Agregátor zdrojů

Milá Univerzito!

Oslavila jsi 450. narozeniny! Jako ctihodnou dámu jsme Tě slavili po celý rok, podobných institucí máme u nás jako šafránu. Bylo to 22. prosince 1573, kdy císař Maxmilián II. udělil olomoucké jezuitské koleji práva vysokého učení podle tehdejších evropských standardů. Připomínáme si toto zakladatelské gesto a ohlížíme se za jubilejním rokem. Co zapamatovatelného z oslav 2023 máme pronést do let dalších?

Potěší Tě, že jsme loni hodně mysleli na Tvoje zakladatele, členy řádu Tovaryšstva Ježíšova.

Uspořádali jsme na jejich počest výstavu Chrám moudrosti. Ve Vlastivědném muzeu vstoupí návštěvníci do temného sálu a v labyrintu příběhů si tam mohou spoluprožít starobylost a vědomí ctností, které jezuité s možností vzdělávání spojili. K výstavě vznikl podcast a v jejích prostorách se odehrál třeba i slavnostní křest matrik olomouckých studentů z let 1636–1729. Jsi ráda, že máš své studenty takto sepsané? Podobné knihy se nevydávají každý rok, díky patří Vydavatelství UP i manželům Spáčilovým, autorům matrik.

Výstava hostí i výtvarně krásně zpracované univerzitní teze, soupis pravidel vysokého učení z roku 1704, kde jsou v blízkosti akademických hodnostářů alegorie čtyř vzácných ctností: Moudrosti, Statečnosti, Uměřenosti a Spravedlnosti.

Při zahájení výstavy popřál rektor univerzity Martin Procházka, aby právě tyto ctnosti bděly nejen nad výstavou, ale i nad současným životem Univerzity Palackého. Aby nás provázely při všech našich rozhodnutích a abychom mohli budovat naše univerzitní společenství právě takto: moudře směrem ke stavu poznání, statečně v nelehké domácí i mezinárodní situaci, uměřeně ve vztahu k důležitým rozhodnutím a spravedlivě i sociálně citlivě k lidem i životnímu prostředí.

Věda a její popularizace

Musí Tě těšit, respektovaná Univerzito, jak s Tebou vstupujeme do veřejného prostoru a popularizujeme vědu, výzkum a poznání obecně.

To v Olomouci umíme opravdu parádně! Děláme to třeba prostřednictvím přehlídky filmových dokumentů v rámci festivalu Academia Film Olomouc nebo díky skvělému edukačnímu centru Pevnost poznání. Nezřídka jsme tam byli dlouho do tmy. Třeba když jsme v červnu slavili narozeniny Františka Palackého celodenní akcí pro střední a základní školy, když jsme tam natáčeli podcast Přepište dějiny nebo když se celá Olomouc rozžila Nocí vědců.

Skvěle se loni dařilo oslovovat donátory pro náš Nadační fond UP, radovali jsme se i z nově otevřené zelené a udržitelně postavené budovy Vědeckotechnického parku UP, kde jsou vytvořené ideální podmínky pro spojení vědy a aplikační sféry.

Rok absolventů a zlatostříbrných promocí

Užíváš si, Univerzito vynikající, jak rádi se za Tebou vracejí absolventi a absolventky? Připomněli jsme si spoustu lidí, kteří Tebou a Olomoucí prošli. Vzpomínalo se na absolventském dni 9. září, vysloveně domácký charakter mívají stříbrné a zlaté promoce na jednotlivých fakultách.

V logu oslav se objevila osmibarevná duha nejen jako paleta barev našich osmi fakult, ale i jako připomínka absolventa naší univerzity, renesančního matematika a filozofa Jana Marcuse Marciho. Propagoval koncept osmi talentů, jejichž rozvoj máme na univerzitě na starost. Připomínali jsme si tak nejen slavné lékaře, filozofy a přírodní vědce, ale i výborné sportovce, novináře, právníky, teology a didaktiky.

Rok oslav báječně doplnili i Tví pravidelní absolventi, kterým ještě nebylo dvanáct – děti z Dětské univerzity se do Olomouce sjíždějí z celého kraje a upřímně Tě milují, ještě než vstoupí na střední školu! A s velkou vděčností usedají do poslucháren naopak studující Univerzity třetího věku. Čapky příslušné k slavnostním promočním talárům létají z malých, mladých i starších hlav báječných alumni – absolventů a absolventek, kteří si odnášejí diplomy se znakem pavézy UP.

Prezidentská návštěva v Olomouci

Dlouho, dlouho na Tvé půdě nestanula noha prezidentova, věhlasná Univerzito! A loni přijel! Zavítal k nám nově zvolený prezident Petr Pavel i s manželkou. K návštěvě zvolil filozofickou fakultu a připomněl tak, že jsme prožili rok velikého neklidu na humanitních, teologických a uměleckých vysokých školách. Snad se v tomto roce dočkáme spravedlivějšího rozdělení mezd alespoň mezifakultně u nás v Olomouci.

I o tom prezident Pavel mluvil v diskuzi se studujícími. Cenný byl a je jeho odvážný a uvážlivý postoj k mezinárodní situaci. Stále je nám nablízku válka, kterou vede Rusko na Ukrajině, stále je mezi našimi studujícími mnoho těch, kteří se nemohou vrátit domů. V říjnu se nás bolestně dotkl konflikt mezi Izraelem a Hamásem v pásmu Gazy, mobilizováni byli Tvoji izraelští studující. Myslíme na ně a věříme, že se jim podaří vrátit se do Olomouce a dokončit zde studium lékařství. Stejně tak jsme stále v myšlenkách s kolegy a studujícími na pražské filozofické fakultě. Nedokážeme utišit jejich bolest, ale snad jim můžeme nabídnout alespoň vědomí sounáležitosti.  

Templum honoris

Do chrámu cti slavných, vážených a skutečně progresivních správců univerzity, na které vzpomínáme, ale potkat se s nimi už nemůžeme, vstoupil loni Josef Jařab. Když začátkem května 2023 zemřel, zněly zvony po celé Olomouci. Připomínaly osobnost, která otevřela po roce 1989 otlučenou a vojácky zdevastovanou Olomouc světu a příležitostem. Jeho éra patří k nejslavnějším v novodobých dějinách univerzity a napořád zůstane vrcholně inspirativním obdobím Tvých dějin, svobodná Univerzito!

I Josefa Jařaba oslavil koncert Moravské filharmonie Olomouc v slavnostní večer 17. listopadu, dedikovaný Tobě, věkoslavná Univerzito! Zazněla tam jedinečná suita zkomponovaná čtyřmi olomouckými skladateli. Zatímco fanfáry Jana Vičara slavily tradici, velebily starobylost a ctihodnost instituce, hravé neobarokní trylky Tomáše Hanzlíka evokovaly vše dobré, moderní a progresivní. Performativní, zneklidňující ambientní hudební plochy Marka Keprta vyvolaly obrazy studentského živlu a minimalistická závěrečná část Víta Zouhara připomněla všední den univerzity v běhu dnů, roků a staletí, neochvějný běh semestrů, opakující se rytmus školního roku umožňující přitom ve vysokoškolském prostředí maximální kreativitu a rozlet.

Ještě doznívá neoficiální studentská hymna Gaudeamus Igitur, kterou při mnoha letošních příležitostech zpíval náš univerzitní sbor Ateneo, ještě burácí fanfáry, i když se po chodbách už rozlézá keprtovský něžný smutek. V každé oslavě už je predikce dalšího dne, dalšího roku méně slovutného. K oslavám Tvé starobylosti se, evropská Univerzito, přidali i krajané v USA, ve velkém iowském muzeu v Cedar Rapids i v newyorském Českém centru.

Nejvyšší ocenění pro světoběžníky

Máš dva nové doktory honoris causa, ctihodná Univerzito! Dvakrát jsme ocenili zásadní výrazné osobnosti, které ve veřejném prostoru evropském i zaoceánském šíří Tvé skvělé jméno.

Christoph kardinál Schönborn vrostlý do rakouského a evropského katolického prostoru z českých kořenů vzpomínal při přebírání čestného doktorátu na svou maminku a vyjádřil silnou osobní empatii k tématům uprchlictví a česko-německých vztahů.

Druhý laureát čestného titulu, matematik a jazzový muzikant Emil Viklický, na své slavnostní promoci v hluboké úctě mluvil o svém učiteli, vizionáři oboru, ale taky jamoval a improvizoval na klavír.

Nestihli bychom Ti, starobylá Univerzito, popřát všichni během jednoho dne. Přáli jsme Ti proto celý rok. Máš svůj velebný dokument v Českém rozhlase, Česká televize vysílala z Olomouce pestré Dobré ráno. Při Majálesu a Meet UPu, stejně jako při olomouckém půlmaratonu a při svátcích města o Tvou pověst vždy pečovaly desítky studentských dobrovolníků a dobrovolnic.

Bdíš nad zasedáními akademických senátů a vesele vyjíždíš na studijní veletrhy a road show po středních školách. V minulém roce v nevídané míře i na Slovensko!

Ukázali jsme, jak jsi skvělá i všem na Colours of Ostrava, hostili jsme v Olomouci kolegy ze třinácti univerzit konsorcia Aurora a taky všechny české rektory a rektorky. Občas tu díky Tvým oslavám nebylo k hnutí!

Jaká chceš být, až Ti bude 460 roků?

Kéž by byl svět tak moudrý, jak se vždycky jeví v požehnáních Tvého příznivce, olomouckého biskupa Josefa Nuzíka, který několikrát pronesl skvělou řeč či požehnání na počest myšlenky „universitas“, sjednoceného společenství, veškerenstva! Pro Tebe, naše odpovědná Univerzito, byl rok 2023 i dobou, kdy postupuje globální oteplování a lidstvo stále neopouští posedlost růstem. Kdy byl rozpoután další válečný konflikt a spáchány strašné činy proti lidskosti a humanitě. Kdy se ani uvnitř našeho univerzitního společenství nepodařilo dořešit nesmiřitelnosti, které už řadu let brzdí rozvoj, inovace a prestižní olomouckou vědu. K jaké naději se můžeme upřít směrem k Tvým narozeninám v příští dekádě?

Moje tři akcenty míří ke studujícím, síle komunity a udržitelnosti.

Pronesme z loňských oslav, jak se vyplácí dát plnou moc, slovo a důvěru studujícím. Pronesme snahu každým činem posilovat komunitu. Ta univerzitní není jen kampus v okolí Zbrojnice nebo koleje na Envelopě či v Neředíně – je to naše přítomnost ve městě, jsou to desetitisíce ambasadorů a ambasadorek po celém světě, je to vážnost a tradice, o které se můžeme opřít. A pronesme péči o udržitelný rozvoj.

Milá Univerzito Palackého v Olomouci! Vzkvétej a dělej to chytře a úsporně! Raduj se ze svých skvělých lidí, kteří Tě mají rádi jako dámu v letech i jako duchem stále mladé svěží kreativní místo! A drž nás v uměřenosti, míru a blízko svých zakladatelských ctností!

 

Andrea Hanáčková, prorektorka pro komunikaci a studentské záležitosti UP

Univerzita Palackého je velké společenství, které tvoří vedle studentů, akademiků či vědců i lidé mnoha profesí. Právě oni zajišťují každodenní chod školy. Jejich práce je často neviditelná, leč nepostradatelná. Proto se rozhodl rektor Martin Procházka udělovat nové ocenění, které je určeno neakademickým pracujícím. Prvních 18 bylo oceněno v závěru loňského roku (psali jsme zde). Jak se jim na UP pracuje, co je baví? Odpovědi nabízí následující anketa.

Všem oceněným jsme položili dvě otázky:

1. Co vás baví na práci pro Univerzitu Palackého?

2. Co pro vás ocenění, které jste dostal(a), znamená.

 

1. Na Cyrilometodějské teologické fakultě UP pracuji už 18 let. Je to seriózní zaměstnavatel. Vyhovuje mi, že je náplň mojí práce velmi pestrá. 

2. Jsem potěšen, že si mé práce fakulta váží, a budu se snažit být jí ku prospěchu i nadále. 

 

1. Vážím si toho, že se při své práci mohu potkávat s velmi zajímavými a inspirativními lidmi a ve spolupráci s nimi se podílet na organizaci a rozvoji celoživotního vzdělávání. Pracuji na nejstarší fakultě Univerzity Palackého a přitom jsem denně součástí procesu propojení starodávné tradice a hledání odpovědí na aktuální požadavky a trendy současnosti právě v podobě konkrétních vzdělávacích kurzů.

2. V osobní rovině pro mě ocenění znamená dobrou zpětnou vazbu, že úsilí, které věnuji programům celoživotního vzdělávání a snaha o empatický přístup k účastníkům kurzů, má smysl. Vnímám ho také jako signál, že Univerzita Palackého považuje celoživotní učení za neopomenutelnou oblast vzdělávání. 

 

1. Na práci pro Univerzitu Palackého mě baví hlavně to, že pracuji s mladými lidmi a denně používám cizí jazyk(y). Moje práce je různorodá a nikdy se při ní nenudím.

2. Ocenění si velmi vážím, zároveň jej beru jako ocenění nejen své práce, ale práce celé skupiny THP pracovníků, a především našeho skvělého týmu na studijním oddělení LF. Také je to závazek i nadále odvádět ty nejlepší pracovní výkony.

 

1. Na mé práci mě nejvíce baví, že potkávám spoustu úžasných a jedinečných lidí, kteří mě samotnou inspirují a motivují k lepšímu. Od začátku jsem měla obrovské štěstí na nadřízené a kolegy. Díky nim jsem mohla růst nejen profesně, ale i lidsky. Naučila jsem se pokoře, respektu, empatii. Univerzita mi dává pocit sounáležitosti, jistotu, že vím, kam patřím, kde je mé místo.

2. Ocenění si velmi cením. Přestože je to individuální ocenění, vnímám ho spíše jako ocenění práce mé a mých kolegyň. Společně se snažíme poskytovat co nejlepší administrativní podporu lidem, jejichž posláním je bádat a léčit. Snad díky nám jim to papírování přijde trošku snesitelnější.

 

1. Moje práce je velice rozmanitá a je skvělé, že se při ní potkám i se spoustou zajímavých lidí. Ale nejvíc mě asi baví, když se mi podaří pomoct studentům v obtížné situaci.

2. Medaile je určitě milé ocenění a snad to vypovídá i o tom, že jsou kolegyně a kolegové s mou prací spokojeni. Ale bez jejich pomoci by to nešlo. Tím pádem bych se o toto ocenění ráda podělila i s nimi. Díky na děkanát, na studijní, a to všem, díky kolegyním a kolegům na údržbě, všichni jsou skvělí a doufám, že příští rok dostanou ocenění oni.

 

1. Práce na katedře přináší především velkou různorodost. Ani po 25 letech se mi má práce nezdá stereotypní, což je pro mě velké pozitivum. Za ty dlouhé roky jsem díky své profesi získala již mnoho přátel a mohla jsem zblízka poznat mnohé velikány našeho i zahraničního vědeckého světa. Mám štěstí, že pracuji se skvělými kolegy, a snažím se přispět k příjemné atmosféře na naší katedře jak pro akademiky, tak i naše studenty. Do práce se po čtvrt století stále těším a i nadále se učím novým věcem, zvláště po inovacích programů, které ve své práci využívám. 

2. Ocenění si samozřejmě vážím, jsem ráda, že někdy i méně viditelná práce na katedrách je oceněna a touto formou také zviditelněna. Děkuji za skvělou spolupráci všem svým kolegyním a kolegům z filozofické fakulty i z dalších pracovišť naší univerzity.

 

1. Na univerzitě se cítím dobře, je to jistota. Pohodovou atmosféru tam vnáší moje skvělé kolegyně a kolegové, které na UP mám. Pokaždé spolu najdeme optimální řešení. Bez nich by to byla jen „práce“. A to je asi to, co mě pořád baví i po více jak 40 letech.

2. Pochvala vždycky potěší a je pro mě povzbuzením. Je to něco, co se mi těžko popisuje, proto to přeji každému zažít na vlastní kůži.

 

1. Na univerzitě pracuji už 27 let, což značí i to, že se mi práce líbí. Každý den začíná jiným úkolem a široké spektrum údržbářských prací je pro mne zároveň i výzvou – „půjde to opravit“. Díky skvělému kolektivu se to většinou podaří. Domů pak odcházím s pocitem dobře odvedené práce.

2. Překvapilo mne, když jsem se dozvěděl, že budu oceněn. Velice si toho vážím a děkuji pracovníkům fakulty, akademikům a vedení univerzity za podporu a uznání v mé práci. Není to však uznání jen pro mě, ale dík patří všem, kteří se podílejí na chodu naší fakulty, od účtárny, studijního až po děkanát. Ocenění se stalo pro mne motivací a chutí do dalších pracovních úkolů.

 

1. Pestrost. Díky rozsahu mé práce na oddělení komunikace, vnějších vztahů a konferenční podpory právnické fakulty je každý den jiný. Baví mě lidé, které mám kolem sebe. Mnozí jsou pro mě inspirací, a to nejen v profesním životě.

