Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP

Subscribe to Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP feed Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP
Online zpravodajství Univerzity Palackého v Olomouci
Updated: 35 min 52 sec ago

Barbora Pařízková: Díky Nadačnímu fondu UP jsem byla na špičkovém pracovišti ve Švédsku

2 hours 13 min ago

Palacký dává příležitost – to je motto Nadačního fondu UP, který od roku 2015 podporuje mladé talentované vědce. Každým rokem přibývají další, kteří dostanou na rok šanci bez přehnané byrokracie pracovat na svém projektu, vyjet do světa, potkat se s uznávanými kapacitami svých oborů a učit se medializovat vědu. Má ale podpora skutečně smysl? Může mladým vědcům pomoci v kariéře? Pokud ano, jak? Na tyto i další otázky odpoví v seriálu Žurnálu Online někteří z těch, kteří získali podporu v minulosti a s odstupem času už mohou práci fondu hodnotit.

Barbora Pařízková, studentka doktorského programu Experimentální biologie na přírodovědecké fakultě, získala pro svůj projekt věnující se přípravě a charakterizaci fluorescenčně značených derivátů auxinů podporu Nadačního fondu UP opakovaně.

„Auxiny řídí téměř všechny aspekty správného růstu a vývoje rostlin. Od dozrávání plodů, opadu listů, tvorby kořenového systému až po reakce na různé formy stresu, před kterými rostliny nemůžou utéci jako zvířata či lidé. Proto rostliny evolučně vynalezly tento důmyslný systém, kdy prakticky jediná strukturně velice jednoduchá molekula řídí tak obrovské spektrum procesů pouze v závislosti na tom, kde, kdy a v jaké koncentraci působí. To mi přijde fascinující,“ říká Barbora Pařízková. Hormony jsou ale malé molekuly a působí při velice nízkých koncentracích, což komplikuje jejich studium. „Pokusili jsme se navázat na molekulu auxinu fluorescenční značku, tím jej ´rozsvítit´ a zprostředkovat tak lidskému oku pomocí speciálního mikroskopu. Tyto svítící auxiny lze následně využít ke studiu jejich lokalizace a distribuce v rostlinách a pomoci tak odhalit jejich mechanismus účinku,“ přidává vědkyně vysvětlení.

Měla podle vás podpora Nadačního fondu UP vliv na vaši vědeckou kariéru?

Jednoznačně. Na mou vědeckou kariéru měla určitě největší vliv dvouměsíční zahraniční stáž ve Švédsku na špičkovém pracovišti zabývajícím se rostlinnou fyziologií, kterou jsem uskutečnila právě díky podpoře Nadačního fondu UP. Měla jsem možnost pracovat s opravdovými experty v oboru, využívat nejmodernější technologie a navázat velice důležité kontakty. Díky získaným výsledkům jsem se do Švédska několikrát vrátila a začala spolupracovat na několika dalších mezinárodních projektech. Například na přelomu loňského a letošního roku jsem tam absolvovala půlroční stáž, v rámci které jsem se zabývala vývojem nové inovativní metody pro studium rostlinných hormonů. Vyvinutá metoda byla následně vybrána k prezentaci formou ústní přednášky na prestižní mezinárodní konferenci v Paříži. Přednášet své výsledky ve společnosti jmen, která znám především ze stránek věhlasných vědeckých časopisů, byla, kromě velkých nervů, také obrovská zkušenost a zážitek. První stáž podpořená Nadačním fondem UP tak mou kariéru významně odstartovala.

Jak vnímáte dopad vzdělávacích a doplňkových aktivit fondu na vaše schopnosti a motivaci pro vědu?

Díky workshopům vedeným odborníky v oblasti medializace vědy jsem se naučila prezentovat své výsledky různému typu publika na základě jeho odbornosti. Ač se to nezdá, pro vědeckou kariéru je velice důležité umět se podělit o stejné výsledky s různými lidmi. Je klíčové umět úplně jednoduše vzbudit zájem u posluchačů v oboru „nepolíbených“ nebo naopak sofistikovaně prodat svůj projekt komisi odborníků při prezentaci o granty. A není to vždy úplně jednoduché, v tom mi fond také opravdu pomohl. 

Co by vám ještě pomohlo?

V tuto chvíli mě osobně nenapadá, co by mohlo být uděláno lépe. Podle toho, jak aktivity fondu a především podpořených studentů sleduji, myslím, že stoprocentně plní svůj účel a cíle. Studenti se učí získat vlastní finanční prostředky, pracovat s nimi a díky podpoře realizovat nápady s mezinárodním přesahem. Učí se projekty prezentovat a ukazovat jejich smysl, díky zahraničním stážím získávají důležité kontakty pro budoucí spolupráce. Tedy vše, co si vědec na startu své vědecké kariéry potřebuje osahat. Podle mého je to naprosto skvělá práce všech, kteří se na chodu Nadačního fondu UP podílejí, a patří jim za jejich úsilí obrovský dík.  

Báro, už víte, jakou vědkyní se jednou chcete stát?

Zrovna nedávno jsem slyšela pro mne velice výstižnou definici práce snů: Je to taková práce, kterou byste dělali, i kdybyste ve sportce vyhráli doživotní rentu a do smrti nemuseli hnout prstem. Dělali byste ji, protože vás baví, naplňuje a vidíte v ní smysl. Přesně takovým vědcem bych chtěla být: Dělat svou práci snů, jejíž výsledky by zároveň alespoň částečně přispěly do tak složité mozaiky, jako je správný růst a vývoj rostlin. Tyto znalosti by totiž v budoucnu mohly vést například k pěstování rostlin s vyšší odolností proti suchu či s vyšším výnosem, což jsou v dnešní době palčivá témata. 

Categories: Novinky z UP a PřF

Konference Spationomy představí výsledky spolupráce čtyř univerzit

19. August 2019 - 8:00

Propojování ekonomických a geoinformatických dat bylo cílem projektu Spationomy, na kterém spolupracovala katedra geoinformatiky přírodovědecké fakulty s Moravskou vysokou školou Olomouc, Ruhr-Universität Bochum z Německa a University of Maribor ze Slovinska. Závěrečná konference, na které budou představeny výsledky celého projektu, se uskuteční ve čtvrtek 22. srpna v prostorách Bea centra Olomouc.

Spationomy je tříletý projekt v mezinárodním programu Erasmus+, na kterém se podílejí studenti i akademici. „Jeho cílem bylo předávání znalostí napříč obory. Vidím velkou mezeru na vzdělávacím trhu ve spojení ekonomie a geoinformatiky, těchto zdánlivě vzdálených oborů. Snažili jsme se proto najít společnou řeč mezi studenty a akademiky, přenést znalosti z ekonomie, business informatiky, dálkového průzkumu země, geoinformatiky a geografie,“ uvedl vedoucí projektu Vít Pászto z katedry geoinformatiky přírodovědecké fakulty.

Studenti byli v průběhu projektu rozděleni do čtyřčlenných mezinárodních týmů, ve kterých komunikovali pouze anglicky. „První týden měli společný, poté tři až čtyři měsíce zpracovávali vybrané téma. Výsledky své práce pak prezentovali na letní škole. Její součástí byla i simulační hra, ve které byla předem stanovená pravidla. Studenti se například museli poprat s náhlou povodní či následnou evakuací,“ popsal Vít Pászto.

Na závěrečném setkání budou mimo jiné představeny všechny výsledky projektů, které studenti během tří let vytvořili. Celá konference je plánována jako platforma pro otevřenou diskuzi, připraveny jsou krátké interaktivní lekce, křest knihy "Spationomy", workshopy s praktickými ukázkami výukových činností a ohlédnutí za vědeckými úspěchy projektu.

Categories: Novinky z UP a PřF

Každý učitel je tak trochu herec, říká Soňa Formánková z FTK

17. August 2019 - 8:00

Málokdo se může pochlubit, že se narodil na zámku. Soňa Formánková z fakulty tělesné kultury přišla na svět na zámku v Přílepích u Holešova a s humorem sobě vlastním dodává, že je poslední zámecká panna. Myšleno dle data narození a znamení zvěrokruhu. Svou bezprostředností již přes čtvrt století okouzluje i studenty, a když vedení fakulty přišlo před časem s výročními cenami pro akademiky, nejlepším pedagogem byla vyhlášena jako první právě ona.

Optimistická, tolerantní, temperamentní. Těmito slovy se vedoucí katedry sportu Soňa Formánková na začátek našeho povídání pro magazín Žurnál vystihne. „Optimismus pramení mimo jiné z toho, že si od dětství uvědomuji, jaké mám štěstí, že jsem zdravá, dělám to, co dělám a co mě baví, mám zdravé děti. Odlišné názory příliš nehrotím. A temperamentní? Jsem rychlá, není čas ztrácet čas,“ vysvětluje.

Kořeny má Soňa Formánková v Kroměříži. Zdejší porodnice byla tenkrát zavřená, proto ten přílepský zámek v rodném listě. V hanáckých Athénách žila do sedmé třídy, kdy se rodina přestěhovala do Olomouce, aby nevidomá sestra měla snazší dojíždění do školy. „Nemohla jsem si tu zvyknout, vstřebala jsem to až na gymnáziu. Do Kroměříže strašně ráda jezdím, děláme každý rok srazy se spolužáky ze základky. Vždycky si to tam projdu, je mi tam hezky. Ale už je to pro mě malé město,“ přiznává.

Učitel – herec

Na FTK nastoupila v roce 1992, téměř deset let vede katedru sportu a druhé období předsedá akademickému senátu. Učí základní gymnastiku. Učitelkou chtěla být odmala. Nebo herečkou. Každý učitel je ale podle ní tak trochu herec, takže se jí splnilo obojí. Ještě na gymnáziu ji přitom přitahovala biologie, koketovala i s matematikou. „Chtěla jsem si podat přihlášku na systematickou biologii. Brali ale velmi málo lidí, tak jsem šla na jistotu, na biologii s tělocvikem. Biologii jsem se chtěla věnovat v prvé řadě, takže po celé studium jsem si psala ‚Biologie – tělesná výchova‘, ne obráceně,“ uvádí Soňa Formánková.

Po promoci nastoupila jako učitelka přírodopisu a tělesné výchovy ve Vrahovicích u Prostějova. Na rok na tamní škole vzpomíná nesmírně ráda. „Ještě jsem učila pozemky. Já, která v životě ani nevypěstovala květinu. Naštěstí toho na pozemku moc nebylo a přes zimu se učivo probíralo z knížky a to už byla botanika, moje parketa,“ směje se. Poté učila v Těšeticích a na olomouckém Komeniu – až do konkurzu na vyučující gymnastiky na fakultě.

