Novinky z UP a PřF

Seriál o Nadačním fondu UP. Lékař Pavel Stodůlka věří v jeho prospěšnost

Nadační fond Univerzity Palackého, který podporuje mladé vědecké a umělecké talenty, chce v tomto roce oslovit nové dárce. Kampaň nazvaná „Darujte příležitost!“ odstartuje v polovině února. Podpořit se ji rozhodlo i několik úspěšných absolventů Univerzity Palackého. V našem sobotním seriálu se dozvíte, co některé z nich k podpoře Nadačního fondu UP vedlo i proč se stále zajímají o dění na UP. Jako první odpovídá na otázky Žurnálu Online Pavel Stodůlka, absolvent Lékařské fakulty UP, oční chirurg a primář oční kliniky Gemini. Jaký význam mělo pro vaši současnou kariéru studium na Univerzitě Palackého? Studium na lékařské fakultě mi dalo základy oboru, který se stal mou celoživotní náplní.  Na fakultě jsem kromě studia přičichl i k vědecké práci. U pana profesora Josefa Petřeka na katedře fyziologie jsem sestavoval své první odborné texty pro SVOČ, se kterou jsme se probojovali do celostátního kola a nakonec i na mezinárodní studentskou konferenci v Istanbulu, což v té době nebylo běžné. Studium medicíny vyžaduje „dobrý zadek“ a učí člověka disciplíně. Důležité je studeny učit i analytickému a syntetickému myšlení, používat selský rozum a učit je i vztahu k pacientům. V čem je pro vás přínosné udržovat kontakt se svou alma mater? Já učím mediky už dlouhá léta na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Práce s mladými lidmi mě těší a naplňuje. V únoru budu přednášet o ochraně a zlepšování zraku při práci zubních lékařů na Lékařské fakultě UP na kongresu UP Dent 2018 pro studenty stomatologie z celé České republiky. Na stejné akci bude vystupovat i moje žena, absolventka fakulty zubního lékařství Univerzity Palackého. Bude přednášet o nekonvenční medicíně ve stomatologii. Moje paní byla také odborným garantem SVOČ studentů stomatologie LF UP, kteří se umístili v listopadu na 2. místě v celostátní konferenci SVOČ. Takže se snažíme nabyté vědomosti vracet další generaci. A mimochodem, na lékařské fakultě studuje ve 3. ročníku naše dcera. Byla přijata na několik lékařských fakult, ale vybrala si pro studium Olomouc, což nás se ženou velmi potěšilo. Jako spolužáky má dnes děti mnohých našich spolužáků, kteří se všichni rádi vrátili na alma mater, kde studovali jejich rodiče. A to je moc dobrá vizitka univerzity. Co říkáte aktivitám Nadačního fondu UP a proč jste se ho rozhodl podpořit? Nadační fond UP si dal za cíl podporovat nadané mladé studenty a vědce a přispívat k řešení důležitých problémů. Rád tuto aktivitu podpořím a věřím v prospěšnost Nadačního fondu UP. Je chvályhodné s jakou energií a nadšením se jeho propagaci pan rektor věnuje.
Kategorie: Novinky z UP a PřF

setkání s rektorem

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 5. Leden 2018 - 12:43
Hodně štěstí a zdraví popřál zaměstnancům do roku 2018 rektor Jaroslav Miller při tradičním novoročním setkání ve Velké zasedací síni rektorátu. Poděkoval jim za práci pro Univerzitu Palackého v uplynulém roce a připomněl vize i některé z očekávaných událostí pro ten letošní. Foto: Velena Mazochová
Kategorie: Novinky z UP a PřF

Kašpar, Melichar a Baltazar se s koledou zastavili na rektorátu

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 5. Leden 2018 - 10:50
Tři králové dnes koledovali ve prospěch potřebných také na rektorátu Univerzity Palackého. Rektorovi Jaroslavu Millerovi i všem zaměstnancům univerzity přáli požehnaný nový rok a podle nejznámější tříkrálové tradice označili dveře pracovny rektora i vstupní brány Rektorátu UP tradičními iniciálami K+M+B. Letos si kostým tří mudrců z Východu, Kašpara, Melichara a Baltazara oblékli olomoucký biskup Antonín Basler, ředitel hospice na Svatém Kopečku Jiří Borik a vedoucí střediska Samaritán Charity Olomouc Petr Prinz. Na svou olomouckou pouť se všichni tři vydali z katedrály svatého Václava a zastavili se například v Konzervatoři Evangelické akademie Olomouc, Mateřské školce Ovečka nebo na radnici. Univerzitě Palackého věnovali dvě zastavení, po rektorátu označili zkratkou latinského nápisu Christus mansionem benedicat, což v překladu znamená Kristus ať požehná tomuto domu, i dveře na teologické fakultě. „Neseme dobrou zprávu, že Bůh je mezi námi. Stal se pro nás chudým, abychom my zbohatli z jeho chudoby. Proto ani my nemáme zapomínat na chudé,“ řekl Antonín Basler. V pracovně rektora Tři králové poté přáli všem v tomto roce hodně radosti a pokoje.  Cílem Tříkrálové sbírky je získat finanční prostředky pro lidi ocitající se v nouzi. Každoročně její výtěžek putuje  k nejchudším a nejslabším: nemocným, handicapovaným, seniorům, rodinám v tísni, osobám bez zázemí. Podle Ludmily Gotwaldové, ředitelky Charity Olomouc, letos podpoří domácí hospicovou péči. „Chceme také přispět na vytvoření nových prostor pro starší nemocné lidi bez domova, rekonstrukci a zajištění vybavení sociálních bytů, vytvoření fondu pro rychlou pomoc lidem v akutní krizi a volnočasové aktivity dětí z rodin ohrožených sociálních bytů. Máme zájem také o vytvoření fondu pro rychlou pomoc lidem v akutní krizi a o volnočasové aktivity dětí z rodin ohrožených sociálním vyloučením,“ upřesnila ředitelka Charity Olomouc.   Tříkrálovou sbírku pořádá Charita České republiky. Letos se koná již poosmnácté. Je největší sbírkovou akcí v zemi. Její dnešní olomouckou část doprovázel s koledami flétnový soubor Konzervatoře Evangelické akademie v Olomouci. 
Kategorie: Novinky z UP a PřF

… v posledních letech několikanásobně přibylo predátorských časopisů?

Kopírují vzhled prestižních periodik, ale publikují téměř cokoliv a za velmi nízké ceny. I čeští vědci se jimi nechávají zlákat. A objevila se i novinka: predátorské konference. Pokud vás zajímá, jak se české univerzity predátorství brání, přečtěte si články v magazínu vysokých škol Universitas. Tématu se podrobně věnuje. Více…
Kategorie: Novinky z UP a PřF

Teologická fakulta nabízí nový kurz zájmového vzdělávání v psychosomatice

Co ovlivňuje vznik a přetrvávání psychosomatických onemocnění, v čem spočívá psychická odolnost a jak je možné měřit míru úzkostnosti nebo vyhýbavosti ve vztazích? Odpovědi na tyto a další otázky nabídne další seminář z oblasti psychosomatiky, který pro zájemce z širší odborné veřejnosti připravil Institut sociálního zdraví CMTF (OUSHI). Uskuteční se v pátek a v sobotu 12. a 13. ledna a přihlášky mohou zájemci posílat do 9. ledna. Dvoudenní seminář seznámí s hlavními faktory, které ovlivňují zvládání stresu a sociální chování a mohou významně ovlivnit vznik a průběh různých nemocí. Účastníci získají přehled o tom, která rizika spolupůsobí při vzniku a udržování některých, zejména psychosomatických onemocnění a které faktory jsou naopak ochranné. „Kurz zároveň nabídne informace o tom, jaké jsou v dospělosti využívány vztahové styly a jak ovlivňují způsob chování v nemoci. Součástí bude i praktický přehled metod pro jejich diagnostiku včetně měření míry úzkostnosti a zjišťování stresorů z dětství a v pozdějším životě,“ uvedla Natália Kaščáková, psychiatrička a psychoterapeutka s praxí v oblasti psychosomatiky, která účastníky jednotlivými tématy provede. Program semináře, určeného zejména lékařům, psychologům, kněžím a dalším pomáhajícím profesím, zahrne také hlubší seznámení s některými využitelnými dotazníky a práci s nimi. „Pozornost bude také věnována tématu resilience, tedy psychické odolnosti, a dalším faktorům, které se podílejí na vzniku a udržování psychosomatických onemocnění. Vše bude doplněno o modelové příklady psychosomatických pacientů tak, aby se účastníci naučili posoudit a rozpoznat rizikové a ochranné faktory u jednotlivců,“ doplnila odborná pracovnice OUSHI Ivana Svobodová. Natália Kaščáková z bratislavské odborné specializované ambulance Pro mente sana působí v oblasti vzdělávání psychoterapeutů v rámci Slovenské psychoterapeutické společnosti a Slovenského institutu pro vzdělávání v psychoterapii a je autorkou odborné publikace Obranné mechanizmy z psychoanalytického, etologického a evolučno-biologického hľadiska. Ve svém výzkumu v OUSHI se věnuje zkoumání souvislostí mezi vztahovou vazbou, traumatizací v dětství a v pozdějším životě, resiliencí a psychickým a somatickým zdravím. Seminář, nazvaný „Psychosociální rizikové a ochranné faktory a resilience. Nástroje pro zjišťování vztahového stylu, stresorů v dětství a v dalším průběhu života“, se uskuteční v pátek 12. ledna od 17 do 20.15 hodin a o den později od 9 do 16.45 hodin v prostorách hlavní budovy CMTF UP v Univerzitní ulici 22. Zájemci se mohou přihlašovat prostřednictvím emailu, bližší informace jsou k dispozici také na stránkách fakulty. Kurz je součástí vzdělávacího cyklu Psychosomatika – Biopsychosociální přístup k poruchám zdraví. Jeho cílem je přinést hlubší orientaci odborníkům v oblasti psychosomatiky a nabídnout praktické metody a nástroje pro práci s psychosomatickými pacienty a klienty. Svým pojetím a zaměřením na širokou cílovou skupinu odborníků se řadí k ojedinělým projektům zájmového vzdělávání.
Kategorie: Novinky z UP a PřF

