Agregátor zdrojů

Celkem 44 ocenění za akademické práce, odborné publikace a sportovní výkony předal rektor UP Martin Procházka při slavnostním ceremoniálu, který se konal ve středu v aule Pedagogické fakulty UP. Vyhlášení výsledků studentských cen a čestných uznání pro doktorandy a autory monografií za uplynulý rok je jedním z tradičních bodů programu Akademického týdne UP.

Za bakalářské a magisterské diplomové práce bylo oceněno sedm studujících. Cenu získala například Michaela Zapletalová, nyní již absolventka pedagogické fakulty, za práci Analýza jazykových deficitů u osob s neurodegenerativním onemocněním mozku. „Ceny od pana rektora si velmi cením. Výzkumu se i díky projektu TA ČR věnuji nadále,“ uvedla absolventka. Dále si čestné uznání rektora za odborný článek převzalo i 16 doktorandů a doktorandek z 8 fakult UP.

Vedle ocenění za studentské práce a články byly předány i tři ceny rektora pro nejlepší sportovce z řad studujících. První místo získal Tomáš Raděj, student fakulty tělesné kultury a přírodovědecké fakulty, za skvělé výsledky v závodním raftingu. „Za loňský rok si nejvíce vážím zisku titulu absolutního mistra Evropy a dále pak titulů mistra ČR a vítěze českého poháru,“ prozradil a dodal, že se jeho posádce opět podařilo zajistit místo v reprezentačním družstvu ČR.

Výsledky studentské části soutěže podle rektora potvrzují tvořivost, odbornost a soutěživost posluchačů a posluchaček. „Těší mě, že jsou oceněné práce či články studentek a studentů Univerzity Palackého na tak vysoké úrovni, navíc je skvělé, že často mají i praktický přesah. U našich sportovců zase oceňuji, že se úspěšně prosazují také na velkých akcích, jako jsou mistrovství či olympiády. Děkuji všem oceněným za jejich práci, podané výkony a také za to, že šíří dobré jméno naší alma mater,“ sdělil rektor Martin Procházka.

Čestná uznání za odbornou knihu obdrželo tentokrát 18 autorů či autorek z řad akademické obce za 15 publikací. Věnovali se tématům zdravotnickým, teologickým, filozofickým, psychologickým, historickým i uměnovědným. Nejsilnější zastoupení mezi oceněnými tituly měly ty ze společenských věd.

Například docentka Nadežda Petejová z III. interní kliniky – nefrologické, revmatologické a endokrinologické Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc a Interní a kardiologické kliniky FN Ostrava byla oceněna za monografii Nefrologie kritických stavů. „Ocenění od rektora UP pro mě znamená v první řadě uznání, že moje práce má smysl. Cena mi zároveň dodala odvahu pracovat dále ve smyslu standardů, které jsem si stanovila: bádat neprobádané, objevit to, co je neobjevené, a přiblížit podstatu jevů k realitě,“ uvedla docentka Petejová s tím, že ji těší, že publikace přispěla ke zvýšení úrovně akutní nefrologie.

Ceny a čestná uznání uděluje rektor ve snaze zvýšit prestiž vědecké práce na olomoucké univerzitě. Produkce členů akademické obce podle něj svědčí o rozsahu bádání na fakultách a dalších pracovištích. Loni rektor ocenil 19 studentských vědeckých a uměleckých prací, 3 sportovce a 44 autorů 40 odborných knih. Seznam aktuálně oceněných je k dispozici zde, více o Akademickém týdnu UP, který se koná do 25. února, tady.

Celkem 44 ocenění za akademické práce, odborné publikace a sportovní výkony předal rektor UP Martin Procházka při slavnostním ceremoniálu, který se konal ve středu v aule Pedagogické fakulty UP. Vyhlášení výsledků studentských cen a čestných uznání pro doktorandy a autory monografií za uplynulý rok je jedním z tradičních bodů programu Akademického týdne UP.

Za bakalářské a magisterské diplomové práce bylo oceněno sedm studujících. Cenu získala například Michaela Zapletalová, nyní již absolventka pedagogické fakulty, za práci Analýza jazykových deficitů u osob s neurodegenerativním onemocněním mozku. „Ceny od pana rektora si velmi cením. Výzkumu se i díky projektu TA ČR věnuji nadále,“ uvedla absolventka. Dále si čestné uznání rektora za odborný článek převzalo i 16 doktorandů a doktorandek z 8 fakult UP.

Vedle ocenění za studentské práce a články byly předány i tři ceny rektora pro nejlepší sportovce z řad studujících. První místo získal Tomáš Raděj, student fakulty tělesné kultury a přírodovědecké fakulty, za skvělé výsledky v závodním raftingu. „Za loňský rok si nejvíce vážím zisku titulu absolutního mistra Evropy a dále pak titulů mistra ČR a vítěze českého poháru,“ prozradil a dodal, že se jeho posádce opět podařilo zajistit místo v reprezentačním družstvu ČR.

Výsledky studentské části soutěže podle rektora potvrzují tvořivost, odbornost a soutěživost posluchačů a posluchaček. „Těší mě, že jsou oceněné práce či články studentek a studentů Univerzity Palackého na tak vysoké úrovni, navíc je skvělé, že často mají i praktický přesah. U našich sportovců zase oceňuji, že se úspěšně prosazují také na velkých akcích, jako jsou mistrovství či olympiády. Děkuji všem oceněným za jejich práci, podané výkony a také za to, že šíří dobré jméno naší alma mater,“ sdělil rektor Martin Procházka.

Čestná uznání za odbornou knihu obdrželo tentokrát 18 autorů či autorek z řad akademické obce za 15 publikací. Věnovali se tématům zdravotnickým, teologickým, filozofickým, psychologickým, historickým i uměnovědným. Nejsilnější zastoupení mezi oceněnými tituly měly ty ze společenských věd.

