V Namibii, která byla jednou z posledních afrických kolonií, totiž probíhaly dlouholeté boje za nezávislost. Guerillovou válku vedlo tamní SWAPO, národně osvobozenecké hnutí, jehož aktivity podporovaly země tehdejšího východního bloku. I proto dostali jeho vojenští představitelé nabídku poslat téměř šedesátku kluků a holčiček ve věku pěti až sedmi let na vychování a vzdělání do spřátelené socialistické země.

Děti byly od roku 1985 umístěné v internátní škole v Bartošovicích, v roce 1988 je převezli do nově zrekonstruované základní internátní školy do Prachatic. Učily se česky, sportovaly, chodily do školy. Některé si „adoptovaly“ české rodiny a braly je na víkendy, na prázdniny. Také je využíval k propagaci režim – rozesmátí černoušci – SWAPO pionýři zpívali a defilovali v prvomájových průvodech. „Jejich pobyt byl pro ně idylický, bylo o ně velmi dobře postaráno, měli čerstvé exotické ovoce a dobré vybavení,“ popisuje Mildnerová.

Konec snu a africká realita

Idyla skončila pro nic netušící děti na počátku devadesátých let, kdy Namibie vyhlásila nezávislost. Nově ustavená republika požádala o vydání svých občanů. Po složitých diplomatických jednáních se děti opravdu na podzim 1991 vrátily.  Nebyl to šťastný návrat. Přijely do země, kterou neznaly a jejímž jazykem nemluvily. Navíc několik let byla skupina zvyklá být stále spolu. I to skončilo.

V roce 2017 se Kateřina Mildnerová poprvé vydala na terénní výzkum do Namibie. Se situací už byla obeznámena, protože tématem se před ní zabýval její manžel – antropolog. Práci ale nedokončil a ona ji převzala. „Příjezd byl neuvěřitelný, přijali mě s otevřenou náručí. Byla jsem symbolem všeho, co milují. Ta důvěra, která se s respondentem navazuje při výzkumu dlouhé týdny i měsíce, byla okamžitá,“ popisuje vědkyně.

Podařilo se jí zkontaktovat a zmapovat osudy 38 dnešních čtyřicátníků. Ve většině případů ale nešlo o příběhy s happy endem. „Bylo to různé. Někteří rodiče, tedy matky, protože otcové, buď padli v boji, nebo byli neznámí, byli vysokými hodnostáři ve vládnoucí straně a ty děti pak měly cestičku vyšlapanou. Těch ale bylo minimum. Většina žila v těžkých životních podmínkách, ve slumech, v plechových boudách bez pitné vody na hranici chudoby,“ vypráví a vzpomíná například na mladou ženu žijící ve stanu, která ale do dneška schovává pomačkané vysvědčení se samými jedničkami z Prachatic. Návrat do Namibie byl totiž pro prachatické děti velmi těžký – byly rozmístěny ke svým či adoptivním rodinám po celé zemi, mnozí z nich se ocitli na zaostalém venkově bez elektřiny. Některé rodiny tehdy třináctileté dívky, které se staly s evropským vzděláním dobrým artiklem, ihned „provdaly“.

„Mnozí měli velké psychické potíže, neznali místní jazyk, ani angličtinu, takže měli problém se vůbec začlenit do tamního vzdělávacího systému, z části z nich se stali bezdomovci, dostali se na samé dno, někteří propadli alkoholu nebo drogám. Všichni prožívali těžké stavy kulturního vykořenění a samoty a bezmoci,“ vysvětluje Kateřina Mildnerová.

Nesnadné návraty

Jak dodává, ani po 28 letech života v Namibii se mnozí z nich nevzdali snu o návratu domů – do Česka. „Jedním z téměř neuvěřitelných zjištění mého výzkumu je, že oni se i po tolika letech cítí být Čechy, stále mluví česky, používají svá česká jména, která jim daly vychovatelky tady, jsou spolu stále v kontaktu. Mimochodem, i své děti pojmenovávají po českých pohádkových postavách – Růženka, Zlatovláska, Popelka,“ vyjmenovává vědkyně z Univerzity Palackého.

Případný návrat dnes již dospělých lidí do proměněné země ale nebude snadný. Někteří už tu zkušenost mají. V devadesátých let mohli znovu přijet a studovat vysokou školu. „Přijelo jich 15, ale většina nedostudovala. Dostudovali čtyři nebo pět, zbylí to vnímali jako návrat do bezstarostného dětství a nebyli schopni na školách fungovat. Nakonec byli deportováni. Ale i ti, co dostudovali, měli po návratu do Namibie těžkou pozici. Jejich diplomy nechtěli uznat, a tak je nikdo nechtěl zaměstnat. Nakonec se to ale podařilo a v současné době ti, kteří mají českou vysokou školu, pracují v poměrně slušných pozicích.“

Sociální experimenty nekončí dobře

Kateřina Mildnerová je vědkyně, vedle terénního výzkumu pracuje v archivech a výsledkem její práce by měla být na podzim kniha o namibijských Češích. „Knížka není jediným výsledkem mé práce. V současné době připravujeme ve spolupráci s Audiovizuální produkcí Univerzity Palackého i dokumentární film. A také se mi podařilo díky výzkumu spojit přes sociální sítě české rodiny s tehdejšími dětmi, kterým se tady věnovaly. Bylo to hodně emotivní.“

Na počátku léta se část hrdinů tohoto příběhu vrátila do Česka, měli by tady pracovat. „Jejich vize je taková, že budou pracovat a až něco vydělají, tak sem chtějí dostat své děti, aby s nimi tady mohly žít,“ popisuje plány Kateřina Mildnerová a jen na okraj dodává, že nikdo z těchto Namibijců neplánuje přivést si do Česka manžela či manželku. „Žádné z těch manželství totiž nedopadlo dobře, ty kulturní rozdíly byly tak velké, že to nešlo. Jediné spokojené manželství mají ti, kteří mají českého partnera. To jsou například dívky, které u nás studovaly vysokou školu, našly si českého muže a on s nimi žije v Namibii. Tam to funguje.“

Každý příběh by měl přinést i nějaké poučení. Kateřina Mildnerová ho formuluje docela přesně, byť ne zrovna optimisticky. „Osud namibijských dětí je důkazem, že jakákoli politická manipulace s dětmi je nebezpečná a může natrvalo poškodit dětskou psychiku. Kvůli tomuto sociálnímu experimentu mají tyto děti šrámy na duši do konce života.“

Kateřina Mildnerová (* 1978)

Afrikanistka a sociální a kulturní antropoložka, která působí na Katedře sociologie, andragogiky a kulturní antropologie FF UP. Předsedkyně České asociace pro africká studia. Odborně se zabývá religiozitou subsaharské Afriky a problematikou identity a pojetí domova u migrantů, absolvovala několik výzkumných pobytů v Zambii, Beninu a Namibii. Je autorkou tří monografií: Můj soused čaroděj (2008) a Pití fetišů – Náboženství a umění vodun v Beninu (2012), From where does the bad wind blow. Spiritual healing and witchcraft in Zambia, Lusaka (2015). V současné době připravuje monografii o identitě a pojetí domova u namibijských Čechů.

 

 

Categories: Novinky z UP a PřF

Olomoucká vědkyně přibližuje zapomenuté osudy namibijských dětí

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 5. July 2019 - 8:00

Je to příběh zčásti dojemný, zčásti smutný a zčásti znepokojivý. Je to příběh 56 afrických dětských válečných polosirotků, které přijal tehdejší československý režim v rámci socialistické spolupráce, aby se tady učili a zapomněli na válku. Téměř neznámé osudy tzv. namibijských Čechů mapuje ve svém výzkumu Kateřina Mildnerová z FF UP. Text přinesl červnový magazín Žurnál UP.

Je to vyprávění o „černých Češích s bílou duší“, kteří se po letech museli vrátit do Namibie – země, kterou neznali, jejímž jazykem nemluvili a v níž nechtěli žít. Ale hlavně je to svědectví o tom, jak si režimy a politici hráli s dětmi jako s figurkami v Člověče nezlob se.