2. Ocenění vnímám jako potvrzení, že práci pro právnickou fakultu, univerzitu nedělám špatně. Současně je to i závazek a motivace pro mé další působení na fakultě. Doufám, že univerzita bude v oceňování neakademických pracovníků pokračovat, neboť mám kolem sebe hned několik kolegů a kolegyň, kteří by si cenu zasloužili.

 

1. Na práci mě baví její různorodost, komunikace a spolupráce s ostatními pracovníky fakulty a univerzity. Při práci se učím stále něco nového.

2. Ocenění pro mě znamená to, že si mé práce zaměstnavatel váží, a jsem za to moc ráda.

 

1. Univerzitu Palackého vnímám jako největšího a nejstaršího zaměstnavatele v Olomouckém kraji, ke kterému se mohu hrdě hlásit. Jako něco trvalého s měnícím se světem, jako „firmu“, která tu byla, je a bude. Ale není to jen zaměstnavatel, je to svým způsobem specifické prostředí se zvláštními pravidly a tradicemi. Na mé práci mne baví její rozmanitost, široké spektrum činností, nové metody, týmová práce a především práce s mladou generací.

2. Ocenění vnímám jako uznání mé dlouholeté práce pro Univerzitu Palackého, ale současně také jako motivaci a závazek do budoucna. Znamená pro mne výbornou zpětnou vazbu, že práce, kterou vykonávám, je smysluplná. Ocenění považuji za doklad toho, že cesta, po které celoživotně kráčím, je správná.   

 

1. Důležitost dobrých učitelů pro náš život si někteří lidé uvědomují pouze ve fázi, kdy mají v rodině prvňáčka, jenž zápasí s prvními písmenky, nebo zpruzeného puberťáka, s nímž si jen málokdo ví rady. Tehdy je dobrý učitel požehnáním. Pak ovšem lidé zapomenou, vidí vše prizmatem své odbornosti a roli pedagogické fakulty a potřebu kvalitních učitelů podceňují. Vždy mne těšilo, že „moje“ fakulta se o přípravu dobrých učitelů snaží, a vždy se k ní budu hrdě hlásit. 

2. Pedagogická fakulta vždy byla schopna ocenit práci svých lidí. To říkám z pozice člověka, který ve svém životě má univerzitu sice „jen“ jako druhého zaměstnavatele, ale jako své přímé nadřízené na fakultě za více než čtyřicet roků zažil osm děkanů a dvanáct proděkanů. Nicméně ocenění převzatého z rukou pana rektora si skutečně velmi vážím: chci věřit, že není jen vyjádřením uznání loajality a výdrže, ale potvrzením smyslu mé práce.

 

1. Na fakultě pracuji už 15 let, v podstatě od jejího vzniku, a stále mě baví pestrost a různorodost studijní agendy, jejíž náplň se mění podle toho, v které fázi akademického roku jsme. Ráda komunikuji s uchazeči i se studenty, je zajímavé sledovat jejich „dozrávání“ v průběhu studia. Líbí se mi zaměření naší fakulty, je příjemné vědět, že po našich absolventech je velká poptávka a nebudou mít problém najít uplatnění. A i když není vždy vše růžové a občas přichází i chvíle, kdy má člověk chuť „položit tužku a jít“, tak když vidíte dojaté rodiče při promocích, tak vás to znovu nakopne...

2. Ocenění si samozřejmě vážím, je moc dobře, že univerzita vnímá, že i neakademické profese jsou důležitým prvkem jejího „soukolí“. Snažím se svou práci dělat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a z uděleného ocenění usuzuji, že se mi to daří a že se studijní oddělení na naší fakultě těší dobré pověsti. Zároveň ale musím připomenout, že to není jen moje zásluha – mám kolem sebe skvělé kolegyně, studijní referentky, které mi s tím zdatně pomáhají, a vždy jsem měla štěstí na výbornou spolupráci s proděkankami pro studijní záležitosti.

 

1. Na mé práci mne baví různorodost. Ale nejvíce jsem ráda za náš pracovní kolektiv na ústavu. Díky těmto lidem se opravdu těším do práce.

2. Ocenění si velmi vážím. Znamená, že i práce THP je nedílnou součástí univerzity a má smysl.

 

1. Od dětství se staly mým koníčkem automobily a s tím související péče o jejich dobrou technickou kondici, která je základem úspěchu šťastného a bezproblémového dojetí do cíle. Nejdříve jsem pracoval na UP jako automechanik, postupně pak přešel k profesi řidiče. Profese řidiče z povolání spadá svými vlastnostmi a faktory do velice náročné a stresující kategorie povolání, při níž je nutné vynaložení značné psychické zdatnosti a odolnosti. Po dobu mnoha let zajišťuji dopravu všem pracovníkům UP od akademických přes neakademické či studenty. Moji spolucestující mne často obohacují na svých cestách o historii daného místa, zejména při zahraničních cestách. Baví mne práce, která má smysl a je pro někoho užitečná. Cítím se za svou práci být zodpovědný.

2. Ocenění si velmi vážím, popravdě byl jsem nominací zaskočen, ale samozřejmě velmi příjemně. Mým přáním je, aby UP pokračovala v této nové tradici. Již v tuto chvíli mne napadají jména některých pracovníků, kteří by si za svou práci ohodnocení rovněž zasloužili. Poděkování patří všem, kdo se o vznik těchto nových ocenění zasadili.   

 

1. Především to, že mám jedinečnou možnost široce uplatnit svoje odborné i lidské vědomosti, znalosti a zkušenosti s cílem hladkého chodu Knihovny UP a jejího trvalého rozvíjení se podle potřeb a požadavků uživatelů a vlastní univerzity, samozřejmě s přihlédnutím k celosvětovým trendům ve vývoji knihovnictví, ve strategii poskytování relevantních informací, a současně i k posunům v architektuře knihoven a designu služeb. Uvádění knihovnických snů do praxe je neocenitelné každodenní dobrodružství.

2. Vnímám to jako ocenění pro celou Knihovnu UP, pro ty, kteří ve Zbrojnici a na všech fakultních pobočkách knihovny pracují. Jsem jedno kolečko v soukolí složitého organismu knihovny – bez mých milých kolegyň a kolegů a jejich vynikajícího a profesionálního přístupu k uživatelům, studentům, akademikům, zaměstnancům i veřejnosti bych toho zmohla velmi málo. Cením si toho o to víc, že je to ocenění výjimečné a udělované úplně poprve pro nás, takzvané technicko-hospodářské pracovníky. Mám radost, že UP si v dnešní době v takové míře váží naší práce pro ni, že se rozhodla ji ocenit veřejně. Děkuji tak za nás všechny v Knihovně UP.

 

1. Když jsem před šesti lety nastoupila na RCPTM (současnou CATRIN), ihned jsem poznala, že je to místo, které má obrovský vědecký i lidský potenciál a které se chce dále rozvíjet. Přes všechno, co se od té doby dělo, zde toto nastavení nadále zůstává, a to je pro mě nejdůležitější. Přestože pracuji v oboru, který je vysoce orientovaný na výkon, a tedy plný stresu, uklidňuje mě vědomí toho, že pracuji se špičkovými vědeckými pracovníky a báječnými lidmi, o které se vždy můžu opřít. Úspěchy v podobě udělených projektů z programu Horizon Europe nebo OP JAK jsou potom už jen příjemným bonusem.

2. Velice vítám to, že se podobné ocenění na UP uděluje, a myslím si, že je to krok správným směrem. Zároveň si samozřejmě velice vážím toho, že jsem byla nominována svým nadřízeným a že byla moje nominace potvrzena také na úrovni vedení UP. Dlouhodobě je pro mě velice důležité to, že pracuji s lidmi a pro lidi, kterých si hluboce vážím a kteří mi umožňují naplňovat moji práci smyslem. Stále máme hlavu plnou nápadů a já pevně věřím, že se alespoň některé z nich podaří v příštích letech zrealizovat.

 

1. UP jsem vystudovala a byla s ní určitým způsobem spojená během většiny svého profesního života, takže o dění na ní jsem měla vždy zájem. Poté co jsem se stala jejím zaměstnancem s úkolem zviditelnit zdejší vědu a výzkum a představovat je veřejnosti, jsem začala spolupracovat s řadou skvělých, pracovitých, motivovaných a pro svou práci nadšených vědců. To mě nejen těší, ale i obohacuje. Informovat o jejich práci a jejích přínosech pro společnost, pokud možno srozumitelným způsobem, je pro mě pokaždé velká výzva a nutí mě to učit se stále nové věci. Díky tomu je každý den jiný a přináší nové podněty. 

2. Ačkoliv si osobně na pocty a medaile nepotrpím, v tomto případě mi to udělalo radost. Především proto, že návrh na mé ocenění podalo vedení CATRIN v čele s ředitelem Pavlem Banášem. CATRIN považuji za skvělé pracoviště a je mi velkou ctí zde pracovat. Takže jsem ráda, že jsou s mojí prací spokojeni. Současně ale vítám i rozhodnutí vedení univerzity oceňovat neakademické pracovníky a poděkovat jim touto cestou za jejich práci. Považuji to za důležité gesto a sdělení, že si univerzita práce této nemalé skupiny lidí váží.

Univerzita Palackého je velké společenství, které tvoří vedle studentů, akademiků či vědců i lidé mnoha profesí. Právě oni zajišťují každodenní chod školy. Jejich práce je často neviditelná, leč nepostradatelná. Proto se rozhodl rektor Martin Procházka udělovat nové ocenění, které je určeno neakademickým pracujícím. Prvních 18 bylo oceněno v závěru loňského roku (psali jsme zde). Jak se jim na UP pracuje, co je baví? Odpovědi nabízí následující anketa.

Všem oceněným jsme položili dvě otázky:

1. Co vás baví na práci pro Univerzitu Palackého?

2. Co pro vás ocenění, které jste dostal(a), znamená.

 

1. Na Cyrilometodějské teologické fakultě UP pracuji už 18 let. Je to seriózní zaměstnavatel. Vyhovuje mi, že je náplň mojí práce velmi pestrá. 

2. Jsem potěšen, že si mé práce fakulta váží, a budu se snažit být jí ku prospěchu i nadále. 

 

1. Vážím si toho, že se při své práci mohu potkávat s velmi zajímavými a inspirativními lidmi a ve spolupráci s nimi se podílet na organizaci a rozvoji celoživotního vzdělávání. Pracuji na nejstarší fakultě Univerzity Palackého a přitom jsem denně součástí procesu propojení starodávné tradice a hledání odpovědí na aktuální požadavky a trendy současnosti právě v podobě konkrétních vzdělávacích kurzů.

2. V osobní rovině pro mě ocenění znamená dobrou zpětnou vazbu, že úsilí, které věnuji programům celoživotního vzdělávání a snaha o empatický přístup k účastníkům kurzů, má smysl. Vnímám ho také jako signál, že Univerzita Palackého považuje celoživotní učení za neopomenutelnou oblast vzdělávání. 

 

1. Na práci pro Univerzitu Palackého mě baví hlavně to, že pracuji s mladými lidmi a denně používám cizí jazyk(y). Moje práce je různorodá a nikdy se při ní nenudím.

2. Ocenění si velmi vážím, zároveň jej beru jako ocenění nejen své práce, ale práce celé skupiny THP pracovníků, a především našeho skvělého týmu na studijním oddělení LF. Také je to závazek i nadále odvádět ty nejlepší pracovní výkony.

 

1. Na mé práci mě nejvíce baví, že potkávám spoustu úžasných a jedinečných lidí, kteří mě samotnou inspirují a motivují k lepšímu. Od začátku jsem měla obrovské štěstí na nadřízené a kolegy. Díky nim jsem mohla růst nejen profesně, ale i lidsky. Naučila jsem se pokoře, respektu, empatii. Univerzita mi dává pocit sounáležitosti, jistotu, že vím, kam patřím, kde je mé místo.

2. Ocenění si velmi cením. Přestože je to individuální ocenění, vnímám ho spíše jako ocenění práce mé a mých kolegyň. Společně se snažíme poskytovat co nejlepší administrativní podporu lidem, jejichž posláním je bádat a léčit. Snad díky nám jim to papírování přijde trošku snesitelnější.

 

1. Moje práce je velice rozmanitá a je skvělé, že se při ní potkám i se spoustou zajímavých lidí. Ale nejvíc mě asi baví, když se mi podaří pomoct studentům v obtížné situaci.

2. Medaile je určitě milé ocenění a snad to vypovídá i o tom, že jsou kolegyně a kolegové s mou prací spokojeni. Ale bez jejich pomoci by to nešlo. Tím pádem bych se o toto ocenění ráda podělila i s nimi. Díky na děkanát, na studijní, a to všem, díky kolegyním a kolegům na údržbě, všichni jsou skvělí a doufám, že příští rok dostanou ocenění oni.

 

1. Práce na katedře přináší především velkou různorodost. Ani po 25 letech se mi má práce nezdá stereotypní, což je pro mě velké pozitivum. Za ty dlouhé roky jsem díky své profesi získala již mnoho přátel a mohla jsem zblízka poznat mnohé velikány našeho i zahraničního vědeckého světa. Mám štěstí, že pracuji se skvělými kolegy, a snažím se přispět k příjemné atmosféře na naší katedře jak pro akademiky, tak i naše studenty. Do práce se po čtvrt století stále těším a i nadále se učím novým věcem, zvláště po inovacích programů, které ve své práci využívám. 

2. Ocenění si samozřejmě vážím, jsem ráda, že někdy i méně viditelná práce na katedrách je oceněna a touto formou také zviditelněna. Děkuji za skvělou spolupráci všem svým kolegyním a kolegům z filozofické fakulty i z dalších pracovišť naší univerzity.

 

1. Na univerzitě se cítím dobře, je to jistota. Pohodovou atmosféru tam vnáší moje skvělé kolegyně a kolegové, které na UP mám. Pokaždé spolu najdeme optimální řešení. Bez nich by to byla jen „práce“. A to je asi to, co mě pořád baví i po více jak 40 letech.

2. Pochvala vždycky potěší a je pro mě povzbuzením. Je to něco, co se mi těžko popisuje, proto to přeji každému zažít na vlastní kůži.

 

1. Na univerzitě pracuji už 27 let, což značí i to, že se mi práce líbí. Každý den začíná jiným úkolem a široké spektrum údržbářských prací je pro mne zároveň i výzvou – „půjde to opravit“. Díky skvělému kolektivu se to většinou podaří. Domů pak odcházím s pocitem dobře odvedené práce.

2. Překvapilo mne, když jsem se dozvěděl, že budu oceněn. Velice si toho vážím a děkuji pracovníkům fakulty, akademikům a vedení univerzity za podporu a uznání v mé práci. Není to však uznání jen pro mě, ale dík patří všem, kteří se podílejí na chodu naší fakulty, od účtárny, studijního až po děkanát. Ocenění se stalo pro mne motivací a chutí do dalších pracovních úkolů.

 

1. Pestrost. Díky rozsahu mé práce na oddělení komunikace, vnějších vztahů a konferenční podpory právnické fakulty je každý den jiný. Baví mě lidé, které mám kolem sebe. Mnozí jsou pro mě inspirací, a to nejen v profesním životě.

2. Ocenění vnímám jako potvrzení, že práci pro právnickou fakultu, univerzitu nedělám špatně. Současně je to i závazek a motivace pro mé další působení na fakultě. Doufám, že univerzita bude v oceňování neakademických pracovníků pokračovat, neboť mám kolem sebe hned několik kolegů a kolegyň, kteří by si cenu zasloužili.

 

1. Na práci mě baví její různorodost, komunikace a spolupráce s ostatními pracovníky fakulty a univerzity. Při práci se učím stále něco nového.

2. Ocenění pro mě znamená to, že si mé práce zaměstnavatel váží, a jsem za to moc ráda.

 

1. Univerzitu Palackého vnímám jako největšího a nejstaršího zaměstnavatele v Olomouckém kraji, ke kterému se mohu hrdě hlásit. Jako něco trvalého s měnícím se světem, jako „firmu“, která tu byla, je a bude. Ale není to jen zaměstnavatel, je to svým způsobem specifické prostředí se zvláštními pravidly a tradicemi. Na mé práci mne baví její rozmanitost, široké spektrum činností, nové metody, týmová práce a především práce s mladou generací.

2. Ocenění vnímám jako uznání mé dlouholeté práce pro Univerzitu Palackého, ale současně také jako motivaci a závazek do budoucna. Znamená pro mne výbornou zpětnou vazbu, že práce, kterou vykonávám, je smysluplná. Ocenění považuji za doklad toho, že cesta, po které celoživotně kráčím, je správná.   

