Agregátor zdrojů

Promocí naše studium nekončí, vzdělávat se na univerzitě chceme dál

Velká tréma, ale také radost a hrdost na to, co zvládli. V aule filozofické fakulty promovalo více než 450 posluchačů Univerzity třetího věku (U3V). Sjeli se z celé Moravy, aby před zraky svých blízkých slavnostně ukončili své studium a dokázali, že vzdělávat se má smysl v každém věku.

S absolventy se přišel za univerzitu rozloučit Vít Zouhar, prorektor pro studium a statutární zástupce rektora. „Tyto okamžiky jsou jedny z nejradostnějších. Cením si toho, že je mohu sdílet dnes s vámi. Jsem hrdý, že takové množství absolventů každoročně absolvuje naši Univerzitu třetího věku. Blahopřeji vám,“ řekl zaplněné aule prorektor. Osvědčení absolventům běhu Ochrana jednotlivce a jeho práv předávala Zdenka Papoušková, děkanka právnické fakulty. „Chci vám poděkovat za univerzitu, za fakultu i za mladší generace. Jste pro nás vzorem. Vaše touha po dalším vzdělávání a nových informací je pro nás inspirací a motivací,“ dodala děkanka.

Většina promujících se shodla, že slavnostním aktem pro ně studium na Univerzitě Palackého nekončí. „V rámci Univerzity třetího věku promuji počtvrté a rozhodně se nechystám končit, stejně jako řada spolužáků tady kolem. Teď mám zálusk na Psychosociální studia na filozofické fakultě,“ prozradila Zdeňka Agripinová, čerstvá absolventka kurzu na právnické fakultě. „Byly to úžasné dva roky. Práva na mě udělala dojem. Kdybych se k nim dostala dřív, asi bych je chtěla řádně vystudovat.“

U3V nabízí možnost dalšího vzdělávání nejen Olomoučanům, ale své pobočky má i ve Vyškově, Valašském Meziříčí, Uherském hradišti a Šternberku. „Do výuky se zapojují všechny fakulty. Některé realizují jeden, jiné více specializovaných běhů. V současnosti jich nabízíme celkem devatenáct,“ uvedla Helena Pospíšilová, metodička U3V. Největší oblibě se mezi zájemci o tento typ vzdělávání těší přednášky z oblasti práva, historie, psychologie a umění.

Univerzita svou nabídku pravidelně rozšiřuje. „Pro příští rok připravujeme pro uchazeče nové cykly: Finance a my aneb Jak se neztratit ve světě moderní ekonomiky, Archeologie regionu (nejen) střední Moravy a Společnost a umění – 20. století. Inovujeme také již zavedený obsah některých bloků a pořádáme pro seniory i krátké kurzy zaměřené na cizí jazyky, psychosociální studia nebo pohybové aktivity,“ dodala metodička.

Promocí naše studium nekončí, vzdělávat se na univerzitě chceme dál

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - Po, 06/24/2019 - 10:30

Velká tréma, ale také radost a hrdost na to, co zvládli. V aule filozofické fakulty promovalo více než 450 posluchačů Univerzity třetího věku (U3V). Sjeli se z celé Moravy, aby před zraky svých blízkých slavnostně ukončili své studium a dokázali, že vzdělávat se má smysl v každém věku.

S absolventy se přišel za univerzitu rozloučit Vít Zouhar, prorektor pro studium a statutární zástupce rektora. „Tyto okamžiky jsou jedny z nejradostnějších. Cením si toho, že je mohu sdílet dnes s vámi. Jsem hrdý, že takové množství absolventů každoročně absolvuje naši Univerzitu třetího věku. Blahopřeji vám,“ řekl zaplněné aule prorektor. Osvědčení absolventům běhu Ochrana jednotlivce a jeho práv předávala Zdenka Papoušková, děkanka právnické fakulty. „Chci vám poděkovat za univerzitu, za fakultu i za mladší generace. Jste pro nás vzorem. Vaše touha po dalším vzdělávání a nových informací je pro nás inspirací a motivací,“ dodala děkanka.

Většina promujících se shodla, že slavnostním aktem pro ně studium na Univerzitě Palackého nekončí. „V rámci Univerzity třetího věku promuji počtvrté a rozhodně se nechystám končit, stejně jako řada spolužáků tady kolem. Teď mám zálusk na Psychosociální studia na filozofické fakultě,“ prozradila Zdeňka Agripinová, čerstvá absolventka kurzu na právnické fakultě. „Byly to úžasné dva roky. Práva na mě udělala dojem. Kdybych se k nim dostala dřív, asi bych je chtěla řádně vystudovat.“

U3V nabízí možnost dalšího vzdělávání nejen Olomoučanům, ale své pobočky má i ve Vyškově, Valašském Meziříčí, Uherském hradišti a Šternberku. „Do výuky se zapojují všechny fakulty. Některé realizují jeden, jiné více specializovaných běhů. V současnosti jich nabízíme celkem devatenáct,“ uvedla Helena Pospíšilová, metodička U3V. Největší oblibě se mezi zájemci o tento typ vzdělávání těší přednášky z oblasti práva, historie, psychologie a umění.

Univerzita svou nabídku pravidelně rozšiřuje. „Pro příští rok připravujeme pro uchazeče nové cykly: Finance a my aneb Jak se neztratit ve světě moderní ekonomiky, Archeologie regionu (nejen) střední Moravy a Společnost a umění – 20. století. Inovujeme také již zavedený obsah některých bloků a pořádáme pro seniory i krátké kurzy zaměřené na cizí jazyky, psychosociální studia nebo pohybové aktivity,“ dodala metodička.

Kategorie: Novinky z UP a PřF

UPoint má nově v nabídce originální přání nejen k promoci

Promoce symbolizují konec jednoho životního období a zároveň začátek jiného. Jsou to okamžiky, které stojí za to si pořádně užít a oslavit. A ke slávě patří i blahopřání. Univerzitní informační centrum a obchod UPoint proto právě nabízí novinku – originální UP přání.

„Na začátku letního semestru jsme vyhlásili ve spolupráci s Tomášem Chorým, vedoucím ateliéru grafického designu na katedře výtvarné výchovy pedagogické fakulty, seminární úkol pro jeho studenty. Zadání znělo: Navrhněte přání, které by sloužilo jako gratulace jak k promocím, tak i k jiným příležitostem. V závěru semestru jsme pak vybrali čtyři vítězné návrhy, které realizujeme. Jejich autorkami jsou Monika Re, Barbora Valoušková a Táňa Vašíčková, ta dokonce uspěla hned dvakrát. Tyto studentky za jejich práci oceníme stipendiem,“ vysvětlila Anna Jánská, vedoucí UPointu.