Pětikačka v zadku

Gymnastika je pro Soňu Formánkovou celoživotní záležitost. Sportovní gymnastice se věnovala na krajské úrovni ještě v Kroměříži, přestěhování do Olomouce přineslo zajímavou odbočku. „Chtěla jsem v gymnastice pokračovat, ale tady bylo centrum vrcholového sportu a na to jsem neměla. Dost jsem to oplakala. Spolužáci mě dovedli do šermu, kde bylo málo holek, tak jsem chvíli šermovala. Skončila jsem, když jsem měla trénovat na tzv. elektrice, to je člověk kabelem propojený s aparátem, který sleduje zásahy. V tu ránu jsem měla psychický blok, cítila jsem se jako pes u boudy. Chodila jsem se ale dívat na skoky na trampolínách, kde mě oslovili, jestli jim nechci dělat gymnastickou přípravu. Trénovala jsem tam pak děti, sama jsem i skákala ve starší ženské kategorii,“ objasňuje dáma, pro kterou ani dnes není problém udělat „provaz“. Po studentech takový rozsah pohybu nevyžaduje. Ale dát jejich zkrácené svaly trochu dohromady, aby si v jiných sportech neublížili, bývá náročné.

Při výuce přitom padá řada nezapomenutelných hlášek. Proč například jezdit tramvají jako s pětikačkou v zadku? „Na jedné z prvních hodin probíráme správné držení těla. To má několik prvků, mimo jiné stažené hýžďové svalstvo. Studentům říkám, že si mohou správné držení těla procvičovat v tramvaji mezi fakultním kampusem v Neředíně a tělocvičnou Hynaisova. Národ se hroutí v sedačkách, ale oni přijdou, srovnají se, staticky posilují hýžďové či břišní svalstvo. Když tramvaj přijede na zastávku, mohou se uvolnit, s rozjezdem se zase srovnají. A takhle mohou cvičit nahoru dolů,“ vysvětluje vedoucí katedry sportu a s úsměvem dodává: „Gymnastika není jednoduchá. Kdyby byla, jmenovala by se fotbal.“

Fakultní Ámos

Soňa Formánková je na fakultě jedním z nejoblíbenějších pedagogů. Jako vůbec první laureát obdržela v roce 2013 fakultní cenu Ámos roku, která zohledňuje výsledky evaluace výuky. „Na to jsem nesmírně hrdá. Utvrdilo mě to v tom, že tak, jak to vedu jako učitel-herec, to asi má smysl. A to jsem přísná, v tělocvičně mám ticho, že by byl slyšet špendlík spadnout.“

Nad svými učitelskými vzory přitom vůbec nemusí přemýšlet. „Na gymnáziu jsme na češtinu a dějepis měli Lidmilu Hrdličkovou. Byla svým způsobem ironická, těch bonmotů, kterými výklad prokládala. Bylo na ní vidět, že se baví sama – a to se mi často stává taky. Pak ruštinářku Hanu Stáncovou, to byla ta herečka. Přišla do třídy a už to lítalo, nikdo nemohl nedávat pozor. Z vysoké školy pak dvě učitelky s velkým U: Jana Šopková a Hana Krapková. Dodnes se s nimi scházím, jsou pro mě vzory lidskosti a přitom přísnosti a poctivosti v učitelském řemesle,“ vyjmenovává.

Podnikavá babička

Vysypat z rukávu může Soňa Formánková i spoustu zážitků z výcvikových kurzů na Pastvinách, na které nedá dopustit. Svým způsobem je pro ni srdcovka i budova v Hynaisově ulici, kde má po celou dobu působení na FTK svou kancelář. „Blížící se stěhování katedry na Neředín bude smutné. Navíc teď to mám z domova do práce sedmnáct a půl minuty ostré chůze, to mi bude chybět, v nové kanceláři budu za pět minut. Pokud ale budu chodit učit na sportovní halu, nemusím se obávat, že nesplním doporučovaných deset tisíc kroků denně. S krokoměrem ale nechodím, ani na kole nemám tachometr, nenechám se ničím řídit,“ tvrdí.

Mezi její koníčky patří tzv. babinec. Jednou týdně chodí s kamarádkami cvičit a následně při posezení proberou všechno potřebné. Také čte, aktuálně knihu životních příběhů sportovců Bez frází. Na vaření ji ale neužije. Až jednou bude mít vnoučata, na buchty prý k ní chodit nebudou. „Budu babička přísná a podnikavá. Pokud mi je děti svěří a já ještě budu fyzicky schopná, rozhodně s nimi budu cestovat a vymýšlet blbiny. Ale po svém,“ dodává na závěr.

 

Soňa Formánková (* 1963)

Odborná asistentka katedry sportu FTK UP, vyučuje základní gymnastiku. Absolvovala obor Biologie – tělesná výchova na Pedagogické fakultě UP, po promoci učila na základních školách. Na FTK působí od roku 1992, v současnosti vede katedru sportu a je předsedkyní Akademického senátu FTK UP. V roce 2001 absolvovala doktorský program Kinantropologie. Je autorkou několika studijních materiálů, mimo jiné vyhledávané publikace Základní gymnastika – názvosloví nejčastěji používaných postojů, poloh a pohybů (cvičení prostná). Je prvním laureátem fakultní ceny Ámos roku pro nejlepšího pedagoga. S partnerem má dvě děti, v současnosti vysokoškoláky.

Categories: Novinky z UP a PřF

Gabriel Gonzalez: Nadační fond UP mi pomohl lépe prezentovat mou práci

16. August 2019 - 8:00

Palacký dává příležitost – to je motto Nadačního fondu UP, který od roku 2015 podporuje mladé talentované vědce. Každým rokem přibývají další, kteří dostanou na rok šanci bez přehnané byrokracie pracovat na svém projektu, vyjet do světa, potkat se s uznávanými kapacitami svých oborů a učit se medializovat vědu. Má ale podpora skutečně smysl? Může mladým vědcům pomoci v kariéře? Pokud ano, jak? Na tyto i další otázky odpoví v seriálu Žurnálu Online někteří z těch, kteří získali podporu v minulosti a s odstupem času už mohou práci fondu hodnotit.

Gabriel Gonzalez získal podporu v roce 2017. Student doktorského studijního programu Experimentální biologie na přírodovědecké fakultě nazval tehdy svůj projekt Cure by design – léčba na míru. „Vývoj léčiv jako proces je poměrně složitý, skládá se z více vědeckých disciplín a vyžaduje spolupráci velkého počtu vědců,“ připomíná Gonzalez. Ve výzkumu se zaměřuje na tři obory. „Prvním je počítačový návrh, který slouží k vytipování a otestování kandidátních molekul ve virtuálním prostředí na receptorech spjatých s Parkinsonovou chorobou. Dalším je medicinální chemie, kdy už pracuji s fyzickými chemikáliemi. Biologické testování pak uzavírá minipříběh látek proti Parkinsonově chorobě. V současné době se zaměřuji na testování aktivit látek na buněčném modelu Parkinsonovy choroby, kde je možné vyvolat toto onemocnění, poté aplikovat nejrůznější látky spolu se standardními léčivy, které slouží jako srovnávací standardy, a sledovat jejich aktivitu,“ vysvětluje vědec. Jeho výzkum už přináší první hmatatelné výsledky. V únoru 2019 se mu spolu s kolegy v týmu profesora Miroslava Strnada podařilo podat patentovou přihlášku na skupinu látek, které vykazují výraznou antiparkinsonickou aktivitu.

Měla podle vás podpora Nadačního fondu UP vliv na vaši vědeckou kariéru?

Pro mě podpora od Nadačního fondu UP nebyly jen peníze na laboratorní materiál, přestože každá koruna pomůže vždy, například s​ náročnějšími experimenty. Především mi ale pomohla v​ určitém větším přerodu. V​ první řadě mi Nadační fond UP pomohl s​ lepší prezentací našeho výzkumu Parkinsonovy choroby širší veřejnosti, a to jak v​ podobě PechaKucha prezentace na AFO 2018 či na FuckUP Night 2019. Využil jsem možnost méně formálního formátu prezentace, s jistou dávkou humoru i rekapitulací chyb některých experimentů, jež ve finále vedly ke zlepšení celé práce. Podpora mi pomohla i v​ samotném řízení celého projektu, jehož součástí bylo vedení bakalářské studentky. Ta pracovala na zcela novém tématu, které i úspěšně obhájila. Díky Nadačnímu fondu UP jsem se naučil, jak je důležité být brandem (značkou) projektu, kterému se věnuji, ve vztahu k​ odborné a širší veřejnosti.

Jak vnímáte dopad vzdělávacích a doplňkových aktivit fondu na vaše schopnosti a motivaci pro vědu?

Určitě vidím enormní posun ve zvládání trémy, kterou jsem zažíval před absolvováním vzdělávacích a doplňkových aktivit fondu. Řeč je především o oblasti soft skills, jako jsou již zmíněné prezentační dovednosti, komunikace nebo práce v týmu. Co se týče mé motivace, tak tu jsem měl, myslím, vždy velkou. Zásadnější změnu jsem zaznamenal v oblasti zodpovědnosti, a to především díky častým prezentacím výsledků či náplně mého výzkumného projektu veřejnosti.

Gabrieli, už víte, jakým vědcem se jednou chcete stát?

Nejsem člověk, co si vytyčí, kým bude jednou v budoucnosti. To, kdo jsme, vnímám jako sled rozhodnutí konaných „tady a ted´“. Čili to, co bych určitě chtěl „do budoucna“ zachovat, je, abych neslevil ze svých požadavků na sebe, šel více mimo svou „komfortní“ zónu a naučil se i někdy odpočívat.

Categories: Novinky z UP a PřF

Přijel jsem si na právnickou fakultu plnit životní sen, říká student z Mali

15. August 2019 - 8:00

Doma je v Mali. V chudé africké zemi, kde tři čtvrtiny obyvatelstva žijí v přepočtu za dolar a méně na den. V zemi s vysokou mírou negramotnosti. I z takové startovní čáry se Fodé Traoré dokázal odrazit a jít za svým životním snem. Získat kvalitní vysokoškolské vzdělání na univerzitě v Evropě. Dnes studuje druhým rokem na olomoucké právnické fakultě navazující magisterský obor International and European Law.

„Úroveň vzdělání v Mali samozřejmě není nijak vysoká. Proto je snem mnoha mladých lidí studovat v zahraničí, především v Evropě,“ vysvětluje Fodé Traoré, rodák z Bamaka, hlavního města Mali. Na tamní univerzitě absolvoval obor Public Law Domestic Option. Ale to mu nestačilo, chtěl víc. „Zajímalo mě mezinárodní právo a studium v angličtině,“ říká Fodé. Cesta od jeho první vážné úvahy o studiu v Evropě k nástupu na univerzitu byla složitá a vleklá. Trvala mu dlouhé tři roky.

A proč u něj vyhrála právě Česká republika? „Před lety jsem v Mali pracoval jako tlumočník pro zástupce jedné české firmy. O vaší zemi mluvili moc pěkně, vychvalovali ji,“ vzpomíná čtyřiatřicetiletý student, jenž ovládá francouzštinu – úřední malijský jazyk, bambarštinu – tamní hlavní komunikační jazyk a zdokonaluje se v angličtině. Na základě tohoto podnětu si začal hledat informace o českých univerzitách a možnostech studovat mezinárodní právo. Na konec si podal přihlášky dvě, do Olomouce a do Prahy.

