Agregátor zdrojů

Christmas wishes of the Palacký University Rector Martin Procházka

News: Faculty of Science - Út, 19/12/2023 - 10:30

Dear Colleagues and Students,

I would like to wish that we all may spend the coming holidays in peace, comfort, and joy with those whom we love best. Let us not forget that Christmastime is the best opportunity for us to slow the tempo of our everyday lives, make time for family and friends, and rejoice in our shared moments. The most precious gift we can give is that of being attentive to others, listening to them, and sharing with them what is most lovely, something which is an integral part of the holiday season. And let us also think of those who do not have the luck nor opportunity to be with their loved ones, spending happy moments with them.

As the year comes to a close, allow me to at the same time wish you the best of health and success in the year ahead. I would also like to thank you for everything that you do for our university. It is your work, invention, and passion which makes our alma mater what it is. Together, we have lived through the year of celebrations of the 450th anniversary of higher education in Olomouc, which symbolically culminates two days before Christmas. Let us be proud of our university, and commemorate its rich history, help create its present, and wish that it have an even brighter future.

I thank you and look forward to meeting with you in 2024.

Martin Procházka, UP Rector

Kategorie: News from UP

Vánoční přání rektora Univerzity Palackého Martina Procházky

Vážené kolegyně, vážení kolegové, milé studentky, milí studenti,

přeji nám všem, abychom nadcházející sváteční čas prožili v klidu, pohodě a radosti s těmi, které máme nejraději.

Nezapomínejme, že Vánoce jsou tou nejlepší příležitostí zpomalit tempo našich všedních dní, udělat si čas na rodinu i přátele a radovat se ze společně strávených chvil. Ten nejcennější dárek jim dáme právě tím, že k nim budeme pozorní, budeme jim naslouchat a sdílet s nimi všechno to krásné, co k vánočním svátkům neodmyslitelně patří. A mysleme také na ty, kteří nemají to štěstí a možnost být se svými milovanými a prožívat s nimi šťastné okamžiky.

V letošním kalendáři už zbývá jen několik málo dnů, dovolte mi proto, abych vám zároveň popřál hodně zdraví a úspěchů v nadcházejícím roce. Chtěl bych vám také poděkovat za všechno, co pro naši univerzitu děláte. Je to právě vaše práce, invence a zaujetí, co tvoří naši alma mater.

Prožili jsme společně rok plný oslav 450. výročí vysokého učení v Olomouci, který se symbolicky uzavře dva dny před Štědrým dnem. Buďme hrdí na naši univerzitu, připomínejme si její bohatou historii, pomáhejme utvářet její přítomnost a přejme jí, aby měla před sebou neméně skvělou budoucnost.

Těším se na naše společná setkání v roce 2024.

Martin Procházka, rektor UP

Vánoční přání rektora Univerzity Palackého Martina Procházky

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - Út, 19/12/2023 - 10:30

Vážené kolegyně, vážení kolegové, milé studentky, milí studenti,

přeji nám všem, abychom nadcházející sváteční čas prožili v klidu, pohodě a radosti s těmi, které máme nejraději.

Nezapomínejme, že Vánoce jsou tou nejlepší příležitostí zpomalit tempo našich všedních dní, udělat si čas na rodinu i přátele a radovat se ze společně strávených chvil. Ten nejcennější dárek jim dáme právě tím, že k nim budeme pozorní, budeme jim naslouchat a sdílet s nimi všechno to krásné, co k vánočním svátkům neodmyslitelně patří. A mysleme také na ty, kteří nemají to štěstí a možnost být se svými milovanými a prožívat s nimi šťastné okamžiky.

V letošním kalendáři už zbývá jen několik málo dnů, dovolte mi proto, abych vám zároveň popřál hodně zdraví a úspěchů v nadcházejícím roce. Chtěl bych vám také poděkovat za všechno, co pro naši univerzitu děláte. Je to právě vaše práce, invence a zaujetí, co tvoří naši alma mater.

Prožili jsme společně rok plný oslav 450. výročí vysokého učení v Olomouci, který se symbolicky uzavře dva dny před Štědrým dnem. Buďme hrdí na naši univerzitu, připomínejme si její bohatou historii, pomáhejme utvářet její přítomnost a přejme jí, aby měla před sebou neméně skvělou budoucnost.

Těším se na naše společná setkání v roce 2024.

Martin Procházka, rektor UP

Kategorie: Novinky z PřF a UP

CATRIN receives honourable mention in the Innovation of the Year competition

News: Faculty of Science - Út, 19/12/2023 - 08:00

Honourable mention for the 4th generation Mössbauer spectrometer was awarded to Palacký University’s CATRIN in this year’s Innovation of the Year competition. The Association of Innovative Entrepreneurship of the Czech Republic, which announces this prestigious competition, awarded a total of ten out of 134 competing innovative products. The aim of the competition is to evaluate and award the best innovative products in the Czech Republic, in all fields.

“I am pleased that we made it to the final of the ten best innovation products. Although we did not win the main Innovation of the Year Award 2023, we were very pleased with the honourable mention for a successful innovation product. I see this as recognition and proof of the successful transfer of know-how from the university into practice,” said Jakub Navařík, who, as the author of the 4th generation spectrometer for analysis of materials containing iron or iron oxides, was handed out the award.

“The award ceremony itself was connected with the presentation of the awarded innovations, some of which were also inspiring for our work and further development. We also agreed to another two collaborations. A representative of Czechinvest expressed his interest in our 4th generation Mössbauer, and wants to add it to the pages presenting Czech innovations abroad,” said Roman Jurečka from CATRIN.

The Association of Innovative Entrepreneurship of the Czech Republic has announced the competition for the Innovation of the Year Award regularly since 1996. The competition evaluates the highest quality innovative products of applicants based in the Czech Republic. The main criteria are the technical level of the product, originality of the solution, market position and environmental impact. The complete results are available here.

Kategorie: News from UP

CATRIN získala čestné uznání v soutěži Inovace roku

Čestné uznání za Mössbauerův spektrometr 4. generace získala CATRIN Univerzity Palackého v letošním ročníku soutěže Cena Inovace roku. Asociace inovačního podnikání České republiky, která soutěž pořádá, ocenila celkem deset ze 134 posuzovaných inovačních produktů. Cílem soutěže je ohodnotit a ocenit nejlepší inovační produkty
v ČR, ve všech oborech.

„Těší mě, že jsme se dostali do finále deseti oceněných inovačních produktů. I když jsme nezískali hlavní cenu Inovace roku 2023, čestné uznání za úspěšný inovační produkt nám udělalo velkou radost. Vnímám to jako uznání a důkaz úspěšného transferu know-how z univerzity do praxe,“ uvedl Jakub Navařík, jenž coby autor 4. generace přístroje pro analýzu materiálů
s obsahem železa či oxidů železa ocenění převzal.

„Samotné předávání cen bylo spojeno s prezentací oceněných inovací, z nichž některé byly inspirující i pro naši práci a další rozvoj. Se dvěma z přítomných zástupců společností jsme dohodli další spolupráci. O prezentaci našeho Mössbauerova spektrometru 4. generace projevil na místě zástupce Czechinvestu, který jej chce přidat na stránky prezentující české inovace v zahraničí,“ doplnil Roman Jurečka z CATRIN.

Asociace inovačního podnikání České republiky vyhlašuje prestižní soutěž o Cenu Inovace roku pravidelně od roku 1996. V rámci soutěže jsou hodnoceny nejkvalitnější inovační produkty přihlašovatelů se sídlem v České republice, hlavními kritérii jsou technická úroveň produktu, původnost řešení, postavení na trhu a vliv na životní prostředí. Kompletní výsledky jsou dostupné zde.

 

CATRIN získala čestné uznání v soutěži Inovace roku

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - Út, 19/12/2023 - 08:00

Čestné uznání za Mössbauerův spektrometr 4. generace získala CATRIN Univerzity Palackého v letošním ročníku soutěže Cena Inovace roku. Asociace inovačního podnikání České republiky, která soutěž pořádá, ocenila celkem deset ze 134 posuzovaných inovačních produktů. Cílem soutěže je ohodnotit a ocenit nejlepší inovační produkty
v ČR, ve všech oborech.

„Těší mě, že jsme se dostali do finále deseti oceněných inovačních produktů. I když jsme nezískali hlavní cenu Inovace roku 2023, čestné uznání za úspěšný inovační produkt nám udělalo velkou radost. Vnímám to jako uznání a důkaz úspěšného transferu know-how z univerzity do praxe,“ uvedl Jakub Navařík, jenž coby autor 4. generace přístroje pro analýzu materiálů
s obsahem železa či oxidů železa ocenění převzal.

„Samotné předávání cen bylo spojeno s prezentací oceněných inovací, z nichž některé byly inspirující i pro naši práci a další rozvoj. Se dvěma z přítomných zástupců společností jsme dohodli další spolupráci. O prezentaci našeho Mössbauerova spektrometru 4. generace projevil na místě zástupce Czechinvestu, který jej chce přidat na stránky prezentující české inovace v zahraničí,“ doplnil Roman Jurečka z CATRIN.