Fotbalisté zahájili přípravu testy na fakultě tělesné kultury

Se začátkem přípravy na jarní část ligy se to na fakultě tělesné kultury hemžilo fotbalisty. Zátěžové testy tu, jako již tradičně, podstoupili hráči 1.FC Slovácko, s nímž se fakulta vloni dohodla na pětiletém exkluzivním partnerství v diagnostice hráčů. Na snímku se potí na běžeckém pásu obránce Michal Suchý. Kromě Slovácka fakultními laboratořemi prošli také fotbalisté olomoucké Sigmy. Foto: Martin Višňa
Kategorie: Novinky z UP a PřF

Nadační fond UP bude letos ve znamení darování příležitostí

Nadační fond Univerzity Palackého, který podporuje mladé vědecké a umělecké talenty, chce v tomto roce oslovit nové dárce. Kampaň nazvaná „Darujte příležitost!“ odstartuje v polovině února. Nadační fond UP existuje od roku 2015 a jeho cílem je podpora mezinárodní vědecko-výzkumné a umělecké aktivity studentů UP. Zároveň také učí mladé vědce a umělce popularizovat jejich práci a vysvětlovat veřejnosti její význam. Koordinátorkou fondu je Dita Palaščáková. Co nového chystá Nadační fond UP v roce 2018? To nejdůležitější sdělení pro studenty je, že na začátku letního semestru budeme vypisovat novou výzvu, už čtvrtou v pořadí, a oni se tak mohou se svými projekty ucházet o podporu. Informace budou jak na webových stránkách fondu a univerzity, tak na facebooku. Novinkou určenou především pro veřejnost pak bude naše nová kampaň zaměřená z velké části na absolventy, kteří mohou podpořit studenty UP. Už na podzim jsme některé úspěšné absolventy Univerzity Palackého oslovili a oni se stali našimi dárci. Chceme jejich příkladu využít a připomenout veřejnosti, že na naší univerzitě již několik let aktivně budujeme společenství lidí, kteří se o sebe a o svou alma mater zajímají i po jejím absolvování a kteří se také vzájemně podporují. Jak je dosud financován Nadační fond UP? Naším generálním partnerem je už od založení fondu Česká spořitelna, díky níž jsme mohli rozdělit mezi studenty více než dva miliony korun. Podpořili jsme tak téměř tři desítky vybraných projektů studentů ze všech osmi fakult UP. Přibývá ale i menších dárců z řad absolventů, zaměstnanců i studentů. Darování je velmi snadné. Na webových stránkách fondu je na titulní straně ikonka s možností finančního daru. Já všem, kdo už poslali příspěvek nebo se rozhodnou přispět, děkuji. Dávají tak šanci šikovným studentům realizovat jejich nápady v praxi, poznat práci v mezinárodních týmech na prestižních zahraničních univerzitách nebo vědeckých pracovištích a naučit se vědu také popularizovat. Dávají šanci nebo-li dávají příležitost, kterou v době, kdy třeba sami studovali, neměli. Přesně. Mottem naší letošní kampaně je „Darujte příležitost!“. Pro kampaň jsme již získali několik významných absolventů Univerzity Palackého, které myšlenka Nadačního fondu oslovila a rádi ji podpořili. Já jen dodám, že každou sobotu až do poloviny února přinese Žurnál Online krátký rozhovor s některým z těchto absolventů. Kampaň ale nebude zaměřena jen na top absolventy? Naše kampaň má dvě cesty, které ale vedou ke společnému cíli a tou je podpora Nadačního fondu UP. Samozřejmě, že oslovujeme ty z absolventů, kteří se už prosadili ve svých oborech a jsou často úspěšní i v mezinárodním měřítku. Jsme rádi, že právě oni často zmiňují, že základem jejich úspěchu bylo studium na UP. Protože si to dnes díky své pracovitosti a cílevědomosti mohou dovolit, chtějí své alma mater něco vrátit, a třeba tak i nastartovat kariéru  svým pokračovatelům. Pan rektor už na podzim osobním dopisem oslovil devět takových absolventů, představil jim fond a požádal o podporu. Reakce byly velmi vstřícné. Současně ale chceme, aby se k myšlence fondu přihlásilo co nejvíce lidí – studentů, absolventů, zaměstnanců, přátel univerzity. Proto spustíme i druhou část naší kampaně – a to fundraisingovou online kampaň. Do té se může zapojit každý, kdo je ochoten darovat našim talentovaným studentům prostřednictvím fondu částku alespoň 100 korun. Kromě poděkování získají dárci i zajímavé odměny. Jména těch, kteří věnují více než 10 tisíc korun, pak budou jako poděkování zapsána na naší nadační tabuli v UPointu. Je nějaká cílová částka, při jejímž získání budete kampaň považovat za úspěšnou? Rádi bychom díky kampani získali jeden milion korun. Především nám ale jde o rozšíření myšlenky Nadačního fondu Univerzity Palackého, který je v rámci českých univerzit zcela ojedinělý.
Kategorie: Novinky z UP a PřF

O funkci děkana přírodovědecké fakulty se uchází pět zájemců

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 3. Leden 2018 - 11:00

Zatímco voleb děkana přírodovědecké fakulty se loni v prosinci zúčastnil jediný kandidát, nyní se o post uchází celkem pět zájemců. Kandidátní listinu zveřejnila volební komise fakultního senátu v úterý, volby se uskuteční 17. ledna. O týden dříve, tedy 10. ledna, představí kandidáti v aule fakulty od 13:00 své volební programy.

 

Pozici v čele fakulty bude znovu obhajovat dosavadní děkan Ivo Frébort. Jeho protikandidáty jsou Michal Čajan z katedry anorganické chemie, Martin Kubala z Centra regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum, Irena Smolová z katedry geografie a Bořivoj Šarapatka z katedry ekologie a životního prostředí.

 

„Od členů akademické obce jsme obdrželi celkem šest návrhů kandidátů na děkana. Kandidaturu odmítl Jaromír Fiurášek z katedry optiky,“ uvedl předseda volební komise Marek Jukl. Podle něj mohou zájemci zasílat již nyní dotazy pro jednotlivé kandidáty na adresu volbadekana2017@email.cz, a to až do 8. ledna. Programové teze budou zveřejněny na stránce akademického senátu fakulty. 

 

Současnému děkanovi končí funkční období letos v lednu. Děkanské volby se konaly již 13. prosince. Protože senátoři ani ve třech kolech nového děkana nezvolili, musely být vyhlášeny nové volby. Profesor Frébort obdržel osm hlasů. Ke zvolení jich je potřeba nejméně 11. Členové akademické obce tehdy navrhli do děkanského klání také Irenu Smolovou, Bořivoje Šarapatku a Víta Voženílka, všichni tři ale kandidaturu odmítli.

Kategorie: Novinky z UP a PřF

... se můžete dovědět, jak si rektor Jaroslav Miller představuje budoucnost doktorského studia?