Evropa? Jiný svět

„Zahraniční oddělení olomoucké právnické fakulty toho pro mě udělalo strašně moc. Přístup fakulty měl a má hlavní vliv na tom, že studuji právě tady. Pokaždé, když jsem zahraniční oddělení kontaktoval, když jsem se potřeboval na cokoli zeptat, vždycky mi rychle odpověděli. Pomohli mi i s náročným a zdlouhavým vyřizováním potřebných dokumentů a povolení,“ nešetří chválou Fodé Traoré.

Cesta za evropským vzděláním byla pro něj i velmi nákladná. Jako příklad uvádí zkušenost z doby, kdy před lety vyřizoval všemožná povolení a kdy v Bamaku ještě nebyla česká ambasáda. Musel tehdy až do Alžírska, celkem tam letěl čtyřikrát. „Jedna cesta mě přišla minimálně na sedm set euro. To jsem si mohl dovolit jen díky štědré podpoře mého strýčka. Podporoval mě i během prvního roku studia v Olomouci.“ Teď se Fodé Traoré snaží postavit na vlastní nohy. Na školné a život v Olomouci si vydělává na brigádách, k tomu získal fakultní stipendium, určené právě na podporu zahraničních studentů.

Na otázku, čím ho Evropa zaskočila a překvapila, když vystoupil poprvé vloni v březnu ve Vídni z letadla, rychle odpovídá. „Připadal jsem si jako v úplně jiném světě, na jiné planetě. A ta zima,“ říká s úsměvem a dodává, že ho stále udivují Evropané, kteří se záměrně opalují. „To v Mali nevidíte.“

Cením si osobního přístupu

Na Univerzitě Palackého má za sebou již podstatnou část studia a má tedy již co hodnotit. „Tady je rozvrh, který všichni dodržují. Výuka má řád a probíhá v malých skupinách. Je tu velký prostor pro dotazy a vlastní aktivitu. Velmi oceňuji kvalitu zdejších pedagogů a jejich osobní přístup. Mnozí mi pomáhali i nad rámec svých pracovních povinností, například v sociální oblasti. Z vyučujících chci poděkovat hlavně manželům Bellovým a Petře Měšťánkové. O mou situaci se pravidelně zajímá i zahraniční oddělení fakulty.“ A přidává srovnání. V Bamaku je prý běžné, že na přednášky chodí až tři tisíce studentů. A tak je mnohdy potřeba být ve škole i nějakou hodinu předem kvůli místu. K tomu se výuka často přesouvá, hledají se narychlo vhodné prostory. Nikdo nezná jména studentů.

Když má vybrat dosavadní výjimečné okamžiky spojené se studiem, jmenuje návštěvu Osvětimi, zapojení se do mezinárodní soutěže v simulovaném soudním jednání v Nizozemsku nebo aktivní účast na Camp Peira, třídenním cvičení organizovaném fakultou a armádou a zaměřeném na mezinárodní humanitární právo.

Na podzim čeká na Fodého další studijní výzva. V rámci Erasmu bude celý zimní semestr studovat ve Francii na partnerské univerzitě v Clermont-Ferrand.

Dostudovat by měl stihnout do konce srpna příštího roku, kdy mu vyprší povolení k dlouhodobému pobytu. A pak? „Rád bych pracoval pro nějakou mezinárodní organizaci nebo v institucích Evropské unie, proto jsem si vybral mezinárodní právo. Dovedu si ale představit i návrat do Mali. Jsem přesvědčený, že diplom z olomouckých práv mi pomůže sehnat dobrou práci kdekoli,“ dodává mladý muž, který ve volném čase rád čte, poslouchá malijskou hudbu a sleduje fotbal.

Categories: Novinky z UP a PřF

FTK zahájí akademický rok s novou aulou

14. August 2019 - 8:00

Děkanát fakulty tělesné kultury se na léto proměnil v jedno velké staveniště. Rekonstrukcí a modernizací prochází aula a respirium před ní, další prostory se upravují pro katedru fyzioterapie. Hotovo by mělo být na začátku nového akademického roku.

Již vloni fakulta díky projektu ERDF Modernizace budov FTK UP v Olomouci – Neředín zmodernizovala tři učebny v budově pedagogů. Na tuto rekonstrukci nyní navázala další etapou projektu, během níž dostane novou podobu fakultní aula a prostor před ní. Stavební práce vyjdou na téměř 12,4 milionu korun.

„Chceme, aby aula byla reprezentativním prostorem fakulty, kde se mohou kromě běžné výuky konat slavnostní akty a případné další akce a který bude použitými technologiemi, jako je nejmodernější audiovizuální technika ozvučení či vzduchotechnika, odpovídat současným požadavkům. Kapacita auly zůstane stejná jako doposud, tedy zhruba dvě stovky míst, změní se ovšem jejich uspořádání a uličky mezi nimi. Přibude technická kabina, z níž se bude ovládat projekce nebo speciální scénické osvětlení, které lze využívat právě při slavnostních aktech nebo při pořádaných konferencích či besedách,“ uvedla k nové podobě auly proděkanka pro organizaci Iva Dostálová.

Upravované respirium před aulou pak bude mimo jiné sloužit jako chill out zóna pro studenty s posezením u zelené „živé“ stěny nebo zásuvkami pro nabíjení notebooků a mobilních telefonů.

Stavební ruch v budově děkanátu FTK se ovšem neomezuje pouze na novou aulu. Zároveň probíhá v celém objektu, který byl pro potřeby fakulty přestavěn v 90. letech minulého století a na přelomu tisíciletí, komplexní rekonstrukce rozvodů ústředního topení a výměna topných těles.

Proměnou procházejí také prostory, které dříve využívala katedra přírodních věd v kinantropologii. „V prvním nadzemním podlaží se provádějí kompletní stavební úpravy včetně všech rozvodů, podstatně se mění i dispozice. Katedra fyzioterapie, která se sem přestěhuje, tak bude moci využívat moderní prostory navazující na zdravotnické zařízení RRR centrum, kde mimo jiné probíhají praxe studentů. Kromě pracoven pedagogů nebo zasedací místnosti tu bude prostorná učebna s lehátky i vybavením pro teoretickou výuku,“ dodala Iva Dostálová. 

Projektantem rekonstrukce je architekt Josef Pálka z Hexaplan International, stavbu provádí firma Elektropráce Spáčil. Všechny stavební práce by měly být dokončeny k začátku nového akademického roku. Tím ale postupná modernizace fakulty nekončí. Během léta 2020 se budou díky výše zmíněnému projektu ERDF rekonstruovat další výukové prostory – učebny, seminární místnosti a tělocvičny. Budova děkanátu též získá nový bezbariérový vstup.

Categories: Novinky z UP a PřF

Kriticky ohrožená ještěrka zední není nepůvodní druh, zaslouží si ochranu

13. August 2019 - 8:18

Kriticky ohrožená ještěrka zední, jejíž výskyt byl na našem území prokázán až v roce 1999, nepatří mezi zcela nepůvodní živočišné druhy a zasluhuje si ochranu. Po několika letech bádání k tomu dospěl tým vědců, kteří se pokoušeli zjistit původ nepočetných populací těchto ještěrek na třech lokalitách v oblasti Moravy. Výsledky vědecké práce, na které se z pozice vedoucího projektu podílel Milan Veselý z katedry zoologie přírodovědecké fakulty, byly publikovány v odborném časopise Mitochondrion.

Odborníci se nakonec přiklonili k verzi, že ještěrky zední už v minulosti na našem území žily a jejich v současnosti izolované populace jsou blízce příbuzné populacím z nedalekého Slovenska, kam z jihu Evropy zasahuje souvislý areál rozšíření tohoto druhu.

Ještěrky zední byly koncem minulého století objeveny v opuštěných lomech u Štramberka na Novojičínsku. Později byly nalezeny i ve Strejčkově lomu v Grygově na Olomoucku a v lomu Hády na severním okraji Brna. Vědci si dlouhá léta lámali hlavu nad tím, odkud tyto ještěrky vlastně pochází a proč nebyly u nás objeveny už mnohem dříve. „Odpověď na to, zda ještěrka zední patří k biogeograficky původním nebo nepůvodním druhům na území České republiky je podstatná, protože může hrát roli při stanovení ochranářských priorit i pohledu na historické šíření druhu,“ zdůvodnil výzkum Milan Veselý z katedry zoologie přírodovědecké fakulty.

Tým odborníků z významných univerzitních pracovišť z České republiky a ze Slovenska nakonec zvolil molekulární analýzu a porovnal sekvence DNA ještěrek zedních žijících na Moravě s genetickou informací ještěrek z nejbližších populací na Slovensku, odkud se mohl tento druh plazu v dávné minulosti na území Moravy rozšířit. Zkoumali také vzdálenější balkánské populace, aby vyloučili možnost umělého vysazení ještěrek pocházejících z jižní Evropy.

Vědci dospěli k závěru, že izolovaný výskyt ještěrky zední ve střední Evropě je zřejmě pozůstatkem dřívějších výkyvů okraje oblasti rozšíření tohoto plaza, které souvisely s dávnými změnami klimatu a vegetace v této části evropského kontinentu. Další výsledky ukázaly, že všechny tři známé moravské populace jsou nejpříbuznější populacím ještěrek zedních, které žijí podél Váhu a na středním Slovensku.

V případě lomu u Grygova u Olomouce však vědci nevyloučili variantu, že tam byly ještěrky zední vysazeny v nedávné minulosti uměle po jejich odchycení na Slovensku či ve Štramberku. Ještěrky zední byly totiž u Grygova objeveny až v roce 2009. Od 60. let minulého století přitom tato lokalita patřila mezi oblíbené cíle zoologických exkurzí studentů i pedagogů z blízké Univerzity Palackého v Olomouci a početná populace ještěrek zedních by jistě neunikla pozornosti odborníků.

„Nemáme zde tedy zcela nepůvodní ještěrky, které by pocházely z Itálie nebo jiných oblastí Středozemí, jako je tomu na řadě míst v Rakousku, Německu, Švýcarsku, Francii nebo Velké Británii,“ podotkl Milan Veselý. Pokud tedy ještěrky zední v dávné minulosti z území nynější České republiky zmizely a poměrně nedávno se díky rozšíření z blízkých lokalit opět uchytily, tak zapadají do kontextu středoevropské přírody. „Měly by být proto chráněny zákonem,“ dodal Veselý.

 

 

Categories: Novinky z UP a PřF

Na UP bude letní škola věnovaná Třicetiletí obnovy a budování naší občanské společnosti

12. August 2019 - 8:00

Katedra společenských věd pedagogické fakulty připravuje Letní školu výchovy k občanství, demokracii a evropanství. Letos se s názvem Třicetiletí obnovy a budování občanské společnosti v českých zemích bude věnovat blížícímu se stejnojmennému výročí. V Olomouci přivítá šest desítek účastníků a řadu zajímavých přednášejících.