Asociace inovačního podnikání České republiky vyhlašuje prestižní soutěž o Cenu Inovace roku pravidelně od roku 1996. V rámci soutěže jsou hodnoceny nejkvalitnější inovační produkty přihlašovatelů se sídlem v České republice, hlavními kritérii jsou technická úroveň produktu, původnost řešení, postavení na trhu a vliv na životní prostředí. Kompletní výsledky jsou dostupné zde.

 

Kategorie: Novinky z PřF a UP

Fyzioterapeutka Karolína Hrochová: Je dobré být trochu blázen s hravou duší

Absolventka Fakulty zdravotnických věd UP Karolína Hrochová působí už tři roky v centru Sarema v Brně, kde se věnuje převážně dětské intenzivní neurorehabilitaci. Je jedinou Češkou, která získala certifikát pro výkon mezinárodně uznávané metody DMI.

Přitom se ke studiu fyzioterapie dostala náhodou. „Každý terapeut má odlišný přístup v terapii a stejně tak každému pacientovi bude vyhovovat něco jiného, není jen jedna správná cesta,“ říká v následujícím rozhovoru.

Můžete objasnit, v čem DMI metoda spočívá?
DMI je jedna z fyzioterapeutických metod, díky kterým můžeme pomoci dětem s motorickým zpožděním jakéhokoli původu, ať už neurologického, genetického nebo posttraumatického. Jelikož pracuji v neurorehabilitačním centru Sarema, které se věnuje právě této cílové skupině, bylo mi umožněno začít metodu začleňovat také do našich intenzivních terapií. Celý koncept je založen na stimulaci neuroplasticity, která vede k vytváření nových neuronálních spojení a dlouhodobých změn ve vyvíjejícím se mozku. Pomocí dynamického cvičení, kterým oslovujeme několik smyslových systémů a nabízíme motorické výzvy, chceme u dítěte vyvolat aktivní motorickou odezvu a zlepšit jeho posturální reakce. Díky tomu dítě postupně získává kontrolu nad držením svého těla od hlavy až k patě stejně tak, jak k tomu dochází během fyziologického vývoje. Postupně tak může dítě dosáhnout nových vývojových milníků. Nyní mám za sebou první dvě části této metody, které mi daly úplně nový pohled na problematiku, a snažím se ji co nejlépe začlenit do terapií. Díky tomu mohu našim klientům nabídnout nové stimuly, které jsou pro ně velmi potřebné a žádoucí, jelikož podstupují terapie opakovaně a dlouhodobě.

Co pro vás bylo hlavní motivací ke studiu fyzioterapie?
Popravdě jsem ještě v posledním ročníku gymnázia netušila, kterým směrem se po ukončení studia vydám. Nejvíce mě lákaly obory týkající se biologie a přírodních věd, ale konkrétně k fyzioterapii jsem se dostala vlastně úplnou náhodou. Kvůli vlastnímu úrazu jsem se dostala do rukou skvělého fyzioterapeuta, který mi nejen velmi pomohl, ale jeho práce mně natolik učarovala, že jsem se chtěla dozvědět více – a nakonec jsem si podala přihlášku na fyzioterapii.

Jak vzpomínáte na studium na olomoucké fakultě zdravotnických věd?
I když poslední rok studia trochu zkomplikovala pandemie, mám na pět let studia na fakultě jen krásné vzpomínky a někdy si říkám, že bych si je i ráda zopakovala. Poznala jsem tam spoustu skvělých přátel.

Jste se spolužáky či pedagogy nadále v kontaktu?
Ano, s celým ročníkem se pravidelně setkáváme na víkendových chatách nebo výletech v okolí Olomouce, přestože jsme se všichni rozutekli do různých koutů. Vždy je skvělé poslouchat, jakou cestu si kdo zvolil, vzájemně si vyměňovat zkušenosti a samozřejmě také vzpomínat na nezapomenutelné zážitky z vysokoškolských let. Během studia mě každý z pedagogů, které jsem měla šanci poznat, něco naučil a stále mám mezi nimi i své osobní vzory, jejichž práce a zapálení pro obor obdivuji a doufám, že půjdu v podobných stopách.

Věděla jste už během studia, kde se budete chtít uplatnit?
Po nástupu na vysokou školu jsem poměrně rychle věděla, že se budu chtít věnovat právě dětské fyzioterapii, ale netušila jsem, že se k tomu dostanu prakticky hned. V průběhu pandemie jsem pracovala v ambulantní rehabilitaci, ale po promoci jsem se rozhodla přestěhovat do Brna. Díky nabídce stáže během studia jsem věděla o centru Sarema v Brně, které se věnuje dětské intenzivní neurorehabilitaci, a zkusila jsem je tedy oslovit. Nakonec jsem byla přijata a nyní tam pracuji třetím rokem.  

Jak se coby fyzioterapeut díváte na ergoterapii, obor, který se dá na fakultě zdravotnických věd také studovat a který je pro širší veřejnost pořád poněkud neznámý?
V rámci našeho centra je pro nás mezioborová spolupráce velmi důležitá, abychom poskytli komplexní péči danému klientovi. Ve svém týmu jsme měli i úžasnou ergoterapeutku a naše terapie se skvěle doplňovaly. I když se jedná o pomyslně podobné obory, pohled na danou věc je odlišný, a to je na tom skvělé. Dokonce mám to štěstí, že má sestra si zvolila studium také na fakultě zdravotnických věd, a to právě v oboru ergoterapie, takže spolu pravidelně diskutujeme a předáváme si zkušenosti, což mě strašně baví. Veřejné povědomí sice není tak velké, ale už teď je obor čím dál žádanější a vzhledem k počtu ergoterapeutů je poměrně náročné nějakého ergoterapeuta sehnat ať už do týmu, nebo jako klient. Proto doufám, že stejně jako fyzioterapie bude obor nadále jen vzkvétat a zájemců o obor přibude, aby ta péče u nás mohla být ještě lepší. Koneckonců kdybych si nyní mohla znovu vybrat, nevím, jestli bych si nezvolila nakonec právě ergoterapii.

Co je podle vás nejdůležitější vlastností dobrého fyzioterapeuta?
Obecně bych asi jako první řekla otevřenost. Ať už k novým metodám, přístupům nebo rozdílným názorům. Fyzioterapie je dynamický obor, který se neustále vyvíjí a posouvá, objevují se nové studie a poznatky k dané problematice, a proto je důležité se snažit dozvědět se co nejvíce a být otevřený jakékoliv diskuzi. I když se třeba specializujeme na stejnou problematiku, každý terapeut má odlišný přístup v terapii a stejně tak každému pacientovi bude vyhovovat něco jiného. Neexistuje jen jedna správná cesta a každý si zvolí sám, čemu věří a co mu vyhovuje. Jediné, co by mělo zůstat stejné, je náš společný cíl a spolupráce. V práci s klienty je pak samozřejmě potřeba určitá míra empatie a konkrétně u nás v Saremě bych řekla, že se hodí být tak trošku "blázen s hravou duší".

Fyzioterapeutka Karolína Hrochová: Je dobré být trochu blázen s hravou duší

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - Po, 18/12/2023 - 13:00

Absolventka Fakulty zdravotnických věd UP Karolína Hrochová působí už tři roky v centru Sarema v Brně, kde se věnuje převážně dětské intenzivní neurorehabilitaci. Je jedinou Češkou, která získala certifikát pro výkon mezinárodně uznávané metody DMI.

Přitom se ke studiu fyzioterapie dostala náhodou. „Každý terapeut má odlišný přístup v terapii a stejně tak každému pacientovi bude vyhovovat něco jiného, není jen jedna správná cesta,“ říká v následujícím rozhovoru.

Můžete objasnit, v čem DMI metoda spočívá?
DMI je jedna z fyzioterapeutických metod, díky kterým můžeme pomoci dětem s motorickým zpožděním jakéhokoli původu, ať už neurologického, genetického nebo posttraumatického. Jelikož pracuji v neurorehabilitačním centru Sarema, které se věnuje právě této cílové skupině, bylo mi umožněno začít metodu začleňovat také do našich intenzivních terapií. Celý koncept je založen na stimulaci neuroplasticity, která vede k vytváření nových neuronálních spojení a dlouhodobých změn ve vyvíjejícím se mozku. Pomocí dynamického cvičení, kterým oslovujeme několik smyslových systémů a nabízíme motorické výzvy, chceme u dítěte vyvolat aktivní motorickou odezvu a zlepšit jeho posturální reakce. Díky tomu dítě postupně získává kontrolu nad držením svého těla od hlavy až k patě stejně tak, jak k tomu dochází během fyziologického vývoje. Postupně tak může dítě dosáhnout nových vývojových milníků. Nyní mám za sebou první dvě části této metody, které mi daly úplně nový pohled na problematiku, a snažím se ji co nejlépe začlenit do terapií. Díky tomu mohu našim klientům nabídnout nové stimuly, které jsou pro ně velmi potřebné a žádoucí, jelikož podstupují terapie opakovaně a dlouhodobě.

Co pro vás bylo hlavní motivací ke studiu fyzioterapie?
Popravdě jsem ještě v posledním ročníku gymnázia netušila, kterým směrem se po ukončení studia vydám. Nejvíce mě lákaly obory týkající se biologie a přírodních věd, ale konkrétně k fyzioterapii jsem se dostala vlastně úplnou náhodou. Kvůli vlastnímu úrazu jsem se dostala do rukou skvělého fyzioterapeuta, který mi nejen velmi pomohl, ale jeho práce mně natolik učarovala, že jsem se chtěla dozvědět více – a nakonec jsem si podala přihlášku na fyzioterapii.