Například docentka Nadežda Petejová z III. interní kliniky – nefrologické, revmatologické a endokrinologické Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc a Interní a kardiologické kliniky FN Ostrava byla oceněna za monografii Nefrologie kritických stavů. „Ocenění od rektora UP pro mě znamená v první řadě uznání, že moje práce má smysl. Cena mi zároveň dodala odvahu pracovat dále ve smyslu standardů, které jsem si stanovila: bádat neprobádané, objevit to, co je neobjevené, a přiblížit podstatu jevů k realitě,“ uvedla docentka Petejová s tím, že ji těší, že publikace přispěla ke zvýšení úrovně akutní nefrologie.

Ceny a čestná uznání uděluje rektor ve snaze zvýšit prestiž vědecké práce na olomoucké univerzitě. Produkce členů akademické obce podle něj svědčí o rozsahu bádání na fakultách a dalších pracovištích. Loni rektor ocenil 19 studentských vědeckých a uměleckých prací, 3 sportovce a 44 autorů 40 odborných knih. Seznam aktuálně oceněných je k dispozici zde, více o Akademickém týdnu UP, který se koná do 25. února, tady.

Kde jsou hranice toho, jak se jako lidský druh můžeme díky vědě „vylepšovat“? Chceme se zbavit závažných nemocí nebo mít děti „vyrobené na míru“? A jak drahou léčbu můžeme zaplatit? A komu? K zamyšlení nad těmito i dalšími etickými otázkami vyzval publikum v zaplněné aule pedagogické fakulty Marek Orko Vácha. Právě on byl prvním hostem nového debatního cyklu Procházka s…, jehož hostitelem je rektor UP Martin Procházka.

Univerzita Palackého si tento týden připomíná řadou akcí své znovuobnovení v roce 1946. A právě zahájení nového diskuzního cyklu s osobnostmi z různých oborů lidské činnosti se stalo jedním z důležitých bodů programu Akademického týdne UP.

Prvním hostem, pro kterého se rektor Martin Procházka rozhodl, byl teolog, spisovatel, pedagog a vystudovaný molekulární biolog Marek Orko Vácha. Volba nebyla náhodná. Martin Procházka je lékař, který se specializuje na vysoce riziková těhotenství a který také řadu let vedl Ústav lékařské genetiky Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc. Debata nazvaná Člověk jako všemocný bůh nebo zachránce lidstva tak představila publiku jak teoretický pohled na moderní genetiku a možnosti, které nabízí, tak i postřehy z každodenní lékařské praxe

„Dlouhá léta jsem pracoval na porodních sálech a s těhotnými a člověk se občas cítil jako všemocný. Ale příroda vás velmi rychle vrátí na zem. Do medicíny spíš patří skromnost, nadhled, velká pokora a pracovitost než nějaké povýšené myšlení, protože to se okamžitě vrátí, zejména v té profesní rovině,“ vysvětlil Martin Procházka svůj pohled na „všemocnost“ člověka.

„Já jsem katolický kněz, a jestli mě něco moje tradice v křesťanství naučila, je, že vytáhne člověka za límec a řekne mu: Chlapče, studuj, pracuj, uč se, maluj, skládej symfonie, uč se věci nazpaměť, přemýšlej, cvič se a něco laskavě udělej se svým životem. Někdy říkáme: to už nemůžeme udělat, to by si člověk hrál na pána boha… No tak dobře. Když ale po této přednášce bude pršet, vytáhnu si deštník místo toho, abych řekl: děj se boží vůle, asi to tak pán bůh chtěl. Když vám děti onemocní, tak jim dáte antibiotika, půjdete s nimi do nemocnice. To znamená, že člověk je pozván k tomu, aby ruku v ruce s bohem dokončoval stvoření světa,“ uvedl mimo jiné Marek Orko Vácha.

Spolu s rektorem i publikem během více než hodiny a půl trvající debaty přemýšlel nad tím, co nám nové genetické metody přinášejí, jaká jsou rizika a jaké hranice. Ukazoval, že odpovědi na zdánlivě jednoznačné a jasné otázky mohou být mnohoznačné. Sedm otázek, které dal publiku, najdete v první části záznamu a můžete si zkusit na ně sami odpovědět. „Kéž byste si odnesli možná ne odpovědi, ale alespoň ty otázky, o kterých budete přemýšlet,“ vyzval publikum na závěr první Procházky s… Marek Orko Vácha.

Kde jsou hranice toho, jak se jako lidský druh můžeme díky vědě „vylepšovat“? Chceme se zbavit závažných nemocí nebo mít děti „vyrobené na míru“? A jak drahou léčbu můžeme zaplatit? A komu? K zamyšlení nad těmito i dalšími etickými otázkami vyzval publikum v zaplněné aule pedagogické fakulty Marek Orko Vácha. Právě on byl prvním hostem nového debatního cyklu Procházka s…, jehož hostitelem je rektor UP Martin Procházka.

Univerzita Palackého si tento týden připomíná řadou akcí své znovuobnovení v roce 1946. A právě zahájení nového diskuzního cyklu s osobnostmi z různých oborů lidské činnosti se stalo jedním z důležitých bodů programu Akademického týdne UP.

Prvním hostem, pro kterého se rektor Martin Procházka rozhodl, byl teolog, spisovatel, pedagog a vystudovaný molekulární biolog Marek Orko Vácha. Volba nebyla náhodná. Martin Procházka je lékař, který se specializuje na vysoce riziková těhotenství a který také řadu let vedl Ústav lékařské genetiky Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc. Debata nazvaná Člověk jako všemocný bůh nebo zachránce lidstva tak představila publiku jak teoretický pohled na moderní genetiku a možnosti, které nabízí, tak i postřehy z každodenní lékařské praxe

„Dlouhá léta jsem pracoval na porodních sálech a s těhotnými a člověk se občas cítil jako všemocný. Ale příroda vás velmi rychle vrátí na zem. Do medicíny spíš patří skromnost, nadhled, velká pokora a pracovitost než nějaké povýšené myšlení, protože to se okamžitě vrátí, zejména v té profesní rovině,“ vysvětlil Martin Procházka svůj pohled na „všemocnost“ člověka.