Šestadvacátý ročník Letní školy výchovy k občanství, demokracii a evropanství se uskuteční ve dnech 18. – 21. srpna v prostorách pedagogické fakulty. Při této příležitosti se do Olomouce sjede několik zajímavých osobností. S přednáškou s názvem 30 let poté. (Ne)konsolidovaná demokracie v České republice? vystoupí 19. srpna od 15.15 hodin ve staré aule PdF Vladimíra Dvořáková z katedry politologie Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze. Z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky přijede do Olomouce Miroslav Vaněk, jehož přednášku na téma Listopad 1989 jako „symbolické centrum“ si bude možné poslechnout na témže místě 20. srpna od 9.30 hodin.

„Naše spolupráce s oběma jmenovanými profesory je výborná, a to nejen z pohledu organizátora, ale především z hlediska nadstandardně kladných evaluací posluchačů. Už teď se však můžeme těšit i na další známé osobnosti. Hovořit zde bude i například signatář Charty 77 a dlouholetý politik Daniel Kroupa či politolog Jakub Charvát z katedry politologie a humanitních studií Metropolitní univerzity Praha,“ řekl Pavel Krákora z katedry společenských věd PdF.  

Přestože je zaměření letošního ročníku do značné míry předurčeno výročí, které se váže k soudobým českým, respektive československým dějinám, organizátoři školy zařadili do programu i další témata využitelná v praxi učitelů společenskovědních předmětů a dějepisu na základních i středních školách.

„Všechna témata jsou přínosná nejen pro učitele, ale i pro studenty středních škol, kteří se k účasti na letní škole hlásí také. Od loňského roku jsou právě středoškolští studenti naši novou cílovou skupinou. Pořádáme pro ně Letní kemp výchovy k občanství, demokracii a evropanství, který je součástí naší tradiční letní školy. S přihlédnutím k naplnění kapacity sálu zveme na přednášky samozřejmě i veřejnost,“ dodal Tomáš Hubálek z katedry společenských věd.

Letní školu výchovy k občanství, demokracii a evropanství pořádá pedagogická fakulta olomoucké univerzity od roku 1994. Jejím každoročním cílem je sdělit učitelům nejnovější poznatky a trendy v oborových didaktikách společenských věd a dějepisu, seznámit je s adekvátními strategiemi výuky a upozornit na problémy a otázky související s vývojem a fungováním občanské společnosti, interpretace soudobých dějin, pohledů na multikulturní společnost v ČR a Evropě.

Akce je pořádána za podpory Visegrádského fondu, Statutárního města Olomouc, Olomouckého kraje, a Olomouckého centra otevřeného vzdělávání (OCOV).

Categories: Novinky z UP a PřF

David Voda: „Sním o galvanickém impériu a malé galerii“

10. August 2019 - 8:00

Miluje umění. Především avantgardu s ezoterickými a okultními přesahy. Za štěstí považuje, že studoval na katedře dějin umění v legendárních devadesátkách, a s úctou vzpomíná na profesory Milana Tognera, Ivo Hlobila, Rostislava Šváchu, Pavola Černého, Pavla Štěpánka, Josefa Bláhu nebo Rudolfa Chadrabu. Teď je však byznysmen. A nedá se říci, že malý. Vede galvanickou zinkovnu s obratem sto milionů korun ročně. Umělec a továrník v jednom.

„Ano, připouštím, že je to tak trochu schizofrenní situace, ale zároveň je to i vášeň. Jsem totiž megaloman a snažím se stíhat nestíhatelné: vést ,galvanické impérium´ a jednou i malou galerii,“ svěřuje se.

Katedru dějin umění studoval v letech 1995–2002, v době, kdy ji zdobila plejáda legendárních kunsthistoriků. „Sídlila v nádherné rozpadající se barokní rezidenci ve Wurmově 13 a oč byla chudá materiálně, o to víc překypovala bohatstvím ducha. Bylo nás v kruhu sotva šestnáct, ale připadali jsme si občas jak v hamburské knihovně Aby Warburga ve 20. letech či na kultovní Vídeňské škole dějin umění. Představte si temnou cimru a v ní Hlobil pouští hodinu a půl diák rozpraskané zdi. To byly semináře památkové péče! Před zkouškou z gotiky u něj jsem se klepal jak ratlík, a to jsem se poctivě dva měsíce drtil,“ vzpomíná.

Ještě za studií začal pracovat v Muzeu umění jako kurátor. Koho by tehdy napadlo, že s odstupem času přehodí výhybku. „Netušil jsem, že mám i jiné schopnosti. Ale koneckonců jsem synem svého otce,“ říká energický tmavovlasý čtyřicátník.

Zinkovnu poznal již v dětství. Jeho otec pracoval v olomouckém podniku Kovo-Dřevo. Po revoluci se rozhodl, že bude podnikat. Víkendy tak společně se synem trávil na galvanovnách. „Táta spolu s Ervínem Schleserem vybudoval poměrně velký podnik a já si v něm lecčíms prošel. I když jsem si to neuměl představit, začal jsem tu pracovat jako obchodní zástupce. S tátou jsem tak strávil dalších krásných skoro deset let,“ doplňuje a dostává se tak k momentu, kdy otcova předčasná smrt pro něj znamenala převzetí podniku.

„Bez velké podpory mé ženy Sabine, historičky, literární vědkyně a také básnířky, by však nic z toho nebylo možné. Daří se jí sladit péči o dům a dva syny s kariérou na katedře germanistiky, kde působí od roku 2001. Aktuálně bádá o moravském osvícenství v evropském kontextu, tedy o počátku věku rozumu, který nyní v době postfaktické vlastně končí. Troufám si tvrdit, že díky svému italskému původu a rozsáhlé erudici je to mimořádně úspěšná a talentovaná vědkyně,“ vypráví.

Nestěžuje si, že dnes už nemá čas na umění. To je život. Nic není zadarmo ani napořád. Za posledních pět let firma zvýšila obrat o padesát procent. „Svou roli sehrála i odvaha, s níž jsme se pustili do velkých věcí. Postavili jsme další zinkovnu, snažíme se působit na evropském trhu, hledáme zakázky v Německu a ve Francii. Instalujeme nové technologie, začínáme spolupráci s Regionálním centrem pokročilých technologií a materiálů UP na bázi nanotechnologií,“ vypočítává mladý továrník. Líbí se mu dennodenní adrenalin, který vyžaduje velkou dávku kreativity, ale i prozíravosti. Neumí si představit, že by odešel.

„Jakmile ráno přijdu a do nozder nasaju odér zinkovny, hned mě to pohltí. Musíte se ale naučit žít s tím, že nejste pánem svého času. Obvykle se totiž hraje na několika šachovnicích zároveň. Neustále řešíte technické či personální problémy. Za pochodu se zabýváte i sociální situací svých zaměstnanců. Je třeba být připraven na setkání s vybranou společností na Hradě i na jednání s polomafiemi, které nabízejí dělníky z Ukrajiny. Kolikrát se stane, že v jedné větě třikrát sám sebe popřete. Takový je byznys,“ dodává. Ve volných chvílích studuje jazyky, němčinu prý pochytil díky své ženě, teď oprašuje gymnaziální franštinu. V hlavě má pořád hromadu plánů a některé míří ke kumštu.

 „V září se uskuteční už čtvrtý ročník básnické soutěže Cena Václava Buriana, kterou jsem spoluzakládal. Jsem spjatý s generací kolem Václava a velmi si vážím toho, že se mohu potkat s řadou vynikajících středoevropských básníků,“ říká. Sám taky píše. Před lety dokonce získal za svou sbírku nominaci na Magnesii Literu.

„Jednou bych se rád vrátil k umění, kterému jsem se věnoval dřív. Vrcholem byla výstava AENIGMA Sto let antroposofického umění v roce 2015 v Muzeu umění. Obsáhla práce 125 tvůrců z let 1913–2013, zápůjčky jsme měli ze sedmi evropských zemí a dokonce o ní psali Frankfurter Allgemeine Zeitung,“ vzpomíná. A na povrch tak vyplouvá jeho další vášeň. Sběratelská. Sbírá nábytek, umělecké řemeslo, volné umění, grafiku, malby i knihy. Zatím má vše umístěné v depozitáři ve firmě. „Jednou by to ale mohlo být jinak. Potřebuji totiž vidět, že se věci posouvají dál. Přitom ale velmi hřeším. Jak píše Kafka, netrpělivost je nejtěžší hřích.“ 

David Voda (* 1976) 

Absolvent oboru Teorie a dějiny umění na FF UP. Historik umění, básník a podnikatel v průmyslu. Pracoval nejprve v  Muzeu umění Olomouc a poté v Divadle hudby. Publikuje politické glosy v dvoumesíčníku Listy. Jako básník debutoval v roce 2010 sbírkou Sněhy a další (Fra, Praha), která byla nominována na cenu Magnesia Litera 2011. Společně se svou ženou Sabine Voda Eschgfäller (FF UP) napsal knihu Antroposofové na Moravě (a v Čechách). Ve Vydavatelství UP vyšla v roce 2014. Ve firmě FESTA SERVIS, spol. s r.o. pracuje od roku 2005, od roku 2014 jako spolumajitel a jeden z jednatelů (spolu s Ervínem a Dagmar Schleserovými). Pohled do jeho sbírek lze najít na Instagramu (#bibliotecaenigmatica). 

Categories: Novinky z UP a PřF

Skončil pátý ročník letních škol European and Czech Culture

9. August 2019 - 7:45

Na pedagogické fakultě skončil pátý ročník letních škol European and Czech Culture. Na 250 studentů z dvanácti čínských univerzit se domů vrací s novými vědomostmi i zkušenostmi. Mnozí v Olomouci potkali řadu nových přátel a nemálo z nich už navždy zůstane Olomouci, České republice i střední Evropě nakloněno.

Slavnostní zakončení letních škol European and Czech Culture se uskutečnilo v aule pedagogické fakulty. Čínští studenti obdrželi certifikáty o absolvování. Kromě nich byli v aule také jejich pedagogové a ´buddies´, kteří čínským posluchačům po celou dobu pobytu pomáhali.  

Jestliže se při zahájení letních škol prezentovala česká kultura, v jejich závěru obstarali program naopak studenti z Číny. V aule tak byly slyšet populární melodie i operní zpěv v čínském podání včetně klavírního doprovodu. Během víc než hodiny byly k vidění i různé druhy tanců. A nezřídka po krátkém představení zaznělo: „Mám rád Olomouc, mám rád Českou republiku. Velmi děkuji Univerzitě Palackého!“

Studenti z různých koutů Číny se víc než měsíc věnovali na pedagogické fakultě angličtině, dramaterapii a jiným kreativním terapiím, hudební a výtvarné výchově. Letos poprvé pro ně fakulta připravila i kurz zaměřený na metodologii kvalitativního a kvantitativního výzkumu. Základním předpokladem k účasti na této zhruba měsíc trvající škole je vždy znalost angličtiny, a to minimálně na úrovni B1 podle evropského referenčního rámce. Dalším požadavkem pro přijetí byl zájem o obor.

