Agregátor zdrojů

Konference Spationomy představí výsledky spolupráce čtyř univerzit

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 19. Srpen 2019 - 8:00

Propojování ekonomických a geoinformatických dat bylo cílem projektu Spationomy, na kterém spolupracovala katedra geoinformatiky přírodovědecké fakulty s Moravskou vysokou školou Olomouc, Ruhr-Universität Bochum z Německa a University of Maribor ze Slovinska. Závěrečná konference, na které budou představeny výsledky celého projektu, se uskuteční ve čtvrtek 22. srpna v prostorách Bea centra Olomouc.

Spationomy je tříletý projekt v mezinárodním programu Erasmus+, na kterém se podílejí studenti i akademici. „Jeho cílem bylo předávání znalostí napříč obory. Vidím velkou mezeru na vzdělávacím trhu ve spojení ekonomie a geoinformatiky, těchto zdánlivě vzdálených oborů. Snažili jsme se proto najít společnou řeč mezi studenty a akademiky, přenést znalosti z ekonomie, business informatiky, dálkového průzkumu země, geoinformatiky a geografie,“ uvedl vedoucí projektu Vít Pászto z katedry geoinformatiky přírodovědecké fakulty.

Studenti byli v průběhu projektu rozděleni do čtyřčlenných mezinárodních týmů, ve kterých komunikovali pouze anglicky. „První týden měli společný, poté tři až čtyři měsíce zpracovávali vybrané téma. Výsledky své práce pak prezentovali na letní škole. Její součástí byla i simulační hra, ve které byla předem stanovená pravidla. Studenti se například museli poprat s náhlou povodní či následnou evakuací,“ popsal Vít Pászto.

Na závěrečném setkání budou mimo jiné představeny všechny výsledky projektů, které studenti během tří let vytvořili. Celá konference je plánována jako platforma pro otevřenou diskuzi, připraveny jsou krátké interaktivní lekce, křest knihy "Spationomy", workshopy s praktickými ukázkami výukových činností a ohlédnutí za vědeckými úspěchy projektu.

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Konference Spationomy představí výsledky spolupráce čtyř univerzit

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 19. Srpen 2019 - 8:00

Propojování ekonomických a geoinformatických dat bylo cílem projektu Spationomy, na kterém spolupracovala katedra geoinformatiky přírodovědecké fakulty s Moravskou vysokou školou Olomouc, Ruhr-Universität Bochum z Německa a University of Maribor ze Slovinska. Závěrečná konference, na které budou představeny výsledky celého projektu, se uskuteční ve čtvrtek 22. srpna v prostorách Bea centra Olomouc.

Spationomy je tříletý projekt v mezinárodním programu Erasmus+, na kterém se podílejí studenti i akademici. „Jeho cílem bylo předávání znalostí napříč obory. Vidím velkou mezeru na vzdělávacím trhu ve spojení ekonomie a geoinformatiky, těchto zdánlivě vzdálených oborů. Snažili jsme se proto najít společnou řeč mezi studenty a akademiky, přenést znalosti z ekonomie, business informatiky, dálkového průzkumu země, geoinformatiky a geografie,“ uvedl vedoucí projektu Vít Pászto z katedry geoinformatiky přírodovědecké fakulty.

Studenti byli v průběhu projektu rozděleni do čtyřčlenných mezinárodních týmů, ve kterých komunikovali pouze anglicky. „První týden měli společný, poté tři až čtyři měsíce zpracovávali vybrané téma. Výsledky své práce pak prezentovali na letní škole. Její součástí byla i simulační hra, ve které byla předem stanovená pravidla. Studenti se například museli poprat s náhlou povodní či následnou evakuací,“ popsal Vít Pászto.

Na závěrečném setkání budou mimo jiné představeny všechny výsledky projektů, které studenti během tří let vytvořili. Celá konference je plánována jako platforma pro otevřenou diskuzi, připraveny jsou krátké interaktivní lekce, křest knihy "Spationomy", workshopy s praktickými ukázkami výukových činností a ohlédnutí za vědeckými úspěchy projektu.

Každý učitel je tak trochu herec, říká Soňa Formánková z FTK

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 17. Srpen 2019 - 8:00

Málokdo se může pochlubit, že se narodil na zámku. Soňa Formánková z fakulty tělesné kultury přišla na svět na zámku v Přílepích u Holešova a s humorem sobě vlastním dodává, že je poslední zámecká panna. Myšleno dle data narození a znamení zvěrokruhu. Svou bezprostředností již přes čtvrt století okouzluje i studenty, a když vedení fakulty přišlo před časem s výročními cenami pro akademiky, nejlepším pedagogem byla vyhlášena jako první právě ona.

Optimistická, tolerantní, temperamentní. Těmito slovy se vedoucí katedry sportu Soňa Formánková na začátek našeho povídání pro magazín Žurnál vystihne. „Optimismus pramení mimo jiné z toho, že si od dětství uvědomuji, jaké mám štěstí, že jsem zdravá, dělám to, co dělám a co mě baví, mám zdravé děti. Odlišné názory příliš nehrotím. A temperamentní? Jsem rychlá, není čas ztrácet čas,“ vysvětluje.

Kořeny má Soňa Formánková v Kroměříži. Zdejší porodnice byla tenkrát zavřená, proto ten přílepský zámek v rodném listě. V hanáckých Athénách žila do sedmé třídy, kdy se rodina přestěhovala do Olomouce, aby nevidomá sestra měla snazší dojíždění do školy. „Nemohla jsem si tu zvyknout, vstřebala jsem to až na gymnáziu. Do Kroměříže strašně ráda jezdím, děláme každý rok srazy se spolužáky ze základky. Vždycky si to tam projdu, je mi tam hezky. Ale už je to pro mě malé město,“ přiznává.

Učitel – herec

Na FTK nastoupila v roce 1992, téměř deset let vede katedru sportu a druhé období předsedá akademickému senátu. Učí základní gymnastiku. Učitelkou chtěla být odmala. Nebo herečkou. Každý učitel je ale podle ní tak trochu herec, takže se jí splnilo obojí. Ještě na gymnáziu ji přitom přitahovala biologie, koketovala i s matematikou. „Chtěla jsem si podat přihlášku na systematickou biologii. Brali ale velmi málo lidí, tak jsem šla na jistotu, na biologii s tělocvikem. Biologii jsem se chtěla věnovat v prvé řadě, takže po celé studium jsem si psala ‚Biologie – tělesná výchova‘, ne obráceně,“ uvádí Soňa Formánková.

Po promoci nastoupila jako učitelka přírodopisu a tělesné výchovy ve Vrahovicích u Prostějova. Na rok na tamní škole vzpomíná nesmírně ráda. „Ještě jsem učila pozemky. Já, která v životě ani nevypěstovala květinu. Naštěstí toho na pozemku moc nebylo a přes zimu se učivo probíralo z knížky a to už byla botanika, moje parketa,“ směje se. Poté učila v Těšeticích a na olomouckém Komeniu – až do konkurzu na vyučující gymnastiky na fakultě.

Pětikačka v zadku

Gymnastika je pro Soňu Formánkovou celoživotní záležitost. Sportovní gymnastice se věnovala na krajské úrovni ještě v Kroměříži, přestěhování do Olomouce přineslo zajímavou odbočku. „Chtěla jsem v gymnastice pokračovat, ale tady bylo centrum vrcholového sportu a na to jsem neměla. Dost jsem to oplakala. Spolužáci mě dovedli do šermu, kde bylo málo holek, tak jsem chvíli šermovala. Skončila jsem, když jsem měla trénovat na tzv. elektrice, to je člověk kabelem propojený s aparátem, který sleduje zásahy. V tu ránu jsem měla psychický blok, cítila jsem se jako pes u boudy. Chodila jsem se ale dívat na skoky na trampolínách, kde mě oslovili, jestli jim nechci dělat gymnastickou přípravu. Trénovala jsem tam pak děti, sama jsem i skákala ve starší ženské kategorii,“ objasňuje dáma, pro kterou ani dnes není problém udělat „provaz“. Po studentech takový rozsah pohybu nevyžaduje. Ale dát jejich zkrácené svaly trochu dohromady, aby si v jiných sportech neublížili, bývá náročné.

Při výuce přitom padá řada nezapomenutelných hlášek. Proč například jezdit tramvají jako s pětikačkou v zadku? „Na jedné z prvních hodin probíráme správné držení těla. To má několik prvků, mimo jiné stažené hýžďové svalstvo. Studentům říkám, že si mohou správné držení těla procvičovat v tramvaji mezi fakultním kampusem v Neředíně a tělocvičnou Hynaisova. Národ se hroutí v sedačkách, ale oni přijdou, srovnají se, staticky posilují hýžďové či břišní svalstvo. Když tramvaj přijede na zastávku, mohou se uvolnit, s rozjezdem se zase srovnají. A takhle mohou cvičit nahoru dolů,“ vysvětluje vedoucí katedry sportu a s úsměvem dodává: „Gymnastika není jednoduchá. Kdyby byla, jmenovala by se fotbal.“

Fakultní Ámos

Soňa Formánková je na fakultě jedním z nejoblíbenějších pedagogů. Jako vůbec první laureát obdržela v roce 2013 fakultní cenu Ámos roku, která zohledňuje výsledky evaluace výuky. „Na to jsem nesmírně hrdá. Utvrdilo mě to v tom, že tak, jak to vedu jako učitel-herec, to asi má smysl. A to jsem přísná, v tělocvičně mám ticho, že by byl slyšet špendlík spadnout.“

Nad svými učitelskými vzory přitom vůbec nemusí přemýšlet. „Na gymnáziu jsme na češtinu a dějepis měli Lidmilu Hrdličkovou. Byla svým způsobem ironická, těch bonmotů, kterými výklad prokládala. Bylo na ní vidět, že se baví sama – a to se mi často stává taky. Pak ruštinářku Hanu Stáncovou, to byla ta herečka. Přišla do třídy a už to lítalo, nikdo nemohl nedávat pozor. Z vysoké školy pak dvě učitelky s velkým U: Jana Šopková a Hana Krapková. Dodnes se s nimi scházím, jsou pro mě vzory lidskosti a přitom přísnosti a poctivosti v učitelském řemesle,“ vyjmenovává.

Podnikavá babička

Vysypat z rukávu může Soňa Formánková i spoustu zážitků z výcvikových kurzů na Pastvinách, na které nedá dopustit. Svým způsobem je pro ni srdcovka i budova v Hynaisově ulici, kde má po celou dobu působení na FTK svou kancelář. „Blížící se stěhování katedry na Neředín bude smutné. Navíc teď to mám z domova do práce sedmnáct a půl minuty ostré chůze, to mi bude chybět, v nové kanceláři budu za pět minut. Pokud ale budu chodit učit na sportovní halu, nemusím se obávat, že nesplním doporučovaných deset tisíc kroků denně. S krokoměrem ale nechodím, ani na kole nemám tachometr, nenechám se ničím řídit,“ tvrdí.