„Já jsem katolický kněz, a jestli mě něco moje tradice v křesťanství naučila, je, že vytáhne člověka za límec a řekne mu: Chlapče, studuj, pracuj, uč se, maluj, skládej symfonie, uč se věci nazpaměť, přemýšlej, cvič se a něco laskavě udělej se svým životem. Někdy říkáme: to už nemůžeme udělat, to by si člověk hrál na pána boha… No tak dobře. Když ale po této přednášce bude pršet, vytáhnu si deštník místo toho, abych řekl: děj se boží vůle, asi to tak pán bůh chtěl. Když vám děti onemocní, tak jim dáte antibiotika, půjdete s nimi do nemocnice. To znamená, že člověk je pozván k tomu, aby ruku v ruce s bohem dokončoval stvoření světa,“ uvedl mimo jiné Marek Orko Vácha.

Spolu s rektorem i publikem během více než hodiny a půl trvající debaty přemýšlel nad tím, co nám nové genetické metody přinášejí, jaká jsou rizika a jaké hranice. Ukazoval, že odpovědi na zdánlivě jednoznačné a jasné otázky mohou být mnohoznačné. Sedm otázek, které dal publiku, najdete v první části záznamu a můžete si zkusit na ně sami odpovědět. „Kéž byste si odnesli možná ne odpovědi, ale alespoň ty otázky, o kterých budete přemýšlet,“ vyzval publikum na závěr první Procházky s… Marek Orko Vácha.

Předchůdce Dana Browna z Moravy? S jistou nadsázkou ano. Řeč je o olomouckém německy píšícím autorovi Franzi Spundovi, jehož román Bafomet v překladu germanistky Ingeborg Fialové-Fürstové vyšel ve Vydavatelství Univerzity Palackého.

Franz Spunda (1890-1963) byl jedním z nemnohých olomouckých německy píšících básníků, který ve své době dosáhl jistého věhlasu i za hranicemi úzkého regionu. „Jeho román Bafomet z roku 1928 z rané „magické“ fáze prozaické tvorby, se ve své době se těšil všeobecnému zájmu o okultismus, magii, alchymii a mystiku všech druhů, podobně jako díla dnes slavnějších autorů spjatých s Čechami a Moravou, Gustava Meyrinka, Alfreda Kubina, Paula Leppina či Karla Hanse Strobla,“ vysvětluje germanistka Ingeborg Fialová-Fürstová z katedry germanistiky FF UP.

Podle ní je román zajímavý nejen pro fanoušky a sběratele tohoto žánru. „Myslím, že může oslovit jako poněkud vážnější a méně akční předchůdce Dana Browna i milovníky tajuplných dobrodružných příběhů hemžících se alchymisty, magiky, mystiky, ďábly, svůdnými ženami, exorcisty, dvojníky, tajnými bratrstvy a jinými okultními půvaby,“ říká překladatelka.

Právě překlad do současného jazyka byl stěžejní. „Román je psaný poněkud již zastaralou, místy exaltovanou, jindy zase velmi učenou němčinou. Snažila jsem se proto o překlad do moderního, dnešnímu čtenáři srozumitelného a snesitelného jazyka a výrazu. Na autorství předmluvy se podílel ostravský soukromý badatel ve věcech okultních, Martin Jiroušek,“ doplňuje Ingeborg Fialová-Fürstová.

Spundův román je součástí knižní řady „Poetica Moraviae“, kterou už víc jak dvacet let vydává Centrum pro výzkum moravské německé literatury. „V této řadě už v českém překladu vyšly například romány našich krajanů vypuzených po roce 1945 ze země Petra Härtlinga a Gerolda Tietze, sbírky básní Vlastimila Artura Poláka, Louise Fürnberga a Romana Karla Schulze, olomoucký román Willibalda Müllera Konšel olomoucký, americká korespondence Hugo Haase s Friedrichem Torbergem – a další příjemné čtivo,“ připomíná olomoucká germanistka.

Kniha Bafomet vyšla s podporou Česko-německého fondu budoucnosti a Rakouského centra UP. Najdete ji zde.

Předchůdce Dana Browna z Moravy? S jistou nadsázkou ano. Řeč je o olomouckém německy píšícím autorovi Franzi Spundovi, jehož román Bafomet v překladu germanistky Ingeborg Fialové-Fürstové vyšel ve Vydavatelství Univerzity Palackého.

Franz Spunda (1890-1963) byl jedním z nemnohých olomouckých německy píšících básníků, který ve své době dosáhl jistého věhlasu i za hranicemi úzkého regionu. „Jeho román Bafomet z roku 1928 z rané „magické“ fáze prozaické tvorby, se ve své době se těšil všeobecnému zájmu o okultismus, magii, alchymii a mystiku všech druhů, podobně jako díla dnes slavnějších autorů spjatých s Čechami a Moravou, Gustava Meyrinka, Alfreda Kubina, Paula Leppina či Karla Hanse Strobla,“ vysvětluje germanistka Ingeborg Fialová-Fürstová z katedry germanistiky FF UP.

Podle ní je román zajímavý nejen pro fanoušky a sběratele tohoto žánru. „Myslím, že může oslovit jako poněkud vážnější a méně akční předchůdce Dana Browna i milovníky tajuplných dobrodružných příběhů hemžících se alchymisty, magiky, mystiky, ďábly, svůdnými ženami, exorcisty, dvojníky, tajnými bratrstvy a jinými okultními půvaby,“ říká překladatelka.

Právě překlad do současného jazyka byl stěžejní. „Román je psaný poněkud již zastaralou, místy exaltovanou, jindy zase velmi učenou němčinou. Snažila jsem se proto o překlad do moderního, dnešnímu čtenáři srozumitelného a snesitelného jazyka a výrazu. Na autorství předmluvy se podílel ostravský soukromý badatel ve věcech okultních, Martin Jiroušek,“ doplňuje Ingeborg Fialová-Fürstová.