Jak vzpomínáte na studium na olomoucké fakultě zdravotnických věd?
I když poslední rok studia trochu zkomplikovala pandemie, mám na pět let studia na fakultě jen krásné vzpomínky a někdy si říkám, že bych si je i ráda zopakovala. Poznala jsem tam spoustu skvělých přátel.

Jste se spolužáky či pedagogy nadále v kontaktu?
Ano, s celým ročníkem se pravidelně setkáváme na víkendových chatách nebo výletech v okolí Olomouce, přestože jsme se všichni rozutekli do různých koutů. Vždy je skvělé poslouchat, jakou cestu si kdo zvolil, vzájemně si vyměňovat zkušenosti a samozřejmě také vzpomínat na nezapomenutelné zážitky z vysokoškolských let. Během studia mě každý z pedagogů, které jsem měla šanci poznat, něco naučil a stále mám mezi nimi i své osobní vzory, jejichž práce a zapálení pro obor obdivuji a doufám, že půjdu v podobných stopách.

Věděla jste už během studia, kde se budete chtít uplatnit?
Po nástupu na vysokou školu jsem poměrně rychle věděla, že se budu chtít věnovat právě dětské fyzioterapii, ale netušila jsem, že se k tomu dostanu prakticky hned. V průběhu pandemie jsem pracovala v ambulantní rehabilitaci, ale po promoci jsem se rozhodla přestěhovat do Brna. Díky nabídce stáže během studia jsem věděla o centru Sarema v Brně, které se věnuje dětské intenzivní neurorehabilitaci, a zkusila jsem je tedy oslovit. Nakonec jsem byla přijata a nyní tam pracuji třetím rokem.  

Jak se coby fyzioterapeut díváte na ergoterapii, obor, který se dá na fakultě zdravotnických věd také studovat a který je pro širší veřejnost pořád poněkud neznámý?
V rámci našeho centra je pro nás mezioborová spolupráce velmi důležitá, abychom poskytli komplexní péči danému klientovi. Ve svém týmu jsme měli i úžasnou ergoterapeutku a naše terapie se skvěle doplňovaly. I když se jedná o pomyslně podobné obory, pohled na danou věc je odlišný, a to je na tom skvělé. Dokonce mám to štěstí, že má sestra si zvolila studium také na fakultě zdravotnických věd, a to právě v oboru ergoterapie, takže spolu pravidelně diskutujeme a předáváme si zkušenosti, což mě strašně baví. Veřejné povědomí sice není tak velké, ale už teď je obor čím dál žádanější a vzhledem k počtu ergoterapeutů je poměrně náročné nějakého ergoterapeuta sehnat ať už do týmu, nebo jako klient. Proto doufám, že stejně jako fyzioterapie bude obor nadále jen vzkvétat a zájemců o obor přibude, aby ta péče u nás mohla být ještě lepší. Koneckonců kdybych si nyní mohla znovu vybrat, nevím, jestli bych si nezvolila nakonec právě ergoterapii.

Co je podle vás nejdůležitější vlastností dobrého fyzioterapeuta?
Obecně bych asi jako první řekla otevřenost. Ať už k novým metodám, přístupům nebo rozdílným názorům. Fyzioterapie je dynamický obor, který se neustále vyvíjí a posouvá, objevují se nové studie a poznatky k dané problematice, a proto je důležité se snažit dozvědět se co nejvíce a být otevřený jakékoliv diskuzi. I když se třeba specializujeme na stejnou problematiku, každý terapeut má odlišný přístup v terapii a stejně tak každému pacientovi bude vyhovovat něco jiného. Neexistuje jen jedna správná cesta a každý si zvolí sám, čemu věří a co mu vyhovuje. Jediné, co by mělo zůstat stejné, je náš společný cíl a spolupráce. V práci s klienty je pak samozřejmě potřeba určitá míra empatie a konkrétně u nás v Saremě bych řekla, že se hodí být tak trošku "blázen s hravou duší".

Kategorie: Novinky z PřF a UP

A tapestry of traditions: celebrating Czech Christmas with the UP international community

News: Faculty of Science - Po, 18/12/2023 - 12:57

On the 14th of December, exactly 10 days before Christmas Eve in the Czech Republic, a wonderful event emerged through the collaboration of the Welcome Office and the Erasmus Student Network UP Olomouc within the halls of the International Cooperation Division, with the enthusiastic participation of the university's international community.

Over 70 international students, academic staff, and guests gathered to immerse themselves in the rich traditions and customs of a Czech Christmas, all set within a heartwarming setting enhanced by the melodies of Christmas carols.

Many of the international students come from countries with varied Christmas traditions or those that slightly differ from one another. The presentation by the knowledgeable Mr. Orság, detailing the annual customs celebrated in Czech households, was an eye-opener for many.

Following the enlightening discussion on Christmas traditions and a cultural exchange of diverse practices, attendees had the chance to experience these traditions firsthand. The Little Jesus’s Workshop in the Welcome Office was a hub of creativity where participants crafted handmade Christmas postcards, discovered the Christmas star nestled within an apple, and watched as little Christmas boats danced on the waves in a basin. They also enjoyed decorating gingerbreads and the quaint tradition of waiting under the mistletoe for a Christmas kiss.

The output from the Little Jesus’s Workshop was nothing short of wonderful, with participants thoroughly enjoying the creative program and the hands-on exploration of traditions. The evening did not end there; the group was then escorted to an ice rink in Olomouc for an enchanting ice-skating experience. As night cast its shadow over the Christmas markets, the scene transformed into a magical 'evening of lights'.

We extend our heartfelt thanks to the international community at Palacký University Olomouc for their enthusiastic participation in this event. In our diverse society, it is crucial to connect people from every corner of the globe and to foster a positive environment for all. This is a foundational goal of the Welcome Office and our esteemed university. It's through these efforts that we create an atmosphere where every individual can realize their potential, become the best versions of themselves, and share experiences, connected values, and a passion for studying and working in Olomouc.

We wish all international students, academic staff, guests, Czech employees, and students a Merry Christmas and a Happy New Year. May the coming days bring you the warmth of the hearth, peace of mind, and the love of family.

Kategorie: News from UP

Nenechte si ujít adventní setkání u punče s premiérou filmu a Betlémským světlem

Hudební vystoupení, pokusy s ohněm i ledem, výroba vlastního bloku či modelu z 3D tiskárny nebo rozdávání Betlémského světla nebudou chybět na letošním předvánočním Punči s rektorem pro všechny zaměstnankyně a zaměstnance univerzity v úterý 19. prosince na nádvoří Zbrojnice. Samozřejmostí budou také tradiční punče a drobné pohoštění od Správy kolejí a menz UP. Vrcholem odpoledne pak bude premiérové předání Mimořádných ocenění pro neakademické pracovníky a pracovnice.

Od jedné hodiny odpoledne do šesti hodin večer mohou zaměstnanci a zaměstnankyně univerzity zavítat na nádvoří Zbrojnice, kde jim rektor Univerzity Palackého Martin Procházka a ředitel Správy kolejí a menz UP Libor Kolář popřejí pěkné svátky a k tomu zdarma natočí horký punč. Součástí letošního adventního setkání bude vedle bohatého doprovodného programu také premiérové předání Mimořádných ocenění pro neakademické pracovníky a pracovnice.

„Předvánoční čas je vždy dobrou příležitostí, kdy se můžeme potkat v trochu klidnější a slavnostnější atmosféře. Zájemci si budou moci domů odnést světlo z Betléma, které na naše setkání přinese osobně Jeho Excelence biskup Josef Nuzík. Letos navíc vůbec poprvé v historii oceníme neakademické pracovnice a pracovníky, bez jejichž usilovné práce by se naše univerzita rovněž neobešla. Věřím tedy, že zaměstnanci rektorátu i fakult přijdou podpořit své oceněné kolegy a že nás toto setkání naladí na blížící se nejkrásnější svátky v roce,“ říká Martin Procházka, rektor UP.

Účastníci setkání budou také moci zhlédnout premiéru 450sekundového studentského filmu o univerzitě. „Tři studentské štáby si vylosovaly jednu z částí dne, každý z nich pak připravil až takřka dokumentární dílo o délce 150 sekund. Výsledek tak dohromady symbolizuje stáří olomoucké univerzity. Každá část je však svébytné filmové dílo reprezentující pohled dílčího štábu – původem z cyrilometodějské teologické, filozofické a pedagogické fakulty,“ popisuje Daniel Kunz z Audiovizuální produkce UP. Z trojice filmů vybere následně akademická obec online hlasováním ten nejpovedenější.

Slavnostní odpoledne doprovodí svými hudebními vystoupeními univerzitní smíšený komorní sbor Ateneo či mezižánrový písničkář Dan Vertígo. Workshop 3D tisku připravila katedra geoinformatiky přírodovědecké fakulty, animátoři z Pevnosti poznání zase představí několik desítek roztodivných hlavolamů a exponátů a dojde i na pokusy. S Vydavatelstvím UP si mohou návštěvníci vyrobit vlastní blok a ve swap knihovně vyměnit knížky.