Univerzitní prodejna bude mít v nabídce tři „promoční“ motivy, které jsou využitelné i jako oznámení o absolvování studia. Jeden z vybraných motivů je pak univerzální k různým příležitostem. „Dvě z těchto přání budou mít navíc uvnitř vložený aršík ručního papíru, do kterého budou zalisovaná semínka lučních květin. Chceme tak symbolicky prostřednictvím nových absolventů Univerzity Palackého připomenout sdílení vědomostí, které budou ve svých budoucích profesích šířit. Současně se snažíme alespoň touto drobností pomoci k revitalizaci luční krajiny, z níž mizí některé druhy květin. Semínka pro nás vybrala a sesbírala Botanická zahrada přírodovědecké fakulty,“ doplnila Jánská.

UPoint už nyní v prodejně i v e-shopu nabízí dva typy přání, zbylá „semínková“ budou v prodeji v nejbližších dnech.

UPoint má nově v nabídce originální přání nejen k promoci

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - Po, 06/24/2019 - 08:00

Promoce symbolizují konec jednoho životního období a zároveň začátek jiného. Jsou to okamžiky, které stojí za to si pořádně užít a oslavit. A ke slávě patří i blahopřání. Univerzitní informační centrum a obchod UPoint proto právě nabízí novinku – originální UP přání.

„Na začátku letního semestru jsme vyhlásili ve spolupráci s Tomášem Chorým, vedoucím ateliéru grafického designu na katedře výtvarné výchovy pedagogické fakulty, seminární úkol pro jeho studenty. Zadání znělo: Navrhněte přání, které by sloužilo jako gratulace jak k promocím, tak i k jiným příležitostem. V závěru semestru jsme pak vybrali čtyři vítězné návrhy, které realizujeme. Jejich autorkami jsou Monika Re, Barbora Valoušková a Táňa Vašíčková, ta dokonce uspěla hned dvakrát. Tyto studentky za jejich práci oceníme stipendiem,“ vysvětlila Anna Jánská, vedoucí UPointu.

Univerzitní prodejna bude mít v nabídce tři „promoční“ motivy, které jsou využitelné i jako oznámení o absolvování studia. Jeden z vybraných motivů je pak univerzální k různým příležitostem. „Dvě z těchto přání budou mít navíc uvnitř vložený aršík ručního papíru, do kterého budou zalisovaná semínka lučních květin. Chceme tak symbolicky prostřednictvím nových absolventů Univerzity Palackého připomenout sdílení vědomostí, které budou ve svých budoucích profesích šířit. Současně se snažíme alespoň touto drobností pomoci k revitalizaci luční krajiny, z níž mizí některé druhy květin. Semínka pro nás vybrala a sesbírala Botanická zahrada přírodovědecké fakulty,“ doplnila Jánská.

UPoint už nyní v prodejně i v e-shopu nabízí dva typy přání, zbylá „semínková“ budou v prodeji v nejbližších dnech.

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Vojenský historik Eduard Stehlík: Vraťme hrdinům jejich jména

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - So, 06/22/2019 - 08:00

Eduard Stehlík, odborník na československou vojenskou historii, tvrdí, že naše země má hodně hrdinů, ale že u mnohých neznáme jejich jména. A že jsme ani nedokázali spočítat všechny ty, kteří padli za naši svobodu. I proto se snaží zaplňovat sebemenší bílá místa v událostech třeba i na první pohled notoricky známých, jako je atentát na Heydricha nebo vypálení Lidic. Rozhovor s ním přinesl červnový magazín Žurnál UP.

Historik, spisovatel, voják. Tím vším je plukovník generálního štábu Eduard Stehlík, který svůj doktorský titul v oboru české dějiny získal na Univerzitě Palackého.

Loni i letos si připomínáme řadu výročí událostí, které ovlivnily osud našich dějin. Jednou ze zásadních byl tragický podzim 1938. Země se podrobila bez vojenského odporu, přitom vojáci bojovat chtěli. Proč nepřevzali moc v zemi?

Krásně to řekl jeden důstojník: „My jsme byli příliš zvyklí poslouchat.“ Československá armáda byla armádou demokratického státu. Vojáci měli hlubokou úctu k úřadu prezidenta, brali Edvarda Beneše jako jednoho z tvůrců republiky. Byl pro ně autoritou, a proto to rozhodnutí přijali, byť se skřípěním zubů. Někteří dokonce raději volili sebevraždu, než aby hranice dobrovolně opustili. Část generálů však posléze „dotlačila“ prezidenta k rezignaci. Což jim on nikdy nezapomněl a po válce na to někteří doplatili.

Nevstoupili jsme sice do války, ale přesto za okupace přišlo o život mnoho lidí. Známe své mrtvé a víme, kolik jich bylo?

Ne. Nejenže neznáme jejich jména, ale ani přesně nevíme, kolik jich vlastně zahynulo. Od konce 2. světové války se uvádí číslo 360 tisíc, které podle mě v létě 1945, kdy se poprvé objevilo, ještě nemohlo být ničím podložené. Pak se v únoru 1948 změnil režim a jakékoli snahy dobrat se jmen a přesných čísel skončily. Když se dnes badatelé snaží to číslo zpřesnit, vychází jim zhruba čtvrt milionu obětí. Jediné, co víme přesně, a to včetně jmen, jsou naši židovští spoluobčané povraždění v rámci holokaustu, protože nacisté si vedli podrobnou evidenci. Ale i ta se týká jenom Čech a Moravy. Pokud jde třeba o Podkarpatskou Rus, tak vůbec netušíme, jestli přišlo o život dvacet, čtyřicet nebo šedesát tisíc lidí. Nám tedy nechybí v historii a ve statistikách jedno dvě jména, ale desítky tisíc.

Navíc Němci cíleně decimovali zdejší elity.

Jestliže jde stát do války, tak padne určité množství vojáků, dělníků, inženýrů, lékařů, obchodníků, ztráty jdou zkrátka napříč celým společenským spektrem. Když je však stát vystaven systematickému vyvražďování a cíleně jsou vybírány elity, pak takové rány společnost nesmírně složitě zaceluje. Když jen vezmete naši generalitu z roku 1938, tak z těch mužů byl každý pátý umučen nebo popraven. Z elitní skupiny důstojníků generálního štábu přišel o život každý třetí, další stovky padlých, popravených a umučených byly mezi absolventy hranické Vojenské akademie. A nezapomínejme na akce proti sokolům, skautům, představitelům předválečných politických stran. Některé z nich preventivně zatýkali a posílali do koncentračních táborů hned po březnu 1939.