Afrikanistka z katedry sociologie, andragogiky a kulturní antropologie filozofické fakulty se o Namibijcích, kteří se považují za Čechy, poprvé dozvěděla v roce 2000 při svých studiích na univerzitě v Plzni. Tam poznala dvě studentky z Namibie, které mluvily česky a ke svému „češství“ se hrdě hlásily. „Zaujalo mě téma obyčejného člověka na pozadí velkých dějin. Člověka, který je ve vleku událostí, a protože je dítě, tak nemůže sám vůbec nic ovlivnit. Je jak rostlinka, kterou vytrhneme a snažíme se ji přesadit do jiného prostředí, kde ona už ale nezakoření a není schopna dalšího plnohodnotného života,“ vysvětluje počátky svého výzkumu.

Československá idyla

Kateřina Mildnerová mluví o 56 dětech, které se dostaly v polovině osmdesátých let do tehdejšího socialistického Československa. V Namibii, která byla jednou z posledních afrických kolonií, totiž probíhaly dlouholeté boje za nezávislost. Guerillovou válku vedlo tamní SWAPO, národně osvobozenecké hnutí, jehož aktivity podporovaly země tehdejšího východního bloku. I proto dostali jeho vojenští představitelé nabídku poslat téměř šedesátku kluků a holčiček ve věku pěti až sedmi let na vychování a vzdělání do spřátelené socialistické země.

Děti byly od roku 1985 umístěné v internátní škole v Bartošovicích, v roce 1988 je převezli do nově zrekonstruované základní internátní školy do Prachatic. Učily se česky, sportovaly, chodily do školy. Některé si „adoptovaly“ české rodiny a braly je na víkendy, na prázdniny. Také je využíval k propagaci režim – rozesmátí černoušci – SWAPO pionýři zpívali a defilovali v prvomájových průvodech. „Jejich pobyt byl pro ně idylický, bylo o ně velmi dobře postaráno, měli čerstvé exotické ovoce a dobré vybavení,“ popisuje Mildnerová.

Konec snu a africká realita

Idyla skončila pro nic netušící děti na počátku devadesátých let, kdy Namibie vyhlásila nezávislost. Nově ustavená republika požádala o vydání svých občanů. Po složitých diplomatických jednáních se děti opravdu na podzim 1991 vrátily.  Nebyl to šťastný návrat. Přijely do země, kterou neznaly a jejímž jazykem nemluvily. Navíc několik let byla skupina zvyklá být stále spolu. I to skončilo.

V roce 2017 se Kateřina Mildnerová poprvé vydala na terénní výzkum do Namibie. Se situací už byla obeznámena, protože tématem se před ní zabýval její manžel – antropolog. Práci ale nedokončil a ona ji převzala. „Příjezd byl neuvěřitelný, přijali mě s otevřenou náručí. Byla jsem symbolem všeho, co milují. Ta důvěra, která se s respondentem navazuje při výzkumu dlouhé týdny i měsíce, byla okamžitá,“ popisuje vědkyně.

Podařilo se jí zkontaktovat a zmapovat osudy 38 dnešních čtyřicátníků. Ve většině případů ale nešlo o příběhy s happy endem. „Bylo to různé. Někteří rodiče, tedy matky, protože otcové, buď padli v boji, nebo byli neznámí, byli vysokými hodnostáři ve vládnoucí straně a ty děti pak měly cestičku vyšlapanou. Těch ale bylo minimum. Většina žila v těžkých životních podmínkách, ve slumech, v plechových boudách bez pitné vody na hranici chudoby,“ vypráví a vzpomíná například na mladou ženu žijící ve stanu, která ale do dneška schovává pomačkané vysvědčení se samými jedničkami z Prachatic. Návrat do Namibie byl totiž pro prachatické děti velmi těžký – byly rozmístěny ke svým či adoptivním rodinám po celé zemi, mnozí z nich se ocitli na zaostalém venkově bez elektřiny. Některé rodiny tehdy třináctileté dívky, které se staly s evropským vzděláním dobrým artiklem, ihned „provdaly“.

„Mnozí měli velké psychické potíže, neznali místní jazyk, ani angličtinu, takže měli problém se vůbec začlenit do tamního vzdělávacího systému, z části z nich se stali bezdomovci, dostali se na samé dno, někteří propadli alkoholu nebo drogám. Všichni prožívali těžké stavy kulturního vykořenění a samoty a bezmoci,“ vysvětluje Kateřina Mildnerová.

Nesnadné návraty

Jak dodává, ani po 28 letech života v Namibii se mnozí z nich nevzdali snu o návratu domů – do Česka. „Jedním z téměř neuvěřitelných zjištění mého výzkumu je, že oni se i po tolika letech cítí být Čechy, stále mluví česky, používají svá česká jména, která jim daly vychovatelky tady, jsou spolu stále v kontaktu. Mimochodem, i své děti pojmenovávají po českých pohádkových postavách – Růženka, Zlatovláska, Popelka,“ vyjmenovává vědkyně z Univerzity Palackého.

Případný návrat dnes již dospělých lidí do proměněné země ale nebude snadný. Někteří už tu zkušenost mají. V devadesátých let mohli znovu přijet a studovat vysokou školu. „Přijelo jich 15, ale většina nedostudovala. Dostudovali čtyři nebo pět, zbylí to vnímali jako návrat do bezstarostného dětství a nebyli schopni na školách fungovat. Nakonec byli deportováni. Ale i ti, co dostudovali, měli po návratu do Namibie těžkou pozici. Jejich diplomy nechtěli uznat, a tak je nikdo nechtěl zaměstnat. Nakonec se to ale podařilo a v současné době ti, kteří mají českou vysokou školu, pracují v poměrně slušných pozicích.“

Sociální experimenty nekončí dobře

Kateřina Mildnerová je vědkyně, vedle terénního výzkumu pracuje v archivech a výsledkem její práce by měla být na podzim kniha o namibijských Češích. „Knížka není jediným výsledkem mé práce. V současné době připravujeme ve spolupráci s Audiovizuální produkcí Univerzity Palackého i dokumentární film. A také se mi podařilo díky výzkumu spojit přes sociální sítě české rodiny s tehdejšími dětmi, kterým se tady věnovaly. Bylo to hodně emotivní.“

Na počátku léta se část hrdinů tohoto příběhu vrátila do Česka, měli by tady pracovat. „Jejich vize je taková, že budou pracovat a až něco vydělají, tak sem chtějí dostat své děti, aby s nimi tady mohly žít,“ popisuje plány Kateřina Mildnerová a jen na okraj dodává, že nikdo z těchto Namibijců neplánuje přivést si do Česka manžela či manželku. „Žádné z těch manželství totiž nedopadlo dobře, ty kulturní rozdíly byly tak velké, že to nešlo. Jediné spokojené manželství mají ti, kteří mají českého partnera. To jsou například dívky, které u nás studovaly vysokou školu, našly si českého muže a on s nimi žije v Namibii. Tam to funguje.“

Každý příběh by měl přinést i nějaké poučení. Kateřina Mildnerová ho formuluje docela přesně, byť ne zrovna optimisticky. „Osud namibijských dětí je důkazem, že jakákoli politická manipulace s dětmi je nebezpečná a může natrvalo poškodit dětskou psychiku. Kvůli tomuto sociálnímu experimentu mají tyto děti šrámy na duši do konce života.“

Kateřina Mildnerová (* 1978)

Afrikanistka a sociální a kulturní antropoložka, která působí na Katedře sociologie, andragogiky a kulturní antropologie FF UP. Předsedkyně České asociace pro africká studia. Odborně se zabývá religiozitou subsaharské Afriky a problematikou identity a pojetí domova u migrantů, absolvovala několik výzkumných pobytů v Zambii, Beninu a Namibii. Je autorkou tří monografií: Můj soused čaroděj (2008) a Pití fetišů – Náboženství a umění vodun v Beninu (2012), From where does the bad wind blow. Spiritual healing and witchcraft in Zambia, Lusaka (2015). V současné době připravuje monografii o identitě a pojetí domova u namibijských Čechů.

 

 

Letní škola medicínského práva láká na alternativní řešení sporů

Právnická fakulta již popáté připravuje letní školu medicínského práva. Letošní ročník, který bude zaměřený na alternativní řešení sporů ve zdravotnictví, startuje v neděli 7. července. Pro nové poznatky a zkušenosti a také za poznáním Česka a nových přátel přijede do Olomouce na pětadvacet zahraničních studentů.