Spundův román je součástí knižní řady „Poetica Moraviae“, kterou už víc jak dvacet let vydává Centrum pro výzkum moravské německé literatury. „V této řadě už v českém překladu vyšly například romány našich krajanů vypuzených po roce 1945 ze země Petra Härtlinga a Gerolda Tietze, sbírky básní Vlastimila Artura Poláka, Louise Fürnberga a Romana Karla Schulze, olomoucký román Willibalda Müllera Konšel olomoucký, americká korespondence Hugo Haase s Friedrichem Torbergem – a další příjemné čtivo,“ připomíná olomoucká germanistka.

Kniha Bafomet vyšla s podporou Česko-německého fondu budoucnosti a Rakouského centra UP. Najdete ji zde.

An international team of scientists from the Department of Botany at the Palacký University Faculty of Science, Charles University, and Lund University in Sweden has described the early development of a new species of the microscopic alga Synura petersenii from the group of golden algae (chrysophytes), which is mainly related to its long-term adaptation to changing environmental conditions. The scientists came to this conclusion by studying more than a hundred algae samples taken from several lakes in Europe and Canada. The results of their work were published in the journal Current Biology.

“The way in which new species of organisms arise is one of the fundamental questions in biology. Relatively cheap and efficient DNA sequencing has brought about major advances. However, research in this area is still largely confined to animals and plants, despite the fact that the vast majority of species on the planet are microorganisms. Together with colleagues from Charles University (the research was led by Pavel Škaloud) and Lund University in Sweden, we have tried to fill this gap,” said Petr Dvořák from the UP Faculty of Science Department of Botany.

For their research, the scientists chose the alga Synura petersenii, which commonly lives in the plankton of lakes at our latitudes. These are colonial flagellates, whose cells are covered with siliceous scales. With the help of an electron microscope, distinctive ornaments that are species-specific can be seen on them.

“To elucidate the factors that have led to diversification within this species, we obtained more than 100 laboratory cultures from samples from multiple lakes in Europe and Canada. This is the largest dataset of its kind among algae and protozoa. Using DNA sequencing, we obtained a representation of the entire genome of each laboratory culture and subsequently reconstructed the evolutionary relationships between individual samples,” he described.

Population structure analyses have revealed that over the past 100,000+ years, Synura petersenii has evolved into three diversified populations that are on their way to become new species in the future. “Diversification began 125,000 years ago, before the last glacial period, as calculated by molecular clock dating. Significant population radiation took place in the last 14,500 years, after the last great ice age. This suggests that climate change has influenced the diversification of this alga, as it has for plants. Moreover, the diversification of Synura algae was very rapid compared to other algae, where this process takes millions of years,” noted Dvořák.

The diversification of populations of this alga has been driven by adaptation to local conditions, especially different temperatures and the amount of dissolved substances in water. Heavy rainfall has also influenced the evolution of individual populations, causing nutrients to wash up from the bottom, mixing the water and reducing transparency, which affects all planktonic organisms, which must adapt to such events. “Geographical distance at the intercontinental level also played a significant role, although these organisms were originally thought to have an almost unlimited ability to spread across the planet. Populations continue to diversify into new species, even though genetic flow continues to occur between them. This implies that ecological diversification is a stronger factor than genetic mixing of lineages,” said Dvořák.

Mezinárodní tým vědců z katedry botaniky Přírodovědecké fakulty UP, Univerzity Karlovy a univerzity ve švédském Lundu pomocí analýzy DNA popsal počínající vývoj nových druhů mikroskopické řasy Synura petersenii ze skupiny zlativek, který souvisí především s její dlouhodobou adaptací na měnící se životní podmínky. K tomu závěru vědci dospěli díky studiu více než stovky vzorků řasy odebraných z několika jezer v Evropě a Kanadě. Výsledky jejich práce byly publikovány v časopise Current Biology.

„Způsob, jakým vznikají nové druhy organismů, patří mezi fundamentální otázky biologie. Významný posun způsobilo relativně levné a efektivní sekvenování DNA. Výzkum v této oblasti se ale zatím převážně omezuje na zvířata a rostliny. A to i přesto, že naprostou většinu druhů na planetě tvoří mikroorganismy. Spolu s kolegy z Univerzity Karlovy (práce byla vedená Pavlem Škaloudem) a univerzity ve švédském Lundu jsme se pokusili tuto mezeru vyplnit,“ uvedl Petr Dvořák z katedry botaniky přírodovědecké fakulty.

Vědci si pro výzkum vybrali řasu Synura petersenii, která náleží do skupiny zlativek (Chrysophyta, Stramenopila). Tato řasa žije běžně v planktonu jezer v našich zeměpisných šířkách. Jedná se o koloniální bičíkovce, jejichž buňka je pokrytá křemičitými šupinami. Na nich lze pomocí elektronového mikroskopu spatřit výrazné ornamenty, které jsou druhově specifické.

„Pro objasnění faktorů, které vedly k diverzifikaci v rámci tohoto druhu, jsme pořídili více než 100 laboratorních kultur ze vzorků z několika jezer v Evropě a Kanadě. Jedná se o největší soubor dat tohoto typu mezi řasami a prvoky. Pomocí sekvenování DNA jsme získali reprezentaci celého genomu každé laboratorní kultury a následně zrekonstruovali evoluční vztahy mezi jednotlivými vzorky,“ popsal.

Analýzy populační struktury odhalily, že řasa Synura petersenii se za více než 100 000 let vyvinula do tří diverzifikovaných populací, které jsou na cestě k tomu stát se v budoucnu novými druhy. „Diverzifikace začala před 125 000 lety, tedy ještě před posledním glaciálem, což bylo vypočteno na základě datování pomocí molekulárních hodin. Výrazná radiace populací probíhala v posledních 14 500 letech, tedy po poslední velké době ledové. Z toho můžeme vyvodit, že diverzifikaci této řasy stejně jak u rostlin ovlivnily klimatické změny. Diverzifikace řasy Synura byla navíc velmi rychlá v porovnání s ostatními řasami, u kterých tento proces trvá řádově miliony let,“ podotkl Petr Dvořák.  