„Letní školy jsou na naší fakultě poměrné velkým projektem. Zapojeno je do nich víc než padesát akademických i neakademických pracovníků a doktorandů. Pracuje v něm i 28 ´buddies´jako podpora pro studenty v rámci doprovodného programu. Studenti se nám hlásí sami na základě pozitivních referencí účastníků z minulých ročníků. Doposud jsme tedy žádnou reklamu nepotřebovali a myslím, že tento trend podpořil i právě skončený ročník,“ řekl Vojtech Regec, proděkan PdF.  Čína patří k zemím, o které má UP velký zájem. Podle Vojtecha Regece se velmi rychle rozvíjí a vzdělání tam hraje stěžejní roli.  

Categories: Novinky z UP a PřF

Právnická fakulta bude hostit experty na mediaci. Již popáté

8. August 2019 - 8:30

Olomoucká právnická fakulta se stane v září na dva dny centrem mediace. Právě na tuto metodu mimosoudního řešení sporů bude zaměřená mezinárodní vědecká konference MEDIACE 2019. Zájemci o účast se mohou přihlašovat do konce srpna.

Konferenci věnovanou mediaci pořádá fakulta co dva roky. Právě připravovaný ročník je v pořadí již pátý. Uskuteční se 12. a 13. září v Pevnosti poznání a na právnické fakultě. Záštitu nad ním převzala děkanka Zdenka Papoušková. „Cílem konference je interdisciplinární reflexe mediace v České republice a v zahraničí. Diskutovaná budou témata z teorie, výzkumu i praxe mediace. Kromě odborného programu je pro nás důležitá také možnost vzájemného setkávání, sdílení příkladů dobré praxe, ale také těžkostí. Atmosféra konference bývá vždy dělná a velmi přátelská,“ uvedla Lenka Holá z katedry politologie a společenských věd PF UP a hlavní organizátorka vědeckého setkání.

Pořadatelé již tradičně program rozdělili do tří částí. V úvodním plenárním zasedání vystoupí významní čeští i zahraniční odborníci. „Velice si ceníme, že pozvání přednášet přijal například Ray Kramer, soudce správního soudu New York City, profesor práva a zkušený mediátor. Zajímavým tématem bude také diskuze institutu prvního setkání se zapsaným mediátorem v kontextu právního řádu České republiky, s nímž vystoupí advokátka Anna Márová. Zapomínat nemůžeme na interdisciplinární povahu mediace, například psychosociální pohled na moc, pomoc a bezmoc v mediaci přinese slovenský kolega Vlado Labath,“ vyjmenovala Lenka Holá. Druhá část bude mít formu tematicky zaměřených sekcí a ve třetí se uskuteční interaktivní workshopy. Součástí konference bude také společenský večer.

Před dvěmi lety setkání přilákalo přes sto účastníků. Cestu do Olomouce si našli vedle českých odborníků i přední experti na mediaci z Rakouska, Německa, Maďarska a Slovenska. „Počítáme, že účast bude podobná. Opět očekáváme širší profesní zaměření hostů, od akademiků přes soudce, advokáty, psychology, sociology, sociální pracovníky až po zapsané i nezapsané mediátory a podporovatele mediace,“ naznačila Lenka Holá.

Generálními partnery dvoudenního sympozia jsou Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně a Ministerstvo spravedlnosti. Letošní ročník je navíc jednou z aktivit výzkumného projektu Grantové agentury ČR s názvem Podmínky výkonu mediace v České republice dle zákona o mediaci a seznámí s prvními výsledky uvedeného výzkumu.

Veškeré podrobnosti, včetně online přihlášky, jsou k dispozici na webové stránce konference.

Categories: Novinky z UP a PřF

CRH přiblíží návštěvníkům Flory Olomouc výzkum rostlin, Zaparkuj poskytne relax

7. August 2019 - 8:00

Po loňské úspěšné premiéře se i letos Centrum regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum představí na letní etapě květinové výstavy a zahradnických trhů Flora Olomouc, která se uskuteční od 15. do 18. srpna. Vědci znovu promění pavilon H v improvizovanou laboratoř výzkumu rostlin a přiblíží veřejnosti například děje uvnitř rostlin, metody šlechtění nových odrůd, možnosti využití rostlinných hormonů nebo význam opylení pro tvorbu plodů a semen.

Do čtyřdenního programu se tentokrát zapojí všichni tři partneři vědeckého centra – odborníci z přírodovědecké fakulty i olomouckých pracovišť Ústavu experimentální botaniky (ÚEB) Akademie věd ČR a Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v.v.i. Zatímco ve čtvrtek a pátek se návštěvníci setkají s molekulárními biology a zástupci oddělení chemické biologie a genetiky, o víkendu je světem rostlin provedou biofyzici.  Po celou dobu výstavy budou přítomni zástupci olomouckého pracoviště Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v.v.i.  Zájemci se mohou těšit na jednoduché experimenty, zajímavé ukázky i přednášky.

Šlechtění rostlin i jejich komunikace

Molekulární biologové seznámí návštěvníky s přípravou transgenních rostlin a přiblíží jim metody šlechtění rostlin, od těch klasických až po nejmodernější metody cílené editace genomu včetně CRISPR. Nabídnou rovněž odpověď na otázku, jak lze zajistit více potravin pro neustále se rozrůstající lidskou populaci.  Jejich kolegové z oddělení chemické biologie a genetiky představí výzkum rostlinných hormonů a jejich využití v zemědělství.

Biofyzici si letos pro návštěvníky připravili krátké přednášky na téma elektrických signálů v rostlinách, komunikace rostlin a jejich stárnutí. Návštěvníci se dozví, že i rostliny využívají elektrické signalizace k přenosu informací a že je lze uspat pomocí anestezie. „Vysvětlíme návštěvníkům, že svět rostlin a živočichů není zas tak rozdílný, jak se na první pohled zdá,“ uvedl Andrej Pavlovič z CRH. Vědci poodhalí tajuplný svět rostlinného „internetu“ a prozradí, o čem si rostliny povídají. Objasní, jak rostliny stárnou a jak mohou tento proces zpomalit. Mimo přednášky bude možné popovídat si s odborníky na další zajímavá témata, jako jsou reakce rostlin na různé stresy (např. poranění nebo  příliš intenzivní světlo), fotosyntéza, pohyby rostlin a další.  Zájemci se také dozvědí, které rostliny spolu dobře vycházejí a které se nemají rády. Pomyslnou třešničkou na dortu bude „zpívající rostlina“.

Svět semen a opylovatelů

Semena a opylovatelé rostlin budou vévodit expozici olomouckého pracoviště Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v.v.i. Návštěvníci se budou moci seznámit s binomickou lupou, která přiblíží vznik publikací s makrosnímky semen, jež bude možné na výstavě zakoupit.  Připraveny budou ukázky semen zelenin a léčivých, aromatických a kořeninových rostlin. „Chceme poukázat nejen na rozmanitost  semen, ale také na úlohu hmyzích opylovatelů, bez nichž by vývoj semen a plodů nebyl možný. Lidé si budou moci některé z hmyzích opylovatelů prohlédnout pod lupou i na fotografiích, ukážeme i experimentální úlky pro včely medonosné, včely samotářky  nebo čmeláky zemní. Vysvětlíme rovněž, jak lidé mohou hmyzí opylovatele v přírodě podpořit,“ uvedla Kateřina Smékalová z VÚRV.

Fotografie přiblíží práci botanika a genetika Vavilova

Expozice ÚEB AV ČR představí nejnovější výsledky ve výzkumu a šlechtění rostlin. Její součástí bude výstava velkoformátových snímků uznávaného švýcarského fotografa Maria del Curta, které zapůjčila Akademie věd ČR a Velvyslanectví Švýcarské konfederace. Fotografie přibližují práci a odkaz ruského botanika a genetika Nikolaje Vavilova, který se zasloužil o záchranu genového bohatství důležitých plodin. Jako jeden z prvních vědců přišel s myšlenkou uchování genetické rozmanitosti a během více než stovky expedic osobně sesbíral tisíce semen nejrůznějších rostlin. Za svou práci se v Sovětském svazu nedočkal uznání, z politických důvodů byl zatčen a zemřel v gulagu. Jeho sbírka se přesto stala základem donedávna největší světové genové banky, která je součástí Vavilovova institutu v Petrohradě.

Od jeho dob však věda zaznamenala obrovský pokrok, podařilo se například rozluštit dědičnou informaci mnoha důležitých plodin. Návštěvníci se dozvědí, jak se na tomto výzkumu podílejí vědci z olomoucké laboratoře ÚEB. Bez nových metod šlechtění nebude možné zajistit dostatek potravin pro rostoucí světovou populaci. V naší práci věnujeme velkou pozornost genetické diverzitě zemědělských plodin, starých odrůd a jejich planých příbuzných. Právě tyto rostliny mají geny podmiňující důležité vlastnosti potřebné pro současné šlechtění, a proto jsou genové banky, které uchovávají toto bohatství, tak důležité,“ potvrdil vedoucí olomoucké laboratoře ÚEB a vědecký ředitel CRH Jaroslav Doležel.

Zaparkuj Zóna

Na letní etapě Flory Olomouc nebude chybět ani iniciativa Univerzity Palackého s názvem Zaparkuj – oživujeme veřejný prostor, která nabídne malým i velkým návštěvníkům netradiční odpočinkovou zónu s příjemným posezením a půjčovnu dek. „Ve stánku Zaparkuj bude možné si zapůjčit deskové hry a sportovní vybavení nebo si odnést na památku upomínkové předměty z produkce nejstarší moravské univerzity. Program zóny doplní živá i reprodukovaná hudba nebo soutěže pro děti,“ dodal koordinátor projektu Zaparkuj Ondřej Martínek. 

 

 

 

Categories: Novinky z UP a PřF

Student práv napsal a vydal knihu. Napínavý thriller

6. August 2019 - 8:00

Sport, cestování, hudba, filmy nebo literatura. Tak nejčastěji vysokoškoláci tráví volný čas. A právě nad knížkami si volno užívá i student právnické fakulty Boris Steinbauer. Jenže on je nejen rád čte, ale i píše. Přesněji začal psát. Letos mu vyšla prvotina s názvem Žena, která zmizela.