Masakry následovaly i po atentátu na Heydricha, že?

Ano, ale už předtím došlo k velkému vraždění, na které se často zapomíná. Bylo to na podzim 1941, kdy přišel Heydrich do Prahy a začal „úřadovat“. Tuto jeho hrůzovládu smazává ta druhá, která následovala jako odplata po jeho smrti. Kdysi jsme se s kolegy pokoušeli alespoň přibližně stanovit počet obyvatel protektorátu, kteří přišli o život v souvislosti s atentátem a došli jsme k číslu minimálně pět tisíc. K povražděným obyvatelům Lidic a Ležáků a těm, kdo přišli o život na popravištích napříč protektorátem i v samotné říši, připočtěte ještě velké židovské transporty odeslané do vyhlazovacích táborů v rámci tzv. operace Reinhard. Z více než tří tisíc lidí přežily pouhé tři desítky.

Atentát uskutečnili Jozef Gabčík a Jan Kubiš 27. května 1942. O pár dní později, 4. června, Heydrich na následky zranění zemřel. To je známé, co nového může historik najít?

Vždy něco. Nemusíte objevit něco úplně nového, mnohdy stačí jiný úhel pohledu. Anebo se na vás usměje štěstí a v archivu na vás vypadne hlášení protektorátního policisty sepsané dva dny po atentátu, v němž se píše, že „druhý z pachatelů zanechal na místě automatickou pistoli se zaseknutým nábojem v hlavni.“ Tady byl od doby atentátu bezpočet teorií, proč Gabčík nestřílel. Spekulovalo se, že nechtěl zasáhnout lidi v projíždějící tramvaji nebo že zaváhal, protože nikdy předtím nikoho nezabil a podobně. Nic takového. Měl běžnou technickou závadu na zbrani, kterou by dnešní příslušník speciálních jednotek dokázal během vteřiny vyřešit. Ale s tehdejším výcvikem a v obrovském stresu...

Měl on být tím hlavním útočníkem?

Podle dochovaných svědectví nyní víme, že výš v zatáčce, tedy tím, kdo viděl Heydrichovo auto jako první, byl Kubiš. Jedna svědkyně popsala, že muž, který do té doby stál kousek od ní, udělal pár kroků a hodil na auto něco, co se podobalo termosce. Až pak se přidal druhý, kterého do té doby neviděla, a střílel z pistole na muže v uniformě, který ho pronásledoval. To rozestavení přesně odpovídá informacím, které jsem našel v britských archivech. Britové své dokumenty odtajnili až v roce 2006 a díky nim víme, že veškerá příprava, kterou vedli nejlepší vojenští instruktoři SOE, počítala s tím, že „agentem číslo jedna“ je muž s bombou. Ten měl mít připravené dvě bomby – jednu hodit na předek auta a zastavit ho a druhou zabít osádku. Druhý muž měl být v záloze a dokončit „práci“, pokud by někdo přežil. Takže Jan Kubiš nebyl tím, kdo zachraňoval situaci, protože Gabčíkovi selhal samopal. Ne, on byl ten hlavní.

O Janu Kubišovi jste napsal knihu, co nového jste našel?

Knihu jsme původně chtěli vytvořit s Jardou Čvančarou, ale pak se v důsledku nových objevů příprava neúnosně prodlužovala a Jarda se mezitím pustil do vlastního projektu – fotografické publikace „Operace Anthropoid“, takže jsme se rozdělili. V té době už však byl hodně daleko výběr fotografií, dokonce se chystaly i popisky. A já jsem se znovu podíval na jeden z prvních snímků, který v knize je – starší a mladší žena a s nimi čtyři děti. Měl jsem k tomu snímku připravenou popisku, v níž se uvádělo: „Maminka Jana Kubiše, Kristina, zemřela při porodu čtvrtého dítěte, syna Jaroslava.“ Tak se to léta tradovalo. Jenže najednou mi došlo, že je něco špatně. Na té staré fotce je Janova maminka a čtyři malé děti, tedy včetně onoho Jardy, kterému je minimálně půlrok. Nemohla tedy zemřít při jeho porodu. Začal jsem pátrat a podařilo se nalézt dceru Marii, tedy páté dítě, při jehož porodu paní Kubišová zemřela. Zároveň byl v matrikách objeven i prvorozený syn Kubišových Josef, o kterém do té doby nikdo neslyšel. A jestliže Jan padl v cyrilometodějském chrámu 18. června 1942, tak jeho bratr zemřel 18. června 1912, tedy na den přesně o 30 let dříve. Ke své hrůze jsem tak postupem času zjišťoval, že prakticky vše, co bylo napsáno o životě Jana Kubiše před rokem 1938, není pravda. Často se vychází jen ze zpráv gestapa. Třeba že vyrůstal ve vesnici Ptáčov u sourozenců své maminky. Ani to není pravda, byli to totiž její bratranec a sestřenice.

Byl jste v Ptáčově?

Jistě, našel jsem tam jeho příbuzné, o kterých se zatím vůbec nemluvilo. Poskytli mi unikátní fotografie a důležité informace. Dokonce mě nasměrovali na některé statky, kde Jan sloužil jako čeledín. Jeden pán mi například vyprávěl, jak u nich Jan pracoval, onemocněl, a musel být půl roku v plicním sanatoriu, kde se naučil nádherně vyšívat a vytvářel krásné obrázky. Mimochodem, zajímal jsem se, jestli se u nich byl někdy někdo na Kubiše zeptat. Odpověděl mi: „Ale jo, před váma tady bylo gestapo.“

Je něco, nějaká nepřesnost, která vás rozčiluje, když se mluví o atentátu?

Jsem velice háklivý na slova „spáchali“ nebo „pachatelé“. Páchají se trestné činy a toto nebyl trestný čin, ale vojenská akce k odstranění krvavého diktátora. Chápu, že to všichni tak máme uložené v podvědomí z filmů, televize, knížek, omílá se to. Ale podle mě je potřeba vrátit slovům jejich význam.

Platí to i v případě Lidic? Že omíláme nějaké zaužívané věty?

Určitě. Víte třeba, že léta papouškujeme nacistickou propagandu?

V jakém smyslu?

