Novinky z PřF a UP

Sní vaše dítě o tom, že se jednou stane vědcem, nebo ho spíš baví vyrábět nejrůznější „zlepšovátka“, skládat stavebnice nebo snad roboty? Toulají se vaše ratolesti v myšlenkách vesmírem, rády si povídají o planetách nebo je ještě raději malují? Anebo je baví historie a zajímá je, co se dělo v minulosti? Pokud ano, udělejte jim radost a přihlaste je do vědeckých kroužků Pevnosti poznání Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého.

V nabídce science centra na 2. pololetí 2023/2024 je deset tematických kroužků. Děti se podívají do přírodovědné laboratoře, kde vyzkouší jednoduché pokusy a zábavnou formou objeví principy přírodních dějů. Kromě chemických pokusů poznají také technologické novinky a navštíví mimo jiné moderní učebnu v centru Envelopa Hub, kde se blíže seznámí například s 3D tiskem.

„Naše kroužky jsou pro děti jedinečnou příležitostí bádat, objevovat svět kolem nás nebo třeba daleký vesmír v planetáriu. To vše hravou, kreativní formou a za pomoci moderních technologií. Děti objeví kouzlo přírodních věd a zároveň rozvinou svoji kreativitu. V bohaté nabídce máme různě zaměřené kroužky pro věkové skupiny od 5 let po 8. třídu ZŠ. Nově využíváme i učebnu UP_Lab, která nám poskytuje nové technické možnosti,“ řekla Klára Češíková, koordinátorka kroužků v Pevnosti poznání.

Registrace bude spuštěna 10. ledna 2024 v 9:00 na webových stránkách Pevnosti poznání. Děti čeká celkem 14 lekcí v týdnu od 13. února do konce května 2024.

Nomen omen – jméno znamením. Jestli u někoho tento latinský výraz platí, pak je to Eliška Vodáková. Studentka doktorského programu Kinantropologie na Fakultě tělesné kultury UP závodně plave, také plavání učí, a jak sama říká, když ji něco štve, jde do vody, kde uklidní hlavu. A co víc, v rámci doktorátu zkoumá vliv vodní terapie na hrubou motoriku a spasticitu u dětí s tělesným postižením. Ráda by přispěla k rozšíření povědomí o technikách a možnostech této terapie v Česku. Její výzkum podpořil Nadační fond UP.

Blahodárné účinky vody na lidský organismus jsou známy odnepaměti. Pobytu ve vodě se přitom dá využít nejen k relaxaci, ale také k rehabilitaci. Eliška Vodáková se s vodní terapií coby formou rehabilitace seznámila, když jako instruktorka plavání hledala pro všechny vhodné aktivity, například pro děti s kvadruplegií. Po absolvování mezinárodního kurzu s praktickými částmi na Maltě či v Irsku se stala vodní terapeutkou.

„Terapie ve vodním prostředí využívá fyzikálních zákonů a vlastností vody. Díky vztlaku je pohyb pro člověka snazší než na suchu, méně zatěžuje klouby, pozitivně působí také vyšší teplota vody, která pomáhá snížit spasticitu a uvolnit svaly. Existuje několik metod vodní terapie zohledňujících různé diagnózy, základním principem vždy je, že se cvičitel věnuje jedinému klien­tu. Terapie s dětmi má charakter hry, využívá se spousty hraček i dalších různorodých pomůcek,“ přibližuje.

Během svého výzkumu sleduje změny v hrubé motorice dětí s tělesným postižením ve věku 6–7 let, se kterými ve vodě cvičí po dobu tří měsíců. „Předpokladem je, že pokud se dítě během té doby zlepší při otáčení ve vodě, kde je pro něj cvičení jednodušší, zlepší se i při pohybu na suchu. Cílem je zpracovat deset případových studií, není ale snadné děti pro výzkum najít,“ dodává Eliška Vodáková s tím, že podle zahraničních studií se děti s mozkovou obrnou mohou motoricky nejvíce rozvinout právě do 7 let věku. Vhodné podmínky pro cvičení našla na bazénech v Bohuňovicích, Přerově a v Aplikačním centru BALUO FTK UP.

Výzkum zaměřený na vodní terapii zaujal i členy Správní rady Nadačního fondu UP, který letos podpořil práci devíti studentů UP. „Bez podpory fondu bych nemohla výzkum uskutečnit. Z poskytnutých prostředků můžu platit pronájmy bazénů a odměnit fyzioterapeuty, kteří mi pomáhají. A také jsem se mohla zúčastnit konference ve Skotsku, kde jsem představila průběžné výsledky výzkumu.“

Myšlenka Nadačního fondu UP se doktorandce líbí. „Je to pro nás studenty možnost, jak dosáhnout svých cílů, zároveň svoji práci zviditelnit. Skvělá je i podpora ve formě příležitostí dalšího vzdělávání a osobnostního rozvoje,“ uzavírá Eliška Vodáková, která s osobami se zdravotním postižením či znevýhodněním pracuje i mimo vodu – jednak jako konzultantka aplikovaných pohybových aktivit pro žáky v Olomouckém kraji a jednak jako koordinátorka zapisovatelského servisu Centra podpory studentů se specifickými potřebami UP.