 

1. Důležitost dobrých učitelů pro náš život si někteří lidé uvědomují pouze ve fázi, kdy mají v rodině prvňáčka, jenž zápasí s prvními písmenky, nebo zpruzeného puberťáka, s nímž si jen málokdo ví rady. Tehdy je dobrý učitel požehnáním. Pak ovšem lidé zapomenou, vidí vše prizmatem své odbornosti a roli pedagogické fakulty a potřebu kvalitních učitelů podceňují. Vždy mne těšilo, že „moje“ fakulta se o přípravu dobrých učitelů snaží, a vždy se k ní budu hrdě hlásit. 

2. Pedagogická fakulta vždy byla schopna ocenit práci svých lidí. To říkám z pozice člověka, který ve svém životě má univerzitu sice „jen“ jako druhého zaměstnavatele, ale jako své přímé nadřízené na fakultě za více než čtyřicet roků zažil osm děkanů a dvanáct proděkanů. Nicméně ocenění převzatého z rukou pana rektora si skutečně velmi vážím: chci věřit, že není jen vyjádřením uznání loajality a výdrže, ale potvrzením smyslu mé práce.

 

1. Na fakultě pracuji už 15 let, v podstatě od jejího vzniku, a stále mě baví pestrost a různorodost studijní agendy, jejíž náplň se mění podle toho, v které fázi akademického roku jsme. Ráda komunikuji s uchazeči i se studenty, je zajímavé sledovat jejich „dozrávání“ v průběhu studia. Líbí se mi zaměření naší fakulty, je příjemné vědět, že po našich absolventech je velká poptávka a nebudou mít problém najít uplatnění. A i když není vždy vše růžové a občas přichází i chvíle, kdy má člověk chuť „položit tužku a jít“, tak když vidíte dojaté rodiče při promocích, tak vás to znovu nakopne...

2. Ocenění si samozřejmě vážím, je moc dobře, že univerzita vnímá, že i neakademické profese jsou důležitým prvkem jejího „soukolí“. Snažím se svou práci dělat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a z uděleného ocenění usuzuji, že se mi to daří a že se studijní oddělení na naší fakultě těší dobré pověsti. Zároveň ale musím připomenout, že to není jen moje zásluha – mám kolem sebe skvělé kolegyně, studijní referentky, které mi s tím zdatně pomáhají, a vždy jsem měla štěstí na výbornou spolupráci s proděkankami pro studijní záležitosti.

 

1. Na mé práci mne baví různorodost. Ale nejvíce jsem ráda za náš pracovní kolektiv na ústavu. Díky těmto lidem se opravdu těším do práce.

2. Ocenění si velmi vážím. Znamená, že i práce THP je nedílnou součástí univerzity a má smysl.

 

1. Od dětství se staly mým koníčkem automobily a s tím související péče o jejich dobrou technickou kondici, která je základem úspěchu šťastného a bezproblémového dojetí do cíle. Nejdříve jsem pracoval na UP jako automechanik, postupně pak přešel k profesi řidiče. Profese řidiče z povolání spadá svými vlastnostmi a faktory do velice náročné a stresující kategorie povolání, při níž je nutné vynaložení značné psychické zdatnosti a odolnosti. Po dobu mnoha let zajišťuji dopravu všem pracovníkům UP od akademických přes neakademické či studenty. Moji spolucestující mne často obohacují na svých cestách o historii daného místa, zejména při zahraničních cestách. Baví mne práce, která má smysl a je pro někoho užitečná. Cítím se za svou práci být zodpovědný.

2. Ocenění si velmi vážím, popravdě byl jsem nominací zaskočen, ale samozřejmě velmi příjemně. Mým přáním je, aby UP pokračovala v této nové tradici. Již v tuto chvíli mne napadají jména některých pracovníků, kteří by si za svou práci ohodnocení rovněž zasloužili. Poděkování patří všem, kdo se o vznik těchto nových ocenění zasadili.   

 

1. Především to, že mám jedinečnou možnost široce uplatnit svoje odborné i lidské vědomosti, znalosti a zkušenosti s cílem hladkého chodu Knihovny UP a jejího trvalého rozvíjení se podle potřeb a požadavků uživatelů a vlastní univerzity, samozřejmě s přihlédnutím k celosvětovým trendům ve vývoji knihovnictví, ve strategii poskytování relevantních informací, a současně i k posunům v architektuře knihoven a designu služeb. Uvádění knihovnických snů do praxe je neocenitelné každodenní dobrodružství.

2. Vnímám to jako ocenění pro celou Knihovnu UP, pro ty, kteří ve Zbrojnici a na všech fakultních pobočkách knihovny pracují. Jsem jedno kolečko v soukolí složitého organismu knihovny – bez mých milých kolegyň a kolegů a jejich vynikajícího a profesionálního přístupu k uživatelům, studentům, akademikům, zaměstnancům i veřejnosti bych toho zmohla velmi málo. Cením si toho o to víc, že je to ocenění výjimečné a udělované úplně poprve pro nás, takzvané technicko-hospodářské pracovníky. Mám radost, že UP si v dnešní době v takové míře váží naší práce pro ni, že se rozhodla ji ocenit veřejně. Děkuji tak za nás všechny v Knihovně UP.

 

1. Když jsem před šesti lety nastoupila na RCPTM (současnou CATRIN), ihned jsem poznala, že je to místo, které má obrovský vědecký i lidský potenciál a které se chce dále rozvíjet. Přes všechno, co se od té doby dělo, zde toto nastavení nadále zůstává, a to je pro mě nejdůležitější. Přestože pracuji v oboru, který je vysoce orientovaný na výkon, a tedy plný stresu, uklidňuje mě vědomí toho, že pracuji se špičkovými vědeckými pracovníky a báječnými lidmi, o které se vždy můžu opřít. Úspěchy v podobě udělených projektů z programu Horizon Europe nebo OP JAK jsou potom už jen příjemným bonusem.

2. Velice vítám to, že se podobné ocenění na UP uděluje, a myslím si, že je to krok správným směrem. Zároveň si samozřejmě velice vážím toho, že jsem byla nominována svým nadřízeným a že byla moje nominace potvrzena také na úrovni vedení UP. Dlouhodobě je pro mě velice důležité to, že pracuji s lidmi a pro lidi, kterých si hluboce vážím a kteří mi umožňují naplňovat moji práci smyslem. Stále máme hlavu plnou nápadů a já pevně věřím, že se alespoň některé z nich podaří v příštích letech zrealizovat.

 

1. UP jsem vystudovala a byla s ní určitým způsobem spojená během většiny svého profesního života, takže o dění na ní jsem měla vždy zájem. Poté co jsem se stala jejím zaměstnancem s úkolem zviditelnit zdejší vědu a výzkum a představovat je veřejnosti, jsem začala spolupracovat s řadou skvělých, pracovitých, motivovaných a pro svou práci nadšených vědců. To mě nejen těší, ale i obohacuje. Informovat o jejich práci a jejích přínosech pro společnost, pokud možno srozumitelným způsobem, je pro mě pokaždé velká výzva a nutí mě to učit se stále nové věci. Díky tomu je každý den jiný a přináší nové podněty. 

2. Ačkoliv si osobně na pocty a medaile nepotrpím, v tomto případě mi to udělalo radost. Především proto, že návrh na mé ocenění podalo vedení CATRIN v čele s ředitelem Pavlem Banášem. CATRIN považuji za skvělé pracoviště a je mi velkou ctí zde pracovat. Takže jsem ráda, že jsou s mojí prací spokojeni. Současně ale vítám i rozhodnutí vedení univerzity oceňovat neakademické pracovníky a poděkovat jim touto cestou za jejich práci. Považuji to za důležité gesto a sdělení, že si univerzita práce této nemalé skupiny lidí váží.

Na svém prvním jednání v kalendářním roce 2024 vzal Akademický senát Univerzity Palackého na vědomí informaci o výši úrokových výnosů, schválil členy své ekonomické a legislativní komise a také dva kandidáty do pracovní skupiny pro ochranu bezpečnosti na UP. Hned v úvodu zasedání uctil památku obětí tragédie na FF UK v Praze.

Akademický senát Univerzity Palackého uctil památku obětí nedávné střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze minutou ticha. Poté o bezpečnostních opatřeních na UP krátce hovořil kancléř univerzity Martin Tomášek. Zmínil i nově vzniklou pracovní skupinu pro ochranu bezpečnosti na UP, která navázala na práci Krizového štábu UP, vzniklého v době pandemie covidu-19. Plánované jednání zmiňované pracovní skupiny se uskuteční v pondělí 22. ledna.

„Podstatou činností pracovní skupiny pro ochranu bezpečnosti na UP je koordinace potřeb, metodické vedení a snaha zjistit, co je možné řešit z univerzitní úrovně a co je zapotřebí řešit na úrovni jejích součástí, respektive na úrovni budov. Naším cílem je proškolování, metodické vedení co do personálních i technických opatření, právní metodická podpora a kompletace dokumentů ke krizové komunikaci,“ uvedl Martin Tomášek. Do nově vytvořené skupiny nominoval AS UP své zástupce. Stali se jimi Šárka Šaňáková (FZV) a Petr Mocek (CMTF).

V návaznosti na předchozí jednání AS UP se senátoři vrátili k tématu výnosových úroků za rok 2023. Kvestorka UP Petra Jungová potvrdila, že k datu 31. 12. 2023 dosáhly výše 115,7 milionu korun. Z její řeči vyplynulo, že uvedená částka by měla být investována do celouniverzitních informačních zdrojů, do Fondu provozních prostředků RUP a do Rezervního fondu RUP. Po krátké debatě AS UP informaci o výši výnosových úroků za rok 2023 vzal na vědomí a vzhledem k tomu, že o rozdělení této částky nerozhoduje, požádal vedení UP o předložení zprávy o čerpání.

V souvislosti s plánovanou opravou suterénu Zbrojnice, prezentovala na lednovém jednání AS UP ředitelka Knihovny UP Helena Sedláčková současnost i aktivity této univerzitní součásti. Ve své řeči zmínila nejen knihovnickou činnost, ale popsala i rozsáhlou činnost výukovou včetně celé řady dalších aktivit a akcí. Mimo jiné připomněla meziroční nárůst návštěvníků univerzitní knihovny, přiblížila služby, které nabízí, i stav současného personálního zajištění. V informaci, která se týkala rozpočtu této součásti UP, připomněla, že devadesát procent z jeho celkové výše se stává součástí mezd a odvodů pracovníků, zbylou část Knihovna UP investuje pravidelně do nákupu knih a ostatních knihovních dokumentů, případně do nového nábytku, údržby a provozu budovy Zbrojnice. K opravě suterénu Zbrojnice, kde knihovna skladuje v nevyhovujícím prostředí již řadu let velké množství knih, chce využít naspořené finance ve Fondu provozních prostředků. AS UP za prezentaci této součásti UP i za odvedenou práci poděkoval.

AS UP se během prvního jednání v kalendářním roce 2024 zabýval i složením své legislativní a ekonomické komise. Poté, co byli jednotliví kandidáti a kandidátky do těchto komisí navrženi a představeni, AS UP v tajném hlasování schválil osm členů do legislativní komise a devět členů do ekonomické komise (složení komisí viz níže).

V rámci jednání se AS UP seznámil se Smlouvou o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene a dohodě o umístění stavby – posílení vedení trafostanice v areálu Olomouc-Neředín a vyjádřil se v tom smyslu, že nemá námitek. Senátoři univerzity si dále vyslechli informaci o ekonomické náročnosti a kyberbezpečnostním riziku, souvisejícím s uchováváním e-mailových kontaktů (schránek) absolventů. Kvestorka UP Petra Jungová uvedla, že nyní existuje možnost půlroční lhůty trvání těchto kontaktů zdarma. V rámci jednání vystoupil dále prorektor pro studium Vít Zouhar, který informoval senát o aktuálním stavu mikrocertifikátu (micro-credentials) na UP, přičemž akademický senát vzal tuto informaci na vědomí.

Metodice dělení příspěvku a dotací součástem UP pro rok 2024 se AS UP bude věnovat na příštím jednání, neboť rektor UP Martin Procházka tento bod během jednání z programu stáhl. V některém z příštích jednání se AS UP chce vrátit i k tématu kreditové banky. Celý program březnového zasedání AS UP by pak měl být věnován pouze vypořádání mezi PřF UP a VŠÚ CATRIN. 

Příští jednání AS UP se uskuteční 14. února. Přijatá usnesení zde. Více o AS UP zde.   

Legislativní komise AS UP: doc. Miroslav Dopita (FF), doc. Marek Jukl (PřF), Mgr. Pavel Kurfürst (LF), Mgr. Jozef Machek (FZV), prof. Damián Němec (CMTF), JUDr. Veronika Tomoszková, Ph.D.,(PF), doc. Jana Vašíčková (FTK), prof. Kateřina Vitásková (PdF).

Ekonomická komise AS UP: Mgr. Petra Gaul Aláčová, Ph.D., (FZV), Ing. Petr Bačík, Ph.D., (PF), doc. Michal Botur (PřF), doc. Jaroslav Franc (CMTF), Bc. Kateřina Kaprálová (PF), Mgr. František Kratochvíl, Ph.D., (FF), Ing. Alena Opletalová , Ph.D.,(PdF), prof. Vít Procházka (LF), doc. Zdeněk Svoboda (FTK).

Na svém prvním jednání v kalendářním roce 2024 vzal Akademický senát Univerzity Palackého na vědomí informaci o výši úrokových výnosů, schválil členy své ekonomické a legislativní komise a také dva kandidáty do pracovní skupiny pro ochranu bezpečnosti na UP. Hned v úvodu zasedání uctil památku obětí tragédie na FF UK v Praze.

Akademický senát Univerzity Palackého uctil památku obětí nedávné střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze minutou ticha. Poté o bezpečnostních opatřeních na UP krátce hovořil kancléř univerzity Martin Tomášek. Zmínil i nově vzniklou pracovní skupinu pro ochranu bezpečnosti na UP, která navázala na práci Krizového štábu UP, vzniklého v době pandemie covidu-19. Plánované jednání zmiňované pracovní skupiny se uskuteční v pondělí 22. ledna.

„Podstatou činností pracovní skupiny pro ochranu bezpečnosti na UP je koordinace potřeb, metodické vedení a snaha zjistit, co je možné řešit z univerzitní úrovně a co je zapotřebí řešit na úrovni jejích součástí, respektive na úrovni budov. Naším cílem je proškolování, metodické vedení co do personálních i technických opatření, právní metodická podpora a kompletace dokumentů ke krizové komunikaci,“ uvedl Martin Tomášek. Do nově vytvořené skupiny nominoval AS UP své zástupce. Stali se jimi Šárka Šaňáková (FZV) a Petr Mocek (CMTF).

V návaznosti na předchozí jednání AS UP se senátoři vrátili k tématu výnosových úroků za rok 2023. Kvestorka UP Petra Jungová potvrdila, že k datu 31. 12. 2023 dosáhly výše 115,7 milionu korun. Z její řeči vyplynulo, že uvedená částka by měla být investována do celouniverzitních informačních zdrojů, do Fondu provozních prostředků RUP a do Rezervního fondu RUP. Po krátké debatě AS UP informaci o výši výnosových úroků za rok 2023 vzal na vědomí a vzhledem k tomu, že o rozdělení této částky nerozhoduje, požádal vedení UP o předložení zprávy o čerpání.

V souvislosti s plánovanou opravou suterénu Zbrojnice, prezentovala na lednovém jednání AS UP ředitelka Knihovny UP Helena Sedláčková současnost i aktivity této univerzitní součásti. Ve své řeči zmínila nejen knihovnickou činnost, ale popsala i rozsáhlou činnost výukovou včetně celé řady dalších aktivit a akcí. Mimo jiné připomněla meziroční nárůst návštěvníků univerzitní knihovny, přiblížila služby, které nabízí, i stav současného personálního zajištění. V informaci, která se týkala rozpočtu této součásti UP, připomněla, že devadesát procent z jeho celkové výše se stává součástí mezd a odvodů pracovníků, zbylou část Knihovna UP investuje pravidelně do nákupu knih a ostatních knihovních dokumentů, případně do nového nábytku, údržby a provozu budovy Zbrojnice. K opravě suterénu Zbrojnice, kde knihovna skladuje v nevyhovujícím prostředí již řadu let velké množství knih, chce využít naspořené finance ve Fondu provozních prostředků. AS UP za prezentaci této součásti UP i za odvedenou práci poděkoval.

AS UP se během prvního jednání v kalendářním roce 2024 zabýval i složením své legislativní a ekonomické komise. Poté, co byli jednotliví kandidáti a kandidátky do těchto komisí navrženi a představeni, AS UP v tajném hlasování schválil osm členů do legislativní komise a devět členů do ekonomické komise (složení komisí viz níže).

V rámci jednání se AS UP seznámil se Smlouvou o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene a dohodě o umístění stavby – posílení vedení trafostanice v areálu Olomouc-Neředín a vyjádřil se v tom smyslu, že nemá námitek. Senátoři univerzity si dále vyslechli informaci o ekonomické náročnosti a kyberbezpečnostním riziku, souvisejícím s uchováváním e-mailových kontaktů (schránek) absolventů. Kvestorka UP Petra Jungová uvedla, že nyní existuje možnost půlroční lhůty trvání těchto kontaktů zdarma. V rámci jednání vystoupil dále prorektor pro studium Vít Zouhar, který informoval senát o aktuálním stavu mikrocertifikátu (micro-credentials) na UP, přičemž akademický senát vzal tuto informaci na vědomí.