Pátý ročník Summer Law School Olomouc on Medical Law potrvá čtrnáct dnů. „Tentokrát jsme zvolili téma alternativní řešení sporů, o kterém jsme přesvědčeni, že má v každodenní zdravotnickoprávní praxi velkou budoucnost. Není totiž používáno jen ve sporech o náhradu újmy způsobené při poskytování zdravotní péče, ale také pro řešení sporů mezi poskytovateli zdravotních služeb, pojišťovnami a pacienty. Alternativní řešení sporů, které zahrnuje negociaci, mediaci, rozhodčí řízení a další metody mimo tradiční soudní řízení, je často chváleno pro svoji nákladovou a časovou efektivitu, flexibilitu, důvěrnost a zohledňování okolností konkrétních případů,“ vysvětlil za organizační tým Martin Faix, proděkan pro zahraniční záležitosti.

Letní škola medicínského práva cílí tradičně hlavně na zahraniční studenty. Mezi přihlášenými jsou letos vysokoškoláci z Itálie, Velké Británie, Ruska, Íránu nebo například Peru. Přihlásit se ale mohli i posluchači pořádající fakulty, pro které bylo vypsáno speciální stipendium na úhradu účastnického poplatku.

Odborný program nabídne během dvou týdnů řadu přednášek, workshopů, ale například i praktické cvičení pro dekontaminaci zraněných osob nebo návštěvu pitevny. „Mezi přednášejícími budou odborníci z naší a z pražské právnické fakulty, z olomoucké lékařské fakulty a fakulty zdravotnických věd nebo expertka z Fakultní nemocnice Olomouc. Nepodceňujeme ani doprovodný program. Účastníkům chceme ukázat kromě Olomouce Prahu, Bouzov, plánujeme výlet do Litovle, návštěvu zoo nebo laser arény,“ vyjmenoval Daniel Pospíšil, který se výrazně podílí na organizaci.

Účastníci Summer Law School Olomouc on Medical Law po jejím úspěšném absolvování získají pět mezinárodně uznávaných ECTS kreditů. Akce má i přehlednou webovou stránku s kompletními informacemi.

Categories: Novinky z UP a PřF

Letní škola medicínského práva láká na alternativní řešení sporů

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 4. July 2019 - 14:50

Právnická fakulta již popáté připravuje letní školu medicínského práva. Letošní ročník, který bude zaměřený na alternativní řešení sporů ve zdravotnictví, startuje v neděli 7. července. Pro nové poznatky a zkušenosti a také za poznáním Česka a nových přátel přijede do Olomouce na pětadvacet zahraničních studentů.

Pátý ročník Summer Law School Olomouc on Medical Law potrvá čtrnáct dnů. „Tentokrát jsme zvolili téma alternativní řešení sporů, o kterém jsme přesvědčeni, že má v každodenní zdravotnickoprávní praxi velkou budoucnost. Není totiž používáno jen ve sporech o náhradu újmy způsobené při poskytování zdravotní péče, ale také pro řešení sporů mezi poskytovateli zdravotních služeb, pojišťovnami a pacienty. Alternativní řešení sporů, které zahrnuje negociaci, mediaci, rozhodčí řízení a další metody mimo tradiční soudní řízení, je často chváleno pro svoji nákladovou a časovou efektivitu, flexibilitu, důvěrnost a zohledňování okolností konkrétních případů,“ vysvětlil za organizační tým Martin Faix, proděkan pro zahraniční záležitosti.

Letní škola medicínského práva cílí tradičně hlavně na zahraniční studenty. Mezi přihlášenými jsou letos vysokoškoláci z Itálie, Velké Británie, Ruska, Íránu nebo například Peru. Přihlásit se ale mohli i posluchači pořádající fakulty, pro které bylo vypsáno speciální stipendium na úhradu účastnického poplatku.

Odborný program nabídne během dvou týdnů řadu přednášek, workshopů, ale například i praktické cvičení pro dekontaminaci zraněných osob nebo návštěvu pitevny. „Mezi přednášejícími budou odborníci z naší a z pražské právnické fakulty, z olomoucké lékařské fakulty a fakulty zdravotnických věd nebo expertka z Fakultní nemocnice Olomouc. Nepodceňujeme ani doprovodný program. Účastníkům chceme ukázat kromě Olomouce Prahu, Bouzov, plánujeme výlet do Litovle, návštěvu zoo nebo laser arény,“ vyjmenoval Daniel Pospíšil, který se výrazně podílí na organizaci.

Účastníci Summer Law School Olomouc on Medical Law po jejím úspěšném absolvování získají pět mezinárodně uznávaných ECTS kreditů. Akce má i přehlednou webovou stránku s kompletními informacemi.

UP má další čtyři Fulbrightovy stipendisty

Česko-americký vládní stipendijní program spravovaný Komisí J. Williama Fulbrighta umožní v příštím akademickém roce vycestovat čtyřem lidem z UP na prestižní univerzity ve Spojených státech amerických.  

Lenka Krůzová z Laboratoře cytogenetiky a molekulární cytogenetiky Hemato-onkologické kliniky FNOl a LF UP, Jan Tomáštík ze Společné laboratoře optiky PřF UP a Fyzikálního ústavu AV ČR, Petr Vaněk z II. interní kliniky FNOl a LF UP a Jan Buráň, student druhého ročníku FF UP, získali prestižní stipendium J. W. Fulbrighta.

„Je to pro mne obrovský úspěch, skvělá příležitost, ale i velká zodpovědnost. Dostala jsem možnost, která mi může pomoci posunout se ve vzdělání, kariéře i v životě,“ řekla Lenka Krůzová z Laboratoře cytogenetiky a molekulární cytogenetiky FNOl a LF UP. Několik let se věnuje chronické lymfocytární leukémii (CLL) a Moores Cancer Center na University of California si vybrala především kvůli profesorovi Thomasi Kippsovi, který tamní centrum vede a který je nejen předním světovým odborníkem na chronickou lymfocytární leukémii, ale i odborník na její terapii.

„V poslední době jsem pracovala hlavně na komplexních karyotypech. V USA bych chtěla studovat korelace mezi cytogenetickými aberacemi a somatickými mutacemi, které vedou k nestabilitě genomu. Mám v plánu pokračovat i ve studiu signální dráhy ROR1, což je receptor, který ovlivňuje buněčnou migraci, proliferaci a přežívání. Protilátky tohoto receptoru v kombinaci s dalšími terapeutiky by tak mohly být dalším léčebným přístupem pro pacienty s CLL,“ vysvětlila Lenka Krůzová. Thomase Kippse by ráda pozvala do Olomouce na tradiční Olomoucké hematologické dny.

„Začátky za oceánem jistě nebudou úplně jednoduché, nicméně situace tak zvaně mimo komfortní zónu vás posouvají dál. Proto bych chtěla poděkovat Fulbrightově komisi, která mě vybrala a dala mi tuto příležitost. Děkuji také všem, kteří mi psali doporučení a během příprav mě podporovali a podporují. Samozřejmě velmi děkuji za vstřícný přístup i vedení kliniky,“ dodala.  

Za oceán vycestuje i lékař Petr Vaněk z II. interní kliniky FNOl a LF UP. „Je to velká výzva, profesní zlom, zároveň odměna. Katedra medicíny University of Minnesota je jedním z nejlepších výzkumných pracovišť v zemi. Tamní gastroenterologická klinika je mezinárodním centrem excelence v rámci digestivní endoskopie a pankreatických onemocnění. Jsou průkopníky autotransplantace slinivky břišní, provádí nejvíce výkonů ERCP v USA ročně a jako jedna ze čtyř institucí obdrželi grant SPORE pro výzkum karcinomu pankreatu,“ uvedl. Petr Vaněk se připojí k tamnímu týmu, který se zabývá nekrotizující pankreatitidou, konkrétně jejími komplikacemi. „Mou výzkumnou oblastí je endoskopická léčba tekutinových kolekcí pankreatu a doposud málo probádaný syndrom odpojené kaudy pankreatu. Věřím, že tímto pobytem položím základy pokračující spolupráce mezi klinikami v Olomouci a Minneapolis a že bude rozhodujícím obdobím mého profesního rozvoje,“ dodal. 

