Agregátor zdrojů

Na východ, do tehdejšího Československa, se Američan David Livingstone, nyní člen katedry anglistiky a amerikanistiky FF UP, přestěhoval po sametové revoluci v roce 1990. V roce 2024 se rozhodl vydat na východ znovu. Jednoduše proto, že pomoc nyní potřebují vysoké školy ve válkou zmítané Ukrajině.  

Když před nedávnem poslal David Livingstone z katedry anglistiky a amerikanistiky FF UP redakci Žurnálu UP příspěvek o svých prvních dnech na Národní přikarpatské univerzitě Vasyla Stefanika v Ivano-Frankivsku, nabízelo se položit mu hned další otázky. Jak vypadá jeho nynější běžný den? Jak se mu žije v zemi, která je ve válce? A proč se do této země, kterou týden za týdnem doprovází zvuk sirén, vlastně vydal? Svůj současný život, život akademiků i studentů na Ukrajině částečně přiblížil v rozhovoru.

Jak se stalo, že jste začal učit na Národní přikarpatské univerzitě Vasyla Stefanika v Ivano-Frankivsku?

Pomyslně poprvé jsem se s touto univerzitou setkal skrze ukrajinskou sekci katedry slavistiky na naší fakultě, přesněji díky členkám této katedry Radaně Merzové a Uljaně Cholodové, která z Ivano-Frankivsku pochází. Asi před rokem mě tyto dámy představily hostující profesorce literatury z Národní přikarpatské univerzity Ivanně Devdiuk a já se tehdy nabídl, že bych zaměstnance této univerzity mohl učit online. Výuka trvala asi devět měsíců a průměrně se jí účastnilo kolem deseti zaměstnanců. V učení jsem se střídal s bývalou studentkou a kamarádkou Dagmar Pavlovovou, jejíž manžel z Ukrajiny pochází.

Později jsem se seznámil s tamním vedoucím katedry anglické filologie profesorem Jakivem Bystrovem, který mě sem nakonec pozval a vyřídil veškerou administrativu na ukrajinské straně (abych to uvedl na pravou míru, pozval jsem se spíš sám a pan profesor s mou návštěvou laskavě souhlasil). Musím zdůraznit, že mě podpořila i moje domovská katedra, především její vedoucí Ondřej Molnár i děkan naší fakulty Jan Stejskal s proděkankou Pavlínou Flajšarovou. Nejsložitější pro mě bylo obstarat si pojištění, protože Ukrajina je válečnou zónou. Cením si i pomoci kolegů, například Ema Jelínková slíbila v době mé tříměsíční nepřítomnosti odučit některé předměty a vykrýt tak část mé běžné pracovní náplně.

Na ukrajinské katedře jsem dostal přidělené tři semináře: dva semináře britské literatury pro studenty čtvrtého ročníku bakalářského cyklu a jeden seminář akademického psaní pro první ročník magisterského studia. Účastním se zde i dalších seminářů jiných vyučujících a pořádám speciální přednášky jak na univerzitě, tak mimo ni: například na středních školách a v kulturních centrech či v místní knihovně s názvem Americké okénko. S pomocí studentů organizuji i filmový klub v budově kolejí, kde bydlím. Měl bych také začít s online výukou studentů z dalších ukrajinských univerzit. Jmenovitě jde o Charkovskou národní univerzitu V. N. Karazina a Chersonskou státní univerzitu. Řada zaměstnanců druhé z jmenovaných univerzit se totiž přestěhovala sem do Ivano-Frankivsku a žijí na stejné koleji jako já.  

Co vás vedlo k tomu vydat se do země, která je ve válce?

V Olomouci jsem poslední dva roky organizoval kurzy angličtiny pro ukrajinské uprchlíky. Díky děkanovi Janu Stejskalovi může výuka probíhat v učebnách Filozofické fakulty UP i dnes. Finančně ji podporuje Velvyslanectví USA v Praze skrze Americké centrum UP. Protože má však tento projekt poměrně omezený rozpočet, vyučují v tuto chvíli dvě moje bývalé studentky Eva Železná a Karolína Cohen bez nároku na odměnu. Kromě nich se do výuky zapojují i dva moji současní studenti Margo Hordeieva, která pochází z Oděsy, a Matěj Kundrát. Každý týden se výuky účastní asi osmdesát Ukrajinců ve věku od sedmi do sedmdesáti let. Společně s kolegy se snažíme ukrajinské studenty co nejvíce podpořit.

Asi před půl rokem jsem si ale uvědomil, že ačkoli je pomoc Ukrajincům u nás hezká, je z dlouhodobého hlediska možná ještě důležitější pomoc univerzitám přímo na Ukrajině. Ukrajina už přišla o miliony talentovaných lidí. Nemluvím jen o těch, kteří museli narukovat, ale i o těch, kteří emigrovali. Do budoucna, až dojde na obnovení míru, bude na Ukrajině obrovským problémem takzvaný odliv mozků. Myslím si, že je důležité, abychom my ze západu, především pak my z akademického prostředí, podpořili kolegy na Ukrajině, pomohli jim udržet akademický věhlas a zabránili odlivu talentovaných studentů a výzkumníků ze země. Doufám, že svým snažením k tomuto cíli alespoň trochu přispěji.

Národní přikarpatská univerzita Vasyla Stefanika je velkou univerzitou s dvanácti fakultami a instituty, navíc se stala i dočasným domovem mnohých pracovníků Chersonské státní univerzity. Jak se vám v takovém prostředí žije, jaké pocity vás doprovázejí?

Místní univerzita není nikterak bohatá. Sdílím zde kancelář s dalšími zhruba třiceti kolegy. Teprve teď dokážu ocenit komfort, který máme na Univerzitě Palackého. Také učebny a budovy tady na Ukrajině by si zasloužily investici. To ale samozřejmě není nyní na pořadu dne. Jedním dechem musím ale dodat, že pro lidi z východu a z válečné zóny, je Ivano-Frankivsk učiněná oáza klidu a pohody. Národní přikarpatská univerzita poskytuje kancelářské prostory a také kolejní ubytování některým administrativním a akademickým pracovníkům z Chersonské státní univerzity. Tato situace trvá již dva roky a konec války je v nedohlednu. I když se s mnohými zaměstnanci z Chersonské univerzity teprve seznamuji, už teď nemám pochyby o jejich odvaze a odhodlání. Například jeden z jejích prorektorů už dva roky žije s manželkou a dcerou v pokoji, který je stejně velký jako ten můj, má asi deset metrů čtverečních.

Jak nyní vypadá váš běžný den?

Žiji na koleji, kde mám vlastní pokoj se stolem, je tady taky sprcha, záchod a lednice. Za patnáct minut se odtud pěšky dostanu na univerzitu nebo do města. Když neučím, pracuji z domu, připravuji se na přednášky nebo pracuji na svých úkolech. Na své domovské katedře anglické filologie organizuji sérii přednášek a vedu akademické práce asi deseti studentům. Kromě toho se samozřejmě věnuji i vlastnímu výzkumu. Mám pořád co na práci. Obvykle jdu jednou za den někam na jídlo. Restaurace tady mají velmi dobrou úroveň a mají tu i pár docela dobrých piv. Občas zajdu na jídlo nebo na skleničku také s kolegy. Byl jsem i v místním úžasném divadle a zhlédl jsem dokonce inovativní modernizovanou verzi Hamleta, která je zasazena do prostředí protileteckého krytu a která byla zinscenovaná ve sklepě budovy divadla. Momentálně zde spolupracuji s kolegou z katedry divadelních studií, s nímž připravuji příspěvek na konferenci. Týká se právě uvedeného představení a dalších ukrajinských zpracování Shakespearových her, jež reflektují dnešní dění. Celé město je úžasné, těším se, až přijde jaro a budu moci objevovat krásy místní přírody.

V rámci vašeho semestrálního pobytu chcete navštívit i jiné univerzity…

Ano, chystám se na čtyři dny do Lvova. Budu tam přednášet na třech univerzitách. Plánuji i navštívit Kyjev, kde bych měl přednášet na Kyjevské národní univerzitě Tarase Ševčenka, navštívím tam i další kulturní instituce. Naplánoval jsem si ještě návštěvu univerzit v Ternopilu a Černovicích.

Jakou zkušenost teď považujete za nejsilnější? Co vám z pobytu z Ivano-Frankivsku už navždy zůstane v paměti?

Zhruba dvakrát do týdne se rozeznívají sirény nebo městu hrozí riziko leteckého útoku. Každý má v telefonu nainstalovanou aplikaci, která ho o hrozbě informuje. Několikrát se už stalo, že se aplikace rozezněla v době mé výuky. Studenti a zaměstnanci fakulty tak musejí opustit budovu a výuka se ruší do doby, dokud nepřestane hrozit nebezpečí. Běžně to tak trvá asi devadesát minut. Studenti jednoduše opustí kampus školy, odeberou se domů nebo jdou někam na kávu. Žáci na základních a středních školách se musejí v případě útoku přesunout do provizorních učeben v krytech. Mezi studenty i učiteli tak neustále panuje nejistota, se kterou se vypořádávají rezignací i humorem, nepochybně si však situace vybírá svou daň. Nebezpečí se samozřejmě stupňuje, čím víc se člověk posouvá na východ.

Obdivuji, jak se lidé dokážou vypořádat s překážkami, které jim přicházejí do cesty. Například v neděli jsme měli na koleji první setkání filmového klubu. Pět minut před začátkem filmu přišel úplný blackout. Chtěl jsem to vzdát, ale prorektor z Chersonské univerzity, kterého jsem již zmiňoval, na chvíli odešel a zpět se vrátil s generátorem elektřiny. Je na podobné situace už připravený. Protože jsme neměli proud, vypadával také internet. Několik studentů však poskytlo svoje připojení k internetu. Tak se stalo, že se nám nakonec povedlo zhlédnout celý film. Pro mě to byl velký zážitek umocněný tím, jak moc práce nám dalo ho realizovat.