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 3. Leden 2018 - 10:18
Stačí si přečíst rozhovor, který poskytl portálu Věda a výzkum. Mluví v něm i o postavení humanitních věd nebo o proměně školského systému. Více...
Kategorie: Novinky z UP a PřF

Moravská konference fetomaternální medicíny podeváté

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 3. Leden 2018 - 10:12
Dne 10. listopadu 2017 se konal již 9. ročník Moravské konference fetomaternální medicíny s mezinárodní účastí. Pořádala ji Porodnicko-gynekologická klinika LF UP v Olomouci ve spolupráci s Ústavem porodní asistence FZV UP  v Olomouci a tematicky se zaměřovala na komplexní péči o těhotnou ženu a plod. Přednášeli odborníci z České republiky a ze Slovenska. Program konference byl určen nejen pro lékaře z klinických a ambulantních pracovišť, ale i pro nelékařský zdravotnický personál a pro studentky oboru Porodní asistentka.  Zazněly novinky z oblasti péče o ženu s preeklampsií, růstovou restrikcí plodu, strategie managementu péče o ženu s předčasným porodem, dále novinky v léčbě jaterních onemocnění v těhotenství, o těhotenství a porodu pacientek s roztroušenou sklerózou, nejnovější genetická vyšetření v těhotenství. Jedním ze stěžejních bodů konference byla diskuse o optimální incidenci císařských řezů z hlediska kvality porodnické péče, zejména otázka císařských řezů z neporodnické indikace a vaginální porod versus porod císařským řezem. Přední odborník z oblasti porodnictví prof. MUDr. Antonín Pařízek, Ph.D., vystoupil s příspěvkem o historicky prvním císařském řezu, který byl proveden v Praze roku 1337, při němž přežila matka i dítě. Konference úspěšně navázala na minulé ročníky, o čemž svědčí vysoký počet registrovaných účastníků z řad lékařů, porodních asistentek a studentek porodní asistence. Mgr. Štěpánka Bubeníková, Ph.D., Ústav porodní asistence FZV
Kategorie: Novinky z UP a PřF

Medici a medičky krátí dlouhou chvíli malým i starším pacientům

„ ... A když bylo po svatbě, ohlásili se Dlouhý, Široký a Bystrozraký mladému králi, že půjdou zase do světa hledat práci. Král jim domlouval, aby zůstali, ale jim se takové líné živobytí nelíbilo …“ Ztichlým nemocničním pokojem doznívá závěr pohádky Karla Jaromíra Erbena a zároveň končí jedna z návštěv mediků u malých pacientů. Na Dětskou kliniku se ale zase vrátí – tak, jako to v rámci projektu Čteme dětem dělají pravidelně už čtvrtým rokem. Tentokrát se poprvé vydali i za staršími pacienty. Domů by šla Viktorka nejraději hned, ale pohádky o Dlouhém, Širokém a Bystrozrakém i O slepičce a kohoutkovi se jí líbily. „Nejradši mám ale Mášu a medvěda. Tu mám doma,“ vypráví malá pacientka, která se zotavuje na oddělení chirurgických oborů Dětské kliniky. „Trhali nám krční mandle, že?“ napovídá maminka a za rozptýlení je ráda i za dceru. „Je to fajn, děkujeme, ten pobyt se tady opravdu hodně vleče,“ říká studentce Anežce Kunčarové, studentce druhého ročníku všeobecného lékařství, která předčítala. Na oddělení starších dětí je o něco hlučněji, a to i proto, že několik desetiletých až dvanáctiletých dívek, které se s medičkami sešly v malé jídelně, dává přednost povídání a společenským hrám. Výbuchy smíchu vyvolává hned ta první, během níž se otázky a odpovědi opakují v opačném pořadí: „Co bys dělala, kdyby tě někdo polil vodou?“  „To bych měla radost.“ „Co bys dělala, kdybys dostala štěňátka?“  „Šla bych se převlíct.“ Dobře se baví i Julie, kterou navštívily studentky o patro výš, aby si společně popovídaly, zahrály stolní hru nebo si zkusily postavit z kostek co nejvyšší věž. „Můžete přijít třeba každý den, aspoň to líp uteče,“ přeje si Julie. Udělat radost je úžasný pocit S dětmi na několika odděleních kliniky se toho podvečera rozloučilo osm studentek. Do projektu Čteme dětem se zapojily úplně poprvé a jak se shodly, určitě ne naposled. „Moc se mi to líbilo, jsou to úžasné pocity. Ráda bych sem chodila aspoň jednou týdně nebo i častěji, když to čas dovolí. Líbí se mi smysl toho projektu a myslím, že je to dobré i pro rodiče, když tady na chvilku dojdeme a děti zabavíme. A my si aspoň trochu odpočineme od školy,“ zhodnotila svou první návštěvu u nemocných dětí Anežka Kunčarová. „Chtěla jsem si to vyzkoušet už loni, ale neměla jsem moc času. Myslím, že děti byly rády, chtěly, abychom přišly zítra zas, tak se jim to snad líbilo. A mně taky, že jsme udělaly radost a trochu jim ukrátily čas,“ dodala studentka stejného ročníku Barbora Riečická. „Pro obě strany je to zpočátku trochu těžké, ani my jsme vlastně nevěděly, do čeho přesně jdeme, jak a o čem se budeme bavit.  Ale když už ledy povolí, je to v pohodě,“ doplnila své spolužačky Klára Palarčíková. Osobní zkušenost přidává i současná koordinátorka projektu, studentka 4. ročníku Barbora Udržalová. „Některé děti jsou komunikativní více, některé méně. Nejmenší děti o čtení mají zájem, je to ale trochu náročnější, protože chvíli poslouchají a chvíli zase ne. Láme se to obvykle kolem 13 let, kdy si už chtějí spíš povídat nebo dávají přednost třeba stolním hrám. Záleží ale hlavně na studentovi, jak si ten čas zorganizuje a čím jej po dohodě s dětmi naplní. Podle mne je ale hodně důležitá i samotná komunikace.“ Přínos studentských návštěv u hospitalizovaných dětí oceňuje i zdravotní sestra kliniky Vladimíra Petrů. Malé pacienty je ale podle ní potřeba alespoň zpočátku trochu popohnat. „Jsou trochu nevděčné, někdy je musím vyloženě vyhánět z postele, ale potom jsou moc spokojené a krásně se zabaví. Nejvíc ti malí kolem pěti, šesti let,“ vysvětluje. Jedinečný projekt pokračuje Projekt Čteme dětem funguje jako iniciativa Spolku mediků LF UP od začátku akademického roku 2013/2014. Od té doby studenti strávili s dětmi na jednotlivých odděleních Dětské kliniky kolem tří stovek hodin. „Většinou jsou to prváci a druháci, ve třeťáku už je studia hrozně moc. Snažíme se ale zapojovat každý rok další zájemce a předávat to dál. Obvykle se přihlásí kolem dvaceti mediků a mediček, někteří mezi tím odejdou, ale někteří se naopak třeba po roce vrátí,“ objasnila Barbora Udržalová. Od začátku tohoto akademického roku se studenti snaží zpříjemnit pobyt v nemocnici nejen pacientům Dětské kliniky, ale i starší generaci nemocných v oddělení geriatrie FNOL. „Vrchní sestra na geriatrii byla naším nápadem nadšená, ale zatím to teprve zkoušíme. Ale ohlasy pacientů jsou zatím pozitivní,“ uvedla Barbora Udržalová. Potvrzuje to i Klára Palarčíková, která už má spolu se svou spolužačkou první návštěvu na oddělení geriatrie za sebou. „Měly jsme sebou knížku krátkých příběhů od Zdeňka Svěráka, ale paní si chtěly spíš povídat. Zpočátku byly trochu nedůvěřivé, ale pak se rozpovídaly, vzpomínaly i vtipkovaly. Příště za nimi půjdu určitě znovu,“ ujistila. Podrobnější informace o projektu Čteme dětem i o dalších aktivitách Spolku mediků LF UP se dočtete na jejich internetových stránkách.
Kategorie: Novinky z UP a PřF

... Sportovní hala UP opět ožije reprezentačním volejbalem?

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 2. Leden 2018 - 11:07
Bude totiž hostit kvalifikaci kadetek o ME 2018. Hrát se bude od pátku do neděle a diváci budou mít příležitost vidět nejen mládežnické naděje z celé republiky, ale i klubové. Hanačky budou mít v poli hned dvojí zastoupení v Emě Kneiflové a Petře Langerové, z lavičky na ně bude dohlížet z pozice asistenta trenéra Martin Hroch. Reprezentantky postupně vyzvou Island, Španělsko a Slovinsko – utkání začínají v 18 hodin.
Kategorie: Novinky z UP a PřF

