Agregátor zdrojů

Jako malá sedávala se sestrou před televizí a hltala seriál Byl jednou jeden… život. Francouzi v něm dokázali zábavnou formou přiblížit dětem fungování lidského organismu. Tehdy asi objevila, jak úžasná je věda a jak fascinující může být vyprávění o ní. O mnoho let později, když už jako vysokoškolačka studovala semestr v Utrechtu, dokonce přesvědčila další „erasmáky“, aby společně jeli přes půlku Holandska do interaktivního muzea Corpus, v němž mohou návštěvníci doslova procházet lidským tělem. A když se ještě o pár let později jako historicky první žena postavila do čela obřího mezinárodního festivalu populárně-vědeckých filmů, už nebylo pochyb. Evu Navrátilovou, ředitelku Academia Filmu Olomouc, prostě věda a její popularizace baví, zajímá, naplňuje. Její příběh přineslo aktuální vydání univerzitního magazínu Žurnál UP.

„Všechny ty jednotlivé zážitky do sebe postupem let zapadly a vybudovaly pevný základ pro tu chuť věnovat se v kariéře právě popularizaci vědy a její komunikaci,“ říká, když nahlas přemýšlí nad svojí profesní dráhou. „Vzpomínám si na svou první návštěvu londýnského science muzea i na to nadšení a urputnost, se kterými jsem pak díky tomu šla do výběrka na práci v nově budovaném science centru v Brně,“ vypráví absolventka Filozofické fakulty UP o dobách před ředitelováním v Olomouci, kdy se starala o marketing brněnského centra VIDA!.

Pomyslné kormidlo AFO převzala na začátku roku 2022. Po dvou covidových letech v onlinu a s týmem, který za sebou měl náročné a vyčerpávající období. Na přípravu dalšího ročníku měla pouze čtyři měsíce. Nad nabídkou vést festival s šedesátiletou tradicí přesto dlouho nepřemýšlela. Od začátku věděla, že ji chce přijmout. „AFO je prostě srdcovka. Během studia jsem tu dostala neskutečnou podporu a pracovní možnosti a cítila jsem, že to chci alespoň zčásti festivalu vrátit.“

Žádný podobný festival v ČR nemá tak velkou oporu ve studentkách a studentech. Jsou jeho hybnou silou, duší i zdrojem nápadů a energie. Eva Navrátilová jim docela dobře rozumí. Sama ještě jako studentka filmové vědy si na něm zkusila spoustu pozic. Když si diváci sednou po úvodní znělce do kina a pár dní nerušeně sledují filmy, má za sebou Eva Navrátilová i s týmem rok intenzivní práce. „Celoročně, na bázi každodenního potkávání se v kanceláři, mám v týmu čtyři lidi. Čím blíže je festival, tím víc se tým rozrůstá. V průběhu podzimu už se bavíme o desítce dramaturgů a dramaturgyň, kteří pracují na programu. Během festivalu má štáb kolem 250 lidí, a to už se začínám ztrácet. Snažím se na společných štábních setkáních memorovat tváře, ráda bych si pamatovala všechny, kteří do AFO vložili svůj čas, síly, nápady a energii, ale při takovém počtu už je to bohužel nereálné,“ přiznává.

Kdo by si naivně myslel, že práce ředitelky je celý rok koukat na filmy a pak v záři reflektorů vítězům předat ceny, spletl by se. Koučovat podobnou akci znamená zvládat kromě řízení týmu i každoroční starost o financování. „AFO ve srovnání s podobnými akcemi u nás má jeden z nejnižších rozpočtů, a přitom je jedním z nejnavštěvovanějších filmových festivalů. Jeho financování je vícezdrojové a každý rok sepisujeme 10–15 grantových žádostí,“ popisuje méně atraktivní stránku akce Eva Navrátilová. Na rozpočtu festivalu se tak vedle základního příspěvku od univerzity podílí ministerstvo školství i kultury, Státní fond kinematografie, kraj, město, soukromí sponzoři nebo třeba americká ambasáda. Odpovědnost za shánění a následné čerpání financí je nedílnou součástí práce ředitelky. 

AFO přitom dlouho není „jen“ festival na šest dní v roce. „Jedná se o širokou škálu celoročních aktivit, ať už jeho ozvěny na mnoha místech po ČR i v zahraničí nebo třeba provoz naší vlastní VOD platformy watchandknow.cz, která vznikla během pandemie, když se festival nemohl odehrávat živě. Objíždíme s kolegy i další filmové festivaly v ČR i zahraničí. Možnost vystoupit z regionální bubliny a nechat se inspirovat, zažívat jiné festivaly v roli návštěvníka nebo hosta je vždycky maximálně přínosné jak pro mě, tak v důsledku i pro festival samotný,“ míní.

Během šestidenního maratonu, kdy se festival koná, nemá Eva Navrátilová čas chodit na filmy, přednášky a další body programu, kterých je více než dvě stě. Může se na chvíli zastavit a nechat se pohltit festivalovou atmosférou? Závidí lidem s visačkami a akreditací, kteří nadšeně korzují městem? „Strašně moc jim závidím! Teď si to musím užívat jen z té druhé strany, kdy se zastavuju, abych se nadechla a rozhlédla. A došlo mi, co všechno se nám povedlo. Práce na festivalu je dost náročná, ale ta euforie, kterou člověk načerpá pak během samotné akce, mě pohání celý další rok.“

Mimochodem, v úvodu textu je řeč o seriálu Byl jednou jeden… život, který malou Evu přikoval k televizi. „No a na mé první AFO v roce 2007 přijel cenu za přínos komunikaci vědy převzít právě jeho režisér Albert Barillé.“ Náhoda? Sotva. Kruh se uzavřel.

PS: AFO je pro Evu Navrátilovou spojené i s láskou. Hádejte, kde před jedenácti lety poznala svého muže Jiřího?

Eva Navrátilová (* 1986)

Vystudovala magisterský obor Teorie a dějiny dramatických umění na UP. Již během svých studií začala pracovat na AFO, pracovala také pro filozofickou i pedagogickou fakultu, občanské sdružení Pastiche Filmz, Letní filmovou školu, festivaly Cinepur Choice, Anifest a PAF, kde rok působila v roli ředitelky. V roce 2013 přesunula své pracovní aktivity do Brna na oddělení komunikace jedné z fakult Masarykovy univerzity a sedm let působila na marketingovém oddělení VIDA! science centra, mimo hlavní pracovní poměr pak spolupracovala třeba s distribuční společností Aerofilms nebo s Českou asociací science center. Od roku 2022 je ředitelkou AFO.

Jako malá sedávala se sestrou před televizí a hltala seriál Byl jednou jeden… život. Francouzi v něm dokázali zábavnou formou přiblížit dětem fungování lidského organismu. Tehdy asi objevila, jak úžasná je věda a jak fascinující může být vyprávění o ní. O mnoho let později, když už jako vysokoškolačka studovala semestr v Utrechtu, dokonce přesvědčila další „erasmáky“, aby společně jeli přes půlku Holandska do interaktivního muzea Corpus, v němž mohou návštěvníci doslova procházet lidským tělem. A když se ještě o pár let později jako historicky první žena postavila do čela obřího mezinárodního festivalu populárně-vědeckých filmů, už nebylo pochyb. Evu Navrátilovou, ředitelku Academia Filmu Olomouc, prostě věda a její popularizace baví, zajímá, naplňuje. Její příběh přineslo aktuální vydání univerzitního magazínu Žurnál UP.

„Všechny ty jednotlivé zážitky do sebe postupem let zapadly a vybudovaly pevný základ pro tu chuť věnovat se v kariéře právě popularizaci vědy a její komunikaci,“ říká, když nahlas přemýšlí nad svojí profesní dráhou. „Vzpomínám si na svou první návštěvu londýnského science muzea i na to nadšení a urputnost, se kterými jsem pak díky tomu šla do výběrka na práci v nově budovaném science centru v Brně,“ vypráví absolventka Filozofické fakulty UP o dobách před ředitelováním v Olomouci, kdy se starala o marketing brněnského centra VIDA!.

Pomyslné kormidlo AFO převzala na začátku roku 2022. Po dvou covidových letech v onlinu a s týmem, který za sebou měl náročné a vyčerpávající období. Na přípravu dalšího ročníku měla pouze čtyři měsíce. Nad nabídkou vést festival s šedesátiletou tradicí přesto dlouho nepřemýšlela. Od začátku věděla, že ji chce přijmout. „AFO je prostě srdcovka. Během studia jsem tu dostala neskutečnou podporu a pracovní možnosti a cítila jsem, že to chci alespoň zčásti festivalu vrátit.“

Žádný podobný festival v ČR nemá tak velkou oporu ve studentkách a studentech. Jsou jeho hybnou silou, duší i zdrojem nápadů a energie. Eva Navrátilová jim docela dobře rozumí. Sama ještě jako studentka filmové vědy si na něm zkusila spoustu pozic. Když si diváci sednou po úvodní znělce do kina a pár dní nerušeně sledují filmy, má za sebou Eva Navrátilová i s týmem rok intenzivní práce. „Celoročně, na bázi každodenního potkávání se v kanceláři, mám v týmu čtyři lidi. Čím blíže je festival, tím víc se tým rozrůstá. V průběhu podzimu už se bavíme o desítce dramaturgů a dramaturgyň, kteří pracují na programu. Během festivalu má štáb kolem 250 lidí, a to už se začínám ztrácet. Snažím se na společných štábních setkáních memorovat tváře, ráda bych si pamatovala všechny, kteří do AFO vložili svůj čas, síly, nápady a energii, ale při takovém počtu už je to bohužel nereálné,“ přiznává.

Kdo by si naivně myslel, že práce ředitelky je celý rok koukat na filmy a pak v záři reflektorů vítězům předat ceny, spletl by se. Koučovat podobnou akci znamená zvládat kromě řízení týmu i každoroční starost o financování. „AFO ve srovnání s podobnými akcemi u nás má jeden z nejnižších rozpočtů, a přitom je jedním z nejnavštěvovanějších filmových festivalů. Jeho financování je vícezdrojové a každý rok sepisujeme 10–15 grantových žádostí,“ popisuje méně atraktivní stránku akce Eva Navrátilová. Na rozpočtu festivalu se tak vedle základního příspěvku od univerzity podílí ministerstvo školství i kultury, Státní fond kinematografie, kraj, město, soukromí sponzoři nebo třeba americká ambasáda. Odpovědnost za shánění a následné čerpání financí je nedílnou součástí práce ředitelky. 

AFO přitom dlouho není „jen“ festival na šest dní v roce. „Jedná se o širokou škálu celoročních aktivit, ať už jeho ozvěny na mnoha místech po ČR i v zahraničí nebo třeba provoz naší vlastní VOD platformy watchandknow.cz, která vznikla během pandemie, když se festival nemohl odehrávat živě. Objíždíme s kolegy i další filmové festivaly v ČR i zahraničí. Možnost vystoupit z regionální bubliny a nechat se inspirovat, zažívat jiné festivaly v roli návštěvníka nebo hosta je vždycky maximálně přínosné jak pro mě, tak v důsledku i pro festival samotný,“ míní.