Mezi její koníčky patří tzv. babinec. Jednou týdně chodí s kamarádkami cvičit a následně při posezení proberou všechno potřebné. Také čte, aktuálně knihu životních příběhů sportovců Bez frází. Na vaření ji ale neužije. Až jednou bude mít vnoučata, na buchty prý k ní chodit nebudou. „Budu babička přísná a podnikavá. Pokud mi je děti svěří a já ještě budu fyzicky schopná, rozhodně s nimi budu cestovat a vymýšlet blbiny. Ale po svém,“ dodává na závěr.

 

Soňa Formánková (* 1963)

Odborná asistentka katedry sportu FTK UP, vyučuje základní gymnastiku. Absolvovala obor Biologie – tělesná výchova na Pedagogické fakultě UP, po promoci učila na základních školách. Na FTK působí od roku 1992, v současnosti vede katedru sportu a je předsedkyní Akademického senátu FTK UP. V roce 2001 absolvovala doktorský program Kinantropologie. Je autorkou několika studijních materiálů, mimo jiné vyhledávané publikace Základní gymnastika – názvosloví nejčastěji používaných postojů, poloh a pohybů (cvičení prostná). Je prvním laureátem fakultní ceny Ámos roku pro nejlepšího pedagoga. S partnerem má dvě děti, v současnosti vysokoškoláky.

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Každý učitel je tak trochu herec, říká Soňa Formánková z FTK

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 17. Srpen 2019 - 8:00

Málokdo se může pochlubit, že se narodil na zámku. Soňa Formánková z fakulty tělesné kultury přišla na svět na zámku v Přílepích u Holešova a s humorem sobě vlastním dodává, že je poslední zámecká panna. Myšleno dle data narození a znamení zvěrokruhu. Svou bezprostředností již přes čtvrt století okouzluje i studenty, a když vedení fakulty přišlo před časem s výročními cenami pro akademiky, nejlepším pedagogem byla vyhlášena jako první právě ona.

Optimistická, tolerantní, temperamentní. Těmito slovy se vedoucí katedry sportu Soňa Formánková na začátek našeho povídání pro magazín Žurnál vystihne. „Optimismus pramení mimo jiné z toho, že si od dětství uvědomuji, jaké mám štěstí, že jsem zdravá, dělám to, co dělám a co mě baví, mám zdravé děti. Odlišné názory příliš nehrotím. A temperamentní? Jsem rychlá, není čas ztrácet čas,“ vysvětluje.

Kořeny má Soňa Formánková v Kroměříži. Zdejší porodnice byla tenkrát zavřená, proto ten přílepský zámek v rodném listě. V hanáckých Athénách žila do sedmé třídy, kdy se rodina přestěhovala do Olomouce, aby nevidomá sestra měla snazší dojíždění do školy. „Nemohla jsem si tu zvyknout, vstřebala jsem to až na gymnáziu. Do Kroměříže strašně ráda jezdím, děláme každý rok srazy se spolužáky ze základky. Vždycky si to tam projdu, je mi tam hezky. Ale už je to pro mě malé město,“ přiznává.

Učitel – herec

Na FTK nastoupila v roce 1992, téměř deset let vede katedru sportu a druhé období předsedá akademickému senátu. Učí základní gymnastiku. Učitelkou chtěla být odmala. Nebo herečkou. Každý učitel je ale podle ní tak trochu herec, takže se jí splnilo obojí. Ještě na gymnáziu ji přitom přitahovala biologie, koketovala i s matematikou. „Chtěla jsem si podat přihlášku na systematickou biologii. Brali ale velmi málo lidí, tak jsem šla na jistotu, na biologii s tělocvikem. Biologii jsem se chtěla věnovat v prvé řadě, takže po celé studium jsem si psala ‚Biologie – tělesná výchova‘, ne obráceně,“ uvádí Soňa Formánková.

Po promoci nastoupila jako učitelka přírodopisu a tělesné výchovy ve Vrahovicích u Prostějova. Na rok na tamní škole vzpomíná nesmírně ráda. „Ještě jsem učila pozemky. Já, která v životě ani nevypěstovala květinu. Naštěstí toho na pozemku moc nebylo a přes zimu se učivo probíralo z knížky a to už byla botanika, moje parketa,“ směje se. Poté učila v Těšeticích a na olomouckém Komeniu – až do konkurzu na vyučující gymnastiky na fakultě.

Pětikačka v zadku

Gymnastika je pro Soňu Formánkovou celoživotní záležitost. Sportovní gymnastice se věnovala na krajské úrovni ještě v Kroměříži, přestěhování do Olomouce přineslo zajímavou odbočku. „Chtěla jsem v gymnastice pokračovat, ale tady bylo centrum vrcholového sportu a na to jsem neměla. Dost jsem to oplakala. Spolužáci mě dovedli do šermu, kde bylo málo holek, tak jsem chvíli šermovala. Skončila jsem, když jsem měla trénovat na tzv. elektrice, to je člověk kabelem propojený s aparátem, který sleduje zásahy. V tu ránu jsem měla psychický blok, cítila jsem se jako pes u boudy. Chodila jsem se ale dívat na skoky na trampolínách, kde mě oslovili, jestli jim nechci dělat gymnastickou přípravu. Trénovala jsem tam pak děti, sama jsem i skákala ve starší ženské kategorii,“ objasňuje dáma, pro kterou ani dnes není problém udělat „provaz“. Po studentech takový rozsah pohybu nevyžaduje. Ale dát jejich zkrácené svaly trochu dohromady, aby si v jiných sportech neublížili, bývá náročné.

Při výuce přitom padá řada nezapomenutelných hlášek. Proč například jezdit tramvají jako s pětikačkou v zadku? „Na jedné z prvních hodin probíráme správné držení těla. To má několik prvků, mimo jiné stažené hýžďové svalstvo. Studentům říkám, že si mohou správné držení těla procvičovat v tramvaji mezi fakultním kampusem v Neředíně a tělocvičnou Hynaisova. Národ se hroutí v sedačkách, ale oni přijdou, srovnají se, staticky posilují hýžďové či břišní svalstvo. Když tramvaj přijede na zastávku, mohou se uvolnit, s rozjezdem se zase srovnají. A takhle mohou cvičit nahoru dolů,“ vysvětluje vedoucí katedry sportu a s úsměvem dodává: „Gymnastika není jednoduchá. Kdyby byla, jmenovala by se fotbal.“

Fakultní Ámos

Soňa Formánková je na fakultě jedním z nejoblíbenějších pedagogů. Jako vůbec první laureát obdržela v roce 2013 fakultní cenu Ámos roku, která zohledňuje výsledky evaluace výuky. „Na to jsem nesmírně hrdá. Utvrdilo mě to v tom, že tak, jak to vedu jako učitel-herec, to asi má smysl. A to jsem přísná, v tělocvičně mám ticho, že by byl slyšet špendlík spadnout.“

Nad svými učitelskými vzory přitom vůbec nemusí přemýšlet. „Na gymnáziu jsme na češtinu a dějepis měli Lidmilu Hrdličkovou. Byla svým způsobem ironická, těch bonmotů, kterými výklad prokládala. Bylo na ní vidět, že se baví sama – a to se mi často stává taky. Pak ruštinářku Hanu Stáncovou, to byla ta herečka. Přišla do třídy a už to lítalo, nikdo nemohl nedávat pozor. Z vysoké školy pak dvě učitelky s velkým U: Jana Šopková a Hana Krapková. Dodnes se s nimi scházím, jsou pro mě vzory lidskosti a přitom přísnosti a poctivosti v učitelském řemesle,“ vyjmenovává.

Podnikavá babička

Vysypat z rukávu může Soňa Formánková i spoustu zážitků z výcvikových kurzů na Pastvinách, na které nedá dopustit. Svým způsobem je pro ni srdcovka i budova v Hynaisově ulici, kde má po celou dobu působení na FTK svou kancelář. „Blížící se stěhování katedry na Neředín bude smutné. Navíc teď to mám z domova do práce sedmnáct a půl minuty ostré chůze, to mi bude chybět, v nové kanceláři budu za pět minut. Pokud ale budu chodit učit na sportovní halu, nemusím se obávat, že nesplním doporučovaných deset tisíc kroků denně. S krokoměrem ale nechodím, ani na kole nemám tachometr, nenechám se ničím řídit,“ tvrdí.

Mezi její koníčky patří tzv. babinec. Jednou týdně chodí s kamarádkami cvičit a následně při posezení proberou všechno potřebné. Také čte, aktuálně knihu životních příběhů sportovců Bez frází. Na vaření ji ale neužije. Až jednou bude mít vnoučata, na buchty prý k ní chodit nebudou. „Budu babička přísná a podnikavá. Pokud mi je děti svěří a já ještě budu fyzicky schopná, rozhodně s nimi budu cestovat a vymýšlet blbiny. Ale po svém,“ dodává na závěr.

 

Soňa Formánková (* 1963)

Odborná asistentka katedry sportu FTK UP, vyučuje základní gymnastiku. Absolvovala obor Biologie – tělesná výchova na Pedagogické fakultě UP, po promoci učila na základních školách. Na FTK působí od roku 1992, v současnosti vede katedru sportu a je předsedkyní Akademického senátu FTK UP. V roce 2001 absolvovala doktorský program Kinantropologie. Je autorkou několika studijních materiálů, mimo jiné vyhledávané publikace Základní gymnastika – názvosloví nejčastěji používaných postojů, poloh a pohybů (cvičení prostná). Je prvním laureátem fakultní ceny Ámos roku pro nejlepšího pedagoga. S partnerem má dvě děti, v současnosti vysokoškoláky.

Gabriel Gonzalez: Nadační fond UP mi pomohl lépe prezentovat mou práci

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 16. Srpen 2019 - 8:00

Palacký dává příležitost – to je motto Nadačního fondu UP, který od roku 2015 podporuje mladé talentované vědce. Každým rokem přibývají další, kteří dostanou na rok šanci bez přehnané byrokracie pracovat na svém projektu, vyjet do světa, potkat se s uznávanými kapacitami svých oborů a učit se medializovat vědu. Má ale podpora skutečně smysl? Může mladým vědcům pomoci v kariéře? Pokud ano, jak? Na tyto i další otázky odpoví v seriálu Žurnálu Online někteří z těch, kteří získali podporu v minulosti a s odstupem času už mohou práci fondu hodnotit.