Tento text původně vyšel v tištěném magazínu Žurnál, jehož elektronickou podobu najdete zde.

Sto devadesát čtyři hlasů z tří set sedmi získala Michaela Antonín Malaníková z katedry historie FF UP a stala se tak novou veřejnou ochránkyní práv studujících na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. Chránit práva studentů a studentek této fakulty bude v následujících třech letech v tandemu s Jaroslavem Šotolou z katedry sociologie, andragogiky a kulturní antropologie.

Novou ombudsmankou studentů a studentek Filozofické fakulty UP se stala Michaela Antonín Malaníková z katedry historie FF UP. Svého zástupce Jaroslava Šotolu z katedry sociologie, andragogiky a kulturní antropologie si zvolila podle daných pravidel již před hlasováním. Svěřený mandát se v následujícím tříletém funkčním období budou oba snažit využít k ochraně studentů FF UP proti nepřiměřené tvrdosti, nepředvídatelnosti, nezákonnosti a proti zvůli zaměstnanců či orgánů Filozofické fakulty UP či Univerzity Palackého v průběhu studia na FF UP.

„Velmi si s kolegou Jaroslavem Šotolou svého znovuzvolení studenty vážíme a vnímáme jej jako vyjádření důvěry. Vzhledem k tomu, že v minulém období byl studentským ombudsmanem právě Jaroslav Šotola a já jeho zástupkyní, rádi bychom v nastoleném kurzu pokračovali,“ uvedla nová fakultní ombudsmanka Michaela Antonín Malaníková.  

Při řešení konkrétních kauz se podle ní v předchozím období ukázalo, že některé skupiny studujících jsou zranitelnější než jiné, konkrétně například studující v doktorských programech či studující v distančním režimu. Právě tyto skupiny by v rámci systému fungování fakulty ráda i systematičtěji podpořila.

„Vedle sociálního bezpečí studujících se po nedávné tragédii na FF UK ukázalo, že je potřeba řešit i otázky fyzického bezpečí, přičemž obě roviny spolu samozřejmě úzce souvisejí. Chceme udělat vše, co bude v našich silách, abychom k bezpečnému pocitu studujících jakkoli přispěli. Přetrvávajícím problémem na naší fakultě je také genderově podmíněné násilí nejrůznějšího druhu. Více než v prvním funkčním období bychom se chtěli zaměřit na prevenci, například na pořádání akcí pro studující i vyučující zaměřené na etický rozměr akademického provozu,“ doplnila Michaela Antonín Malaníková. Inspiraci pro svou činnost bude společně s Jaroslavem Šotolou čerpat v rámci Školské ombuds platformy České republiky (ŠOP), na jejímž vzniku se oba podíleli, dále z mezinárodní sítě vysokoškolských ombudsosob (ENOHE), v níž jsou aktivní a kde je možné se inspirovat dobrými příklady zahraniční praxe.  

Volby veřejného ochránce práv studentů a studentek se na Filozofické fakultě Univerzity Palackého uskutečnily elektronicky ve dnech 12.–14. prosince 2023. Podle Martina Fafejty, předsedy volební komise, jehož domovským pracovištěm je katedra sociologie, andragogiky a kulturní antropologie, se nově zvolená ombudsmanská dvojice funkce ujala již s vyhlášením volebních výsledků, neboť mandát té předchozí skončil těsně před volbami. „Potvrzuji tímto výsledky voleb, volební komise nezaznamenala žádné problémy v hlasování,“ shrnul.

Kandidáta na ombudsmana mohli podle daných pravidel navrhnout studenti FF UP, jejichž studium trvalo k prvnímu dni voleb. Kandidovat mohli pracovníci a pracovnice, kteří byli k prvnímu dni voleb po dobu alespoň jednoho roku zaměstnáni na FF UP při nejméně polovičním úvazku, nebo některý z emeritních profesorů či profesorek, kteří byli v minulosti nejméně tři roky zaměstnáni na FF UP, a to nejméně na poloviční úvazek. Funkce ombudsmana/ombudsmanky je na FF UP volená a na vnitřních orgánech a struktuře UP nezávislá. Je zřízena za účelem ochrany studentů FF UP.  Role ombudsmana je iniciativní, mediační, zprostředkující, poradní, nikoliv výkonná. Filozofická fakulta byla v rámci Univerzity Palackého první fakultou, která tuto funkci zřídila. S prvním podnětem na její zřízení přišla již v roce 2011 tehdejší Studijní komise Akademického senátu FF UP, o její zřízení se pak zasloužila rovněž studentská kurie AS FF UP. Zásadní změnu v dané oblasti přinesl rok 2020, kdy FF UP přijala pravidlo, že budou ve funkci ochránce práv studentů dva lidé, vždy muž a žena.