Během šestidenního maratonu, kdy se festival koná, nemá Eva Navrátilová čas chodit na filmy, přednášky a další body programu, kterých je více než dvě stě. Může se na chvíli zastavit a nechat se pohltit festivalovou atmosférou? Závidí lidem s visačkami a akreditací, kteří nadšeně korzují městem? „Strašně moc jim závidím! Teď si to musím užívat jen z té druhé strany, kdy se zastavuju, abych se nadechla a rozhlédla. A došlo mi, co všechno se nám povedlo. Práce na festivalu je dost náročná, ale ta euforie, kterou člověk načerpá pak během samotné akce, mě pohání celý další rok.“

Mimochodem, v úvodu textu je řeč o seriálu Byl jednou jeden… život, který malou Evu přikoval k televizi. „No a na mé první AFO v roce 2007 přijel cenu za přínos komunikaci vědy převzít právě jeho režisér Albert Barillé.“ Náhoda? Sotva. Kruh se uzavřel.

PS: AFO je pro Evu Navrátilovou spojené i s láskou. Hádejte, kde před jedenácti lety poznala svého muže Jiřího?

Eva Navrátilová (* 1986)

Vystudovala magisterský obor Teorie a dějiny dramatických umění na UP. Již během svých studií začala pracovat na AFO, pracovala také pro filozofickou i pedagogickou fakultu, občanské sdružení Pastiche Filmz, Letní filmovou školu, festivaly Cinepur Choice, Anifest a PAF, kde rok působila v roli ředitelky. V roce 2013 přesunula své pracovní aktivity do Brna na oddělení komunikace jedné z fakult Masarykovy univerzity a sedm let působila na marketingovém oddělení VIDA! science centra, mimo hlavní pracovní poměr pak spolupracovala třeba s distribuční společností Aerofilms nebo s Českou asociací science center. Od roku 2022 je ředitelkou AFO.

Spolupráce v oblasti mediace mezi olomouckou právnickou fakultou a New York University, School of Law posiluje. Zatím poslední společnou akcí byl dubnový online seminář pro české studenty připravený americkými kolegy na téma restorativní kruhy.

„Každý rok je podoba naší spolupráce jiná. Snažíme se přicházet s novými tématy i formami práce. Inovace je rozvojová pro obě strany. Letos jsme se dohodli na online semináři,“ řekla Lenka Holá, vedoucí Centra pro řešení konfliktů a mediaci na PF UP. Odborné setkání, které se uskutečnilo v rámci výuky předmětů Mediační klinika 1 a Mediační klinika 2, vedli američtí studenti a doktorandi. Garantem byla na české straně Lenka Holá, na americké Raymond Kramer, expert na klinické právní vzdělávání a mediaci.

„Přestože jsme se s českými studenty potkali poprvé, velmi rychle se nám podařilo naladit na stejnou notu. Zjistili jsme, že mnohdy řešíme podobné problémy a že metoda restorativních kruhů má sílu překonávat vzdálenost. Sdílení zkušeností a dobré praxe bylo pro obě strany velmi přínosné,“ zhodnotila Alex Klein, studentka New York University.

Spolupráce mezi New Yorkem a Olomoucí v této oblasti začala před více než pěti lety. „Na počátku byl vznik naší Mediační kliniky. Při jejím zakládání a s jejím rozvojem nám výrazně pomáhal právě profesor Kramer. V té době proběhlo několik pracovních setkání, k dispozici jsme měli i metodické materiály. Jejich Mediační klinika je pro nás v mnoha ohledech inspirací,“ vzpomněla Lenka Holá.

Obě strany chtějí dál ve spolupráci pokračovat. „Nabízí se například možnost stáží, účastí na konferencích a nově také spolupráce v oblasti výzkumu mediace v trestním řízení v kontextu restorativní justice,“ naznačila Lenka Holá.

Spolupráce v oblasti mediace mezi olomouckou právnickou fakultou a New York University, School of Law posiluje. Zatím poslední společnou akcí byl dubnový online seminář pro české studenty připravený americkými kolegy na téma restorativní kruhy.

„Každý rok je podoba naší spolupráce jiná. Snažíme se přicházet s novými tématy i formami práce. Inovace je rozvojová pro obě strany. Letos jsme se dohodli na online semináři,“ řekla Lenka Holá, vedoucí Centra pro řešení konfliktů a mediaci na PF UP. Odborné setkání, které se uskutečnilo v rámci výuky předmětů Mediační klinika 1 a Mediační klinika 2, vedli američtí studenti a doktorandi. Garantem byla na české straně Lenka Holá, na americké Raymond Kramer, expert na klinické právní vzdělávání a mediaci.

„Přestože jsme se s českými studenty potkali poprvé, velmi rychle se nám podařilo naladit na stejnou notu. Zjistili jsme, že mnohdy řešíme podobné problémy a že metoda restorativních kruhů má sílu překonávat vzdálenost. Sdílení zkušeností a dobré praxe bylo pro obě strany velmi přínosné,“ zhodnotila Alex Klein, studentka New York University.

Spolupráce mezi New Yorkem a Olomoucí v této oblasti začala před více než pěti lety. „Na počátku byl vznik naší Mediační kliniky. Při jejím zakládání a s jejím rozvojem nám výrazně pomáhal právě profesor Kramer. V té době proběhlo několik pracovních setkání, k dispozici jsme měli i metodické materiály. Jejich Mediační klinika je pro nás v mnoha ohledech inspirací,“ vzpomněla Lenka Holá.

Obě strany chtějí dál ve spolupráci pokračovat. „Nabízí se například možnost stáží, účastí na konferencích a nově také spolupráce v oblasti výzkumu mediace v trestním řízení v kontextu restorativní justice,“ naznačila Lenka Holá.

Nové číslo našeho univerzitního magazínu Žurnál UP se věnuje popularizaci a komunikaci vědy. Jak vůbec o vědě mluvit? A proč o vědě mluvit? Kdo jiný by měl přemýšlet nad odpověďmi než muž, který má popularizaci vědy takřka v popisu práce a který právě za „jednoduché vysvětlování složitého“ získal hned několik ocenění, jako například Stříbrnou medaili předsedy Senátu ČR, Medaili Učené společnosti České republiky, medaili Vojtěcha Náprstka Akademie věd ČR atd. Výčet je bohatý a nechybí v něm ani Cena Academia Filmu Olomouc za významný přínos popularizaci vědy. Moderátor České televize Daniel Stach.

Právě on bývá pravidelným hostem AFO. Chybět nebude ani letos. Magazínu Žurnál UP poskytl rozhovor, který přetiskujeme.

Proč je podle vás důležité, aby vědci a vědkyně dokázali srozumitelně mluvit o své práci?

Protože věda je všude kolem nás a každému z nás dává možnosti – konkrétní nástroje a postupy – jak dělat (svůj) svět lepším. Někdy po menších, jindy po větších kouscích, ale dává, a další kroky už jsou na nás. A vědci mají vysvětlovat, co a proč dělají. Za prvé proto, že je to správné. Za druhé proto, že je to ve třetím tisíciletí součástí jejich práce – lidé mají nárok vědět, co vědci dělají a k čemu jejich práce je nebo může být dobrá.

Kterou osobnost vědy byste ještě chtěl potkat osobně a mít ji také ve svém pořadu?

Přál bych si Davida Attenborougha, protože on je fenomén. Byl by to pro mě těžký rozhovor i proto, že jeho hlas je uhrančivý. Taky jste si všimli, že ho posloucháte a posloucháte a pak kouknete na hodiny a řeknete si: Cože? Já ho poslouchal tak dlouho? Také bych si přál, aby už klapnul (několikrát jsme byli blízko) rozhovor s Jennifer Doudna, protože CRISPR je jedna z věcí, která podle mě doslova (z)mění svět. A bylo by i zajímavé přidat její pohled k tomu, co říkala v Hyde Parku Civilizace Emmanuelle Charpentier, se kterou Jennifer Doudna získala Nobelovu cenu.

Letošním tématem festivalu je paměť. Jaký okamžik se vám nejvíce vryl do paměti při vaší práci? Měl jste někdy během vysílání okno?

Přečetl jsem si otázku a hned mi naskočila jména: Helga Hošková-Weissová, Evelina Merová, Natalia Gorbaněvská, Tatiana Rusesabagina i Ervín Adam. Všechno nesmírně silné příběhy, u kterých si pamatuji nejen to, co bylo řečeno, ale i to, co nezaznělo, ale bylo cítit. Něco z toho se dostalo i přes obrazovky k divákům, ale spousta dalšího zůstalo jen ve studiu.

Když dělám rozhovory, mám připravenou propracovanou strukturu, data a citace, ale většinou jen minimum konkrétních otázek. Ty vznikají až během rozhovoru. A při něm často začínám větu a nevím, jak skončí, takže když nenaskočí slovo, které bych potřeboval, musím to obejít a dokončit větu, aby diváci nic nepoznali… Někdy se to povede lépe, jindy hůře, dá se to trénovat a pořád na tom pracuji. Skvělou průpravou je komentovat sportovní závody, protože tam člověk neví, co se stane za další sekundu, a dobře vytrénuje svůj mozek, aby dokázal případné „vokno“ rychle obejít.

Zapojujete do své práce umělou inteligenci?

Zatím jen velmi málo, protože na to, co potřebuji, dělá ještě pořád hodně chyb. Ale nepochybuji, že se bude posouvat, takže v poslední době se AI věnuji víc a hledám, jak ji prakticky používat, aby mi skutečně pomáhala. Mezitím mám velkou radost z rozvoje programů třeba na přepis mluveného slova, které se z mojí zkušenosti za poslední zhruba rok hodně posunuly a mně dost usnadňují práci.

Je skvělé, že se s vámi lidé na AFO opět potkají! Můžete prozradit, co vás na našem festivalu nejvíce zaujalo a proč se rád vracíte?

Protože náš hlavní cíl v Hyde Parku Civilizace i v celé vědecké redakci ČT je pomoct porozumět světu kolem nás a dát potravu k přemýšlení. A AFO pomáhá lidem přemýšlet, dává možnosti, jak se do světa vědy ponořit víc, a umožňuje jim podívat se na svět jinak právě očima vědy. A to je moc dobře. Když se ohlédnu zpátky, tak mě nejvíc zaujali lidé, kteří přichází, a pak otázky, které pokládají hlavně po přednášce nebo diskuzi. Fakt se nebojte zeptat klidně rovnou na přednášce – ale rád odpovím i po ní.

 

 

Nové číslo našeho univerzitního magazínu Žurnál UP se věnuje popularizaci a komunikaci vědy. Jak vůbec o vědě mluvit? A proč o vědě mluvit? Kdo jiný by měl přemýšlet nad odpověďmi než muž, který má popularizaci vědy takřka v popisu práce a který právě za „jednoduché vysvětlování složitého“ získal hned několik ocenění, jako například Stříbrnou medaili předsedy Senátu ČR, Medaili Učené společnosti České republiky, medaili Vojtěcha Náprstka Akademie věd ČR atd. Výčet je bohatý a nechybí v něm ani Cena Academia Filmu Olomouc za významný přínos popularizaci vědy. Moderátor České televize Daniel Stach.

Právě on bývá pravidelným hostem AFO. Chybět nebude ani letos. Magazínu Žurnál UP poskytl rozhovor, který přetiskujeme.

Proč je podle vás důležité, aby vědci a vědkyně dokázali srozumitelně mluvit o své práci?