Gabriel Gonzalez získal podporu v roce 2017. Student doktorského studijního programu Experimentální biologie na přírodovědecké fakultě nazval tehdy svůj projekt Cure by design – léčba na míru. „Vývoj léčiv jako proces je poměrně složitý, skládá se z více vědeckých disciplín a vyžaduje spolupráci velkého počtu vědců,“ připomíná Gonzalez. Ve výzkumu se zaměřuje na tři obory. „Prvním je počítačový návrh, který slouží k vytipování a otestování kandidátních molekul ve virtuálním prostředí na receptorech spjatých s Parkinsonovou chorobou. Dalším je medicinální chemie, kdy už pracuji s fyzickými chemikáliemi. Biologické testování pak uzavírá minipříběh látek proti Parkinsonově chorobě. V současné době se zaměřuji na testování aktivit látek na buněčném modelu Parkinsonovy choroby, kde je možné vyvolat toto onemocnění, poté aplikovat nejrůznější látky spolu se standardními léčivy, které slouží jako srovnávací standardy, a sledovat jejich aktivitu,“ vysvětluje vědec. Jeho výzkum už přináší první hmatatelné výsledky. V únoru 2019 se mu spolu s kolegy v týmu profesora Miroslava Strnada podařilo podat patentovou přihlášku na skupinu látek, které vykazují výraznou antiparkinsonickou aktivitu.

Měla podle vás podpora Nadačního fondu UP vliv na vaši vědeckou kariéru?

Pro mě podpora od Nadačního fondu UP nebyly jen peníze na laboratorní materiál, přestože každá koruna pomůže vždy, například s​ náročnějšími experimenty. Především mi ale pomohla v​ určitém větším přerodu. V​ první řadě mi Nadační fond UP pomohl s​ lepší prezentací našeho výzkumu Parkinsonovy choroby širší veřejnosti, a to jak v​ podobě PechaKucha prezentace na AFO 2018 či na FuckUP Night 2019. Využil jsem možnost méně formálního formátu prezentace, s jistou dávkou humoru i rekapitulací chyb některých experimentů, jež ve finále vedly ke zlepšení celé práce. Podpora mi pomohla i v​ samotném řízení celého projektu, jehož součástí bylo vedení bakalářské studentky. Ta pracovala na zcela novém tématu, které i úspěšně obhájila. Díky Nadačnímu fondu UP jsem se naučil, jak je důležité být brandem (značkou) projektu, kterému se věnuji, ve vztahu k​ odborné a širší veřejnosti.

Jak vnímáte dopad vzdělávacích a doplňkových aktivit fondu na vaše schopnosti a motivaci pro vědu?

Určitě vidím enormní posun ve zvládání trémy, kterou jsem zažíval před absolvováním vzdělávacích a doplňkových aktivit fondu. Řeč je především o oblasti soft skills, jako jsou již zmíněné prezentační dovednosti, komunikace nebo práce v týmu. Co se týče mé motivace, tak tu jsem měl, myslím, vždy velkou. Zásadnější změnu jsem zaznamenal v oblasti zodpovědnosti, a to především díky častým prezentacím výsledků či náplně mého výzkumného projektu veřejnosti.

Gabrieli, už víte, jakým vědcem se jednou chcete stát?

Nejsem člověk, co si vytyčí, kým bude jednou v budoucnosti. To, kdo jsme, vnímám jako sled rozhodnutí konaných „tady a ted´“. Čili to, co bych určitě chtěl „do budoucna“ zachovat, je, abych neslevil ze svých požadavků na sebe, šel více mimo svou „komfortní“ zónu a naučil se i někdy odpočívat.

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Gabriel Gonzalez: Nadační fond UP mi pomohl lépe prezentovat mou práci

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 16. Srpen 2019 - 8:00

Palacký dává příležitost – to je motto Nadačního fondu UP, který od roku 2015 podporuje mladé talentované vědce. Každým rokem přibývají další, kteří dostanou na rok šanci bez přehnané byrokracie pracovat na svém projektu, vyjet do světa, potkat se s uznávanými kapacitami svých oborů a učit se medializovat vědu. Má ale podpora skutečně smysl? Může mladým vědcům pomoci v kariéře? Pokud ano, jak? Na tyto i další otázky odpoví v seriálu Žurnálu Online někteří z těch, kteří získali podporu v minulosti a s odstupem času už mohou práci fondu hodnotit.

Gabriel Gonzalez získal podporu v roce 2017. Student doktorského studijního programu Experimentální biologie na přírodovědecké fakultě nazval tehdy svůj projekt Cure by design – léčba na míru. „Vývoj léčiv jako proces je poměrně složitý, skládá se z více vědeckých disciplín a vyžaduje spolupráci velkého počtu vědců,“ připomíná Gonzalez. Ve výzkumu se zaměřuje na tři obory. „Prvním je počítačový návrh, který slouží k vytipování a otestování kandidátních molekul ve virtuálním prostředí na receptorech spjatých s Parkinsonovou chorobou. Dalším je medicinální chemie, kdy už pracuji s fyzickými chemikáliemi. Biologické testování pak uzavírá minipříběh látek proti Parkinsonově chorobě. V současné době se zaměřuji na testování aktivit látek na buněčném modelu Parkinsonovy choroby, kde je možné vyvolat toto onemocnění, poté aplikovat nejrůznější látky spolu se standardními léčivy, které slouží jako srovnávací standardy, a sledovat jejich aktivitu,“ vysvětluje vědec. Jeho výzkum už přináší první hmatatelné výsledky. V únoru 2019 se mu spolu s kolegy v týmu profesora Miroslava Strnada podařilo podat patentovou přihlášku na skupinu látek, které vykazují výraznou antiparkinsonickou aktivitu.

Měla podle vás podpora Nadačního fondu UP vliv na vaši vědeckou kariéru?

Pro mě podpora od Nadačního fondu UP nebyly jen peníze na laboratorní materiál, přestože každá koruna pomůže vždy, například s​ náročnějšími experimenty. Především mi ale pomohla v​ určitém větším přerodu. V​ první řadě mi Nadační fond UP pomohl s​ lepší prezentací našeho výzkumu Parkinsonovy choroby širší veřejnosti, a to jak v​ podobě PechaKucha prezentace na AFO 2018 či na FuckUP Night 2019. Využil jsem možnost méně formálního formátu prezentace, s jistou dávkou humoru i rekapitulací chyb některých experimentů, jež ve finále vedly ke zlepšení celé práce. Podpora mi pomohla i v​ samotném řízení celého projektu, jehož součástí bylo vedení bakalářské studentky. Ta pracovala na zcela novém tématu, které i úspěšně obhájila. Díky Nadačnímu fondu UP jsem se naučil, jak je důležité být brandem (značkou) projektu, kterému se věnuji, ve vztahu k​ odborné a širší veřejnosti.

Jak vnímáte dopad vzdělávacích a doplňkových aktivit fondu na vaše schopnosti a motivaci pro vědu?

Určitě vidím enormní posun ve zvládání trémy, kterou jsem zažíval před absolvováním vzdělávacích a doplňkových aktivit fondu. Řeč je především o oblasti soft skills, jako jsou již zmíněné prezentační dovednosti, komunikace nebo práce v týmu. Co se týče mé motivace, tak tu jsem měl, myslím, vždy velkou. Zásadnější změnu jsem zaznamenal v oblasti zodpovědnosti, a to především díky častým prezentacím výsledků či náplně mého výzkumného projektu veřejnosti.

Gabrieli, už víte, jakým vědcem se jednou chcete stát?

Nejsem člověk, co si vytyčí, kým bude jednou v budoucnosti. To, kdo jsme, vnímám jako sled rozhodnutí konaných „tady a ted´“. Čili to, co bych určitě chtěl „do budoucna“ zachovat, je, abych neslevil ze svých požadavků na sebe, šel více mimo svou „komfortní“ zónu a naučil se i někdy odpočívat.

Přijel jsem si na právnickou fakultu plnit životní sen, říká student z Mali

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 15. Srpen 2019 - 8:00

Doma je v Mali. V chudé africké zemi, kde tři čtvrtiny obyvatelstva žijí v přepočtu za dolar a méně na den. V zemi s vysokou mírou negramotnosti. I z takové startovní čáry se Fodé Traoré dokázal odrazit a jít za svým životním snem. Získat kvalitní vysokoškolské vzdělání na univerzitě v Evropě. Dnes studuje druhým rokem na olomoucké právnické fakultě navazující magisterský obor International and European Law.

„Úroveň vzdělání v Mali samozřejmě není nijak vysoká. Proto je snem mnoha mladých lidí studovat v zahraničí, především v Evropě,“ vysvětluje Fodé Traoré, rodák z Bamaka, hlavního města Mali. Na tamní univerzitě absolvoval obor Public Law Domestic Option. Ale to mu nestačilo, chtěl víc. „Zajímalo mě mezinárodní právo a studium v angličtině,“ říká Fodé. Cesta od jeho první vážné úvahy o studiu v Evropě k nástupu na univerzitu byla složitá a vleklá. Trvala mu dlouhé tři roky.

A proč u něj vyhrála právě Česká republika? „Před lety jsem v Mali pracoval jako tlumočník pro zástupce jedné české firmy. O vaší zemi mluvili moc pěkně, vychvalovali ji,“ vzpomíná čtyřiatřicetiletý student, jenž ovládá francouzštinu – úřední malijský jazyk, bambarštinu – tamní hlavní komunikační jazyk a zdokonaluje se v angličtině. Na základě tohoto podnětu si začal hledat informace o českých univerzitách a možnostech studovat mezinárodní právo. Na konec si podal přihlášky dvě, do Olomouce a do Prahy.

Evropa? Jiný svět

„Zahraniční oddělení olomoucké právnické fakulty toho pro mě udělalo strašně moc. Přístup fakulty měl a má hlavní vliv na tom, že studuji právě tady. Pokaždé, když jsem zahraniční oddělení kontaktoval, když jsem se potřeboval na cokoli zeptat, vždycky mi rychle odpověděli. Pomohli mi i s náročným a zdlouhavým vyřizováním potřebných dokumentů a povolení,“ nešetří chválou Fodé Traoré.

Cesta za evropským vzděláním byla pro něj i velmi nákladná. Jako příklad uvádí zkušenost z doby, kdy před lety vyřizoval všemožná povolení a kdy v Bamaku ještě nebyla česká ambasáda. Musel tehdy až do Alžírska, celkem tam letěl čtyřikrát. „Jedna cesta mě přišla minimálně na sedm set euro. To jsem si mohl dovolit jen díky štědré podpoře mého strýčka. Podporoval mě i během prvního roku studia v Olomouci.“ Teď se Fodé Traoré snaží postavit na vlastní nohy. Na školné a život v Olomouci si vydělává na brigádách, k tomu získal fakultní stipendium, určené právě na podporu zahraničních studentů.

Na otázku, čím ho Evropa zaskočila a překvapila, když vystoupil poprvé vloni v březnu ve Vídni z letadla, rychle odpovídá. „Připadal jsem si jako v úplně jiném světě, na jiné planetě. A ta zima,“ říká s úsměvem a dodává, že ho stále udivují Evropané, kteří se záměrně opalují. „To v Mali nevidíte.“

Cením si osobního přístupu

Na Univerzitě Palackého má za sebou již podstatnou část studia a má tedy již co hodnotit. „Tady je rozvrh, který všichni dodržují. Výuka má řád a probíhá v malých skupinách. Je tu velký prostor pro dotazy a vlastní aktivitu. Velmi oceňuji kvalitu zdejších pedagogů a jejich osobní přístup. Mnozí mi pomáhali i nad rámec svých pracovních povinností, například v sociální oblasti. Z vyučujících chci poděkovat hlavně manželům Bellovým a Petře Měšťánkové. O mou situaci se pravidelně zajímá i zahraniční oddělení fakulty.“ A přidává srovnání. V Bamaku je prý běžné, že na přednášky chodí až tři tisíce studentů. A tak je mnohdy potřeba být ve škole i nějakou hodinu předem kvůli místu. K tomu se výuka často přesouvá, hledají se narychlo vhodné prostory. Nikdo nezná jména studentů.