Téměř každý, s kým jsem se tady seznámil, přišel kvůli válce o příbuzné, někdo z jeho rodiny emigroval nebo přišel o kontakt s někým, kdo uvízl na Ruskem okupovaném území. Myslím, že takových příběhů uslyším ještě mnoho.

Co byste rád vzkázal lidem na Univerzitě Palackého?

Všichni bychom měli být vděční. V naší zemi není válka. Měli bychom i ocenit stabilní ekonomiku a výborný vzdělávací systém, i když není dokonalý. Města na západě Ukrajiny jsou hodně podobná těm našim. Češi a Ukrajinci společně sdílí i historickou zkušenost kolonizace, boje za svrchovanost a vlastní identitu. Ukrajinská kultura a ukrajinština se mají čile k světu. Je tu velmi znát, že válka pomohla zemi sjednotit. Lidé zde pociťují hrdost na ukrajinštinu a na druhé straně odpor k ruštině. Zaslouží si naši plnou podporu a přátelství. Jsem hrdý na to, jak se k situaci moje druhá domovina i Univerzita Palackého postavily. Jsem hrdý na to, co dělají a že se Ukrajině z naší strany dostává tolik podpory. Boj však ještě zdaleka nekončí.

Do Československa jsem přišel v roce 1990 a první roky jsem strávil v Rožnově pod Radhoštěm. V Olomouci a na Univerzitě Palackého jsem začal působit v roce 1992. Samozřejmě že jsem byl svědkem mnoha změn, především pozitivních. Tam, kde nyní jsme, jsme (nejen) díky podpoře Evropské unie, Spojených států a dalších. Ačkoli jsem se stal agnostikem, svou křesťanskou výchovu nezapřu. Rád bych proto své myšlenky zakončil citátem z Evangelia podle Lukáše (12,48): „Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává.“ Myslím si, že je naší povinností splácet to, co jsme sami dostali. Je naší povinností udělat v pomoci pro Ukrajinu maximum, a to nejen v ohledu vojenském a finančním, ale i ve sféře intelektuální.

Z angličtiny přeložila Kamila Šínová 

Na východ, do tehdejšího Československa, se Američan David Livingstone, nyní člen katedry anglistiky a amerikanistiky FF UP, přestěhoval po sametové revoluci v roce 1990. V roce 2024 se rozhodl vydat na východ znovu. Jednoduše proto, že pomoc nyní potřebují vysoké školy ve válkou zmítané Ukrajině.  

Když před nedávnem poslal David Livingstone z katedry anglistiky a amerikanistiky FF UP redakci Žurnálu UP příspěvek o svých prvních dnech na Národní přikarpatské univerzitě Vasyla Stefanika v Ivano-Frankivsku, nabízelo se položit mu hned další otázky. Jak vypadá jeho nynější běžný den? Jak se mu žije v zemi, která je ve válce? A proč se do této země, kterou týden za týdnem doprovází zvuk sirén, vlastně vydal? Svůj současný život, život akademiků i studentů na Ukrajině částečně přiblížil v rozhovoru.

Jak se stalo, že jste začal učit na Národní přikarpatské univerzitě Vasyla Stefanika v Ivano-Frankivsku?

Pomyslně poprvé jsem se s touto univerzitou setkal skrze ukrajinskou sekci katedry slavistiky na naší fakultě, přesněji díky členkám této katedry Radaně Merzové a Uljaně Cholodové, která z Ivano-Frankivsku pochází. Asi před rokem mě tyto dámy představily hostující profesorce literatury z Národní přikarpatské univerzity Ivanně Devdiuk a já se tehdy nabídl, že bych zaměstnance této univerzity mohl učit online. Výuka trvala asi devět měsíců a průměrně se jí účastnilo kolem deseti zaměstnanců. V učení jsem se střídal s bývalou studentkou a kamarádkou Dagmar Pavlovovou, jejíž manžel z Ukrajiny pochází.

Později jsem se seznámil s tamním vedoucím katedry anglické filologie profesorem Jakivem Bystrovem, který mě sem nakonec pozval a vyřídil veškerou administrativu na ukrajinské straně (abych to uvedl na pravou míru, pozval jsem se spíš sám a pan profesor s mou návštěvou laskavě souhlasil). Musím zdůraznit, že mě podpořila i moje domovská katedra, především její vedoucí Ondřej Molnár i děkan naší fakulty Jan Stejskal s proděkankou Pavlínou Flajšarovou. Nejsložitější pro mě bylo obstarat si pojištění, protože Ukrajina je válečnou zónou. Cením si i pomoci kolegů, například Ema Jelínková slíbila v době mé tříměsíční nepřítomnosti odučit některé předměty a vykrýt tak část mé běžné pracovní náplně.

Na ukrajinské katedře jsem dostal přidělené tři semináře: dva semináře britské literatury pro studenty čtvrtého ročníku bakalářského cyklu a jeden seminář akademického psaní pro první ročník magisterského studia. Účastním se zde i dalších seminářů jiných vyučujících a pořádám speciální přednášky jak na univerzitě, tak mimo ni: například na středních školách a v kulturních centrech či v místní knihovně s názvem Americké okénko. S pomocí studentů organizuji i filmový klub v budově kolejí, kde bydlím. Měl bych také začít s online výukou studentů z dalších ukrajinských univerzit. Jmenovitě jde o Charkovskou národní univerzitu V. N. Karazina a Chersonskou státní univerzitu. Řada zaměstnanců druhé z jmenovaných univerzit se totiž přestěhovala sem do Ivano-Frankivsku a žijí na stejné koleji jako já.  

Co vás vedlo k tomu vydat se do země, která je ve válce?

V Olomouci jsem poslední dva roky organizoval kurzy angličtiny pro ukrajinské uprchlíky. Díky děkanovi Janu Stejskalovi může výuka probíhat v učebnách Filozofické fakulty UP i dnes. Finančně ji podporuje Velvyslanectví USA v Praze skrze Americké centrum UP. Protože má však tento projekt poměrně omezený rozpočet, vyučují v tuto chvíli dvě moje bývalé studentky Eva Železná a Karolína Cohen bez nároku na odměnu. Kromě nich se do výuky zapojují i dva moji současní studenti Margo Hordeieva, která pochází z Oděsy, a Matěj Kundrát. Každý týden se výuky účastní asi osmdesát Ukrajinců ve věku od sedmi do sedmdesáti let. Společně s kolegy se snažíme ukrajinské studenty co nejvíce podpořit.

Asi před půl rokem jsem si ale uvědomil, že ačkoli je pomoc Ukrajincům u nás hezká, je z dlouhodobého hlediska možná ještě důležitější pomoc univerzitám přímo na Ukrajině. Ukrajina už přišla o miliony talentovaných lidí. Nemluvím jen o těch, kteří museli narukovat, ale i o těch, kteří emigrovali. Do budoucna, až dojde na obnovení míru, bude na Ukrajině obrovským problémem takzvaný odliv mozků. Myslím si, že je důležité, abychom my ze západu, především pak my z akademického prostředí, podpořili kolegy na Ukrajině, pomohli jim udržet akademický věhlas a zabránili odlivu talentovaných studentů a výzkumníků ze země. Doufám, že svým snažením k tomuto cíli alespoň trochu přispěji.

Národní přikarpatská univerzita Vasyla Stefanika je velkou univerzitou s dvanácti fakultami a instituty, navíc se stala i dočasným domovem mnohých pracovníků Chersonské státní univerzity. Jak se vám v takovém prostředí žije, jaké pocity vás doprovázejí?

Místní univerzita není nikterak bohatá. Sdílím zde kancelář s dalšími zhruba třiceti kolegy. Teprve teď dokážu ocenit komfort, který máme na Univerzitě Palackého. Také učebny a budovy tady na Ukrajině by si zasloužily investici. To ale samozřejmě není nyní na pořadu dne. Jedním dechem musím ale dodat, že pro lidi z východu a z válečné zóny, je Ivano-Frankivsk učiněná oáza klidu a pohody. Národní přikarpatská univerzita poskytuje kancelářské prostory a také kolejní ubytování některým administrativním a akademickým pracovníkům z Chersonské státní univerzity. Tato situace trvá již dva roky a konec války je v nedohlednu. I když se s mnohými zaměstnanci z Chersonské univerzity teprve seznamuji, už teď nemám pochyby o jejich odvaze a odhodlání. Například jeden z jejích prorektorů už dva roky žije s manželkou a dcerou v pokoji, který je stejně velký jako ten můj, má asi deset metrů čtverečních.

Jak nyní vypadá váš běžný den?

Žiji na koleji, kde mám vlastní pokoj se stolem, je tady taky sprcha, záchod a lednice. Za patnáct minut se odtud pěšky dostanu na univerzitu nebo do města. Když neučím, pracuji z domu, připravuji se na přednášky nebo pracuji na svých úkolech. Na své domovské katedře anglické filologie organizuji sérii přednášek a vedu akademické práce asi deseti studentům. Kromě toho se samozřejmě věnuji i vlastnímu výzkumu. Mám pořád co na práci. Obvykle jdu jednou za den někam na jídlo. Restaurace tady mají velmi dobrou úroveň a mají tu i pár docela dobrých piv. Občas zajdu na jídlo nebo na skleničku také s kolegy. Byl jsem i v místním úžasném divadle a zhlédl jsem dokonce inovativní modernizovanou verzi Hamleta, která je zasazena do prostředí protileteckého krytu a která byla zinscenovaná ve sklepě budovy divadla. Momentálně zde spolupracuji s kolegou z katedry divadelních studií, s nímž připravuji příspěvek na konferenci. Týká se právě uvedeného představení a dalších ukrajinských zpracování Shakespearových her, jež reflektují dnešní dění. Celé město je úžasné, těším se, až přijde jaro a budu moci objevovat krásy místní přírody.