Protože věda je všude kolem nás a každému z nás dává možnosti – konkrétní nástroje a postupy – jak dělat (svůj) svět lepším. Někdy po menších, jindy po větších kouscích, ale dává, a další kroky už jsou na nás. A vědci mají vysvětlovat, co a proč dělají. Za prvé proto, že je to správné. Za druhé proto, že je to ve třetím tisíciletí součástí jejich práce – lidé mají nárok vědět, co vědci dělají a k čemu jejich práce je nebo může být dobrá.

Kterou osobnost vědy byste ještě chtěl potkat osobně a mít ji také ve svém pořadu?

Přál bych si Davida Attenborougha, protože on je fenomén. Byl by to pro mě těžký rozhovor i proto, že jeho hlas je uhrančivý. Taky jste si všimli, že ho posloucháte a posloucháte a pak kouknete na hodiny a řeknete si: Cože? Já ho poslouchal tak dlouho? Také bych si přál, aby už klapnul (několikrát jsme byli blízko) rozhovor s Jennifer Doudna, protože CRISPR je jedna z věcí, která podle mě doslova (z)mění svět. A bylo by i zajímavé přidat její pohled k tomu, co říkala v Hyde Parku Civilizace Emmanuelle Charpentier, se kterou Jennifer Doudna získala Nobelovu cenu.

Letošním tématem festivalu je paměť. Jaký okamžik se vám nejvíce vryl do paměti při vaší práci? Měl jste někdy během vysílání okno?

Přečetl jsem si otázku a hned mi naskočila jména: Helga Hošková-Weissová, Evelina Merová, Natalia Gorbaněvská, Tatiana Rusesabagina i Ervín Adam. Všechno nesmírně silné příběhy, u kterých si pamatuji nejen to, co bylo řečeno, ale i to, co nezaznělo, ale bylo cítit. Něco z toho se dostalo i přes obrazovky k divákům, ale spousta dalšího zůstalo jen ve studiu.

Když dělám rozhovory, mám připravenou propracovanou strukturu, data a citace, ale většinou jen minimum konkrétních otázek. Ty vznikají až během rozhovoru. A při něm často začínám větu a nevím, jak skončí, takže když nenaskočí slovo, které bych potřeboval, musím to obejít a dokončit větu, aby diváci nic nepoznali… Někdy se to povede lépe, jindy hůře, dá se to trénovat a pořád na tom pracuji. Skvělou průpravou je komentovat sportovní závody, protože tam člověk neví, co se stane za další sekundu, a dobře vytrénuje svůj mozek, aby dokázal případné „vokno“ rychle obejít.

Zapojujete do své práce umělou inteligenci?

Zatím jen velmi málo, protože na to, co potřebuji, dělá ještě pořád hodně chyb. Ale nepochybuji, že se bude posouvat, takže v poslední době se AI věnuji víc a hledám, jak ji prakticky používat, aby mi skutečně pomáhala. Mezitím mám velkou radost z rozvoje programů třeba na přepis mluveného slova, které se z mojí zkušenosti za poslední zhruba rok hodně posunuly a mně dost usnadňují práci.

Je skvělé, že se s vámi lidé na AFO opět potkají! Můžete prozradit, co vás na našem festivalu nejvíce zaujalo a proč se rád vracíte?

Protože náš hlavní cíl v Hyde Parku Civilizace i v celé vědecké redakci ČT je pomoct porozumět světu kolem nás a dát potravu k přemýšlení. A AFO pomáhá lidem přemýšlet, dává možnosti, jak se do světa vědy ponořit víc, a umožňuje jim podívat se na svět jinak právě očima vědy. A to je moc dobře. Když se ohlédnu zpátky, tak mě nejvíc zaujali lidé, kteří přichází, a pak otázky, které pokládají hlavně po přednášce nebo diskuzi. Fakt se nebojte zeptat klidně rovnou na přednášce – ale rád odpovím i po ní.

 

 

A je rozhodnuto. Bojovali srdnatě od počátku školního roku a s velkým nasazením pokořili všechny úlohy, které pro ně přichystal organizační výbor Mezinárodního turnaje mladých fyziků. Ústřední kolo vyhrál a do mezinárodní soutěže postupuje pouze jeden tým středoškoláků, letos stejně jako ve třech předchozích ročnících je to tým Talnet.

Je to příliš složité. Tomu by obyčejný člověk nerozuměl. To se nedá jednoduše vysvětlit. O čem je řeč? O vědě. Přesněji o tom, jak se v posledních letech změnil přístup k popularizaci a komunikaci vědy. Právě na tato témata se zaměřilo nové vydání univerzitního magazínu Žurnál UP, jehož úvodní text přetiskujeme.

Věda, její objevy a poznatky, technologie jsou součástí našich každodenních životů. Proto můžeme a někdy i musíme klást otázky: Proč to tak je? Jak to funguje? Co z toho bude? Vědci a vědkyně musí být připraveni na naše otázky odpovídat. Někteří se to teprve učí, mnozí to už ale umí. A dělají to skvěle. Důkaz, a ne jeden, pro toto tvrzení máme na olomoucké univerzitě na dosah ruky: stačí navštívit Pevnost poznání, centrum popularizace Přírodovědecké fakulty UP, nebo Mezinárodní festival populárně-vědeckých filmů Academia Film Olomouc. Příští týden začíná jeho 59. ročník, a i na jeho historii je dobře vidět, jak se změnilo vnímání vědy a vědců veřejností a vnímání veřejnosti vědci.

Fronty na vědu

Kdo dnes přijede do Olomouce na AFO, najde přehlídku, kterou žije téměř celé město. Je to akce hvězdná, plná známých jmen, pokrývaná českými i zahraničními médii, ale zároveň i hodně civilní. Promítá se na všech možných místech, filmové sály bývají zaplněné do posledního místečka, na filmy se stojí fronty, hosty jsou nejslavnější vědci a vědkyně z celého světa, které máte možnost potkat třeba při ranní kávě nebo s nimi zapříst hovor někde na schodech.

Návštěvník, který by na konci šedesátých let minulého století, kdy AFO začínalo jako přehlídka soutěžních vědeckých filmů určených především publiku vědců, filmařů, studentů a pedagogů, nastoupil do stroje času a nechal se přenést do dubna 2024 do Uměleckého centra UP, by si asi párkrát musel protřít oči. A možná se i pořádně štípnout, aby uvěřil, že ty tisícovky lidí všeho věku, kteří se spolu baví, debatují a smějí, jsou účastníci toho stejného festivalu vědeckých filmů. Ale je to tak.

Věda je in

Věda totiž může být nejen chytrá, ale i zábavná a sexy. Především ale užitečná a potřebná, když dokáže proměňovat náš svět i naše vnímání tohoto světa.

Málokdo asi ví, že i díky AFO vznikají špičkové filmy, které později sbírají ceny po celém světě. „Například britský producent Archie Baron, který tady v roce 2022 promítal svůj film Jak se dělá vakcína, mi během festivalu opakovaně děkoval, že bez AFO by tento film pravděpodobně nikdy nevznikl. Protože to bylo právě poslední živé AFO v roce 2019, kde se potkal s producentkou Janet Tobias, se kterou se jim povedlo tento produkčně velice náročný film, natáčený uprostřed globální pandemie, dotáhnout do zdárného konce. A přesně tohle má být AFO – nejen tepající festival, ale zároveň platforma pro reálné ovlivňování současné populárně-vědecké produkce,“ říká ředitelka AFO Eva Navrátilová.

Strach z vědy

„Někteří lidé se vědy bojí, protože ‚to přeci nemůžu pochopit‘. Není to pravda. Můžete! Jen musíte chtít, snažit se a mít někoho, kdo vám to dokáže postupně vysvětlit. A proto musíme (nepřímo) spolupracovat všichni: vědci, instituce, novináři i diváci (příjemci).“ Tato slova napsal skvělý popularizátor vědy a moderátor ČT Daniel Stach.

Jeho citace je z předmluvy pozoruhodné knihy z produkce vydavatelství Matfyz­Press, která se před pár měsíci objevila na pultech knihkupectví a v „komunikačních“ kruzích se stala takřka bestsellerem: Science Communication. Úvod do komunikace vědy. Jsou pod ní podepsáni autoři, kteří mají s popularizací či propagací vědy velké zkušenosti: Pavla Hubálková, Martin Rychlík, Aleš Vlk a Otakar Fojt, vědecký atašé britského velvyslanectví a předseda Správní rady Univerzity Palackého.

Svět a my

Producentská firma Sandboxfilm loni podpořila zhruba milionem korun účastníky workshopu Camp 4Science, kteří se potkávají na půdě UP. Co se za touto větou skrývá? Hodně. Tvůrci a tvůrkyně si kromě zkušeností a know-how mohou odnést z festivalu i peníze důležité pro dokončení svých filmů. „AFO se tak stalo zcela zásadním hybatelem na poli vývoje populárně-vědeckého žánru. To, že univerzita naším prostřednictvím podporuje vznik a tvorbu nových populárně-vědeckých filmů, je v českém i světovém měřítku zcela unikátní,“ říká Eva Navrátilová o nových příležitostech pro popularizaci vědy a připomíná, že UP je v této oblasti lídrem. „Skutečnost, že v rámci jedné univerzity funguje skvělé science centrum, které ročně navštíví sto tisíc návštěvníků, a zároveň tady už 59 let probíhá festival populárně-vědeckých filmů s mezinárodním renomé, je něco naprosto výjimečného.“

AI a věda

A budoucnost popularizace a komunikace vědy? Budeme ji dělat my, nebo AI, nebo společně? Uvidíme. A možná to zjistíme už brzy. „Už letos se v české soutěži objeví první snímek, který kompletně vygenerovala AI. V programu se objeví taky panelová diskuze s tématem promptování jako nástroj na tvorbu filmu a budoucnost audiovizuální kultury,“ připomíná Eva Navrátilová a dokazuje, že AFO jde s dobou.

Cíle, které si AFO vytyčilo:

• Prostřednictvím špičkových snímků a přizvaných odbornic a odborníků vytrvale bořit zažité mýty a stereotypy o přírodních, humanitních a společenských vědách.
• Prezentovat široké veřejnosti vědu, výzkum a technologie jako fascinující a nesmírně důležité obory lidské činnosti a pevné součásti naší kultury a společnosti.
• Přibližovat současná i budoucí palčivá témata naší civilizace, planety a vesmíru.
• Propojovat akademickou sféru a vědecké instituce s odbornicemi a odborníky z televizního a filmového průmyslu a dalších kulturních institucí.
• Podněcovat vznik nových populárně-naučných celovečerních filmů, televizních pořadů a dalších multimediálních formátů.
• Podporovat a formovat aktivní a kriticky smýšlející divácká publika.

Je to příliš složité. Tomu by obyčejný člověk nerozuměl. To se nedá jednoduše vysvětlit. O čem je řeč? O vědě. Přesněji o tom, jak se v posledních letech změnil přístup k popularizaci a komunikaci vědy. Právě na tato témata se zaměřilo nové vydání univerzitního magazínu Žurnál UP, jehož úvodní text přetiskujeme.