AFO 2018 bude příběhem o záchraně oceánů. Jeho plakát vznikl pod vodou

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 2. Leden 2018 - 10:30
O naší závislosti na oceánech, internetu nebo alkoholu. A také o skrytém životě žraloků, aktivních vulkánech, módě ve světě vědy, ženách v disentu, šílenství a sexuálním obtěžování. Takový bude 53. ročník vzdělávacího filmového festivalu Academia Film Olomouc (AFO), který se uskuteční 24. - 29. 4. 2018 na Univerzitě Palackého. Organizátoři už nyní zveřejňují všech devět programových sekcí včetně ústřední vizuální identity festivalu, která vznikla díky experimentům ve vodním akváriu - spojením plastu, vektorové grafiky, fotografie a přirozeného vodního prostředí.        „Závislost je téma, které propojuje celou programovou skladbu AFO 2018. Závislost na civilizačních drogách, jakými jsou ropa, elektřina, technologie, móda, především ale absolutní závislost na oceánech a zároveň paradoxně závislost přežití lidstva a biosféry na nás samotných. Spolu s předními filmaři, vědci a ochranáři budeme v maximálně interdisciplinárním kontextu zkoumat stav oceánů, jejich budoucnost i možnosti, jak i český suchozemec může s pomocí vědy přispět k jejich záchraně – a tedy k záchraně sebe samého,“ vysvětluje ředitel festivalu Jakub Ráliš. Ke vztahu člověka s oceány se ostatně vztahuje i konceptuální vizuální identita AFO 2018, která vzešla ze spolupráce grafika Radima Měsíce a fotografa a tiskaře Ondřeje Hrušky. Její vznik obnášel intenzivní práci s naplněným akváriem, fotoaparátem a manipulaci s kusem plastu. „Vzhledem k dramaturgické koncepci AFO 2018 jsme si jako ústřední motiv zvolili vodu coby hmotu a její přirozené vlastnosti jako lom světla, vlnění, nadnášení nebo deformace perspektivy. Všechno to jsou jevy, které se do určité míry dají nasimulovat digitálně, my jsme ovšem zvolili formu přímé dokumentace přirozeného chování vody. Mou grafiku jsme tak natiskli na průhlednou fólii, kterou jsme následně ponořili do vody. Nejde jen o zajímavý postup z formálního hlediska, výsledek zároveň přirozeně navazuje na otázky, které klade festival samotný - je totiž komentářem k současným problémům životního prostředí, naší závislosti na plastech a oceánech,“ přibližuje záměr grafik Radim Měsíc, jenž charakter festivalu vizuálně zpracoval již potřetí v řadě. Během jednoho z největších svátků popularizace moderní vědy ovšem nepůjde jen o drastické znečišťování oceánů. Mezinárodní festival populárně-vědeckých filmů znovu elegantně prolne poznatky z přírodních věd se sférou věd humanitních. Programová sekce Život online zasáhne problematický fenomén online seznamek, Konsent zase upozorní na časté přehlížení sexuálního obtěžování v České republice a celospolečenským kontextem se v rámci naší země bude zabývat i blok věnovaný alkoholu. Věda v módě nabídne reflexi dopadu současného módního průmyslu na ekologii Země, sekce Žraloci razantně zboří mýty o krvežíznivém Velkém bílém a hrozbu současných sopečných aktivit dosvědčí sekce Vulkány. Ženy v disentu představí příběhy žen, které česká veřejnost i přes jejich zásadní roli v protikomunistickém odboji prakticky nezná a vydechnout nenechá ani blok s názvem Dohnání k šílenství o jedincích, kteří nesplňují společenská kritéria tzv. „normálnosti“.  Třiapadesátý ročník Mezinárodního festivalu populárně-vědeckých filmů Academia Film Olomouc (AFO) se uskuteční ve dnech 24. - 29. 4. 2018. Univerzita Palackého v Olomouci jej pořádá již od roku 1966. V průběhu let se uzavřená komorní akce proměnila v jeden z největších vzdělávacích eventů v Evropě. Další informace naleznete na webu AFO 2018.
Kategorie: Novinky z UP a PřF

Přání předsedy Akademického senátu UP do nového roku

Vážené studentky a studenti, kolegyně a kolegové, začíná rok, v němž bude naše země slavit 100 let od vzniku samostatného československého státu, tedy okamžiku pro naši republiku i národ velmi podstatného. Jak všichni víme, na vzniku samostatného státu se výraznou měrou podílela i akademická veřejnost. Je proto příznačné a snad i zavazující, že bychom se i my, představitelé jedné z nejstarších univerzit na našem území, měli ve svých postojích opřít o demokratické ideály zakladatelů našeho státu. Hned na začátku roku čekají naši zemi přímé volby prezidenta republiky a já nejen naší univerzitě, ale i celé České republice přeji, aby byl za prezidenta zvolen takový kandidát, na kterého budeme moci být jako občané i členové akademické obce hrdí. Na Univerzitě Palackého v Olomouci zahájí v roce 2018 svá funkční období staronová či nová vedení na celkem pěti fakultách. Na třech fakultách (filozofické, pedagogické a fakultě tělesné kultury) již volby děkanek či děkanů úspěšně proběhly, na dvou fakultách (přírodovědecké a cyrilometodějské teologické) se odehrají v průběhu roku. Za sebou máme i volby rektora, v nichž akademický senát vybral profesora Jaroslava Millera, který do svého druhého funkčního období nastoupí s částečně obměněným týmem 1. února. Do roku 2018 proto celé univerzitě přeji, aby vedení fakult i univerzity dokázala hladce a s elegancí překonávat všechny překážky, které se nám postaví do cesty. Studentkám a studentům přeji osvícené a vstřícné akademické i neakademické pracovníky, kolegyním a kolegům pak nadané studentky a studenty. V osobním životě každému z Vás chci popřát mnoho úspěchů a co nejméně starostí.  Jiří Langer předseda Akademického senátu Univerzity Palackého v Olomouci
Kategorie: Novinky z UP a PřF