V rámci vašeho semestrálního pobytu chcete navštívit i jiné univerzity…

Ano, chystám se na čtyři dny do Lvova. Budu tam přednášet na třech univerzitách. Plánuji i navštívit Kyjev, kde bych měl přednášet na Kyjevské národní univerzitě Tarase Ševčenka, navštívím tam i další kulturní instituce. Naplánoval jsem si ještě návštěvu univerzit v Ternopilu a Černovicích.

Jakou zkušenost teď považujete za nejsilnější? Co vám z pobytu z Ivano-Frankivsku už navždy zůstane v paměti?

Zhruba dvakrát do týdne se rozeznívají sirény nebo městu hrozí riziko leteckého útoku. Každý má v telefonu nainstalovanou aplikaci, která ho o hrozbě informuje. Několikrát se už stalo, že se aplikace rozezněla v době mé výuky. Studenti a zaměstnanci fakulty tak musejí opustit budovu a výuka se ruší do doby, dokud nepřestane hrozit nebezpečí. Běžně to tak trvá asi devadesát minut. Studenti jednoduše opustí kampus školy, odeberou se domů nebo jdou někam na kávu. Žáci na základních a středních školách se musejí v případě útoku přesunout do provizorních učeben v krytech. Mezi studenty i učiteli tak neustále panuje nejistota, se kterou se vypořádávají rezignací i humorem, nepochybně si však situace vybírá svou daň. Nebezpečí se samozřejmě stupňuje, čím víc se člověk posouvá na východ.

Obdivuji, jak se lidé dokážou vypořádat s překážkami, které jim přicházejí do cesty. Například v neděli jsme měli na koleji první setkání filmového klubu. Pět minut před začátkem filmu přišel úplný blackout. Chtěl jsem to vzdát, ale prorektor z Chersonské univerzity, kterého jsem již zmiňoval, na chvíli odešel a zpět se vrátil s generátorem elektřiny. Je na podobné situace už připravený. Protože jsme neměli proud, vypadával také internet. Několik studentů však poskytlo svoje připojení k internetu. Tak se stalo, že se nám nakonec povedlo zhlédnout celý film. Pro mě to byl velký zážitek umocněný tím, jak moc práce nám dalo ho realizovat.

Téměř každý, s kým jsem se tady seznámil, přišel kvůli válce o příbuzné, někdo z jeho rodiny emigroval nebo přišel o kontakt s někým, kdo uvízl na Ruskem okupovaném území. Myslím, že takových příběhů uslyším ještě mnoho.

Co byste rád vzkázal lidem na Univerzitě Palackého?

Všichni bychom měli být vděční. V naší zemi není válka. Měli bychom i ocenit stabilní ekonomiku a výborný vzdělávací systém, i když není dokonalý. Města na západě Ukrajiny jsou hodně podobná těm našim. Češi a Ukrajinci společně sdílí i historickou zkušenost kolonizace, boje za svrchovanost a vlastní identitu. Ukrajinská kultura a ukrajinština se mají čile k světu. Je tu velmi znát, že válka pomohla zemi sjednotit. Lidé zde pociťují hrdost na ukrajinštinu a na druhé straně odpor k ruštině. Zaslouží si naši plnou podporu a přátelství. Jsem hrdý na to, jak se k situaci moje druhá domovina i Univerzita Palackého postavily. Jsem hrdý na to, co dělají a že se Ukrajině z naší strany dostává tolik podpory. Boj však ještě zdaleka nekončí.

Do Československa jsem přišel v roce 1990 a první roky jsem strávil v Rožnově pod Radhoštěm. V Olomouci a na Univerzitě Palackého jsem začal působit v roce 1992. Samozřejmě že jsem byl svědkem mnoha změn, především pozitivních. Tam, kde nyní jsme, jsme (nejen) díky podpoře Evropské unie, Spojených států a dalších. Ačkoli jsem se stal agnostikem, svou křesťanskou výchovu nezapřu. Rád bych proto své myšlenky zakončil citátem z Evangelia podle Lukáše (12,48): „Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává.“ Myslím si, že je naší povinností splácet to, co jsme sami dostali. Je naší povinností udělat v pomoci pro Ukrajinu maximum, a to nejen v ohledu vojenském a finančním, ale i ve sféře intelektuální.

Z angličtiny přeložila Kamila Šínová 

Opakovaný pohyb cizích osob ve svých ubytovacích zařízeních musela v posledních měsících řešit Univerzita Palackého (UP). Jde především o koleje 17. listopadu, B. Václavka a Generála Svobody situované v centru města. Vedení univerzity proto v těchto objektech zavádí speciální opatření včetně zprovoznění recepce či dočasné přítomnosti ostrahy.

Od soboty 9. března se bude v budovách kolejí v areálu Envelopa nepřetržitě pohybovat hlídací služba, posíleny budou také kontroly studentských průkazů u vstupu. Na koleji 17. listopadu obnoví univerzita recepci. Ostatní budovy recepce mají. Ostraha bude na kolejích trvale přítomna minimálně po dobu jednoho měsíce.

„Bohužel, došlo k opakovaným incidentům, kdy se do budovy dostali lidé, kteří nejsou součástí naší univerzitní komunity a narušují pohodlí a klid ubytovaných studentů. Proto jsme se rozhodli pro tento krok, abychom ochránili studenty a jejich domov,“ uvedla kvestorka univerzity Petra Jungová.

Nechtění návštěvníci se na kolejích objevují i přesto, že vstup na koleje je možný pouze s pomocí klíčů či karty, které mají k dispozici jen ubytování studenti a zaměstnanci kolejí. Uzamykatelné jsou také jednotlivé pokoje. „Zabýváme se aktuálně také instalací dveřních koulí u pokojů i univerzálního zámku na dveře od kuchyněk a společných sociálních zařízení,“ doplnila kvestorka s tím, že na koleji 17. listopadu se dnes navíc instaluje kamerový systém.

Ubytovaní studující byli informováni o zvýšené kontrole vstupů v nadcházejících dnech, a to na všech kolejích UP. Identifikace bude probíhat prostřednictvím studentských/ISIC karet či občanských průkazů. V případě zjištění pohybu neoprávněné osoby v prostorách kolejí apeluje Správa kolejí a menz UP (SKM) na okamžité nahlášení na recepci.

„Ostraha není zaměřena proti vám, ale spíše na vaši ochranu a zajištění klidného studijního a životního prostředí. Věříme, že vytvoření bezpečného prostředí je klíčové pro vaše pohodlí a úspěch ve studiu. Pokud máte jakékoli otázky nebo obavy, neváhejte se obrátit na ředitele SKM, případně přímo na mě,“ vzkázala studujícím Petra Jungová.

Opakovaný pohyb cizích osob ve svých ubytovacích zařízeních musela v posledních měsících řešit Univerzita Palackého (UP). Jde především o koleje 17. listopadu, B. Václavka a Generála Svobody situované v centru města. Vedení univerzity proto v těchto objektech zavádí speciální opatření včetně zprovoznění recepce či dočasné přítomnosti ostrahy.

Od soboty 9. března se bude v budovách kolejí v areálu Envelopa nepřetržitě pohybovat hlídací služba, posíleny budou také kontroly studentských průkazů u vstupu. Na koleji 17. listopadu obnoví univerzita recepci. Ostatní budovy recepce mají. Ostraha bude na kolejích trvale přítomna minimálně po dobu jednoho měsíce.

„Bohužel, došlo k opakovaným incidentům, kdy se do budovy dostali lidé, kteří nejsou součástí naší univerzitní komunity a narušují pohodlí a klid ubytovaných studentů. Proto jsme se rozhodli pro tento krok, abychom ochránili studenty a jejich domov,“ uvedla kvestorka univerzity Petra Jungová.

Nechtění návštěvníci se na kolejích objevují i přesto, že vstup na koleje je možný pouze s pomocí klíčů či karty, které mají k dispozici jen ubytování studenti a zaměstnanci kolejí. Uzamykatelné jsou také jednotlivé pokoje. „Zabýváme se aktuálně také instalací dveřních koulí u pokojů i univerzálního zámku na dveře od kuchyněk a společných sociálních zařízení,“ doplnila kvestorka s tím, že na koleji 17. listopadu se dnes navíc instaluje kamerový systém.

Ubytovaní studující byli informováni o zvýšené kontrole vstupů v nadcházejících dnech, a to na všech kolejích UP. Identifikace bude probíhat prostřednictvím studentských/ISIC karet či občanských průkazů. V případě zjištění pohybu neoprávněné osoby v prostorách kolejí apeluje Správa kolejí a menz UP (SKM) na okamžité nahlášení na recepci.

„Ostraha není zaměřena proti vám, ale spíše na vaši ochranu a zajištění klidného studijního a životního prostředí. Věříme, že vytvoření bezpečného prostředí je klíčové pro vaše pohodlí a úspěch ve studiu. Pokud máte jakékoli otázky nebo obavy, neváhejte se obrátit na ředitele SKM, případně přímo na mě,“ vzkázala studujícím Petra Jungová.

Jan Malý, zkoumající Kapli Božího Těla olomouckého Konviktu, Pavlína Štastná, zabývající se intermedialitou v díle Milana Kundery a trojice Valentýna Pišťáková, Laura Lišková a Johan Čapek, věnující se aktuálnímu fenoménu trash audia, zvítězili ve Studentské odborné soutěži uměnovědných kateder o Cenu děkana Filozofické fakulty Univerzity Palackého.