Věda, její objevy a poznatky, technologie jsou součástí našich každodenních životů. Proto můžeme a někdy i musíme klást otázky: Proč to tak je? Jak to funguje? Co z toho bude? Vědci a vědkyně musí být připraveni na naše otázky odpovídat. Někteří se to teprve učí, mnozí to už ale umí. A dělají to skvěle. Důkaz, a ne jeden, pro toto tvrzení máme na olomoucké univerzitě na dosah ruky: stačí navštívit Pevnost poznání, centrum popularizace Přírodovědecké fakulty UP, nebo Mezinárodní festival populárně-vědeckých filmů Academia Film Olomouc. Příští týden začíná jeho 59. ročník, a i na jeho historii je dobře vidět, jak se změnilo vnímání vědy a vědců veřejností a vnímání veřejnosti vědci.

Fronty na vědu

Kdo dnes přijede do Olomouce na AFO, najde přehlídku, kterou žije téměř celé město. Je to akce hvězdná, plná známých jmen, pokrývaná českými i zahraničními médii, ale zároveň i hodně civilní. Promítá se na všech možných místech, filmové sály bývají zaplněné do posledního místečka, na filmy se stojí fronty, hosty jsou nejslavnější vědci a vědkyně z celého světa, které máte možnost potkat třeba při ranní kávě nebo s nimi zapříst hovor někde na schodech.

Návštěvník, který by na konci šedesátých let minulého století, kdy AFO začínalo jako přehlídka soutěžních vědeckých filmů určených především publiku vědců, filmařů, studentů a pedagogů, nastoupil do stroje času a nechal se přenést do dubna 2024 do Uměleckého centra UP, by si asi párkrát musel protřít oči. A možná se i pořádně štípnout, aby uvěřil, že ty tisícovky lidí všeho věku, kteří se spolu baví, debatují a smějí, jsou účastníci toho stejného festivalu vědeckých filmů. Ale je to tak.

Věda je in

Věda totiž může být nejen chytrá, ale i zábavná a sexy. Především ale užitečná a potřebná, když dokáže proměňovat náš svět i naše vnímání tohoto světa.

Málokdo asi ví, že i díky AFO vznikají špičkové filmy, které později sbírají ceny po celém světě. „Například britský producent Archie Baron, který tady v roce 2022 promítal svůj film Jak se dělá vakcína, mi během festivalu opakovaně děkoval, že bez AFO by tento film pravděpodobně nikdy nevznikl. Protože to bylo právě poslední živé AFO v roce 2019, kde se potkal s producentkou Janet Tobias, se kterou se jim povedlo tento produkčně velice náročný film, natáčený uprostřed globální pandemie, dotáhnout do zdárného konce. A přesně tohle má být AFO – nejen tepající festival, ale zároveň platforma pro reálné ovlivňování současné populárně-vědecké produkce,“ říká ředitelka AFO Eva Navrátilová.

Strach z vědy

„Někteří lidé se vědy bojí, protože ‚to přeci nemůžu pochopit‘. Není to pravda. Můžete! Jen musíte chtít, snažit se a mít někoho, kdo vám to dokáže postupně vysvětlit. A proto musíme (nepřímo) spolupracovat všichni: vědci, instituce, novináři i diváci (příjemci).“ Tato slova napsal skvělý popularizátor vědy a moderátor ČT Daniel Stach.

Jeho citace je z předmluvy pozoruhodné knihy z produkce vydavatelství Matfyz­Press, která se před pár měsíci objevila na pultech knihkupectví a v „komunikačních“ kruzích se stala takřka bestsellerem: Science Communication. Úvod do komunikace vědy. Jsou pod ní podepsáni autoři, kteří mají s popularizací či propagací vědy velké zkušenosti: Pavla Hubálková, Martin Rychlík, Aleš Vlk a Otakar Fojt, vědecký atašé britského velvyslanectví a předseda Správní rady Univerzity Palackého.

Svět a my

Producentská firma Sandboxfilm loni podpořila zhruba milionem korun účastníky workshopu Camp 4Science, kteří se potkávají na půdě UP. Co se za touto větou skrývá? Hodně. Tvůrci a tvůrkyně si kromě zkušeností a know-how mohou odnést z festivalu i peníze důležité pro dokončení svých filmů. „AFO se tak stalo zcela zásadním hybatelem na poli vývoje populárně-vědeckého žánru. To, že univerzita naším prostřednictvím podporuje vznik a tvorbu nových populárně-vědeckých filmů, je v českém i světovém měřítku zcela unikátní,“ říká Eva Navrátilová o nových příležitostech pro popularizaci vědy a připomíná, že UP je v této oblasti lídrem. „Skutečnost, že v rámci jedné univerzity funguje skvělé science centrum, které ročně navštíví sto tisíc návštěvníků, a zároveň tady už 59 let probíhá festival populárně-vědeckých filmů s mezinárodním renomé, je něco naprosto výjimečného.“

AI a věda

A budoucnost popularizace a komunikace vědy? Budeme ji dělat my, nebo AI, nebo společně? Uvidíme. A možná to zjistíme už brzy. „Už letos se v české soutěži objeví první snímek, který kompletně vygenerovala AI. V programu se objeví taky panelová diskuze s tématem promptování jako nástroj na tvorbu filmu a budoucnost audiovizuální kultury,“ připomíná Eva Navrátilová a dokazuje, že AFO jde s dobou.

Cíle, které si AFO vytyčilo:

• Prostřednictvím špičkových snímků a přizvaných odbornic a odborníků vytrvale bořit zažité mýty a stereotypy o přírodních, humanitních a společenských vědách.
• Prezentovat široké veřejnosti vědu, výzkum a technologie jako fascinující a nesmírně důležité obory lidské činnosti a pevné součásti naší kultury a společnosti.
• Přibližovat současná i budoucí palčivá témata naší civilizace, planety a vesmíru.
• Propojovat akademickou sféru a vědecké instituce s odbornicemi a odborníky z televizního a filmového průmyslu a dalších kulturních institucí.
• Podněcovat vznik nových populárně-naučných celovečerních filmů, televizních pořadů a dalších multimediálních formátů.
• Podporovat a formovat aktivní a kriticky smýšlející divácká publika.

Oddělení transferu technologií CATRIN Univerzity Palackého má novou posilu. Je jí Jiří Navrátil, který donedávna propojoval vědu a průmysl v rámci aktivit firmy UNICO, jež v této oblasti patří k tuzemským lídrům. Někdejší výzkumník se komercializaci výzkumu začal věnovat po absolvování Ph.D. studia, první zkušenosti získával na londýnské Imperial College a v jejím centru transferu technologií Imperial Innovations.

Následně působil Jiří Navrátil jako technologický skaut také na Cambridge Enterprise.

Co vás přimělo změnit působiště? Čím vás oslovila CATRIN?

CATRIN na mě zvenčí vždy působila jako velice silný hráč ve vědě. Nedávno jsem se přestěhoval do Olomouce, takže mi práce pro toto vědecké centrum přišla jako ideální volba. Provádí se zde skutečně super výzkum, který je konkurenceschopný i v mezinárodním prostředí. Svými zkušenostmi bych rád přispěl k tomu, aby zdejší vědci dostali své nápady a výsledky výzkumu i na mezinárodní byznysové pole. Mám v tomto světě dobré kontakty, které mohu využít. Důležité je i to, že přenos výsledků do praxe berou velmi vážně i v CATRIN, což není v akademickém prostředí vždy samozřejmé. To vše jsou, společně s trpělivou a systematickou prací, nezbytné předpoklady pro to, abychom v tomto úsilí uspěli.

V jakých oblastech zdejšího výzkumu vidíte pro komercializaci největší potenciál?

Řeší se zde celá řada globálních společenských problémů. Od energetické krize přes potřebu nových nanomateriálů, geneticky modifikované rostliny až po biomedicínský výzkum. Pracuje tu mezinárodní tým a výzkum je na špičkové úrovni. Věřím, že tu najdu ty správné parťáky, s nimiž budeme pracovat na tom, aby se CATRIN i v oblasti komercializace výzkumu posunula.

Co vás tedy v nejbližší době čeká?

Nyní pracuji na detailní analýze současného stavu. Tedy jaké jsou vize instituce, výzkumné cíle, záměry i výsledky. S tím samozřejmě souvisí i činnost grantového oddělení, tedy jaké projekty se píší, s jakými partnery. Jednoduše řečeno, potřebuji zjistit, kdo co umí, jak přemýšlí a kam míří. Poté bude možné připravit strategii. Chci vědcům nastavit zrcadlo byznysu, tedy jaká jsou očekávání firem a co je k čemu dobré. Rád bych také vědcům ukázal, jak vlastně o valorizaci technologií přemýšlet. Že nejde jen o to založit si spin-off nebo udělat pro firmu nějakou službu. Chci jim vysvětlit, jak systém funguje a jakou roli v něm mohou hrát. Dnes už nestačí být jenom vědec, ale důležité jsou i jejich manažerské dovednosti, schopnost organizovat si svůj čas a podobně. To je další střípek v obraze profesionálního výzkumníka. Vědec ale nemůže dotáhnout výsledek výzkumu do úspěšného byznysu úplně sám, ani to po něm nikdo nemůže chtít. Jeho řemeslo je to, že umí přijít na nečekané a nové věci. Řemeslem centra transferu technologií je identifikovat problém, na který mají výzkumníci řešení, a toto řešení partnerovi doručit.

V jednom z rozhovorů jste uvedl, že je velmi důležité nastavit vědcům správná očekávání. Takže jaká očekávání by vědci v CATRIN měli mít?

Já uplatňuji pravidlo, které jsem naznačil výše. Tedy že lidé by měli dělat to, v čem jsou dobří. Takže vědec by měl být perfektní ve vědě a na mně je ho následně propojit s těmi, kteří třeba dokážou udělat z toho nápadu zajímavý produkt a iniciovat tuto cestu. Protože vědec obvykle nenabízí hotový produkt a nemůže perfektně znát potřeby trhu. K tomu potřebujeme najít partnery, kteří tyto procesy sledují a dokážou vystavět úspěšný produkt.

Takže oddělení transferu nebo valorizace technologií by měla být nezbytnou součástí výzkumných institucí?

Já jsem vlastně nikdy moc neřešil, jaký v tomto funguje celonárodní systém. Spíš jsem se zaměřoval na to, jak já k tomu můžu přispět svými zkušenostmi. Ale najednou vnímám, že se tímto tématem zabývá spousta lidí a je dobře, že o tom přemýšlí. Sleduji změnu v přístupu k těmto otázkám, ale jestli CATRIN odpovídá běžné praxi v jiných tuzemských výzkumných institucích, nevím.

K jakým konkrétním zlepšením byste v CATRIN rád přispěl? Je to více spin-off společností, prodaných licencí?

V CATRIN bychom měli mít pokryty všechny valorizační aktivity výzkumu, tedy od samotného špičkového publikování přes poradenství a smluvní výzkum až k prodeji licencí. To bude důkazem toho, že přizpůsobujeme svoje aktivity společenským potřebám. A pokud založíme další spin-off, který generuje zisk, bude to taková třešnička na dortu a lakmusový papírek k potvrzení toho, že to děláme dobře.

Donedávna jste byl jakýmsi prostředníkem mezi firmami a akademickou sférou, nyní jste na jedné z těchto stran. V čem vidíte výhody, případně nevýhody?