Veřejná ochránkyně práv studentů FF UP:

Mgr. et Mgr.  Michaela Antonín Malaníková, Ph.D., vyučuje dějiny středověku na katedře historie FF UP. Mezi její badatelské zájmy patří urbánní dějiny, dějiny rodiny a gender history, které formovaly i její aktivity na poli občanské angažovanosti. Od listopadu 2020 do listopadu 2023 působila jako zástupkyně ombudsmana FF UP, v současné době je členkou Genderové expertní komory ČR. Od roku 2022 je členkou výkonného výboru ENOHE (European Network of Ombuds in Higher Educatiíon) a také členkou výboru Školské ombuds platformy České republiky.

Zástupce veřejné ochránkyně práv studentů FF UP:

Mgr. Jaroslav Šotola, Ph.D., (katedra sociologie, andragogiky a kulturní antropologie FF UP). 

Úřední hodiny veřejné ochránkyně práv pro letní semestr: středa od 11.:30 do 12:30 hodin, dále vždy podle potřeby, ideálně po e-mailové domluvě.

Volby ombudsmana se na FF UP řídí vnitřní normou FF-B-20/01.

Dobré hospodaření s odpady a energiemi, zeleň v kampusech nebo vytvoření strategie a reportu udržitelného rozvoje přinesly Univerzitě Palackého kladné body v hodnocení udržitelnosti. Díky nim se posunula v žebříčku UI GreenMetric World University Rankings o 119 příček nahoru a obhájila čtvrté místo mezi českými univerzitami, a to i přes stoupající počet hodnocených škol.

UI GreenMetric World University Rankings je první mezinárodní žebříček, který od roku 2010 hodnotí, nakolik univerzity rozvíjejí svou infrastrukturu i vzdělávání s ohledem na životní prostředí a principy udržitelnosti.

Univerzita Palackého se do tohoto žebříčku poprvé zapojila v roce 2021, kdy skončila na 642. místě z 956 univerzit z 80 zemí světa. V roce 2022 se UP posunula o 100 příček nahoru a skončila na 546. místě z 1050 univerzit z celého světa. V roce 2023 si Univerzita Palackého opět polepšila a z téměř 1200 univerzit z celého světa se umístila na 427. příčce. Stejně jako minulý rok z českých šesti hodnocených univerzit obhájila čtvrté místo.

Porovnání se zaměřuje na šest hlavních oblastí: infrastruktura, energie a změna klimatu, odpad, voda, transport a vzdělávání a výzkum. V každé z nich se vyplňuje 5 až 20 indikátorů, ke kterým je zároveň potřeba připojit důkaz například v podobě fotografie, odkazu na web nebo slovního popisu.

„Do hodnocení byly nově zařazeny otázky týkající se nakládání s organickým a elektro odpadem. I díky tomu obdržela univerzita opětovně nejlepší hodnocení v oblasti odpadů, a to především kvůli dobře vyřešenému nakládání s organickým a toxickým odpadem – v pěti otázkách z šesti získala UP v této oblasti maximální počet bodů,“ uvedla koordinátorka udržitelného rozvoje UP Zuzana Huňková.

Další kladné body přineslo množství zelených ploch v kampusech, jako je park u budovy přírodovědecké fakulty na Envelopě, Park Centra vzdělání a vědy UP v areálu Šlechtitelů a také pěší cesty, jimiž areál UP disponuje. Pozitivně byla také hodnocena spotřeba elektrické energie na počet osob na univerzitě.

Nově byly do porovnání zařazeny otázky týkající se strategie a reportu udržitelného rozvoje, čímž si UP v rámci oblasti vzdělávání a výzkumu polepšila a získala další plusové body, a to i za obory, jejichž výuka zahrnuje problematiku udržitelnosti a klimatické změny.

Celkově si nejlépe vedou vysoké školy v Nizozemsku a Velké Británii. První místo obsadila již tradičně nizozemská Wageningen University & Research, za ní skončila britská univerzita v Nottingham Trent University a trojici nejekologičtějších škol uzavřela německá univerzita Umwelt-campus Birkenfeld.

Podrobnější výsledky najdete zde. Kompletní informace o udržitelnosti na UP pak najdete na webu Udržitelné univerzity.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Mikuláš Bek jednal s rektory vysokých škol, zástupci vysokoškolských reprezentací, ministerstva vnitra a bezpečnostních složek o posílení bezpečnosti nejen na vysokých školách, ale ve školských zařízeních obecně.    

„Dosud jsme se připravovali na situace, které přepokládaly ohrožení ze strany cizí osoby, nově je třeba počítat i s tím, že nebezpečí může přijít od člověka, který ve škole pracuje nebo studuje,“ řekl po jednání ministr školství mládeže a tělovýchovy Mikuláš Bek, a dodal: „Otázku bezpečnosti je třeba řešit v souvislostech, a to nejen ve vztahu k vysokým školám, jež jsou nyní v důsledku tragické události na FF UK předmětem zvažovaných intervencí, ale i k veřejnému prostoru obecně.“

Klíčovým krokem je v tuto chvíli nastavit úzkou spolupráci mezi vedeními univerzit a krajskými policejními ředitelstvími, rychle vyhodnotit rizika na jednotlivých vysokých školách a přizpůsobit jim vnitřní předpisy škol. Je třeba provést revizi provozních řádů škol s cílem zvýšit bezpečnost, např. omezením vnášet velké předměty do budov. Důležitou součástí prevence jsou školení a cvičení pro studenty i zaměstnance škol pro zvýšení bezpečnosti a také zajištění psychologické podpory všem potřebným. 