Do USA pojede také Jan Tomáštík, který pracuje ve Společné laboratoři optiky. Loni ukončil doktorát, v němž se zaměřoval na charakterizaci tenkých SiCN vrstev. Díky Fulbrightovu stipendiu se deset měsíců bude věnovat výzkumu a rozšiřovat si znalosti na Virginia Tech University v týmu profesorky Kathy Lu, expertky na porézní keramické vrstvy.

„Prakticky všechny objekty integrují s okolním světem prostřednictvím svého povrchu, ať už se jedná o list pily, nůžky, ložisko v autě, brýle nebo vnitřní povrch komory reaktoru. Proto jsou povrchové vrstvy neboli filmy zajímavé. Pro vylepšení vlastností mnoha objektů či části strojů je nemusíme vyrábět z lepších a dražších materiálů, ale stačí upravit povrch - například pevnou a odolnou keramickou vrstvou. Vrstvy musejí v praxi dobře držet a dlouho vydržet funkční. To je ve zkratce jádro mé specializace,“ uvedl Jan Tomáštík.

Porézní keramické vrstvy, kterým se bude v USA věnovat, jsou hybridním materiálem kombinující pevnost keramiky s velkým aktivním povrchem dosahujícím stovek čtverečních metrů na gram materiálu. Ten se získá díky propojené struktuře maličkých pórů a nano-pórů, což přináší skvělou využitelnost pro chemickou katalýzu, ale například i jako obložení vnitřku fúzních reaktorů, jejichž první generace se poslední desítky let vyvíjí nebo jako materiál pro vodíkové energetické články.

Fulbrightovo stipendium získal i Petr Vaněk, odborný asistent II. interní kliniky LF UP a FNOl, který vycestuje na University of Minnesota a také Jan Buráň, student FF UP, který koncem srpna odjíždí na čtyři měsíce na Princeton University. S profesorem Philipem Pettitem bude konzultovat svůj aktuální projekt – kritiku potenciálně totalitárních tendencí v myšlení Carla Schmitta a jeho dnešních pokračovatelů. „Očekávám, že se výrazně posunu ve svých znalostech a schopnostech. Velmi děkuju všem, kteří mě podpořili. Děkuji i Fulbrightově komisi, bez ní bych prostředky na pobyt na Princeton University sháněl jen velmi těžko,“ řekl.  

V rámci Fulbrightova stipendijního programu financovaného českou a americkou vládou vyjede v akademickém roce 2019/2020 do USA jedenatřicet českých vědců, studentů a pracovníků neziskového sektoru. Podle Hany Ripkové, ředitelky Fulbrightovy komise, je letošní vybraná skupina stipendistů velmi pestrá, a to jak s ohledem na domovské české instituce, tak i obory. Tradiční dominanci akademiků z Karlovy univerzity a Akademie věd letos úspěšně narušila velká skupina stipendistů z mnoha dalších českých univerzit. Na rozdíl od předchozích let, kdy dominovaly přírodovědné a technické obory, letos mírně převažuje zastoupení společenskovědních oborů.

Počet českých stipendistů, kteří od založení Fulbrigtovy komise před 28 lety získali Fulbrightovo stipendium, se blíží jedné tisícovce. Díky štědré podpoře ministerstva školství i americké strany patří česko-americký program mezi ty větší v Evropě, lídrem je hlavně v počtu vysílaných vědců a přednášejících.

Posláním Komise J. Williama Fulbrighta je podpora vzájemného porozumění mezi občany České republiky a USA prostřednictvím vzdělávacích, vědeckých a kulturních výměn. Komise za tím účelem spravuje česko-americký program vládních stipendií a poskytuje informační a poradenské služby pro zájemce o studium v USA. Bližší informace o Fulbrightově komisi ZDE.

Categories: Novinky z UP a PřF

UP má další čtyři Fulbrightovy stipendisty

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 4. July 2019 - 11:52

Česko-americký vládní stipendijní program spravovaný Komisí J. Williama Fulbrighta umožní v příštím akademickém roce vycestovat čtyřem lidem z UP na prestižní univerzity ve Spojených státech amerických.  

Lenka Krůzová z Laboratoře cytogenetiky a molekulární cytogenetiky Hemato-onkologické kliniky FNOl a LF UP, Jan Tomáštík ze Společné laboratoře optiky PřF UP a Fyzikálního ústavu AV ČR, Petr Vaněk z II. interní kliniky FNOl a LF UP a Jan Buráň, student druhého ročníku FF UP, získali prestižní stipendium J. W. Fulbrighta.

„Je to pro mne obrovský úspěch, skvělá příležitost, ale i velká zodpovědnost. Dostala jsem možnost, která mi může pomoci posunout se ve vzdělání, kariéře i v životě,“ řekla Lenka Krůzová z Laboratoře cytogenetiky a molekulární cytogenetiky FNOl a LF UP. Několik let se věnuje chronické lymfocytární leukémii (CLL) a Moores Cancer Center na University of California si vybrala především kvůli profesorovi Thomasi Kippsovi, který tamní centrum vede a který je nejen předním světovým odborníkem na chronickou lymfocytární leukémii, ale i odborník na její terapii.

„V poslední době jsem pracovala hlavně na komplexních karyotypech. V USA bych chtěla studovat korelace mezi cytogenetickými aberacemi a somatickými mutacemi, které vedou k nestabilitě genomu. Mám v plánu pokračovat i ve studiu signální dráhy ROR1, což je receptor, který ovlivňuje buněčnou migraci, proliferaci a přežívání. Protilátky tohoto receptoru v kombinaci s dalšími terapeutiky by tak mohly být dalším léčebným přístupem pro pacienty s CLL,“ vysvětlila Lenka Krůzová. Thomase Kippse by ráda pozvala do Olomouce na tradiční Olomoucké hematologické dny.

„Začátky za oceánem jistě nebudou úplně jednoduché, nicméně situace tak zvaně mimo komfortní zónu vás posouvají dál. Proto bych chtěla poděkovat Fulbrightově komisi, která mě vybrala a dala mi tuto příležitost. Děkuji také všem, kteří mi psali doporučení a během příprav mě podporovali a podporují. Samozřejmě velmi děkuji za vstřícný přístup i vedení kliniky,“ dodala.  

Za oceán vycestuje i lékař Petr Vaněk z II. interní kliniky FNOl a LF UP. „Je to velká výzva, profesní zlom, zároveň odměna. Katedra medicíny University of Minnesota je jedním z nejlepších výzkumných pracovišť v zemi. Tamní gastroenterologická klinika je mezinárodním centrem excelence v rámci digestivní endoskopie a pankreatických onemocnění. Jsou průkopníky autotransplantace slinivky břišní, provádí nejvíce výkonů ERCP v USA ročně a jako jedna ze čtyř institucí obdrželi grant SPORE pro výzkum karcinomu pankreatu,“ uvedl. Petr Vaněk se připojí k tamnímu týmu, který se zabývá nekrotizující pankreatitidou, konkrétně jejími komplikacemi. „Mou výzkumnou oblastí je endoskopická léčba tekutinových kolekcí pankreatu a doposud málo probádaný syndrom odpojené kaudy pankreatu. Věřím, že tímto pobytem položím základy pokračující spolupráce mezi klinikami v Olomouci a Minneapolis a že bude rozhodujícím obdobím mého profesního rozvoje,“ dodal. 

Do USA pojede také Jan Tomáštík, který pracuje ve Společné laboratoři optiky. Loni ukončil doktorát, v němž se zaměřoval na charakterizaci tenkých SiCN vrstev. Díky Fulbrightovu stipendiu se deset měsíců bude věnovat výzkumu a rozšiřovat si znalosti na Virginia Tech University v týmu profesorky Kathy Lu, expertky na porézní keramické vrstvy.

„Prakticky všechny objekty integrují s okolním světem prostřednictvím svého povrchu, ať už se jedná o list pily, nůžky, ložisko v autě, brýle nebo vnitřní povrch komory reaktoru. Proto jsou povrchové vrstvy neboli filmy zajímavé. Pro vylepšení vlastností mnoha objektů či části strojů je nemusíme vyrábět z lepších a dražších materiálů, ale stačí upravit povrch - například pevnou a odolnou keramickou vrstvou. Vrstvy musejí v praxi dobře držet a dlouho vydržet funkční. To je ve zkratce jádro mé specializace,“ uvedl Jan Tomáštík.