Když má vybrat dosavadní výjimečné okamžiky spojené se studiem, jmenuje návštěvu Osvětimi, zapojení se do mezinárodní soutěže v simulovaném soudním jednání v Nizozemsku nebo aktivní účast na Camp Peira, třídenním cvičení organizovaném fakultou a armádou a zaměřeném na mezinárodní humanitární právo.

Na podzim čeká na Fodého další studijní výzva. V rámci Erasmu bude celý zimní semestr studovat ve Francii na partnerské univerzitě v Clermont-Ferrand.

Dostudovat by měl stihnout do konce srpna příštího roku, kdy mu vyprší povolení k dlouhodobému pobytu. A pak? „Rád bych pracoval pro nějakou mezinárodní organizaci nebo v institucích Evropské unie, proto jsem si vybral mezinárodní právo. Dovedu si ale představit i návrat do Mali. Jsem přesvědčený, že diplom z olomouckých práv mi pomůže sehnat dobrou práci kdekoli,“ dodává mladý muž, který ve volném čase rád čte, poslouchá malijskou hudbu a sleduje fotbal.

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Přijel jsem si na právnickou fakultu plnit životní sen, říká student z Mali

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 15. Srpen 2019 - 8:00

Doma je v Mali. V chudé africké zemi, kde tři čtvrtiny obyvatelstva žijí v přepočtu za dolar a méně na den. V zemi s vysokou mírou negramotnosti. I z takové startovní čáry se Fodé Traoré dokázal odrazit a jít za svým životním snem. Získat kvalitní vysokoškolské vzdělání na univerzitě v Evropě. Dnes studuje druhým rokem na olomoucké právnické fakultě navazující magisterský obor International and European Law.

„Úroveň vzdělání v Mali samozřejmě není nijak vysoká. Proto je snem mnoha mladých lidí studovat v zahraničí, především v Evropě,“ vysvětluje Fodé Traoré, rodák z Bamaka, hlavního města Mali. Na tamní univerzitě absolvoval obor Public Law Domestic Option. Ale to mu nestačilo, chtěl víc. „Zajímalo mě mezinárodní právo a studium v angličtině,“ říká Fodé. Cesta od jeho první vážné úvahy o studiu v Evropě k nástupu na univerzitu byla složitá a vleklá. Trvala mu dlouhé tři roky.

A proč u něj vyhrála právě Česká republika? „Před lety jsem v Mali pracoval jako tlumočník pro zástupce jedné české firmy. O vaší zemi mluvili moc pěkně, vychvalovali ji,“ vzpomíná čtyřiatřicetiletý student, jenž ovládá francouzštinu – úřední malijský jazyk, bambarštinu – tamní hlavní komunikační jazyk a zdokonaluje se v angličtině. Na základě tohoto podnětu si začal hledat informace o českých univerzitách a možnostech studovat mezinárodní právo. Na konec si podal přihlášky dvě, do Olomouce a do Prahy.

Evropa? Jiný svět

„Zahraniční oddělení olomoucké právnické fakulty toho pro mě udělalo strašně moc. Přístup fakulty měl a má hlavní vliv na tom, že studuji právě tady. Pokaždé, když jsem zahraniční oddělení kontaktoval, když jsem se potřeboval na cokoli zeptat, vždycky mi rychle odpověděli. Pomohli mi i s náročným a zdlouhavým vyřizováním potřebných dokumentů a povolení,“ nešetří chválou Fodé Traoré.

Cesta za evropským vzděláním byla pro něj i velmi nákladná. Jako příklad uvádí zkušenost z doby, kdy před lety vyřizoval všemožná povolení a kdy v Bamaku ještě nebyla česká ambasáda. Musel tehdy až do Alžírska, celkem tam letěl čtyřikrát. „Jedna cesta mě přišla minimálně na sedm set euro. To jsem si mohl dovolit jen díky štědré podpoře mého strýčka. Podporoval mě i během prvního roku studia v Olomouci.“ Teď se Fodé Traoré snaží postavit na vlastní nohy. Na školné a život v Olomouci si vydělává na brigádách, k tomu získal fakultní stipendium, určené právě na podporu zahraničních studentů.

Na otázku, čím ho Evropa zaskočila a překvapila, když vystoupil poprvé vloni v březnu ve Vídni z letadla, rychle odpovídá. „Připadal jsem si jako v úplně jiném světě, na jiné planetě. A ta zima,“ říká s úsměvem a dodává, že ho stále udivují Evropané, kteří se záměrně opalují. „To v Mali nevidíte.“

Cením si osobního přístupu

Na Univerzitě Palackého má za sebou již podstatnou část studia a má tedy již co hodnotit. „Tady je rozvrh, který všichni dodržují. Výuka má řád a probíhá v malých skupinách. Je tu velký prostor pro dotazy a vlastní aktivitu. Velmi oceňuji kvalitu zdejších pedagogů a jejich osobní přístup. Mnozí mi pomáhali i nad rámec svých pracovních povinností, například v sociální oblasti. Z vyučujících chci poděkovat hlavně manželům Bellovým a Petře Měšťánkové. O mou situaci se pravidelně zajímá i zahraniční oddělení fakulty.“ A přidává srovnání. V Bamaku je prý běžné, že na přednášky chodí až tři tisíce studentů. A tak je mnohdy potřeba být ve škole i nějakou hodinu předem kvůli místu. K tomu se výuka často přesouvá, hledají se narychlo vhodné prostory. Nikdo nezná jména studentů.

Když má vybrat dosavadní výjimečné okamžiky spojené se studiem, jmenuje návštěvu Osvětimi, zapojení se do mezinárodní soutěže v simulovaném soudním jednání v Nizozemsku nebo aktivní účast na Camp Peira, třídenním cvičení organizovaném fakultou a armádou a zaměřeném na mezinárodní humanitární právo.

Na podzim čeká na Fodého další studijní výzva. V rámci Erasmu bude celý zimní semestr studovat ve Francii na partnerské univerzitě v Clermont-Ferrand.

Dostudovat by měl stihnout do konce srpna příštího roku, kdy mu vyprší povolení k dlouhodobému pobytu. A pak? „Rád bych pracoval pro nějakou mezinárodní organizaci nebo v institucích Evropské unie, proto jsem si vybral mezinárodní právo. Dovedu si ale představit i návrat do Mali. Jsem přesvědčený, že diplom z olomouckých práv mi pomůže sehnat dobrou práci kdekoli,“ dodává mladý muž, který ve volném čase rád čte, poslouchá malijskou hudbu a sleduje fotbal.

FTK zahájí akademický rok s novou aulou

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 14. Srpen 2019 - 8:00

Děkanát fakulty tělesné kultury se na léto proměnil v jedno velké staveniště. Rekonstrukcí a modernizací prochází aula a respirium před ní, další prostory se upravují pro katedru fyzioterapie. Hotovo by mělo být na začátku nového akademického roku.

Již vloni fakulta díky projektu ERDF Modernizace budov FTK UP v Olomouci – Neředín zmodernizovala tři učebny v budově pedagogů. Na tuto rekonstrukci nyní navázala další etapou projektu, během níž dostane novou podobu fakultní aula a prostor před ní. Stavební práce vyjdou na téměř 12,4 milionu korun.

„Chceme, aby aula byla reprezentativním prostorem fakulty, kde se mohou kromě běžné výuky konat slavnostní akty a případné další akce a který bude použitými technologiemi, jako je nejmodernější audiovizuální technika ozvučení či vzduchotechnika, odpovídat současným požadavkům. Kapacita auly zůstane stejná jako doposud, tedy zhruba dvě stovky míst, změní se ovšem jejich uspořádání a uličky mezi nimi. Přibude technická kabina, z níž se bude ovládat projekce nebo speciální scénické osvětlení, které lze využívat právě při slavnostních aktech nebo při pořádaných konferencích či besedách,“ uvedla k nové podobě auly proděkanka pro organizaci Iva Dostálová.

Upravované respirium před aulou pak bude mimo jiné sloužit jako chill out zóna pro studenty s posezením u zelené „živé“ stěny nebo zásuvkami pro nabíjení notebooků a mobilních telefonů.

Stavební ruch v budově děkanátu FTK se ovšem neomezuje pouze na novou aulu. Zároveň probíhá v celém objektu, který byl pro potřeby fakulty přestavěn v 90. letech minulého století a na přelomu tisíciletí, komplexní rekonstrukce rozvodů ústředního topení a výměna topných těles.

Proměnou procházejí také prostory, které dříve využívala katedra přírodních věd v kinantropologii. „V prvním nadzemním podlaží se provádějí kompletní stavební úpravy včetně všech rozvodů, podstatně se mění i dispozice. Katedra fyzioterapie, která se sem přestěhuje, tak bude moci využívat moderní prostory navazující na zdravotnické zařízení RRR centrum, kde mimo jiné probíhají praxe studentů. Kromě pracoven pedagogů nebo zasedací místnosti tu bude prostorná učebna s lehátky i vybavením pro teoretickou výuku,“ dodala Iva Dostálová. 

Projektantem rekonstrukce je architekt Josef Pálka z Hexaplan International, stavbu provádí firma Elektropráce Spáčil. Všechny stavební práce by měly být dokončeny k začátku nového akademického roku. Tím ale postupná modernizace fakulty nekončí. Během léta 2020 se budou díky výše zmíněnému projektu ERDF rekonstruovat další výukové prostory – učebny, seminární místnosti a tělocvičny. Budova děkanátu též získá nový bezbariérový vstup.

Kategorie: Novinky z UP a PřF

FTK zahájí akademický rok s novou aulou

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 14. Srpen 2019 - 8:00

Děkanát fakulty tělesné kultury se na léto proměnil v jedno velké staveniště. Rekonstrukcí a modernizací prochází aula a respirium před ní, další prostory se upravují pro katedru fyzioterapie. Hotovo by mělo být na začátku nového akademického roku.

Již vloni fakulta díky projektu ERDF Modernizace budov FTK UP v Olomouci – Neředín zmodernizovala tři učebny v budově pedagogů. Na tuto rekonstrukci nyní navázala další etapou projektu, během níž dostane novou podobu fakultní aula a prostor před ní. Stavební práce vyjdou na téměř 12,4 milionu korun.