Jaroslav Miller: Historie se nikdy neopakuje

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 29. Prosinec 2017 - 8:00
Kontext. Jediné slovo dokáže vystihnout způsob přemýšlení i bádání o světě i o nás samých. Kontext neboli uvažování nad věcmi, ději a událostmi v širších souvislostech. A právě kontext brání Jaroslavu Millerovi v anketně jednoslovné odpovědi na otázku, zda je při pohledu na vývoj české společnosti optimistou či pesimistou. „Jsem momentálně do jisté míry frustrován reakcemi české společnosti na politické a společenské dění. Trocha vrozené naivity ve mně by čekala, že se přeci jen budeme chovat o něco málo racionálněji. Ale co se týče budoucnosti, nejsem schopen se úplně vyznat ve svých pocitech a nejsem schopen říct, jestli jsem optimista nebo pesimista. Budoucí vývoj totiž nezáleží jenom na české společnosti, ale také na světě kolem nás. S napětím očekávám, co přijde, protože řídím velkou školu, která nežije ve vakuu,“ říká Jaroslav Miller. Historik a rektor Univerzity Palackého. Končí rok, máme za sebou parlamentní volby, před sebou ty prezidentské. Společnost vypadá unavená z ‚politické politiky‘. Povězte mi jako historik, je dnešní doba a společenská atmosféra podobná nějaké jiné v našich dějinách? Žádné historicky přesné paralely nejsou, protože historie se nikdy neopakuje. Vždy je jiný kontext a existují různé důvody, proč se věci dějí. Je nicméně pravda, že v dlouhém běhu dějin periodicky přichází po určitých obdobích klidu rozbouření společnosti, můžeme to nazvat třeba krize. Děje se to z různých příčin. Možná je to i tím, že člověk je jankovitý tvor, trošku ho pálí dobré bydlo a touží po nějaké změně, byť je to změna k horšímu. Tady bych si možná vypomohl kombinací konceptů dvou myslitelů, k nimž mám veliký respekt. Zygmunt Bauman hovoří v parafrázi o tekutém hněvu v současných západních společnostech. Nespokojenost a pocity úzkosti se přelévají, nic není hmatatelného. Jistou roli hraje globalizace, příliš rychlý technologický vývoj, s nímž není jednoduché mentálně udržet krok, hrozba migrace nebo klimatických změn, případně obavy z opakování ekonomické krize. Lidé jsou vystrašeni a pud jim velí zařadit zpátečku zpět do – zdánlivě bezpečné – minulosti a také hledat viníky problémů. Je to slepá cesta, jak po čase bolestně zjistíme. Druhým inspirativním dílem v našem kontextu je Vzpoura davů španělského intelektuála Josého Ortegy y Gasseta. Vizionářská kniha, která, ač spatřila světlo světa již v roce 1930, se do značné míry vztahuje i k přítomnosti. Říká se, že my Evropané se máme příliš dobře, zlenivěli jsme, rodí se málo dětí a nečeká nás nic jiného než pád. Souhlasíte s takovou vizí? To je fatalistická vize, která, pokud jí pasivně podlehneme, může fungovat jako sebenaplňující se proroctví. Nicméně je pravda, že Evropa čelí výzvám, které ve vlastním zájmu musí vyřešit. Jednou z nich je bezesporu reforma Evropské unie směrem k akčnějšímu a stabilnějšímu uspořádání. Klesající porodnost a krachující penzijní systémy si nepochybně vyžádají otevřenou diskuzi o řízeném přistěhovalectví, jakkoliv nepopulární tohle téma momentálně v České republice je. K dalším problémům patří dnes nejistá budoucnost transatlantického partnerství, potýkání se s nevyzpytatelným Ruskem, vzestup populismu i měnící se globální klima. Na druhé straně ovšem Evropa zůstává nejbohatším a nejstabilnějším regionem světa s obrovským potenciálem být v mnoha oblastech lídrem. Naplnění tohoto potenciálu záleží pouze na nás a na tom, zda se dokážeme shodnout, že řešení spočívá ve spolupráci a že Evropská unie je projekt pro budoucnost. Je podle vás rozdíl ve vnímání politiky a reality mezi ‚zavedenými‘ demokraciemi a těmi mladšími? Do značné míry ano. Státy ve střední Evropě nemají demokracii ještě úplně prožitou, a proto jsou méně stabilní a více náchylné k otřesům. Dědictví komunismu je pořád latentně přítomné v naší mentalitě. Ale nenastala krize demokracie i v zemích západní Evropy? Vstup krajně pravicové Alternativy pro Německo do parlamentu, podpora Marine Le Penové ve francouzských prezidentských volbách atd. Nenarazila demokracie na své limity? To by asi v tuto chvíli bylo věštění z křišťálové koule. Těžko ale můžeme mluvit o krizi demokracie v okamžiku, kdy volby v západní Evropě většinově dopadly ve prospěch demokracie. Zmínila jste Německo, kde se AfD dostala do Bundestagu. Na druhou stranu drtivá většina obyvatel země s bolestnou minulostí volila silné demokratické strany, jejichž vlády pomáhaly po válce vybudovat silné a prosperující Německo. V dějinách se nicméně vždy střídají období liberálnější s časy, kdy převládají centralizovanější tendence a posiluje se role státu. Je docela možné, že nyní, po dlouhých desetiletích triumfu liberalismu, nastává v západní civilizaci doba, kdy společnost reaguje na pokrok zdrženlivě, protože má pocit, že vývoj jde dopředu příliš překotně. Kontext se mění daleko rychleji, než naše schopnost se na změny adaptovat. Vezměme si, jakým otázkám a změnám čelí soudobá společnost: problematika eutanazie, diskuze o třetím pohlaví, dramatický technologický vývoj a jeho nepředvídatelné společenské dopady, masová migrace, klimatické změny. Povaha všech těchto změn je bez přehánění revoluční, otřásá naší identitou, budí v nás obavy z budoucnosti. Doba – domnělých – jistot skončila, dějiny nás zase jednou dohnaly a sviští okolo nás. Zítřek bude jiný, ale nevíme jaký. Jak poznáme, že se blíží okamžik, kdy společnost začne intuitivně sahat po záchranné brzdě? Začne se mluvit o návratu k tradičním hodnotám a nostalgicky vzpomínat na minulost. Za vzýváním těchto hodnot je obvykle snaha omezit liberální pohled na svět. Zda jsme právě teď v takovém momentu a zda to je nebo bude dlouhodobý trend, to ukáže čas. Co ale zastaví populisty a jejich jednoduchá řešení? Čekala bych, že budu mnohem víc slyšet třeba historiky, aby připomněli, že podobné věci už tady byly a neskončily dobře. Zdá se mi, že si ale neumějí poradit s dnešní zkratkovitostí, sociálními sítěmi? Říká se, že generálové vždy bojují minulé bitvy a totéž, do jisté míry, platí i pro humanitní vědce. Dnešní populismus hodně těží z nových technologií, nových forem komunikace, a to je jev, který tady nikdy v minulosti nebyl. Dovolím si jistou analogii. Před pěti lety jsem vydal knížku o propagandě před třicetiletou válkou. Napsal jsem v ní, že vynález knihtisku umožnil tištěnou masovou propagandu téměř až ‚goebbelsovského‘ typu. Ve velkém se rozšiřovaly protikatolické nebo protireformační letáky a pamflety. Zároveň, díky obrovské expanzi škol v 16. a 17. století, je bylo schopno přečíst více lidí. Ovšem raně novověká společnost neměla s tímto novým jevem, masovou propagandou, žádnou precedentní zkušenost a ve výsledku jí totálně podlehla. Ve své knize dokládám, že hlavní příčinou třicetileté války byla právě masová propaganda, protože úplně vykopala příkopy mezi jednotlivými konfesemi, které pak nebyly schopné vést dialog nebo polemiku. Do jisté míry v tom můžeme nacházet paralelu se současnou situací. Na začátku 21. století rovněž nejsme připraveni na fake news či manipulace prostřednictvím sociálních sítí a nevíme, jak se efektivně bránit. Vtip je v tom, že tento druh komunikace oslovuje masy, tedy působí globálně, nikoli lokálně nebo regionálně. Navíc tříští společnost do sociálních skupin, které se utvrzují ve stejném pohledu na svět, a nedochází tak k užitečné konfrontaci s jinými názory. To vše vede k neochotě racionálně komunikovat a k atmosféře nesnášenlivosti. Možná se teď odehrává cosi, co můžeme s jistou dávkou zdrženlivosti připodobnit k dějům ve zmíněném 16. století. Jak nám mohou pomoct historici, když se nenaučí zjednodušovat do pár znaků na twitter? Já bych se kolegů historiků trošku zastal, řada z nich byla a je činná ve veřejném prostoru. Budiž pro nás v tomto ohledu světlým příkladem zesnulý Dušan Třeštík, skutečný zoon politikon. Jeho roli, i když jiným způsobem, v současnosti asi nejlépe zastává Tomáš Halík. Problém dnes spočívá podle mne někde jinde. Totiž v tom, jak se dostat k sociálním skupinám, které chcete oslovit. Média, v nichž máme prostor, nejsou těmito sociálními vrstvami využívána, a naopak do médií, která konzumují, zase příliš nezvou vědce. Nazývám to komunikačním míjením. Jenže to znamená, že se zjednodušování chopí politici a přizpůsobí si fakta i historii podle potřeby. To budou dělat vždy, v tomto ohledu nemám sebemenší iluze. Ale možná máte pravdu a česká humanitně vědná a sociálně vědná obec by asi měla být v tomto ohledu ještě aktivnější. Jednu z cest podle mne ukázal nedávno děkan naší filozofické fakulty Jiří Lach, který přišel s myšlenkou terénní univerzity. Přímá diskuze s lidmi na venkově a v malých městech o politických, sociálních a technologických výzvách dnešní doby a dalších palčivých tématech může být jedním z léků na mizérii, v níž se česká společnost nachází. Musíme spolu mluvit, to je základní podmínka elementárního konsenzu. Vy často do veřejné diskuze o demokracii a jejích hodnotách vstupujete. Proč? Je v tom kus jakési rodinné anamnézy, protože vaši předkové zažili stalinský teror? Těch důvodů asi bude více a rodinná zkušenost je možná jedním z nich. Za to, co teď řeknu, mě asi genetici ‚ubijí klackem‘, ale přesto: Možná existuje něco jako transgenetický přenos – osvícenský politický myslitel Edmund Burke by spíše řekl transgenerační – tedy, že životní zkušenost předků je otištěna do genů potomků. Část vaší rodiny byli Volyňští Češi? Mí předci odešli na Volyň v sedmdesátých letech 19. století a moje prababička, která je ročník 1908, mi vyprávěla, že její maminka jako čtyřletá holčička šla na Volyň pěšky. Prožili tam první světovou válku, německou invazi, pogromy na židy, řádění ukrajinských nacionalistů – banderovců. Není asi divu, že po skončení druhé světové války toho mí prarodiče měli plné zuby a vrátili se i se dvěma dospělými dcerami do Československa. Přinesli si z Volyně dvojí zkušenost – tou první byly až idylické vzpomínky na dobu před první světovou válkou a na dvacátá léta a druhou pak byla zkušenost německých i stalinských represí a totality. Jaká je v dnešním propojeném světě obrana právě před nástupem další totality? Jedinou obranou je vzdělání, schopnost kritického myšlení a budování občanské společnosti, protože dnešní propaganda je mnohem sofistikovanější, než byla kdy v minulosti. Jsem přesvědčen o tom, že právě v tomto ohledu se musí proměnit v České republice celý vzdělávací systém. Jak? Ve třech ohledech. Za prvé bychom měli reagovat na technologické změny, které přijdou, a na jejich společenské dopady. Mluvím o tom, co se nepřesně nazývá společnost 4.0. V budoucnu budou lidé zřejmě měnit zaměstnání třeba i osmkrát za život. Co to znamená pro vzdělávací systém? Především to, že škola by měla vychovávat spíše k širšímu spektru dovedností a schopností než k úzce zaměřeným znalostem a také k větší flexibilitě a schopnosti adaptovat se na nové podmínky. Ta druhá změna spočívá ve schopnosti kritického myšlení, které nastavuje hráz manipulaci. A třetí oblastí je rozvoj občanského vzdělávání. To spočívá v pěstování respektu ke svobodě a demokracii. Pokud školský systém nevychovává demokraty a lidi, pro které je svoboda důležitou hodnotou, pak je relativně jednoduché společností manipulovat. A mám trošku pocit, že v tomto ohledu české školství trochu podcenilo situaci. Co z toho vyplývá pro univerzitu? Univerzita by se měla angažovat ve veřejném prostoru. My se o to systematicky snažíme a myslím, že jsme vidět více než kdy před tím. Právě projekt terénní univerzity může být dalším krokem v našem občanském angažmá. Dosáhli jsme určité reputace například díky pomoci tureckým akademikům a mnoha jiným podobným aktivitám. To vše patří neoddělitelně k naší univerzitní misi a já jsem na to velice hrdý.
Kategorie: Novinky z UP a PřF