Soutěž, jejímž cílem je nabídnout talentovaným studujícím možnost prezentovat vlastní badatelské téma a vyzkoušet si na vlastní kůži, byť v cíleně neformální atmosféře, formát odborné konference, se uskutečnila v Divadelním sále Uměleckého centra Univerzity Palackého. Porota, složená ze tří pedagogů a tři doktorandek, vybrala trojici nejúspěšnějších účastníků z celkem deseti tematicky i metodologicky rozmanitých příspěvků, které vycházejí z rozpracovaných i odevzdaných bakalářských a magisterských prací.

„Vzhledem k oborově rozmanitému publiku je žádoucí srozumitelný a pokud možno poutavý přednes. Oproti loňskému ročníku byl zřejmý formální posun. Všechny prezentace byly pečlivě připravené, řečníci vesměs vzorně dodrželi stanovený čas patnáct minut, po kterém vždy následovala pětiminutová diskuze s dotazy z publika,“ shrnul za soutěž Martin Krummholz z katedry dějin umění.

Akci společně uspořádaly katedra dějin umění, katedra divadelních a filmových studií a katedra muzikologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého.

Ve Studentské odborné soutěži uměnovědných kateder zvítězili:

Jan Malý, katedra dějin umění FF UP, Univerzitní Kaple Božího Těla: Okolnosti vzniku stavby.

Pavlína Šťastná, katedra muzikologie FF UP, Intermediální vztah hudby a literatury v díle Milana Kundery.  

Valentýna Pišťáková, Laura Lišková a Johan Čapek, katedra divadelních a filmových studií FF UP, Trash Audio: kontroverzní vlna českého podcastingu.

Jan Malý, zkoumající Kapli Božího Těla olomouckého Konviktu, Pavlína Štastná, zabývající se intermedialitou v díle Milana Kundery a trojice Valentýna Pišťáková, Laura Lišková a Johan Čapek, věnující se aktuálnímu fenoménu trash audia, zvítězili ve Studentské odborné soutěži uměnovědných kateder o Cenu děkana Filozofické fakulty Univerzity Palackého.

Soutěž, jejímž cílem je nabídnout talentovaným studujícím možnost prezentovat vlastní badatelské téma a vyzkoušet si na vlastní kůži, byť v cíleně neformální atmosféře, formát odborné konference, se uskutečnila v Divadelním sále Uměleckého centra Univerzity Palackého. Porota, složená ze tří pedagogů a tři doktorandek, vybrala trojici nejúspěšnějších účastníků z celkem deseti tematicky i metodologicky rozmanitých příspěvků, které vycházejí z rozpracovaných i odevzdaných bakalářských a magisterských prací.

„Vzhledem k oborově rozmanitému publiku je žádoucí srozumitelný a pokud možno poutavý přednes. Oproti loňskému ročníku byl zřejmý formální posun. Všechny prezentace byly pečlivě připravené, řečníci vesměs vzorně dodrželi stanovený čas patnáct minut, po kterém vždy následovala pětiminutová diskuze s dotazy z publika,“ shrnul za soutěž Martin Krummholz z katedry dějin umění.

Akci společně uspořádaly katedra dějin umění, katedra divadelních a filmových studií a katedra muzikologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého.

Ve Studentské odborné soutěži uměnovědných kateder zvítězili:

Jan Malý, katedra dějin umění FF UP, Univerzitní Kaple Božího Těla: Okolnosti vzniku stavby.

Pavlína Šťastná, katedra muzikologie FF UP, Intermediální vztah hudby a literatury v díle Milana Kundery.  

Valentýna Pišťáková, Laura Lišková a Johan Čapek, katedra divadelních a filmových studií FF UP, Trash Audio: kontroverzní vlna českého podcastingu.

Studenti Zubního lékařství na Lékařské fakultě UP již pošesté uspořádali kongres UPdent věnovaný tématům, která s výkonem zubařské profese souvisejí, avšak ve výuce na ně není dostatek prostoru. Přednášky se týkaly například celoživotního vzdělávání, psychologie či práva. Výtěžek z akce podpoří účast studentů a mladých zubních lékařů na letní stáži ve Rwandě. 

Stejně jako v minulých letech se studentský kongres setkal s velkým zájmem. Ve Velké posluchárně Teoretických ústavů LF UP se sešlo na 220 účastníků ze všech koutů České republiky, které mimo jiné přivítal děkan LF UP Milan Kolář a proděkanka pro studium Zubního lékařství a Dentistry Iva Voborná. Program dvoudenní akce čítal devět přednášek, které doplnily prezentace společností z oblasti péče o ústní zdraví. 

„Zajímavé informace se studenti a mladí lékaři dozvěděli mimo jiné od klinického dětského psychologa Jiřího Smejkala, který všem doporučil mít v čekárně boxovací pytel, do kterého si děti mohou vybít frustraci po ošetření. Za zmínku stojí i přednáška pražského lékaře Milana Tomky, který se zaměřil na vzdělávání absolventů po škole. Důležitost pacienty podepsaných informovaných souhlasů zase zdůraznil právník Daniel Pospíšil, který působí na Právnické fakultě UP,“ vyzdvihla hlavní organizátorka Eliška Surmová.

Jak dodala její kolegyně Martina Gajdušková, zpětnou vazbu od účastníků, ale i partnerů a prezentujících mají pozitivní. „Vůbec poprvé se například zúčastnila jedna studentka z Plzně, kterou kongres mile překvapil. Líbilo se jí, že přednášky byly velmi praktické, zaujalo ji vystoupení Martiny Neubauer o tom, co vše je potřebné k otevření vlastní praxe. Chválila si také dostatek výborného jídla a kávy o coffee breacích. Délka cestování do Olomouce prý stála za to,“ uvedla pořadatelka.

Letošní UPdent bude mít i mezinárodní přesah. Výdělek z akce se totiž organizátoři rozhodli věnovat na podporu letní zubařské dobrovolnické stáže v africké Rwandě. „Výjezd je určen pro studenty a pro mladé zubní lékaře, náplní práce bude ošetřování místních obyvatel v polních podmínkách,“ přiblížila Martina Gajdušková, která má se zubařskou praxí ve Rwandě zkušenost (psali jsme zde) a letní pobyt připravuje společně se Sdružením studentů stomatologie ČR. Zájem o cestu do Afriky je podle ní velký, pořadatelé se snaží oslovovat ještě další případné podporovatele. Podrobnosti jim rádi sdělí po kontaktování na e-mail 1.viceprezident.ssscr@gmail.com.

Více o studentském kongresu UPdent zde, obsáhlejší fotogalerie z akce je pak dostupná zde.

Studenti Zubního lékařství na Lékařské fakultě UP již pošesté uspořádali kongres UPdent věnovaný tématům, která s výkonem zubařské profese souvisejí, avšak ve výuce na ně není dostatek prostoru. Přednášky se týkaly například celoživotního vzdělávání, psychologie či práva. Výtěžek z akce podpoří účast studentů a mladých zubních lékařů na letní stáži ve Rwandě. 

Stejně jako v minulých letech se studentský kongres setkal s velkým zájmem. Ve Velké posluchárně Teoretických ústavů LF UP se sešlo na 220 účastníků ze všech koutů České republiky, které mimo jiné přivítal děkan LF UP Milan Kolář a proděkanka pro studium Zubního lékařství a Dentistry Iva Voborná. Program dvoudenní akce čítal devět přednášek, které doplnily prezentace společností z oblasti péče o ústní zdraví. 

„Zajímavé informace se studenti a mladí lékaři dozvěděli mimo jiné od klinického dětského psychologa Jiřího Smejkala, který všem doporučil mít v čekárně boxovací pytel, do kterého si děti mohou vybít frustraci po ošetření. Za zmínku stojí i přednáška pražského lékaře Milana Tomky, který se zaměřil na vzdělávání absolventů po škole. Důležitost pacienty podepsaných informovaných souhlasů zase zdůraznil právník Daniel Pospíšil, který působí na Právnické fakultě UP,“ vyzdvihla hlavní organizátorka Eliška Surmová.

Jak dodala její kolegyně Martina Gajdušková, zpětnou vazbu od účastníků, ale i partnerů a prezentujících mají pozitivní. „Vůbec poprvé se například zúčastnila jedna studentka z Plzně, kterou kongres mile překvapil. Líbilo se jí, že přednášky byly velmi praktické, zaujalo ji vystoupení Martiny Neubauer o tom, co vše je potřebné k otevření vlastní praxe. Chválila si také dostatek výborného jídla a kávy o coffee breacích. Délka cestování do Olomouce prý stála za to,“ uvedla pořadatelka.

Letošní UPdent bude mít i mezinárodní přesah. Výdělek z akce se totiž organizátoři rozhodli věnovat na podporu letní zubařské dobrovolnické stáže v africké Rwandě. „Výjezd je určen pro studenty a pro mladé zubní lékaře, náplní práce bude ošetřování místních obyvatel v polních podmínkách,“ přiblížila Martina Gajdušková, která má se zubařskou praxí ve Rwandě zkušenost (psali jsme zde) a letní pobyt připravuje společně se Sdružením studentů stomatologie ČR. Zájem o cestu do Afriky je podle ní velký, pořadatelé se snaží oslovovat ještě další případné podporovatele. Podrobnosti jim rádi sdělí po kontaktování na e-mail 1.viceprezident.ssscr@gmail.com.

Více o studentském kongresu UPdent zde, obsáhlejší fotogalerie z akce je pak dostupná zde.