„Chceme, aby aula byla reprezentativním prostorem fakulty, kde se mohou kromě běžné výuky konat slavnostní akty a případné další akce a který bude použitými technologiemi, jako je nejmodernější audiovizuální technika ozvučení či vzduchotechnika, odpovídat současným požadavkům. Kapacita auly zůstane stejná jako doposud, tedy zhruba dvě stovky míst, změní se ovšem jejich uspořádání a uličky mezi nimi. Přibude technická kabina, z níž se bude ovládat projekce nebo speciální scénické osvětlení, které lze využívat právě při slavnostních aktech nebo při pořádaných konferencích či besedách,“ uvedla k nové podobě auly proděkanka pro organizaci Iva Dostálová.

Upravované respirium před aulou pak bude mimo jiné sloužit jako chill out zóna pro studenty s posezením u zelené „živé“ stěny nebo zásuvkami pro nabíjení notebooků a mobilních telefonů.

Stavební ruch v budově děkanátu FTK se ovšem neomezuje pouze na novou aulu. Zároveň probíhá v celém objektu, který byl pro potřeby fakulty přestavěn v 90. letech minulého století a na přelomu tisíciletí, komplexní rekonstrukce rozvodů ústředního topení a výměna topných těles.

Proměnou procházejí také prostory, které dříve využívala katedra přírodních věd v kinantropologii. „V prvním nadzemním podlaží se provádějí kompletní stavební úpravy včetně všech rozvodů, podstatně se mění i dispozice. Katedra fyzioterapie, která se sem přestěhuje, tak bude moci využívat moderní prostory navazující na zdravotnické zařízení RRR centrum, kde mimo jiné probíhají praxe studentů. Kromě pracoven pedagogů nebo zasedací místnosti tu bude prostorná učebna s lehátky i vybavením pro teoretickou výuku,“ dodala Iva Dostálová. 

Projektantem rekonstrukce je architekt Josef Pálka z Hexaplan International, stavbu provádí firma Elektropráce Spáčil. Všechny stavební práce by měly být dokončeny k začátku nového akademického roku. Tím ale postupná modernizace fakulty nekončí. Během léta 2020 se budou díky výše zmíněnému projektu ERDF rekonstruovat další výukové prostory – učebny, seminární místnosti a tělocvičny. Budova děkanátu též získá nový bezbariérový vstup.

Stavba nového centra pro špičkový výzkum fyziky pevných látek zahájena

Novinky: Fyzikální ústav - 13. Srpen 2019 - 15:22

Dne 14. srpna 2019 bude slavnostně položen základní kámen nové budovy špičkového výzkumného centra v oblasti fyziky pevných látek za přítomnosti významných osobností české vědy a politického života. Nový pavilon se stane součásti areálu Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR (FZU AV ČR) v Praze 8 - Ládví. V budovaném centru budou získávány nové poznatky, které nejen přispějí k pochopení podstaty dějů v moderních materiálech a nanostrukturách, ale budou také využitelné pro vývoj nových materiálů, součástek a aplikací. Dopady lze očekávat v mnoha oblastech techniky, energetiky a lékařství.

Během akce promluví předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová, místopředseda AV ČR pro oblast věd o neživé přírodě Jan Řídký, ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, náměstek MŠMT pro řízení sekce EU a ESIF Václav Velčovský, zástupce Evropské komise Josef Schwarz a ředitel FZU Michael Prouza. Ke slavnostnímu poklepání se přidá Viktorie Součková z autorského týmu Bogle Architects a Aleš Kézr, ředitel Divize J - Čechy společnosti OHL ŽS, která je generálním zhotovitelem stavby. Součástí akce bude i výstava představující nový pavilon a výzkumný projekt SOLID21, v jehož rámci je stavba realizována.

Obrázek 1: Základní kámen nové budovy je tvořený tzv. buližníkem, silicitem tmavé barvy, který svou tvrdostí symbolizuje náročnost oboru fyziky pevných látek. Svým původem také odkazuje na spjatost Fyzikálního ústavu s Prahou 8 – kámen pochází z nedalekého vrchu Ládví, odkud byl získáván pro výrobu primitivních kamenných nástrojů již v pravěku. Na snímku kámen na své původní lokalitě.

Projekt SOLID21 (Solid State Physics for 21st Century, český název Fyzika pevných látek pro 21. století) probíhá od roku 2018 a byl podpořen více než půl miliardou korun z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání v rámci výzvy Excelentní výzkum. Na společném pracovišti spojí své síly úspěšné vědecké týmy FZU, které řeší aktuální vědecké a technické výzvy 21. století v oborech nanoelektroniky, fotoniky, magnetizmu, funkčních a bioaktivních materiálů a plazmatických technologií. K tomu využijí moderní fyzikální laboratoře navržené pro sestavy nových špičkových přístrojů, čímž obohatí stávající kapacity Fyzikálního ústavu - nový objekt pojme až 30 laboratoří, například plně vybavenou biolaboratoř, či komplex plazmových laboratoří. Dokončení budovy je plánováno na jaro roku 2021.

Obrázek 2: Architektonický návrh budovy pochází od známého studia Bogle Architects, které se podílelo také na projektu budovy laserového centra ELI Beamlines v Dolních Břežanech. Ta získala několik ocenění v architektonických soutěžích, mj. 1. místo v Grand Prix architektů v kategorii novostavba.

“Pavilon je maximálně přizpůsoben nárokům extrémně citlivých přístrojů a zkoumaných materiálů. Laboratoře jsou kvůli minimalizaci vibrací umístěny v suterénu či přízemí budovy, každá laboratoř je uzpůsobena danému účelu. Například prostor pro práci s UV citlivými materiály musí být vybaven žlutým osvětlením a na jeho oknech budou instalovány žluté filtry, aby se zamezilo nežádoucím fotochemickým reakcím” říká Erika Zikmundová, zástupkyně Fyzikálního ústavu pro stavbu.

Vědecká oblast fyziky pevných látek je jednou z nejrychleji se rozvíjejících partií fyziky vůbec – vzešla z ní převážná část současných převratných technických inovací a vyznačuje se velmi krátkou dobou uvedení nových poznatků do praxe. Mezi nejdůležitější, široce využívané objevy moderní fyziky pevných látek patří např. tranzistory, lasery a fotovoltaické články, a nejnověji také LED osvětlovací technika. Tyto objevy způsobily technologickou revoluci a podstatným způsobem ovlivnily naše životy a svět kolem nás. Základní výzkum spadající do oboru fyziky pevných látek patří mezi klíčové aktivity FZU a má zde bohatou tradici.

SOLID21 zahrnuje pět samostatných výzkumných programů:

Program Fyzika pro materiálové inženýrství rozvine kapacity ústavu ve studiu speciálních a funkčních materiálů, jejichž vlastnosti dají ovlivnit změnou vnějších fyzikálních podmínek – například materiálů s tvarovou pamětí, slitin s prodlouženou životností či kapalných krystalů. Uplatnění těchto materiálů sahá od medicíny ke komunikačním technologiím.

V rámci programu Nanoelektronika rozvíjíme moderní směry v elektronice, z nichž v některých je již v současnosti FZU pracovištěm s celosvětovým dosahem. Nové laboratoře umožní další rozvoj beztranzistorové elektroniky, založené na využití kvantových jevů v molekulách a atomech. Slibnými směry jsou v tomto ohledu nejen spintronika či kvantové celulární automaty, ale i další přístupy otevírající cestu k rychlým elektronickým součástkám a počítačům s nízkou spotřebou energie.

Excelentní pracoviště v mezinárodním srovnání vzniká díky programu Fotonika a přeměny energie. Hlavním cílem je výzkum nových technologií a materiálů pro účinnou přeměnu a skladování energie – např. výzkum a vývoj luminoforů pro pevnolátkové zdroje světla, scintilačních materiálů pro detekci ionizujícího záření, či výzkum fotovoltaické a termoelektrické přeměny energie. Zaměření tak odpovídá cílům Strategie AV21 české Akademie věd a umožní prohloubení spolupráce s předními světovými laboratořemi v USA, Japonsku, CERNu a také HiLASE, laserovým centrem zaměřeným na aplikace, které je také součástí FZU.

Také program Fyzika pro bio v sobě zahrnuje úspěšné vědecké kapacity, působící dnes napříč Fyzikálním ústavem. Jejich cílem je výzkum vlivu různých fyzikálních faktorů na biologické systémy včetně vývoje nových technologií. Hlavní, avšak nikoli jedinou, náplní je vývoj technologií pro medicínu, konkrétně zobrazovací metody a transport léčiv využívající nanočástice.

Program Plazmatické technologie navazuje na tradici Fyzikálního ústavu ve výzkumu a využití nízkoteplotního plazmatu. Jsou studovány možnosti použití nízkoteplotního plazmatu při vytváření tenkých vrstev a vrstevnatých nanostruktur. Ve spolupráci s dalšími výzkumnými programy optimalizujeme proces nanášení tenkých vrstev, což má velký význam pro využití ve fotonice, fotovoltaice, elektronice, optice, při výrobě senzorů a v dalších oblastech.

Kategorie: Novinky z AV a FZÚ

Kriticky ohrožená ještěrka zední není nepůvodní druh, zaslouží si ochranu

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 13. Srpen 2019 - 8:18

Kriticky ohrožená ještěrka zední, jejíž výskyt byl na našem území prokázán až v roce 1999, nepatří mezi zcela nepůvodní živočišné druhy a zasluhuje si ochranu. Po několika letech bádání k tomu dospěl tým vědců, kteří se pokoušeli zjistit původ nepočetných populací těchto ještěrek na třech lokalitách v oblasti Moravy. Výsledky vědecké práce, na které se z pozice vedoucího projektu podílel Milan Veselý z katedry zoologie přírodovědecké fakulty, byly publikovány v odborném časopise Mitochondrion.

Odborníci se nakonec přiklonili k verzi, že ještěrky zední už v minulosti na našem území žily a jejich v současnosti izolované populace jsou blízce příbuzné populacím z nedalekého Slovenska, kam z jihu Evropy zasahuje souvislý areál rozšíření tohoto druhu.

Ještěrky zední byly koncem minulého století objeveny v opuštěných lomech u Štramberka na Novojičínsku. Později byly nalezeny i ve Strejčkově lomu v Grygově na Olomoucku a v lomu Hády na severním okraji Brna. Vědci si dlouhá léta lámali hlavu nad tím, odkud tyto ještěrky vlastně pochází a proč nebyly u nás objeveny už mnohem dříve. „Odpověď na to, zda ještěrka zední patří k biogeograficky původním nebo nepůvodním druhům na území České republiky je podstatná, protože může hrát roli při stanovení ochranářských priorit i pohledu na historické šíření druhu,“ zdůvodnil výzkum Milan Veselý z katedry zoologie přírodovědecké fakulty.

Tým odborníků z významných univerzitních pracovišť z České republiky a ze Slovenska nakonec zvolil molekulární analýzu a porovnal sekvence DNA ještěrek zedních žijících na Moravě s genetickou informací ještěrek z nejbližších populací na Slovensku, odkud se mohl tento druh plazu v dávné minulosti na území Moravy rozšířit. Zkoumali také vzdálenější balkánské populace, aby vyloučili možnost umělého vysazení ještěrek pocházejících z jižní Evropy.