Podrobný program Punče s rektorem naleznete v Kalendáři akcí UP.

 

Nenechte si ujít adventní setkání u punče s premiérou filmu a Betlémským světlem

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - Po, 18/12/2023 - 08:00

Hudební vystoupení, pokusy s ohněm i ledem, výroba vlastního bloku či modelu z 3D tiskárny nebo rozdávání Betlémského světla nebudou chybět na letošním předvánočním Punči s rektorem pro všechny zaměstnankyně a zaměstnance univerzity v úterý 19. prosince na nádvoří Zbrojnice. Samozřejmostí budou také tradiční punče a drobné pohoštění od Správy kolejí a menz UP. Vrcholem odpoledne pak bude premiérové předání Mimořádných ocenění pro neakademické pracovníky a pracovnice.

Od jedné hodiny odpoledne do šesti hodin večer mohou zaměstnanci a zaměstnankyně univerzity zavítat na nádvoří Zbrojnice, kde jim rektor Univerzity Palackého Martin Procházka a ředitel Správy kolejí a menz UP Libor Kolář popřejí pěkné svátky a k tomu zdarma natočí horký punč. Součástí letošního adventního setkání bude vedle bohatého doprovodného programu také premiérové předání Mimořádných ocenění pro neakademické pracovníky a pracovnice.

„Předvánoční čas je vždy dobrou příležitostí, kdy se můžeme potkat v trochu klidnější a slavnostnější atmosféře. Zájemci si budou moci domů odnést světlo z Betléma, které na naše setkání přinese osobně Jeho Excelence biskup Josef Nuzík. Letos navíc vůbec poprvé v historii oceníme neakademické pracovnice a pracovníky, bez jejichž usilovné práce by se naše univerzita rovněž neobešla. Věřím tedy, že zaměstnanci rektorátu i fakult přijdou podpořit své oceněné kolegy a že nás toto setkání naladí na blížící se nejkrásnější svátky v roce,“ říká Martin Procházka, rektor UP.

Účastníci setkání budou také moci zhlédnout premiéru 450sekundového studentského filmu o univerzitě. „Tři studentské štáby si vylosovaly jednu z částí dne, každý z nich pak připravil až takřka dokumentární dílo o délce 150 sekund. Výsledek tak dohromady symbolizuje stáří olomoucké univerzity. Každá část je však svébytné filmové dílo reprezentující pohled dílčího štábu – původem z cyrilometodějské teologické, filozofické a pedagogické fakulty,“ popisuje Daniel Kunz z Audiovizuální produkce UP. Z trojice filmů vybere následně akademická obec online hlasováním ten nejpovedenější.

Slavnostní odpoledne doprovodí svými hudebními vystoupeními univerzitní smíšený komorní sbor Ateneo či mezižánrový písničkář Dan Vertígo. Workshop 3D tisku připravila katedra geoinformatiky přírodovědecké fakulty, animátoři z Pevnosti poznání zase představí několik desítek roztodivných hlavolamů a exponátů a dojde i na pokusy. S Vydavatelstvím UP si mohou návštěvníci vyrobit vlastní blok a ve swap knihovně vyměnit knížky.

Podrobný program Punče s rektorem naleznete v Kalendáři akcí UP.

 

Kategorie: Novinky z PřF a UP

Michal Malacka o české společnosti: Opět hledáme mecenáše, který by se o nás postaral

Pamatujete hádanku z Popelky? Máme tady inovovanou verzi. Hádejte. Píše pohádky, ale spisovatel není. Dokáže naslouchat a usmiřovat, ale terapeut není. Přemýšlí o terorismu, ale terorista není. Kdo to je? Je to Michal Malacka, muž mnoha zájmů i profesí: právník, pedagog a prorektor Univerzity Palackého pro strategii a vnější vztahy. A také rekordman. Právě „MM“ se před pár lety stal nejmladším děkanem na světě. Psal se rok 2001, bylo mu osmadvacet a stál v čele právnické fakulty. A stejně jako nebral tehdy v potaz zažité věkové limity, nenechává se omezovat ani hranicemi – skutečnými, ani profesními. Studoval v Olomouci, v Rakousku, v USA, působí ve Švýcarsku. Je spoluautorem knih o mezinárodním terorismu a mezinárodním obchodě, přemýšlí o světě, o univerzitě, o tom, kam jdeme a kam bychom mohli dojít, kdybychom se o to snažili.

Rozhovor s Michalem Malackou přineslo aktuální vydání tištěného magazínu Žurnál UP.

Žijeme ve zvláštní době. Jednou vidíme v televizi útoky Američanů na vlastní symbol demokracie Kapitol, jindy skupinu „Čechoslováků“, která popírá existenci republiky, stříhají si občanské průkazy. Jsme na takové projevy antisystémových hnutí připraveni, máme dostatečně silný právní stát?

Domnívám se, že by vzdělanostní společnost měla mít jakousi reflexi ve spirále dějin. Měli bychom si uvědomit, že všechno, co teď zažíváme, už tady bylo. Jen se nestříhaly občanky, ale používaly se jiné formy. Už jsme měli římské impérium, které se rozpadlo na stejném schématu, na stejné sociální a ekonomické platformě, kterou teď prožíváme. Možná bychom se měli zastavit a zamyslet, zda z hlediska této kulturněhistorické zkušenosti nejedeme opět z kopce dolů tak rychle, že už to nestihneme zabrzdit.

Je česká společnost vzdělanostní společností?

Spíše ano. Částečně zanedbanou co do investic, ale ano, jsme společností vědění s většinou nezbytných předpokladů pro její existenci v ČR. Ale kolik lidí ví nebo je zajímá, jaký je rozdíl mezi vzdělanou a vzdělanostní společností… Myslím, že mě trápí spíše ta otázka vzdělanosti naší společnosti. Podívejme se například na volební výsledky. Jasnou představu si můžeme udělat už podle toho, kolik lidí je ochotno jít k volbám. To zaprvé. Když pak budeme analyzovat motivy, proč k volbám šli, dostaneme další odpověď. Poslední dobou volby podle mne dokazují, že jsme společností demokraticky zájmovou, zajímající se o dění v ní samotné, ale současně neschopnou čelit populismu. Jsme společností, která nemá z hlediska základních ekonomických procesů gramotnost na to, aby dokázala odolávat různým populisticko-negativním konstruktům.

V té neschopnosti čelit populismu nejsme sami. Vidíme to v regionu střední Evropy, zažívá to EU, když mluví o tom, jak Rusko vede hybridní válku.

Podle mého názoru je možné populismus rozdělit do dvou konzumních rámců. Jeden je protestní. Vyslyšíme populistický hlas toho, kdo se vymezuje proti stávající garnituře. Druhý je čistě konzumní. Uvěříme slibům, které populista zcela nekonstruktivně přináší. Tady vidím daleko větší nebezpečí a Slovensko, Maďarsko i naše republika jsou toho typickým příkladem.

Vaše jedna profesní část je spojena s německy mluvícím prostorem. Jste mj. absolventem z Grazu, rozhodcem obchodní komory ve Vídni. Jsme součástí Evropy, občas se ale zdá, že jsme spíše okouzleni angloamerickým světem a jako bychom zapomněli na ten náš blízký sousední svět. Jak to vnímáte?

Nemyslím si, že bychom byli nějak zvlášť okouzleni Spojenými státy. Ale jako společnost jsme měli čtyřicet let obrovskou deficitní etapu, kdy jsme se vlastně o sebe nestarali. Ošklivě řečeno: byli jsme ovce a bylo nám jedno, kdo nás stříhá. Takže teď zase hledáme mecenáše, někoho, kdo by se o nás opět postaral. Snad každý druhý podle mě spoléhá na to, že někdo za něj něco zařídí, udělá. Možná i proto se vzhlížíme v těch super úspěšných globálních vzorech. Jenom si při tom neuvědomujeme to „B“. Že jen převzít nějaký vzor nestačí. Že je potřeba hodně dřiny na to, abychom se měli dobře.

Jak vás osobně německy mluvící prostředí ovlivnilo a ovlivňuje?

Určitě jsem ovlivněn v tom smyslu, že vnímám, jak tamní lidé vědí, co mají očekávat za to, když budou pracovat, a co mají očekávat za to, když nebudou dělat nic. V Rakousku zažívám to, co nezažívám tady – symptom globální spokojenosti, klidu a víry v budoucnost. Když jdu ve Vídni po ulici, vidím lidi, kteří jsou klidní, vědí, co je čeká. Jsou si jisti, že je nepřekvapí žádná ekonomicko-sociální facka zleva ani zprava, protože jejich stát má určitou historickou vývojovou i ekonomickou linii a je sociálně spravedlivý v tom pravém slova smyslu. U nás na ulici moc takové lidi nevidím, a to mě mrzí. Je velká škoda, že jsme národem, který si stále stěžuje. Přitom nemáme důvod, protože z ekonomicko-sociálního pohledu se máme nejlíp ve své historii. Pro mě je často nepochopitelná nespokojenost mnoha lidí, kteří hledají viníka, někoho, kdo za všechno může. Když se s nimi ale dáte do řeči, zjistíte, že se mají dobře. Vlastně jsou i šťastní, tedy pokud se nepotýkají například se zdravotními problémy nebo je nepostihla nějaká katastrofa v osobním životě.