Porézní keramické vrstvy, kterým se bude v USA věnovat, jsou hybridním materiálem kombinující pevnost keramiky s velkým aktivním povrchem dosahujícím stovek čtverečních metrů na gram materiálu. Ten se získá díky propojené struktuře maličkých pórů a nano-pórů, což přináší skvělou využitelnost pro chemickou katalýzu, ale například i jako obložení vnitřku fúzních reaktorů, jejichž první generace se poslední desítky let vyvíjí nebo jako materiál pro vodíkové energetické články.

Fulbrightovo stipendium získal i Petr Vaněk, odborný asistent II. interní kliniky LF UP a FNOl, který vycestuje na University of Minnesota a také Jan Buráň, student FF UP, který koncem srpna odjíždí na čtyři měsíce na Princeton University. S profesorem Philipem Pettitem bude konzultovat svůj aktuální projekt – kritiku potenciálně totalitárních tendencí v myšlení Carla Schmitta a jeho dnešních pokračovatelů. „Očekávám, že se výrazně posunu ve svých znalostech a schopnostech. Velmi děkuju všem, kteří mě podpořili. Děkuji i Fulbrightově komisi, bez ní bych prostředky na pobyt na Princeton University sháněl jen velmi těžko,“ řekl.  

V rámci Fulbrightova stipendijního programu financovaného českou a americkou vládou vyjede v akademickém roce 2019/2020 do USA jedenatřicet českých vědců, studentů a pracovníků neziskového sektoru. Podle Hany Ripkové, ředitelky Fulbrightovy komise, je letošní vybraná skupina stipendistů velmi pestrá, a to jak s ohledem na domovské české instituce, tak i obory. Tradiční dominanci akademiků z Karlovy univerzity a Akademie věd letos úspěšně narušila velká skupina stipendistů z mnoha dalších českých univerzit. Na rozdíl od předchozích let, kdy dominovaly přírodovědné a technické obory, letos mírně převažuje zastoupení společenskovědních oborů.

Počet českých stipendistů, kteří od založení Fulbrigtovy komise před 28 lety získali Fulbrightovo stipendium, se blíží jedné tisícovce. Díky štědré podpoře ministerstva školství i americké strany patří česko-americký program mezi ty větší v Evropě, lídrem je hlavně v počtu vysílaných vědců a přednášejících.

Posláním Komise J. Williama Fulbrighta je podpora vzájemného porozumění mezi občany České republiky a USA prostřednictvím vzdělávacích, vědeckých a kulturních výměn. Komise za tím účelem spravuje česko-americký program vládních stipendií a poskytuje informační a poradenské služby pro zájemce o studium v USA. Bližší informace o Fulbrightově komisi ZDE.

Úspěšné „akademičky“: Univerzita Palackého je opět čtvrtá

Loňské čtvrté místo v celkovém hodnocení škol se podařilo obhájit reprezentantům Univerzity Palackého na letošních osmnáctých Českých akademických hrách. Hostilo je Vysoké učení technické v Brně. Olomoučtí sportovci vybojovali šedesát tři medailí, z toho pětadvacet těch nejcennějších.

Nejčastějšími přispěvateli do medailové sbírky byli už tradičně účastníci plaveckých disciplín. Stejně jako vloni na stupně vítězů nejčastěji vystoupali studenti fakulty tělesné kultury a kolegové ze Zlínského plaveckého klubu Gabriela Chudárková, která si vyplavala devět zlatých a tři stříbrné medaile, a Jan Slíva, který získal jedenáct medailí, z toho pět zlatých. Oba závodili jak v klasickém, tak ploutvovém plavání.

„Na osobní úspěchy jsem se tolik nesoustředil, především jsem doufal, že se nám podaří zopakovat vítězství mezi muži. To se nám téměř podařilo, skončili jsme na děleném prvním místě. Letošní konkurence byla větší než vloni, do Brna se sjela širší česká plavecká špička, i proto si vážím letošního úspěchu více. Jsem rád, že jsem udržel formu z mistrovství ČR a mohl jsem Univerzitě Palackého svými výkony pomoci k bodům,“ uvedl Jan Slíva, jehož hlavním plaveckým stylem je motýlek. V bazénu dále bodovali například Beáta Polišenská, Martin Mazáč nebo Jakub Jarolím.

Celkové pořadí škol na ČAH 2019

1. Univerzita Karlova

2. Masarykova univerzita

3. Vysoké učení technické

4. Univerzita Palackého

5. Západočeská univerzita

Kompletní výsledky jsou k dispozici zde

Nejcennější kovy cinkly závodníkům z Univerzity Palackého také na atletickém stadionu. Jiří Odvářka byl nejrychlejší ve sprintu přes překážky, sprinterka Lucie Domská brala zlato, stejně jako vloni, hned dvakrát – jednou na stovce a podruhé jako členka vítězné štafety 4x 100 metrů. „Vedro mi nevadilo, ale protivítr byl špatný. S časem 12,02 sekundy jsem nicméně spokojená. Můj nejlepší čas to ale není, vloni jsem stovku zaběhla za 11,72 sekundy. Říkala jsem si, že bych letošní sezonu chtěla jen pod 12 sekund. Sice se mi už podařilo vyrovnat svůj loňský nejlepší výkon, ale zároveň mám už tři časy nad 12 sekund včetně tohoto z akademických her, tak mi to asi úplně nevyjde,“ prozradila s úsměvem studentka fyzioterapie. Nutno dodat, že nejrychlejší byla i olomoucká ženská štafeta 4x 400 metrů.

O vůbec první úspěchy Univerzity Palackého na letošních Českých akademických hrách se postarali hned v první soutěžní den judisté. Lukáš Janiš ovládl váhu do 60 kg, stříbro ve svých kategoriích vybojovala Ivana Roupcová, František Šmehlík a Marek Švestka, bronz přidal Daniel Vydra. Za zmínku určitě stojí také první místa tenistů Karolíny Porubské a Lukáše Dillenze ve dvouhře či Lucie Ryšťákové v aerobiku, stříbra veslařů nebo bronzové umístění Michaely Matúšové v boulderingu.

Olomoučtí reprezentanti se nenechali zahanbit ani v kolektivních disciplínách. Další zlatou kapitolu své účasti na Českých akademických hrách připsaly házenkářky, jejich mužští kolegové skončili třetí. Bronzovými medailemi zakončily své turnaje také futsalistky a basketbalistky. „V zápase o bronz jsme nastoupily proti výběru Západočeské univerzity, který měl ve svých řadách i několik hráček z extraligového týmu Strakonic. Zápas nebyl vůbec jednoduchý, do poslední čtvrtiny byl téměř vyrovnaný. Chuť zvítězit a vidina medaile nás však hnaly dopředu a zápas jsme dotáhly do vítězného konce,“ přiblížila rozhodující boj basketbalistka Kateřina Jedličková. „Velkou zásluhu na konečném umístění má trenér týmu Jakub Stodůlka, který náš tým výborně vedl, jeho trenérské zkušenosti měly na nás velký vliv a hlavně výběr signálů byl v posledním zápase rozhodující,“ dodala.

Úspěšní sportovci se mohou podle koordinátora univerzitní reprezentace Vítězslava Pruknera těšit na finanční odměnu. „Za každou zlatou medaili získávají mimořádné sportovní stipendium 3000 korun, za stříbrnou 2000 korun a za bronzovou 1000 korun. Poděkování za úspěšnou reprezentaci ovšem nepatří jen sportovcům, ale rovněž všem garantům sportů, kteří zajistili účast sportovců a sportovních týmů UP v soutěžích, a také všem, kteří osobně působili jako trenéři družstev přímo v dějišti her v Brně,“ podotkl Vítězslav Prukner.

Univerzitu Palackého na Českých akademických hrách v Brně reprezentovalo 159 sportovců. Celkem bylo do soutěží ve dvaadvaceti odvětvích přihlášeno téměř 1900 studentů z českých vysokých a vyšších odborných škol. Pořadatelství osmnáctého ročníku her se ujalo brněnské Vysoké učení technické, které si letos připomíná 120. výročí svého založení. 