Vědci dospěli k závěru, že izolovaný výskyt ještěrky zední ve střední Evropě je zřejmě pozůstatkem dřívějších výkyvů okraje oblasti rozšíření tohoto plaza, které souvisely s dávnými změnami klimatu a vegetace v této části evropského kontinentu. Další výsledky ukázaly, že všechny tři známé moravské populace jsou nejpříbuznější populacím ještěrek zedních, které žijí podél Váhu a na středním Slovensku.

V případě lomu u Grygova u Olomouce však vědci nevyloučili variantu, že tam byly ještěrky zední vysazeny v nedávné minulosti uměle po jejich odchycení na Slovensku či ve Štramberku. Ještěrky zední byly totiž u Grygova objeveny až v roce 2009. Od 60. let minulého století přitom tato lokalita patřila mezi oblíbené cíle zoologických exkurzí studentů i pedagogů z blízké Univerzity Palackého v Olomouci a početná populace ještěrek zedních by jistě neunikla pozornosti odborníků.

„Nemáme zde tedy zcela nepůvodní ještěrky, které by pocházely z Itálie nebo jiných oblastí Středozemí, jako je tomu na řadě míst v Rakousku, Německu, Švýcarsku, Francii nebo Velké Británii,“ podotkl Milan Veselý. Pokud tedy ještěrky zední v dávné minulosti z území nynější České republiky zmizely a poměrně nedávno se díky rozšíření z blízkých lokalit opět uchytily, tak zapadají do kontextu středoevropské přírody. „Měly by být proto chráněny zákonem,“ dodal Veselý.

 

 

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Kriticky ohrožená ještěrka zední není nepůvodní druh, zaslouží si ochranu

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 13. Srpen 2019 - 8:18

Kriticky ohrožená ještěrka zední, jejíž výskyt byl na našem území prokázán až v roce 1999, nepatří mezi zcela nepůvodní živočišné druhy a zasluhuje si ochranu. Po několika letech bádání k tomu dospěl tým vědců, kteří se pokoušeli zjistit původ nepočetných populací těchto ještěrek na třech lokalitách v oblasti Moravy. Výsledky vědecké práce, na které se z pozice vedoucího projektu podílel Milan Veselý z katedry zoologie přírodovědecké fakulty, byly publikovány v odborném časopise Mitochondrion.

Odborníci se nakonec přiklonili k verzi, že ještěrky zední už v minulosti na našem území žily a jejich v současnosti izolované populace jsou blízce příbuzné populacím z nedalekého Slovenska, kam z jihu Evropy zasahuje souvislý areál rozšíření tohoto druhu.

Ještěrky zední byly koncem minulého století objeveny v opuštěných lomech u Štramberka na Novojičínsku. Později byly nalezeny i ve Strejčkově lomu v Grygově na Olomoucku a v lomu Hády na severním okraji Brna. Vědci si dlouhá léta lámali hlavu nad tím, odkud tyto ještěrky vlastně pochází a proč nebyly u nás objeveny už mnohem dříve. „Odpověď na to, zda ještěrka zední patří k biogeograficky původním nebo nepůvodním druhům na území České republiky je podstatná, protože může hrát roli při stanovení ochranářských priorit i pohledu na historické šíření druhu,“ zdůvodnil výzkum Milan Veselý z katedry zoologie přírodovědecké fakulty.

Tým odborníků z významných univerzitních pracovišť z České republiky a ze Slovenska nakonec zvolil molekulární analýzu a porovnal sekvence DNA ještěrek zedních žijících na Moravě s genetickou informací ještěrek z nejbližších populací na Slovensku, odkud se mohl tento druh plazu v dávné minulosti na území Moravy rozšířit. Zkoumali také vzdálenější balkánské populace, aby vyloučili možnost umělého vysazení ještěrek pocházejících z jižní Evropy.

Vědci dospěli k závěru, že izolovaný výskyt ještěrky zední ve střední Evropě je zřejmě pozůstatkem dřívějších výkyvů okraje oblasti rozšíření tohoto plaza, které souvisely s dávnými změnami klimatu a vegetace v této části evropského kontinentu. Další výsledky ukázaly, že všechny tři známé moravské populace jsou nejpříbuznější populacím ještěrek zedních, které žijí podél Váhu a na středním Slovensku.

V případě lomu u Grygova u Olomouce však vědci nevyloučili variantu, že tam byly ještěrky zední vysazeny v nedávné minulosti uměle po jejich odchycení na Slovensku či ve Štramberku. Ještěrky zední byly totiž u Grygova objeveny až v roce 2009. Od 60. let minulého století přitom tato lokalita patřila mezi oblíbené cíle zoologických exkurzí studentů i pedagogů z blízké Univerzity Palackého v Olomouci a početná populace ještěrek zedních by jistě neunikla pozornosti odborníků.

„Nemáme zde tedy zcela nepůvodní ještěrky, které by pocházely z Itálie nebo jiných oblastí Středozemí, jako je tomu na řadě míst v Rakousku, Německu, Švýcarsku, Francii nebo Velké Británii,“ podotkl Milan Veselý. Pokud tedy ještěrky zední v dávné minulosti z území nynější České republiky zmizely a poměrně nedávno se díky rozšíření z blízkých lokalit opět uchytily, tak zapadají do kontextu středoevropské přírody. „Měly by být proto chráněny zákonem,“ dodal Veselý.

 

 

Na UP bude letní škola věnovaná Třicetiletí obnovy a budování naší občanské společnosti

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 12. Srpen 2019 - 8:00

Katedra společenských věd pedagogické fakulty připravuje Letní školu výchovy k občanství, demokracii a evropanství. Letos se s názvem Třicetiletí obnovy a budování občanské společnosti v českých zemích bude věnovat blížícímu se stejnojmennému výročí. V Olomouci přivítá šest desítek účastníků a řadu zajímavých přednášejících.

Šestadvacátý ročník Letní školy výchovy k občanství, demokracii a evropanství se uskuteční ve dnech 18. – 21. srpna v prostorách pedagogické fakulty. Při této příležitosti se do Olomouce sjede několik zajímavých osobností. S přednáškou s názvem 30 let poté. (Ne)konsolidovaná demokracie v České republice? vystoupí 19. srpna od 15.15 hodin ve staré aule PdF Vladimíra Dvořáková z katedry politologie Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze. Z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky přijede do Olomouce Miroslav Vaněk, jehož přednášku na téma Listopad 1989 jako „symbolické centrum“ si bude možné poslechnout na témže místě 20. srpna od 9.30 hodin.

„Naše spolupráce s oběma jmenovanými profesory je výborná, a to nejen z pohledu organizátora, ale především z hlediska nadstandardně kladných evaluací posluchačů. Už teď se však můžeme těšit i na další známé osobnosti. Hovořit zde bude i například signatář Charty 77 a dlouholetý politik Daniel Kroupa či politolog Jakub Charvát z katedry politologie a humanitních studií Metropolitní univerzity Praha,“ řekl Pavel Krákora z katedry společenských věd PdF.  

Přestože je zaměření letošního ročníku do značné míry předurčeno výročí, které se váže k soudobým českým, respektive československým dějinám, organizátoři školy zařadili do programu i další témata využitelná v praxi učitelů společenskovědních předmětů a dějepisu na základních i středních školách.

„Všechna témata jsou přínosná nejen pro učitele, ale i pro studenty středních škol, kteří se k účasti na letní škole hlásí také. Od loňského roku jsou právě středoškolští studenti naši novou cílovou skupinou. Pořádáme pro ně Letní kemp výchovy k občanství, demokracii a evropanství, který je součástí naší tradiční letní školy. S přihlédnutím k naplnění kapacity sálu zveme na přednášky samozřejmě i veřejnost,“ dodal Tomáš Hubálek z katedry společenských věd.

Letní školu výchovy k občanství, demokracii a evropanství pořádá pedagogická fakulta olomoucké univerzity od roku 1994. Jejím každoročním cílem je sdělit učitelům nejnovější poznatky a trendy v oborových didaktikách společenských věd a dějepisu, seznámit je s adekvátními strategiemi výuky a upozornit na problémy a otázky související s vývojem a fungováním občanské společnosti, interpretace soudobých dějin, pohledů na multikulturní společnost v ČR a Evropě.

Akce je pořádána za podpory Visegrádského fondu, Statutárního města Olomouc, Olomouckého kraje, a Olomouckého centra otevřeného vzdělávání (OCOV).

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Na UP bude letní škola věnovaná Třicetiletí obnovy a budování naší občanské společnosti

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 12. Srpen 2019 - 8:00

Katedra společenských věd pedagogické fakulty připravuje Letní školu výchovy k občanství, demokracii a evropanství. Letos se s názvem Třicetiletí obnovy a budování občanské společnosti v českých zemích bude věnovat blížícímu se stejnojmennému výročí. V Olomouci přivítá šest desítek účastníků a řadu zajímavých přednášejících.

Šestadvacátý ročník Letní školy výchovy k občanství, demokracii a evropanství se uskuteční ve dnech 18. – 21. srpna v prostorách pedagogické fakulty. Při této příležitosti se do Olomouce sjede několik zajímavých osobností. S přednáškou s názvem 30 let poté. (Ne)konsolidovaná demokracie v České republice? vystoupí 19. srpna od 15.15 hodin ve staré aule PdF Vladimíra Dvořáková z katedry politologie Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze. Z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky přijede do Olomouce Miroslav Vaněk, jehož přednášku na téma Listopad 1989 jako „symbolické centrum“ si bude možné poslechnout na témže místě 20. srpna od 9.30 hodin.

„Naše spolupráce s oběma jmenovanými profesory je výborná, a to nejen z pohledu organizátora, ale především z hlediska nadstandardně kladných evaluací posluchačů. Už teď se však můžeme těšit i na další známé osobnosti. Hovořit zde bude i například signatář Charty 77 a dlouholetý politik Daniel Kroupa či politolog Jakub Charvát z katedry politologie a humanitních studií Metropolitní univerzity Praha,“ řekl Pavel Krákora z katedry společenských věd PdF.  

Přestože je zaměření letošního ročníku do značné míry předurčeno výročí, které se váže k soudobým českým, respektive československým dějinám, organizátoři školy zařadili do programu i další témata využitelná v praxi učitelů společenskovědních předmětů a dějepisu na základních i středních školách.

„Všechna témata jsou přínosná nejen pro učitele, ale i pro studenty středních škol, kteří se k účasti na letní škole hlásí také. Od loňského roku jsou právě středoškolští studenti naši novou cílovou skupinou. Pořádáme pro ně Letní kemp výchovy k občanství, demokracii a evropanství, který je součástí naší tradiční letní školy. S přihlédnutím k naplnění kapacity sálu zveme na přednášky samozřejmě i veřejnost,“ dodal Tomáš Hubálek z katedry společenských věd.