Jak to vypadá, když přijede právník z Česka a dělá Švýcarům mediátora? Jak nás vlastně vnímají?

Švýcarsko je v tomto směru naprosto v pohodě, je v mnohém bližší tomu soutěžnímu prostředí angloamerickému. Když ukážete, že své práci rozumíte, tak vás vezmou, protože jim jde o úspěch. Co se týká Rakouska, tam jsme si tak povahově blízcí, že stačí jen překonat ten první krok v podobě jazykové bariéry. Německo je složitější, protože musíme rozlišit, jestli mluvíme o bývalé východní, nebo západní části. Na východě najdeme spoustu podobných stěžovatelů jako u nás, neochotných k pozitivní oběti, k tomu, že budou muset něco udělat sami. Mnozí očekávají od státu, že je bude podporovat a držet i za cenu, že na to ekonomicky doplatí druzí. To je jako u nás. Německý západ na nás pak i tak nahlíží. To je mi líto, protože my jsme v mnoha věcech lepší. Myslím, že jsme mnohokrát v historii prokázali, že když opravdu chceme, jsme hodně šikovní a schopní.

Vy to přemýšlení o světě máte na starosti i na univerzitě. Jste aktivní v univerzitní alianci Aurora, která sdružuje několik evropských škol. Díky ní např. vyjíždějí na zkušenou studenti i zaměstnanci, rozšiřuje se výuka, studenti mají díky online platformám najednou přístup k pedagogům z několika zemí atd.

Aurora je podle mě produkt velice krásný a přínosný, protože nikoho k ničemu nenutí, ale nabízí. Je to tzv. konstruktivní svoboda, kterou mám velmi rád. Být součástí takového společenství je pro naši univerzitu i velká motivace. Vždyť členy jsou hned tři školy, které jsou v mezinárodním hodnocení TOP 200 světových univerzit. A protože Aurora na základě předchozí práce získala znovu na několik let podporu od Evropské komise, máme my v Olomouci příležitost i čas se našim partnerům postupně přibližovat. To je velká motivace a výzva.

Je docela prospěšné někdy vystoupit z komfortní zóny a vydat se sbírat zkušenosti do zahraničí. Vy to dobře znáte, že?

Myslím, že právě na mém životě je vidět, že když člověk studuje ve dvou nebo třech zemích, tak má úplně jiný rozhled a jediné, co ho dokáže naštvat, je lidská závist a hloupost, protože ty ostatní věci dokáže nějak zpracovat. Moc bych ostatním přál, aby viděli to světlo, aby pochopili, že Aurora vůbec není nějaký křižník, ale že je to hvězda, která svítí jak v EU, tak i na globální úrovni a může nám velmi pomoci. Sdílíme znalosti, zkušenosti, možnosti. Už jsme prokázali, že nás nemohou považovat za univerzitu bývalého východního bloku. Jsme partnery. Máme Evropě a potažmo i světu co nabídnout.

Mluvili jsme o naší šikovnosti, jaký by vlastně měl být dobrý právník? Vy učíte studenty na právech.

V českém prostředí je to komplikované. Dobrého právníka vnímám jako člověka, který má obrovskou teoretickou základnu, ale zároveň i zkušenosti z praxe. Musí být schopen teoretické znalosti propojit s tím, jak se právo, které je na papíře, promítá do života lidí a jak ho ovlivňuje. Ve srovnání s některými zahraničními systémy, kde se dobrým právníkem stanete až po určité zkušenosti v praxi, to u nás v akademickém prostředí považuji za jistý deficit.

Znamená to, že člověk musí i lidsky dozrát. Vy jste nikdy neuvažoval o roli advokáta, jak ho známe z amerických filmů, který hřímá v soudní síni?

Je propastný rozdíl mezi činností a službou advokáta v rámci našeho právního prostředí a tím, co vídáme v televizích. Mimochodem, i to je hodně vzdálené reál­nému světu v USA. V americkém systému člověk postupně v tom právním stromu roste. Absolvuje například část služby ve veřejném a soukromém sektoru a teprve pak má možnost se dostat k povolání soudce. U nás je to jiné. V šestadvaceti si vyberete svůj směr a pak už svůj odborný profil neměníte. Podle mě je ale daleko lepší jakási profesní spirála, kdy postupně nabíráte zkušenosti, až se vám ten právní obzor zcela zacelí. Ne, nechtěl bych být advokátem podle amerického seriálu. Ale reálná advokacie mě pořád láká.

Proč mám pocit, že občas nevyhrává právo, ale ten, kdo v něm umí lépe kličkovat?

To je problém vnímání práva a toho, co to právo je. Pokud na něj budeme nazírat jako na pravidla a budeme hledět na právníky jako na ty, kteří je znají a dokážou s nimi pracovat v právním prostředí pozitivně ve prospěch společnosti i každého jedince, tak budeme mít daleko snazší život, než když si budeme myslet, že zákony jsou špatné a právníci jsou k tomu, aby nás obalamutili. Každý právník má mít jak právní, tak i etický rámec, ve kterém se pohybuje. Musí je skloubit dohromady a znát limity, kam až může zajít. Jistě, stejně jako v jiných oblastech jsou i právníci, kteří upřednostňují zisk. Ale existují i kanceláře pro bono, firmy pomáhající lidem, kteří nemají ekonomickou sílu. Na výběr tedy je. Je škoda, že se lidé neinformují, koho hledat.

Dobro a zlo vás provází i mimo vaši profesi, narážím na to, že píšete pohádky. Jak se stane právník pohádkářem?

Vzniklo to náhodou. Dceři jsem od jejích tří let vyprávěl každý večer jinou pohádku. Ty nejlepší jsme si nechali zaznamenané. Někdy je to docela zvláštní, když přijdu domů a slyším se z pokoje hřímat a dcera k tomu něco dodává, oponuje, vzniká takový zvláštní tandem. Ty příběhy byly každý originál, a to jak co do obsazení, tak co do scénáře. Vyprávěl jsem Lucince třeba pohádku o zahradníkovi, který pěstoval květiny s různými vlastnostmi. Když si člověk přivoněl k jedné, vždycky se rozesmál, druhá zase rozpoznala, jestli mluví pravdu, nebo lže. Dalo se to krásně využít při záchraně princezny před princi, kteří ji neměli doopravdy rádi, protože všichni princové si museli přivonět, aby se zjistilo, jestli mluví pravdu. No, a nakonec z toho jako ten pravý vyšel zahradník. A protože z toho byl pantáta král smutný, dali mu tu druhou kytku, která ho rozesmála.

Takové kytky by se nám hodily, a nejen na univerzitě.

To ano.

Michal Malacka (* 1973)

Právník, vysokoškolský pedagog, prorektor UP pro strategii a vnější vztahy. Absolvoval Právnickou fakultu UP, kterou také později jako děkan vedl. Studoval práva v Rakousku a politologii v USA, stáže absolvoval i v dalších zemích. Je odborníkem na mezinárodní právo soukromé a s tím související právní odvětví. Je rozhodcem a mediátorem při Vídeňské obchodní komoře a působí jako rozhodce u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR v Praze. Je členem Advokátní komory ČR. Michal Malacka je autorem a spoluautorem monografií k problematice terorismu, mezinárodní koupě zboží a také k problematice mediace.

Michal Malacka o české společnosti: Opět hledáme mecenáše, který by se o nás postaral

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - So, 16/12/2023 - 08:00

Pamatujete hádanku z Popelky? Máme tady inovovanou verzi. Hádejte. Píše pohádky, ale spisovatel není. Dokáže naslouchat a usmiřovat, ale terapeut není. Přemýšlí o terorismu, ale terorista není. Kdo to je? Je to Michal Malacka, muž mnoha zájmů i profesí: právník, pedagog a prorektor Univerzity Palackého pro strategii a vnější vztahy. A také rekordman. Právě „MM“ se před pár lety stal nejmladším děkanem na světě. Psal se rok 2001, bylo mu osmadvacet a stál v čele právnické fakulty. A stejně jako nebral tehdy v potaz zažité věkové limity, nenechává se omezovat ani hranicemi – skutečnými, ani profesními. Studoval v Olomouci, v Rakousku, v USA, působí ve Švýcarsku. Je spoluautorem knih o mezinárodním terorismu a mezinárodním obchodě, přemýšlí o světě, o univerzitě, o tom, kam jdeme a kam bychom mohli dojít, kdybychom se o to snažili.

Rozhovor s Michalem Malackou přineslo aktuální vydání tištěného magazínu Žurnál UP.

Žijeme ve zvláštní době. Jednou vidíme v televizi útoky Američanů na vlastní symbol demokracie Kapitol, jindy skupinu „Čechoslováků“, která popírá existenci republiky, stříhají si občanské průkazy. Jsme na takové projevy antisystémových hnutí připraveni, máme dostatečně silný právní stát?