Umět se rozhodovat, vědět, jak řídit tým i jak zvládnout nastalou krizi či zájem médií, to vše a mnohem víc by měl umět dobrý leader. Nic z toho není samozřejmé. Člověk může mít na něco přirozený talent, může mít charisma i intuici. To ale zdaleka v dnešní době nestačí. Uspět a stát se leaderem znamená mít vedle znalostí i spoustu dalších dovedností, které se postupem let dají získat v praxi, nebo je možné si „udělat náskok“ a mnohé z nich se naučit už během studia na univerzitě. Přesně tuto možnost nyní mají studenti a studentky na Univerzitě Palackého. V letošním akademickém roce škola otevřela nový výcvikový program v oblasti leadershipu.

„V rámci programu Talentovaný Palacký v úzké spolupráci s Americkým centrem Olomouc jsme připravili pro aktivní a motivované studenty nový výcvikový program zaměřený na rozvoj kompetencí v oblasti leadershipu. Chceme budoucí absolventy připravit na kariérní cestu v klíčových vedoucích pozicích v různých oblastech,“ uvedla Dita Palaščáková, garantka programu.

Prvních dvanáct studentů, kteří na počátku uspěli ve výběrovém řízení, už programem prošlo. Během několika měsíců pracovali spolu s lektory z různých oborů na rozvoji svých schopností a dovedností. O své know-how se s nimi podělil například Bob Kartous, vysokoškolský pedagog a publicista, který se věnuje tématu inovací ve vzdělávání, ale také oblasti dezinformací, fenoménu tzv. hoaxů, dezinformačních webů, fake news a jejich dopadů na společnost.

Jak vypadá řízení týmu a role leadera v armádě, zase představil studentům plukovník Ivo Zelinka, velitel Skupiny kybernetických a informačních sil v rámci Armády České republiky. Takové vzdělávání považuje za přínosné, a proto se jako lektor rád zapojil. „Zaujalo mě, jak pestrá skupina studentů byla vybrána, a zejména to, z jaké šíře oborů pochází, od přírodních až po společenské vědy. Takové složení pak vede k lepšímu networkingu, který by tam jinak nebyl. Nedokážu si představit, že by se na denní bázi tady potkávali budoucí lékaři s filozofy. Druhá věc, která mě mile překvapila, jsou osobnostní charakteristiky jednotlivých frekventantů. Pokud by právě oni byli typickými příslušníky mladé generace, tak o naši republiku nemám vůbec žádnou obavu,“ shrnul své dojmy plukovník Zelinka.

Spolu s dalšími lektory se zúčastnil finální prezentace studentských projektů, která se konala i za účasti rektora Martina Procházky. „To, co jste se nyní naučili, určitě zúročíte ve své budoucí kariéře a já jsem velmi rád, že se nám podařilo na univerzitě tento kurz vytvořit a že v něm budeme pokračovat. Už nyní je vidět, že vyčníváte z řady a že jste získali nebo jste si rozšířili kompetence, které jsou důležité pro praktický život. Vy sami jste důkazem, že investice do vzdělání je tou nejlepší investicí,“ uvedl rektor UP.

Ohlasy studentů na absolvovaný kurz

Lucie Riegerová (FF)

V kurzu jsem se cítila pochopená, podporovaná a především inspirovaná. Postupem času mi začalo docházet, že tenhle kurz je mnohem víc než jen nějaký „nalejvací vědomostní kurz“. Naučil mě více vnímat své myšlenky a uvědomit si své cíle.

Dominik Brož (FF)

Chtěl bych vyzdvihnout to, že nám program umožňuje krásný networking s aktivními lidmi z různých fakult a s rozdílným zaměřením. Tohle mezioborové stýkání je pro obyčejného studenta extrémně obtížné a velmi si toho vážím.

Hana Marie Kuželová (FF)

Zkušenosti a i samotný certifikát využiji snad již v tomto semestru, jelikož se hlásím na několik stáží, kde, doufám, uspěji právě díky tomu, co jsem se na kurzu Leadership matters naučila.

Matyáš Jurák (FF)

Lektorský tým byl nejen vysoce kvalifikovaný, ale také velmi inspirující. Ještě důležitější je však respekt a skutečný zájem o dialog se studenty; to přináší do kurzu skutečnou hodnotu, a to i mimo samotná témata workshopů. Kurz Leadership matters nemohl přijít v lepší dobu. Pomohl mi zorientovat se ve vlastním životě a dodat mu směr, který má smysl.

Kristýna Knotová (PdF)

Chtěla bych říct, že za tímto programem vnímám ohromné množství práce. Perfektní struktura kurzu, výběr témat, která hezky navazovala a propojovala se. Lektoři skvělí. Do mého života to vnímám jako velké obohacení. Jelikož studuji na pedagogické fakultě, dalo mi to know-how, které můžu dále šířit v praxi mezi žáky, studenty a mladými lidmi obecně.

Dostala jsem se mezi lidi, kteří mají podobné nastavení a zapálení! Velmi mě to motivovalo k akci a dalšímu rozvíjení. Začala jsem více komplexně uvažovat, pomohlo mi to mé plány zasadit do reality a přemýšlet nad reálnými kroky.

Lukáš Zmeškal (FTK)

Bylo super slyšet lidi přímo z praxe, kteří říkají, jak je to v reálném životě. Přijde mi, že ve škole se mi toho stále nedostává. Líbilo se mi různé zaměření na typy vedení lidí, jako byla například přednáška s plukovníkem Zelinkou.

Lucie Viková (FF)

Kurz leadershipu byl jedna z nejlepších věcí, co se mi zatím v životě stala. Odnáším si do života maximum inspirace, dovedností, nových znalostí, kontaktů a přátel.

Jarmila Stanková (LF)

Nejvíce o kvalitě kurzu svědčí velmi pozitivní reakce všech zúčastněných. Osobně si vážím propojení napříč fakultami a obory, které umožnilo nahlížet na témata lekcí z různých úhlů a s různými konkrétními připomínkami a dotazy. Kurz mi dal návody, jak prakticky zvládnout realizaci mých projektů a vizí, ale také pocit podpory komunity.

Umět se rozhodovat, vědět, jak řídit tým i jak zvládnout nastalou krizi či zájem médií, to vše a mnohem víc by měl umět dobrý leader. Nic z toho není samozřejmé. Člověk může mít na něco přirozený talent, může mít charisma i intuici. To ale zdaleka v dnešní době nestačí. Uspět a stát se leaderem znamená mít vedle znalostí i spoustu dalších dovedností, které se postupem let dají získat v praxi, nebo je možné si „udělat náskok“ a mnohé z nich se naučit už během studia na univerzitě. Přesně tuto možnost nyní mají studenti a studentky na Univerzitě Palackého. V letošním akademickém roce škola otevřela nový výcvikový program v oblasti leadershipu.

„V rámci programu Talentovaný Palacký v úzké spolupráci s Americkým centrem Olomouc jsme připravili pro aktivní a motivované studenty nový výcvikový program zaměřený na rozvoj kompetencí v oblasti leadershipu. Chceme budoucí absolventy připravit na kariérní cestu v klíčových vedoucích pozicích v různých oblastech,“ uvedla Dita Palaščáková, garantka programu.

Prvních dvanáct studentů, kteří na počátku uspěli ve výběrovém řízení, už programem prošlo. Během několika měsíců pracovali spolu s lektory z různých oborů na rozvoji svých schopností a dovedností. O své know-how se s nimi podělil například Bob Kartous, vysokoškolský pedagog a publicista, který se věnuje tématu inovací ve vzdělávání, ale také oblasti dezinformací, fenoménu tzv. hoaxů, dezinformačních webů, fake news a jejich dopadů na společnost.

Jak vypadá řízení týmu a role leadera v armádě, zase představil studentům plukovník Ivo Zelinka, velitel Skupiny kybernetických a informačních sil v rámci Armády České republiky. Takové vzdělávání považuje za přínosné, a proto se jako lektor rád zapojil. „Zaujalo mě, jak pestrá skupina studentů byla vybrána, a zejména to, z jaké šíře oborů pochází, od přírodních až po společenské vědy. Takové složení pak vede k lepšímu networkingu, který by tam jinak nebyl. Nedokážu si představit, že by se na denní bázi tady potkávali budoucí lékaři s filozofy. Druhá věc, která mě mile překvapila, jsou osobnostní charakteristiky jednotlivých frekventantů. Pokud by právě oni byli typickými příslušníky mladé generace, tak o naši republiku nemám vůbec žádnou obavu,“ shrnul své dojmy plukovník Zelinka.

Spolu s dalšími lektory se zúčastnil finální prezentace studentských projektů, která se konala i za účasti rektora Martina Procházky. „To, co jste se nyní naučili, určitě zúročíte ve své budoucí kariéře a já jsem velmi rád, že se nám podařilo na univerzitě tento kurz vytvořit a že v něm budeme pokračovat. Už nyní je vidět, že vyčníváte z řady a že jste získali nebo jste si rozšířili kompetence, které jsou důležité pro praktický život. Vy sami jste důkazem, že investice do vzdělání je tou nejlepší investicí,“ uvedl rektor UP.

Ohlasy studentů na absolvovaný kurz

Lucie Riegerová (FF)

V kurzu jsem se cítila pochopená, podporovaná a především inspirovaná. Postupem času mi začalo docházet, že tenhle kurz je mnohem víc než jen nějaký „nalejvací vědomostní kurz“. Naučil mě více vnímat své myšlenky a uvědomit si své cíle.

Dominik Brož (FF)

Chtěl bych vyzdvihnout to, že nám program umožňuje krásný networking s aktivními lidmi z různých fakult a s rozdílným zaměřením. Tohle mezioborové stýkání je pro obyčejného studenta extrémně obtížné a velmi si toho vážím.