Existuje oficiální zpráva, která byla publikována 11. června 1942. Notoricky známý text: „Při pátrání po vrazích SS-Obergruppenführera... byly zjištěny nezvratné poukazy, že se obyvatelstvo obce Lidice podílelo...“ Pokračuje to dál a následuje: „Proto byli dospělí muži zastřeleni, ženy dány do koncentračního tábora, děti na náležité vychování, obec byla srovnána se zemí a jméno obce vymazáno.“ Ta zpráva otřásla celým světem, naprosto zásadním způsobem napomohla k oduznání Mnichovské dohody, a přitom v ní prakticky nic není pravda.

Nerozumím.

Pojďme po jednotlivých tvrzeních. „Dospělí muži byli zastřeleni“ – u Horákova statku stříleli kluky od 15 let. Dokonce Pepíkovi Hroníkovi těch 15 ještě ani nebylo. Jen připomínám, že plnoletost tehdy byla v 21 letech. Takže už tehdy Němci stříleli děti. Další tvrzení: „Ženy dány do koncentračního tábora“ – ale v prováděcím pokynu, ne v té oficiální zprávě, jsou ještě dvě další slova, která se nezmiňují – „na doživotí.“ Což je dost podstatný rozdíl. A dál: „Děti dány na náležité vychování do rodin v říši“ – ze 105 lidických dětí přežilo 17. Těch 88 zavražděných dětí opravdu neodpovídá „náležitému vychování.“

Jak to, že jich přežilo „převýchovu“ tak málo?

Podle mého názoru je zázrak, že vůbec někdo přežil. Jsem přesvědčen, že původní zadání předpokládalo kompletní vyvraždění celé obce. Tomu odpovídá i skutečnost, že v rámci „rasového výběru“ byly k poněmčení vybrány jen tři lidické děti. A i z této trojice byla nakonec jedna holčička dodatečně zavražděna s dětmi z Ležáků. Největší šanci na přežití tak mělo sedm dětí ve věku do jednoho roku, které byly soustředěny v kojeneckém ústavu v Krči a až na jedno přežily. Mnohem horší to bylo s ostatními. Ze sedmi dětí narozených po 10. červnu 1942 těhotným lidickým ženám přežily pouze dvě. Zbývajících sedm přeživších jsou děti, které unikly zplynování v Lodži. Tato skupinka měla podle mne sehrát jakousi zástěrku. Kdyby se jednou někdo po lidických dětech ptal, tak ať se někde nějaké objeví.

Když skončila válka, byli jsme na straně vítězů, ale zároveň mluvíme o tom, že jsme byli osvobozeni. Jak to tedy je?

Podle mě jsme jednoznačně vítězové. Proto bychom neměli o 8. květnu mluvit jako o dni osvobození, ale jako o dni vítězství. Na našem osvobození se podílela celá řada armád, vedle té tehdejší Rudé a americké nesmíme zapomenout na Poláky, Rumuny nebo třeba Belgičany – i několik jejich vojáků došlo do Plzně. Ale hlavně nesmíme zapomenout, že i my jsme přinesli nesmírné oběti na domácí frontě a za našimi hranicemi bychom prakticky nenašli bojiště, na kterém za 2. světové války nebojovali Češi. Jsem přesvědčen, že jsme i my sami přispěli k osvobození naší republiky měrou nemalou a oprávněně se můžeme nazývat nejen národem bojujícím, ale i národem vítězným.

Už jen zbývá dát všem těm padlým jména...

To je práce pro hodně lidí na hodně dlouho, ale já věřím, že se to jednou povede.

Eduard Stehlík (* 1965)

Vojenský historik a spisovatel, absolvent FF UK a doktorského studia na UP.  Je plukovníkem generálního štábu a působí jako ředitel odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR. Zaměřuje se na novodobé československé vojenské dějiny. Je autorem nebo spoluautorem řady knih a publikací. Jeho kniha Lidice - Příběh české vsi získala v roce 2005 cenu Ministerstva kultury ČR a Asociace muzeí a galerií Gloria musaealis v kategorii muzejní publikace roku. V roce 2017 vyšla jeho kniha „Jan Kubiš – Nezastaví mne ani to nejhorší…“, která se věnuje životnímu příběhu parašutisty, který spolu s Jozefem Gabčíkem uskutečnil atentát na R. Heydricha.

 

 

 

 

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Vojenský historik Eduard Stehlík: Vraťme hrdinům jejich jména

Eduard Stehlík, odborník na československou vojenskou historii, tvrdí, že naše země má hodně hrdinů, ale že u mnohých neznáme jejich jména. A že jsme ani nedokázali spočítat všechny ty, kteří padli za naši svobodu. I proto se snaží zaplňovat sebemenší bílá místa v událostech třeba i na první pohled notoricky známých, jako je atentát na Heydricha nebo vypálení Lidic. Rozhovor s ním přinesl červnový magazín Žurnál UP.

Historik, spisovatel, voják. Tím vším je plukovník generálního štábu Eduard Stehlík, který svůj doktorský titul v oboru české dějiny získal na Univerzitě Palackého.

Loni i letos si připomínáme řadu výročí událostí, které ovlivnily osud našich dějin. Jednou ze zásadních byl tragický podzim 1938. Země se podrobila bez vojenského odporu, přitom vojáci bojovat chtěli. Proč nepřevzali moc v zemi?

Krásně to řekl jeden důstojník: „My jsme byli příliš zvyklí poslouchat.“ Československá armáda byla armádou demokratického státu. Vojáci měli hlubokou úctu k úřadu prezidenta, brali Edvarda Beneše jako jednoho z tvůrců republiky. Byl pro ně autoritou, a proto to rozhodnutí přijali, byť se skřípěním zubů. Někteří dokonce raději volili sebevraždu, než aby hranice dobrovolně opustili. Část generálů však posléze „dotlačila“ prezidenta k rezignaci. Což jim on nikdy nezapomněl a po válce na to někteří doplatili.

Nevstoupili jsme sice do války, ale přesto za okupace přišlo o život mnoho lidí. Známe své mrtvé a víme, kolik jich bylo?

Ne. Nejenže neznáme jejich jména, ale ani přesně nevíme, kolik jich vlastně zahynulo. Od konce 2. světové války se uvádí číslo 360 tisíc, které podle mě v létě 1945, kdy se poprvé objevilo, ještě nemohlo být ničím podložené. Pak se v únoru 1948 změnil režim a jakékoli snahy dobrat se jmen a přesných čísel skončily. Když se dnes badatelé snaží to číslo zpřesnit, vychází jim zhruba čtvrt milionu obětí. Jediné, co víme přesně, a to včetně jmen, jsou naši židovští spoluobčané povraždění v rámci holokaustu, protože nacisté si vedli podrobnou evidenci. Ale i ta se týká jenom Čech a Moravy. Pokud jde třeba o Podkarpatskou Rus, tak vůbec netušíme, jestli přišlo o život dvacet, čtyřicet nebo šedesát tisíc lidí. Nám tedy nechybí v historii a ve statistikách jedno dvě jména, ale desítky tisíc.