Má práce se moc lišit nebude, ale za přínos považuji to, že budu moci lépe pochopit a zblízka sledovat, jak vlastně ty nápady vznikají, jaká cesta k výsledku vede. I díky vedení CATRIN, které naslouchá a je velmi otevřené, budu mít možnost ovlivnit ekosystém, který napomáhá ke vzniku nových myšlenek a nápadů. Nechci být pasivní a říkat – ukažte, co tady máte, a já vám s tím třeba pomůžu. Doufám, že budu moci věci ovlivnit už v ranějších fázích vývoje a společně s vědci dokážeme navrhnout výzkum tak, aby měl šanci se uplatnit na trhu. Myslím si, že pořád zůstávám tím mostem mezi trhem a akademiky. Ale možnost vstupovat do toho procesu výrazně dříve je určitě výhoda.

Máte ambice proniknout i na zahraniční trhy?

Firem, které jsou schopné si sáhnout po výzkumu a přicházet s novými produkty a inovacemi, je všeobecně málo. Když k tomu vezmete do úvahy velikost českého trhu, je odpověď jednoduchá – stoprocentně míříme do zahraničí.

Jak se tam chcete dostat?

Máme tu spoustu mezinárodních projektů s řadou zahraničních partnerů. V CATRIN je i řada vědců s bohatými kontakty. Na tom můžeme stavět a tuto síť rozvíjet. Mohu využít i své zahraniční kontakty, ať už jde o partnery z různých konzultačních firem nebo o kolegy, s nimiž jsem pracoval ve Velké Británii a dnes jsou rozeseti po celém světě. Pořád spolu komunikujeme, protože máme kupodivu všichni úplně stejné problémy. Sdílíme své zkušenosti a umíme si pomoct.

Skutečně máme v této oblasti stejné problémy jako ve Finsku, Nizozemsku či Kanadě?

Některé nové technologie mohou být tak disruptivní, že pro ně trh neexistuje a musíte vystavět nový a získat klienty. To je jedna z bariér, se kterou se potýkáme úplně všichni. Máme něco zcela nového a nevíme, kde a jak to uplatnit. Není firma, která to už vyrábí. Jindy zase firmy existují, ale jakoby jim určitá setrvačnost nebo neochota bránily přijmout novinku, přestože by mohla být levnější, ale vyžadovala by nějakou vstupní investici. Někdy je to jen neochota měnit něco, co léta fungovalo. Tyto problémy jsou všude obdobné.

Takže to chce vizionáře nejen na straně vědců, ale i firem?

Je fakt, že když se majitel firmy rozhodne – toto chci, protože tomu věřím – pak to jde snáze. Samozřejmě velmi důležitá je i důvěra, že výsledek od akademiků dostane. Je potřeba mít někoho uprostřed, kdo se věnuje čistě té spolupráci a jejímu řízení. Firmy často nemají nastaveny inovační strategie a neumí reagovat na veliké změny na trhu, jichž jsme v poslední době svědci. A přitom spolupráce s vědci a s vědou vždy přináší nové příležitosti a cestu na nové trhy. Věřím, že v tomto oboru uspějí jen ti, kteří jsou „v obraze“ a nebojí se s vědci inovovat.

Vraťme se od firem k univerzitnímu prostředí. Často se mluví o tom, že valorizace výzkumu je slabou stránkou tuzemských univerzit, až na čestné výjimky. V čem vy vidíte největší problém a jak z toho ven?

Když se podíváte na to, z čeho je složená mzda výzkumníka, který živí rodinu, tak tam valorizace rozhodně žádnou významnou roli nehraje. Pokud jsem pragmaticky uvažující člověk, řeším to, co mě uživí. Což je dnešní forma hodnocení vědy, tedy publikace a také patenty, i když třeba nedávají smysl. Pokud nejsem finančně motivovaný k tomu, abych někomu prodal službu nebo produkt, proč bych to dělal? V tomto systému pak potřebujete vizionáře, kteří chtějí, aby jejich práce měla reálný dopad. Nejdůležitější je nemuset dělat vědu užitečnou, ale mít chuť dělat vědu užitečnou. A v praktickém využití výsledků své práce najít vrchol seberealizace.

Oddělení transferu technologií CATRIN Univerzity Palackého má novou posilu. Je jí Jiří Navrátil, který donedávna propojoval vědu a průmysl v rámci aktivit firmy UNICO, jež v této oblasti patří k tuzemským lídrům. Někdejší výzkumník se komercializaci výzkumu začal věnovat po absolvování Ph.D. studia, první zkušenosti získával na londýnské Imperial College a v jejím centru transferu technologií Imperial Innovations.

Následně působil Jiří Navrátil jako technologický skaut také na Cambridge Enterprise.

Co vás přimělo změnit působiště? Čím vás oslovila CATRIN?

CATRIN na mě zvenčí vždy působila jako velice silný hráč ve vědě. Nedávno jsem se přestěhoval do Olomouce, takže mi práce pro toto vědecké centrum přišla jako ideální volba. Provádí se zde skutečně super výzkum, který je konkurenceschopný i v mezinárodním prostředí. Svými zkušenostmi bych rád přispěl k tomu, aby zdejší vědci dostali své nápady a výsledky výzkumu i na mezinárodní byznysové pole. Mám v tomto světě dobré kontakty, které mohu využít. Důležité je i to, že přenos výsledků do praxe berou velmi vážně i v CATRIN, což není v akademickém prostředí vždy samozřejmé. To vše jsou, společně s trpělivou a systematickou prací, nezbytné předpoklady pro to, abychom v tomto úsilí uspěli.

V jakých oblastech zdejšího výzkumu vidíte pro komercializaci největší potenciál?

Řeší se zde celá řada globálních společenských problémů. Od energetické krize přes potřebu nových nanomateriálů, geneticky modifikované rostliny až po biomedicínský výzkum. Pracuje tu mezinárodní tým a výzkum je na špičkové úrovni. Věřím, že tu najdu ty správné parťáky, s nimiž budeme pracovat na tom, aby se CATRIN i v oblasti komercializace výzkumu posunula.

Co vás tedy v nejbližší době čeká?

Nyní pracuji na detailní analýze současného stavu. Tedy jaké jsou vize instituce, výzkumné cíle, záměry i výsledky. S tím samozřejmě souvisí i činnost grantového oddělení, tedy jaké projekty se píší, s jakými partnery. Jednoduše řečeno, potřebuji zjistit, kdo co umí, jak přemýšlí a kam míří. Poté bude možné připravit strategii. Chci vědcům nastavit zrcadlo byznysu, tedy jaká jsou očekávání firem a co je k čemu dobré. Rád bych také vědcům ukázal, jak vlastně o valorizaci technologií přemýšlet. Že nejde jen o to založit si spin-off nebo udělat pro firmu nějakou službu. Chci jim vysvětlit, jak systém funguje a jakou roli v něm mohou hrát. Dnes už nestačí být jenom vědec, ale důležité jsou i jejich manažerské dovednosti, schopnost organizovat si svůj čas a podobně. To je další střípek v obraze profesionálního výzkumníka. Vědec ale nemůže dotáhnout výsledek výzkumu do úspěšného byznysu úplně sám, ani to po něm nikdo nemůže chtít. Jeho řemeslo je to, že umí přijít na nečekané a nové věci. Řemeslem centra transferu technologií je identifikovat problém, na který mají výzkumníci řešení, a toto řešení partnerovi doručit.

V jednom z rozhovorů jste uvedl, že je velmi důležité nastavit vědcům správná očekávání. Takže jaká očekávání by vědci v CATRIN měli mít?

Já uplatňuji pravidlo, které jsem naznačil výše. Tedy že lidé by měli dělat to, v čem jsou dobří. Takže vědec by měl být perfektní ve vědě a na mně je ho následně propojit s těmi, kteří třeba dokážou udělat z toho nápadu zajímavý produkt a iniciovat tuto cestu. Protože vědec obvykle nenabízí hotový produkt a nemůže perfektně znát potřeby trhu. K tomu potřebujeme najít partnery, kteří tyto procesy sledují a dokážou vystavět úspěšný produkt.

Takže oddělení transferu nebo valorizace technologií by měla být nezbytnou součástí výzkumných institucí?

Já jsem vlastně nikdy moc neřešil, jaký v tomto funguje celonárodní systém. Spíš jsem se zaměřoval na to, jak já k tomu můžu přispět svými zkušenostmi. Ale najednou vnímám, že se tímto tématem zabývá spousta lidí a je dobře, že o tom přemýšlí. Sleduji změnu v přístupu k těmto otázkám, ale jestli CATRIN odpovídá běžné praxi v jiných tuzemských výzkumných institucích, nevím.

K jakým konkrétním zlepšením byste v CATRIN rád přispěl? Je to více spin-off společností, prodaných licencí?

V CATRIN bychom měli mít pokryty všechny valorizační aktivity výzkumu, tedy od samotného špičkového publikování přes poradenství a smluvní výzkum až k prodeji licencí. To bude důkazem toho, že přizpůsobujeme svoje aktivity společenským potřebám. A pokud založíme další spin-off, který generuje zisk, bude to taková třešnička na dortu a lakmusový papírek k potvrzení toho, že to děláme dobře.

Donedávna jste byl jakýmsi prostředníkem mezi firmami a akademickou sférou, nyní jste na jedné z těchto stran. V čem vidíte výhody, případně nevýhody?

Má práce se moc lišit nebude, ale za přínos považuji to, že budu moci lépe pochopit a zblízka sledovat, jak vlastně ty nápady vznikají, jaká cesta k výsledku vede. I díky vedení CATRIN, které naslouchá a je velmi otevřené, budu mít možnost ovlivnit ekosystém, který napomáhá ke vzniku nových myšlenek a nápadů. Nechci být pasivní a říkat – ukažte, co tady máte, a já vám s tím třeba pomůžu. Doufám, že budu moci věci ovlivnit už v ranějších fázích vývoje a společně s vědci dokážeme navrhnout výzkum tak, aby měl šanci se uplatnit na trhu. Myslím si, že pořád zůstávám tím mostem mezi trhem a akademiky. Ale možnost vstupovat do toho procesu výrazně dříve je určitě výhoda.

Máte ambice proniknout i na zahraniční trhy?

Firem, které jsou schopné si sáhnout po výzkumu a přicházet s novými produkty a inovacemi, je všeobecně málo. Když k tomu vezmete do úvahy velikost českého trhu, je odpověď jednoduchá – stoprocentně míříme do zahraničí.

Jak se tam chcete dostat?

Máme tu spoustu mezinárodních projektů s řadou zahraničních partnerů. V CATRIN je i řada vědců s bohatými kontakty. Na tom můžeme stavět a tuto síť rozvíjet. Mohu využít i své zahraniční kontakty, ať už jde o partnery z různých konzultačních firem nebo o kolegy, s nimiž jsem pracoval ve Velké Británii a dnes jsou rozeseti po celém světě. Pořád spolu komunikujeme, protože máme kupodivu všichni úplně stejné problémy. Sdílíme své zkušenosti a umíme si pomoct.

Skutečně máme v této oblasti stejné problémy jako ve Finsku, Nizozemsku či Kanadě?

Některé nové technologie mohou být tak disruptivní, že pro ně trh neexistuje a musíte vystavět nový a získat klienty. To je jedna z bariér, se kterou se potýkáme úplně všichni. Máme něco zcela nového a nevíme, kde a jak to uplatnit. Není firma, která to už vyrábí. Jindy zase firmy existují, ale jakoby jim určitá setrvačnost nebo neochota bránily přijmout novinku, přestože by mohla být levnější, ale vyžadovala by nějakou vstupní investici. Někdy je to jen neochota měnit něco, co léta fungovalo. Tyto problémy jsou všude obdobné.