Categories: Novinky z UP a PřF

Úspěšné „akademičky“: Univerzita Palackého je opět čtvrtá

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 4. July 2019 - 7:18

Loňské čtvrté místo v celkovém hodnocení škol se podařilo obhájit reprezentantům Univerzity Palackého na letošních osmnáctých Českých akademických hrách. Hostilo je Vysoké učení technické v Brně. Olomoučtí sportovci vybojovali šedesát tři medailí, z toho pětadvacet těch nejcennějších.

Nejčastějšími přispěvateli do medailové sbírky byli už tradičně účastníci plaveckých disciplín. Stejně jako vloni na stupně vítězů nejčastěji vystoupali studenti fakulty tělesné kultury a kolegové ze Zlínského plaveckého klubu Gabriela Chudárková, která si vyplavala devět zlatých a tři stříbrné medaile, a Jan Slíva, který získal jedenáct medailí, z toho pět zlatých. Oba závodili jak v klasickém, tak ploutvovém plavání.

„Na osobní úspěchy jsem se tolik nesoustředil, především jsem doufal, že se nám podaří zopakovat vítězství mezi muži. To se nám téměř podařilo, skončili jsme na děleném prvním místě. Letošní konkurence byla větší než vloni, do Brna se sjela širší česká plavecká špička, i proto si vážím letošního úspěchu více. Jsem rád, že jsem udržel formu z mistrovství ČR a mohl jsem Univerzitě Palackého svými výkony pomoci k bodům,“ uvedl Jan Slíva, jehož hlavním plaveckým stylem je motýlek. V bazénu dále bodovali například Beáta Polišenská, Martin Mazáč nebo Jakub Jarolím.

Celkové pořadí škol na ČAH 2019

1. Univerzita Karlova

2. Masarykova univerzita

3. Vysoké učení technické

4. Univerzita Palackého

5. Západočeská univerzita

Kompletní výsledky jsou k dispozici zde

Nejcennější kovy cinkly závodníkům z Univerzity Palackého také na atletickém stadionu. Jiří Odvářka byl nejrychlejší ve sprintu přes překážky, sprinterka Lucie Domská brala zlato, stejně jako vloni, hned dvakrát – jednou na stovce a podruhé jako členka vítězné štafety 4x 100 metrů. „Vedro mi nevadilo, ale protivítr byl špatný. S časem 12,02 sekundy jsem nicméně spokojená. Můj nejlepší čas to ale není, vloni jsem stovku zaběhla za 11,72 sekundy. Říkala jsem si, že bych letošní sezonu chtěla jen pod 12 sekund. Sice se mi už podařilo vyrovnat svůj loňský nejlepší výkon, ale zároveň mám už tři časy nad 12 sekund včetně tohoto z akademických her, tak mi to asi úplně nevyjde,“ prozradila s úsměvem studentka fyzioterapie. Nutno dodat, že nejrychlejší byla i olomoucká ženská štafeta 4x 400 metrů.

O vůbec první úspěchy Univerzity Palackého na letošních Českých akademických hrách se postarali hned v první soutěžní den judisté. Lukáš Janiš ovládl váhu do 60 kg, stříbro ve svých kategoriích vybojovala Ivana Roupcová, František Šmehlík a Marek Švestka, bronz přidal Daniel Vydra. Za zmínku určitě stojí také první místa tenistů Karolíny Porubské a Lukáše Dillenze ve dvouhře či Lucie Ryšťákové v aerobiku, stříbra veslařů nebo bronzové umístění Michaely Matúšové v boulderingu.

Olomoučtí reprezentanti se nenechali zahanbit ani v kolektivních disciplínách. Další zlatou kapitolu své účasti na Českých akademických hrách připsaly házenkářky, jejich mužští kolegové skončili třetí. Bronzovými medailemi zakončily své turnaje také futsalistky a basketbalistky. „V zápase o bronz jsme nastoupily proti výběru Západočeské univerzity, který měl ve svých řadách i několik hráček z extraligového týmu Strakonic. Zápas nebyl vůbec jednoduchý, do poslední čtvrtiny byl téměř vyrovnaný. Chuť zvítězit a vidina medaile nás však hnaly dopředu a zápas jsme dotáhly do vítězného konce,“ přiblížila rozhodující boj basketbalistka Kateřina Jedličková. „Velkou zásluhu na konečném umístění má trenér týmu Jakub Stodůlka, který náš tým výborně vedl, jeho trenérské zkušenosti měly na nás velký vliv a hlavně výběr signálů byl v posledním zápase rozhodující,“ dodala.

Úspěšní sportovci se mohou podle koordinátora univerzitní reprezentace Vítězslava Pruknera těšit na finanční odměnu. „Za každou zlatou medaili získávají mimořádné sportovní stipendium 3000 korun, za stříbrnou 2000 korun a za bronzovou 1000 korun. Poděkování za úspěšnou reprezentaci ovšem nepatří jen sportovcům, ale rovněž všem garantům sportů, kteří zajistili účast sportovců a sportovních týmů UP v soutěžích, a také všem, kteří osobně působili jako trenéři družstev přímo v dějišti her v Brně,“ podotkl Vítězslav Prukner.

Univerzitu Palackého na Českých akademických hrách v Brně reprezentovalo 159 sportovců. Celkem bylo do soutěží ve dvaadvaceti odvětvích přihlášeno téměř 1900 studentů z českých vysokých a vyšších odborných škol. Pořadatelství osmnáctého ročníku her se ujalo brněnské Vysoké učení technické, které si letos připomíná 120. výročí svého založení. 

Pět českých vysokých škol založilo Asociaci výzkumných univerzit

Rektoři pěti výzkumně zaměřených vysokých škol podepsali v pražském Karolinu zakládající chartu Asociace výzkumných univerzit České republiky. Jde o zásadní krok, který má vést ke zlepšení postavení českých univerzit v mezinárodní konkurenci.

Asociaci výzkumných univerzit ČR založilo pět předních tuzemských univerzit, které mimo jiné byly i v aktuálním mezinárodním žebříčku QS World University Rankings na prvních pěti místech mezi českými vysokými školami. Do nového uskupení tak patří Univerzita Karlova v Praze, Masarykova univerzita v Brně, Univerzita Palackého v Olomouci, České vysoké učení technické a Vysoká škola chemicko-technologická v Praze. Tyto univerzity sdílejí vizi zvyšování kvality a mezinárodní konkurenceschopnosti v pedagogické a výzkumné činnosti. Společně chtějí pracovat na organizačních, legislativních i rozpočtových opatřeních, díky nimž se v následujících letech mohou dostat mezi nejlepší evropské školy.

„Založení Asociace výzkumných univerzit ČR je stěžejním krokem k posílení kvality českých vysokých škol. Díky nové formě spolupráce pěti předních českých univerzit budeme se zahraničními partnery intenzivněji sdílet vědeckou infrastrukturu, zkušenosti z tvůrčí, výzkumné i vzdělávací činnosti a jednodušeji přenášet výsledky výzkumu do praktického života,“ uvedl Tomáš Zima, rektor Univerzity Karlovy. Dodal, že jedním z důležitých cílů nově vzniklé asociace je i změna systému financování veřejných vysokých škol. „Uskupení významných univerzit prosazuje vyšší standardy kvality, a pokud v nich mají české vysoké školy setrvat, potřebují diverzifikaci,“ doplnil.

V České republice je 26 veřejných vysokých škol, dvě státní a několik desítek soukromých. Už před časem se hovořilo o rozdělení vysokých škol na výzkumné a profesně orientované, které měly být financovány odlišně. Státní politika je však podle rektorů výzkumných univerzit dodnes rovnostářská a excelenci nepodporuje.

„Naším cílem je proto stávající systém změnit. Veřejné vysoké školy by měly být financovány na základě hodnocení vysoké kvality vědecké a pedagogické činnosti, který spočívá v jasném provázání finančních prostředků na mezinárodně uznávané indikátory kvality vědy a vzdělávání,“ vysvětlil rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima.

Podle Mikuláše Beka, rektora Masarykovy univerzity, jsou špičkové, mezinárodně konkurenceschopné univerzity nezbytným předpokladem nejen ekonomické prosperity, ale i kulturního bohatství národa. „Bez takových univerzit budou nejlepší mozky této země nevratně odcházet do ciziny a největší ‚přírodní zdroj‘, který naše země má, tedy talent obyvatel, nebude smysluplně využit,“ uvedl.