Metodice dělení příspěvku a dotací součástem UP pro rok 2024 se AS UP bude věnovat na příštím jednání, neboť rektor UP Martin Procházka tento bod během jednání z programu stáhl. V některém z příštích jednání se AS UP chce vrátit i k tématu kreditové banky. Celý program březnového zasedání AS UP by pak měl být věnován pouze vypořádání mezi PřF UP a VŠÚ CATRIN. 

Příští jednání AS UP se uskuteční 14. února. Přijatá usnesení zde. Více o AS UP zde.   

Legislativní komise AS UP: doc. Miroslav Dopita (FF), doc. Marek Jukl (PřF), Mgr. Pavel Kurfürst (LF), Mgr. Jozef Machek (FZV), prof. Damián Němec (CMTF), JUDr. Veronika Tomoszková, Ph.D.,(PF), doc. Jana Vašíčková (FTK), prof. Kateřina Vitásková (PdF).

Ekonomická komise AS UP: Mgr. Petra Gaul Aláčová, Ph.D., (FZV), Ing. Petr Bačík, Ph.D., (PF), doc. Michal Botur (PřF), doc. Jaroslav Franc (CMTF), Bc. Kateřina Kaprálová (PF), Mgr. František Kratochvíl, Ph.D., (FF), Ing. Alena Opletalová , Ph.D.,(PdF), prof. Vít Procházka (LF), doc. Zdeněk Svoboda (FTK).

To increase the quality of life of children with visual impairments through their participation in school and leisure-time physical activities is a common goal of the Centre for Adapted Physical Activities (APA) at the UP Faculty of Physical Culture and the Světluška [Firefly] project of the Czech Radio Foundation. Thanks to this cooperation, consultants will be available to pupils, their teachers, and parents who will introduce to them various support measures and movement activities adapted for people with visual impairments.

APA consultants for schoolchildren and students with visual or combined impairments will be working in five Czech regions – the South Bohemian, South Moravian, Moravian-Silesian, Olomouc and Ústí nad Labem regions – as well as in the capital city of Prague, with an overlap to the Central Bohemian region. The two-year project is meant to provide intensive support to up to 90 pupils, however counselling services will be provided to each individual out of the hundreds of such children in each region.

“We want them to develop habits leading to a healthy and active lifestyle, which is a positive prerequisite for holistic health and thus a happier life. Developing motor skills is a continuous activity, so our aim will be for the consultants to see ‘their’ pupils and work with them regularly, at least once a month. We anticipate that initially some pupils or their parents will be concerned about the risks of engaging in physical activities and questioning their benefits for the visually impaired. In some respects, it may not be an easy job for the consultants, as they also have to process the necessary administration, travel to the pupils, and attend regular meetings to share their experiences,” said Ondřej Ješina, head of the APA Centre, adding that one-time events with a broader scope of interests are also being planned, such as ski weekends for families and various trips.

Similarly, other interested parties will also be able to benefit from the counselling on how to involve pupils with visual impairments in physical activities and promote their equal access to education. The activities of the project are intended to enhance the competences of teachers, raise awareness among parents and peers, and positively influence public attitudes towards supporting the participation of people with visual impairments in physical and leisure-time activities in the widest possible context.

The APA Centre has abundant experience in promoting equal access to education for pupils with impairments, disadvantages, and other special needs through physical activities. One of them was a nationwide project supported by the Czech Ministry of Education and implemented before the Covid-19 pandemic, thanks to which agreement APA managed to anchor its consultancy in the priorities and strategic documentation of the Olomouc Region.

“We are pleased that the activities we are further developing in our region have resonated in other regions to such an extent that even three years after the end of our nationwide project, they are still asking for APA-trained staff in their region. And we are very happy that Světluška [‘Firefly’], or rather the Czech Radio Foundation, has adopted this mission, that their approach is systemic, and that they are willing to invest in this obviously meaningful project as the first foundation ever,” added Ješina.

The Czech Radio Foundation has many years of experience in supporting people with visual impairments via the Světluška project. “We at Světluška decided to systemically support the physical activities and sports of children and young people with visual impairments for several reasons. Children and young people with any handicap must not be excluded from physical education classes, and if the barrier is the lack of expertise and motivation on the part of teachers and their assistants, then we must provide them with both. Physical activities and sports are one of the paths to an independent and meaningful life, a life in which the impaired persons themselves hold the reins. And if there is a barrier to their participation in these activities, let’s build a system that will intervene in time and direct and accompany these persons from the beginning,” said Gabriela Drastichová, director of the foundation.
 

“Peer groups, teams, sports duos are all about relationships, about camaraderie, about mutual cohesion. Shared experiences in leisure sports create opportunities for development, healthy competition, and most importantly, create memories for a lifetime. And if fear of the unknown is a barrier to greater involvement of children and young people with visual impairments in sports and leisure activities in general, let’s accompany them as running and skiing guides and pilot bikers. We are extremely excited to work with the APA Centre because we are united by a common goal and determination not to be mere observers but those who make things possible,” added the director.

The two-year project of the APA Centre supported by the Světluška public collection called Systemic Support for Equal Education and Participation in Leisure Activities of Children, Pupils, and Students with Visual Impairments in the Area of Physical Literacy started at the beginning of 2024. Currently, the selection procedures for filling the positions of APA consultants in the cooperating regions are being prepared. After the necessary training and introduction, their work is expected to start in June this year, and more intensively with the start of the new school year.

The APA Centre at the Department of Adapted Physical Activities, Palacký University Olomouc Faculty of Physical Therapy, has been connecting the academic environment with the practice in the field of physical activities of people with impairments and disadvantages since 2007. Its most important activities include the creation of conditions for the creation of the position of APA consultant, the development of methodologies for supporting measures in physical education in schools, as well as various educational, popularisation, and sports events, such as the Paralympics School Day. The centre also operates a sports equipment rental service, the largest of its kind in the Czech Republic. For more information, see www.apa.upol.cz.

The Czech Radio Foundation helps to create an environment and conditions for the full development of people and their abilities, regardless of their impairments and disadvantages. It fulfils its mission through its long-term projects Světluška [Firefly] and Ježíškova vnoučata [Grandchildren of the Infant Jesus] and one-off collections that gives help where needed. Světluška has been helping people with severe visual impairments since 2003, both financially and by organising awareness-raising and experiential activities for donors. Popular events include the Night Runs for Firefly, the traditional Light for the Firefly concert, and visits to the POTMĚ Café [Café in the Dark], an extraordinary visual experience designed not only for coffee lovers. For more information, please visit nadacnifond.rozhlas.cz and svetluska.rozhlas.cz.

Zvýšit kvalitu života dětí a žáků se zrakovým postižením prostřednictvím jejich zapojení do školních i volnočasových pohybových aktivit je společným cílem Centra aplikovaných pohybových aktivit (APA) Fakulty tělesné kultury UP a projektu Světluška Nadačního fondu Českého rozhlasu. Díky této spolupráci budou žákům, jejich pedagogům i rodičům k dispozici konzultanti, kteří pomohou nejen s podpůrnými opatřeními, ale také například představí pohybové aktivity přizpůsobené pro osoby s vadou zraku.

Konzultanti APA pro děti, žáky i studenty se zrakovým či kombinovaným postižením budou při speciálně pedagogických centrech (SPC) pro zrakově postižené působit v pěti krajích – Jihočeském, Jihomoravském, Moravskoslezském, Olomouckém a Ústeckém – a v hlavním městě Praze s přesahem do středních Čech. Během dvou let se počítá s intenzivní podporou až 90 žáků, avšak poradenský servis bude poskytnut každému ze stovek takových dětí v jednotlivých regionech.

„Chceme u nich rozvinout návyky vedoucí ke zdravému a aktivnímu životnímu stylu, který je pozitivním předpokladem pro holisticky pojaté zdraví a tím i spokojenější život. Rozvoj pohybové gramotnosti je průběžná činnost, naší snahou tedy bude, aby konzultanti ‚své‘ žáky pravidelně, aspoň jednou za měsíc, viděli a pracovali s nimi. Počítáme s tím, že se zpočátku u některých žáků či jejich rodičů setkáme s obavou z rizik zapojení se do pohybových aktivit či se zpochybňováním jejich prospěšnosti pro zrakově postižené. V některých ohledech to pro konzultanty, které čeká i nutná administrativa, cestování a pravidelná setkání se sdílením zkušeností, možná nebude snadná práce,“ uvedl vedoucí Centra APA Ondřej Ješina s tím, že se chystají i jednorázové akce se širším záběrem, jako jsou například lyžařské víkendy pro rodiny nebo různé výlety.

Stejně tak poradenské činnosti konzultantů týkající se zapojení žáků se zrakovým postižením do pohybových aktivit a podpory jejich rovného přístupu ke vzdělávání budou moci využít také další zájemci. Aktivity projektu mají formovat kompetence pedagogů, rozšířit povědomí rodičů a vrstevníků i pozitivně ovlivnit postoje veřejnosti k podpoře zapojení osob se zrakovým postižením do pohybových aktivit a volnočasového vyžití v nejširších možných souvislostech.

Centrum APA má nejen v oblasti podpory rovného přístupu žáků se zdravotním postižením, znevýhodněním či jinými speciálními potřebami ke vzdělávání prostřednictvím pohybových aktivit bohaté zkušenosti, mimo jiné z celorepublikového projektu podpořeného ministerstvem školství realizovaného před pandemií covidu-19. Na jeho základě se podařilo poradenství v APA ukotvit v prioritách a strategických dokumentech Olomouckého kraje.

„Těší nás, že aktivity, které dále rozvíjíme u nás, rezonovaly v dalších krajích natolik, že i tři roky po skončení našeho celorepublikového projektu chtějí, aby u nich v regionu pracovníci zaměření na oblast APA byli. A jsme velmi rádi, že si to Světluška, respektive Nadační fond Českého rozhlasu vzal za své, že přemýšlí systémově a je ochotný jako první nadační fond vůbec do tohoto opatření, které má jednoznačně smysl, investovat,“ dodal Ondřej Ješina.

Dlouholeté zkušenosti s podporou osob se zrakovým postižením má i Nadační fond Českého rozhlasu, prostřednictvím projektu Světluška. „Pro systémovou podporu pohybových aktivit a sportu dětí a mládeže se zrakovým postižením jsme se ve Světlušce rozhodli hned z několika důvodů. Děti a mládež s jakýmkoliv handicapem nesmí být vyčleňovány z hodin tělesné výchovy, a pokud je bariérou nedostatečná odbornost a motivace pedagogických pracovníků a asistentů pedagoga, pak jim obojí musíme dodat. Pohybové aktivity a sport jsou jednou z cest, které vedou k samostatnému a smysluplnému životu, k životu, jehož otěže třímá sám člověk s handicapem. A pokud je bariérou k jeho zapojení do těchto aktivit, pojďme vybudovat systém, který takového člověka včas zachytí, nasměruje a doprovodí v začátcích,“ řekla ředitelka fondu Gabriela Drastichová.  

„Vrstevnické skupiny, týmy, sportovní dvojice jsou o vztazích, o kamarádství, o vzájemné soudržnosti. Společné zážitky při volnočasovém sportu vytvářejí příležitosti pro rozvoj, zdravé soupeření, a hlavně vytvářejí vzpomínky na celý život. A pokud je bariérou k většímu zapojení dětí a mládeže se zrakovým handicapem do sportovních a obecně volnočasových kroužků obava z neznámého, pojďme je doprovodit jako traséři při běhu, piloti na kole či vodiči v bílé stopě. Na spolupráci s Centrem APA se nesmírně těšíme, protože nás spojuje společný cíl a odhodlání nebýt pozorovateli, ale hybateli,“ doplnila ředitelka.

Dvouletý projekt Centra APA podpořený z veřejné sbírky Světluška nazvaný Systémová podpora pro rovnoprávné vzdělávání a zapojení se do volnočasových aktivit dětí, žáků a studentů se zrakovým postižením v oblasti pohybové gramotnosti odstartoval se začátkem roku 2024. V současné době se připravují výběrová řízení na obsazení pozice konzultantů APA ve spolupracujících regionech. Po nezbytném proškolení a uvedení do problematiky se zahájení jejich práce očekává v červnu letošního roku, intenzivněji pak se začátkem nového školního roku.

Centrum APA při katedře aplikovaných pohybových aktivit FTK UP od roku 2007 propojuje akademické prostředí s praxí v oblasti pohybových aktivit osob se zdravotním postižením či znevýhodněním. Mezi jeho nejvýznamnější aktivity patří vytvoření podmínek pro vznik pracovní pozice konzultant APA, tvorba metodik pro podpůrná opatření ve školní tělesné výchově, také nejrůznější vzdělávací, popularizační či sportovní akce, jako je například program Paralympijský školní den. Centrum provozuje půjčovnu sportovně-kompenzačních pomůcek, největší svého druhu v ČR. Více na www.apa.upol.cz.

Nadační fond Českého rozhlasu pomáhá vytvářet prostředí a podmínky pro plnohodnotný rozvoj člověka a jeho schopností, bez ohledu na jeho postižení či znevýhodnění. Své poslání naplňuje prostřednictvím dlouhodobých projektů Světluška a Ježíškova vnoučata a jednorázových sbírek, které pomáhají tam, kde je potřeba. Světluška pomáhá už od roku 2003 lidem s těžkým zrakovým postižením, a to jak finančně, tak pořádáním osvětových či zážitkových aktivit pro dárce. Oblíbené jsou například Noční běhy pro Světlušku, tradiční koncert Světlo pro Světlušku a neobvyklé zážitky nabízí nejen milovníkům kávy Kavárna POTMĚ. Více na nadacnifond.rozhlas.cz, resp. svetluska.rozhlas.cz.

Zvýšit kvalitu života dětí a žáků se zrakovým postižením prostřednictvím jejich zapojení do školních i volnočasových pohybových aktivit je společným cílem Centra aplikovaných pohybových aktivit (APA) Fakulty tělesné kultury UP a projektu Světluška Nadačního fondu Českého rozhlasu. Díky této spolupráci budou žákům, jejich pedagogům i rodičům k dispozici konzultanti, kteří pomohou nejen s podpůrnými opatřeními, ale také například představí pohybové aktivity přizpůsobené pro osoby s vadou zraku.

Konzultanti APA pro děti, žáky i studenty se zrakovým či kombinovaným postižením budou při speciálně pedagogických centrech (SPC) pro zrakově postižené působit v pěti krajích – Jihočeském, Jihomoravském, Moravskoslezském, Olomouckém a Ústeckém – a v hlavním městě Praze s přesahem do středních Čech. Během dvou let se počítá s intenzivní podporou až 90 žáků, avšak poradenský servis bude poskytnut každému ze stovek takových dětí v jednotlivých regionech.

„Chceme u nich rozvinout návyky vedoucí ke zdravému a aktivnímu životnímu stylu, který je pozitivním předpokladem pro holisticky pojaté zdraví a tím i spokojenější život. Rozvoj pohybové gramotnosti je průběžná činnost, naší snahou tedy bude, aby konzultanti ‚své‘ žáky pravidelně, aspoň jednou za měsíc, viděli a pracovali s nimi. Počítáme s tím, že se zpočátku u některých žáků či jejich rodičů setkáme s obavou z rizik zapojení se do pohybových aktivit či se zpochybňováním jejich prospěšnosti pro zrakově postižené. V některých ohledech to pro konzultanty, které čeká i nutná administrativa, cestování a pravidelná setkání se sdílením zkušeností, možná nebude snadná práce,“ uvedl vedoucí Centra APA Ondřej Ješina s tím, že se chystají i jednorázové akce se širším záběrem, jako jsou například lyžařské víkendy pro rodiny nebo různé výlety.

Stejně tak poradenské činnosti konzultantů týkající se zapojení žáků se zrakovým postižením do pohybových aktivit a podpory jejich rovného přístupu ke vzdělávání budou moci využít také další zájemci. Aktivity projektu mají formovat kompetence pedagogů, rozšířit povědomí rodičů a vrstevníků i pozitivně ovlivnit postoje veřejnosti k podpoře zapojení osob se zrakovým postižením do pohybových aktivit a volnočasového vyžití v nejširších možných souvislostech.

Centrum APA má nejen v oblasti podpory rovného přístupu žáků se zdravotním postižením, znevýhodněním či jinými speciálními potřebami ke vzdělávání prostřednictvím pohybových aktivit bohaté zkušenosti, mimo jiné z celorepublikového projektu podpořeného ministerstvem školství realizovaného před pandemií covidu-19. Na jeho základě se podařilo poradenství v APA ukotvit v prioritách a strategických dokumentech Olomouckého kraje.