Takže to chce vizionáře nejen na straně vědců, ale i firem?

Je fakt, že když se majitel firmy rozhodne – toto chci, protože tomu věřím – pak to jde snáze. Samozřejmě velmi důležitá je i důvěra, že výsledek od akademiků dostane. Je potřeba mít někoho uprostřed, kdo se věnuje čistě té spolupráci a jejímu řízení. Firmy často nemají nastaveny inovační strategie a neumí reagovat na veliké změny na trhu, jichž jsme v poslední době svědci. A přitom spolupráce s vědci a s vědou vždy přináší nové příležitosti a cestu na nové trhy. Věřím, že v tomto oboru uspějí jen ti, kteří jsou „v obraze“ a nebojí se s vědci inovovat.

Vraťme se od firem k univerzitnímu prostředí. Často se mluví o tom, že valorizace výzkumu je slabou stránkou tuzemských univerzit, až na čestné výjimky. V čem vy vidíte největší problém a jak z toho ven?

Když se podíváte na to, z čeho je složená mzda výzkumníka, který živí rodinu, tak tam valorizace rozhodně žádnou významnou roli nehraje. Pokud jsem pragmaticky uvažující člověk, řeším to, co mě uživí. Což je dnešní forma hodnocení vědy, tedy publikace a také patenty, i když třeba nedávají smysl. Pokud nejsem finančně motivovaný k tomu, abych někomu prodal službu nebo produkt, proč bych to dělal? V tomto systému pak potřebujete vizionáře, kteří chtějí, aby jejich práce měla reálný dopad. Nejdůležitější je nemuset dělat vědu užitečnou, ale mít chuť dělat vědu užitečnou. A v praktickém využití výsledků své práce najít vrchol seberealizace.

Novou možnost, jak zlepšit své profesní uplatnění, nabídla v tomto akademickém roce Univerzita Palackého. Zájemci se mohli přihlásit do programu celoživotního vzdělávání, po jehož absolvování získali tzv. mikrocertifikát. Pilotní program Post-conflict reconstruction and development byl zaměřen na poválečnou obnovu a rozvoj Ukrajiny. Připravila ho katedra rozvojových a environmentálních studií přírodovědecké fakulty. První takto zaměřený program v ČR úspěšně absolvovalo 28 ukrajinských uprchlíků.

„Tento program vznikl na poptávku Mezinárodní organizace pro migraci a vlády Spojených států amerických. Byli jsme osloveni, zdali bychom neuskutečnili nějakou formu vzdělávání pro zájemce z řad ukrajinských uprchlíků, kteří žijí na území České republiky a chtějí se vrátit a pomoci při obnově Ukrajiny,“ vysvětlil garant programu Zdeněk Opršal z katedry rozvojových a environmentálních studií.

Program probíhal od února 2024. Podmínkou pro ukrajinské uprchlíky bylo dokončené vysokoškolské vzdělání v jakémkoliv oboru. „Přednášky probíhaly v anglickém jazyce, který byl Yuliyí Krasylenko z katedry biotechnologií tlumočen do ukrajinštiny,“ uvedla koordinátorka programu Barbora Frličková z katedry rozvojových a environmentálních studií.

„Úspěšní absolventi tohoto programu obdrželi osvědčení o absolvování programu CŽV opatřené mikrocertifikátem, který jim umožní zlepšit jejich profesní uplatnění. Tyto typy programů, které jsou profesně orientované a ohodnocené ECTS kredity podobně jako studijní programy, Univerzita Palackého od letošního roku zařadila do své nabídky krátkodobých forem vzdělávání,“ vysvětlila Klára Tesaříková Čermáková, vedoucí oddělení dalšího vzdělávání a inovací ve výuce UP. Jak dodala, výhodou vzdělávání v těchto programech opatřených mikrocertifikáty je schopnost pružně reagovat na potřeby trhu práce při zachování kvality vzdělávání na vysoké škole a zejména jeho prostupnost a uznatelnost napříč českým a do budoucna snad i celoevropským prostorem.

„Jsem velmi rád, že UP se zařadila mezi ty evropské univerzity, které umožňují získat nové kompetence v kvalitních programech celoživotního vzdělávání zakončených mikrocertifikáty. První program realizovaný na přírodovědecké fakultě potvrdil nejen správnost tohoto směřování, ale také ověřil funkčnost nového systému, který UP vyvinula v rámci programu Národního plánu obnovy společně s Univerzitou Karlovou, Masarykovou univerzitou a dalšími partnerskými univerzitami v ČR. Velmi mě také těší, že zájemci se mohou již brzy těšit na další atraktivní nabídku programů, které připravují fakulty UP,“ doplnil Vít Zouhar, prorektor pro studium.  

Jedním z účastníků programu byl Valerii Tkachenko, který má dlouholetou zkušenost s dobrovolnickou činností už ze studií na Ukrajině. „Přihlásil jsem se do programu kvůli tomu, abych získal nové zkušenosti a dovednosti, které bych rád zúročil po skončení války. To, co jsme se zde naučili, je velmi užitečné,“ řekl.

Spokojená byla i Vlada Hryhorieva, která se zaměřila na vzdělávání dětí se speciálními potřebami. „Vím, že program nabízí výborné přednášky, teoretické i praktické znalosti, které bych mohla v budoucnu využít. Spolupracovala jsem s pedagogickou poradnou, přeložila jsem materiály z českého jazyka do ukrajinštiny a navázala zajímavé kontakty,“ dodala.

Novou možnost, jak zlepšit své profesní uplatnění, nabídla v tomto akademickém roce Univerzita Palackého. Zájemci se mohli přihlásit do programu celoživotního vzdělávání, po jehož absolvování získali tzv. mikrocertifikát. Pilotní program Post-conflict reconstruction and development byl zaměřen na poválečnou obnovu a rozvoj Ukrajiny. Připravila ho katedra rozvojových a environmentálních studií přírodovědecké fakulty. První takto zaměřený program v ČR úspěšně absolvovalo 28 ukrajinských uprchlíků.

„Tento program vznikl na poptávku Mezinárodní organizace pro migraci a vlády Spojených států amerických. Byli jsme osloveni, zdali bychom neuskutečnili nějakou formu vzdělávání pro zájemce z řad ukrajinských uprchlíků, kteří žijí na území České republiky a chtějí se vrátit a pomoci při obnově Ukrajiny,“ vysvětlil garant programu Zdeněk Opršal z katedry rozvojových a environmentálních studií.

Program probíhal od února 2024. Podmínkou pro ukrajinské uprchlíky bylo dokončené vysokoškolské vzdělání v jakémkoliv oboru. „Přednášky probíhaly v anglickém jazyce, který byl Yuliyí Krasylenko z katedry biotechnologií tlumočen do ukrajinštiny,“ uvedla koordinátorka programu Barbora Frličková z katedry rozvojových a environmentálních studií.

„Úspěšní absolventi tohoto programu obdrželi osvědčení o absolvování programu CŽV opatřené mikrocertifikátem, který jim umožní zlepšit jejich profesní uplatnění. Tyto typy programů, které jsou profesně orientované a ohodnocené ECTS kredity podobně jako studijní programy, Univerzita Palackého od letošního roku zařadila do své nabídky krátkodobých forem vzdělávání,“ vysvětlila Klára Tesaříková Čermáková, vedoucí oddělení dalšího vzdělávání a inovací ve výuce UP. Jak dodala, výhodou vzdělávání v těchto programech opatřených mikrocertifikáty je schopnost pružně reagovat na potřeby trhu práce při zachování kvality vzdělávání na vysoké škole a zejména jeho prostupnost a uznatelnost napříč českým a do budoucna snad i celoevropským prostorem.

„Jsem velmi rád, že UP se zařadila mezi ty evropské univerzity, které umožňují získat nové kompetence v kvalitních programech celoživotního vzdělávání zakončených mikrocertifikáty. První program realizovaný na přírodovědecké fakultě potvrdil nejen správnost tohoto směřování, ale také ověřil funkčnost nového systému, který UP vyvinula v rámci programu Národního plánu obnovy společně s Univerzitou Karlovou, Masarykovou univerzitou a dalšími partnerskými univerzitami v ČR. Velmi mě také těší, že zájemci se mohou již brzy těšit na další atraktivní nabídku programů, které připravují fakulty UP,“ doplnil Vít Zouhar, prorektor pro studium.  

Jedním z účastníků programu byl Valerii Tkachenko, který má dlouholetou zkušenost s dobrovolnickou činností už ze studií na Ukrajině. „Přihlásil jsem se do programu kvůli tomu, abych získal nové zkušenosti a dovednosti, které bych rád zúročil po skončení války. To, co jsme se zde naučili, je velmi užitečné,“ řekl.

Spokojená byla i Vlada Hryhorieva, která se zaměřila na vzdělávání dětí se speciálními potřebami. „Vím, že program nabízí výborné přednášky, teoretické i praktické znalosti, které bych mohla v budoucnu využít. Spolupracovala jsem s pedagogickou poradnou, přeložila jsem materiály z českého jazyka do ukrajinštiny a navázala zajímavé kontakty,“ dodala.

Senátoři Univerzity Palackého se souhlasně vyjádřili k prvnímu ze tří pomyslných kroků, jež vedou k sestavení rozpočtu Univerzity Palackého na rok 2024, přijali metodiku dělení příspěvku a dotací. Po odhlasování odbory přijal AS UP i novelu Vnitřního mzdového předpisu UP.

Akademický senát Univerzity Palackého schválil metodiku dělení příspěvku a dotací součástem UP pro rok 2024.

Poprvé se AS UP metodikou zabýval na svém zasedání 17. ledna. Během tohoto jednání příslušný bod programu její předkladatel, tedy rektor UP, stáhl. Podruhé se metodice věnovali senátoři 14. února 2024. Schválena nebyla.

Její aktuálně připravený návrh, který svým usnesením doporučila schválit Ekonomická komise AS UP, představila kvestorka UP Petra Jungová. Zopakovala, že předpis vychází z pravidel pro poskytování příspěvku a dotací veřejným vysokým školám MŠMT ČR pro rok 2024 i Rozpisu rozpočtu vysokých škol na rok 2024 a z usnesení AS UP ze dne 14. února 2024, kterým bere na vědomí závazek vedení UP, aby při sestavování rozpočtu UP pro rok 2024 zohlednila mimořádné výnosy za rok 2023 a mimořádné příspěvky a dotace z MŠMT pro rok 2024. Příslušná metodika vychází také z jednání s děkany fakult a ředitelem VŠÚ. Ve druhém ze tří kroků, jež vede k sestavení rozpočtu, se nyní bude AS UP věnovat přípravě a schvalování rozdělení příspěvku a dotací ze státního rozpočtu na centrální jednotky a na prostředky pro jednotlivé součásti UP.

Během dubnového jednání přijal AS UP i návrh novely č. 4 Vnitřního mzdového předpisu UP, a to poté, co se k novele souhlasně vyjádřila i Koordinační odborová rada UP. Tento předpis Univerzita Palackého zašle k registraci na MŠMT ČR tak, aby byl uvedený proces ukončen do září. Je to důležitý předpoklad k tomu, aby UP mohla požádat o finance z tzv. kohezního fondu. V dalším přijatém usnesení pak požádal rektora univerzity o předložení a informování o finální verzi podmínek dělení tzv. kohezního fondu F na UP a aby současně s rozpočtem předložil AS UP i záměry fakult z rozvojového fondu DKRVO, zahrnující zdůvodnění návrhu, způsobu čerpání a dílčí ukazatele.