Zapojení do mezinárodních sítí a spoluprací je velmi důležité i pro Univerzitu Palackého, která bude mít v asociaci jako jediná ze zmíněných hráčů rektora v předsednictvu České konference rektorů.  „Další ambicí tohoto neformálního sdružení je vyšší míra kooperace v oblasti vědní politiky, hodnocení vědy a organizace výzkumu. České univerzity musí být také mnohem úspěšnější v pronikání do mezinárodních výzkumných klastrů a projektů. Věříme, že vznik Asociace výzkumných univerzit ČR pomůže všem zúčastněným univerzitám lépe dosáhnout tohoto cíle,“ řekl Jaroslav Miller, rektor UP.

Cíle Asociace výzkumných univerzit:  *Pěstovat excelentní tvůrčí a vzdělávací činnost ve spolupráci se zahraničními partnery. *Prosazovat systém financování veřejných vysokých škol na základě hodnocení kvality vědecké a pedagogické činnosti, který spočívá v jasném provázání finančních prostředků na mezinárodně uznávané indikátory kvality vědy a vzdělávání. * Více se zapojit do řešení prestižních mezinárodních vědeckých projektů, například ERC grantů. *Sdílet výzkumné infrastruktury a špičkové přístrojové vybavení navzájem a také ve spolupráci se zahraničními partnery. *Podporovat přenos výsledků výzkumu do praxe a sdílet zkušenosti v oblasti duševního vlastnictví a v aktivitách vedoucích ke vzniku start-up a spin-off společností.

Categories: Novinky z UP a PřF

Pět českých vysokých škol založilo Asociaci výzkumných univerzit

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 3. July 2019 - 13:50

Rektoři pěti výzkumně zaměřených vysokých škol podepsali v pražském Karolinu zakládající chartu Asociace výzkumných univerzit České republiky. Jde o zásadní krok, který má vést ke zlepšení postavení českých univerzit v mezinárodní konkurenci.

Asociaci výzkumných univerzit ČR založilo pět předních tuzemských univerzit, které mimo jiné byly i v aktuálním mezinárodním žebříčku QS World University Rankings na prvních pěti místech mezi českými vysokými školami. Do nového uskupení tak patří Univerzita Karlova v Praze, Masarykova univerzita v Brně, Univerzita Palackého v Olomouci, České vysoké učení technické a Vysoká škola chemicko-technologická v Praze. Tyto univerzity sdílejí vizi zvyšování kvality a mezinárodní konkurenceschopnosti v pedagogické a výzkumné činnosti. Společně chtějí pracovat na organizačních, legislativních i rozpočtových opatřeních, díky nimž se v následujících letech mohou dostat mezi nejlepší evropské školy.

„Založení Asociace výzkumných univerzit ČR je stěžejním krokem k posílení kvality českých vysokých škol. Díky nové formě spolupráce pěti předních českých univerzit budeme se zahraničními partnery intenzivněji sdílet vědeckou infrastrukturu, zkušenosti z tvůrčí, výzkumné i vzdělávací činnosti a jednodušeji přenášet výsledky výzkumu do praktického života,“ uvedl Tomáš Zima, rektor Univerzity Karlovy. Dodal, že jedním z důležitých cílů nově vzniklé asociace je i změna systému financování veřejných vysokých škol. „Uskupení významných univerzit prosazuje vyšší standardy kvality, a pokud v nich mají české vysoké školy setrvat, potřebují diverzifikaci,“ doplnil.

V České republice je 26 veřejných vysokých škol, dvě státní a několik desítek soukromých. Už před časem se hovořilo o rozdělení vysokých škol na výzkumné a profesně orientované, které měly být financovány odlišně. Státní politika je však podle rektorů výzkumných univerzit dodnes rovnostářská a excelenci nepodporuje.

„Naším cílem je proto stávající systém změnit. Veřejné vysoké školy by měly být financovány na základě hodnocení vysoké kvality vědecké a pedagogické činnosti, který spočívá v jasném provázání finančních prostředků na mezinárodně uznávané indikátory kvality vědy a vzdělávání,“ vysvětlil rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima.

Podle Mikuláše Beka, rektora Masarykovy univerzity, jsou špičkové, mezinárodně konkurenceschopné univerzity nezbytným předpokladem nejen ekonomické prosperity, ale i kulturního bohatství národa. „Bez takových univerzit budou nejlepší mozky této země nevratně odcházet do ciziny a největší ‚přírodní zdroj‘, který naše země má, tedy talent obyvatel, nebude smysluplně využit,“ uvedl.

Zapojení do mezinárodních sítí a spoluprací je velmi důležité i pro Univerzitu Palackého, která bude mít v asociaci jako jediná ze zmíněných hráčů rektora v předsednictvu České konference rektorů.  „Další ambicí tohoto neformálního sdružení je vyšší míra kooperace v oblasti vědní politiky, hodnocení vědy a organizace výzkumu. České univerzity musí být také mnohem úspěšnější v pronikání do mezinárodních výzkumných klastrů a projektů. Věříme, že vznik Asociace výzkumných univerzit ČR pomůže všem zúčastněným univerzitám lépe dosáhnout tohoto cíle,“ řekl Jaroslav Miller, rektor UP.

Cíle Asociace výzkumných univerzit:  *Pěstovat excelentní tvůrčí a vzdělávací činnost ve spolupráci se zahraničními partnery. *Prosazovat systém financování veřejných vysokých škol na základě hodnocení kvality vědecké a pedagogické činnosti, který spočívá v jasném provázání finančních prostředků na mezinárodně uznávané indikátory kvality vědy a vzdělávání. * Více se zapojit do řešení prestižních mezinárodních vědeckých projektů, například ERC grantů. *Sdílet výzkumné infrastruktury a špičkové přístrojové vybavení navzájem a také ve spolupráci se zahraničními partnery. *Podporovat přenos výsledků výzkumu do praxe a sdílet zkušenosti v oblasti duševního vlastnictví a v aktivitách vedoucích ke vzniku start-up a spin-off společností.

Na PřF promovali zahraniční studenti programu GLODEP

Sedmnáct absolventů dvouletého magisterského programu International Development Studies (Mezinárodní rozvojová studia) - GLODEP promovalo v aule přírodovědecké fakulty. Studijní program realizuje Univerzita Palackého ve spolupráci se zahraničními univerzitami.

„Zisk magisterského titulu považuji za významný krok v mém životě. Důležitá pro mě byla také možnost sdílení, jak je na tom moje země, co se týče demokracie. Chci se vrátit ke svému předchozímu zaměstnání (disaster preparedness manager), kde jsem byl zodpovědný za prevenci, provádění analýz a posouzení katastrof v úřadu ugandského premiéra. Chci využít svých znalostí, které jsem získal. Pokud se to nepodaří, budu hledat jiné možnosti na základě předchozích zkušeností, abych si vylepšil svou pracovní pozici,“ nastínil Raymong Kirungi z Ugandy.

Studijní program GLODEP nabízí studentům možnost vzdělávat se na třech evropských univerzitách, které realizují programy v oblasti rozvojových studií a rozvojové ekonomie. Kromě Univerzity Palackého se jedná o francouzskou University of Clermont Auvergne a italskou University of Pavia. Cílem programu je připravit studenty v oblasti rozvojových politik, do spolupráce jsou zapojeny i mimoevropské univerzity.

Práci v mezinárodní organizaci nebo neziskové organizaci (NGO) bude hledat Romina Palacios z Ekvádoru. „V GLODEPu jsme se naučili mnoho kvantitativních technik, které jsou důležité, aby člověk mohl sledovat a analyzovat rozvojové programy. Líbilo by se mi pracovat v oblasti lidských práv, dobrého vládnutí nebo demokracie či v oblasti životního prostředí. Budu hledat po celém světě a chci si vybrat tu nejlepší nabídku.“

Promocí Mezinárodních rozvojových studií na přírodovědecké fakultě se zúčastnili i profesor Jean Francois Brun a profesorka Maria Sassi z partnerských univerzit ve Francii a Itálii, kteří byli přítomni i na státních závěrečných zkouškách a na obhajobách diplomových prací.