Letní školu výchovy k občanství, demokracii a evropanství pořádá pedagogická fakulta olomoucké univerzity od roku 1994. Jejím každoročním cílem je sdělit učitelům nejnovější poznatky a trendy v oborových didaktikách společenských věd a dějepisu, seznámit je s adekvátními strategiemi výuky a upozornit na problémy a otázky související s vývojem a fungováním občanské společnosti, interpretace soudobých dějin, pohledů na multikulturní společnost v ČR a Evropě.

Akce je pořádána za podpory Visegrádského fondu, Statutárního města Olomouc, Olomouckého kraje, a Olomouckého centra otevřeného vzdělávání (OCOV).

David Voda: „Sním o galvanickém impériu a malé galerii“

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 10. Srpen 2019 - 8:00

Miluje umění. Především avantgardu s ezoterickými a okultními přesahy. Za štěstí považuje, že studoval na katedře dějin umění v legendárních devadesátkách, a s úctou vzpomíná na profesory Milana Tognera, Ivo Hlobila, Rostislava Šváchu, Pavola Černého, Pavla Štěpánka, Josefa Bláhu nebo Rudolfa Chadrabu. Teď je však byznysmen. A nedá se říci, že malý. Vede galvanickou zinkovnu s obratem sto milionů korun ročně. Umělec a továrník v jednom.

„Ano, připouštím, že je to tak trochu schizofrenní situace, ale zároveň je to i vášeň. Jsem totiž megaloman a snažím se stíhat nestíhatelné: vést ,galvanické impérium´ a jednou i malou galerii,“ svěřuje se.

Katedru dějin umění studoval v letech 1995–2002, v době, kdy ji zdobila plejáda legendárních kunsthistoriků. „Sídlila v nádherné rozpadající se barokní rezidenci ve Wurmově 13 a oč byla chudá materiálně, o to víc překypovala bohatstvím ducha. Bylo nás v kruhu sotva šestnáct, ale připadali jsme si občas jak v hamburské knihovně Aby Warburga ve 20. letech či na kultovní Vídeňské škole dějin umění. Představte si temnou cimru a v ní Hlobil pouští hodinu a půl diák rozpraskané zdi. To byly semináře památkové péče! Před zkouškou z gotiky u něj jsem se klepal jak ratlík, a to jsem se poctivě dva měsíce drtil,“ vzpomíná.

Ještě za studií začal pracovat v Muzeu umění jako kurátor. Koho by tehdy napadlo, že s odstupem času přehodí výhybku. „Netušil jsem, že mám i jiné schopnosti. Ale koneckonců jsem synem svého otce,“ říká energický tmavovlasý čtyřicátník.

Zinkovnu poznal již v dětství. Jeho otec pracoval v olomouckém podniku Kovo-Dřevo. Po revoluci se rozhodl, že bude podnikat. Víkendy tak společně se synem trávil na galvanovnách. „Táta spolu s Ervínem Schleserem vybudoval poměrně velký podnik a já si v něm lecčíms prošel. I když jsem si to neuměl představit, začal jsem tu pracovat jako obchodní zástupce. S tátou jsem tak strávil dalších krásných skoro deset let,“ doplňuje a dostává se tak k momentu, kdy otcova předčasná smrt pro něj znamenala převzetí podniku.

„Bez velké podpory mé ženy Sabine, historičky, literární vědkyně a také básnířky, by však nic z toho nebylo možné. Daří se jí sladit péči o dům a dva syny s kariérou na katedře germanistiky, kde působí od roku 2001. Aktuálně bádá o moravském osvícenství v evropském kontextu, tedy o počátku věku rozumu, který nyní v době postfaktické vlastně končí. Troufám si tvrdit, že díky svému italskému původu a rozsáhlé erudici je to mimořádně úspěšná a talentovaná vědkyně,“ vypráví.

Nestěžuje si, že dnes už nemá čas na umění. To je život. Nic není zadarmo ani napořád. Za posledních pět let firma zvýšila obrat o padesát procent. „Svou roli sehrála i odvaha, s níž jsme se pustili do velkých věcí. Postavili jsme další zinkovnu, snažíme se působit na evropském trhu, hledáme zakázky v Německu a ve Francii. Instalujeme nové technologie, začínáme spolupráci s Regionálním centrem pokročilých technologií a materiálů UP na bázi nanotechnologií,“ vypočítává mladý továrník. Líbí se mu dennodenní adrenalin, který vyžaduje velkou dávku kreativity, ale i prozíravosti. Neumí si představit, že by odešel.

„Jakmile ráno přijdu a do nozder nasaju odér zinkovny, hned mě to pohltí. Musíte se ale naučit žít s tím, že nejste pánem svého času. Obvykle se totiž hraje na několika šachovnicích zároveň. Neustále řešíte technické či personální problémy. Za pochodu se zabýváte i sociální situací svých zaměstnanců. Je třeba být připraven na setkání s vybranou společností na Hradě i na jednání s polomafiemi, které nabízejí dělníky z Ukrajiny. Kolikrát se stane, že v jedné větě třikrát sám sebe popřete. Takový je byznys,“ dodává. Ve volných chvílích studuje jazyky, němčinu prý pochytil díky své ženě, teď oprašuje gymnaziální franštinu. V hlavě má pořád hromadu plánů a některé míří ke kumštu.

 „V září se uskuteční už čtvrtý ročník básnické soutěže Cena Václava Buriana, kterou jsem spoluzakládal. Jsem spjatý s generací kolem Václava a velmi si vážím toho, že se mohu potkat s řadou vynikajících středoevropských básníků,“ říká. Sám taky píše. Před lety dokonce získal za svou sbírku nominaci na Magnesii Literu.

„Jednou bych se rád vrátil k umění, kterému jsem se věnoval dřív. Vrcholem byla výstava AENIGMA Sto let antroposofického umění v roce 2015 v Muzeu umění. Obsáhla práce 125 tvůrců z let 1913–2013, zápůjčky jsme měli ze sedmi evropských zemí a dokonce o ní psali Frankfurter Allgemeine Zeitung,“ vzpomíná. A na povrch tak vyplouvá jeho další vášeň. Sběratelská. Sbírá nábytek, umělecké řemeslo, volné umění, grafiku, malby i knihy. Zatím má vše umístěné v depozitáři ve firmě. „Jednou by to ale mohlo být jinak. Potřebuji totiž vidět, že se věci posouvají dál. Přitom ale velmi hřeším. Jak píše Kafka, netrpělivost je nejtěžší hřích.“ 

David Voda (* 1976) 

Absolvent oboru Teorie a dějiny umění na FF UP. Historik umění, básník a podnikatel v průmyslu. Pracoval nejprve v  Muzeu umění Olomouc a poté v Divadle hudby. Publikuje politické glosy v dvoumesíčníku Listy. Jako básník debutoval v roce 2010 sbírkou Sněhy a další (Fra, Praha), která byla nominována na cenu Magnesia Litera 2011. Společně se svou ženou Sabine Voda Eschgfäller (FF UP) napsal knihu Antroposofové na Moravě (a v Čechách). Ve Vydavatelství UP vyšla v roce 2014. Ve firmě FESTA SERVIS, spol. s r.o. pracuje od roku 2005, od roku 2014 jako spolumajitel a jeden z jednatelů (spolu s Ervínem a Dagmar Schleserovými). Pohled do jeho sbírek lze najít na Instagramu (#bibliotecaenigmatica). 

Kategorie: Novinky z UP a PřF

David Voda: „Sním o galvanickém impériu a malé galerii“

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 10. Srpen 2019 - 8:00

Miluje umění. Především avantgardu s ezoterickými a okultními přesahy. Za štěstí považuje, že studoval na katedře dějin umění v legendárních devadesátkách, a s úctou vzpomíná na profesory Milana Tognera, Ivo Hlobila, Rostislava Šváchu, Pavola Černého, Pavla Štěpánka, Josefa Bláhu nebo Rudolfa Chadrabu. Teď je však byznysmen. A nedá se říci, že malý. Vede galvanickou zinkovnu s obratem sto milionů korun ročně. Umělec a továrník v jednom.

„Ano, připouštím, že je to tak trochu schizofrenní situace, ale zároveň je to i vášeň. Jsem totiž megaloman a snažím se stíhat nestíhatelné: vést ,galvanické impérium´ a jednou i malou galerii,“ svěřuje se.

Katedru dějin umění studoval v letech 1995–2002, v době, kdy ji zdobila plejáda legendárních kunsthistoriků. „Sídlila v nádherné rozpadající se barokní rezidenci ve Wurmově 13 a oč byla chudá materiálně, o to víc překypovala bohatstvím ducha. Bylo nás v kruhu sotva šestnáct, ale připadali jsme si občas jak v hamburské knihovně Aby Warburga ve 20. letech či na kultovní Vídeňské škole dějin umění. Představte si temnou cimru a v ní Hlobil pouští hodinu a půl diák rozpraskané zdi. To byly semináře památkové péče! Před zkouškou z gotiky u něj jsem se klepal jak ratlík, a to jsem se poctivě dva měsíce drtil,“ vzpomíná.

Ještě za studií začal pracovat v Muzeu umění jako kurátor. Koho by tehdy napadlo, že s odstupem času přehodí výhybku. „Netušil jsem, že mám i jiné schopnosti. Ale koneckonců jsem synem svého otce,“ říká energický tmavovlasý čtyřicátník.

Zinkovnu poznal již v dětství. Jeho otec pracoval v olomouckém podniku Kovo-Dřevo. Po revoluci se rozhodl, že bude podnikat. Víkendy tak společně se synem trávil na galvanovnách. „Táta spolu s Ervínem Schleserem vybudoval poměrně velký podnik a já si v něm lecčíms prošel. I když jsem si to neuměl představit, začal jsem tu pracovat jako obchodní zástupce. S tátou jsem tak strávil dalších krásných skoro deset let,“ doplňuje a dostává se tak k momentu, kdy otcova předčasná smrt pro něj znamenala převzetí podniku.

„Bez velké podpory mé ženy Sabine, historičky, literární vědkyně a také básnířky, by však nic z toho nebylo možné. Daří se jí sladit péči o dům a dva syny s kariérou na katedře germanistiky, kde působí od roku 2001. Aktuálně bádá o moravském osvícenství v evropském kontextu, tedy o počátku věku rozumu, který nyní v době postfaktické vlastně končí. Troufám si tvrdit, že díky svému italskému původu a rozsáhlé erudici je to mimořádně úspěšná a talentovaná vědkyně,“ vypráví.

Nestěžuje si, že dnes už nemá čas na umění. To je život. Nic není zadarmo ani napořád. Za posledních pět let firma zvýšila obrat o padesát procent. „Svou roli sehrála i odvaha, s níž jsme se pustili do velkých věcí. Postavili jsme další zinkovnu, snažíme se působit na evropském trhu, hledáme zakázky v Německu a ve Francii. Instalujeme nové technologie, začínáme spolupráci s Regionálním centrem pokročilých technologií a materiálů UP na bázi nanotechnologií,“ vypočítává mladý továrník. Líbí se mu dennodenní adrenalin, který vyžaduje velkou dávku kreativity, ale i prozíravosti. Neumí si představit, že by odešel.