K diverzifikaci populací této řasy vedla adaptace na lokální podmínky, zejména různé teploty a množství rozpuštěných látek ve vodě. Evoluci jednotlivých populací ovlivnily také vydatné deště, které způsobují vyplavování živin ze dna, promíchají vodu a snižují průhlednost, což ovlivňuje všechny planktonní organismy, které musí být na tyto události adaptované. „Nezanedbatelnou roli hrála také geografická vzdálenost na úrovni mezikontinentální, i když se organismům původně přisuzovaly téměř neomezeně velké schopnosti šířit se po celé planetě. Populace se stále diverzifikují v nové druhy, přestože mezi nimi nadále probíhá genetický tok. Z toho vyplývá, že ekologická diverzifikace je silnějším faktorem než genetické promíchávání linií,“ dodal Petr Dvořák.

Mezinárodní tým vědců z katedry botaniky Přírodovědecké fakulty UP, Univerzity Karlovy a univerzity ve švédském Lundu pomocí analýzy DNA popsal počínající vývoj nových druhů mikroskopické řasy Synura petersenii ze skupiny zlativek, který souvisí především s její dlouhodobou adaptací na měnící se životní podmínky. K tomu závěru vědci dospěli díky studiu více než stovky vzorků řasy odebraných z několika jezer v Evropě a Kanadě. Výsledky jejich práce byly publikovány v časopise Current Biology.

„Způsob, jakým vznikají nové druhy organismů, patří mezi fundamentální otázky biologie. Významný posun způsobilo relativně levné a efektivní sekvenování DNA. Výzkum v této oblasti se ale zatím převážně omezuje na zvířata a rostliny. A to i přesto, že naprostou většinu druhů na planetě tvoří mikroorganismy. Spolu s kolegy z Univerzity Karlovy (práce byla vedená Pavlem Škaloudem) a univerzity ve švédském Lundu jsme se pokusili tuto mezeru vyplnit,“ uvedl Petr Dvořák z katedry botaniky přírodovědecké fakulty.

Vědci si pro výzkum vybrali řasu Synura petersenii, která náleží do skupiny zlativek (Chrysophyta, Stramenopila). Tato řasa žije běžně v planktonu jezer v našich zeměpisných šířkách. Jedná se o koloniální bičíkovce, jejichž buňka je pokrytá křemičitými šupinami. Na nich lze pomocí elektronového mikroskopu spatřit výrazné ornamenty, které jsou druhově specifické.

„Pro objasnění faktorů, které vedly k diverzifikaci v rámci tohoto druhu, jsme pořídili více než 100 laboratorních kultur ze vzorků z několika jezer v Evropě a Kanadě. Jedná se o největší soubor dat tohoto typu mezi řasami a prvoky. Pomocí sekvenování DNA jsme získali reprezentaci celého genomu každé laboratorní kultury a následně zrekonstruovali evoluční vztahy mezi jednotlivými vzorky,“ popsal.

Analýzy populační struktury odhalily, že řasa Synura petersenii se za více než 100 000 let vyvinula do tří diverzifikovaných populací, které jsou na cestě k tomu stát se v budoucnu novými druhy. „Diverzifikace začala před 125 000 lety, tedy ještě před posledním glaciálem, což bylo vypočteno na základě datování pomocí molekulárních hodin. Výrazná radiace populací probíhala v posledních 14 500 letech, tedy po poslední velké době ledové. Z toho můžeme vyvodit, že diverzifikaci této řasy stejně jak u rostlin ovlivnily klimatické změny. Diverzifikace řasy Synura byla navíc velmi rychlá v porovnání s ostatními řasami, u kterých tento proces trvá řádově miliony let,“ podotkl Petr Dvořák.  

K diverzifikaci populací této řasy vedla adaptace na lokální podmínky, zejména různé teploty a množství rozpuštěných látek ve vodě. Evoluci jednotlivých populací ovlivnily také vydatné deště, které způsobují vyplavování živin ze dna, promíchají vodu a snižují průhlednost, což ovlivňuje všechny planktonní organismy, které musí být na tyto události adaptované. „Nezanedbatelnou roli hrála také geografická vzdálenost na úrovni mezikontinentální, i když se organismům původně přisuzovaly téměř neomezeně velké schopnosti šířit se po celé planetě. Populace se stále diverzifikují v nové druhy, přestože mezi nimi nadále probíhá genetický tok. Z toho vyplývá, že ekologická diverzifikace je silnějším faktorem než genetické promíchávání linií,“ dodal Petr Dvořák.

An international team of scientists, led by Czech physicists, has successfully developed a unique magnetic nanographene for the first time. They combined two concepts of magnetism and were the first to detect their magnetic signal using advanced scanning electron microscopy and quantum mechanical calculations. Graphene nanoparticles have the potential to be used for information storage and processing in quantum computing.

The paper, published in Nature Chemistry, describes an innovative method to design, prepare, and verify the magnetic properties of graphene in the shape of four rounded triangles resembling “butterfly wings”. Each of these triangles contains an unpaired pi electron responsible for the magnetic properties.

“Previous approaches were limited to a single magnetic origin, which limited the number of correlated spins or the type of magnetic ordering in the nanographenes. In this work, we were able to combine two approaches for the first time to create this unique magnetic nanographene with four unpaired electrons. Moreover, by combining experimental and theoretical calculations, we were able to provide irrefutable evidence for its magnetic character,” says Adam Matěj from the Institute of Physics of the Czech Academy of Sciences and Palacký University in Olomouc.

Recipe for making nanomaterials from Singapore

This nanographene was synthesized by scientists in Singapore on the surface of gold by heating a pre-prepared organic molecule to 600 Kelvin, which leads to dehydrogenation and cyclization in the individual “butterfly wings”. The entire preparation of nanographene had to be carried out in an ultra-high vacuum because synthesizing highly reactive compounds in solution is problematic.