„Těší nás, že aktivity, které dále rozvíjíme u nás, rezonovaly v dalších krajích natolik, že i tři roky po skončení našeho celorepublikového projektu chtějí, aby u nich v regionu pracovníci zaměření na oblast APA byli. A jsme velmi rádi, že si to Světluška, respektive Nadační fond Českého rozhlasu vzal za své, že přemýšlí systémově a je ochotný jako první nadační fond vůbec do tohoto opatření, které má jednoznačně smysl, investovat,“ dodal Ondřej Ješina.

Dlouholeté zkušenosti s podporou osob se zrakovým postižením má i Nadační fond Českého rozhlasu, prostřednictvím projektu Světluška. „Pro systémovou podporu pohybových aktivit a sportu dětí a mládeže se zrakovým postižením jsme se ve Světlušce rozhodli hned z několika důvodů. Děti a mládež s jakýmkoliv handicapem nesmí být vyčleňovány z hodin tělesné výchovy, a pokud je bariérou nedostatečná odbornost a motivace pedagogických pracovníků a asistentů pedagoga, pak jim obojí musíme dodat. Pohybové aktivity a sport jsou jednou z cest, které vedou k samostatnému a smysluplnému životu, k životu, jehož otěže třímá sám člověk s handicapem. A pokud je bariérou k jeho zapojení do těchto aktivit, pojďme vybudovat systém, který takového člověka včas zachytí, nasměruje a doprovodí v začátcích,“ řekla ředitelka fondu Gabriela Drastichová.  

„Vrstevnické skupiny, týmy, sportovní dvojice jsou o vztazích, o kamarádství, o vzájemné soudržnosti. Společné zážitky při volnočasovém sportu vytvářejí příležitosti pro rozvoj, zdravé soupeření, a hlavně vytvářejí vzpomínky na celý život. A pokud je bariérou k většímu zapojení dětí a mládeže se zrakovým handicapem do sportovních a obecně volnočasových kroužků obava z neznámého, pojďme je doprovodit jako traséři při běhu, piloti na kole či vodiči v bílé stopě. Na spolupráci s Centrem APA se nesmírně těšíme, protože nás spojuje společný cíl a odhodlání nebýt pozorovateli, ale hybateli,“ doplnila ředitelka.

Dvouletý projekt Centra APA podpořený z veřejné sbírky Světluška nazvaný Systémová podpora pro rovnoprávné vzdělávání a zapojení se do volnočasových aktivit dětí, žáků a studentů se zrakovým postižením v oblasti pohybové gramotnosti odstartoval se začátkem roku 2024. V současné době se připravují výběrová řízení na obsazení pozice konzultantů APA ve spolupracujících regionech. Po nezbytném proškolení a uvedení do problematiky se zahájení jejich práce očekává v červnu letošního roku, intenzivněji pak se začátkem nového školního roku.

Centrum APA při katedře aplikovaných pohybových aktivit FTK UP od roku 2007 propojuje akademické prostředí s praxí v oblasti pohybových aktivit osob se zdravotním postižením či znevýhodněním. Mezi jeho nejvýznamnější aktivity patří vytvoření podmínek pro vznik pracovní pozice konzultant APA, tvorba metodik pro podpůrná opatření ve školní tělesné výchově, také nejrůznější vzdělávací, popularizační či sportovní akce, jako je například program Paralympijský školní den. Centrum provozuje půjčovnu sportovně-kompenzačních pomůcek, největší svého druhu v ČR. Více na www.apa.upol.cz.

Nadační fond Českého rozhlasu pomáhá vytvářet prostředí a podmínky pro plnohodnotný rozvoj člověka a jeho schopností, bez ohledu na jeho postižení či znevýhodnění. Své poslání naplňuje prostřednictvím dlouhodobých projektů Světluška a Ježíškova vnoučata a jednorázových sbírek, které pomáhají tam, kde je potřeba. Světluška pomáhá už od roku 2003 lidem s těžkým zrakovým postižením, a to jak finančně, tak pořádáním osvětových či zážitkových aktivit pro dárce. Oblíbené jsou například Noční běhy pro Světlušku, tradiční koncert Světlo pro Světlušku a neobvyklé zážitky nabízí nejen milovníkům kávy Kavárna POTMĚ. Více na nadacnifond.rozhlas.cz, resp. svetluska.rozhlas.cz.

Na svém prvním jednání v kalendářním roce 2024 schválil Akademický senát Pedagogické fakulty UP Plán realizace strategického záměru vzdělávací a tvůrčí činnosti PdF UP na rok 2024. Přijal i nové složení své ekonomické a legislativní komise.

Během lednového jednání se Akademický senát Pedagogické fakulty UP věnoval Plánu realizace strategického záměru vzdělávací a tvůrčí činnosti PdF UP na rok 2024. Dokument představil a před senátory a senátorkami komentoval děkan fakulty Vojtech Regec, který mimo jiné připomněl jeho koncepci na celouniverzitní úrovni i jeho každoroční aktualizace. Po krátké debatě Akademický senát PdF UP plán schválil, a to ve znění úprav, které na zasedání předložil děkan Vojtech Regec.

Senátoři pedagogické fakulty se během jednání věnovali i složení ekonomické a legislativní komise AS PdF UP. Rozhodli o tom, že ekonomická komise bude pracovat v devítičlenném složení, legislativní komise pak ve složení jedenáctičlenném (složení komisí viz níže).

V rámci jednání informoval děkan fakulty Vojtech Regec senátory o chystaném Dni otevřených dveří a zmínil, že už nyní má fakulta o čtyři sta přihlášek více než loni. Vzpomněl i vznikající nové webové stránky fakulty a probíhající evaluaci. Dále hovořil o změně národních podmínek a pravidel v tvorbě Sociálního fondu či o nově vzniklé vnitřní normě PdF UP Ochránce práv na Pedagogické fakultě UP (PdF-B-23/16). První dva kandidáty (vždy muž a žena) by podle stanoveného harmonogramu měl děkan fakulty jmenovat 24. dubna (volby se uskuteční ve dnech od 2. do 7. dubna).

V další části jednání vyvolala mezi senátory debatu studentská kurie AS PdF UP, a to na téma státní závěrečné zkoušky. Na základě průzkumu, který mezi studujícími provedl studentský senátor Dominik Voráč, se diskutovalo o nespokojenosti s organizací státních závěrečných zkoušek a přístupem některých pedagogů. V zmiňovaném průzkumu se vyjádřilo 178 posluchačů a posluchaček. Tématu přislíbila pozornost proděkanka pro studium Radka Dofková.

Ekonomická komise AS PdF UP: prof. Kamil Kopecký (předseda), Ing. Alena Opletalová, Ph.D., Mgr. Filip Krejčí, Ph.D., Mgr. David Nocar, Ph.D., PhDr. Lucia Pastieriková, Ph.D., Mgr. Veronika Růžičková, Ph.D., Mgr. Jakub Vávra, Ph.D., PhDr. Pavel Kopeček, Ph.D., Mgr. Monika Ptáčková.

Legislativní komise AS PdF UP: prof. Kateřina Vitásková (předsedkyně), doc. Jiří Langer, prof. Jan Michalík, Mgr. Pavel Neumeister, Ph.D., Mgr. Josef Nevařil, Ph.D., JUDr. Zdenka Nováková, Ph.D., Mgr. Jaromír Synek, Ph.D., Mgr. Veronika Růžičková, Ph.D., doc. Antonín Staněk, Bc. Tomáš Holada, Bc. Matěj Šerák.

Na svém prvním jednání v kalendářním roce 2024 schválil Akademický senát Pedagogické fakulty UP Plán realizace strategického záměru vzdělávací a tvůrčí činnosti PdF UP na rok 2024. Přijal i nové složení své ekonomické a legislativní komise.

Během lednového jednání se Akademický senát Pedagogické fakulty UP věnoval Plánu realizace strategického záměru vzdělávací a tvůrčí činnosti PdF UP na rok 2024. Dokument představil a před senátory a senátorkami komentoval děkan fakulty Vojtech Regec, který mimo jiné připomněl jeho koncepci na celouniverzitní úrovni i jeho každoroční aktualizace. Po krátké debatě Akademický senát PdF UP plán schválil, a to ve znění úprav, které na zasedání předložil děkan Vojtech Regec.

Senátoři pedagogické fakulty se během jednání věnovali i složení ekonomické a legislativní komise AS PdF UP. Rozhodli o tom, že ekonomická komise bude pracovat v devítičlenném složení, legislativní komise pak ve složení jedenáctičlenném (složení komisí viz níže).

V rámci jednání informoval děkan fakulty Vojtech Regec senátory o chystaném Dni otevřených dveří a zmínil, že už nyní má fakulta o čtyři sta přihlášek více než loni. Vzpomněl i vznikající nové webové stránky fakulty a probíhající evaluaci. Dále hovořil o změně národních podmínek a pravidel v tvorbě Sociálního fondu či o nově vzniklé vnitřní normě PdF UP Ochránce práv na Pedagogické fakultě UP (PdF-B-23/16). První dva kandidáty (vždy muž a žena) by podle stanoveného harmonogramu měl děkan fakulty jmenovat 24. dubna (volby se uskuteční ve dnech od 2. do 7. dubna).

V další části jednání vyvolala mezi senátory debatu studentská kurie AS PdF UP, a to na téma státní závěrečné zkoušky. Na základě průzkumu, který mezi studujícími provedl studentský senátor Dominik Voráč, se diskutovalo o nespokojenosti s organizací státních závěrečných zkoušek a přístupem některých pedagogů. V zmiňovaném průzkumu se vyjádřilo 178 posluchačů a posluchaček. Tématu přislíbila pozornost proděkanka pro studium Radka Dofková.

Ekonomická komise AS PdF UP: prof. Kamil Kopecký (předseda), Ing. Alena Opletalová, Ph.D., Mgr. Filip Krejčí, Ph.D., Mgr. David Nocar, Ph.D., PhDr. Lucia Pastieriková, Ph.D., Mgr. Veronika Růžičková, Ph.D., Mgr. Jakub Vávra, Ph.D., PhDr. Pavel Kopeček, Ph.D., Mgr. Monika Ptáčková.

Legislativní komise AS PdF UP: prof. Kateřina Vitásková (předsedkyně), doc. Jiří Langer, prof. Jan Michalík, Mgr. Pavel Neumeister, Ph.D., Mgr. Josef Nevařil, Ph.D., JUDr. Zdenka Nováková, Ph.D., Mgr. Jaromír Synek, Ph.D., Mgr. Veronika Růžičková, Ph.D., doc. Antonín Staněk, Bc. Tomáš Holada, Bc. Matěj Šerák.

Týden nabitý exkurzemi, praxí i přednáškami mají za sebou studenti z University of Nebraska at Kearney. Ve spolupráci Fakulty zdravotnických věd UP a Fakultní nemocnice Olomouc pro ně byl připravený pestrý program, během něhož se podívali na vybrané kliniky a oddělení a dozvěděli se řadu zajímavých informací. A také se vůbec poprvé v životě projeli tramvají.

Po roce se fakulta zdravotnických věd opět stala hostitelem studentů ošetřovatelství z nebraské univerzity. Přípravy akce začaly již loni v srpnu. „Studenti, kteří navštívili naši fakultu vloni, inspirovali bohatými zkušenostmi a spoustou pozitivních zážitků nové uchazeče. Akademici z fakulty zdravotnických věd pak zájemce z řad amerických studentů motivovali prostřednictvím prezentací,“ přiblížila přednostka Ústavu ošetřovatelství Daniela Bartoníčková. „Během podzimu jsme ladili harmonogram celého pobytu v České republice. Bylo třeba vyřídit spoustu věcí, od naplánování transferu z letiště na místo ubytování přes zařízení všech potřebných smluv a povolení po akceptaci amerických studentů jako studentů olomoucké univerzity po celou dobu pobytu. Nejen s tím nám velmi pomohla referentka pro zahraniční vztahy Irena Jedličková,“ doplnila za organizátory Petra Kašparová z Ústavu ošetřovatelství.

Program sestavili zástupci fakulty zdravotnických věd s kolegy z partnerské Fakultní nemocnice Olomouc tak, aby byla zastoupena teoretická a praktická část a rovněž exkurze. „V rámci přednášky připravené kolegyní Petrou Kašparovou se studenti mohli dozvědět o uplatnitelnosti sester, prestiži tohoto povolání i o problematice zdravotního pojištění u nás. Kolegyně Petra Gaul Aláčová z Ústavu klinické rehabilitace pak studentům prezentovala vedle teoretické části také praktické aplikace v rámci fyzioterapeutických přístupů,“ uvedla Daniela Bartoníčková.

Během exkurzí ve Fakultní nemocnici Olomouc studenty provázela koordinátorka Dobrovolnického centra FNOL Marija Aleksićová. „Nejprve jsme navštívili centrální halu ve vestibulu budovy A, kde se nachází Lékárna 24 a příjmové ambulance. Následně jsme absolvovali prohlídku urgentního příjmu se čtyřiadvacetihodinovým provozem. Také jsme měli možnost se jít podívat na heliport, kde přistávají vrtulníky Letecké záchranné služby. Jde o významný architektonický prvek nemocničního komplexu a současně pozoruhodné vyhlídkové místo. Na Transfuzním oddělení jsme se dozvěděli detaily o výrobě základních i speciálních transfuzních přípravků. V programu byla rovněž návštěva budova Dětské kliniky a moderní budova Hemato-onkologického stacionáře a ambulance. Studenty velmi zaujala potrubní pošta, největší systém tohoto charakteru v republice, stejně jako prohlídka Kliniky nukleární medicíny,“ zmínila Marija Aleksićová.

Klinická stáž studentů probíhala na Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, I. chirurgické klinice a II. interní klinice. „Studenti mohli poznat a v praxi vidět, jaké kompetence má všeobecná sestra v České republice, jaká je role sestry a dalších nelékařských zdravotnických pracovníků při poskytování ošetřovatelské péče o dospělého pacienta,“ sdělila proděkanka pro praktickou výuku a náměstkyně nelékařských oborů FNOL Andrea Drobiličová.

Významnou pomoc během celého pobytu poskytli americkým studentům jejich průvodci neboli „badíci“ Lucie Doležalová, Dominika Dvořáková, Pavla Macečková a Petr Křižalkovič. Starali se o ně už od příletu do Vídně a doprovázeli je také centrem Prahy předtím, než američtí studenti nasedli na zpáteční let. „Za mě bylo setkání se studenty z Nebrasky velmi poučné. Seznámili jsme se s odlišnou kulturou, jiným vzdělávacím systémem a sdíleli mezi sebou názory na daná témata,“ uvedla Dominika Dvořáková, studentka 2. ročníku fyzioterapie. „V Olomouci jsme jim pomohli s ubytováním na vysokoškolských kolejích, vysvětlili jsme jim také, jak u nás funguje hromadná doprava. Nejvíce je zaujaly tramvaje, které viděli poprvé v životě. Starali jsme se o studenty nejen v Olomouci, ale také v Praze před jejich odletem domů. Podařilo se nám je, i s pomocí internetového průvodce, zavést na ta nejzajímavější místa v historickém centru města,“ doplnila Lucie Doležalová, studentka 2. ročníku všeobecného ošetřovatelství.

Pro americké studenty to byla vůbec první návštěva Evropy a z Olomouce odjížděli jednoznačně nadšení. „Během pobytu jsem měla možnost zažít denní chod vaší nemocnice a dostat se na oddělení, na které zatím jako studentka nemám u nás doma přístup. Všichni byli velmi nápomocní a ochotní, navíc mají dobrou angličtinu a bez problémů mi zodpověděli všechno, co jsem potřebovala vědět. Byla to pro mě určitě přínosná zkušenost. Olomouc je překrásné město, zdejší architektura je úplně jiná než ta americká. Úplně mě uchvátilo, že vše je tady v docházkové vzdálenosti – v Nebrasce všichni jezdí autem, aby se dostali, kam potřebují. Určitě bych se sem někdy ráda vrátila, až bude teplejší počasí,“ řekla Erin Jensen z nebraské univerzity.

„V souvislosti s organizací návštěvy amerických studentů bych velmi ráda poděkovala Petře Kašparové a Ireně Jedličkové za perfektní organizaci. Velký dík patří rovněž proděkance a náměstkyni Andree Drobiličové a Mariji Aleksićové, a to nejen za celkovou koordinaci a pomoc při přípravách klinické stáže, ale také za program exkurzí ve Fakultní nemocnici Olomouc. V neposlední řadě bych ráda poděkovala našim studentům a mentorům, kteří se hostům velmi intenzivně věnovali. Doufám, že pobyt studentů z USA byl přínosný i pro naše akademiky, kteří měli možnost zúčastnit se workshopu na téma Global Health Issues vedeného proděkankou pro internacionalizaci Jarmilou Zimmermannovou. Pevně věřím, že navázaná spolupráce bude opět úspěšně pokračovat i v příštím roce,“ zdůraznila Daniela Bartoníčková.