Domnívám se, že by vzdělanostní společnost měla mít jakousi reflexi ve spirále dějin. Měli bychom si uvědomit, že všechno, co teď zažíváme, už tady bylo. Jen se nestříhaly občanky, ale používaly se jiné formy. Už jsme měli římské impérium, které se rozpadlo na stejném schématu, na stejné sociální a ekonomické platformě, kterou teď prožíváme. Možná bychom se měli zastavit a zamyslet, zda z hlediska této kulturněhistorické zkušenosti nejedeme opět z kopce dolů tak rychle, že už to nestihneme zabrzdit.

Je česká společnost vzdělanostní společností?

Spíše ano. Částečně zanedbanou co do investic, ale ano, jsme společností vědění s většinou nezbytných předpokladů pro její existenci v ČR. Ale kolik lidí ví nebo je zajímá, jaký je rozdíl mezi vzdělanou a vzdělanostní společností… Myslím, že mě trápí spíše ta otázka vzdělanosti naší společnosti. Podívejme se například na volební výsledky. Jasnou představu si můžeme udělat už podle toho, kolik lidí je ochotno jít k volbám. To zaprvé. Když pak budeme analyzovat motivy, proč k volbám šli, dostaneme další odpověď. Poslední dobou volby podle mne dokazují, že jsme společností demokraticky zájmovou, zajímající se o dění v ní samotné, ale současně neschopnou čelit populismu. Jsme společností, která nemá z hlediska základních ekonomických procesů gramotnost na to, aby dokázala odolávat různým populisticko-negativním konstruktům.

V té neschopnosti čelit populismu nejsme sami. Vidíme to v regionu střední Evropy, zažívá to EU, když mluví o tom, jak Rusko vede hybridní válku.

Podle mého názoru je možné populismus rozdělit do dvou konzumních rámců. Jeden je protestní. Vyslyšíme populistický hlas toho, kdo se vymezuje proti stávající garnituře. Druhý je čistě konzumní. Uvěříme slibům, které populista zcela nekonstruktivně přináší. Tady vidím daleko větší nebezpečí a Slovensko, Maďarsko i naše republika jsou toho typickým příkladem.

Vaše jedna profesní část je spojena s německy mluvícím prostorem. Jste mj. absolventem z Grazu, rozhodcem obchodní komory ve Vídni. Jsme součástí Evropy, občas se ale zdá, že jsme spíše okouzleni angloamerickým světem a jako bychom zapomněli na ten náš blízký sousední svět. Jak to vnímáte?

Nemyslím si, že bychom byli nějak zvlášť okouzleni Spojenými státy. Ale jako společnost jsme měli čtyřicet let obrovskou deficitní etapu, kdy jsme se vlastně o sebe nestarali. Ošklivě řečeno: byli jsme ovce a bylo nám jedno, kdo nás stříhá. Takže teď zase hledáme mecenáše, někoho, kdo by se o nás opět postaral. Snad každý druhý podle mě spoléhá na to, že někdo za něj něco zařídí, udělá. Možná i proto se vzhlížíme v těch super úspěšných globálních vzorech. Jenom si při tom neuvědomujeme to „B“. Že jen převzít nějaký vzor nestačí. Že je potřeba hodně dřiny na to, abychom se měli dobře.

Jak vás osobně německy mluvící prostředí ovlivnilo a ovlivňuje?

Určitě jsem ovlivněn v tom smyslu, že vnímám, jak tamní lidé vědí, co mají očekávat za to, když budou pracovat, a co mají očekávat za to, když nebudou dělat nic. V Rakousku zažívám to, co nezažívám tady – symptom globální spokojenosti, klidu a víry v budoucnost. Když jdu ve Vídni po ulici, vidím lidi, kteří jsou klidní, vědí, co je čeká. Jsou si jisti, že je nepřekvapí žádná ekonomicko-sociální facka zleva ani zprava, protože jejich stát má určitou historickou vývojovou i ekonomickou linii a je sociálně spravedlivý v tom pravém slova smyslu. U nás na ulici moc takové lidi nevidím, a to mě mrzí. Je velká škoda, že jsme národem, který si stále stěžuje. Přitom nemáme důvod, protože z ekonomicko-sociálního pohledu se máme nejlíp ve své historii. Pro mě je často nepochopitelná nespokojenost mnoha lidí, kteří hledají viníka, někoho, kdo za všechno může. Když se s nimi ale dáte do řeči, zjistíte, že se mají dobře. Vlastně jsou i šťastní, tedy pokud se nepotýkají například se zdravotními problémy nebo je nepostihla nějaká katastrofa v osobním životě.

Jak to vypadá, když přijede právník z Česka a dělá Švýcarům mediátora? Jak nás vlastně vnímají?

Švýcarsko je v tomto směru naprosto v pohodě, je v mnohém bližší tomu soutěžnímu prostředí angloamerickému. Když ukážete, že své práci rozumíte, tak vás vezmou, protože jim jde o úspěch. Co se týká Rakouska, tam jsme si tak povahově blízcí, že stačí jen překonat ten první krok v podobě jazykové bariéry. Německo je složitější, protože musíme rozlišit, jestli mluvíme o bývalé východní, nebo západní části. Na východě najdeme spoustu podobných stěžovatelů jako u nás, neochotných k pozitivní oběti, k tomu, že budou muset něco udělat sami. Mnozí očekávají od státu, že je bude podporovat a držet i za cenu, že na to ekonomicky doplatí druzí. To je jako u nás. Německý západ na nás pak i tak nahlíží. To je mi líto, protože my jsme v mnoha věcech lepší. Myslím, že jsme mnohokrát v historii prokázali, že když opravdu chceme, jsme hodně šikovní a schopní.

Vy to přemýšlení o světě máte na starosti i na univerzitě. Jste aktivní v univerzitní alianci Aurora, která sdružuje několik evropských škol. Díky ní např. vyjíždějí na zkušenou studenti i zaměstnanci, rozšiřuje se výuka, studenti mají díky online platformám najednou přístup k pedagogům z několika zemí atd.

Aurora je podle mě produkt velice krásný a přínosný, protože nikoho k ničemu nenutí, ale nabízí. Je to tzv. konstruktivní svoboda, kterou mám velmi rád. Být součástí takového společenství je pro naši univerzitu i velká motivace. Vždyť členy jsou hned tři školy, které jsou v mezinárodním hodnocení TOP 200 světových univerzit. A protože Aurora na základě předchozí práce získala znovu na několik let podporu od Evropské komise, máme my v Olomouci příležitost i čas se našim partnerům postupně přibližovat. To je velká motivace a výzva.

Je docela prospěšné někdy vystoupit z komfortní zóny a vydat se sbírat zkušenosti do zahraničí. Vy to dobře znáte, že?

Myslím, že právě na mém životě je vidět, že když člověk studuje ve dvou nebo třech zemích, tak má úplně jiný rozhled a jediné, co ho dokáže naštvat, je lidská závist a hloupost, protože ty ostatní věci dokáže nějak zpracovat. Moc bych ostatním přál, aby viděli to světlo, aby pochopili, že Aurora vůbec není nějaký křižník, ale že je to hvězda, která svítí jak v EU, tak i na globální úrovni a může nám velmi pomoci. Sdílíme znalosti, zkušenosti, možnosti. Už jsme prokázali, že nás nemohou považovat za univerzitu bývalého východního bloku. Jsme partnery. Máme Evropě a potažmo i světu co nabídnout.

Mluvili jsme o naší šikovnosti, jaký by vlastně měl být dobrý právník? Vy učíte studenty na právech.

V českém prostředí je to komplikované. Dobrého právníka vnímám jako člověka, který má obrovskou teoretickou základnu, ale zároveň i zkušenosti z praxe. Musí být schopen teoretické znalosti propojit s tím, jak se právo, které je na papíře, promítá do života lidí a jak ho ovlivňuje. Ve srovnání s některými zahraničními systémy, kde se dobrým právníkem stanete až po určité zkušenosti v praxi, to u nás v akademickém prostředí považuji za jistý deficit.

Znamená to, že člověk musí i lidsky dozrát. Vy jste nikdy neuvažoval o roli advokáta, jak ho známe z amerických filmů, který hřímá v soudní síni?

Je propastný rozdíl mezi činností a službou advokáta v rámci našeho právního prostředí a tím, co vídáme v televizích. Mimochodem, i to je hodně vzdálené reál­nému světu v USA. V americkém systému člověk postupně v tom právním stromu roste. Absolvuje například část služby ve veřejném a soukromém sektoru a teprve pak má možnost se dostat k povolání soudce. U nás je to jiné. V šestadvaceti si vyberete svůj směr a pak už svůj odborný profil neměníte. Podle mě je ale daleko lepší jakási profesní spirála, kdy postupně nabíráte zkušenosti, až se vám ten právní obzor zcela zacelí. Ne, nechtěl bych být advokátem podle amerického seriálu. Ale reálná advokacie mě pořád láká.

Proč mám pocit, že občas nevyhrává právo, ale ten, kdo v něm umí lépe kličkovat?