„Pokud chceme na školách dělat rozumná a efektivní opatření, je třeba učinit důkladnou analýzu, jak měkké cíle chránit. Tuto analýzy musí vypracovat odborníci a v tom nám pomůže úzká spolupráce s ministerstvem vnitra a policií ČR,“ řekla Milena Králičková, rektorka Univerzity Karlovy. 

Ministerstvo školství ustanoví pracovní skupinu složenou ze zástupců vysokých škol, včetně studentů, policie, ministerstva vnitra a MŠMT. Úkolem skupiny bude identifikovat případné potřeby ve změně legislativy a vypracovat manuál pro bezpečnost na vysokých školách. „My jsme samozřejmě připraveni pracovat s doporučeními, metodikami, postupy a vycházet z příkladů dobré praxe při vyhodnocování a nastavování bezpečnostní situace na naší univerzitě,“ uvedl Martin Tomášek, kancléř Univerzity Palackého.

Podobný manuál by chtělo připravit i pro regionální školství. MŠMT počítá s tím, že na realizaci opatření budou vyčleněny prostředky z Centralizovaných rozvojových programů (CRP) a z výzvy Operační program Jan Ámos Komenský (OP JAK). 

Ministr Bek svolal jednání s rektory vysokých škol, zástupci vysokoškolských reprezentací, ministerstva vnitra a bezpečnostních složek v reakci na událostí z 21. prosince 2023 na FF UK. Nově vzniklá pracovní skupina se sejde poprvé ve středu 10. ledna 2024. 

Vzácní hosté dorazí v pátek dopoledne na Univerzitu Palackého. Rektorát totiž bude jednou z důležitých zastávek putování Tří králů po Olomouci. Hejtman Olomouckého kraje Josef Suchánek, primátor města Miroslav Žbánek a pomocný biskup a vikář olomoucké arcidiecéze Antonín Basler se jako Tři králové tradičně vydají na koních od katedrály svatého Václava, aby zavítali na významné olomoucké instituce.

Na začátku tříkrálového putování se v katedrále pokloní narozenému králi v jeslích, poté průvod vyrazí v doprovodu sboru opery a operety Moravského divadla na koledu. Na nádvoří rektorátu budou v 9.40.

Odtud se koledníci vydají na koních do centra města k radnici. Na Horním náměstí jen připraven i kulturní program. Svou cestu zakončí v Červeném kostele Vědecké knihovny Olomouc, kde je k vidění výstava obrázků dětí z výtvarné soutěže Nakresli tři krále. Její vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 4. ledna v 17 hodin, výstava bude trvat po celou dobu Tříkrálové sbírky až do 14. ledna.

Tříkrálová sbírka je největší charitativní sbírkovou akcí u nás. Na jejím průběhu se podílejí tisíce dobrovolníků, výnos putuje na pomoc lidem v nouzi prostřednictvím Charity Česká republika, která je jejím pořadatelem. „V roce 2024 podpoří Charita Olomouc z výtěžku sbírky provoz ordinace praktického lékaře a psychiatra pro lidi v nouzi, rozvoj a opravu zázemí služeb pro lidi s duševním onemocněním, rekonstrukci Domova sv. Kosmy a Damiána pro lidi v nouzi se sníženou soběstačností a rozvoj Centra materiální pomoci. Část výtěžku bude věnovaná na rychlou finanční pomoc osobám v nouzi na Olomoucku, kterým hrozí sociální propad,“ vysvětlila Barbora Cigánková, zástupkyně ředitele Charity Olomouc, komu také pomůžou vybrané peníze. Podrobnější informace o využití sbírky v jednotlivých charitách najdete zde.

Jeden den univerzity očima studentů zachycený do 450 sekund. To je krátký film, který ke 450. výročí založení olomouckého vysokého učení natočily pod vedením Audiovizuální produkce UP tři studentské týmy. Kdo zachytil UP nejlépe? O tom budou rozhodovat diváci, protože mohou hlasovat, která z částí snímku je nejlepší.

„Na jaře jsme vyhlásili studentskou soutěž. Její zadání bylo jednoduché: hledáme týmy z fakult, které by si mezi sebe rozdělily univerzitní den tak, aby ve výsledku jedna skupina točila dopoledne, druhá odpoledne a třetí večer. Dohromady 450 sekund studentského pohledu na jeden den naší univerzity,“ uvedl Martin Müller, vedoucí Audiovizuální produkce UP.