„Je to zvláštní pocit vidět vlastní knihu v regálu knihkupectví. Splnil se mi sen, napsal jsem knihu a vydal ji, což jsem ještě nedávno považoval za absolutně nemožné,“ říká skromně Boris Steinbauer, který studuje 3. ročník oboru Právo. Své první literární pokusy spojuje s první nebo druhou třídou základní školy. „Už tehdy jsem hodně a rád četl, většinou fantasy. Měl jsem takové malé sešitky, kam jsem si psal své první vymyšlené příběhy, které se podobaly tomu, co jsem právě četl. Schované je ale bohužel nemám.“

Rodák z Jihlavy vystudoval gymnázium v Praze, třídu s humanitním zaměřením. Tam ho pro literaturu ještě víc nadchla učitelka češtiny. V maturitním ročníku pak přišly jeho další tvůrčí pokusy, kdy napsal dvě tři povídky a publikoval je na internetu. „Po čase jsem je stáhl, s odstupem času mi přišly příšerné,“ usmívá se Boris a přitom listuje svou novou knihou.

Když vyplňoval přihlášky na vysokou školu, zvítězila práva. Prý hlavně kvůli uplatnění. „Hlásil jsem se i na češtinu. Nakonec to byl jediný obor, kam mě nevzali,“ přiznává dvaadvacetiletý student a vzápětí dodává, že studovat češtinu a literaturu by jej asi stejně nebavilo. Na psaní se mu líbí možnost tvořit příběh a přemýšlet nad ním. Bere ho jako formu relaxace a sebenaplnění. Jako ideální odreagování od náročného studia.

Pro svůj literární debut zvolil milovník severských detektivek žánr thriller, hotový jej měl za necelé tři měsíce. „První dvě kapitoly jsem napsal o něco dřív. Dal jsem je přečíst svému učiteli němčiny. Povzbudil mě, abych v psaní pokračoval. Pak už jsem text s nikým nekonzultoval a ani nedával nikomu číst. Jen jsem o nějaké faktické rady požádal policii,“ vzpomíná student a podotýká, že knížku od začátku připravoval bez větších ambicí, jen jako pokus dokázat si, že to zvládne.

Hotový rukopis zkusil poslat do několika nakladatelství. A vyšlo to. Na prvotinu mladého neznámého autora zareagovalo nakladatelství Petrklíč a vydalo mu knihu o 230 stranách. A první autorovy pocity? „Bylo a stále je to pro mě neuvěřitelné. Dřív jsem si nedovedl představit, že by na nějaké knize mohlo být moje jméno.“ Mezi první čtenáře jeho knížky patřila rodina a spolužáci.

Jak se na thriller sluší, ani tomu Borisovu nechybí napětí a emoce. Hlavní hrdina je mladý, mírně naivní právník, kterému v životě nic nechybí. Aspoň tedy na začátku knihy, do události, která celý příběh rozpohybuje. Děj thrilleru se odehrává na reálných místech v Jihlavě, v Praze, v Rakousku a chvilku i na olomoucké právnické fakultě.

Vydání prvotiny motivovalo studenta práv k dalšímu psaní. „Můžu prozradit, že chystám druhou knihu. Hotová by měla být na podzim. Bude to opět thriller, jen trochu víc kriminální. Asi bych ani jiný žánr napsat nedokázal,“ dodává Boris Steinbauer, který učení, četbu a psaní knih prokládá tenisem. 

Categories: Novinky z UP a PřF

Okamžiky sametové revoluce: Vydavatelství UP hledá fotky z let 1989 a 1990

5. August 2019 - 8:00

Vzpomenete si, co jste dělali a jak jste žili před třiceti lety? A pomáháte své paměti fotkami, které jste v roce 1989 pořídili? Pak neváhejte a podělte se o ně. Vydavatelství UP se totiž připojilo k projektu České tiskové kanceláře (ČTK) Okamžiky sametové revoluce a shromažďuje fotky z přelomového roku.

ČTK zapojuje do projektu lidi z celé země a snaží se od nich získat fotografie, které mapují nejen listopadové události, ale i dny a měsíce před nimi. „Téměř každý zná záběry z Václavského náměstí nebo z Letné. Jak to ale vypadalo v krajských či okresních městech? Podaří se najít třeba i fotografie listopadových událostí z českých a moravských vesnic? Oko každého fotografa se na událost dívá jiným pohledem. Podělte se o ten svůj!“ vyzvala ČTK před časem obyvatele ČR. Nejlepší snímky by se měly objevit na velké výstavě, některé se mohou stát součástí Fotobanky ČTK, která spravuje nejrozsáhlejší zpravodajský fotoarchiv v České republice.

Univerzitní vydavatelství se k projektu ČTK aktivně přihlásilo. „Jsme sběrným místem pro Olomouc a okolí. A nejen to. Chceme nashromáždit největší počet fotografií v rámci ČR a vydat knihu se snímky lidí z Olomouce a okolí. Proto vyzývám všechny zaměstnance Univerzity Palackého, kteří mají doma nějaké fotografie z té doby, aby se o ně s námi podělili,“ řekl ředitel Vydavatelství UP Aleš Prstek. Fotografie nemají zachycovat jen listopadové dny, ale i rodinný život, práci, školu a podobně. „Míříme především na snímky, které nebyly nikdy publikované a zřejmě by jinak zůstaly v soukromých archivech. Pro připravovanou knížku Olomoucké okamžiky 1989 hledáme fotografie nejen z toho roku, ale i z počátku roku 1990. Projděte své archivy a přineste nám své fotky k naskenování. Originály vám vrátíme,“ požádal zaměstnance UP Aleš Prstek.

Vydavatelství UP také při této příležitosti navázalo spolupráci s Muzeem umění Olomouc, které připravuje výstavu s tematikou událostí roku 1989. „Využijeme pro ni náš sbírkový fond. Ten je sice zaměřen především na ukázky fotografie výtvarné, experimentální, konceptuální, včetně dokumentace akcí a happeningů. V posledních letech se nám podařilo vytvořit i malou, ale reprezentativní kolekci dokumentárních a reportážních fotografií, které se vztahují k událostem roku 1989,“ uvedla Štěpánka Bieleszová, kurátorka Muzea umění.

Jak dodala, ve sbírce jsou zastoupeni uznávaní autoři jako Jindřich Štreit, Milena Valušková nebo Petr Zatloukal, kteří dokumentovali například dění na UP nebo v olomouckých ulicích a nechybí ani reportážní snímky někdejšího fotoreportéra ČTK Vladislava Galgonka. „V připravované publikaci, kterou chystáme spolu s Vydavatelstvím UP, chceme ale využít i fotografie dosud neznámé, ze soukromých archivů, od amatérských fotografů. Proto budeme rádi, když nám lidé fotografie zapůjčí. Věřím, že právě při příležitosti třicetiletého výročí sametové revoluce se ještě objeví nějaké zajímavé snímky,“ řekla kurátorka, která se nyní věnuje terénnímu výzkumu a prochází soukromé archivy.

Co má být na fotografiích

Revoluční dění: na ulici, ve škole či na pracovišti, plakáty, nápisy, kulturní akce, strach, očekávání atd.

Běžný rodinný život: poslední dovolená za „železnou oponou“, první svobodné Vánoce, skryté pohledy za hranice, fotografie Václava Havla či T. G. Masaryka atd.

Vzpomínky: móda (účesy, oblečení), architektura (novostavby, zničené budovy, dnes zaniklá místa), technika (auta, kola, motorky) atd.

Jak postupovat

Fotografie můžete zaslat nebo přinést Tereze Vintrové do Vydavatelství Univerzity Palackého na adresu Biskupské nám. 1, 771 11, Olomouc. Fotografie, které přinesete, naskenují a originály vrátí. Kontakt: E-mail: tereza.vintrova@upol.cz, Tel.: +420 585 631 757

Nezapomeňte napsat k fotkám základní informace: název fotografie, autora, datum a místo pořízení (přibližně), komentář k fotografii.

nebo

Naskenujte své fotografie a nahrajte je přímo na webu ČTK pomocí jednoduchého formuláře na stránce Výstava Okamžiky sametové revoluce.

Fotografie se sbírají do konce září 2019.

Categories: Novinky z UP a PřF

Nemocnice, kde se léčí písničkou

4. August 2019 - 8:00

Objetí, pohlazení nebo třeba písnička, to jsou postupy a prostředky, kterými se léčí nemoci a zranění v Nemocnici pro medvídky. Tu „provozují“ studenti lékařské fakulty, kteří tak formou hry seznamují předškolní děti s prací lékařů a učí je odpovědnosti za zdraví své i druhých.

„Děti si do školky přinesou svého oblíbeného medvídka či jiného plyšáka a vymyslí mu nějakou nemoc, kterou potom spolu léčíme. Dostávají se tak do role rodiče, který má zodpovědnost za své dítě. Uvědomují si, proč je důležité starat se o zdraví a že lékař jim chce pomoci. Zbavují se tak i strachu z bílých plášťů,“ vysvětluje Claudia Gürtlerová z olomoucké pobočky International Federation of Medical Students Association (IFMSA). Tato organizace sdružuje studenty medicíny ve více než stovce zemí světa a Nemocnice pro medvídky je jednou z jejích osvětových a preventivních aktivit.

Na připravených stanovištích si děti s mediky povídají o svých prodělaných nemocech a úrazech a leccos si z lékařské práce také vyzkoušejí. Například obvazují rány, měří krevní tlak, poslouchají fonendoskopem srdce anebo u improvizovaného rentgenu na snímcích poznávají zobrazené části těla. Dozvědí se také, jak si správně čistit zuby.

Vrcholem programu je operace velkého medvěda. „Děti se obléknou do operačních plášťů a stanou se doktory. Máme více variant, buď medvěda trápí zánět slepého střeva, nebo ho bolí břicho, protože snědl moc sladkostí, anebo ho srazilo auto, když se nerozhlédl při přecházení silnice. Medvěda uspíme, změříme mu teplotu, někdo mu pomáhá dýchat s maskou, další drží kapačku. Společně se podíváme do břicha nebo na případné zlomeniny. V závěru operace pak medvěda probudíme písničkou,“ popisuje Claudia Gürtlerová.

Další informace o Nemocnici pro medvídky zájemci najdou na stránkách IFMSA nebo je možné obrátit se přímo na olomoucké organizátory na e-mail medvidci.upol@ifmsa.cz.

Na Nemocnici pro medvídky se studentka pátého ročníku Všeobecného lékařství podílí už od počátku svého studia v Olomouci, poslední zhruba tři roky aktivitu koordinuje. To obnáší zejména shánění potřebného materiálu, například prošlé obvazy či injekce z „opravdových“ nemocnic a ordinací, a komunikaci se školkami.

„Za těch pět let se výrazně změnil jejich zájem. Zatímco dříve jsme školky s nabídkou programu pro děti oslovovali, nyní se ozývají samy. Máme tolik žádostí, že ne všem jsme schopni vyhovět. Jako medici jsme časově poměrně vytížení a na jeden program nás musí být minimálně pět či šest. Během semestru zvládneme měsíčně dva až tři programy,“ říká.