Hodiny práce na případech ze života, i tak se učí právo

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 28. Prosinec 2017 - 8:00
Pokud by Univerzita Palackého vyhlásila soutěž o pracoviště, kde je nejvíce práce odvedené dobrovolně a bezplatně – jako služba veřejnosti, pak by jedním z kandidátů na vítěze mohla být Studentská právní poradna (SPP) při právnické fakultě. Do soutěžní přihlášky by si totiž mohla zapsat velmi zajímavá „pro bono“ čísla: za letní semestr minulého akademického roku odpracovalo 41 studentů 1346 hodin, za tento zimní semestr pak 32 studentů odpracuje zhruba na 1050 hodin. Odpracovat znamená řešit reálné případy klientů, kteří vyhledají její pomoc. „Výsledkem práce našich studentů je právní analýza. Případ rozeberou a informují klien­ty o tom, jaké mají možnosti, nebo naopak jaké povinnosti jim ze vzniklé situace vyplývají,“ přiblížila Veronika Tomoszková, vedoucí Centra pro klinické právní vzdělávání, pod které SPP spadá. Budoucí právníci pracují v poradně pod dohledem zkušených supervizorů. V tuto chvíli je jich dvanáct, z toho šest advokátů, tři asistenti soudce. „Udržujeme si minimálně poloviční podíl supervizorů praktiků. Chceme, aby poradna byla v porovnání s praxí maximálně autentická,“ vysvětlila Veronika Tomoszková. K tomu napomáhají i vnitřní předpisy poradny, včetně etického kodexu, kterými se studenti musejí řídit. Než do poradny naskočí, musejí také absolvovat povinné dovednostní předměty a speciální workshopy. SPP není, jak by se na první pohled mohlo zdát, „jen“ pro bono aktivitou právnické fakulty. Je významnou aktivitou výukovou. Jako povinně volitelný předmět si ji zapisují posluchači 3. ročníku a vyšších ročníků. Klientům v ní ale pomáhají i studenti jiných předmětů: Spotřebitelské právní kliniky, Administrativně právní kliniky a Kliniky práva a podnikání. „Posluchači naší fakulty si mohou klientské právní kliniky zapsat po dobu až šesti semestrů. Jsou ale i tací, kteří se k nám vracejí a pracují v poradně bez nároku na kredity,“ dodala Veronika Tomoszková. Do letošního akademického roku vstoupila poradna s novinkou. Je v ní zapojena desítka posluchačů 1. ročníku. A co studenty na práci v poradně láká? „Poradna je asi nejjednodušší cesta, jak se dostat při studiu k praxi, k prvnímu skutečnému klientovi. Člověk si tady nepřipadá tak pod tlakem, jako kdyby měl pracovat v advokátní kanceláři. Navíc si velmi vážím, že můžu být součástí této služby veřejnosti,“ řekla Karolína Svobodová. Její spolužačka ze 3. ročníku Zuzana Holišová přiznává, že práce v poradně je časově i odborně náročná. „Je skvělé, že na rozdíl od stáží v advokátních kancelářích je nám svěřen celý případ komplexně. Chtěla jsem se naučit pracovat s klientem, ptát se, propojit teorii s praxí.“ Studenti pracují ve dvojicích a za semestr řeší maximálně pět případů. Poradna upřednostňuje klienty nemajetné. Nejčastěji si pro rady chodí senioři a většina poskytnutých rad je z oblasti občanského práva. Řekli o SPP „Chci požádat o vyslovení uznání vašim dvěma studentům. Zcela profesionálně vypracovali právní posudek k mému složitému a zastaralému případu.“ VS, klient SPP „Děkujeme olomoucké právnické fakultě za poradenství, které poskytují její posluchači. Skvělý přístup, skvělá práce. Oběma studentům, se kterými jsme spolupracovali, přejeme mnoho úspěchů ve studiu a bohatou profesní kariéru.“ 1. FC Viktorie Přerov
Kategorie: Novinky z UP a PřF

Analytičtí chemici pomáhají archeologům

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 27. Prosinec 2017 - 8:00
Pravěká či starověká keramika, šperky, ale třeba i kostěná brusle prošly v posledních dvou letech rukama analytických chemiků z přírodovědecké fakulty. Ti provádějí analýzy především organických zbytků na archeologických nálezech a dodávají tak archeologům důležité informace o způsobu života lidí v různých historických obdobích. Chemici využívají nejen zažité postupy, ale vyvíjejí i metody nové, často přímo ušité konkrétnímu historickému artefaktu na míru. Od letošního roku jim v tom pomáhá podpora Grantové agentury České republiky (GA ČR). „Chemické analýzy archeologických nálezů pomocí nejmodernějších technik, založených zejména na hmotnostní spektroskopii, jsou jedním z trendů výzkumu na katedře analytické chemie. Zaměřujeme se hlavně na organické relikty na archeologických materiálech. V případě nádob určujeme, zda se v nich nacházejí zbytky potravin, případně jaký druh to byl. Jindy zase analyzujeme zbytky vláken na nálezech středověkých šperků. Naším úkolem je například určit, zda šlo o vlákna rostlinné nebo živočišné povahy,“ přiblížil výzkum Petr Bednář z katedry analytické chemie a Regionálního centra pokročilých technologií a materiálů. Část analýz se provádí právě v tomto vědeckém centru. Analýzy začali chemici intenzivně provádět ve spolupráci s Archeologickým centrem v Olomouci, které je jejich partnerem v tříletém projektu GA ČR. Chemici jsou ale v kontaktu i s archeology z Brna, Prahy, Slovenska, Polska či například Litvy. „V jednom z nálezů jsme například prokázali triterpenoid miliacin, který se vyskytuje v některých obilovinách. Našli jsme tak objektivní důkaz pro hypotézu, že v nádobě se nacházely obiloviny. Dokážeme tedy více rozkrýt, jaké materiály lidé používali, co jedli, jaké byly okolnosti pohřebních rituálů a podobně,“ uvedl Bednář. Podle něj již spolu s kolegy studovali stovky historických předmětů. Důležitou oblastí jejich výzkumu je také zkoumání jantaru. Chemickou analýzou se odborníci snaží určit, z jakého území jantar pochází. Zabývají se ale i vývojem metod pro ověřování pravosti této zkamenělé pryskyřice. Spolupráce je výhodná jak pro chemiky, tak pro archeology. Analytickým chemikům poskytuje možnost pracovat se zcela unikátními materiály. Archeologové zase dostanou pro svůj výzkum důležité informace o chemickém složení studovaných artefaktů. „Analytický chemik musí pracovat co nejšetrněji, aby získal maximum chemických informací s minimálním rizikem poškození studovaného objektu. Archeologové zase implementují do svých postupů taková pravidla, která minimalizují chybný analytický závěr,“ doplnil Bednář. Prospěšnost spolupráce potvrzuje i ředitel Archeologického centra Olomouc Jaroslav Peška. Podle něj se moderní archeologie bez spolupráce s mnoha přírodovědnými obory neobejde. „Dnes už archeologovi nesmí stačit určit typ, kulturu, tedy dobu výroby a používání například keramické nádoby. Nás musí zajímat i to, z čeho byla nádoba vyrobena, původ surovin keramické hmoty, technologický postup a teplota výpalu, k čemu sloužila, co se v ní uchovávalo, s jakým obsahem byla uložena nebožtíkovi do hrobu a podobně. To je jen jeden z mnoha příkladů vzájemné kooperace olomouckých chemiků a archeologů v rámci společného projektu,“ uvedl Peška. Důležitým výstupem spolupráce je i vznikající analyticko-archeologická databáze nazvaná ANARBASE. V ní se archeologické a archeometrické údaje propojují s primárními a interpretovanými daty z chemické analýzy. V budoucnu by mohla být publikovaná část databáze přístupná odborné i laické veřejnosti.
Kategorie: Novinky z UP a PřF

Analytičtí chemici pomáhají archeologům

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 27. Prosinec 2017 - 8:00
Pravěká či starověká keramika, šperky, ale třeba i kostěná brusle prošly v posledních dvou letech rukama analytických chemiků z přírodovědecké fakulty. Ti provádějí analýzy především organických zbytků na archeologických nálezech a dodávají tak archeologům důležité informace o způsobu života lidí v různých historických obdobích. Chemici využívají nejen zažité postupy, ale vyvíjejí i metody nové, často přímo ušité konkrétnímu historickému artefaktu na míru. Od letošního roku jim v tom pomáhá podpora Grantové agentury České republiky (GA ČR). „Chemické analýzy archeologických nálezů pomocí nejmodernějších technik, založených zejména na hmotnostní spektroskopii, jsou jedním z trendů výzkumu na katedře analytické chemie. Zaměřujeme se hlavně na organické relikty na archeologických materiálech. V případě nádob určujeme, zda se v nich nacházejí zbytky potravin, případně jaký druh to byl. Jindy zase analyzujeme zbytky vláken na nálezech středověkých šperků. Naším úkolem je například určit, zda šlo o vlákna rostlinné nebo živočišné povahy,“ přiblížil výzkum Petr Bednář z katedry analytické chemie a Regionálního centra pokročilých technologií a materiálů. Část analýz se provádí právě v tomto vědeckém centru. Analýzy začali chemici intenzivně provádět ve spolupráci s Archeologickým centrem v Olomouci, které je jejich partnerem v tříletém projektu GA ČR. Chemici jsou ale v kontaktu i s archeology z Brna, Prahy, Slovenska, Polska či například Litvy. „V jednom z nálezů jsme například prokázali triterpenoid miliacin, který se vyskytuje v některých obilovinách. Našli jsme tak objektivní důkaz pro hypotézu, že v nádobě se nacházely obiloviny. Dokážeme tedy více rozkrýt, jaké materiály lidé používali, co jedli, jaké byly okolnosti pohřebních rituálů a podobně,“ uvedl Bednář. Podle něj již spolu s kolegy studovali stovky historických předmětů. Důležitou oblastí jejich výzkumu je také zkoumání jantaru. Chemickou analýzou se odborníci snaží určit, z jakého území jantar pochází. Zabývají se ale i vývojem metod pro ověřování pravosti této zkamenělé pryskyřice. Spolupráce je výhodná jak pro chemiky, tak pro archeology. Analytickým chemikům poskytuje možnost pracovat se zcela unikátními materiály. Archeologové zase dostanou pro svůj výzkum důležité informace o chemickém složení studovaných artefaktů. „Analytický chemik musí pracovat co nejšetrněji, aby získal maximum chemických informací s minimálním rizikem poškození studovaného objektu. Archeologové zase implementují do svých postupů taková pravidla, která minimalizují chybný analytický závěr,“ doplnil Bednář. Prospěšnost spolupráce potvrzuje i ředitel Archeologického centra Olomouc Jaroslav Peška. Podle něj se moderní archeologie bez spolupráce s mnoha přírodovědnými obory neobejde. „Dnes už archeologovi nesmí stačit určit typ, kulturu, tedy dobu výroby a používání například keramické nádoby. Nás musí zajímat i to, z čeho byla nádoba vyrobena, původ surovin keramické hmoty, technologický postup a teplota výpalu, k čemu sloužila, co se v ní uchovávalo, s jakým obsahem byla uložena nebožtíkovi do hrobu a podobně. To je jen jeden z mnoha příkladů vzájemné kooperace olomouckých chemiků a archeologů v rámci společného projektu,“ uvedl Peška. Důležitým výstupem spolupráce je i vznikající analyticko-archeologická databáze nazvaná ANARBASE. V ní se archeologické a archeometrické údaje propojují s primárními a interpretovanými daty z chemické analýzy. V budoucnu by mohla být publikovaná část databáze přístupná odborné i laické veřejnosti.
Kategorie: Novinky z UP a PřF