„Jsme rádi, že jsme tyto vážené hosty mohli v Olomouci přivítat, na promocích zazněly jejich proslovy i hymny obou zemí. Vzhledem k tomu, že téměř všichni studenti byli ze vzdálenějších míst, například z Bhútánu, Pákistánu, Ugandy a dalších zemí, bylo těžké pozvat nejbližší rodinu. Tento okamžik byl ale pro všechny studenty velmi důležitý,“ uvedl Miroslav Syrovátka, ředitel konsorcia tří univerzit z katedry rozvojových a environmentálních studií PřF UP.

Categories: Novinky z UP a PřF

Na PřF promovali zahraniční studenti programu GLODEP

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 3. July 2019 - 12:00

Sedmnáct absolventů dvouletého magisterského programu International Development Studies (Mezinárodní rozvojová studia) - GLODEP promovalo v aule přírodovědecké fakulty. Studijní program realizuje Univerzita Palackého ve spolupráci se zahraničními univerzitami.

„Zisk magisterského titulu považuji za významný krok v mém životě. Důležitá pro mě byla také možnost sdílení, jak je na tom moje země, co se týče demokracie. Chci se vrátit ke svému předchozímu zaměstnání (disaster preparedness manager), kde jsem byl zodpovědný za prevenci, provádění analýz a posouzení katastrof v úřadu ugandského premiéra. Chci využít svých znalostí, které jsem získal. Pokud se to nepodaří, budu hledat jiné možnosti na základě předchozích zkušeností, abych si vylepšil svou pracovní pozici,“ nastínil Raymong Kirungi z Ugandy.

Studijní program GLODEP nabízí studentům možnost vzdělávat se na třech evropských univerzitách, které realizují programy v oblasti rozvojových studií a rozvojové ekonomie. Kromě Univerzity Palackého se jedná o francouzskou University of Clermont Auvergne a italskou University of Pavia. Cílem programu je připravit studenty v oblasti rozvojových politik, do spolupráce jsou zapojeny i mimoevropské univerzity.

Práci v mezinárodní organizaci nebo neziskové organizaci (NGO) bude hledat Romina Palacios z Ekvádoru. „V GLODEPu jsme se naučili mnoho kvantitativních technik, které jsou důležité, aby člověk mohl sledovat a analyzovat rozvojové programy. Líbilo by se mi pracovat v oblasti lidských práv, dobrého vládnutí nebo demokracie či v oblasti životního prostředí. Budu hledat po celém světě a chci si vybrat tu nejlepší nabídku.“

Promocí Mezinárodních rozvojových studií na přírodovědecké fakultě se zúčastnili i profesor Jean Francois Brun a profesorka Maria Sassi z partnerských univerzit ve Francii a Itálii, kteří byli přítomni i na státních závěrečných zkouškách a na obhajobách diplomových prací.

„Jsme rádi, že jsme tyto vážené hosty mohli v Olomouci přivítat, na promocích zazněly jejich proslovy i hymny obou zemí. Vzhledem k tomu, že téměř všichni studenti byli ze vzdálenějších míst, například z Bhútánu, Pákistánu, Ugandy a dalších zemí, bylo těžké pozvat nejbližší rodinu. Tento okamžik byl ale pro všechny studenty velmi důležitý,“ uvedl Miroslav Syrovátka, ředitel konsorcia tří univerzit z katedry rozvojových a environmentálních studií PřF UP.

Lidé na Polním kázání ochutnávali salát i bylinkové sirupy

V letošním pěstitelském roce uspěli ti, kteří vysadili či vyseli jarní plodiny co nejdříve, naopak teplomilné druhy se kvůli deštivému květnu nedostaly do půdy včas a mohou být mírně opožděny. I to se dozvěděli návštěvníci letošního Polního dne, který pro odbornou i laickou veřejnost každoročně na svých pozemcích pořádá olomoucké pracoviště Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v.v.i. Cílem pořadatelů je nejen seznámit účastníky s vědeckou aktivitou pracoviště, ale především jim poskytnout informace, které využijí v kuchyni či na zahrádce.

„Letošním leitmotivem bylo truhlíkové pěstování salátů, což je oblíbená rostlina u řady pěstitelů i konzumentů. My se snažíme v rámci smluvního výzkumu nabídnout možnosti, aby si lidé v truhlících tuto oblíbenou zeleninu mohli ve větší míře pěstovat a využívat ji ve svém jídelníčku. Další prezentovanou oblastí byla planá allia, která mají v kuchyni velké využití, ať už se jedná o oblíbený medvědí česnek, ale například i ne tolik známou poschoďovou cibuli, již znalci vzhledem k její výrazné chuti využívají do různých marinád či dochucovadel,“ uvedl vedoucí oddělení genových zdrojů zelenin, léčivých a aromatických rostlin Miroslav Hýbl.

Olomoucké pracoviště výzkumného ústavu, které je součástí Centra regionu Haná pro zemědělský a biotechnologický výzkum, uchovává v několika kolekcích přes 11 tisíc genetických zdrojů zelenin a aromatických, kořeninových a léčivých rostlin z tuzemska i zahraničí. Rostliny, z nichž získávají materiál pro uchování v genové bance, pěstuje v areálu na ulici Šlechtitelů na ploše zhruba osmi hektarů. Proto se jeho pracovníci mohli podělit s příchozími o zkušenosti z letošního pěstitelského roku.

„Tento rok byl typický rychlým nástupem jara, takže výsadby a výsevy jarních plodin bylo možné provést velmi brzy. To bylo pro rostliny dobré v tom, že měly dostatek vláhy, dobře vzešly, nyní jsou silné a robustní a lze předpokládat dobré výnosy. Pak ale přišel studený květen, což pro teplomilné plodiny moc dobré nebylo a museli jsme s jejich výsadbou počkat. Nyní jsou tedy lehce opožděné. Letošní pěstitelský rok nicméně vypadá dobře, očekávám velice slušnou produkci u zahradních luskovin, u kolekce česneku. Myslím si, že velmi dobře se ujmou i léčivé rostliny, které nyní regenerujeme z přestárlých porostů,“ doplnil Hýbl. 

S vývojem počasí souvisí podle něj i stav včelstva, které výzkumníci využívají ve speciálních technických izolátorech pro opylování rostlin. „Časný nástup jara přinesl včelám bohatou pastvu. Ve studeném květnu ale nemohly létat, matky tedy začaly klást matečníky, z nichž se rodí nové matky a létají pryč. Proto jsme letos svědky enormního výskytu včelího rojení,“ dodal a s upozorněním, aby se návštěvníci ke včelím úlům raději nepřibližovali.

Kromě své zvídavosti uspokojili účastníci Polního kázání i mnohé smysly. Mohli se pokochat rozkvetlými a voňavými záhony rostlin, ochutnat mateřídouškový, levandulový nebo mátový sirup, medové sušenky a různé druhy salátu.

„Kolekci salátu máme poměrně velkou, je to zhruba 850 různých genotypů. Saláty se liší tvarově, barevně  a samozřejmě i chutí. Pro návštěvníky Polního kázání jsme saláty vypěstovali v malých truhlících a každou odrůdu popsali. Ať už se jednalo o saláty listového typu, které jsou určené k postupné sklizni, nebo saláty hlávkové,“ doplnila Ivana Doležalová z pořádající instituce.

„Kromě polních kolekcí, experimentálních políček a izolačních klecí si letos návštěvníci mohli prohlédnout i naše laboratoře. V chemických laboratořích byli seznámeni s metodami hodnocení kvality rostlinné produkce, analýzou aminokyselin, mastných kyselin, glukosinolátů, kanabinoidů apod. Dále se seznámili s kolekcí léčivých hub v mykologické laboratoři a metodami vyhledávání duplicitních položek pomocí molekulárně-biologických přístupů v laboratoři molekulární biologie,“ uvedl vedoucí olomouckého pracoviště Petr Tarkowski.

Poprvé na Polní kázání zavítala Xenie Nováková z Frýdku-Místku. „O akci jsem se dozvěděla v Seniorgymnáziu ve Frýdku-Místku. Nemám sice zahrádku, ale na velkém balkoně pěstuji rajčata a další rostliny v truhlících i kbelících. Takže jsme ráda, že tu zazněla řada praktických rad, které mohu využít,“ uvedla seniorka.  

Categories: Novinky z UP a PřF

Pages

Subscribe to Joint Laboratory of Optics aggregator