Hana Marie Kuželová (FF)

Zkušenosti a i samotný certifikát využiji snad již v tomto semestru, jelikož se hlásím na několik stáží, kde, doufám, uspěji právě díky tomu, co jsem se na kurzu Leadership matters naučila.

Matyáš Jurák (FF)

Lektorský tým byl nejen vysoce kvalifikovaný, ale také velmi inspirující. Ještě důležitější je však respekt a skutečný zájem o dialog se studenty; to přináší do kurzu skutečnou hodnotu, a to i mimo samotná témata workshopů. Kurz Leadership matters nemohl přijít v lepší dobu. Pomohl mi zorientovat se ve vlastním životě a dodat mu směr, který má smysl.

Kristýna Knotová (PdF)

Chtěla bych říct, že za tímto programem vnímám ohromné množství práce. Perfektní struktura kurzu, výběr témat, která hezky navazovala a propojovala se. Lektoři skvělí. Do mého života to vnímám jako velké obohacení. Jelikož studuji na pedagogické fakultě, dalo mi to know-how, které můžu dále šířit v praxi mezi žáky, studenty a mladými lidmi obecně.

Dostala jsem se mezi lidi, kteří mají podobné nastavení a zapálení! Velmi mě to motivovalo k akci a dalšímu rozvíjení. Začala jsem více komplexně uvažovat, pomohlo mi to mé plány zasadit do reality a přemýšlet nad reálnými kroky.

Lukáš Zmeškal (FTK)

Bylo super slyšet lidi přímo z praxe, kteří říkají, jak je to v reálném životě. Přijde mi, že ve škole se mi toho stále nedostává. Líbilo se mi různé zaměření na typy vedení lidí, jako byla například přednáška s plukovníkem Zelinkou.

Lucie Viková (FF)

Kurz leadershipu byl jedna z nejlepších věcí, co se mi zatím v životě stala. Odnáším si do života maximum inspirace, dovedností, nových znalostí, kontaktů a přátel.

Jarmila Stanková (LF)

Nejvíce o kvalitě kurzu svědčí velmi pozitivní reakce všech zúčastněných. Osobně si vážím propojení napříč fakultami a obory, které umožnilo nahlížet na témata lekcí z různých úhlů a s různými konkrétními připomínkami a dotazy. Kurz mi dal návody, jak prakticky zvládnout realizaci mých projektů a vizí, ale také pocit podpory komunity.

Alexandra Alvarová, expertka na online propagandu, vystoupí na Univerzitě Palackého s přednáškou Kultura a kult: Na bojišti informační války! Její přednáška se uskuteční 26. března v aule Pedagogické fakulty UP. 

Od rusko-francouzského konceptu ´noosféry´ uplynulo přesně jedno století. Mezitím padla železná opona, psychologové objevili kognitivně behaviorální vědu a lidé s jásotem vstoupili do éry internetu. Sociální sítě umožnily prodej letenek, šíření covidových hoaxů a volbu bizarně hloupých politiků. Poslechněte si povídání Alexandry Alvarové o tom, jak se Západ dostal od New Age až ke kultu Donalda Trumpa i o tom, proč je naše kultura nejhlubším bojištěm informační války.

Alexandra Alvarová je novinářka, expertka na politickou komunikaci a online propagandu. Dvacet let se zabývá marketingem, metodami přesvědčování a hybridními válkami. Je také autorkou knih Průmysl lži a Krmit démony.

Přednáška se uskuteční 26. března od 15 hodin v aule Pedagogické fakulty UP. Uskuteční se díky iniciativě Britského centra Knihovny UP a British Council ČR, a to v rámci projektu: Stronger Together – Držme spolu. Organizace setkání se ujala Pedagogická fakulta UP. K účasti je potřebné se registrovat zde.

Alexandra Alvarová, expertka na online propagandu, vystoupí na Univerzitě Palackého s přednáškou Kultura a kult: Na bojišti informační války! Její přednáška se uskuteční 26. března v aule Pedagogické fakulty UP. 

Od rusko-francouzského konceptu ´noosféry´ uplynulo přesně jedno století. Mezitím padla železná opona, psychologové objevili kognitivně behaviorální vědu a lidé s jásotem vstoupili do éry internetu. Sociální sítě umožnily prodej letenek, šíření covidových hoaxů a volbu bizarně hloupých politiků. Poslechněte si povídání Alexandry Alvarové o tom, jak se Západ dostal od New Age až ke kultu Donalda Trumpa i o tom, proč je naše kultura nejhlubším bojištěm informační války.

Alexandra Alvarová je novinářka, expertka na politickou komunikaci a online propagandu. Dvacet let se zabývá marketingem, metodami přesvědčování a hybridními válkami. Je také autorkou knih Průmysl lži a Krmit démony.

Přednáška se uskuteční 26. března od 15 hodin v aule Pedagogické fakulty UP. Uskuteční se díky iniciativě Britského centra Knihovny UP a British Council ČR, a to v rámci projektu: Stronger Together – Držme spolu. Organizace setkání se ujala Pedagogická fakulta UP. K účasti je potřebné se registrovat zde.

Pod záštitou organizace Post Bellum vznikl dokumentární film s názvem Mezi příkopy a valy, který představuje nejvýznamnější českou památku holocaustu – město Terezín. Jeho premiéra symbolicky proběhne 8. března v Praze, právě v den 80. výročí největší vraždy československých občanů v naší historii. Premiéra v Olomouckém kraji se uskuteční 13. března v prostorách Vlastivědného muzea v Olomouci od 18 hodin.

V České republice neexistuje jiné místo, které by bylo s holocaustem tak úzce spojené jako terezínské ghetto. Přesto se povedlo tento rozměr města pro veřejnost zcela vymýtit. Ne tak pro jeho obyvatele. Přestože se jedná z časového horizontu o „pouhé“ čtyři roky, pro obyvatele Terezína znamená nesmazatelnou historickou stopu, která je zřejmá až do současnosti. Dokumentární film Mezi příkopy a valy ukáže divákům město v jeho protikladech, napětích a jako otazník, na který se jen těžko hledá odpověď.

„To město je zaseklé v pocitu bez budoucnosti a zoufalství, které možná není jen o druhé světové válce, ale vyzařuje to tam na mě velmi intenzivně. V tom Terezíně je něco, co vyvolává extrémní pocit zmaru,“ míní dokumentarista a historik Martin Šmok, který v Česku zastupuje americkou Nadaci Šoa (USC Shoah Foundation) a je i průvodcem filmu. Vedle něj zaznívají v dokumentu vzpomínky pamětníků ze sbírky Paměť národa či rozhovor se současným starostou Terezína René Tomáškem.

Pražská premiéra 8. března připomene 80. výročí noci z 8. na 9. března roku 1944, kdy velení koncentračního tábora Osvětim – Birkenau poslalo na smrt do plynových komor 3792 židovských vězňů, deportovaných do tzv. terezínského rodinného tábora z terezínského ghetta půl roku předtím (6. září). Jednalo se o největší hromadnou vraždu československých občanů v našich novodobých dějinách. Další vězně rodinného tábora (sekce BIIb tábora Osvětim – Birkenau), kteří sem byli z Terezína deportováni v transportech v prosinci 1943 a v květnu 1944, pak čekal podobný osud ve dnech 10.–12. července 1944. Na rozdíl od březnového vyvraždění tentokrát několik vězňů prošlo selekcí. Z celkového počtu cca 17 500 vězňů rodinného tábora přežilo pouhých 1294.

Diváci v Olomouci uvidí film 13. března 2024 v 18 hod ve Vlastivědném muzeu v Olomouci. Po ukončení projekce je připravena debata s Petrem Papouškem, předsedou Federace židovských obcí ČR, a Jakubem Rálišem, ředitelem VMO.

Pod záštitou organizace Post Bellum vznikl dokumentární film s názvem Mezi příkopy a valy, který představuje nejvýznamnější českou památku holocaustu – město Terezín. Jeho premiéra symbolicky proběhne 8. března v Praze, právě v den 80. výročí největší vraždy československých občanů v naší historii. Premiéra v Olomouckém kraji se uskuteční 13. března v prostorách Vlastivědného muzea v Olomouci od 18 hodin.

V České republice neexistuje jiné místo, které by bylo s holocaustem tak úzce spojené jako terezínské ghetto. Přesto se povedlo tento rozměr města pro veřejnost zcela vymýtit. Ne tak pro jeho obyvatele. Přestože se jedná z časového horizontu o „pouhé“ čtyři roky, pro obyvatele Terezína znamená nesmazatelnou historickou stopu, která je zřejmá až do současnosti. Dokumentární film Mezi příkopy a valy ukáže divákům město v jeho protikladech, napětích a jako otazník, na který se jen těžko hledá odpověď.

„To město je zaseklé v pocitu bez budoucnosti a zoufalství, které možná není jen o druhé světové válce, ale vyzařuje to tam na mě velmi intenzivně. V tom Terezíně je něco, co vyvolává extrémní pocit zmaru,“ míní dokumentarista a historik Martin Šmok, který v Česku zastupuje americkou Nadaci Šoa (USC Shoah Foundation) a je i průvodcem filmu. Vedle něj zaznívají v dokumentu vzpomínky pamětníků ze sbírky Paměť národa či rozhovor se současným starostou Terezína René Tomáškem.