Navíc Němci cíleně decimovali zdejší elity.

Jestliže jde stát do války, tak padne určité množství vojáků, dělníků, inženýrů, lékařů, obchodníků, ztráty jdou zkrátka napříč celým společenským spektrem. Když je však stát vystaven systematickému vyvražďování a cíleně jsou vybírány elity, pak takové rány společnost nesmírně složitě zaceluje. Když jen vezmete naši generalitu z roku 1938, tak z těch mužů byl každý pátý umučen nebo popraven. Z elitní skupiny důstojníků generálního štábu přišel o život každý třetí, další stovky padlých, popravených a umučených byly mezi absolventy hranické Vojenské akademie. A nezapomínejme na akce proti sokolům, skautům, představitelům předválečných politických stran. Některé z nich preventivně zatýkali a posílali do koncentračních táborů hned po březnu 1939.

Masakry následovaly i po atentátu na Heydricha, že?

Ano, ale už předtím došlo k velkému vraždění, na které se často zapomíná. Bylo to na podzim 1941, kdy přišel Heydrich do Prahy a začal „úřadovat“. Tuto jeho hrůzovládu smazává ta druhá, která následovala jako odplata po jeho smrti. Kdysi jsme se s kolegy pokoušeli alespoň přibližně stanovit počet obyvatel protektorátu, kteří přišli o život v souvislosti s atentátem a došli jsme k číslu minimálně pět tisíc. K povražděným obyvatelům Lidic a Ležáků a těm, kdo přišli o život na popravištích napříč protektorátem i v samotné říši, připočtěte ještě velké židovské transporty odeslané do vyhlazovacích táborů v rámci tzv. operace Reinhard. Z více než tří tisíc lidí přežily pouhé tři desítky.

Atentát uskutečnili Jozef Gabčík a Jan Kubiš 27. května 1942. O pár dní později, 4. června, Heydrich na následky zranění zemřel. To je známé, co nového může historik najít?

Vždy něco. Nemusíte objevit něco úplně nového, mnohdy stačí jiný úhel pohledu. Anebo se na vás usměje štěstí a v archivu na vás vypadne hlášení protektorátního policisty sepsané dva dny po atentátu, v němž se píše, že „druhý z pachatelů zanechal na místě automatickou pistoli se zaseknutým nábojem v hlavni.“ Tady byl od doby atentátu bezpočet teorií, proč Gabčík nestřílel. Spekulovalo se, že nechtěl zasáhnout lidi v projíždějící tramvaji nebo že zaváhal, protože nikdy předtím nikoho nezabil a podobně. Nic takového. Měl běžnou technickou závadu na zbrani, kterou by dnešní příslušník speciálních jednotek dokázal během vteřiny vyřešit. Ale s tehdejším výcvikem a v obrovském stresu...

Měl on být tím hlavním útočníkem?

Podle dochovaných svědectví nyní víme, že výš v zatáčce, tedy tím, kdo viděl Heydrichovo auto jako první, byl Kubiš. Jedna svědkyně popsala, že muž, který do té doby stál kousek od ní, udělal pár kroků a hodil na auto něco, co se podobalo termosce. Až pak se přidal druhý, kterého do té doby neviděla, a střílel z pistole na muže v uniformě, který ho pronásledoval. To rozestavení přesně odpovídá informacím, které jsem našel v britských archivech. Britové své dokumenty odtajnili až v roce 2006 a díky nim víme, že veškerá příprava, kterou vedli nejlepší vojenští instruktoři SOE, počítala s tím, že „agentem číslo jedna“ je muž s bombou. Ten měl mít připravené dvě bomby – jednu hodit na předek auta a zastavit ho a druhou zabít osádku. Druhý muž měl být v záloze a dokončit „práci“, pokud by někdo přežil. Takže Jan Kubiš nebyl tím, kdo zachraňoval situaci, protože Gabčíkovi selhal samopal. Ne, on byl ten hlavní.

O Janu Kubišovi jste napsal knihu, co nového jste našel?

Knihu jsme původně chtěli vytvořit s Jardou Čvančarou, ale pak se v důsledku nových objevů příprava neúnosně prodlužovala a Jarda se mezitím pustil do vlastního projektu – fotografické publikace „Operace Anthropoid“, takže jsme se rozdělili. V té době už však byl hodně daleko výběr fotografií, dokonce se chystaly i popisky. A já jsem se znovu podíval na jeden z prvních snímků, který v knize je – starší a mladší žena a s nimi čtyři děti. Měl jsem k tomu snímku připravenou popisku, v níž se uvádělo: „Maminka Jana Kubiše, Kristina, zemřela při porodu čtvrtého dítěte, syna Jaroslava.“ Tak se to léta tradovalo. Jenže najednou mi došlo, že je něco špatně. Na té staré fotce je Janova maminka a čtyři malé děti, tedy včetně onoho Jardy, kterému je minimálně půlrok. Nemohla tedy zemřít při jeho porodu. Začal jsem pátrat a podařilo se nalézt dceru Marii, tedy páté dítě, při jehož porodu paní Kubišová zemřela. Zároveň byl v matrikách objeven i prvorozený syn Kubišových Josef, o kterém do té doby nikdo neslyšel. A jestliže Jan padl v cyrilometodějském chrámu 18. června 1942, tak jeho bratr zemřel 18. června 1912, tedy na den přesně o 30 let dříve. Ke své hrůze jsem tak postupem času zjišťoval, že prakticky vše, co bylo napsáno o životě Jana Kubiše před rokem 1938, není pravda. Často se vychází jen ze zpráv gestapa. Třeba že vyrůstal ve vesnici Ptáčov u sourozenců své maminky. Ani to není pravda, byli to totiž její bratranec a sestřenice.

Byl jste v Ptáčově?

Jistě, našel jsem tam jeho příbuzné, o kterých se zatím vůbec nemluvilo. Poskytli mi unikátní fotografie a důležité informace. Dokonce mě nasměrovali na některé statky, kde Jan sloužil jako čeledín. Jeden pán mi například vyprávěl, jak u nich Jan pracoval, onemocněl, a musel být půl roku v plicním sanatoriu, kde se naučil nádherně vyšívat a vytvářel krásné obrázky. Mimochodem, zajímal jsem se, jestli se u nich byl někdy někdo na Kubiše zeptat. Odpověděl mi: „Ale jo, před váma tady bylo gestapo.“

Je něco, nějaká nepřesnost, která vás rozčiluje, když se mluví o atentátu?