„Jakmile ráno přijdu a do nozder nasaju odér zinkovny, hned mě to pohltí. Musíte se ale naučit žít s tím, že nejste pánem svého času. Obvykle se totiž hraje na několika šachovnicích zároveň. Neustále řešíte technické či personální problémy. Za pochodu se zabýváte i sociální situací svých zaměstnanců. Je třeba být připraven na setkání s vybranou společností na Hradě i na jednání s polomafiemi, které nabízejí dělníky z Ukrajiny. Kolikrát se stane, že v jedné větě třikrát sám sebe popřete. Takový je byznys,“ dodává. Ve volných chvílích studuje jazyky, němčinu prý pochytil díky své ženě, teď oprašuje gymnaziální franštinu. V hlavě má pořád hromadu plánů a některé míří ke kumštu.

 „V září se uskuteční už čtvrtý ročník básnické soutěže Cena Václava Buriana, kterou jsem spoluzakládal. Jsem spjatý s generací kolem Václava a velmi si vážím toho, že se mohu potkat s řadou vynikajících středoevropských básníků,“ říká. Sám taky píše. Před lety dokonce získal za svou sbírku nominaci na Magnesii Literu.

„Jednou bych se rád vrátil k umění, kterému jsem se věnoval dřív. Vrcholem byla výstava AENIGMA Sto let antroposofického umění v roce 2015 v Muzeu umění. Obsáhla práce 125 tvůrců z let 1913–2013, zápůjčky jsme měli ze sedmi evropských zemí a dokonce o ní psali Frankfurter Allgemeine Zeitung,“ vzpomíná. A na povrch tak vyplouvá jeho další vášeň. Sběratelská. Sbírá nábytek, umělecké řemeslo, volné umění, grafiku, malby i knihy. Zatím má vše umístěné v depozitáři ve firmě. „Jednou by to ale mohlo být jinak. Potřebuji totiž vidět, že se věci posouvají dál. Přitom ale velmi hřeším. Jak píše Kafka, netrpělivost je nejtěžší hřích.“ 

David Voda (* 1976) 

Absolvent oboru Teorie a dějiny umění na FF UP. Historik umění, básník a podnikatel v průmyslu. Pracoval nejprve v  Muzeu umění Olomouc a poté v Divadle hudby. Publikuje politické glosy v dvoumesíčníku Listy. Jako básník debutoval v roce 2010 sbírkou Sněhy a další (Fra, Praha), která byla nominována na cenu Magnesia Litera 2011. Společně se svou ženou Sabine Voda Eschgfäller (FF UP) napsal knihu Antroposofové na Moravě (a v Čechách). Ve Vydavatelství UP vyšla v roce 2014. Ve firmě FESTA SERVIS, spol. s r.o. pracuje od roku 2005, od roku 2014 jako spolumajitel a jeden z jednatelů (spolu s Ervínem a Dagmar Schleserovými). Pohled do jeho sbírek lze najít na Instagramu (#bibliotecaenigmatica). 

Skončil pátý ročník letních škol European and Czech Culture

Na pedagogické fakultě skončil pátý ročník letních škol European and Czech Culture. Na 250 studentů z dvanácti čínských univerzit se domů vrací s novými vědomostmi i zkušenostmi. Mnozí v Olomouci potkali řadu nových přátel a nemálo z nich už navždy zůstane Olomouci, České republice i střední Evropě nakloněno.

Slavnostní zakončení letních škol European and Czech Culture se uskutečnilo v aule pedagogické fakulty. Čínští studenti obdrželi certifikáty o absolvování. Kromě nich byli v aule také jejich pedagogové a ´buddies´, kteří čínským posluchačům po celou dobu pobytu pomáhali.  

Jestliže se při zahájení letních škol prezentovala česká kultura, v jejich závěru obstarali program naopak studenti z Číny. V aule tak byly slyšet populární melodie i operní zpěv v čínském podání včetně klavírního doprovodu. Během víc než hodiny byly k vidění i různé druhy tanců. A nezřídka po krátkém představení zaznělo: „Mám rád Olomouc, mám rád Českou republiku. Velmi děkuji Univerzitě Palackého!“

Studenti z různých koutů Číny se víc než měsíc věnovali na pedagogické fakultě angličtině, dramaterapii a jiným kreativním terapiím, hudební a výtvarné výchově. Letos poprvé pro ně fakulta připravila i kurz zaměřený na metodologii kvalitativního a kvantitativního výzkumu. Základním předpokladem k účasti na této zhruba měsíc trvající škole je vždy znalost angličtiny, a to minimálně na úrovni B1 podle evropského referenčního rámce. Dalším požadavkem pro přijetí byl zájem o obor.

„Letní školy jsou na naší fakultě poměrné velkým projektem. Zapojeno je do nich víc než padesát akademických i neakademických pracovníků a doktorandů. Pracuje v něm i 28 ´buddies´jako podpora pro studenty v rámci doprovodného programu. Studenti se nám hlásí sami na základě pozitivních referencí účastníků z minulých ročníků. Doposud jsme tedy žádnou reklamu nepotřebovali a myslím, že tento trend podpořil i právě skončený ročník,“ řekl Vojtech Regec, proděkan PdF.  Čína patří k zemím, o které má UP velký zájem. Podle Vojtecha Regece se velmi rychle rozvíjí a vzdělání tam hraje stěžejní roli.  

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Skončil pátý ročník letních škol European and Czech Culture

Novinky: Univerzita - Aktuality UP - 9. Srpen 2019 - 7:45

Na pedagogické fakultě skončil pátý ročník letních škol European and Czech Culture. Na 250 studentů z dvanácti čínských univerzit se domů vrací s novými vědomostmi i zkušenostmi. Mnozí v Olomouci potkali řadu nových přátel a nemálo z nich už navždy zůstane Olomouci, České republice i střední Evropě nakloněno.

Slavnostní zakončení letních škol European and Czech Culture se uskutečnilo v aule pedagogické fakulty. Čínští studenti obdrželi certifikáty o absolvování. Kromě nich byli v aule také jejich pedagogové a ´buddies´, kteří čínským posluchačům po celou dobu pobytu pomáhali.  

Jestliže se při zahájení letních škol prezentovala česká kultura, v jejich závěru obstarali program naopak studenti z Číny. V aule tak byly slyšet populární melodie i operní zpěv v čínském podání včetně klavírního doprovodu. Během víc než hodiny byly k vidění i různé druhy tanců. A nezřídka po krátkém představení zaznělo: „Mám rád Olomouc, mám rád Českou republiku. Velmi děkuji Univerzitě Palackého!“

Studenti z různých koutů Číny se víc než měsíc věnovali na pedagogické fakultě angličtině, dramaterapii a jiným kreativním terapiím, hudební a výtvarné výchově. Letos poprvé pro ně fakulta připravila i kurz zaměřený na metodologii kvalitativního a kvantitativního výzkumu. Základním předpokladem k účasti na této zhruba měsíc trvající škole je vždy znalost angličtiny, a to minimálně na úrovni B1 podle evropského referenčního rámce. Dalším požadavkem pro přijetí byl zájem o obor.

„Letní školy jsou na naší fakultě poměrné velkým projektem. Zapojeno je do nich víc než padesát akademických i neakademických pracovníků a doktorandů. Pracuje v něm i 28 ´buddies´jako podpora pro studenty v rámci doprovodného programu. Studenti se nám hlásí sami na základě pozitivních referencí účastníků z minulých ročníků. Doposud jsme tedy žádnou reklamu nepotřebovali a myslím, že tento trend podpořil i právě skončený ročník,“ řekl Vojtech Regec, proděkan PdF.  Čína patří k zemím, o které má UP velký zájem. Podle Vojtecha Regece se velmi rychle rozvíjí a vzdělání tam hraje stěžejní roli.  

Právnická fakulta bude hostit experty na mediaci. Již popáté

Olomoucká právnická fakulta se stane v září na dva dny centrem mediace. Právě na tuto metodu mimosoudního řešení sporů bude zaměřená mezinárodní vědecká konference MEDIACE 2019. Zájemci o účast se mohou přihlašovat do konce srpna.

Konferenci věnovanou mediaci pořádá fakulta co dva roky. Právě připravovaný ročník je v pořadí již pátý. Uskuteční se 12. a 13. září v Pevnosti poznání a na právnické fakultě. Záštitu nad ním převzala děkanka Zdenka Papoušková. „Cílem konference je interdisciplinární reflexe mediace v České republice a v zahraničí. Diskutovaná budou témata z teorie, výzkumu i praxe mediace. Kromě odborného programu je pro nás důležitá také možnost vzájemného setkávání, sdílení příkladů dobré praxe, ale také těžkostí. Atmosféra konference bývá vždy dělná a velmi přátelská,“ uvedla Lenka Holá z katedry politologie a společenských věd PF UP a hlavní organizátorka vědeckého setkání.

Pořadatelé již tradičně program rozdělili do tří částí. V úvodním plenárním zasedání vystoupí významní čeští i zahraniční odborníci. „Velice si ceníme, že pozvání přednášet přijal například Ray Kramer, soudce správního soudu New York City, profesor práva a zkušený mediátor. Zajímavým tématem bude také diskuze institutu prvního setkání se zapsaným mediátorem v kontextu právního řádu České republiky, s nímž vystoupí advokátka Anna Márová. Zapomínat nemůžeme na interdisciplinární povahu mediace, například psychosociální pohled na moc, pomoc a bezmoc v mediaci přinese slovenský kolega Vlado Labath,“ vyjmenovala Lenka Holá. Druhá část bude mít formu tematicky zaměřených sekcí a ve třetí se uskuteční interaktivní workshopy. Součástí konference bude také společenský večer.

Před dvěmi lety setkání přilákalo přes sto účastníků. Cestu do Olomouce si našli vedle českých odborníků i přední experti na mediaci z Rakouska, Německa, Maďarska a Slovenska. „Počítáme, že účast bude podobná. Opět očekáváme širší profesní zaměření hostů, od akademiků přes soudce, advokáty, psychology, sociology, sociální pracovníky až po zapsané i nezapsané mediátory a podporovatele mediace,“ naznačila Lenka Holá.

Generálními partnery dvoudenního sympozia jsou Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně a Ministerstvo spravedlnosti. Letošní ročník je navíc jednou z aktivit výzkumného projektu Grantové agentury ČR s názvem Podmínky výkonu mediace v České republice dle zákona o mediaci a seznámí s prvními výsledky uvedeného výzkumu.

Veškeré podrobnosti, včetně online přihlášky, jsou k dispozici na webové stránce konference.

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Stránky

Přihlásit se k odběru Společná laboratoř optiky agregátor