Pražská premiéra 8. března připomene 80. výročí noci z 8. na 9. března roku 1944, kdy velení koncentračního tábora Osvětim – Birkenau poslalo na smrt do plynových komor 3792 židovských vězňů, deportovaných do tzv. terezínského rodinného tábora z terezínského ghetta půl roku předtím (6. září). Jednalo se o největší hromadnou vraždu československých občanů v našich novodobých dějinách. Další vězně rodinného tábora (sekce BIIb tábora Osvětim – Birkenau), kteří sem byli z Terezína deportováni v transportech v prosinci 1943 a v květnu 1944, pak čekal podobný osud ve dnech 10.–12. července 1944. Na rozdíl od březnového vyvraždění tentokrát několik vězňů prošlo selekcí. Z celkového počtu cca 17 500 vězňů rodinného tábora přežilo pouhých 1294.

Diváci v Olomouci uvidí film 13. března 2024 v 18 hod ve Vlastivědném muzeu v Olomouci. Po ukončení projekce je připravena debata s Petrem Papouškem, předsedou Federace židovských obcí ČR, a Jakubem Rálišem, ředitelem VMO.

Trápí vás osobní, studijní, pracovní nebo jiné problémy a cítíte potřebu je řešit? Využijte poradenských služeb, které poskytuje Univerzita Palackého. Jejich pestrou nabídku nově najdete v Poradenství, aktualizované sekci webu Univerzity Palackého.

Obraz českého vysokého školství se proměnil. Jeho cílem dnes není pouze nabídka studia. Vysoká škola má studenty formovat mnohem šířeji, především prostřednictvím poradenství. To nabízí i Univerzita Palackého, která vedle studijní a specializované podpory poskytuje i možnost získat kompetence, schopnosti i dovednosti, usnadňující vstup na pracovní trh. Veškeré informace se nově nabízí na jednom místě, a to v aktualizované sekci webu Univerzity Palackého. Stránky s názvem Poradenství jsou vytvořeny v české i anglické verzi (česká verze je k dispozici i v českém znakovém jazyce).

„Všechny poradenské služby na Univerzitě Palackého jsme se snažili nejprve zmapovat, poté začal vznikat nový web. Na jeho cílové podobě se podílely všechny fakulty naší univerzity, také univerzitní Kariérní centrum a Centrum podpory studentů se specifickými potřebami. Věnovali jsme se i tématu poskytování vzdělávacích akcí pro zaměstnance, studenty i účastníky celoživotního vzdělávání, a to za účelem zvyšování kompetencí a zvyšování úrovně wellbeingu. Pozornost jsme zaměřili i na poskytování psychologických konzultací, konzultací v oblasti kariérního poradenství, koučinku či mentoringu. Zabývali jsme se i dovybavením jednotlivých poraden, jejich inventáře, mobiliáře, publikací, diagnostických materiálů, pomůcek atd. Je potřeba zdůraznit, že odborníci z různých pracovišť a fakult univerzity nabízejí jejím studentům a zaměstnancům odbornou a diskrétní pomoc většinou zdarma,“ uvedla Lucia Pastieriková z Ústavu speciálněpedagogických studií PdF UP, která je zároveň ředitelkou Centra podpory studentů se specifickými potřebami UP.

Téma, o němž odborníci a odbornice debatovali i s jinými vysokými školami, mohlo být zpracováno díky centralizovanému rozvojovému projektu MŠMT, který se zaměřoval na systém psychologického a kariérního poradenství na UP. Studenti a zaměstnanci Univerzity Palackého si v nové sekci webu mohou vybrat podle charakteru svých obtíží z několika odborných a specializovaných pracovišť, která jsou zaměřená na pomoc při krátkodobých i dlouhodobějších nesnázích. Mohou využít jednu či více poradenských služeb.

"Rádi bychom se tématu věnovali i v roce 2024, a to v rámci pokračujícího projektu. V něm bude velká pozornost věnována depistáži studentů a zaměstnanců, kteří se nacházejí v ohrožení nebo zhoršeném psychickém stavu. Další významnou aktivitou by pak byla tvorba materiálů či finalizace standardů psychologických a dalších poradenských služeb," dodala ředitelka Centra podpory studentů se specifickými potřebami UP. Aktualizovaná sekce webu zde a zde.

Trápí vás osobní, studijní, pracovní nebo jiné problémy a cítíte potřebu je řešit? Využijte poradenských služeb, které poskytuje Univerzita Palackého. Jejich pestrou nabídku nově najdete v Poradenství, aktualizované sekci webu Univerzity Palackého.

Obraz českého vysokého školství se proměnil. Jeho cílem dnes není pouze nabídka studia. Vysoká škola má studenty formovat mnohem šířeji, především prostřednictvím poradenství. To nabízí i Univerzita Palackého, která vedle studijní a specializované podpory poskytuje i možnost získat kompetence, schopnosti i dovednosti, usnadňující vstup na pracovní trh. Veškeré informace se nově nabízí na jednom místě, a to v aktualizované sekci webu Univerzity Palackého. Stránky s názvem Poradenství jsou vytvořeny v české i anglické verzi (česká verze je k dispozici i v českém znakovém jazyce).

„Všechny poradenské služby na Univerzitě Palackého jsme se snažili nejprve zmapovat, poté začal vznikat nový web. Na jeho cílové podobě se podílely všechny fakulty naší univerzity, také univerzitní Kariérní centrum a Centrum podpory studentů se specifickými potřebami. Věnovali jsme se i tématu poskytování vzdělávacích akcí pro zaměstnance, studenty i účastníky celoživotního vzdělávání, a to za účelem zvyšování kompetencí a zvyšování úrovně wellbeingu. Pozornost jsme zaměřili i na poskytování psychologických konzultací, konzultací v oblasti kariérního poradenství, koučinku či mentoringu. Zabývali jsme se i dovybavením jednotlivých poraden, jejich inventáře, mobiliáře, publikací, diagnostických materiálů, pomůcek atd. Je potřeba zdůraznit, že odborníci z různých pracovišť a fakult univerzity nabízejí jejím studentům a zaměstnancům odbornou a diskrétní pomoc většinou zdarma,“ uvedla Lucia Pastieriková z Ústavu speciálněpedagogických studií PdF UP, která je zároveň ředitelkou Centra podpory studentů se specifickými potřebami UP.

Téma, o němž odborníci a odbornice debatovali i s jinými vysokými školami, mohlo být zpracováno díky centralizovanému rozvojovému projektu MŠMT, který se zaměřoval na systém psychologického a kariérního poradenství na UP. Studenti a zaměstnanci Univerzity Palackého si v nové sekci webu mohou vybrat podle charakteru svých obtíží z několika odborných a specializovaných pracovišť, která jsou zaměřená na pomoc při krátkodobých i dlouhodobějších nesnázích. Mohou využít jednu či více poradenských služeb.

"Rádi bychom se tématu věnovali i v roce 2024, a to v rámci pokračujícího projektu. V něm bude velká pozornost věnována depistáži studentů a zaměstnanců, kteří se nacházejí v ohrožení nebo zhoršeném psychickém stavu. Další významnou aktivitou by pak byla tvorba materiálů či finalizace standardů psychologických a dalších poradenských služeb," dodala ředitelka Centra podpory studentů se specifickými potřebami UP. Aktualizovaná sekce webu zde a zde.

Pedagogická fakulta Univerzity Palackého nabídne v následujících měsících řadu zajímavých přednášek, workshopů, konferencí, koncertů, komentovaných prohlídek a performací. I letos se uskuteční pod zastřešujícím názvem: Dny vědy a umění.

Pestrý tříměsíční program Dnů vědy a umění Pedagogické fakulty UP dnes zahájila přednáška s názvem Hledání ´moravské hudby´: od Sušila po Bittovou. Proslovil ji muzikolog a kulturní historik Miloš Zapletal. Na přednášku naváže koncert studentů katedry hudební výchovy s názvem V hudbě život Čechů. Koná se u příležitosti roku české hudby a nabídne díla B. Smetany, A. Dvořáka, B. Martinů, L. Janáčka a dalších. Pořádající katedra hudební výchovy nabídne během Dnů vědy a umění i další koncerty, zajímavý jistě bude i její seminář o výzkumných projektech doktorandů, například 6. května s písničkářem Michalem Horákem. Chystá se hovořit nejen o tvorbě písní, hudebních videoklipů a českém showbyznysu, ale i o studiu na Pedagogické fakultě UP.

Součástí programu Dnů vědy a umění budou i dvě konference Ústavu speciálněpedagogických studií. Uvedený ústav nabídne také Jarní logopedickou besedu a veřejné představení výsledků odborných, výzkumných a aplikačních diplomových prací.  

Dnem zdraví i letos zpestří program Dnů vědy a umění katedra antropologie a zdravovědy. Podtitul letošního ročníku nese název Prevence - stěžejní aspekt podpory zdraví. Ústav pedagogiky a sociálních studií pak přispěje akcemi s názvem Edukační využití deskových her a Zažít didaktiku. Několik akcí nejen se zahraničními hosty nabídne i katedra primární a preprimární pedagogiky, ukáže například, jak funguje školství ve Španělsku. Katedra výtvarné výchovy připravuje edkuační workshop Škola hrou 2.0, zaměřený na digitalizaci ve výuce, mezinárodní Přehlídku digitální tvorby mladých Be_on the Screen, Dětskou konferenci a konferenci Společenská odpovědnost na středních školách. Už tradičně zahrnou Dny vědy a umění i veřejnou obhajobu IGA grantů, během níž řešitelské týmy, složené ze studujících a akademiků, představí výsledky svých výzkumů realizovaných v uplynulém roce. Kompletní program Dnů vědy a umění na PdF UP najdete zde.

Pedagogická fakulta Univerzity Palackého nabídne v následujících měsících řadu zajímavých přednášek, workshopů, konferencí, koncertů, komentovaných prohlídek a performací. I letos se uskuteční pod zastřešujícím názvem: Dny vědy a umění.