Jedním dechem ale dodává, že i když je to při náročném studiu práce navíc, navštěvují školky rádi. „S dětmi zažíváme spoustu srandy, mají hodně hlášek a vždy nám dodají kopec energie. Navíc i my se při tom učíme. Jako budoucí lékaři si zkoušíme komunikaci s dětskými pacienty. Nemocnice pro medvídky je zkrátka moje srdcovka, práci s dětmi miluji,“ přiznává medička.

Categories: Novinky z UP a PřF

Aleš Pečinka v Universitas: Považuji se za jednoho z amabasadorů GMO

3. August 2019 - 8:00

Proč je důležité prozkoumat buněčné jádro rostlin? Jak zásadní je genové inženýrství pro aplikovaný výzkum? Proč je zbytečné obávat se geneticky modifikovaných plodin? Na tyto a další otázky odpovídá v rozhovoru pro magazín vysokých škol Universitas rostlinný genetik Aleš Pečinka z Centra regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum (CRH). 

Vědec, který se označuje za jednoho z ambasadorů GMO, chtěl být v dětství myslivec. Nakonec to u něj ale vyhrály rostliny a po studiu na olomoucké přírodovědecké fakultě, kde získal klasické botanické vzdělání, se z „kytičkáře“ posunul přes cytologii až k molekulární biologii a epigenetice. Dnes patří k předním odborníkům na výzkum buněčného jádra rostlin, po 16 letech působení na prestižních zahraničních institucích včetně Max Planckova ústavu pro výzkum šlechtění rostlin v Kolíně nad Rýnem s celou skupinou přesídlil do CRH, konkrétně zdejší laboratoře Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR.  

V rozhovoru pro Universitas popisuje nejen klíčové směry výzkumu jeho skupiny, ale velkým tématem jsou i genetické úpravy plodin a s tím související nedávná výzva vědců ze 121 evropských institucí, kteří volají po změně legislativy ohledně metod cíleného editování genomu.

„Z mého pohledu budou tyto postupy pro šlechtění nových odrůd nezbytné, pokud chceme zajistit dostatek potravy pro světovou populaci a současně nezatěžovat ještě více než dosud životní prostředí. Metody vzešlé z takzvané zelené revoluce z minulého století, tedy kombinace šlechtění, používání minerálních hnojiv a velkého množství herbicidů a pesticidů, již totiž k tak razantnímu zvýšení výnosů nepřispějí. Současně vidíme, že mají velký negativní dopad na kvalitu půdy i biodiverzitu krajiny,“ upozornil Pečinka.

Celý rozhovor je dostupný zde. Celostátní webový portál a elektronický časopis Universitas o vědě, vzdělávání, výzkumu a vysokém školství je společným projektem 22 českých veřejných vysokých škol. Podílí se na něm i Univerzita Palackého.

Categories: Novinky z UP a PřF

Univerzitní hokejisté mají novou ligu. Hraje se o Pohár Jana Palacha

2. August 2019 - 11:03

Spojení ledního hokeje a vysokoškolského studia nabírá nový rozměr. V září 2019 odstartuje česká Univerzitní liga ledního hokeje (ULLH). Hrát v ní bude 8 klubů reprezentujících 13 českých vysokých škol. Své reprezentanty bude mít v soutěži i Univerzita Palackého.

„Vznik ligy je výsledkem dlouhodobé práce všech zúčastněných a vnímám to jako obrovský krok kupředu v českém akademickém sportu,” řekl David Novák, jednatel společnosti UNI Sport CZ, která se společně s Českou asociací univerzitního hokeje podílí na organizaci ULLH.

V letošní sezóně se univerzitní ligy zúčastní 8 klubů, které se mezi sebou utkají tříkolově, v základní části odehrají celkem 84 utkání. Zvláštností ve vyřazovací části je volba soupeřů, což je v českém hokeji unikátní. Lépe umístěné kluby v tabulce po základní části si vždy zvolí svého soupeře. Vítěz soutěže pozvedne nad hlavu Pohár Jana Palacha.

Cílem Univerzitní ligy ledního hokeje je vybudování dlouhodobé soutěže, která bude navazovat na juniorskou kategorii a která nabídne možnost skloubení s plnohodnotným vysokoškolským studiem. Zúčastněným univerzitám liga navíc přinese atraktivní program pro studenty s možností zapojení se do sportovní i organizační činnosti vysokoškolských hokejových klubů.

Soutěž naváže na tradici univerzitních bitev, které jsou mezi studenty velmi populární. „Univerzitní hokej je nyní fenoménem a my bychom rádi studentům nabídli projekt, který jim bude přinášet radost a zároveň je obohatí, ať už se jedná o prodloužení sportovní kariéry, či nabytí nových zkušeností. Věřím, že startujeme něco unikátního,” uvedl Tomáš Hlaváč, předseda České asociace univerzitního hokeje.

Categories: Novinky z UP a PřF

Helena Sedláčková: Do knihovny patří knihovník

2. August 2019 - 8:00

V názvu má sice stále slovo „kniha“, ale pouze knihy už dnes dobrou univerzitní knihovnu rozhodně nedělají. Zapotřebí je toho mnohem víc. Co konkrétně, to se dozvíte v rozhovoru s Helenou Sedláčkovou, ředitelkou Knihovny Univerzity Palackého.

„Myslím, že právě skončený akademický rok pro nás byl vynikající. Máme všemožnou pomoc pro naši vlastní knihovnickou práci, stoupla nám návštěvnost a také jsme dále vylepšili podmínky pro studium. Například jsme zmodernizovali časopiseckou studovnu, kam jsme díky projektu ROSTU (rozvoj studijního prostředí) pro studenty vyměnili tzv. tvrdé sezení za pohodlné akustické pohovky a křesla, vyrobili jsme pódium s kobercem, na kterém se dá studovat v obložení polštářů nejen vsedě, v zimě jsou k dispozici deky pro větší tepelnou pohodu,“ vypočítává ředitelka Knihovny UP Helena Sedláčková.

Co musí dnes nabízet dobrá univerzitní knihovna? A co všechno musí v roce 2019 umět dobrý knihovník?

Dobrou univerzitní knihovnu bych charakterizovala jako tu, která má stálou vůli ke změně a hledání nového, lepšího. Již nějakou dobu v knihovnách vítězí termín design, redesign. Redesignujeme sebe i naše budovy a jejich vybavení, naše vzdělání, služby, přístup k uživatelům, oni nám to oplácejí svými novými požadavky a přáními. Redesign je o změně, kterou knihovny procházejí na celém světě. Ta naše není výjimkou, naopak. Po celá staletí postačovalo vyhledat tu správnou knihu. Dnešní knihovna, obzvláště ta univerzitní, je knihovnou, která učí a která se učí. Učit se a učit jsme začali v minulém století s nástupem počítačů, internetu, a s 21. stoletím přišly požadavky na zcela nové vlastnosti knihovníka. Toho dnešního podle mého názoru ideálně představují tři role, které nazývám knihovník-učitel, -kreativec a -všeuměl. Knihovník dneška ovládá nejen knihovnictví jako tradiční obor, ale je doma na počítači, na sociálních sítích, v propagaci, marketingu, umí si hrát, má fantazii na vymýšlení aktivit, které baví dnešní studenty, vyučuje přístupy k databázím, citačním rejstříkům, ovládá rešerše, přednáší na konferencích, organizuje výstavy, spravuje web knihovny. A v knihovně ještě dbá na respekt k tenké, neviditelné hranici, která stále dopřává univerzitní knihovně exkluzivitu. Angličtina je pak samozřejmostí stávajícího století.

Klasická knihovna jako zásobárna knih, učebnic a časopisů už dneska zdaleka pro studium nestačí. Jak musí fungovat univerzitní knihovna, aby dostála nárokům doby i návštěvníků?

Dnešní doba se vyznačuje sdílením. Moderní knihovna dneška musí nabídnout prostor jak pro tradiční individuální studium, tak pro skupinovou či týmovou práci. Právě proto jsme začali v historické budově Zbrojnice i na pobočkách hledat i rozšiřovat místa, kde se mohou studenti seskupit a pracovat společně třeba na seminární práci, nebo naopak pracovat a studovat sami. Pomohl tomu i již zmíněný speciální akustický nábytek, který tlumí hlasitý hovor. Stejně tak je důležitý prostor pro noční studium, k tomu zájemcům poskytuje zázemí naše noční studovna. Statistiky její návštěvnosti stoupají rok od roku a díky tomu, že už nějakou dobu jedeme v režimu 24/7, tedy provoz sedm dní v týdnů čtyřiadvacet hodin denně, je stále navštěvovanější. Častěji je využívaná i přes den, protože právě tam mají studenti volný prostor pro hlasitý hovor, diskuze, domluvy, někdy si i pozvou lektora a učí se anglicky, mají soukromé schůzky. A abychom studentům ještě více ulehčili, tak kromě toho, že půjčujeme nabíječky a flash disky, jsme začali půjčovat i tablety a notebooky. Tuto techniku včetně mobilů si u nás v tzv. charging pointech mohou i nabít. Často se nás také ptali, kde a jak si mají nechat svázat například seminární práci. Tak jsme zakoupili kroužkové vazby a dali jim k dispozici náš stroj. O tom, že poskytujeme běžné služby kopírek, skenování a podobně, asi nemusím mluvit.

Co připojení na internet? Máte pokryto?

Dohodli jsme se s ředitelem univerzitního centra výpočetní techniky (CVT) Davidem Skoupilem, že Zbrojnici v tomto ohledu uděláme úplně vzorovou, že ji maximálně zasíťujeme. My jsme vyčlenili peníze z rozpočtu a CVT vše potřebné instalovalo. Výsledkem je asi třicet nových access pointů a wifi připojením zcela pokryté přízemí a první patro Zbrojnice. Navíc jsme pro studenty pořídili i nové počítače do našich „počítačových hnízd“.

To je zázemí, co zdroje? Co potřebují studenti a akademici ke studiu a co jim dnes nabízíte? Knihy už asi nestačí…

Klasické knihy už tolik netáhnou, to je pravda. Ale přesto jsme zaznamenali pozitivní reakce, když se nám podařilo aktualizovat náš knižní fond a půjčujeme současné knížky. To v minulosti nebývalo zvykem. Před takovými šesti lety jsme na tom byli docela špatně. Takže knihy samozřejmě půjčujeme, ale pokud dnes přijdete do univerzitní knihovny, tak se kromě knih musíte připojit i k portálu elektronických informačních zdrojů (EIZ) na adrese ezdroje.upol.cz. Ten vám umožní přístup k informacím důležitým pro vědu, výzkum a výuku. U mnoha databází nově funguje „Shibboleth“, neboli přímé připojení. Pokud máte heslo do portálu, můžete se téměř z jakéhokoli místa na světě snadno připojit k našim zdrojům. Využívanost těchto databází je velká a my se také snažíme EIZ patřičně propagovat, neboť částka hrazená univerzitou za ně je opravdu značná. Nabízíme zájemcům školení, naši pracovníci připravili pro zaměstnance e-learningový kurz, školíme individuálně. Snažíme se být na odborně na výši a pravidelně školit také sebe, abychom nejen dostačovali požadavkům studentů a akademiků, ale abychom našim uživatelům v konkrétním oboru nabídli maximum možného.