To je problém vnímání práva a toho, co to právo je. Pokud na něj budeme nazírat jako na pravidla a budeme hledět na právníky jako na ty, kteří je znají a dokážou s nimi pracovat v právním prostředí pozitivně ve prospěch společnosti i každého jedince, tak budeme mít daleko snazší život, než když si budeme myslet, že zákony jsou špatné a právníci jsou k tomu, aby nás obalamutili. Každý právník má mít jak právní, tak i etický rámec, ve kterém se pohybuje. Musí je skloubit dohromady a znát limity, kam až může zajít. Jistě, stejně jako v jiných oblastech jsou i právníci, kteří upřednostňují zisk. Ale existují i kanceláře pro bono, firmy pomáhající lidem, kteří nemají ekonomickou sílu. Na výběr tedy je. Je škoda, že se lidé neinformují, koho hledat.

Dobro a zlo vás provází i mimo vaši profesi, narážím na to, že píšete pohádky. Jak se stane právník pohádkářem?

Vzniklo to náhodou. Dceři jsem od jejích tří let vyprávěl každý večer jinou pohádku. Ty nejlepší jsme si nechali zaznamenané. Někdy je to docela zvláštní, když přijdu domů a slyším se z pokoje hřímat a dcera k tomu něco dodává, oponuje, vzniká takový zvláštní tandem. Ty příběhy byly každý originál, a to jak co do obsazení, tak co do scénáře. Vyprávěl jsem Lucince třeba pohádku o zahradníkovi, který pěstoval květiny s různými vlastnostmi. Když si člověk přivoněl k jedné, vždycky se rozesmál, druhá zase rozpoznala, jestli mluví pravdu, nebo lže. Dalo se to krásně využít při záchraně princezny před princi, kteří ji neměli doopravdy rádi, protože všichni princové si museli přivonět, aby se zjistilo, jestli mluví pravdu. No, a nakonec z toho jako ten pravý vyšel zahradník. A protože z toho byl pantáta král smutný, dali mu tu druhou kytku, která ho rozesmála.

Takové kytky by se nám hodily, a nejen na univerzitě.

To ano.

Michal Malacka (* 1973)

Právník, vysokoškolský pedagog, prorektor UP pro strategii a vnější vztahy. Absolvoval Právnickou fakultu UP, kterou také později jako děkan vedl. Studoval práva v Rakousku a politologii v USA, stáže absolvoval i v dalších zemích. Je odborníkem na mezinárodní právo soukromé a s tím související právní odvětví. Je rozhodcem a mediátorem při Vídeňské obchodní komoře a působí jako rozhodce u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR v Praze. Je členem Advokátní komory ČR. Michal Malacka je autorem a spoluautorem monografií k problematice terorismu, mezinárodní koupě zboží a také k problematice mediace.

Kategorie: Novinky z PřF a UP

Americká cesta Víta Zouhara nabídla přednášky, dvě opery i novou spolupráci

Mezinárodní festival české hudby v texaském Dentonu poprvé uvedl ve Spojených státech mulitimediání operní projekt Sara´smile. Nabídl i alternativní program se záznamem týmové komorní opery o ženách v různých životních situacích TiAmo. Na obou dílech a jejich provedení se podílel i hudební skladatel, muzikolog, prorektor Univerzity Palackého a profesor na katedře hudební výchovy její pedagogické fakulty Vít Zouhar, který se představení v USA osobně zúčastnil.

Pátý ročník Mezinárodního festivalu české hudby (International Czech Festival of Music) přivítal na University of North Texas v Dentonu a její College of Music zajímavé hosty. Pod tvůrčím scénickým vedením slovinského operního režiséra Rocca vystoupily členky ISHA tria – flétnistka a zpěvačka Hana Hána a pianistka Sára Medková, která je, stejně jako skladatelé Ivo Medek (JAMU) a Vít Zouhar (UP), rovněž autorkou i interpretkou obou oper. Vizuální podobu celého představení realizoval tvůrce počítačových her Lukáš Medek.

„V rámci festivalu jsme v americké premiéře uvedli v Recital Hall na College of Music operu Sara ´smile. Její předpremiéru jsme zahráli počátkem listopadu v Los Angeles na California Institute of the Arts. V Los Angeles jsme provedli také poprvé v Americe operu TiAMO. Vystoupili jsme s ní v Shigemi Matsumoto Recital Hall na California State University Northridge. Tato opera byla pak uvedena také v texaském Dentonu ze záznamu v rámci alternativního závěrečného večera festivalu, na němž vystoupili pěvkyně Hana Hána a Bree Nicols a pianisté Tomáš Zelený a Stephen Dubberly. Obě opery se setkaly s velkým ohlasem diváků,“ uvedl prorektor UP Vít Zouhar.

Souběžně s tímto programem uskutečnil během svého zaoceánského pobytu i řadu přednášek, master class i jednání s americkými kolegy.

„Na California Institue of the Arts jsem přednášel a setkal se s Volkerem Straebelem, děkanem Herb Alpert School of Music a proděkankou Jacqueline Bobak, abychom si vzájemně potvrdili společný zájem pokračovat v dosavadní spolupráci. Ta byla velmi bohatá a úspěšná už před pandemií covid-19. Vzájemnou spolupráci jsme si potvrdili i při setkání s vedoucím oddělení skladby Liviem Marienescu z Mike Curbe College of Arts and Media Communication na California State University Northridge. Jako host University of North Texas Denton jsem pak přednášel a vedl několik master class, které se konaly právě v rámci zmiňovaného Fifth International Czech Festival of Music,“ doplnil Vít Zouhar.

Během pobytu na Univerzity of North Texas Denton se setkal s Benjaminem Grafem a Warenem Henrym, s nimiž hovořil o možné realizaci společné nové letní školy.

„Jednal jsem také s Johnem Richmondem, děkanem College of Music, s nímž jsem rovněž jednal o dalších perspektivách spolupráce,“ dodal k bohatému programu, který byl hrazen převážně hostitelskými univerzitami a grantovými prostředky Ministerstva kultury ČR. Společně s ním se programu ve Spojených státech zúčastnili i slovinský režisér Rocc, skladatel a profesor kompozice na Hudební fakultě JAMU a prorektor JAMU Ivo Medek, klavíristka a zpěvačka Sára Medková, flétnistka a zpěvačka Hana Hána a výtvarník a autor počítačových her Lukáš Medek. Více o festivalu v Dentonu zde. 

Americká cesta Víta Zouhara nabídla přednášky, dvě opery i novou spolupráci

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - Pá, 15/12/2023 - 14:00

Mezinárodní festival české hudby v texaském Dentonu poprvé uvedl ve Spojených státech mulitimediání operní projekt Sara´smile. Nabídl i alternativní program se záznamem týmové komorní opery o ženách v různých životních situacích TiAmo. Na obou dílech a jejich provedení se podílel i hudební skladatel, muzikolog, prorektor Univerzity Palackého a profesor na katedře hudební výchovy její pedagogické fakulty Vít Zouhar, který se představení v USA osobně zúčastnil.

Pátý ročník Mezinárodního festivalu české hudby (International Czech Festival of Music) přivítal na University of North Texas v Dentonu a její College of Music zajímavé hosty. Pod tvůrčím scénickým vedením slovinského operního režiséra Rocca vystoupily členky ISHA tria – flétnistka a zpěvačka Hana Hána a pianistka Sára Medková, která je, stejně jako skladatelé Ivo Medek (JAMU) a Vít Zouhar (UP), rovněž autorkou i interpretkou obou oper. Vizuální podobu celého představení realizoval tvůrce počítačových her Lukáš Medek.

„V rámci festivalu jsme v americké premiéře uvedli v Recital Hall na College of Music operu Sara ´smile. Její předpremiéru jsme zahráli počátkem listopadu v Los Angeles na California Institute of the Arts. V Los Angeles jsme provedli také poprvé v Americe operu TiAMO. Vystoupili jsme s ní v Shigemi Matsumoto Recital Hall na California State University Northridge. Tato opera byla pak uvedena také v texaském Dentonu ze záznamu v rámci alternativního závěrečného večera festivalu, na němž vystoupili pěvkyně Hana Hána a Bree Nicols a pianisté Tomáš Zelený a Stephen Dubberly. Obě opery se setkaly s velkým ohlasem diváků,“ uvedl prorektor UP Vít Zouhar.

Souběžně s tímto programem uskutečnil během svého zaoceánského pobytu i řadu přednášek, master class i jednání s americkými kolegy.

„Na California Institue of the Arts jsem přednášel a setkal se s Volkerem Straebelem, děkanem Herb Alpert School of Music a proděkankou Jacqueline Bobak, abychom si vzájemně potvrdili společný zájem pokračovat v dosavadní spolupráci. Ta byla velmi bohatá a úspěšná už před pandemií covid-19. Vzájemnou spolupráci jsme si potvrdili i při setkání s vedoucím oddělení skladby Liviem Marienescu z Mike Curbe College of Arts and Media Communication na California State University Northridge. Jako host University of North Texas Denton jsem pak přednášel a vedl několik master class, které se konaly právě v rámci zmiňovaného Fifth International Czech Festival of Music,“ doplnil Vít Zouhar.

Během pobytu na Univerzity of North Texas Denton se setkal s Benjaminem Grafem a Warenem Henrym, s nimiž hovořil o možné realizaci společné nové letní školy.