Jsem velice háklivý na slova „spáchali“ nebo „pachatelé“. Páchají se trestné činy a toto nebyl trestný čin, ale vojenská akce k odstranění krvavého diktátora. Chápu, že to všichni tak máme uložené v podvědomí z filmů, televize, knížek, omílá se to. Ale podle mě je potřeba vrátit slovům jejich význam.

Platí to i v případě Lidic? Že omíláme nějaké zaužívané věty?

Určitě. Víte třeba, že léta papouškujeme nacistickou propagandu?

V jakém smyslu?

Existuje oficiální zpráva, která byla publikována 11. června 1942. Notoricky známý text: „Při pátrání po vrazích SS-Obergruppenführera... byly zjištěny nezvratné poukazy, že se obyvatelstvo obce Lidice podílelo...“ Pokračuje to dál a následuje: „Proto byli dospělí muži zastřeleni, ženy dány do koncentračního tábora, děti na náležité vychování, obec byla srovnána se zemí a jméno obce vymazáno.“ Ta zpráva otřásla celým světem, naprosto zásadním způsobem napomohla k oduznání Mnichovské dohody, a přitom v ní prakticky nic není pravda.

Nerozumím.

Pojďme po jednotlivých tvrzeních. „Dospělí muži byli zastřeleni“ – u Horákova statku stříleli kluky od 15 let. Dokonce Pepíkovi Hroníkovi těch 15 ještě ani nebylo. Jen připomínám, že plnoletost tehdy byla v 21 letech. Takže už tehdy Němci stříleli děti. Další tvrzení: „Ženy dány do koncentračního tábora“ – ale v prováděcím pokynu, ne v té oficiální zprávě, jsou ještě dvě další slova, která se nezmiňují – „na doživotí.“ Což je dost podstatný rozdíl. A dál: „Děti dány na náležité vychování do rodin v říši“ – ze 105 lidických dětí přežilo 17. Těch 88 zavražděných dětí opravdu neodpovídá „náležitému vychování.“

Jak to, že jich přežilo „převýchovu“ tak málo?

Podle mého názoru je zázrak, že vůbec někdo přežil. Jsem přesvědčen, že původní zadání předpokládalo kompletní vyvraždění celé obce. Tomu odpovídá i skutečnost, že v rámci „rasového výběru“ byly k poněmčení vybrány jen tři lidické děti. A i z této trojice byla nakonec jedna holčička dodatečně zavražděna s dětmi z Ležáků. Největší šanci na přežití tak mělo sedm dětí ve věku do jednoho roku, které byly soustředěny v kojeneckém ústavu v Krči a až na jedno přežily. Mnohem horší to bylo s ostatními. Ze sedmi dětí narozených po 10. červnu 1942 těhotným lidickým ženám přežily pouze dvě. Zbývajících sedm přeživších jsou děti, které unikly zplynování v Lodži. Tato skupinka měla podle mne sehrát jakousi zástěrku. Kdyby se jednou někdo po lidických dětech ptal, tak ať se někde nějaké objeví.

Když skončila válka, byli jsme na straně vítězů, ale zároveň mluvíme o tom, že jsme byli osvobozeni. Jak to tedy je?

Podle mě jsme jednoznačně vítězové. Proto bychom neměli o 8. květnu mluvit jako o dni osvobození, ale jako o dni vítězství. Na našem osvobození se podílela celá řada armád, vedle té tehdejší Rudé a americké nesmíme zapomenout na Poláky, Rumuny nebo třeba Belgičany – i několik jejich vojáků došlo do Plzně. Ale hlavně nesmíme zapomenout, že i my jsme přinesli nesmírné oběti na domácí frontě a za našimi hranicemi bychom prakticky nenašli bojiště, na kterém za 2. světové války nebojovali Češi. Jsem přesvědčen, že jsme i my sami přispěli k osvobození naší republiky měrou nemalou a oprávněně se můžeme nazývat nejen národem bojujícím, ale i národem vítězným.

Už jen zbývá dát všem těm padlým jména...

To je práce pro hodně lidí na hodně dlouho, ale já věřím, že se to jednou povede.

Eduard Stehlík (* 1965)

Vojenský historik a spisovatel, absolvent FF UK a doktorského studia na UP.  Je plukovníkem generálního štábu a působí jako ředitel odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR. Zaměřuje se na novodobé československé vojenské dějiny. Je autorem nebo spoluautorem řady knih a publikací. Jeho kniha Lidice - Příběh české vsi získala v roce 2005 cenu Ministerstva kultury ČR a Asociace muzeí a galerií Gloria musaealis v kategorii muzejní publikace roku. V roce 2017 vyšla jeho kniha „Jan Kubiš – Nezastaví mne ani to nejhorší…“, která se věnuje životnímu příběhu parašutisty, který spolu s Jozefem Gabčíkem uskutečnil atentát na R. Heydricha.

 

 

 

 

QS World University Rankings 2020: UP achieved its best score so far

News: Faculty of Science - Pá, 06/21/2019 - 13:00

Palacký University Olomouc has been included in the international QS World University Ranking for the fourth time. In the 16th year of the rankings, UP placed between the 601st and 650th position, achieving its best result so far. The Czech Republic is represented in the rankings by nine universities; seven of them are in the top 800. The best Czech school is Charles University in Prague (291st place). The rankings include 1000 universities from 82 countries. 

Palacký University appeared for the first time in the prestigious rankings in the 2017 edition within the 651st to 700th positions. It occupied the same place last year, however its position has improved.

“I am very pleased for having stepped up again in such prestigious rankings. The results have once again confirmed that Palacký University is still among the five most successful universities in the country and that the gradual adjustment of the system of assessment at our university, which allows to analyse in detail the individual performance indicators of our activity, has brought visible results. At the same this score has been proof of the tireless and diligent work of our academic and non-academic workers, to whom we owe our thanks,” said Rector Jaroslav Miller.

QS World University Rankings evaluate universities according to six metrics. The assessed areas include the global reputation among academics and employers, the number of published academic citations per faculty member, the student-to-faculty ratio, the international faculty ratio, and the international student ratio. In the criterion of Proportion of International Faculty, Olomouc’s university is number one in Czechia. In comparison to the previous year, it has also improved in the indicators of Faculty/Student Ratio (78 positions) and International Students Ratio.