Pestrý tříměsíční program Dnů vědy a umění Pedagogické fakulty UP dnes zahájila přednáška s názvem Hledání ´moravské hudby´: od Sušila po Bittovou. Proslovil ji muzikolog a kulturní historik Miloš Zapletal. Na přednášku naváže koncert studentů katedry hudební výchovy s názvem V hudbě život Čechů. Koná se u příležitosti roku české hudby a nabídne díla B. Smetany, A. Dvořáka, B. Martinů, L. Janáčka a dalších. Pořádající katedra hudební výchovy nabídne během Dnů vědy a umění i další koncerty, zajímavý jistě bude i její seminář o výzkumných projektech doktorandů, například 6. května s písničkářem Michalem Horákem. Chystá se hovořit nejen o tvorbě písní, hudebních videoklipů a českém showbyznysu, ale i o studiu na Pedagogické fakultě UP.

Součástí programu Dnů vědy a umění budou i dvě konference Ústavu speciálněpedagogických studií. Uvedený ústav nabídne také Jarní logopedickou besedu a veřejné představení výsledků odborných, výzkumných a aplikačních diplomových prací.  

Dnem zdraví i letos zpestří program Dnů vědy a umění katedra antropologie a zdravovědy. Podtitul letošního ročníku nese název Prevence - stěžejní aspekt podpory zdraví. Ústav pedagogiky a sociálních studií pak přispěje akcemi s názvem Edukační využití deskových her a Zažít didaktiku. Několik akcí nejen se zahraničními hosty nabídne i katedra primární a preprimární pedagogiky, ukáže například, jak funguje školství ve Španělsku. Katedra výtvarné výchovy připravuje edkuační workshop Škola hrou 2.0, zaměřený na digitalizaci ve výuce, mezinárodní Přehlídku digitální tvorby mladých Be_on the Screen, Dětskou konferenci a konferenci Společenská odpovědnost na středních školách. Už tradičně zahrnou Dny vědy a umění i veřejnou obhajobu IGA grantů, během níž řešitelské týmy, složené ze studujících a akademiků, představí výsledky svých výzkumů realizovaných v uplynulém roce. Kompletní program Dnů vědy a umění na PdF UP najdete zde.

„Vítejte na právnické fakultě v Olomouci, vítejte doma.“ Touto větou začala svůj proslov Naděžda Šišková z katedry mezinárodního a evropského práva, když mluvila k absolventům navazujícího magisterského oboru Evropská studia se zaměřením na evropské právo. Právnická fakulta je pozvala, aby společně oslavili „plnoletost“, 18. narozeniny tohoto oboru.

První studenti nastoupili do oboru Evropská studia se zaměřením na evropské právo v září 2006. K dnešnímu dni má obor na 360 absolventů a od akademického roku 2022/2023 jsou uchazeči přijímáni do nově akreditovaného programu Evropské právo a politiky EU.

„Vaši účast, milí absolventi, na tomto setkání si vysvětluji i tak, že rádi vzpomínáte na studium u nás, což je pro mě velkým potěšením. Děkuji všem, kteří tento specifický a užší obor na fakultě zakládali – docentu Vlastimilu Fialovi a docentce Naděždě Šiškové, všem vyučujícím z katedry mezinárodního a evropského práva a z katedry politologie a společenských věd. Přeji vám, aby se vám dařilo při vaší práci, abyste využili vše, co jste se na fakultě naučili. Ať se vám daří i v soukromém životě,“ řekl absolventům Václav Stehlík, děkan fakulty.

S poděkováním absolventům za to, že si před lety vybrali právě obor Evropská studia se zaměřením na evropské právo, se přidal Vlastimil Fiala, který stál u zrodu oboru a byl jeho prvním garantem. Ve svém proslovu vzpomněl na získání akreditace, zahájení výuky, proměnu akademického sboru nebo zmínil absolventské statistiky. Připomněl i důležité osobnosti, vyučující, kteří byli nebo jsou s oborem spojeni: Roberta Zbírala, Petru Měšťánkovou, Pavla Hlavinku, Martina Fafejtu, Pavla Šaradína, Ondřeje Filipce, Janu Bellovou, Lenku Holou nebo Lucii Tungul.

„Při vzniku oboru byla řada z nás skeptická, zda se vše povede. Nicméně roky ukázaly, že obavy byly zbytečné. Dnes má program, který je založen na unikátním propojení evropského práva a politologie, na tři sta šedesát absolventů a funguje na novém, posíleném základě. Jsme hrdí, že jste se úspěšně uchytili na pracovním trhu,“ vzkázala absolventům Naděžda Šišková, současná garantka programu, vedoucí Jean Monnet Centre of Excellence in EU Law při PF UP a předsedkyně České asociace pro evropská studia. Současně připomněla možnost, který tento program studentům nabízí, a to je získání i druhého diplomu v rámci double degree spolupráce s Paris-Lodron Universität Salzburg.

Narozeninové setkání si nenechalo ujít na padesát absolventů. „Na fakultu mě táhly hlavně pozitivní vzpomínky na studium a možnost potkat se s kolegy a vyučujícími. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že titul z olomoucké právnické fakulty je velmi dobrá značka. Navíc odborníků na tuto oblast není mnoho, pro nastartování kariéry je to skvělý obor a čím dál perspektivnější,“ řekl Martin Mihula, který pracuje pro Národní bezpečnostní úřad. Mezi zaměstnavateli, které absolventi při setkání uváděli, byla například ministerstva, krajské úřady, magistráty, univerzity, unijní instituce, soukromé firmy, Celní správa ČR nebo Armáda ČR.

Navazující prezenční magisterský program Evropské právo a politiky EU je moderní studijní program, který představuje nejširší nabídku výuky evropského práva v českém a slovenském prostředí. Standardní doba studia je dva roky. Přihlášky ke studiu pro nadcházející akademický rok jsou přijímány do 15. března. Přijetí je podmíněno předchozím absolvováním některého typu bakalářského nebo magisterského studia a úspěšným zvládnutím přijímací zkoušky.

„Vítejte na právnické fakultě v Olomouci, vítejte doma.“ Touto větou začala svůj proslov Naděžda Šišková z katedry mezinárodního a evropského práva, když mluvila k absolventům navazujícího magisterského oboru Evropská studia se zaměřením na evropské právo. Právnická fakulta je pozvala, aby společně oslavili „plnoletost“, 18. narozeniny tohoto oboru.

První studenti nastoupili do oboru Evropská studia se zaměřením na evropské právo v září 2006. K dnešnímu dni má obor na 360 absolventů a od akademického roku 2022/2023 jsou uchazeči přijímáni do nově akreditovaného programu Evropské právo a politiky EU.

„Vaši účast, milí absolventi, na tomto setkání si vysvětluji i tak, že rádi vzpomínáte na studium u nás, což je pro mě velkým potěšením. Děkuji všem, kteří tento specifický a užší obor na fakultě zakládali – docentu Vlastimilu Fialovi a docentce Naděždě Šiškové, všem vyučujícím z katedry mezinárodního a evropského práva a z katedry politologie a společenských věd. Přeji vám, aby se vám dařilo při vaší práci, abyste využili vše, co jste se na fakultě naučili. Ať se vám daří i v soukromém životě,“ řekl absolventům Václav Stehlík, děkan fakulty.

S poděkováním absolventům za to, že si před lety vybrali právě obor Evropská studia se zaměřením na evropské právo, se přidal Vlastimil Fiala, který stál u zrodu oboru a byl jeho prvním garantem. Ve svém proslovu vzpomněl na získání akreditace, zahájení výuky, proměnu akademického sboru nebo zmínil absolventské statistiky. Připomněl i důležité osobnosti, vyučující, kteří byli nebo jsou s oborem spojeni: Roberta Zbírala, Petru Měšťánkovou, Pavla Hlavinku, Martina Fafejtu, Pavla Šaradína, Ondřeje Filipce, Janu Bellovou, Lenku Holou nebo Lucii Tungul.

„Při vzniku oboru byla řada z nás skeptická, zda se vše povede. Nicméně roky ukázaly, že obavy byly zbytečné. Dnes má program, který je založen na unikátním propojení evropského práva a politologie, na tři sta šedesát absolventů a funguje na novém, posíleném základě. Jsme hrdí, že jste se úspěšně uchytili na pracovním trhu,“ vzkázala absolventům Naděžda Šišková, současná garantka programu, vedoucí Jean Monnet Centre of Excellence in EU Law při PF UP a předsedkyně České asociace pro evropská studia. Současně připomněla možnost, který tento program studentům nabízí, a to je získání i druhého diplomu v rámci double degree spolupráce s Paris-Lodron Universität Salzburg.

Narozeninové setkání si nenechalo ujít na padesát absolventů. „Na fakultu mě táhly hlavně pozitivní vzpomínky na studium a možnost potkat se s kolegy a vyučujícími. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že titul z olomoucké právnické fakulty je velmi dobrá značka. Navíc odborníků na tuto oblast není mnoho, pro nastartování kariéry je to skvělý obor a čím dál perspektivnější,“ řekl Martin Mihula, který pracuje pro Národní bezpečnostní úřad. Mezi zaměstnavateli, které absolventi při setkání uváděli, byla například ministerstva, krajské úřady, magistráty, univerzity, unijní instituce, soukromé firmy, Celní správa ČR nebo Armáda ČR.

Navazující prezenční magisterský program Evropské právo a politiky EU je moderní studijní program, který představuje nejširší nabídku výuky evropského práva v českém a slovenském prostředí. Standardní doba studia je dva roky. Přihlášky ke studiu pro nadcházející akademický rok jsou přijímány do 15. března. Přijetí je podmíněno předchozím absolvováním některého typu bakalářského nebo magisterského studia a úspěšným zvládnutím přijímací zkoušky.