Josef Jařab: Amerika Trumpa přežije

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 25. Prosinec 2017 - 7:00
Když letos slavil kulatiny, poskytl bezpočet rozhovorů. Vyprávěl o dětství ve Slezsku, o tom, jak přišel na univerzitu a jak pak jako první svobodně zvolený rektor pomáhal v roce 1990 odsunout sovětské vojsko z města, jak našel v kanceláři tajný trezor a v něm revolver, jak letěl s Havlem do Ameriky, jak se stal rektorem Středoevropské univerzity, jak byl senátorem... Navíc dokončoval své paměti. Vzpomínky, vzpomínky, vzpomínky. Není divu, že než položím první otázku, předběhne mě: „Ale nebudete se mě ptát, jak jsem byl malý, že? Já už si skoro myslím, že jsem ani malý nebyl.“ Ne, nebudu se ptát na dětství, mnohem víc mě zajímá, jak se uznávaný amerikanista vyrovnává s Trumpovou Amerikou a jak se intelektuál, který měl blízko k názorům Václava Havla, dívá na dnešní svět.  Rok 2017 je rokem, v němž Americe vládne nový prezident. Zvolení Donalda Trumpa bylo pro hodně lidí po celém světě velkým překvapením. Vy jste ho čekal? Nečekal a myslím, že to nečekala ani polovina Ameriky, dokonce více než polovina, protože víme, že o tři miliony lidí více volilo paní Clintonovou. Navzdory číslům ale americký volební systém dovolil, aby byl Donald Trump zvolen. Já jsem byl do posledního okamžiku přesvědčen, že se to nemůže stát, a tak teď mám hodně důvodů k přemýšlení, proč se to stalo. Mnoho důvodů k přemýšlení má i Amerika, a protože je to stále supervelmoc, tak má hodně k přemýšlení i ostatní svět. Krátce řečeno – Donald Trump jako americký prezident je šok. New York Times Book Review dokonce uveřejnil článek o tom, že se v Americe zrodil první bulvární prezident. Proč bulvární? Bulvár je to proto, jak ten člověk mluví, a především – což je horší – jak myslí. Ale je pravda, že musel najít miliony lidí, které oslovil a kteří mu dali svůj hlas. Trumpovo zvolení do Bílého domu dnešní Ameriku rozděluje tak, jak byla naposled rozštěpená za občanské války Severu proti Jihu v 19. století. Ta současná polarizace země je vlastně také nečekaná, protože po teroristických útocích z 11. září 2001 byli Američané jednotní. Cítili, že na ně někdo zaútočil zvenčí jako na celou Ameriku, jako na symbol západní civilizace, a toto vědomí je spojilo. Kdo jsou vlastně podporovatelé současného amerického prezidenta? Myslím, že odpověď najdeme, když si řekneme, jak skončil proces nazývaný globalizace. Cílem ekonomické globalizace bylo vyrovnat obrovské rozdíly mezi tzv. zeměmi bohatého severu, tedy těmi s více méně prosperující ekonomikou, politickými svobodami a stabilitou, a tzv. chudým jihem, tedy státy nestabilními, neprosperujícími, ale často s rychle rostoucí populací. Jednoduše řečeno vyrovnat rozdíly mezi těmi, co mají, a těmi, co nemají. V politické rovině pak měla globalizace umožnit, aby lidé měli možnost zříci se některých částí své identity – národní, národnostní – a stát se světoobčany pokud možno na demokratickém základě. Oba tyto směry globalizace by se mohly vzájemně podporovat a doplňovat. Ale to se nestalo. Myslím, že to dobře vystihl britský ekonom Stephen D. King ve své nejnovější knize, jejíž titul zní Grave New World: The End of Globalization, the Return of History – Zánik nového světa, konec globalizace a návrat dějin. On se zamýšlí nad tím, k čemu se dnes můžeme vrátit, do jakého bodu, a tvrdí, že se vracíme k národním státům, k nacionalistickým tendencím, které nahrazují nenaplněnou víru v globalizaci, která měla být všelékem na všechny problémy světa. Takže frustrace zrodila i voliče Donalda Trumpa? Globalizace vytvořila masy lidí, a ve Spojených státech jsou to miliony, kteří se cítili být opomíjeni. Nevěřili, že za ně mluví nějaká Clintonová, a už měli plné zuby washingtonské elity, tedy těch, kteří vládnou a kteří mají nejen moc, ale i monopol na myšlenky. To ty lidi uráželo, protože oni se nejenže nepodíleli na rozhodování, ale měli i pocit, že se jich ani nikdo neptal, jak si představují budoucnost své země, co je trápí. Tyto masy lidí se cítily odstrkované a byly rozzlobené, považovaly se za oběti globalizace. A to jsou, troufám si tvrdit, z osmdesáti procent voliči Donalda Trumpa. Od oné zloby vůči vládnoucím elitám, od přesvědčení, že zbylý svět žije na jejich úkor, že vůči nim není spravedlivý, že jim cizinci berou práci, je jen krok k nacionalismu. A Donald Trump s těmito pocity milionů Američanů umí velmi dobře pracovat. Viděli jsme to v jeho kampani v hesle America first – nebo Make America great again. Tedy Amerika, Američané na prvním místě, Ameriku zase silnou! Ale k čemu je možné se vrátit? Amerika prošla velkým multikulturním vývojem, změnilo se postavení menšin, zcela se proměnila genderová politika. Tihle všichni lidé přece nebudou chtít jít zpátky do světa, kde byli občany druhé kategorie? Nelze se vrátit k „Americe bílého muže...“ Samozřejmě že ne a také to nedovolí ti, kdo bílí muži nejsou, a je jich hodně, Latinoameričané, Afroameričané, ale i bílí Američané (a Američanky) smýšlející demokraticky. Zajímavé je, že chování Donalda Trumpa už teď po těch pár měsících ukazuje, že se znovu otevírá to, co bylo vyřešeno. Nebo přesněji to, co si Amerika i svět mysleli, že je vyřešeno. Například rasismus? Mluvil bych spíše o rasistickém cítění. Všichni sice věděli, že k úplné změně v myšlení všech Američanů nedošlo, ale zároveň věděli, že tato země rasismus a všechny jiné formy diskriminace institucionálně vyřešila. To znamená, že existují jasná rozhodnutí Nejvyššího soudu, Kongresu a různé zásahy prezidentů, jako byl třeba Obama, jež odmítají diskriminaci. Ale je pravda, že změnit myšlení lidí je velmi těžké a trvá to dlouho. Přesto jsem přesvědčený, že těch, kteří už nejsou ochotni jít zpátky k tomu, co představovala rasistická Amerika řekněme v době občanské války, je většina. Mluvil jste o globalizaci, zda byla úspěšná, nebo ne. Není tedy v tomto kontextu mnohem důležitější sledovat, co dělá Čína nebo Indie, než co píše americký prezident na Twitter? Zmíněný profesor King směřuje přesně k tomu, na co se ptáte. A není sám, i řada amerických publicistů upozorňuje, že se pozornost přenáší na Čínu, do jisté míry na Japonsko, Indii a Latinskou Ameriku, nejčastěji je zmiňována Brazílie. Dosud se mluvilo o fenoménu „The Rise of the West“, čili o vzestupu Západu, a teď to začíná být „The Rise of the Rest“ (Fareed Zakaria), tedy vzestup zbytku světa. King se zaměřuje například na Afriku a říká, podívejte se na Nigérii. Dnes tam žije zhruba 190 milionů obyvatel, je to nejlidnatější země kontinentu a podle prognóz může být do roku 2050 Nigerijců k půl miliardě a mohou být po Indii a Číně nejpočetnější zemí světa. Jenže doma se všichni neuživí, takže půjdou jinam. Demografická situace světa nutí část obyvatelstva, aby migrovala. Ale tak tomu bylo po celá staletí. Amerika má s migrací velkou zkušenost, my v Evropě si teď dva roky zvykáme, že k nám chtějí miliony lidí. Můžeme se v něčem poučit ze zkušeností Ameriky? Myslím, že se ta americká zkušenost dá využít dvojím způsobem: za prvé nedělat stejné chyby, které dělali oni a které měly často rasistické kořeny, a za druhé – podívat se, co kladného může migrace přinést. K tomu prvnímu: musíme si přiznat, že i v Evropě stále rasismus do určité míry existuje, stále je tady nesnášenlivost vůči tomu, kdo vypadá jinak, chová se jinak, myslí jinak. A tady bychom měli myslet v delší a posléze i racionálnější perspektivě, abychom se s tím nějak vyrovnali a abychom dokázali zase jeden druhému pomoci a dokázali přijmout jinakost jako něco obohacujícího. To pozitivní, co nás může inspirovat, pak je způsob, jakým amerikanizace na počátku minulého století proběhla. Amerika se na příliv cizinců připravila. Kaž­dý, kdo přišel, se musel naučit jazyk, pomáhaly tomu školy, včetně univerzit. Bylo to spojeno i s něčím ne právě moc pozitivním, a to pravidlem, že kdo se do pěti let nenaučil anglicky tolik, aby to stačilo na občanství, mohl být i deportován. A to se také stávalo. Ale když pak Američané přijali fakt, že jsou národem emigrantů, tak z toho těžili. Čísla ukázala, že jakýkoli silnější příchod emigrantů posiluje ekonomiku velmi výrazně, a tím Amerika rostla. Říkáte, že máme jinak přemýšlet. Na univerzitě teď máme na přemýšlení docela dobré nové místo: Havlovu lavičku. Vy jste bývalého prezidenta dokonce na UP přivedl, dostal tady i čestný doktorát. Co myslíte, chybí české společnosti Václav Havel? Myslím, že nám chybí strašně moc. Jeho cítění bylo hluboce lidské, přemýšlel o věcech a o světě s humánním nadhledem. Při hodnocení dnešní situace ve světě a v Evropě by byl, myslím, názorově mnohem blíže paní Merkelové než našim politikům. Asi by byl také vyděšen z toho, co se děje kolem nás, a věřím, že pokud by měl dost sil, určitě by do těch dějů aktivně vstoupil. Asi by nám všem připomenul, že jsme lidé a že máme zodpovědnost za stav tohoto světa. To byla Havlova idea – důležitější, než se vymezovat nějakými siláckými gesty a slovy proti „nepřátelskému světu“, je vcítit se do svých bližních, snažit se s nimi žít. My dnes ale slyšíme jiné verze o zodpovědnosti – někteří naši politici se fotí se zbraněmi a snaží se nám vsugerovat, že úplně nejlepší by bylo, kdybychom měli každý doma v garáži svůj vlastní tank. Vy jste většinu aktivního života spojil s univerzitou. Mluvili jsme o složitosti světa, o monopolech na myšlení, na pravdu. Má univerzita i v budoucnu šanci být ostrovem svobodného ducha? Měla by mít. Vlastně musí. Pluralita názorů, idejí, otevřená konfrontace myšlenek, to je důležitější než obsah jednotlivých přednášek. Slovo univerzita pochází z latinského universitas, což znamená společenství, komunita, ale také mnohost sloučená v jednom. A to jedno je podle mne duchovno, humánní duchovno. To je zásadní úkol univerzity – rozvíjení humanity, kritického myšlení, posilování naší zodpovědnosti vůči nám samým i nejširšímu společenství. Zní to možná pateticky, když si člověk v Olomouci řekne, že má zodpovědnost za stav světa. Já jsem ale přesvědčen, že z toho, jak vnímáme vlastní roli, vyplývá i to, jak se budeme sami cítit, i to, jak nás budou vnímat ostatní. Na to všechno bychom měli myslet, třeba když jdeme k volbám. A pozor: Prezident Harry Truman už roku 1955 varoval, že americký prezident potřebuje politickou moudrost, aby řídil vládu, ale volby může vyhrát i bez ní. Tolik ještě k Trumpovi.
Kategorie: Novinky z UP a PřF