Jaké informace dnes EIZ nabízí?

Úplně všechno, co vás napadne. K dispozici máme multioborové databáze, statisíce časopisů, fulltextů ze všech oborů, které se na naší univerzitě studují. Máme to na portálu seřazeno velice přehledně buď abecedně, nebo podle oborů, takže se v tom určitě každý snadno zorientuje. Navíc ještě poskytujeme odborná školení k jednotlivým oblastem.

Jak si stojí naše knihovna v konkurenci dalších tuzemských univerzitních knihoven?

Myslím, že dobře. Důkazem snad jsou i stále častější exkurze kolegů, kteří k nám jezdí a inspirují se zázemím, technologiemi nebo systémem práce. A pozornost poutá i taková možná pro někoho banální věc – kolegové jsou často uchváceni, že si studenti sami vybrali názvy dvou kluboven – Nebelvír a Zmijozel. Jen připomenu, že vzešly ze soutěže, kterou jsme už před pěti lety uspořádali pro studenty. Nám se to líbilo, koneckonců současní studenti jsou stále generací Harryho Pottera. My jsme jejich nápad ještě trošku vylepšili, koupili jsme například do Zmijozelu křeslo, ve které se podle Harryho Pottera proměnil ředitel koleje Zmijozel Horacio E. F. Křiklan. Upravili jsme design těchto prostor a o prázdninách budeme rekonstruovat Nebelvír do barev této koleje, tedy červené a žluté.

Knihovna se také stále více otevírá „neuniverzitnímu“ světu, vy se zapojujete do řady akcí ve městě. Proč?

Univerzitní knihovny opravdu byly v minulosti vnějšímu světu uzavřené. My ten přístup měníme a nejenže se otevíráme veřejnosti, ale více spolupracujeme i v rámci knihovnické komunity. Proč nepřebírat dobré nápady například od Vědecké knihovny Olomouc nebo Knihovny města Olomouce? A funguje to i naopak, i my své kolegy inspirujeme. Na některé akce se spojujeme, příkladem byla Noc literatury. Zapojujeme se i do městských a univerzitních akcí, jako jsou Dny evropského dědictví či Noc kostelů, stejně tak spolupracujeme například s Pamětí národa. Myslím, že právě stále větší otevřenost je to, co charakterizuje dnešní univerzitní knihovny.

Vy navštěvujete i zahraniční knihovny, jaké inspirace si přivážíte?

Nejčastěji různé vychytávky, které mě zaujmou, například jak mají organizovaný fond nebo třeba výpůjční pulty. U některých věcí jsem ale přesvědčena, že náš systém je lepší. Pozoruju v mnohých západních knihovnách rozšiřující se trend samoobslužného odbavování: návštěvník díky různým technologiím knihu nebo potřebnou literaturu najde sám, vypůjčí si ji i vrátí, aniž by přišel do kontaktu s knihovníkem. V některých knihovnách už ani knihovníci nejsou nebo fungují pouze jako služba na vyžádání. Já jsem ale přesvědčena, že náš přístup – tedy že v knihovně je čtenářům k dispozici knihovník – je lepší, přátelštější, vlídnější. Myslím, že knihovna by neměla být nikdy prázdná, že by v ní měl student nebo akademik vždy najít člověka, s nímž si může promluvit, se kterým se může poradit. Takže technologie jsou fajn, ale podle mě do knihovny patří knihovník.

Categories: Novinky z UP a PřF

Univerzita Palackého posiluje spolupráci s University of North Texas

1. August 2019 - 8:00

S cílem posílit mobility a rozšířit umělecké i vědecké projekty navštívil Univerzitu Palackého John Richmond, děkan College of Music University of North Texas (UNT). Zúčastnil se letní školy Music Culture with Emphasis on Educational Aspects i Olomouckých barokních slavností. Se členy katedry hudební výchovy PdF i muzikologie FF diskutoval o dalších možnostech spolupráce.

„Máme s Univerzitou Palackého skvělé partnerství, potvrzené i společným memorandem. Univerzita Palackého je úctyhodná instituce. Velmi se těším na naše budoucí společné projekty,“ uvedl John Richmond bezprostředně po svém přijetí vedením pedagogické fakulty. Olomouc navštívil už podruhé, poprvé to bylo v létě 2017.

Bilaterální smlouvu o spolupráci mezi oběma univerzitami podepsali jejich rektoři v prosinci 2018. Podle prorektora UP a zároveň skladatele Víta Zouhara však partnerství vzniklo už dřív. 

„Před časem jsem na University of North Texas přednášel, vedl jsem tam workshop Slyšet jinak a publikoval v jejich periodiku Harmonia. Ještě před tím, než rektor UP Jaroslav Miller podepsal memorandum o spolupráci, navštívilo tamní univerzitu pět našich studentů. S Ensemble Damian pod vedením Tomáše Hanzlíka z katedry hudební výchovy tam v roce 2018 provedli Stabat Mater Govanni Babtisty  Pergolesiho,“ vypočetl Vít Zouhar. Dodal, že na loňském Czech Music Festival v Dentonu studenti College of Music nastudovali jeho operu Coronide. Společně s kolegy z brněnské Janáčkovy akademie múzických umění prezentovali i multimediální projekt Tastes.

Na tyto projekty navázala i úspěšná spolupráce na inscenaci dvou Schmelzrových děl, které veřejnost mohla zhlédnout na letošních Olomouckých barokních slavnostech. Podílelo se na ní pět studentů magisterských a doktorských programů této americké univerzity. Interpretaci znovuobjevených barokních serenat, založených na koprodukci uměleckých složek, režíroval slovinský umělecký vedoucí, scénograf a dramaturg Rocc.

„Vždy je lákavé oživovat něco, co již zdánlivě odešlo. Stejně lákavé je pouštět se do scénického ztvárňování původně nedivadelních forem. Mezinárodní projekt vznikl za zvláštní podpory Visegrádského fondu a skvělé operní sólisty z University of North Texas doprovázel pod uměleckým vedením Veroniky Manové dobový orchestr složený z hudebníků z Česka, Slovenska, Polska, Maďarska a Kanady. Tým doplňoval výtvarník kostýmů ze Severní Makedonie,“ uvedl umělecký vedoucí Rocc.  

V rámci programu Slyšet jinak se během své dvoudenní olomoucké návštěvy seznámil John Richmond na letní škole pedagogické fakulty i s praktickými cvičeními. Zapojil se též do výuky a na katedře hudební výchovy PdF a muzikologie FF se setkal s Gabrielou Všetičkovou, Jiřím Kopeckým a doktorandem Hudební teorie a pedagogiky Martinem Vodrážkou. Ten bude v zimním semestru na partnerské škole studovat.  

„Těším se na to, že osobně poznám instituci, která odlišně od českého vzdělávacího systému společně zastřešuje hudebně výkonný obor, hudebně vzdělávací obor a nově obor Performing Arts Health, tedy obor zaměřený na péči o zdraví výkonných umělců. Slučování interpretačního s edukačním směrem pod jednu instituci probíhalo v USA podle slov děkana Richmonda před padesáti lety. Domnívám se, že je to správná a logická struktura, která by měla poskytnout oběma směrům kritickou reflexi a dynamický vývoj, zvláště v doplnění studia zdravotní péče o výkonné umělce,“ řekl Martin Vodrážka.

Své aktivity bude směřovat do čtyř směrů. „Asi měsíc po příletu zazpívám recitál složený výhradně z české písňové a operní tvorby. Plánuji i další vystoupení pro české krajanské organizace v Texasu ve spolupráci se studenty operního zpěvu UNT. Druhým úkolem bude pedagogické zapojení do studia českého operního a písňového repertoáru v rámci katedry zpěvu a operního studia. College of Music věnuje systematickou pozornost české hudbě a má ambici stát se centrem české opery mimo ČR. Pobyt bude i příspěvkem do mé výzkumné činnosti. Mým zásadním úkolem je však rozvíjet vztahy a plány spolupráce mezi katedrou hudební výchovy PdF UP a College of Music UNT. Společnou vizí je spuštění pilotního ročníku třicetidenní letní školy pro americké studenty programu Music Education, a to již v létě 2020,“ doplnil. 

Categories: Novinky z UP a PřF

Vědci zkoumali, jak řidiči pracují s nejnovějšími technologiemi

31. July 2019 - 7:41

Asistenční systémy řidičů neznamenají automaticky záruku bezpečnosti dopravního provozu. Prokázali to v šetření odborníci z Univerzity Palackého a Akademie věd ČR, kteří vytvořili nový výukový systém pro řidiče, autoškoly i prodejce automobilů.

V rámci projektu Adaptace člověka na asistenční systémy pro řidiče v motorových vozidlech zmapovali odborníci z FF UP a Ústavu teorie informace a automatizace Akademie věd ČR, jaký pozitivní i negativní dopad mají na dopravní bezpečnost asistenční systémy. Jedná se například o adaptivní tempomat, systém varování před čelní srážkou či vyjetím z pruhu, hlídání slepého úhlu, detekce únavy řidiče, parkovací asistent nebo navigace.

„Zjistili jsme, že nově vyvíjené inteligentní systémy nemusejí zvýšit dopravní bezpečnost. Teorie kompenzace rizika říká, že řidiči počítají při jízdě s určitou mírou rizika. Pokud je zavedeno nějaké bezpečnostní opatření, může se stát, že se přizpůsobí a začnou se podvědomě chovat více rizikově. Typickým příkladem je prvek ABS,“ řekl Matúš Šucha, vedoucí katedry psychologie FF UP a zároveň vedoucí projektu. Příliš informací z inteligentních systémů může podle něj pozornost řidiče a jeho bezprostřední reakce výrazně ovlivnit.

Cílem rozsáhlého výzkumu odborníků z UP a AV ČR bylo vyvinout výukové materiály pro řidiče a zlepšit tak dopravní kulturu v zemi.

„To se podařilo. Výsledkem naší práce je efektivní a znalostní základ, který mohou využívat k informačním kampaním státní instituce, autoškoly i výrobci automobilů.  Tyto kampaně by měly zavádění asistenčních prvků do systémů automobilů provázet. Jejich tvůrcům i všem ostatním dáváme již nyní k dispozici unikátní interaktivní výukový software, výuková videa, příručku pro výuku v autoškole i řadu informací pro prodejce automobilů,“ dodal dopravní psycholog z UP.

Projekt Adaptace člověka na asistenční systémy pro řidiče v motorových vozidlech vznikal ve spolupráci katedry psychologie FF UP a Ústavu teorie a informace AV ČR. Výzkum, jehož se účastnilo 526 osob různého věku, finančně podpořila Technologická agentura ČR. Více ZDE.

Categories: Novinky z UP a PřF

Pages