Průběh celoročních oslav, kterými si v loňském roce univerzita připomínala výročí založení, si můžete podrobněji projít zde.

Do soutěže se přihlásily týmy z filozofické, pedagogické a teologické fakulty. „Studenti si vylosovali část dne, kterou zachytí, a pak už bylo na nich připravit námět, scénář, natáčení i výsledné zpracování. Měli k dispozici i zkušeného odborného garanta, kterým byl Tomáš Doruška, vedoucí katedry střihové skladby na FAMU,“ doplnil Martin Müller.

Složení tvůrčích týmů:

CMTF: Štěpán Zvoníček, Edita Vahalíková, Inna Isaeva, Barbora Hájková

FF: Matyáš Erban, Adam Niezgoda, Alžběta Fahrnerová, Mikuláš Kostan

PdF: Kateřina Holbová, Iveta Kamenčáková, Filip Staněk

„My jsme si vylosovali odpoledne a využili jsme toho, že jsme mohli natočit inauguraci děkana lékařské fakulty. Napadlo nás totiž, že by takový slavnostní akt mohl vytvořit zajímavý kontrast s jinak všedním dnem studenta,“ vysvětlila dramaturgický záměr týmu z CMTF studentka Edita Vahalíková z katedry komunikace. Studenti pracovali na svých částech několik měsíců, museli zvládnout produkci, techniku, střih i postprodukci.

„Byla to pro mě velká zkušenost, hodně jsem se na tom naučila, hlavně v ty okamžiky, kdy věci nejdou tak, jak si člověk představuje. Přínosné byly i konzultace s lidmi, kteří jsou ve svých oborech odborníky,“ dodala studentka Etiky a kultury v mediální komunikaci.

Video si můžete pustit níže.

Která část videa vás oslovila nejvíce? Hlasovat můžete zde, případně po načtení QR kódu. 

Pozorování ptáků na krmítku připravila na víkend 6. a 7. ledna 2024 Pevnost poznání, interaktivní muzeum vědy Přírodovědecké fakulty UP. Popularizační akce pro širokou veřejnost je součástí Ptačí hodinky, kterou pravidelně organizuje Česká společnost ornitologická (ČSO). Science centrum také zahájí výstavu krmítek v přízemí budovy. Aktivity jsou zdarma.

Tým Pevnosti poznání se k Ptačí hodince připojuje již počtvrté. Odborníci v tomto dlouhodobém projektu zjišťují, kteří ptáci u nás v zimě ubývají, či naopak přibývají. Sčítání se může zúčastnit úplně každý – i bez předchozích zkušeností. Stanoviště pro pozorování opeřených návštěvníků bude u krmítka hned vedle budovy.

Objeví se i rehek domácí, který se stal ptákem roku 2024?

„Sčítat budeme v sobotu i neděli od 10:00 do 12:00 a od 13:00 do 15:00. Loni jsme viděli krásného strakapouda prostředního i velkého zároveň a jednoho zimujícího samečka rehka domácího, který se stal ptákem roku,“ pozval na akci zoolog Evžen Tošenovský.

Titul pták roku uděluje ČSO zpravidla známým druhům, které lze potkat na mnoha místech republiky. Šedavé nebo černošedé zbarvení a nápadný rezavý ocas, kterým často pocukává, patří mezi hlavní znaky rehka domácího. Mladí samci jsou v prvním roce života zbarveni nenápadně šedě jako samice, přičemž jen malá část má již náznak typického černošedého kabátku, kterým se pyšní většina samců až v druhém roce života. Od tohoto metaforicky umouněného šatu se odvozuje lidové pojmenování kominíček.

„Rehek domácí sice nepatří mezi druhy, se kterými bychom se během ptačí hodinky setkávali často, ale každoročně se jich pár objeví, podobně jako holubů hřivnáčů, konipasů bílých či pěnic černohlavých, jejichž většinová populace z Česka odlétá. Díky velkému množství dobrovolníků, kteří se do programu každoročně zapojují, získáme další důležitá data o výskytu druhů, které u nás zimují,“ řekla Eliška Konopáčová, koordinátorka Ptačí hodinky z ČSO.

S přikrmováním začněte, když teploty klesnou k bodu mrazu

Mezitím může na zahradě vzniknout malý ptačí ráj. Staré dřevo a větve je potřeba naskládat na hromádku. Úkryt v ní může najít střízlík, červenka nebo i hejno vrabců. Spadané listí shrabat ke kmeni stromu a nechat ladem. Ptáci tam najdou mnoho dobrot, ať už spadlé ovoce, nebo larvy a brouky. Krmítko by mělo být na klidném a dobře přehledném místě, nejlépe ve stínu a daleko od nezabezpečených skleněných ploch. Je potřeba dbát na pravidelné čištění a odstraňování trusu a zbytků potravy. V krmítku nabízíme slunečnici, vlašské ořechy, oves, proso, pšenici a další obiloviny či luštěniny. Kosy a drozdy potěší pár jablek či jeřabin, strakapoudy, brhlíky a sýkory tuková směs.