Kapři na černo, štiky s omáčkou i sumci pečení na roštu

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - 23. Prosinec 2017 - 7:00
Vánoční jídelníček ve šlechtickém konviktu olomoucké univerzity roku 1777 zahrnoval nejrůznější pokrmy. Zrušení řádu Tovaryšstva Ježíšova (jezuitů) papežským breve z 21. července 1773 vedlo posléze k reorganizaci studentských ubytoven olomoucké univerzity. Jednalo se především o striktní oddělení konviktu (nyní sídla Uměleckého centra UP) pro studující teologie, tj. semináře, a konviktu „šlechtického“, tj. pro světské studenty – potomky moravskoslezské aristokracie, kteří za ubytování a stravování v konviktu platili nebo jim bylo přiznáno stipen­dium z některé nadace. Ke dni 1. listopadu 1777 byla budova někdejší jezuitské koleje předána vojenskému eráru (nyní sídlo Správního archivu Armády ČR) a seminář se usídlil v objektech konviktu. Naproti tomu šlechtický konvikt se z konviktu přestěhoval do budovy zrušeného semináře sv. Františka Xaverského (dnes budova Cyrilometodějské teologické fakulty UP). Slavnostní otevření reorganizovaného šlechtického konviktu se konalo 27. listopadu 1777 s náležitou pompou. Náklad na vydržování (s veškerým zaopatřením včetně ošacení a obuvi) jednoho šlechtického konviktisty činil 450 zlatých ročně, tedy sumu na tehdejší poměry horentní. Oběd o šesti chodech Ve fondech Moravského zemského archivu v Brně se dochoval vzácný doklad o stravování olomouckých konviktistů z posledního léta existence staré olomoucké univerzity, nežli byla dekretem císaře Josefa II. ze dne 24. května 1778 přeložena do Brna (12. září 1782 byla brněnská univerzita zrušena a v Olomouci bylo zřízeno lyceum s omezenými promočními právy). Dotyčný jídelníček nese nadpis Kuchel-Zettel bei dem Adelichen Collegio in Ollmütz von ersten Novembris 1777 bis Ende Januarii 1778, pokrývá tedy období od 1. listopadu 1777 do 31. ledna 1778. Zjišťujeme především, že se v konviktu stolovalo u dvou tabulí, u nichž se mnohé chody shodovaly, a u jednoho stolu se stravou lacinější a více lidovou. Šlechtickým konviktistům („kavalírům“) se prostírala „kavalírská tabule“, úředníci („oficiálové, oficíři“) usedali u „oficírské tabule“, kdežto služebnictvo se muselo spokojit s pouhým stolem. Strava šlechtických konviktistů bylo podle dnešních norem opulentní – snídaně sice bývala skromnější, střídala se polévka s kávou, zato jejich oběd sestával ze šesti chodů (jídel), večeře ze tří až čtyř chodů, o nedělích a o svátcích měli „kavalíři“ při obědě nárok na jednu sklenici vína. „Kavalírské“ vánoční menu Štědrý den 24. prosince připadl v roce 1777 na středu. Konviktisté posnídali kávu, při obědě se u „kavalírské tabule“ postupně konzumovaly následující postní chody: šlehaná polévka, sekanina z vajec, treska, kyselé zelí s jikrami, kapři na černo a vosí hnízda (dodnes známé vánoční cukroví). Večeře sestávala rovněž ze šesti chodů, byly to polévka s nočky, štiky s omáčkou a s citronem, placky z nudlí, sumci pečení na roštu, švestkový kompot a pečivo z máslového těsta. Ve čtvrtek 25. prosince 1777 byla chovancům konviktu nabídnuta ke snídani polévka s krupicí, během oběda pojed­li hnědou zeleninovou polévku, hovězí v šalotkové omáčce, kapouny s rýží, telecí s květákem v paštičkách (košíčcích z těsta), jazyk v polské omáčce, pečenou srnčí kýtu, čekankový salát, pečivo z lineckého těsta, cukrovinky, vypili sklenici vína. Večer se na „kavalírské tabuli“ objevily polévka s flíčky, nářez, pečená kuřata a jablečný kompot. V pátek 26. prosince se ovšem u konviktních tabulí a stolu držel rovněž půst. Kavalíři posnídali rohlíky, k obědu jim byly servírovány hrášková polévka, míchaná vejce, pavézky (tj. dvě osmažené půlky žemlí) s kapřím mlíčím a červeným zelím, koblihy z odpalovaného těsta, pečení kapři a zelený salát. Třebaže brambory byly již v té době u nás dobře známy, na konviktním jídelníčku se vůbec neobjevují – musíme tudíž předpokládat, že polévky a masité pokrmy se běžně zajídaly chlebem a zapíjely slabým pivem.
Kategorie: Novinky z UP a PřF

Stránky

Přihlásit se k odběru Společná laboratoř optiky agregátor - Novinky z UP a PřF