Senátoři Akademického senátu UP se na zasedání věnovali i bezpečnosti a správě areálu vysokoškolských kolejí na UP. V debatě vystoupili mimo jiné studentští senátoři Michal Nguyen a Kateřina Kaprálová, informace poskytl i prorektor Michal Malacka a ředitel SKM Libor Kolář. Hovořilo se o strategii správy areálu, komunikaci i o opatřeních, které by pomohly zvýšit bezpečnost ubytovaných studentů. V této souvislosti AS UP přijal usnesení, v němž požádal rektora UP, aby přispěl ke kolegiální spolupráci dotčených součástí UP v areálu Envelopa při komunikaci a řešení problémů zejména s osobami bez domova.

AS UP schválil i návrh novely č. 3 Řádu vysokoškolské koleje Univerzity Palackého ve znění pozměňovacích návrhů Legislativní komise AS UP. Z dubnového jednání AS UP vyplynulo i několik nominací do pracovních skupin a komisí. Nominaci zástupce FF do Sněmu RVŠ získal díky souhlasnému vyjádření AS UP Jan Jeništa z katedry slavistiky FF UP, nominaci člena AS UP do pracovní komise ke Studijnímu a zkušebnímu řádu získal senátor Michal Nguyen (FF), nominaci člena AS UP do Komise pro informační technologie na UP získal po souhlasném vyjádření AS UP Vladislav Raclavský (LF).

Během jednání se hovořilo také o možné úpravě podmínek pro udílení ubytovacího stipendia, a to ve smyslu přiznání ubytovacího stipendia doktorandům i během letních měsíců. Hovořilo se také o vývoji UPlikace, přičemž z diskuze na uvedené téma vyplynulo i usnesení, v němž AS UP vyzval vedení univerzity, aby i nadále její vývoj podporovalo. Předsedkyně AS UP informovala o setkání fakultních a univerzitních studentských senátorek a senátorů, kterého se společně s rektorem účastnili. O jednání v Radě vysokých škol pak v závěru jednání AS UP hovořila Tereza Marková, která se stala předsedkyní Komise pro vysokoškolskou samosprávu RVŠ. AS UP schválil i několik smluv o zřízení věcného břemene. Přijatá usnesení AS UP zde. Více o AS UP zde.

Senátoři Univerzity Palackého se souhlasně vyjádřili k prvnímu ze tří pomyslných kroků, jež vedou k sestavení rozpočtu Univerzity Palackého na rok 2024, přijali metodiku dělení příspěvku a dotací. Po odhlasování odbory přijal AS UP i novelu Vnitřního mzdového předpisu UP.

Akademický senát Univerzity Palackého schválil metodiku dělení příspěvku a dotací součástem UP pro rok 2024.

Poprvé se AS UP metodikou zabýval na svém zasedání 17. ledna. Během tohoto jednání příslušný bod programu její předkladatel, tedy rektor UP, stáhl. Podruhé se metodice věnovali senátoři 14. února 2024. Schválena nebyla.

Její aktuálně připravený návrh, který svým usnesením doporučila schválit Ekonomická komise AS UP, představila kvestorka UP Petra Jungová. Zopakovala, že předpis vychází z pravidel pro poskytování příspěvku a dotací veřejným vysokým školám MŠMT ČR pro rok 2024 i Rozpisu rozpočtu vysokých škol na rok 2024 a z usnesení AS UP ze dne 14. února 2024, kterým bere na vědomí závazek vedení UP, aby při sestavování rozpočtu UP pro rok 2024 zohlednila mimořádné výnosy za rok 2023 a mimořádné příspěvky a dotace z MŠMT pro rok 2024. Příslušná metodika vychází také z jednání s děkany fakult a ředitelem VŠÚ. Ve druhém ze tří kroků, jež vede k sestavení rozpočtu, se nyní bude AS UP věnovat přípravě a schvalování rozdělení příspěvku a dotací ze státního rozpočtu na centrální jednotky a na prostředky pro jednotlivé součásti UP.

Během dubnového jednání přijal AS UP i návrh novely č. 4 Vnitřního mzdového předpisu UP, a to poté, co se k novele souhlasně vyjádřila i Koordinační odborová rada UP. Tento předpis Univerzita Palackého zašle k registraci na MŠMT ČR tak, aby byl uvedený proces ukončen do září. Je to důležitý předpoklad k tomu, aby UP mohla požádat o finance z tzv. kohezního fondu. V dalším přijatém usnesení pak požádal rektora univerzity o předložení a informování o finální verzi podmínek dělení tzv. kohezního fondu F na UP a aby současně s rozpočtem předložil AS UP i záměry fakult z rozvojového fondu DKRVO, zahrnující zdůvodnění návrhu, způsobu čerpání a dílčí ukazatele.

Senátoři Akademického senátu UP se na zasedání věnovali i bezpečnosti a správě areálu vysokoškolských kolejí na UP. V debatě vystoupili mimo jiné studentští senátoři Michal Nguyen a Kateřina Kaprálová, informace poskytl i prorektor Michal Malacka a ředitel SKM Libor Kolář. Hovořilo se o strategii správy areálu, komunikaci i o opatřeních, které by pomohly zvýšit bezpečnost ubytovaných studentů. V této souvislosti AS UP přijal usnesení, v němž požádal rektora UP, aby přispěl ke kolegiální spolupráci dotčených součástí UP v areálu Envelopa při komunikaci a řešení problémů zejména s osobami bez domova.

AS UP schválil i návrh novely č. 3 Řádu vysokoškolské koleje Univerzity Palackého ve znění pozměňovacích návrhů Legislativní komise AS UP. Z dubnového jednání AS UP vyplynulo i několik nominací do pracovních skupin a komisí. Nominaci zástupce FF do Sněmu RVŠ získal díky souhlasnému vyjádření AS UP Jan Jeništa z katedry slavistiky FF UP, nominaci člena AS UP do pracovní komise ke Studijnímu a zkušebnímu řádu získal senátor Michal Nguyen (FF), nominaci člena AS UP do Komise pro informační technologie na UP získal po souhlasném vyjádření AS UP Vladislav Raclavský (LF).

Během jednání se hovořilo také o možné úpravě podmínek pro udílení ubytovacího stipendia, a to ve smyslu přiznání ubytovacího stipendia doktorandům i během letních měsíců. Hovořilo se také o vývoji UPlikace, přičemž z diskuze na uvedené téma vyplynulo i usnesení, v němž AS UP vyzval vedení univerzity, aby i nadále její vývoj podporovalo. Předsedkyně AS UP informovala o setkání fakultních a univerzitních studentských senátorek a senátorů, kterého se společně s rektorem účastnili. O jednání v Radě vysokých škol pak v závěru jednání AS UP hovořila Tereza Marková, která se stala předsedkyní Komise pro vysokoškolskou samosprávu RVŠ. AS UP schválil i několik smluv o zřízení věcného břemene. Přijatá usnesení AS UP zde. Více o AS UP zde.

A doctoral programme with an interdisciplinary foundation and further possibility of individual choices in narrower concentrations. One oriented on research, with strong support of top results, and of an international character. These are not the only advantages characterising the doctoral programme Právo a digitální technologie/Law and Digital Technologies which the Palacký University Olomouc Faculty of Law (UP FL) is offering for the first time. The application process will open on 30 April.

The programme was accredited in both languages last autumn. The guarantors are the UP Faculty of Law in cooperation with the Department of Computer Science at the UP Faculty of Science (UP FS). Its first students will matriculate in September.

“Our goal in creating the programme was to fill the gap in Czech university education with an interdisciplinary doctoral programme specially profiled on the complex questions regarding the interaction of law and digital technologies. In doing so, Palacký University is joining a general global trend,” said Ondrej Hamuľák, UP FS Vice-Dean for Science and Research, who significantly contributed to the creation of the programme and who will also be one of its teachers. “The need for a programme which will educate highly specialised experts on the question of law in digital technologies and innovations is justified especially due to the rapid development of modern technologies, where legal reactions often significantly lag behind innovative technological solutions,” the vice-dean added.

Anyone with a Master’s degree may apply; one does not have to have a degree in Law. “Applicants with Master’s degree can apply, and students will be accepted who have successfully passed the entrance exam, during which their study prerequisites, levels of knowledge in law and digital technologies and their mutual ties will be examined, as well as whether applicants are prepared for their academic and creative duties in the field,” summarised Michael Kohajda, Vice-Dean for Doctoral Studies, Qualification Proceedings, and Finances, who prepared the programme’s accreditation and who will also teach.

Online informational meetings

For international students

7 May | 10:00 am | Zoom, registration HERE

For Czech students – intended for all interested in doctoral studies at UP FL, regardless of specialisation or programme

9 May | 2 pm | link to be announced

The programme, either in Czech or English, is a standard 4-year study, and students can choose either in-person or combined in-person/online study. The application process is online and will be open from 30 April to 31 May. Entrance exams will take place in mid-July in the form of oral interviews.

Graduates of the Právo a digitální technologie/Law and Digital Technologies programme will be qualified for opportunities as legal experts in the area of digital technologies in public institutions, in the national and international contexts, and also in the private sector as researchers and analysists, as lecturers, and as specialised course leaders.

The programme has a bilingual website.

Doktorské, s interdisciplinárním základem a následnou možností individuální volby užšího zaměření. Orientované na výzkum, se silnou podporou excelentních výstupů a s mezinárodním charakterem. Nejen tyto výhody mají ve svém rodném listu doktorské programy Právo a digitální technologie a Law and Digital Technologies, které nově nabízí olomoucká právnická fakulta. Přihlášky budou otevřeny 30. dubna.

Oba programy se fakultě podařilo akreditovat vloni na podzim. Garantované jsou Právnickou fakultou UP ve spolupráci s katedrou informatiky Přírodovědecké fakulty UP. První studenti do nich nastoupí v září.

„Naším cílem při přípravě programů bylo vyplnit mezeru ve vzdělávání, kdy interdisciplinární doktorský program, který bude speciálně profilovaný na komplexní otázky interakcí práva a digitálních technologií, zatím v nabídce českých vysokých škol chyběl. Jejich vytvořením se Univerzita Palackého připojila k obecnému globálnímu trendu,“ řekl Ondrej Hamuľák, proděkan pro vědu a výzkum PF UP, který se výrazně podílel na vzniku programu a bude také jedním z vyučujících. „Potřeba programu, který bude vychovávat vysoce specializované experty na problematiku práva digitálních technologií a inovací, je odůvodněná zejména překotným vývojem moderních technologií, kdy je právní reakce častokrát výrazně opožděna za novými technologickými řešeními,“ dodal proděkan.

Ke studiu se mohou hlásit absolventi magisterských programů, titul z právnické fakulty není podmínkou. „Ke studiu může být přijat uchazeč, který ukončil magisterské vzdělání a úspěšně vykoná příjímací zkoušku, při které budou ověřovány zejména jeho studijní předpoklady, úroveň znalostí z oblasti práva a digitálních technologií v jejich vzájemné provázanosti a připravenost uchazeče k vědecké a tvůrčí činnosti v těchto oblastech,“ shrnul Michael Kohajda, proděkan pro doktorské studium, kvalifikační řízení a finance, který připravoval akreditaci a na programu se bude dál podílet jako vyučující.