Týden nabitý exkurzemi, praxí i přednáškami mají za sebou studenti z University of Nebraska at Kearney. Ve spolupráci Fakulty zdravotnických věd UP a Fakultní nemocnice Olomouc pro ně byl připravený pestrý program, během něhož se podívali na vybrané kliniky a oddělení a dozvěděli se řadu zajímavých informací. A také se vůbec poprvé v životě projeli tramvají.

Po roce se fakulta zdravotnických věd opět stala hostitelem studentů ošetřovatelství z nebraské univerzity. Přípravy akce začaly již loni v srpnu. „Studenti, kteří navštívili naši fakultu vloni, inspirovali bohatými zkušenostmi a spoustou pozitivních zážitků nové uchazeče. Akademici z fakulty zdravotnických věd pak zájemce z řad amerických studentů motivovali prostřednictvím prezentací,“ přiblížila přednostka Ústavu ošetřovatelství Daniela Bartoníčková. „Během podzimu jsme ladili harmonogram celého pobytu v České republice. Bylo třeba vyřídit spoustu věcí, od naplánování transferu z letiště na místo ubytování přes zařízení všech potřebných smluv a povolení po akceptaci amerických studentů jako studentů olomoucké univerzity po celou dobu pobytu. Nejen s tím nám velmi pomohla referentka pro zahraniční vztahy Irena Jedličková,“ doplnila za organizátory Petra Kašparová z Ústavu ošetřovatelství.

Program sestavili zástupci fakulty zdravotnických věd s kolegy z partnerské Fakultní nemocnice Olomouc tak, aby byla zastoupena teoretická a praktická část a rovněž exkurze. „V rámci přednášky připravené kolegyní Petrou Kašparovou se studenti mohli dozvědět o uplatnitelnosti sester, prestiži tohoto povolání i o problematice zdravotního pojištění u nás. Kolegyně Petra Gaul Aláčová z Ústavu klinické rehabilitace pak studentům prezentovala vedle teoretické části také praktické aplikace v rámci fyzioterapeutických přístupů,“ uvedla Daniela Bartoníčková.

Během exkurzí ve Fakultní nemocnici Olomouc studenty provázela koordinátorka Dobrovolnického centra FNOL Marija Aleksićová. „Nejprve jsme navštívili centrální halu ve vestibulu budovy A, kde se nachází Lékárna 24 a příjmové ambulance. Následně jsme absolvovali prohlídku urgentního příjmu se čtyřiadvacetihodinovým provozem. Také jsme měli možnost se jít podívat na heliport, kde přistávají vrtulníky Letecké záchranné služby. Jde o významný architektonický prvek nemocničního komplexu a současně pozoruhodné vyhlídkové místo. Na Transfuzním oddělení jsme se dozvěděli detaily o výrobě základních i speciálních transfuzních přípravků. V programu byla rovněž návštěva budova Dětské kliniky a moderní budova Hemato-onkologického stacionáře a ambulance. Studenty velmi zaujala potrubní pošta, největší systém tohoto charakteru v republice, stejně jako prohlídka Kliniky nukleární medicíny,“ zmínila Marija Aleksićová.

Klinická stáž studentů probíhala na Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, I. chirurgické klinice a II. interní klinice. „Studenti mohli poznat a v praxi vidět, jaké kompetence má všeobecná sestra v České republice, jaká je role sestry a dalších nelékařských zdravotnických pracovníků při poskytování ošetřovatelské péče o dospělého pacienta,“ sdělila proděkanka pro praktickou výuku a náměstkyně nelékařských oborů FNOL Andrea Drobiličová.

Významnou pomoc během celého pobytu poskytli americkým studentům jejich průvodci neboli „badíci“ Lucie Doležalová, Dominika Dvořáková, Pavla Macečková a Petr Křižalkovič. Starali se o ně už od příletu do Vídně a doprovázeli je také centrem Prahy předtím, než američtí studenti nasedli na zpáteční let. „Za mě bylo setkání se studenty z Nebrasky velmi poučné. Seznámili jsme se s odlišnou kulturou, jiným vzdělávacím systémem a sdíleli mezi sebou názory na daná témata,“ uvedla Dominika Dvořáková, studentka 2. ročníku fyzioterapie. „V Olomouci jsme jim pomohli s ubytováním na vysokoškolských kolejích, vysvětlili jsme jim také, jak u nás funguje hromadná doprava. Nejvíce je zaujaly tramvaje, které viděli poprvé v životě. Starali jsme se o studenty nejen v Olomouci, ale také v Praze před jejich odletem domů. Podařilo se nám je, i s pomocí internetového průvodce, zavést na ta nejzajímavější místa v historickém centru města,“ doplnila Lucie Doležalová, studentka 2. ročníku všeobecného ošetřovatelství.

Pro americké studenty to byla vůbec první návštěva Evropy a z Olomouce odjížděli jednoznačně nadšení. „Během pobytu jsem měla možnost zažít denní chod vaší nemocnice a dostat se na oddělení, na které zatím jako studentka nemám u nás doma přístup. Všichni byli velmi nápomocní a ochotní, navíc mají dobrou angličtinu a bez problémů mi zodpověděli všechno, co jsem potřebovala vědět. Byla to pro mě určitě přínosná zkušenost. Olomouc je překrásné město, zdejší architektura je úplně jiná než ta americká. Úplně mě uchvátilo, že vše je tady v docházkové vzdálenosti – v Nebrasce všichni jezdí autem, aby se dostali, kam potřebují. Určitě bych se sem někdy ráda vrátila, až bude teplejší počasí,“ řekla Erin Jensen z nebraské univerzity.

„V souvislosti s organizací návštěvy amerických studentů bych velmi ráda poděkovala Petře Kašparové a Ireně Jedličkové za perfektní organizaci. Velký dík patří rovněž proděkance a náměstkyni Andree Drobiličové a Mariji Aleksićové, a to nejen za celkovou koordinaci a pomoc při přípravách klinické stáže, ale také za program exkurzí ve Fakultní nemocnici Olomouc. V neposlední řadě bych ráda poděkovala našim studentům a mentorům, kteří se hostům velmi intenzivně věnovali. Doufám, že pobyt studentů z USA byl přínosný i pro naše akademiky, kteří měli možnost zúčastnit se workshopu na téma Global Health Issues vedeného proděkankou pro internacionalizaci Jarmilou Zimmermannovou. Pevně věřím, že navázaná spolupráce bude opět úspěšně pokračovat i v příštím roce,“ zdůraznila Daniela Bartoníčková.

During their evolution, carnivorous plants have developed various ways of regulating the digestion of their prey. Some carnivores activate a sophisticated system of digestive enzyme production using phytohormones once an insect is trapped. Other carnivorous plants, however, produce digestive enzymes without the need for external stimuli. This was discovered by UP Faculty of Science scientists from the Department of Biophysics.

The results of their long-term research on the regulation of digestion in various lineages of carnivorous plants were published in the renowned Journal of Experimental Botany, in which they earned a commentary from world-renowned plant physiologist Joanne Chory of the Salk Institute for Biological Studies in the United States and made the cover of the issue. The article subsequently caught the attention of the scientific editors in a paper published in Nature Plants journal.

During their evolution, carnivorous plants have responded to nutrient deficiencies in the soil, evolving at least eleven times independently in different lineages. They are therefore a textbook example of “convergent evolution”, a process by which unrelated organisms living in the same environment develop similar adaptations. One example would be a whale, which looks like a fish because it lives in water, but is actually a mammal. In the case of carnivorous plants, the ability to lure, capture and digest animal prey, from which carnivorous plants obtain the nutrients necessary for their growth and reproduction, has repeatedly evolved in nutrient-deficient environments.

Andrej Pavlovič from the Department of Biophysics has devoted himself to the issue of digestion of carnivorous plants for some time. “Around 2013, together with colleagues from the Laboratory of Growth Regulators, we discovered that iconic and well-known carnivorous plants such as the flytrap (Dionaea) and sundew (Drosera) use phytohormones from the jasmonate class to regulate the production of digestive enzymes,” he said.

Jasmonates commonly serve to activate plants’ defense mechanisms. They usually accumulate after an attack by a pathogenic organism or herbivore and then activate the synthesis of defence molecules directed against these organisms. “For example, increased jasmonate-induced synthesis of nicotine in tobacco is well known. It may be advantageous for smokers, but caterpillars do not like a leaf with a high concentration of nicotine so much. The tobacco plant defends itself against insect pests this way,” explained Pavlovič.

Less well known is, for example, increased production of the enzyme chitinase, which digests the cell walls of pathogenic fungi composed of chitin. However, chitin is also contained in the outer exoskeleton of insects. Carnivorous plants have therefore adopted this defensive signalling pathway, but instead of using it to defend, they use it to attack. “Once an insect comes into contact with the deadly leaves of a sundew or flytrap, mechanical stimuli in the plant induce electrical signals that initiate the production of jasmonates, which then synthesize digestive enzymes, including chitinases, that rapidly digest the prey’s body,” said the scientist.

These carnivorous plants have thus perfectly copied the defensive reactions of plants, in which the accumulation of jasmonates is also often preceded by the generation of electrical signals, especially after an attack by an herbivore. “However, the new publication shows that this strategy evolved only once in carnivorous plants, about 85 million years ago in the order Caryophyllales. Other evolutionarily younger carnivorous plants do not use jasmonates to regulate the secretion of digestive enzymes. Instead, they synthesize digestive enzymes without any stimuli or their secretion is regulated developmentally – ontogenically. Why this is the case remains a mystery,” added Pavlovič.

According to Pavlovič, the evolution of the regulation of the digestive system of carnivorous plants is apparently not as straightforward as scientists had previously assumed. Despite the convergent evolution that guided the development of carnivorous plants as a whole in nutrient-poor environments, individual evolutionary lineages of carnivorous plants were likely subjected to different environmental selection pressures, leading to different ways of regulating the digestion of animal prey, despite using very similar enzymes. “The initial discovery of the function of jasmonates in carnivory regulation is thus the exception rather than the rule,” pointed out Carl Procko and Joanne Chory in their commentary.

Masožravé rostliny si během svého vývoje osvojily různé způsoby regulace trávení kořisti. Některé masožravky poté, co v jejich pasti uvízne hmyz, aktivují pomocí fytohormonů důmyslný systém tvorby trávicích enzymů. Jiné masožravé rostliny trávicí enzymy naopak produkují bez nutnosti vnějšího podnětu. Zjistili to vědci z katedry biofyziky přírodovědecké fakulty.

Výsledky jejich dlouholetého výzkumu zaměřeného na regulaci trávení u různých linií masožravých rostlin byly publikovány v renomovaném časopisu Journal of Experimental Botany, ve kterém si vysloužil komentář od světově uznávané rostlinné fyzioložky Joanne Chory ze Salk Institute for Biological Studies ve Spojených státech amerických a dostal se i na titulní stránku tohoho čísla. Článek následně upoutal pozornost vědeckých redaktorů v příspěvku publikovaném v časopisu Nature Plants.

Masožravé rostliny při své evoluci reagovaly na nedostatek živin v půdě, přičemž se vyvinuly minimálně jedenáctkrát nezávisle na sobě v různých vývojových liniích. Jsou tedy učebnicovým příkladem tzv. konvergentní evoluce, což je proces, při kterém si navzájem nepříbuzné organismy žijící ve stejném prostředí vyvíjí podobné adaptace. Příkladem může být velryba, která sice vypadá jako ryba, protože žije ve vodě, ve skutečnosti je však savec. V případě masožravých rostlin se v prostředí s nedostatkem živin opakovaně vyvinula schopnost vábit, chytat a strávit živočišnou kořist, ze které masožravé rostliny získávají živiny nutné ke svému růstu a reprodukci.

Andrej Pavlovič z katedry biofyziky se problematice trávení masožravých rostlin věnuje dlouhodobě. „Přibližně v roce 2013 jsme spolu s kolegy z Laboratoře růstových regulátorů zjistili, že ikonické a dobře známé masožravé rostliny, jako je mucholapka (Dionaea) a rosnatka (Drosera), využívají na regulaci tvorby trávicích enzymů fytohormony ze skupiny jasmonátů," uvedl.

Jasmonáty běžně v rostlinách slouží pro aktivaci jejich obranných mechanismů. Obvykle se akumulují po útoku patogenního organismu nebo býložravce a poté aktivují syntézu obranných molekul namířených proti těmto organismům. „Dobře známá je například jasmonáty indukovaná zvýšená syntéza nikotinu v tabáku. Je možná výhodná pro kuřáky, ale housence list s vysokou koncentrací nikotinu až tak moc nechutná. Rostlina tabáku se tímto způsobem brání hmyzím škůdcům,“ vysvětlil Andrej Pavlovič.

Méně známá je například zvýšená tvorba enzymu chitinázy, který tráví buňkové stěny patogenních hub složené právě z chitinu. Chitin ale obsahuje i vnější exoskelet hmyzu. Masožravé rostliny si proto během evoluce osvojily tuto obrannou signální dráhu, kterou ale místo k defenzivě využívají k útoku. „Jakmile se dostane hmyz do kontaktu se smrtonosnými listy rosnatky nebo mucholapky, tak mechanické podněty v rostlině indukují elektrické signály, které iniciují tvorbu jasmonátů a ty poté syntézu trávicích enzymů včetně chitináz, které tělo kořisti rychle stráví," řekl vědec.

Tyto masožravé rostliny tedy dokonale okopírovaly obranné reakce rostlin, u kterých akumulaci jasmonátů taktéž často předchází tvorba elektrických signálů, a to zejména po útoku býložravce. „Nová publikace však ukazuje, že tato strategie se u masožravých rostlin vyvinula pouze jednou před zhruba 85 miliony let v řádu hvozdíkotvaré (Caryophyllales). Ostatní evolučně mladší masožravé rostliny jasmonáty na regulaci sekrece trávicích enzymů nevyužívají. Místo toho syntetizují trávicí enzymy bez jakéhokoliv podnětu nebo je jejich sekrece regulovaná vývojově – ontogenicky. Proč tomu tak je, zůstává záhadou,“ dodal Andrej Pavlovič.

Evoluce regulace systému trávení masožravých rostlin podle Andreje Pavloviče zřejmě není tak přímočará, jak vědci dříve předpokládali. Navzdory konvergentní evoluci, která řídila vývoj masožravých rostlin jako celku v prostředí chudém na živiny, byly jednotlivé vývojové linie masožravých rostlin pravděpodobně vystaveny různému selekčnímu tlaku prostředí, což vedlo k odlišným způsobům regulace trávení živočišné kořisti, přestože používají velmi podobné enzymy. „Prvotní objev funkce jasmonátů při regulaci masožravosti je tedy spíše výjimkou než pravidlem,“ upozornili také Carl Procko a Joanne Chory ve svém komentáři.

Masožravé rostliny si během svého vývoje osvojily různé způsoby regulace trávení kořisti. Některé masožravky poté, co v jejich pasti uvízne hmyz, aktivují pomocí fytohormonů důmyslný systém tvorby trávicích enzymů. Jiné masožravé rostliny trávicí enzymy naopak produkují bez nutnosti vnějšího podnětu. Zjistili to vědci z katedry biofyziky přírodovědecké fakulty.

Výsledky jejich dlouholetého výzkumu zaměřeného na regulaci trávení u různých linií masožravých rostlin byly publikovány v renomovaném časopisu Journal of Experimental Botany, ve kterém si vysloužil komentář od světově uznávané rostlinné fyzioložky Joanne Chory ze Salk Institute for Biological Studies ve Spojených státech amerických a dostal se i na titulní stránku tohoho čísla. Článek následně upoutal pozornost vědeckých redaktorů v příspěvku publikovaném v časopisu Nature Plants.

Masožravé rostliny při své evoluci reagovaly na nedostatek živin v půdě, přičemž se vyvinuly minimálně jedenáctkrát nezávisle na sobě v různých vývojových liniích. Jsou tedy učebnicovým příkladem tzv. konvergentní evoluce, což je proces, při kterém si navzájem nepříbuzné organismy žijící ve stejném prostředí vyvíjí podobné adaptace. Příkladem může být velryba, která sice vypadá jako ryba, protože žije ve vodě, ve skutečnosti je však savec. V případě masožravých rostlin se v prostředí s nedostatkem živin opakovaně vyvinula schopnost vábit, chytat a strávit živočišnou kořist, ze které masožravé rostliny získávají živiny nutné ke svému růstu a reprodukci.

Andrej Pavlovič z katedry biofyziky se problematice trávení masožravých rostlin věnuje dlouhodobě. „Přibližně v roce 2013 jsme spolu s kolegy z Laboratoře růstových regulátorů zjistili, že ikonické a dobře známé masožravé rostliny, jako je mucholapka (Dionaea) a rosnatka (Drosera), využívají na regulaci tvorby trávicích enzymů fytohormony ze skupiny jasmonátů," uvedl.

Jasmonáty běžně v rostlinách slouží pro aktivaci jejich obranných mechanismů. Obvykle se akumulují po útoku patogenního organismu nebo býložravce a poté aktivují syntézu obranných molekul namířených proti těmto organismům. „Dobře známá je například jasmonáty indukovaná zvýšená syntéza nikotinu v tabáku. Je možná výhodná pro kuřáky, ale housence list s vysokou koncentrací nikotinu až tak moc nechutná. Rostlina tabáku se tímto způsobem brání hmyzím škůdcům,“ vysvětlil Andrej Pavlovič.