The traditional image of magnetism is associated with transition metals such as iron, which contain highly spatially localized unpaired electrons. For a long time, it was thought that carbon-based materials with strongly delocalized electrons could not have magnetic properties.

However, research in recent years has shown new ways of making magnetic systems based on nanographene structures. This new concept of magnetism is called pi-magnetism, due to the presence of unpaired pi electrons. One of the unsolved challenges of this new magnetism class remained not only the preparation of nanographenes with a higher number of unpaired electrons but also the direct experimental verification of their magnetic character.

The unique magnetic properties of nanographene were verified by Czech scientists from Pavel Jelinek’s team using scanning tunneling microscopy, which can measure the local magnetic field in a specific part of the molecule thanks to a probe with a nickelocene molecule.

The experimental results determining the electronic structure were confirmed using state-of-the-art quantum chemical computational methods in collaboration with Libor Veis’ team at the J. Heyrovsky Institute of Physical Chemistry. “Calculating the electronic structure of molecules with multiple open shells is generally very challenging. However, we have often seen that the computational tools we are developing can solve this problem with great accuracy. In this case, too, we can be confident in the conclusions of our study because of the excellent agreement between experimental and theoretical results. Moreover, theoretical calculations often have the advantage of providing information that is not available experimentally, in this case, the way in which individual electron spins are strongly entangled,” explains Libor Veis.

Scientists from the National University of Singapore, the CATRIN research institute at Palacký University in Olomouc, Nanjing University in China, and two institutes of the Czech Academy of Sciences – the Institute of Physics and the J. Heyrovský Institute of Physical Chemistry – participated in the experimental and theoretical verification of the properties of nanographene.

Mezinárodnímu týmu vědců vedenému českými fyziky se poprvé podařilo vyvinout unikátní magnetický nanografen. Zkombinovali přitom dva koncepty vzniku magnetismu a jako první dokázali detekovat jejich magnetický signál pomocí pokročilé rastrovací mikroskopie a kvantově mechanických výpočtů. Grafenové nanočástice mají potenciál pro využití k uchování a zpracování informací v kvantové informatice.

Článek publikovaný v časopisu Nature Chemistry popisuje inovativní postup návrhu, přípravy a ověření magnetických vlastností grafenu ve tvaru čtyř zaoblených trojúhelníků, jenž připomíná „motýlí křídla“. Na každém z nich je lokalizován jeden nepárový pí elektron, který je zodpovědný za zmíněné magnetické vlastnosti.

„Dosavadní přístupy se omezovaly na jediný magnetický původ, což limitovalo počet korelovaných spinů nebo typ magnetického uspořádání v nanografenech. V této práci se nám poprvé podařilo zkombinovat dva přístupy, které daly vzniknout tomuto unikátnímu magnetickému nanografenu se čtyřmi nepárovými elektrony. Navíc se nám podařilo díky kombinaci experimentálních a teoretických výpočtů přinést nezvratný důkaz o jeho magnetickém charakteru,“ říká Adam Matěj z Fyzikálního ústavu AV ČR a Českého institutu výzkumu a pokročilých technologií – CATRIN Univerzity Palackého v Olomouci.

Recept na přípravu nanomateriálu ze Singapuru

Nanografen syntetizovali vědci v Singapuru na povrchu zlata, když zahřáli předem připravenou organickou molekulu na 600 Kelvinů a tím došlo k dehydrogenaci a cyklizaci vazeb v jednotlivých „motýlích křídlech“. Veškerá příprava nanografenu musela probíhat v ultra vysokém vakuu, protože syntéza vysoce reaktivních látek je v roztoku problematická.

Tradiční obrázek magnetismu je spojen s přechodnými kovy, jako je například železo, které obsahuje silně prostorově lokalizované nepárové elektrony. Proto se dlouhou dobu předpokládalo, že materiály na bázi uhlíku se silně delokalizovanými elektrony nemohou mít magnetické vlastnosti.

Nicméně výzkum v posledních letech ukázal nové možnosti přípravy magnetických systémů na bázi nanografenových struktur. Tento nový koncept magnetismu se kvůli přítomnosti nepárových pí elektronů nazývá pí-magnetismus. Jednou z nenaplněných výzev nové třídy magnetismu zůstávala nejen příprava nanografenů s vyšším počtem nepárových elektronů, ale také přímé experimentální ověření jejich magnetického charakteru.

Unikátní magnetické vlastnosti nanografenu ověřovali čeští vědci z týmu Pavla Jelínka z Fyzikálního ústavu AV ČR pomocí skenovací tunelovací mikroskopie, která je schopná díky sondě s molekulou niklocenu změřit lokální magnetické pole v určité části molekuly.

Teorie a experiment v silné shodě

Experimentální výsledky, jež určují elektronovou strukturu, byly potvrzeny pomocí nejmodernějších kvantově chemických výpočetních metod ve spolupráci s týmem Libora Veise z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR.

„Výpočty elektronové struktury molekul s několika otevřenými slupkami jsou obecně velmi náročné. Již mnohokrát jsme však měli příležitost se přesvědčit, že výpočetní nástroje, které vyvíjíme, dokážou tento problém řešit s velkou přesností. Také v tomto případě si díky obrovské shodě mezi experimentálními a teoretickými výsledky můžeme být jisti závěry naší studie. Výhodou teoretických výpočtů navíc je, že často poskytují informace, které jsou experimentálně nedostupné, v tomto případě například způsob, jakým jsou jednotlivé elektronové spiny vzájemně entanglované (silně propletené),“ vysvětluje Libor Veis.

Na experimentálním a teoretickém ověření vlastností nanografenu se podíleli vědci z Národní singapurské univerzity, výzkumného ústavu CATRIN Univerzity Palackého v Olomouci, čínské Nankingské univerzity a dvou ústavů Akademie věd ČR – Fyzikálního ústavu a Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského.

Mezinárodnímu týmu vědců vedenému českými fyziky se poprvé podařilo vyvinout unikátní magnetický nanografen. Zkombinovali přitom dva koncepty vzniku magnetismu a jako první dokázali detekovat jejich magnetický signál pomocí pokročilé rastrovací mikroskopie a kvantově mechanických výpočtů. Grafenové nanočástice mají potenciál pro využití k uchování a zpracování informací v kvantové informatice.