„K pozorování používáme dalekohledy firmy Meopta, které si mohou zájemci vyzkoušet. Zároveň se mohou zeptat na cokoliv, co je v souvislosti s tématem bude zajímat. U krmítka se ale nepotkáme jen první lednový víkend. Malé i velké návštěvníky bych rád pozval co 14 dní na další Povídání u krmítka: 19. ledna, 2. a 16. února a 1. března,“ doplnil Evžen Tošenovský.

Akci Ptačí hodinka organizuje Česká společnost ornitologická. Minulého ročníku se zúčastnilo 28 tisíc lidí, kteří pozorovali přes 517 tisíc ptáků. Nejčastěji pozorovanými druhy byly sýkory koňadry, sýkory modřinky, oba druhy vrabců, kosi černí a hrdličky zahradní. S čím dál teplejšími zimami ovšem v Česku zimují i druhy, které dříve odlétaly na zimoviště do Středomoří. Podobně sčítají ptáky stovky tisíc lidí v USA, Velké Británii, Irsku, Nizozemsku a v dalších zemích. S kolegy z Bavorska, Rakouska a Švýcarska při sčítání ČSO úzce spolupracuje, díky čemuž mohou porovnávat výsledky i přeshraničně.

Další informace jsou k dispozici na webu Pevnosti poznání.

Jeho dokumentární fotografie se řadí ke zlatému fondu České tiskové kanceláře. Jeho reportážnímu hledáčku neunikli Václav Havel, papež Jan Pavel II. či Ivan Lendl. Nyní se fotograf Vladislav Galgonek dočkává knihy, která celistvě mapuje jeho předrevoluční fotožurnalistickou tvorbu z let 1973–1989, plnou nefalšovaných emocí i skrytých příběhů v každodennosti reálného socialismu. Publikace vychází v rámci edice Olomoučtí fotografové ve spolupráci Muzea umění Olomouc (MUO), Vydavatelství Univerzity Palackého (VUP) a České tiskové kanceláře (ČTK).

První fotografie Vladislava Galgonka (* 1946, Český Těšín) pokrývá uhelný prach. Svou kariéru totiž započal v 70. letech 20. století v dolech na Ostravsku jako dvorní fotograf průmyslových podniků, kde se učil pracovat s formátem dokumentární, reportážní i pro­pagační fotografie. Postupně se vypracoval v předního „regionálního“ fotografa České tiskové kanceláře, ve které strávil bezmála 40 let. Jeho nápadité černobílé fotografie tvořily podstatnou část zpravodajství českosloven­ských tištěných médií před rokem 1989. A díky velkorysosti ČTK, která pro potřeby knihy zpřístupnila přes 5000 digitalizovaných černobílých snímků, se nyní to nejzajímavější z Galgonkovy tvorby – mnohdy dosud nespatřené – dostává na světlo světa v jedné komplexní publikaci.

„Galgonkovou každodenní prací bylo najít skrytý příběh v těch nejobyčejnějších situacích a v těch nejméně atraktivních prostředích. Atmosféru doby před rokem 1989 se mu podařilo zachytit ve tvářích lidí, které potkával v továrnách, zemědělských družstvech či administrativních provozech. Dokázal s nimi navázat kontakt, trpělivě je motivoval k uvolněné póze,“ říká editorka knihy a kurátorka MUO Štěpánka Bieleszová.

Galgonek se vždy snažil obyčejné a neustále recyklované události socialistického koloběhu života zachytit z nečekaných perspektiv a tak, aby ve strojených kulisách reálného socialismu odhalil autentické emoce a okamžiky. Ve snaze o co nejzajímavější záběr se dokázal dostat na nepřístupná místa a nacházet invenční úhly pohledu. Při komponování fotografických záběrů kombinoval detailní záběry, nadhledy i podhledy. Známá byla Galgonkova vášeň pro fotografovaní z letadla nebo průhledy skrze předměty, nalezené na místě.

„Mezi jeho kolegy jsou známy historky o jeho mimořádném nasazení při hledání ideálního fotografického záběru. Aby zachytil co největší počet kombajnů, vyšplhal na stožár vysokého napětí, kde mu hrozil smr­telný úraz elektrickým proudem,“ přibližuje Štěpánka Bieleszová.

„Galgonkovi se i přes omezení doby, neustálý dohled cenzora i sevřenost fotoreportážního formátu podařilo ve své předrevoluční tvorbě docílit unikátního rukopisu. Jsem rád, že i šestý díl edice Olomoučtí fotografové opět nabízí osobitou retrospektivu, která funguje jak samostatně, tak také zapadá do pestrého konceptu celé knižní řady,“ dodává ředitel VUP Aleš Prstek.