Méně známá je například zvýšená tvorba enzymu chitinázy, který tráví buňkové stěny patogenních hub složené právě z chitinu. Chitin ale obsahuje i vnější exoskelet hmyzu. Masožravé rostliny si proto během evoluce osvojily tuto obrannou signální dráhu, kterou ale místo k defenzivě využívají k útoku. „Jakmile se dostane hmyz do kontaktu se smrtonosnými listy rosnatky nebo mucholapky, tak mechanické podněty v rostlině indukují elektrické signály, které iniciují tvorbu jasmonátů a ty poté syntézu trávicích enzymů včetně chitináz, které tělo kořisti rychle stráví," řekl vědec.

Tyto masožravé rostliny tedy dokonale okopírovaly obranné reakce rostlin, u kterých akumulaci jasmonátů taktéž často předchází tvorba elektrických signálů, a to zejména po útoku býložravce. „Nová publikace však ukazuje, že tato strategie se u masožravých rostlin vyvinula pouze jednou před zhruba 85 miliony let v řádu hvozdíkotvaré (Caryophyllales). Ostatní evolučně mladší masožravé rostliny jasmonáty na regulaci sekrece trávicích enzymů nevyužívají. Místo toho syntetizují trávicí enzymy bez jakéhokoliv podnětu nebo je jejich sekrece regulovaná vývojově – ontogenicky. Proč tomu tak je, zůstává záhadou,“ dodal Andrej Pavlovič.

Evoluce regulace systému trávení masožravých rostlin podle Andreje Pavloviče zřejmě není tak přímočará, jak vědci dříve předpokládali. Navzdory konvergentní evoluci, která řídila vývoj masožravých rostlin jako celku v prostředí chudém na živiny, byly jednotlivé vývojové linie masožravých rostlin pravděpodobně vystaveny různému selekčnímu tlaku prostředí, což vedlo k odlišným způsobům regulace trávení živočišné kořisti, přestože používají velmi podobné enzymy. „Prvotní objev funkce jasmonátů při regulaci masožravosti je tedy spíše výjimkou než pravidlem,“ upozornili také Carl Procko a Joanne Chory ve svém komentáři.

The Czech Science Foundation has supported an international team led by Karel Nováček from the Department of History at the Palacký University Olomouc Faculty of Arts. Thanks to a subsidy of almost €360,000, the scientists were once again able to take off for Iraqi Kurdistan to study long-term development trends in the landscape, where they had discovered several prehistoric villages with fields. Their findings also aspire to help tackle the challenges facing our planet in the context of climate change.

Palacký University was recently awarded an exclusive five-year licence to explore an area located north of the city of Koya in Iraqi Kurdistan, approximately five hundred square kilometres in size. This prestigious licence was obtained mainly thanks to archaeologist Karel Nováček from the Department of History at the UP Faculty of Arts, who has been investigating the medieval urban network of northeastern Mesopotamia and has been working in Iraqi Kurdistan together with other experts since 2006.

“In terms of archaeology, the Mesopotamian Plain has been documented fairly well, then especially southern Iraq, the cradle of city states and urban life. However, less conspicuous and visible but no less important processes were also taking place in the neighbouring mountains and mountain valleys. We already know that these areas were an important communications corridor, and our aim now is to formulate the hypothesis that the neighbouring mountains and mountain valleys were in some ways even more attractive than the Mesopotamian Plain. They had better ecological resilience,” said Nováček.

In describing the Mesopotamian basin, he emphasised its vulnerability to lack of rainfall.

“Although the given area is very fertile, it should be noted that it is located in a zone highly dependent on rainfall. And rainfall is unpredictable here. What can easily happen is that crops fail to germinate because winter rainfall is not sufficient. Although people have always tried to solve this problem with various irrigation systems, it is obviously much easier to grow crops in the mountain valleys, where water is abundant, temperatures do not reach extreme peaks during summers, and the ecosystem is more stable. We therefore believe that the solid core of ancient Mesopotamian civilisation, which was not manifested by power structures and large cities but by a robust agricultural system, can be found in these mountain valleys.”

Nováček and his team set out once again for a field survey of the four mountain valleys, which are separated by limestone peaks and are very rich in archaeological heritage, at the end of January.

Last year he and his team carried out a baseline field survey in this area. In a small area of several villages, the team managed to find several dozen monuments dating back to the Stone Age, and on top of that one unique discovery. In an area of roughly forty hectares, traces of a vanished village with probable origins in the mid-fourth millennium BC were identified. Adjacent field systems might also have been discovered, which could contribute significantly to the understanding of the prehistoric agricultural landscape of the Fertile Crescent. Scientists will continue to investigate this area in future research using optically stimulated luminescence. This method involves extracting a sample of rock or soil that has remained untouched by sunlight since it was last handled by humans. The very fact that the rock has not been exposed to sunlight and has endured in the darkness until now allows them to date the moment of last exposure to light.

“The stones at the prehistoric field boundaries must have been carried to the spot and piled up by people. If we manage to extract a suitable sample, we should be able to date the moment when they established the field boundary,” added Nováček. He pointed out that the documentation from the baseline field survey is still being processed and evaluated.

“All aerial maps of the given area needed to be vectorised, i.e. redrawn in geographical information systems into the form of a field system layout. These have been currently completed. Now they need to be compared with older satellite images, mainly because of changes in the terrain.”

There are clearly more similar surface-visible sites in the area, and researchers will be able to explore them thanks to the support of the Czech Science Foundation.

“The main goal of the project, which is also of import to our Kurdish partners, is a detailed archaeological map of the area with all the sites we can identify, their dating, their extent in the landscape, and their expected significance. We will then address special issues, i.e. long-term development trends. In this sense, the most important thing for us is not whether the site is Palaeolithic, from a prehistoric agricultural period, or whether it is a village that was abandoned fifty years ago. All archaeological sites will be equally important to us,” explained Nováček on behalf of the team, which includes not only archaeologists who specialise in specific periods but also natural scientists. For example, botanists will study the development of the vegetation of the area over the last ten thousand years, at least. They will also be involved in ethnobotanical research, which includes guided interviews with witnesses about how farming used to be carried out, what machines and technologies were used, and what crops were grown.

“In this sense, we’ve already collected a lot of data. It will be published in a forthcoming article about a village that disappeared during the Kurdish genocide in the 1980s. It was built at the end of the 19th century, in a rather distinctive manner. Due to the local wars in the 1970s and 1980s, it underwent several waves of destruction and rebuilding, and was abandoned during the last war. It is a model village to study what agricultural colonisation looked like in the 19th century and what changes the village underwent as a result of modernisation. Even though the agricultural land in Iraq has undergone dramatic changes in recent decades, no one has dealt with the subject in detail.”

According to Nováček, collaboration with specialists in geoarchaeology will also be essential.

“The local landscape looked rather different ten thousand years ago. Its relief has been marked by human activity, while other changes have occurred due to erosion and accumulation. Specialists could help us identify those changes. There are promising prospects of cooperation with the geoarchaeological team of the University of Milan, which runs their own research projects in Kurdistan in areas similar to ours,” said the Palacký University archaeologist, a few weeks before the first of five planned field surveys began.

This year, the team plans to undertake at least two trips. The months of January and February are particularly suitable for their purposes, because the landscape is extremely legible at this time. There is no grass, so the experts can collect surface artefacts, and all the significant colour differences, for example in the topsoil, are visible. Although the weather there is unpredictable during these months, it offers excellent visibility. In the autumn, UP scientists will take off for a second time. However, it is possible that in the spring when the land is covered with vegetation, another trip will be made, for the sake of the botanists in particular. Next year, two more trips are planned, and in the third and final year of the project, the last one will be made. All in all, they will spend at least five working months in the region.

“Our project is exploratory, non-destructive, and dedicated mainly to mapping and collecting surface-visible archaeological finds. We anticipate finding a variety of sites. We are aware of fortress systems, there is a roughly 80-hectare vanished town in the territory. We haven’t yet paid any attention to the local caves, and there are many of them there. Having said that, we will first focus on a locality that will soon disappear underwater. Because of the desperate lack of water in Kurdistan, a second dam is being built in the region,” said Nováček.

Together with his team of experts, he investigates the archaeology of a vulnerable landscape that had been of considerable importance in the history of northern Iraq. The issues studied have obvious overlap with the present. The Middle East and northern Iraq, as well as the entire planet, are undergoing climate change, which is manifesting itself in very intense and rapid desiccation and water scarcity.

“If we can uncover the mechanisms that allowed mountain areas in the past to remain in a stable condition and dynamic equilibrium, we might even propose some ways to revive these mechanisms.”

The three-year project, entitled “A tale of four valleys in mountainous Kurdistan: Past landscape strategies, resilience, and sustainability in a long-term perspective”, could not have happened without the collaboration of the Directorate General of Antiquities and Heritage of Kurdistan, the Cultural Heritage Inspectorate in Koya, and the University of Koya, on whose campus the international team supported by the Czech Science Foundation is based during the surveys. Two PhD students from this university are studying at Palacký University in the summer semester, within the framework of the Erasmus+ programme.

Grantová agentura České republiky podpořila mezinárodní tým vedený Karlem Nováčkem z katedry historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Díky téměř devítimilionové dotaci se vědci opět budou moci vydat do iráckého Kurdistánu za výzkumem dlouhodobých vývojových trendů v krajině, v níž před časem objevili několik pravěkých vesnic s polnostmi. Jejich vědecké výstupy mají zároveň ambici pomoci řešit problémy, jimž čelí naše planeta v souvislosti s klimatickou změnou.

Univerzita Palackého získala před časem exkluzivní pětiletou licenci na průzkum oblasti, nacházející se severně od města Koja v iráckém Kurdistánu, velké přibližně pět set kilometrů čtverečných. Tuto prestižní licenci získala především díky archeologovi Karlovi Nováčkovi z katedry historie FF UP, jenž se věnoval středověké městské síti severovýchodní Mezopotámie a v iráckém Kurdistánu se společně s dalšími odborníky pohybuje od roku 2006.  

„Mezopotámskou rovinu známe archeologicky poměrně dobře, zejména potom jižní Irák, kolébku městských států a městského života. Méně nápadné a viditelné, ale neméně významné procesy se však odehrávaly i v přilehlých horách a horských údolích. Víme už, že právě tyto oblasti byly významným komunikačním koridorem, a nyní je naším cílem formulovat hypotézu, že právě přilehlé hory a horská údolí byly i v lecčems atraktivnější než mezopotámské roviny. Byly totiž ekologicky odolnější,“ řekl Karel Nováček.

Při popisu mezopotámské roviny zdůraznil její zranitelnost z hlediska srážek.

„Přestože mluvíme o velmi úrodné oblasti, je potřeba připomenout, že se nachází v pásmu, které je závislé na dešťových srážkách. A ty jsou zde nepředvídatelné. Snadno se může stát, že úroda nevzejde, protože jsou zimní srážky málo vydatné. I když se lidé vždycky snažili uvedený problém řešit různými zavlažovacími systémy, je jasné, že mnohem snadněji se obdělávalo v horských údolích, kde voda je, kde v létě teploty nedosahují ukrutných maxim a kde je ekosystém jednoduše stabilnější. Domníváme se proto, že pevné jádro starověké mezopotámské civilizace, které se neprojevovalo mocenskými strukturami, velkými městy, ale pevným zemědělským systémem, můžeme hledat právě v těchto horských údolích.“

K terénnímu průzkumu čtyř horských údolí, která jsou oddělena vápencovými štíty a která jsou velmi bohatá na archeologické dědictví, se Karel Nováček se svým týmem znovu vydá už na konci ledna.

Loni v této oblasti prováděl se svou skupinou startovní terénní průzkum. Na malé ploše několika vesnických katastrů se týmu podařilo najít několik desítek památek, jejichž historie sahá až do starší doby kamenné, a také jeden unikátní poznatek. V prostoru o velikosti zhruba čtyřicet hektarů byly identifikovány stopy zaniklé vesnice s pravděpodobnými počátky v polovině čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem. Patrně byly objeveny i přilehlé polní systémy, což by mohlo významně přispět k poznání pravěké zemědělské krajiny takzvaného úrodného půlměsíce. Tématu se vědci budou věnovat i v dalších výzkumech, a to pomocí tzv. opticky stimulované luminiscence. Jde o metodu, při níž se odebere vzorek neosvětlené horniny nebo zeminy, která zůstala neosvětlena po celou dobu od okamžiku, kdy s ní člověk naposledy manipuloval. Právě to, že hornina nebyla osvětlena a vydržela v temnotě do současnosti, jim umožní datovat okamžik posledního osvětlení. 

„Kameny pravěkých mezí musel člověk přemístit a navršit. Když se nám podaří odebrat správný vzorek, měli bychom být schopni datovat okamžik, kdy člověk polní hranici vytvořil,“ doplnil Karel Nováček. Zdůraznil přitom, že dokumentace ze startovního terénního průzkumu se nyní stále ještě zpracovává a vyhodnocuje. 

„Všechny letecké mapy dané oblasti se musí vektorizovat, tedy překreslit v geografických informačních systémech do podoby plánů polních systémů. Jejich aktuální stav je už hotový. Teď je potřeba jej porovnat s historickými satelitními snímky, především kvůli změnám v terénu."

Podobných povrchově viditelných lokalit je v dané oblasti evidentně víc a vědci se jim budou moci věnovat právě díky podpoře Grantové agentury ČR.  

„Základním cílem projektu, který je důležitý i pro kurdskou stranu, je detailní archeologická mapa oblasti se všemi lokalitami, jež se nám podaří identifikovat, s jejich datováním, rozsahem v terénu a předpokládaným významem. Poté se budeme věnovat speciálním otázkám, tedy dlouhodobým vývojovým trendům. V tomto smyslu pro nás není nejdůležitější, zda je daná lokalita paleolitická, z doby zemědělského pravěku anebo je to vesnice, která zanikla před padesáti lety. Důležité pro nás budou všechny archeologické lokality,“ vysvětlil Karel Nováček za tým, v němž najdou místo nejen archeologové, kteří se specializují na konkrétní období, ale i přírodovědci. Například specialisté na botaniku, kteří budou studovat vývoj vegetace této oblasti za posledních minimálně deset tisíc let. Budou se věnovat i etnobotanickému výzkumu, jehož součástí jsou řízené rozhovory s pamětníky o tom, jakým způsobem se dříve obdělávalo, jaké stroje a technologie se využívaly či jaké plodiny se pěstovaly.

„V tomto smyslu jsme už řadu dat i nasbírali. Vyjdou v chystaném článku o vesnici, která zanikla během kurdské genocidy v 80. letech 20. století. Vznikla na konci 19. století a měla poměrně výraznou stavební podobu. V 70. a 80. letech prošla vinou tamních válek několika vlnami destrukce a obnovy a při poslední válce zanikla. Na jejím příkladě můžeme studovat, jak vypadala zemědělská kolonizace v 19. století a jakými změnami tato vesnice prošla v důsledku modernizace. Přestože v posledních desetiletích prošel zemědělský venkov v Iráku dramatickými změnami, nikdo se tématem detailně nezabýval.“

Důležitá bude podle Karla Nováčka i spolupráce se specialisty na geoarcheologii.

„Tamní krajina vypadala před deseti tisíci jinak. Její reliéf poznamenala lidská činnost, změny nastaly vlivem erozí i akumulací. Specialisté by nám mohli pomoci tyto změny identifikovat. Rýsují se slibné obrysy spolupráce s geoarcheologickým týmem Univerzity v Miláně, který má v Kurdistánu vlastní výzkumné projekty v podobných oblastech, jako je ta naše," řekl archeolog z Univerzity Palackého pár týdnů před prvním z pěti plánovaných terénních průzkumů.

V letošním roce má tým naplánovány minimálně dva výjezdy. Mimořádně vhodný je pro takovou cestu leden a únor, a to z toho důvodu, že právě v tomto období je tamní krajina mimořádně čitelná. Není tam tráva, odborníci tak mohou sbírat povrchově se vyskytující artefakty, jsou tam vidět všechny důležité barevné rozdíly, třeba v ornici. Přestože je tamní počasí v těchto měsících nevyzpytatelné, odborníky odměňuje vynikající viditelností. Podruhé tam vědci vyjedou na podzim. Není však vyloučeno, že se speciálně pro botaniky uskuteční ještě jarní výjezd, když je oblast naopak porostlá vegetací. V příštím roce chtějí vědci uskutečnit další dva výjezdy a v třetím, závěrečném roce projektu pak poslední. V oblasti tak stráví minimálně pět pracovních měsíců.