Článek publikovaný v časopisu Nature Chemistry popisuje inovativní postup návrhu, přípravy a ověření magnetických vlastností grafenu ve tvaru čtyř zaoblených trojúhelníků, jenž připomíná „motýlí křídla“. Na každém z nich je lokalizován jeden nepárový pí elektron, který je zodpovědný za zmíněné magnetické vlastnosti.

„Dosavadní přístupy se omezovaly na jediný magnetický původ, což limitovalo počet korelovaných spinů nebo typ magnetického uspořádání v nanografenech. V této práci se nám poprvé podařilo zkombinovat dva přístupy, které daly vzniknout tomuto unikátnímu magnetickému nanografenu se čtyřmi nepárovými elektrony. Navíc se nám podařilo díky kombinaci experimentálních a teoretických výpočtů přinést nezvratný důkaz o jeho magnetickém charakteru,“ říká Adam Matěj z Fyzikálního ústavu AV ČR a Českého institutu výzkumu a pokročilých technologií – CATRIN Univerzity Palackého v Olomouci.

Recept na přípravu nanomateriálu ze Singapuru

Nanografen syntetizovali vědci v Singapuru na povrchu zlata, když zahřáli předem připravenou organickou molekulu na 600 Kelvinů a tím došlo k dehydrogenaci a cyklizaci vazeb v jednotlivých „motýlích křídlech“. Veškerá příprava nanografenu musela probíhat v ultra vysokém vakuu, protože syntéza vysoce reaktivních látek je v roztoku problematická.

Tradiční obrázek magnetismu je spojen s přechodnými kovy, jako je například železo, které obsahuje silně prostorově lokalizované nepárové elektrony. Proto se dlouhou dobu předpokládalo, že materiály na bázi uhlíku se silně delokalizovanými elektrony nemohou mít magnetické vlastnosti.

Nicméně výzkum v posledních letech ukázal nové možnosti přípravy magnetických systémů na bázi nanografenových struktur. Tento nový koncept magnetismu se kvůli přítomnosti nepárových pí elektronů nazývá pí-magnetismus. Jednou z nenaplněných výzev nové třídy magnetismu zůstávala nejen příprava nanografenů s vyšším počtem nepárových elektronů, ale také přímé experimentální ověření jejich magnetického charakteru.

Unikátní magnetické vlastnosti nanografenu ověřovali čeští vědci z týmu Pavla Jelínka z Fyzikálního ústavu AV ČR pomocí skenovací tunelovací mikroskopie, která je schopná díky sondě s molekulou niklocenu změřit lokální magnetické pole v určité části molekuly.

Teorie a experiment v silné shodě

Experimentální výsledky, jež určují elektronovou strukturu, byly potvrzeny pomocí nejmodernějších kvantově chemických výpočetních metod ve spolupráci s týmem Libora Veise z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR.

„Výpočty elektronové struktury molekul s několika otevřenými slupkami jsou obecně velmi náročné. Již mnohokrát jsme však měli příležitost se přesvědčit, že výpočetní nástroje, které vyvíjíme, dokážou tento problém řešit s velkou přesností. Také v tomto případě si díky obrovské shodě mezi experimentálními a teoretickými výsledky můžeme být jisti závěry naší studie. Výhodou teoretických výpočtů navíc je, že často poskytují informace, které jsou experimentálně nedostupné, v tomto případě například způsob, jakým jsou jednotlivé elektronové spiny vzájemně entanglované (silně propletené),“ vysvětluje Libor Veis.

Na experimentálním a teoretickém ověření vlastností nanografenu se podíleli vědci z Národní singapurské univerzity, výzkumného ústavu CATRIN Univerzity Palackého v Olomouci, čínské Nankingské univerzity a dvou ústavů Akademie věd ČR – Fyzikálního ústavu a Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského.

Není se čeho bát, naopak je radost někomu pomoci. S těmito slovy navštívili Transfuzní oddělení Fakultní nemocnice Olomouc první dárci z řad studentů a zaměstnanců Univerzity Palackého v rámci letošního ročníku výzvy Daruj krev s rektorem. Odběry krve zároveň zahájily Akademický týden UP, během kterého si univerzita připomíná své obnovení v roce 1946.

Výzvu Daruj krev s rektorem vyhlásila univerzita na podporu bezplatného darování krve již potřinácté. Přihlásila se zhruba stovka studentů a zaměstnanců, třetina z nich se rozhodla během následujících dní darovat nejcennější tekutinu vůbec poprvé.

První pondělní dárce přivítala na transfuzním oddělení jeho primářka Dana Galuszková, která působí také na fakultě zdravotnických věd, rektor Martin Procházka i prezident Českého červeného kříže Marek Jukl, jinak též docent na přírodovědecké fakultě. „Velmi oceňuji, že se univerzita už třináctým rokem věnuje nejen výuce a vědě, ale i péči o druhé. Když někomu darujete krev, byť nevíte komu, darujete tím kousek sebe. Patří vám za to obrovské poděkování,“ uvedla primářka.

Rektor s pozdravem a slovy díků připomněl, že dostatek krve je pro nemocnici nezbytně důležitý, a proto tuto výzvu považuje za jednu z nejdůležitějších univerzitních akcí. Společně s prezidentem ČČK se pak zamysleli, jak bezplatné dárcovství na univerzitě ještě více podpořit. „Měli bychom o tom více mluvit. Pokud se lidé dozvědí, k čemu to celé je, dárci se jistě stanou. Zároveň mohou současní dárci zvážit, jestli nemají ve svém okolí někoho, kdo by mohl také darovat,“ zmínil Marek Jukl, který sám má za sebou již 272 odběrů.