Světem reportážní fotografie silně rezonuje i Galgonkova tvorba po sametové revoluci. Zachytil řadu mimořádných okamžiků, které byly oceněny na domácích i zahraničních foto­grafických soutěžích, ať už je to záběr na papeže Jana Pavla II. s hlavou v dlaních z roku 1995 nebo osamělý ježek, zachycený během katastrofální povodně v Olomouci v roce 1997. Díky jeho mimořádnému profesnímu nasazení jej ČTK posílala také na diplomatické mise do zahraničí. V roce 1994 tak fotografoval ve Vatikánu jmenování Miloslava Vlka kardinálem. V roce 1998 doprovázel jako fotoreportér Václava Klause při přijetí u japonského císaře Akihita. Byl také jediným fotografem, který směl být přítomen audienci Václava Havla u papeže Jana Pavla II. ve Vatikánu.

Kniha fotografií Vladislava Galgonka vychází ve dvojjazyčné, česko-anglické úpravě, která je pro celou edici Olomoučtí fotografové typická. Vydání knihy podpořilo Statutární město Olomouc, Olomoucký kraj a Ministerstvo kultury ČR. Publikace je dostupná na e-shopu VUP.

Edice Olomoučtí fotografové přibližuje dílo významných českých fotografů spjatých s olomouckým regionem. Vedle knihy snímků Vladislava Galgonka nabídla již také portrétní fotografie a akty Miloslava Stibora, avantgardu Karla Kašpaříka, dokumentární fotky Petra Zatloukala a Blanky Lamrové či ryzí postmodernu Michala Kalhouse. Edice získala Cenu Olomouckého kraje za přínos v oblastí kultury i ocenění mezinárodní poroty na festivalu v Bratislavě. Více informací najdete na stránkách photographers.upol.cz.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, milé studentky a studenti,

začátek nového roku je časem přání, předsevzetí a také očekávání. Je to i vhodný okamžik a příležitost k ohlédnutí se.

Máme za sebou rok, který nám přinesl radost, chvíle štěstí, společné prožitky, ale i smutek a nezměrnou bolest. Zažili jsme mnoho dobrého, obstáli jsme ve složitých situacích a ve svých osobních i pracovních životech jsme se vypořádali s mnohými starostmi i překážkami. Nic nás ale nemohlo připravit na tragickou událost, k níž došlo v závěru roku na pražské filozofické fakultě. Jsme stále ještě smutní a plní bolesti. Začněme proto nový rok ztišením a zamyšlením. Mysleme na naše blízké, na to, že se o ně budeme více zajímat, že jim věnujeme více svého času a že se pokusíme vidět v druhých vždy to lepší. 

Dovolte mi popřát vám do nového roku hlavně pevné zdraví, úspěchy v pedagogické i tvůrčí činnosti a osobní pohodu. Studentkám a studentům navíc přeji úspěchy ve studiu, hodně sil, trpělivosti a štěstí při skládání zkoušek a dokončování závěrečných prací. Přeji nám všem, ať nám nový rok přinese radost ze všeho, co děláme, a ať všichni hledáme a nalézáme cestu k vzájemnému pochopení a porozumění.

Irena Smolová

předsedkyně Akademického senátu Univerzity Palackého v Olomouci

Každodenní budíček ve čtyři ráno, mnohahodinové meditace, úplné přerušení kontaktů se světem a útlum všech možných tužeb a přání. Životu askety se na deset dní v thajském buddhistickém chrámu oddal Dominik Voráč, doktorand Pedagogické fakulty Univerzity Palackého.

Říká, že hlavním důvodem, proč do thajského chrámu odcestoval, byla meditace. „Přestože jsem o takové cestě přemýšlel už na gymnáziu, doposud jsem meditoval jen doma. A moc mi to nešlo,“ přiznává Dominik Voráč. Vždycky vydržel jeden, dva měsíce a pak nic.

„Meditace vyžaduje motivaci a disciplínu,“ zdůrazňuje devětadvacetiletý posluchač doktorského studijního programu Čtenářství a mediální výchova ve vzdělávání na PdF UP. Vystudovaný učitel českého jazyka a společenských věd se v doktorském studiu věnuje oboru, který rezonuje společností: mediální výchově a digitálním technologiím.

„I z tohoto hlediska byl pro mě desetidenní pobyt v buddhistickém chrámu velmi zajímavou zkušeností. Přestože učím o sociálních sítích a o tom, jak nás ovlivňují, upřímně přiznávám, že jsem na nich stejně jako mnozí jiní také závislý. I proto bylo velmi zajímavé odevzdat při příchodu veškerou elektroniku a zkusit si, jaké to je se na deset dnů zcela odpojit od světa kolem. S odstupem několika dní je to opravdu zvláštní pocit nevědět nic o tom, co se děje kolem.

Nevědět, jestli mi někdo náhodou nepsal na messenger, instagram či neposlal nějakou zprávu. O to zvláštnější a osvobozující je pak vědomí, že se za těch několik dní vlastně vůbec nic nestalo.“

Pro cestu do buddhistického chrámu se Dominik rozhodl v lednu 2023. Zhruba deset let o ní přemýšlel, pak se rozhodl velmi rychle. Říká, že nazrál čas. Jeho život byl prý plný kumulujících se stresů jak v zaměstnání, ve studiu, tak i v osobním životě. Jednoho dne si prostě řekl, že se bude věnovat sám sobě.