„Náš projekt je průzkumný, nedestruktivní, věnujeme se především mapování a sběru povrchově viditelných archeologických nálezů. Počítáme s rozmanitými formami lokalit. Víme o pevnostních systémech, v oblasti je například i zhruba osmdesátihektarové zaniklé město. Zatím jsme se třeba vůbec nevěnovali jeskyním, kterých je tam také celá řada. Jako první se ale zaměříme na tu část oblasti, která velmi brzy zmizí pod hladinou vody. Kvůli zoufalému nedostatku vody v Kurdistánu se totiž v regionu buduje už druhá přehrada,“ popsal Karel Nováček. 

Společně s týmem odborníků se zabývá archeologií zranitelné krajiny, která měla značný význam v dějinách severního Iráku. Problémy, které studuje, mají zřejmý přesah do současnosti. Blízký východ a severní Irák, stejně jako celá zeměkoule, prochází klimatickou změnou, která se projevuje velmi intenzivním a rychlým vysycháním a nedostatkem vody.

„Jestli dokážeme odhalit mechanismy, které v minulosti umožňovaly horským oblastem setrvat v stabilním stavu a dynamické rovnováze, tak bychom i mohli navrhnout určité možnosti, jak tyto mechanismy oživit."

Tříletý projekt s názvem Příběh čtyř údolí v horském Kurdistánu: Krajinné strategie, odolnost a udržitelnost v dlouhodobé perspektivě by se nemohl uskutečnit bez spolupráce s Generálním ředitelstvím starožitností Kurdistánu, Památkovým inspektorátem v Koji a Univerzitou v Koji, v jejímž areálu bude mezinárodní tým podpořený GA ČR během průzkumů pobývat. Dva doktorandi této univerzity budou v letním semestru studovat na Univerzitě Palackého, a to v rámci projektu Erasmus+ . 

Grantová agentura České republiky podpořila mezinárodní tým vedený Karlem Nováčkem z katedry historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Díky téměř devítimilionové dotaci se vědci opět budou moci vydat do iráckého Kurdistánu za výzkumem dlouhodobých vývojových trendů v krajině, v níž před časem objevili několik pravěkých vesnic s polnostmi. Jejich vědecké výstupy mají zároveň ambici pomoci řešit problémy, jimž čelí naše planeta v souvislosti s klimatickou změnou.

Univerzita Palackého získala před časem exkluzivní pětiletou licenci na průzkum oblasti, nacházející se severně od města Koja v iráckém Kurdistánu, velké přibližně pět set kilometrů čtverečných. Tuto prestižní licenci získala především díky archeologovi Karlovi Nováčkovi z katedry historie FF UP, jenž se věnoval středověké městské síti severovýchodní Mezopotámie a v iráckém Kurdistánu se společně s dalšími odborníky pohybuje od roku 2006.  

„Mezopotámskou rovinu známe archeologicky poměrně dobře, zejména potom jižní Irák, kolébku městských států a městského života. Méně nápadné a viditelné, ale neméně významné procesy se však odehrávaly i v přilehlých horách a horských údolích. Víme už, že právě tyto oblasti byly významným komunikačním koridorem, a nyní je naším cílem formulovat hypotézu, že právě přilehlé hory a horská údolí byly i v lecčems atraktivnější než mezopotámské roviny. Byly totiž ekologicky odolnější,“ řekl Karel Nováček.

Při popisu mezopotámské roviny zdůraznil její zranitelnost z hlediska srážek.

„Přestože mluvíme o velmi úrodné oblasti, je potřeba připomenout, že se nachází v pásmu, které je závislé na dešťových srážkách. A ty jsou zde nepředvídatelné. Snadno se může stát, že úroda nevzejde, protože jsou zimní srážky málo vydatné. I když se lidé vždycky snažili uvedený problém řešit různými zavlažovacími systémy, je jasné, že mnohem snadněji se obdělávalo v horských údolích, kde voda je, kde v létě teploty nedosahují ukrutných maxim a kde je ekosystém jednoduše stabilnější. Domníváme se proto, že pevné jádro starověké mezopotámské civilizace, které se neprojevovalo mocenskými strukturami, velkými městy, ale pevným zemědělským systémem, můžeme hledat právě v těchto horských údolích.“

K terénnímu průzkumu čtyř horských údolí, která jsou oddělena vápencovými štíty a která jsou velmi bohatá na archeologické dědictví, se Karel Nováček se svým týmem znovu vydá už na konci ledna.

Loni v této oblasti prováděl se svou skupinou startovní terénní průzkum. Na malé ploše několika vesnických katastrů se týmu podařilo najít několik desítek památek, jejichž historie sahá až do starší doby kamenné, a také jeden unikátní poznatek. V prostoru o velikosti zhruba čtyřicet hektarů byly identifikovány stopy zaniklé vesnice s pravděpodobnými počátky v polovině čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem. Patrně byly objeveny i přilehlé polní systémy, což by mohlo významně přispět k poznání pravěké zemědělské krajiny takzvaného úrodného půlměsíce. Tématu se vědci budou věnovat i v dalších výzkumech, a to pomocí tzv. opticky stimulované luminiscence. Jde o metodu, při níž se odebere vzorek neosvětlené horniny nebo zeminy, která zůstala neosvětlena po celou dobu od okamžiku, kdy s ní člověk naposledy manipuloval. Právě to, že hornina nebyla osvětlena a vydržela v temnotě do současnosti, jim umožní datovat okamžik posledního osvětlení. 

„Kameny pravěkých mezí musel člověk přemístit a navršit. Když se nám podaří odebrat správný vzorek, měli bychom být schopni datovat okamžik, kdy člověk polní hranici vytvořil,“ doplnil Karel Nováček. Zdůraznil přitom, že dokumentace ze startovního terénního průzkumu se nyní stále ještě zpracovává a vyhodnocuje. 

„Všechny letecké mapy dané oblasti se musí vektorizovat, tedy překreslit v geografických informačních systémech do podoby plánů polních systémů. Jejich aktuální stav je už hotový. Teď je potřeba jej porovnat s historickými satelitními snímky, především kvůli změnám v terénu."

Podobných povrchově viditelných lokalit je v dané oblasti evidentně víc a vědci se jim budou moci věnovat právě díky podpoře Grantové agentury ČR.  

„Základním cílem projektu, který je důležitý i pro kurdskou stranu, je detailní archeologická mapa oblasti se všemi lokalitami, jež se nám podaří identifikovat, s jejich datováním, rozsahem v terénu a předpokládaným významem. Poté se budeme věnovat speciálním otázkám, tedy dlouhodobým vývojovým trendům. V tomto smyslu pro nás není nejdůležitější, zda je daná lokalita paleolitická, z doby zemědělského pravěku anebo je to vesnice, která zanikla před padesáti lety. Důležité pro nás budou všechny archeologické lokality,“ vysvětlil Karel Nováček za tým, v němž najdou místo nejen archeologové, kteří se specializují na konkrétní období, ale i přírodovědci. Například specialisté na botaniku, kteří budou studovat vývoj vegetace této oblasti za posledních minimálně deset tisíc let. Budou se věnovat i etnobotanickému výzkumu, jehož součástí jsou řízené rozhovory s pamětníky o tom, jakým způsobem se dříve obdělávalo, jaké stroje a technologie se využívaly či jaké plodiny se pěstovaly.

„V tomto smyslu jsme už řadu dat i nasbírali. Vyjdou v chystaném článku o vesnici, která zanikla během kurdské genocidy v 80. letech 20. století. Vznikla na konci 19. století a měla poměrně výraznou stavební podobu. V 70. a 80. letech prošla vinou tamních válek několika vlnami destrukce a obnovy a při poslední válce zanikla. Na jejím příkladě můžeme studovat, jak vypadala zemědělská kolonizace v 19. století a jakými změnami tato vesnice prošla v důsledku modernizace. Přestože v posledních desetiletích prošel zemědělský venkov v Iráku dramatickými změnami, nikdo se tématem detailně nezabýval.“

Důležitá bude podle Karla Nováčka i spolupráce se specialisty na geoarcheologii.

„Tamní krajina vypadala před deseti tisíci jinak. Její reliéf poznamenala lidská činnost, změny nastaly vlivem erozí i akumulací. Specialisté by nám mohli pomoci tyto změny identifikovat. Rýsují se slibné obrysy spolupráce s geoarcheologickým týmem Univerzity v Miláně, který má v Kurdistánu vlastní výzkumné projekty v podobných oblastech, jako je ta naše," řekl archeolog z Univerzity Palackého pár týdnů před prvním z pěti plánovaných terénních průzkumů.

V letošním roce má tým naplánovány minimálně dva výjezdy. Mimořádně vhodný je pro takovou cestu leden a únor, a to z toho důvodu, že právě v tomto období je tamní krajina mimořádně čitelná. Není tam tráva, odborníci tak mohou sbírat povrchově se vyskytující artefakty, jsou tam vidět všechny důležité barevné rozdíly, třeba v ornici. Přestože je tamní počasí v těchto měsících nevyzpytatelné, odborníky odměňuje vynikající viditelností. Podruhé tam vědci vyjedou na podzim. Není však vyloučeno, že se speciálně pro botaniky uskuteční ještě jarní výjezd, když je oblast naopak porostlá vegetací. V příštím roce chtějí vědci uskutečnit další dva výjezdy a v třetím, závěrečném roce projektu pak poslední. V oblasti tak stráví minimálně pět pracovních měsíců.

„Náš projekt je průzkumný, nedestruktivní, věnujeme se především mapování a sběru povrchově viditelných archeologických nálezů. Počítáme s rozmanitými formami lokalit. Víme o pevnostních systémech, v oblasti je například i zhruba osmdesátihektarové zaniklé město. Zatím jsme se třeba vůbec nevěnovali jeskyním, kterých je tam také celá řada. Jako první se ale zaměříme na tu část oblasti, která velmi brzy zmizí pod hladinou vody. Kvůli zoufalému nedostatku vody v Kurdistánu se totiž v regionu buduje už druhá přehrada,“ popsal Karel Nováček. 

Společně s týmem odborníků se zabývá archeologií zranitelné krajiny, která měla značný význam v dějinách severního Iráku. Problémy, které studuje, mají zřejmý přesah do současnosti. Blízký východ a severní Irák, stejně jako celá zeměkoule, prochází klimatickou změnou, která se projevuje velmi intenzivním a rychlým vysycháním a nedostatkem vody.

„Jestli dokážeme odhalit mechanismy, které v minulosti umožňovaly horským oblastem setrvat v stabilním stavu a dynamické rovnováze, tak bychom i mohli navrhnout určité možnosti, jak tyto mechanismy oživit."

Tříletý projekt s názvem Příběh čtyř údolí v horském Kurdistánu: Krajinné strategie, odolnost a udržitelnost v dlouhodobé perspektivě by se nemohl uskutečnit bez spolupráce s Generálním ředitelstvím starožitností Kurdistánu, Památkovým inspektorátem v Koji a Univerzitou v Koji, v jejímž areálu bude mezinárodní tým podpořený GA ČR během průzkumů pobývat. Dva doktorandi této univerzity budou v letním semestru studovat na Univerzitě Palackého, a to v rámci projektu Erasmus+ . 

Nový výcvikový program v oblasti leadershipu, který talentovaným studentům v tomto akademickém roce poprvé nabídla Univerzita Palackého, má pomoci rozvíjet jejich schopnosti uplatnitelné v profesním životě při vedení týmu spolupracovníků. Účastníci programu absolvují během pěti měsíců sérii přednášek se zajímavými hosty z nejrůznějších oborů.

Jedním z nejvýraznějších přednášejících, s nímž se dvanáctičlenná skupina účastníků zatím v programu setkala, je Bob Kartous, vysokoškolský pedagog a publicista. Ten se ve své kariéře dlouhodobě věnuje tématu inovací ve vzdělávání, ale také oblasti dezinformací, fenoménu tzv. hoaxů, dezinformačních webů, fake news a jejich dopadů na společnost. „Sledujeme měnící se svět, kdy vnímáme permanentní přítomnost změny a její rychlost. Ne že by v předchozích historických epochách nedocházelo ke změnám, ale byly hodně pomalé a společnost měla delší čas na jejich absorpci. Mluvím tedy spíše o technologiích, které trvale mění náš svět a naše způsoby chování a uvažování,“ říká Bob Kartous o současném překotném rozvoji a pokroku patrném asi ve většině oblastí lidské činnosti. 

Ve své přednášce se dotknul témat, která shrnuje ve svých dvou knihách NO FUTURE a FUTURE ON. Zamýšlí se v nich například nad otázkami, proč se v současném digitálním světě stále více lidí ocitá na periferii a obrací se nostalgicky do své minulosti, jak je dnes mnohem složitější predikovat vlastní budoucnost, když právě technologie zcela zásadně mění pravidla hry, a že změna v našem systému vzdělávání je v tomto kontextu nevyhnutelná. „Současné děti žijí jiné dětství, než jaké žili jejich rodiče. Změnily se vnější podmínky. Nestačí se dívat do minulosti, ale musíme vytvářet nová řešení, být v tom odvážnější a experimentovat,“ říká Bob Kartous.

S účastníky programu mluvil mimo jiné o tom, proč jde prosazování nutných reforem na úrovni státu ztuha nebo se to často nedaří vůbec. „Snažil jsem se ukázat, jak těžkou pozici mají všichni, kdo se v politických nebo úřednických rolích snaží o progresivní přístup. Že i sebeočividnější racionalita, potřebnost či urgence dokáže narazit na pohodlnost, obavu či postoj, který je zástupně pojmenováván jako konzervativní. Jsem moc rád, že byly tyhle myšlenky o generaci mladšími lidmi přijaty se souhlasem, protože oni jsou budoucnost. Děkuji za pozvání a za organizaci tohoto programu pro aktivní vysokoškolské studenty. To je i moje představa o naplňování třetí, a možná dokonce čtvrté role univerzit,“ dodává Bob Kartous.

Na organizaci pilotního ročníku výcvikového programu Leadership Matters! se podílí Talentovaný Palacký a Americké centrum Olomouc. Je určen aktivním a motivovaným studentům Univerzity Palackého, zakončí jej v závěru letošního února samostatnými projekty, které by měly pomoci zhodnotit jejich získané kompetence.

Nový výcvikový program v oblasti leadershipu, který talentovaným studentům v tomto akademickém roce poprvé nabídla Univerzita Palackého, má pomoci rozvíjet jejich schopnosti uplatnitelné v profesním životě při vedení týmu spolupracovníků. Účastníci programu absolvují během pěti měsíců sérii přednášek se zajímavými hosty z nejrůznějších oborů.

Jedním z nejvýraznějších přednášejících, s nímž se dvanáctičlenná skupina účastníků zatím v programu setkala, je Bob Kartous, vysokoškolský pedagog a publicista. Ten se ve své kariéře dlouhodobě věnuje tématu inovací ve vzdělávání, ale také oblasti dezinformací, fenoménu tzv. hoaxů, dezinformačních webů, fake news a jejich dopadů na společnost. „Sledujeme měnící se svět, kdy vnímáme permanentní přítomnost změny a její rychlost. Ne že by v předchozích historických epochách nedocházelo ke změnám, ale byly hodně pomalé a společnost měla delší čas na jejich absorpci. Mluvím tedy spíše o technologiích, které trvale mění náš svět a naše způsoby chování a uvažování,“ říká Bob Kartous o současném překotném rozvoji a pokroku patrném asi ve většině oblastí lidské činnosti. 

Ve své přednášce se dotknul témat, která shrnuje ve svých dvou knihách NO FUTURE a FUTURE ON. Zamýšlí se v nich například nad otázkami, proč se v současném digitálním světě stále více lidí ocitá na periferii a obrací se nostalgicky do své minulosti, jak je dnes mnohem složitější predikovat vlastní budoucnost, když právě technologie zcela zásadně mění pravidla hry, a že změna v našem systému vzdělávání je v tomto kontextu nevyhnutelná. „Současné děti žijí jiné dětství, než jaké žili jejich rodiče. Změnily se vnější podmínky. Nestačí se dívat do minulosti, ale musíme vytvářet nová řešení, být v tom odvážnější a experimentovat,“ říká Bob Kartous.

S účastníky programu mluvil mimo jiné o tom, proč jde prosazování nutných reforem na úrovni státu ztuha nebo se to často nedaří vůbec. „Snažil jsem se ukázat, jak těžkou pozici mají všichni, kdo se v politických nebo úřednických rolích snaží o progresivní přístup. Že i sebeočividnější racionalita, potřebnost či urgence dokáže narazit na pohodlnost, obavu či postoj, který je zástupně pojmenováván jako konzervativní. Jsem moc rád, že byly tyhle myšlenky o generaci mladšími lidmi přijaty se souhlasem, protože oni jsou budoucnost. Děkuji za pozvání a za organizaci tohoto programu pro aktivní vysokoškolské studenty. To je i moje představa o naplňování třetí, a možná dokonce čtvrté role univerzit,“ dodává Bob Kartous.

Na organizaci pilotního ročníku výcvikového programu Leadership Matters! se podílí Talentovaný Palacký a Americké centrum Olomouc. Je určen aktivním a motivovaným studentům Univerzity Palackého, zakončí jej v závěru letošního února samostatnými projekty, které by měly pomoci zhodnotit jejich získané kompetence.