„Jednal jsem také s Johnem Richmondem, děkanem College of Music, s nímž jsem rovněž jednal o dalších perspektivách spolupráce,“ dodal k bohatému programu, který byl hrazen převážně hostitelskými univerzitami a grantovými prostředky Ministerstva kultury ČR. Společně s ním se programu ve Spojených státech zúčastnili i slovinský režisér Rocc, skladatel a profesor kompozice na Hudební fakultě JAMU a prorektor JAMU Ivo Medek, klavíristka a zpěvačka Sára Medková, flétnistka a zpěvačka Hana Hána a výtvarník a autor počítačových her Lukáš Medek. Více o festivalu v Dentonu zde. 

Kategorie: Novinky z PřF a UP

FZU exceloval v soutěži MSCA PF 2022 a MSCA CZ

Novinky: Fyzikální ústav - Pá, 15/12/2023 - 13:33
Ve srovnání s předchozím rokem došlo ve výzvě MSCA PF 2022 k překvapivému vývoji, zatímco počet žádostí podaných do evropské soutěže poklesl o 1 312 projektů, rozpočet pro tuto výzvu narostl o 15 milionů eur oproti roku 2021 na celkových 257 milionů eur. Díky tomuto vývoji se podařilo financovat o 79 projektů více než v předešlém roce.

Čtvrtina studentů univerzity se chce po studiích věnovat podnikání

Čtvrtina studentů Univerzity Palackého se chce po studiích věnovat podnikání – vyplývá to z průzkumu, který mapoval studentské pracovní a podnikatelské zájmy. Zapojilo se do něj více než 1 500 respondentů. Šetření, které realizoval Vědeckotechnický park Univerzity Palackého (VTP UP), odhalilo, kolik studujících potřebuje při studiích přivýdělek, jaké jsou jejich plány po škole, kolik z nich chce podnikat a jaká je jejich představa o nástupní mzdě.

„Je skvělé vidět, že také v dnešní době mají studenti zájem podnikat, i když třeba ještě nemají konkrétní představu v čem. Vědeckotechnický park UP se snaží studenty k podnikání dlouhodobě motivovat a díky provedenému šetření víme, co aktuálně studenti považují za úskalí při zakládání vlastního byznysu a jak jim můžeme být ještě více nápomocní,“ okomentoval výsledky dotazníkového šetření Petr Kubečka, ředitel VTP UP.

Jak vyplývá z průzkumu, 36 % dotazovaných studentů přiznalo, že si musí při studiu přivydělávat, což je o 7 % více, než uváděli respondenti v obdobném dotazníkovém šetření v roce 2009.

Studující odpovídali i na dotaz, jaké jsou jejich plány po ukončení studia. Více než polovina respondentů (60 %) plánuje nastoupit do zaměstnaneckého poměru a 25 % studujících má v plánu podnikat. Největší zájem je o podnikání v kombinaci se zaměstnáním. Z celkového souboru dotazovaných by 18 % studujících rádo propojilo tyto dvě možnosti. Pouze 12 % studentek a studentů má zájem pouze o podnikání, z čehož někteří z nich zatím nemají jasnou představu o tom, v jakém oboru. Zbývající respondenti by rádi po studiích cestovali, založili rodinu nebo pokračovali v dalším studiu. Největší zájem o podnikání mají zástupci Fakulty tělesné kultury a dále Filozofické fakulty UP, naopak nejméně se o podnikání zajímají studující z Fakulty zdravotnických věd UP. Za zmínku stojí také trend zájmu o samotné podnikání, který oproti roku 2012 vzrostl o 5 %.

V dotazníku došlo i na otázku výše nástupního platu. Nejvyšší nároky mají studující z Lékařské fakulty UP, kteří by rádi dosáhli na průměrný plat okolo 44,5 tisíce Kč, a vzápětí za nimi jsou respondenti z Fakulty tělesné kultury UP s představou 42 000 Kč. Naopak nejméně očekávají po nástupu do zaměstnání studenti a studentky z Pedagogické fakulty UP a Fakulty zdravotnických věd UP. Z průzkumu také vyplývá, že v Olomouckém kraji chce po studiích zůstat každý čtvrtý studující, ti zbývající ještě nejsou rozhodnutí nebo chtějí pracovat mimo region.

Průzkum kariérních plánů a zájmu studentů o podnikání pravidelně provádí VTP UP, jehož rolí je mimo jiné podněcovat podnikavost mezi studenty a pomáhat proměňovat jejich podnikatelské nápady do praxe. Cílem šetření bylo zjistit povědomí, přání a požadavky studentů, v nichž by jim mohli být odborníci z VTP UP nápomocni.

Závěrečná zpráva z dotazníkového šetření je ke stažení na webu VTP UP.

Čtvrtina studentů univerzity se chce po studiích věnovat podnikání

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - Pá, 15/12/2023 - 12:00

Čtvrtina studentů Univerzity Palackého se chce po studiích věnovat podnikání – vyplývá to z průzkumu, který mapoval studentské pracovní a podnikatelské zájmy. Zapojilo se do něj více než 1 500 respondentů. Šetření, které realizoval Vědeckotechnický park Univerzity Palackého (VTP UP), odhalilo, kolik studujících potřebuje při studiích přivýdělek, jaké jsou jejich plány po škole, kolik z nich chce podnikat a jaká je jejich představa o nástupní mzdě.

„Je skvělé vidět, že také v dnešní době mají studenti zájem podnikat, i když třeba ještě nemají konkrétní představu v čem. Vědeckotechnický park UP se snaží studenty k podnikání dlouhodobě motivovat a díky provedenému šetření víme, co aktuálně studenti považují za úskalí při zakládání vlastního byznysu a jak jim můžeme být ještě více nápomocní,“ okomentoval výsledky dotazníkového šetření Petr Kubečka, ředitel VTP UP.

Jak vyplývá z průzkumu, 36 % dotazovaných studentů přiznalo, že si musí při studiu přivydělávat, což je o 7 % více, než uváděli respondenti v obdobném dotazníkovém šetření v roce 2009.

Studující odpovídali i na dotaz, jaké jsou jejich plány po ukončení studia. Více než polovina respondentů (60 %) plánuje nastoupit do zaměstnaneckého poměru a 25 % studujících má v plánu podnikat. Největší zájem je o podnikání v kombinaci se zaměstnáním. Z celkového souboru dotazovaných by 18 % studujících rádo propojilo tyto dvě možnosti. Pouze 12 % studentek a studentů má zájem pouze o podnikání, z čehož někteří z nich zatím nemají jasnou představu o tom, v jakém oboru. Zbývající respondenti by rádi po studiích cestovali, založili rodinu nebo pokračovali v dalším studiu. Největší zájem o podnikání mají zástupci Fakulty tělesné kultury a dále Filozofické fakulty UP, naopak nejméně se o podnikání zajímají studující z Fakulty zdravotnických věd UP. Za zmínku stojí také trend zájmu o samotné podnikání, který oproti roku 2012 vzrostl o 5 %.

V dotazníku došlo i na otázku výše nástupního platu. Nejvyšší nároky mají studující z Lékařské fakulty UP, kteří by rádi dosáhli na průměrný plat okolo 44,5 tisíce Kč, a vzápětí za nimi jsou respondenti z Fakulty tělesné kultury UP s představou 42 000 Kč. Naopak nejméně očekávají po nástupu do zaměstnání studenti a studentky z Pedagogické fakulty UP a Fakulty zdravotnických věd UP. Z průzkumu také vyplývá, že v Olomouckém kraji chce po studiích zůstat každý čtvrtý studující, ti zbývající ještě nejsou rozhodnutí nebo chtějí pracovat mimo region.

Průzkum kariérních plánů a zájmu studentů o podnikání pravidelně provádí VTP UP, jehož rolí je mimo jiné podněcovat podnikavost mezi studenty a pomáhat proměňovat jejich podnikatelské nápady do praxe. Cílem šetření bylo zjistit povědomí, přání a požadavky studentů, v nichž by jim mohli být odborníci z VTP UP nápomocni.

Závěrečná zpráva z dotazníkového šetření je ke stažení na webu VTP UP.

Kategorie: Novinky z PřF a UP

Filip Matějka has succeeded with his lecture at the Materials Research Society meeting

News: Institute of Physics - Pá, 15/12/2023 - 11:22
The award for the best student lecture at one of the world's most important materials conferences was awarded to Filip Matějka, a PhD student working at the Institute of Physics. At the Fall Meeting of the Materials Research Society in Boston as part of a symposium on plasma technologies, he presented a lecture entitled "Unlocking the Limits of Plasma-Activated Liquids and Plasma Synthesis of Silicon Nanoparticles".
Kategorie: News from FZU

Filip Matějka bodoval s přednáškou na konferenci Společnosti pro výzkum materiálů

Novinky: Fyzikální ústav - Pá, 15/12/2023 - 11:16
Cenu za nejlepší studentskou přednášku získal na jedné z nejvýznamnějších světových materiálových konferencí doktorand Ing. Filip Matějka, který působí na Fyzikálním ústavu. Na výročním padesátém zimním setkání Společnosti pro výzkum materiálů v Bostonu přednesl v rámci sympozia věnovanému plazmatickým technologiím přednášku s názvem "Unlocking the Limits of Plasma-Activated Liquids and Plasma Synthesis of Silicon Nanoparticles" (Odhalování limitů plazmatem aktivovaných kapalin a plazmová syntéza křemíkových nanočástic).

Stránky