„Ve své podstatě nejsem člověk, který by se vrhal do nových situací, do nového prostředí. Tentokrát to ale byla naprosto spontánní akce. Rozhodl jsem se a během čtrnácti dní jsem odletěl do Bangkoku, odtud následovala asi desetihodinová cesta vlakem do chrámu. Z celého světa se nás tam sjelo asi osmdesát. A co mě čekalo? Kamenná postel, polštář ze dřeva, jídlo dvakrát denně, vždy v osm třicet rýžová kaše a ve dvanáct třicet rýže a tofu. Náplň dne: meditace.“

Dnes vzpomíná na to, jak jej vždy ve čtyři hodiny ráno budil zvon a jak od půl páté začínala první meditace založená na pozorování dechu.

„Meditovalo se osm, devět hodin denně, částečně v sedě, částečně v chůzi. S nikým nemluvíte, jste sám se sebou, ponořený sám do sebe,“ popisuje realitu dlouhých deseti dní a dodává, že člověku, který omezí své potřeby, přicházejí na mysl častěji zajímavé myšlenky. „Je však podstatné, že si jich začnete víc všímat a uvědomovat si je. Od některých se dokážete i lépe oprostit. Během deseti dní jsem zažil i pár silných momentů, řekl bych až spirituálních zážitků, při nichž jsem nejprve cítil bolest a poté velké uvolnění, svobodu a štěstí.“

Připomíná také, že cesta hledání a objevování sama sebe není pro každého. „Pokud tuto potřebu ale člověk má a má i dostatečně velkou motivaci, posune jej takový pobyt v mnohém dál. Bezprostředně poté, když jsem chrám opustil, jsem cítil neuvěřitelnou vděčnost. Za všechno. Mnohem víc nyní vnímám i to, jak je vděčnost v životě vlastně důležitá. Víc jsem si uvědomil, že žiji v té části světa, kde je hojnost, že všechny mé potřeby jsou uspokojovány. Kdybych měl mluvit o tomto pobytu jako o dovolené, tak bych řekl, že byla nejsmysluplnější, jakou jsem kdy zažil. Naučil jsem se meditovat. Meditaci se nyní i víc věnuji a myslím si, že mě tato znalost a schopnost hodně posouvá. Jsem přesvědčen, že je dobré, abychom se hodně učili, někdy i trochu trpěli. Jedině tak můžeme mnohé najít, ať už ve světě kolem nás nebo v tom našem vnitřním.“

Zkušenost Dominika Voráče přineslo aktuální vydání tištěného magazínu Žurnál UP.

Dominik Voráč (* 1994)

z katedry českého jazyka a literatury PdF UP je na této fakultě posluchačem doktorského studijního programu Čtenářství a mediální výchova ve vzdělávání. Je autorem příruček pro mediální vzdělávání a lektorem mediální gramotnosti, zároveň autorem projektu Mediál­ní výchova 21. století. Je členem Akademického senátu Univerzity Palackého.

Celý letošní rok jsme si připomínali výročí 450 let od založení olomouckého vysokého učení. Výstavy, koncerty, besedy a spousta dalších akcí se nesly právě v duchu oslav. Svůj díl připojil i Český rozhlas. Na stanici Vltava odvysílal radiodokument režiséra Michala Bureše Universitas Olomucensis. Pokud jste premiéru propásli, nevadí. Záznam je k dispozici a stojí za slyšení.

Posluchače provede dokumentární pásmo Michala Bureše nejen úctyhodnou historií naší alma mater, ale řeč je i o přítomnosti a budoucnosti.

„Natočit 45minutový dokument o 450 letech trvání vysokého učení v Olomouci byla vskutku výzva adrenalinová. Nakonec jsem coby autor a režisér vyšel z premisy, že vzdělání a vzdělanost tu s námi byly od počátku věků, jen pohled na ně se proměňoval. Historie olomoucké univerzity to dokládá. Kromě osobních svědectví v dokumentu zazní i unikátní archivní záběry. Vše budou s potřebným nadhledem glosovat herci Igor Bareš a Jana Stryková,“ uvedl režisér Michal Bureš.

Mezi těmi, jejichž hlasy v pořadu zní, je například emeritní rektor UP Josef Jařab, ředitel Archivu UP Pavel Urbášek, anglista a emeritní profesor FF UP Jaroslav Macháček, vědec Ondřej Novák z PřF UP a prorektor pro strategii a vnější vztahy Michal Malacka.

Universitas Olomucensis, dokumentární pásmo o druhé nejstarší univerzitě v Česku, která během roku 2023 slavila 450 let, si můžete naladit zde.

A pokud si chcete připomenout i slavnostní okamžiky letošního 17. listopadu, kdy se konal v Moravské filharmonii Olomouc Slavnostní večer na počest naší alma mater, můžete také. Vltava totiž koncert vysílala v přímém přenosu a záznam najdete zde.