“During the last year, in order to further develop the system of quality assessment, we have introduced systemic international and national benchmarking, which helps us find out in which factors influencing our performance and quality in all activities our university still has reserves in comparison with the international ones, and which areas require systemic work to enable us to enhance our performance. That has been shown for example in the improved parameters of regional collaboration, collaboration with international and national partners, and in a proposal for improving performance indicators in the educational and creative activities of academic employees. We expect that the results of these analyses will become evident in the coming years, and Palacký University Olomouc will thus maintain its positions in international rankings,” said Hana Marešová, Vice-Rector for Strategic Planning and Quality Control.

The Czech Republic as a whole has also improved its score compared to the previous year. While last year’s rankings included five Czech universities, their number has almost doubled this year. In this year's national comparison, Palacký University is ranked fifth behind Charles University, the University of Chemistry and Technology Prague, Czech Technical University in Prague, and Masaryk University in Brno. The Brno University of Technology and the Technical University of Liberec were also included in the TOP 800.

 

QS World University Rankings 2019QS World University Rankings 2020Charles University in Prague313291University of Chemistry and Technology Prague-355Czech Technical University in Prague531–540498Masaryk University571–580551–600Palacký University Olomouc651–700601–650Brno University of Technology651–700651–700Technical University of Liberec-751–800Czech University of Life Sciences in Prague-801–1000University of Ostrava801–1000

The global academic arena has been dominated, for the eighth time in row, by MIT, followed by Stanford University and Harvard University. The complete rankings results are available here. The international QS World University Rankings® are considered the most prestigious international university rankings along with the Times Higher Education World University Rankings and the Shanghai Rankings.

Kategorie: News from UP

Univerzita dosáhla zatím nejlepšího výsledku v QS World University Rankings

Univerzita Palackého se počtvrté umístila v prestižním mezinárodním žebříčku vysokých škol QS World University Ranking. V 16. ročníku hodnocení skončila na 601. až 650. pozici, čímž dosáhla dosud nejlepšího výsledku. Českou republiku v žebříčku reprezentuje devět vysokých škol, v TOP 800 jich je sedm. Nejlépe si stojí Univerzita Karlova na 291. pozici. V žebříčku se celkem umístilo 1000 univerzit z 82 států.

Univerzita Palackého se v prestižním žebříčku poprvé objevila v roce 2017, a to na 651. až 700. místě. Tutéž pozici obsadila i loni, nyní si ale meziročně polepšila.

"Jsem dalším postupem vzhůru v tomto prestižním žebříčku potěšen. Výsledky nám opět potvrzují, že Univerzita Palackého si stále drží svou pozici mezi pěti nejúspěšnějšími vysokými školami v zemi a že postupné nastavování systému hodnocení kvality na naší univerzitě, v rámci kterého podrobně analyzujeme jednotlivé výkonové ukazatele naší činnosti, přináší viditelné výsledky. Zároveň jsou tyto výsledky důkazem neúnavné a poctivé práce našich akademických i neakademických pracovníků, za což jim patří dík," uvedl k výsledkům rektor Jaroslav Miller.

Univerzity jsou v QS World University Rankings posuzovány na základě šesti metrik. Hodnotí se jejich reputace u akademiků i zaměstnavatelů, poměr mezi počtem akademických pracovníků a studentů, normovaný počet publikovaných citací akademických pracovníků, podíl zahraničních akademiků a podíl zahraničních studentů. V kritériu posuzující podíl zahraničních akademiků je olomoucké vysoké učení první v ČR. Meziročně si polepšilo také v indikátorech Poměr počtu akademických pracovníků a studentů (Faculty /Student Ratio), a to o 78 příček, a Podíl zahraničních studentů (International Students Ratio).

"V posledním roce jsme v rámci rozvíjení systému hodnocení kvality zavedli systematický mezinárodní a národní benchmarking, pomocí kterého zjišťujeme, ve kterých faktorech ovlivňujících náš výkon a kvalitu všech činností má ještě naše univerzita zejména oproti těm mezinárodním rezervy a na čem je potřebné začít systematicky pracovat, abychom svou činnost dále zkvalitňovali. To se projevilo například ve zlepšování parametrů regionální spolupráce, spolupráce s mezinárodními i národními partnery či v návrzích na úpravy výkonnostních ukazatelů v oblasti vzdělávací či tvůrčí činnosti akademických pracovníků. Předpokládáme, že výsledky těchto analýz se projeví zejména v následujících letech, a Univerzita Palackého si tak udrží svou dosavadní pozici v mezinárodních hodnoceních," doplnila prorektorka pro strategické plánování a kvalitu UP Hana Marešová.

Svoji pozici si meziročně vylepšila i Česká republika. Před rokem ji v rankingu zastupovalo pět univerzit, nyní se počet téměř zdvojnásobil. V letošním republikovém srovnání figuruje Univerzita Palackého na páté pozici za Karlovou univerzitou, Vysokou školou chemicko-technologickou, Českým vysokým učením technickým a Masarykovou univerzitou. Do TOP 800 se dostaly ještě Vysoké učení technické v Brně a Technická univerzita v Liberci.

Světovému srovnání vévodí již osmým rokem po sobě Massachusetts Institute of Technology (MIT), následují Standford University a Harvard University. Celkové výsledky jsou dostupné zde. Mezinárodní žebříček vysokých škol QS World University Rankings je spolu s žebříčkem Times Higher Education (THE) a Šanghajským žebříčkem považován za nejprestižnější mezinárodní hodnocení.

Univerzita dosáhla zatím nejlepšího výsledku v QS World University Rankings

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - Pá, 06/21/2019 - 13:00

Univerzita Palackého se počtvrté umístila v prestižním mezinárodním žebříčku vysokých škol QS World University Ranking. V 16. ročníku hodnocení skončila na 601. až 650. pozici, čímž dosáhla dosud nejlepšího výsledku. Českou republiku v žebříčku reprezentuje devět vysokých škol, v TOP 800 jich je sedm. Nejlépe si stojí Univerzita Karlova na 291. pozici. V žebříčku se celkem umístilo 1000 univerzit z 82 států.

Univerzita Palackého se v prestižním žebříčku poprvé objevila v roce 2017, a to na 651. až 700. místě. Tutéž pozici obsadila i loni, nyní si ale meziročně polepšila.