Příklad pro svůj návrh by prezident ČČK našel hned mezi prvními dárci, kteří na transfuzní oddělení dorazili. Terezu Markovou, studující na FZV a lékařské fakultě, přivedla k darování krve její kamarádka Kateřina Polcrová, která studuje na fakultě tělesné kultury. „Poprvé jsem z toho byla v takové extázi, že můžu někomu pomoci. Teď už to tak neprožívám, ale mám radost z toho, že o sobě můžu říct, že jsem dárce krve a není mi jedno moje okolí,“ řekla Tereza Marková, která navštívila odběrový box již poosmé.

Pro Kateřinu Polcrovou šlo již o patnáctý odběr. „V 18 letech jsem se o možnosti darování krve někde dočetla, a protože mě baví pomáhat, tak jsem šla. A když jsem začala v Olomouci studovat a dozvěděla se o výzvě Daruj krev s rektorem, tak mě to ještě více motivovalo. Chodím každý rok,“ doplnila studentka FTK. Zároveň vzkázala všem, kteří o darování krve uvažují, ale zatím se k návštěvě transfuzního oddělení neodhodlali: „Není se čeho bát, nebolí to. Případně stačí jen přivřít oči, zatnout zuby a půjde to!“

Darování krve už tradičně zahájilo Akademický týden UP, během kterého si druhá nejstarší univerzita v Česku připomíná své obnovení v roce 1946. Stěžejními akcemi v pestrém programu týdne je první z besed Procházka s…, jejímž hostem bude teolog, spisovatel a pedagog Marek Orko Vácha, dále slavnostní předávání cen rektora akademikům a studentům a Reprezentační ples UP, kterým týden v pátek vyvrcholí. Podrobný program Akademického týdne UP najdete zde.

Není se čeho bát, naopak je radost někomu pomoci. S těmito slovy navštívili Transfuzní oddělení Fakultní nemocnice Olomouc první dárci z řad studentů a zaměstnanců Univerzity Palackého v rámci letošního ročníku výzvy Daruj krev s rektorem. Odběry krve zároveň zahájily Akademický týden UP, během kterého si univerzita připomíná své obnovení v roce 1946.

Výzvu Daruj krev s rektorem vyhlásila univerzita na podporu bezplatného darování krve již potřinácté. Přihlásila se zhruba stovka studentů a zaměstnanců, třetina z nich se rozhodla během následujících dní darovat nejcennější tekutinu vůbec poprvé.

První pondělní dárce přivítala na transfuzním oddělení jeho primářka Dana Galuszková, která působí také na fakultě zdravotnických věd, rektor Martin Procházka i prezident Českého červeného kříže Marek Jukl, jinak též docent na přírodovědecké fakultě. „Velmi oceňuji, že se univerzita už třináctým rokem věnuje nejen výuce a vědě, ale i péči o druhé. Když někomu darujete krev, byť nevíte komu, darujete tím kousek sebe. Patří vám za to obrovské poděkování,“ uvedla primářka.

Rektor s pozdravem a slovy díků připomněl, že dostatek krve je pro nemocnici nezbytně důležitý, a proto tuto výzvu považuje za jednu z nejdůležitějších univerzitních akcí. Společně s prezidentem ČČK se pak zamysleli, jak bezplatné dárcovství na univerzitě ještě více podpořit. „Měli bychom o tom více mluvit. Pokud se lidé dozvědí, k čemu to celé je, dárci se jistě stanou. Zároveň mohou současní dárci zvážit, jestli nemají ve svém okolí někoho, kdo by mohl také darovat,“ zmínil Marek Jukl, který sám má za sebou již 272 odběrů.

Příklad pro svůj návrh by prezident ČČK našel hned mezi prvními dárci, kteří na transfuzní oddělení dorazili. Terezu Markovou, studující na FZV a lékařské fakultě, přivedla k darování krve její kamarádka Kateřina Polcrová, která studuje na fakultě tělesné kultury. „Poprvé jsem z toho byla v takové extázi, že můžu někomu pomoci. Teď už to tak neprožívám, ale mám radost z toho, že o sobě můžu říct, že jsem dárce krve a není mi jedno moje okolí,“ řekla Tereza Marková, která navštívila odběrový box již poosmé.

Pro Kateřinu Polcrovou šlo již o patnáctý odběr. „V 18 letech jsem se o možnosti darování krve někde dočetla, a protože mě baví pomáhat, tak jsem šla. A když jsem začala v Olomouci studovat a dozvěděla se o výzvě Daruj krev s rektorem, tak mě to ještě více motivovalo. Chodím každý rok,“ doplnila studentka FTK. Zároveň vzkázala všem, kteří o darování krve uvažují, ale zatím se k návštěvě transfuzního oddělení neodhodlali: „Není se čeho bát, nebolí to. Případně stačí jen přivřít oči, zatnout zuby a půjde to!“

Darování krve už tradičně zahájilo Akademický týden UP, během kterého si druhá nejstarší univerzita v Česku připomíná své obnovení v roce 1946. Stěžejními akcemi v pestrém programu týdne je první z besed Procházka s…, jejímž hostem bude teolog, spisovatel a pedagog Marek Orko Vácha, dále slavnostní předávání cen rektora akademikům a studentům a Reprezentační ples UP, kterým týden v pátek vyvrcholí. Podrobný program Akademického týdne UP najdete zde.

For the first time, an international team of scientists has successfully developed a polyradical nanographene by combining two concepts: pi-magnetism formation in nanographene and strong interaction between electrons and topological frustration and they detected the magnetic signal using advanced scanning microscopy and quantum mechanical calculations. Graphene nanoparticles exhibit magnetic properties in certain shapes, making them suitable for information storage and processing in quantum computing.  

Mezinárodnímu týmu vědců vedenému českými fyziky se poprvé podařilo vyvinout unikátní magnetický nanografen. Zkombinovali přitom dva koncepty vzniku magnetismu a jako první dokázali detekovat jejich magnetický signál pomocí pokročilé rastrovací mikroskopie a kvantově mechanických výpočtů. Grafenové nanočástice mají potenciál pro využití k uchování a zpracování informací v kvantové informatice.