Online setkání
Pro zahraniční uchazeče
7. května | 10:00 | Zoom, registrace ZDE

Pro české uchazeče
- určeno všem zájemcům o doktorské studium na PF UP bez ohledu na specializaci, program
9. května | 14:00 | odkaz bude včas zveřejněn

Oba programy, český i anglický, mají standardní dobu studia čtyři roky a uchazeči mohou volit mezi prezenční a kombinovanou formou. Přihlášky mohou podávat online od 30. dubna do 31. května. Přijímací řízení se uskuteční v polovině července formou ústního pohovoru.

Absolventi programu Právo a digitální technologie a Law and Digital Technologiesse se uplatní především jako právní experti v oblasti digitálních technologií ve veřejných institucích, v národním i mezinárodním kontextu, ale také v soukromém sektoru, jako výzkumní pracovníci a analytici, jako přednášející v pedagogickém procesu nebo školitelé odborných kurzů.

Oba nově nabízené programy mají své webové stránky.

Doktorské, s interdisciplinárním základem a následnou možností individuální volby užšího zaměření. Orientované na výzkum, se silnou podporou excelentních výstupů a s mezinárodním charakterem. Nejen tyto výhody mají ve svém rodném listu doktorské programy Právo a digitální technologie a Law and Digital Technologies, které nově nabízí olomoucká právnická fakulta. Přihlášky budou otevřeny 30. dubna.

Oba programy se fakultě podařilo akreditovat vloni na podzim. Garantované jsou Právnickou fakultou UP ve spolupráci s katedrou informatiky Přírodovědecké fakulty UP. První studenti do nich nastoupí v září.

„Naším cílem při přípravě programů bylo vyplnit mezeru ve vzdělávání, kdy interdisciplinární doktorský program, který bude speciálně profilovaný na komplexní otázky interakcí práva a digitálních technologií, zatím v nabídce českých vysokých škol chyběl. Jejich vytvořením se Univerzita Palackého připojila k obecnému globálnímu trendu,“ řekl Ondrej Hamuľák, proděkan pro vědu a výzkum PF UP, který se výrazně podílel na vzniku programu a bude také jedním z vyučujících. „Potřeba programu, který bude vychovávat vysoce specializované experty na problematiku práva digitálních technologií a inovací, je odůvodněná zejména překotným vývojem moderních technologií, kdy je právní reakce častokrát výrazně opožděna za novými technologickými řešeními,“ dodal proděkan.

Ke studiu se mohou hlásit absolventi magisterských programů, titul z právnické fakulty není podmínkou. „Ke studiu může být přijat uchazeč, který ukončil magisterské vzdělání a úspěšně vykoná příjímací zkoušku, při které budou ověřovány zejména jeho studijní předpoklady, úroveň znalostí z oblasti práva a digitálních technologií v jejich vzájemné provázanosti a připravenost uchazeče k vědecké a tvůrčí činnosti v těchto oblastech,“ shrnul Michael Kohajda, proděkan pro doktorské studium, kvalifikační řízení a finance, který připravoval akreditaci a na programu se bude dál podílet jako vyučující.

Online setkání
Pro zahraniční uchazeče
7. května | 10:00 | Zoom, registrace ZDE

Pro české uchazeče
- určeno všem zájemcům o doktorské studium na PF UP bez ohledu na specializaci, program
9. května | 14:00 | odkaz bude včas zveřejněn

Oba programy, český i anglický, mají standardní dobu studia čtyři roky a uchazeči mohou volit mezi prezenční a kombinovanou formou. Přihlášky mohou podávat online od 30. dubna do 31. května. Přijímací řízení se uskuteční v polovině července formou ústního pohovoru.

Absolventi programu Právo a digitální technologie a Law and Digital Technologiesse se uplatní především jako právní experti v oblasti digitálních technologií ve veřejných institucích, v národním i mezinárodním kontextu, ale také v soukromém sektoru, jako výzkumní pracovníci a analytici, jako přednášející v pedagogickém procesu nebo školitelé odborných kurzů.

Oba nově nabízené programy mají své webové stránky.

Na nalezení proteinového „převozníka“, který dopravuje rostlinné hormony brassinosteroidy z vnitřku buňky ven, se podílel Miroslav Kvasnica z Laboratoře růstových regulátorů, společného pracoviště Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého a Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR. Objev je průlomem v dosud velmi neúplných znalostech o pohybu těchto hormonů rostlinou. V budoucnu může mít praktický význam pro šlechtění výnosnějších a odolnějších plodin. Výsledky výzkumu publikoval jeden z nejlepších vědeckých časopisů Science.

Stejně jako zvířata a lidé, také rostliny mají své hormony – látky, které i v nízkých koncentracích regulují růst a vývoj organismu a jeho fyziologické reakce na různé podněty.

Důležitou skupinou rostlinných hormonů jsou brassinosteroidy. Ovlivňují mnoho zásadních procesů: dělení a prodlužování buněk, ohyb stonků a kořenů v reakci na světlo či gravitaci, vývoj vodivých pletiv, pohlavní rozmnožování i odpovědi na nepříznivé podmínky prostředí, jako jsou horko, chlad a sucho.

Už z tohoto výčtu je zřejmé, že výzkum brassinosteroidů má velký praktický význam. Informace o jejich působení na rostliny bychom mohli v budoucnu využít třeba při šlechtění nových odrůd plodin, které budou lépe růst nebo budou odolnější vůči stresům. Od objevu brassinosteroidů v sedmdesátých let minulého století o nich vědci nashromáždili mnoho poznatků. Poměrně dobře již známe jejich fyziologické účinky i biochemické reakce, jimiž v rostlinách vznikají. Podařilo se zmapovat molekulární pochody, které spouštějí v buňkách. Naprostou záhadou však zůstával transport těchto hormonů – tedy to, jak se pohybují v těle rostliny.

Teprve nedávno začali vědci přicházet záhadě na kloub. Nemalou zásluhu na tom má Laboratoř růstových regulátorů, společné pracoviště Ústavu experimentální botaniky AV ČR a Univerzity Palackého. V laboratoři totiž působí tým vedený Miroslavem Kvasnicou a Janou Oklešťkovou, který se dlouhodobě zabývá fyziologií, chemií a analýzou brassinosteroidů.

Jak se brassinosteroidy dostávají z buněk, kde vznikají, do mezibuněčných prostorů, kde působí? Odpověď přinesla studie, kterou nyní zveřejnil jeden z nejprestižnějších vědeckých časopisů Science. Odborníci z Číny, Belgie a ČR jako první na světě identifikovali protein, který se nachází na povrchu buňky a přenáší molekuly brassinosteroidů směrem ven. „V rámci tohoto výzkumu bylo též nutné zjistit, zda transportní protein selektivně přepravuje pouze hormonálně aktivní brassinosteroid, nebo i sloučeniny, z nichž se hormon v buňkách tvoří (prekurzory), případně další rostlinné steroidy. Látky, které jsem se svým týmem připravil, pomohly potvrdit, že transport je skutečně selektivní,“ objasňuje Miroslav Kvasnica svůj podíl na projektu.

Objev vůbec prvního „převozníka“ brassinosteroidů je velkým úspěchem. Překvapivá je ovšem jeho totožnost: o tomto proteinu, označovaném ABCB19, se totiž už delší dobu ví, že přenáší jiný důležitý rostlinný hormon – auxin. Jak se ABCB19 obrazně řečeno rozhoduje, který hormon bude transportovat, vědci zatím neví. Je zřejmé, že ve výzkumu brassinosteroidů se můžeme těšit na další zajímavá zjištění.

Na nalezení proteinového „převozníka“, který dopravuje rostlinné hormony brassinosteroidy z vnitřku buňky ven, se podílel Miroslav Kvasnica z Laboratoře růstových regulátorů, společného pracoviště Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého a Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR. Objev je průlomem v dosud velmi neúplných znalostech o pohybu těchto hormonů rostlinou. V budoucnu může mít praktický význam pro šlechtění výnosnějších a odolnějších plodin. Výsledky výzkumu publikoval jeden z nejlepších vědeckých časopisů Science.

Stejně jako zvířata a lidé, také rostliny mají své hormony – látky, které i v nízkých koncentracích regulují růst a vývoj organismu a jeho fyziologické reakce na různé podněty.

Důležitou skupinou rostlinných hormonů jsou brassinosteroidy. Ovlivňují mnoho zásadních procesů: dělení a prodlužování buněk, ohyb stonků a kořenů v reakci na světlo či gravitaci, vývoj vodivých pletiv, pohlavní rozmnožování i odpovědi na nepříznivé podmínky prostředí, jako jsou horko, chlad a sucho.

Už z tohoto výčtu je zřejmé, že výzkum brassinosteroidů má velký praktický význam. Informace o jejich působení na rostliny bychom mohli v budoucnu využít třeba při šlechtění nových odrůd plodin, které budou lépe růst nebo budou odolnější vůči stresům. Od objevu brassinosteroidů v sedmdesátých let minulého století o nich vědci nashromáždili mnoho poznatků. Poměrně dobře již známe jejich fyziologické účinky i biochemické reakce, jimiž v rostlinách vznikají. Podařilo se zmapovat molekulární pochody, které spouštějí v buňkách. Naprostou záhadou však zůstával transport těchto hormonů – tedy to, jak se pohybují v těle rostliny.

Teprve nedávno začali vědci přicházet záhadě na kloub. Nemalou zásluhu na tom má Laboratoř růstových regulátorů, společné pracoviště Ústavu experimentální botaniky AV ČR a Univerzity Palackého. V laboratoři totiž působí tým vedený Miroslavem Kvasnicou a Janou Oklešťkovou, který se dlouhodobě zabývá fyziologií, chemií a analýzou brassinosteroidů.

Jak se brassinosteroidy dostávají z buněk, kde vznikají, do mezibuněčných prostorů, kde působí? Odpověď přinesla studie, kterou nyní zveřejnil jeden z nejprestižnějších vědeckých časopisů Science. Odborníci z Číny, Belgie a ČR jako první na světě identifikovali protein, který se nachází na povrchu buňky a přenáší molekuly brassinosteroidů směrem ven. „V rámci tohoto výzkumu bylo též nutné zjistit, zda transportní protein selektivně přepravuje pouze hormonálně aktivní brassinosteroid, nebo i sloučeniny, z nichž se hormon v buňkách tvoří (prekurzory), případně další rostlinné steroidy. Látky, které jsem se svým týmem připravil, pomohly potvrdit, že transport je skutečně selektivní,“ objasňuje Miroslav Kvasnica svůj podíl na projektu.

Objev vůbec prvního „převozníka“ brassinosteroidů je velkým úspěchem. Překvapivá je ovšem jeho totožnost: o tomto proteinu, označovaném ABCB19, se totiž už delší dobu ví, že přenáší jiný důležitý rostlinný hormon – auxin. Jak se ABCB19 obrazně řečeno rozhoduje, který hormon bude transportovat, vědci zatím neví. Je zřejmé, že ve výzkumu brassinosteroidů se můžeme těšit na další zajímavá zjištění.