"Jsem dalším postupem vzhůru v tomto prestižním žebříčku potěšen. Výsledky nám opět potvrzují, že Univerzita Palackého si stále drží svou pozici mezi pěti nejúspěšnějšími vysokými školami v zemi a že postupné nastavování systému hodnocení kvality na naší univerzitě, v rámci kterého podrobně analyzujeme jednotlivé výkonové ukazatele naší činnosti, přináší viditelné výsledky. Zároveň jsou tyto výsledky důkazem neúnavné a poctivé práce našich akademických i neakademických pracovníků, za což jim patří dík," uvedl k výsledkům rektor Jaroslav Miller.

Univerzity jsou v QS World University Rankings posuzovány na základě šesti metrik. Hodnotí se jejich reputace u akademiků i zaměstnavatelů, poměr mezi počtem akademických pracovníků a studentů, normovaný počet publikovaných citací akademických pracovníků, podíl zahraničních akademiků a podíl zahraničních studentů. V kritériu posuzující podíl zahraničních akademiků je olomoucké vysoké učení první v ČR. Meziročně si polepšilo také v indikátorech Poměr počtu akademických pracovníků a studentů (Faculty /Student Ratio), a to o 78 příček, a Podíl zahraničních studentů (International Students Ratio).

"V posledním roce jsme v rámci rozvíjení systému hodnocení kvality zavedli systematický mezinárodní a národní benchmarking, pomocí kterého zjišťujeme, ve kterých faktorech ovlivňujících náš výkon a kvalitu všech činností má ještě naše univerzita zejména oproti těm mezinárodním rezervy a na čem je potřebné začít systematicky pracovat, abychom svou činnost dále zkvalitňovali. To se projevilo například ve zlepšování parametrů regionální spolupráce, spolupráce s mezinárodními i národními partnery či v návrzích na úpravy výkonnostních ukazatelů v oblasti vzdělávací či tvůrčí činnosti akademických pracovníků. Předpokládáme, že výsledky těchto analýz se projeví zejména v následujících letech, a Univerzita Palackého si tak udrží svou dosavadní pozici v mezinárodních hodnoceních," doplnila prorektorka pro strategické plánování a kvalitu UP Hana Marešová.

Svoji pozici si meziročně vylepšila i Česká republika. Před rokem ji v rankingu zastupovalo pět univerzit, nyní se počet téměř zdvojnásobil. V letošním republikovém srovnání figuruje Univerzita Palackého na páté pozici za Karlovou univerzitou, Vysokou školou chemicko-technologickou, Českým vysokým učením technickým a Masarykovou univerzitou. Do TOP 800 se dostaly ještě Vysoké učení technické v Brně a Technická univerzita v Liberci.

Světovému srovnání vévodí již osmým rokem po sobě Massachusetts Institute of Technology (MIT), následují Standford University a Harvard University. Celkové výsledky jsou dostupné zde. Mezinárodní žebříček vysokých škol QS World University Rankings je spolu s žebříčkem Times Higher Education (THE) a Šanghajským žebříčkem považován za nejprestižnější mezinárodní hodnocení.

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Prémii Otto Wichterleho letos získalo pět vědců z FZU

Novinky: Fyzikální ústav - Pá, 06/21/2019 - 11:42

Prémii pro mladé talentované vědce převzalo celkem 23 odborníků z nejrůznějších oblastí vědy 19. června v pražské vile Lanna. Pro pět z nich je domovským pracovištěm Fyzikální ústav Akademie věd (FZU). Oceněnými laureáty z FZU jsou Anna Artemenko, Jaroslav Čapek, Renann Lipinski Jusinskas, Kateřina Kůsová a Oleg Lunov. Ocenění předala laureátům osobně předsedkyně Akademie věd ČR prof. Eva Zažímalová.

Na Prémii Otto Wichterleho mohou být každoročně nominováni vynikající mladí vědečtí pracovníci Akademie do věku 35 let, kteří dosahují špičkových výsledků ve svých oborech a jsou nositeli vědeckých titulů (CSc., Dr., Ph.D., DrSc.). Cena nese jméno proslulého českého vědce profesora Otto Wichterleho známého především díky vynálezu silonu a kontaktních čoček.

Ing. Anna Artemenko, Ph.D.

Ing. Anna Artemenko, Ph.D. se specializuje na studium materiálů v rámci Oddělení optických materiálů. Hlavním tématem její práce je charakterizace fyzikálních vlastností a morfologie diamantových a uhlíkových vrstev a porozumění interakcí jejich povrchů s biomolekulami. Při své práci využívá především rentgenovou fotoelektronovou spektroskopii (XPS) v kombinaci s dalšími metodami (např. IR a Ramanova spektroskopií). Potenciální využití jejího výzkumu se nabízí např. v biomedicíně, kde mohou být diamantové a uhlíkové vrstvy využívány pro přípravu biosenzorů.

A. Artemenko zavedla ve FZU novou technologii nanášení polymerů z plazmatu magnetronovým naprašováním, která umožňuje depozici tenkých polymerních vrstev obsahujících aminové skupiny na povrch diamantu. Tato technologie se ukázala velmi vhodnou pro funkcionalizaci povrchů diamantů a pro zajištění jejich maximální biokompatibility v budoucích klinických zkouškách.

A. Artemenko absolvovala doktorské studium na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Vynikající výsledky a její vědecké kvality dokládá jak vysoký počet publikací ve špičkových mezinárodních časopisech (celkem 48 publikací v impaktovaných časopisech), tak účast v mezinárodních výzkumných týmech či prezentace na mezinárodních vědeckých konferencích.

A. Artemenko při přebírání Prémie s prof. Zažímalovou, předsedkyní AV ČR, a dr. Fejfarem, zástupcem ředitele FZU.

Ing. Jaroslav Čapek, Ph.D.

Činnost Ing. Jaroslava Čapka, Ph.D. je spojena se skupinou Materiálů s řízenou mikrostrukturou v Oddělení funkčních materiálů. V této skupině se J. Čapek zabývá především mikrostrukturou a mechanickými vlastnostmi kovových materiálů, ale i jejich náchylností ke korozi. V popředí zájmu J. Čapka stojí fyzikální metalurgie a fyzika kovových biomateriálů.

J. Čapek je absolvent pražské Vysoké školy chemicko-technologické. Již během svého studia a později ve Fyzikálním ústavu prokázal komplexní experimentální zručnost i teoretické znalosti pro přípravu a zpracování kovových materiálů různými postupy a jejich charakterizaci. Během svého působení na FZU se začal věnovat i přípravě kovových monokrystalů a bikrystalů s přesně definovanou strukturou, studiu deformačních mechanismů kovových materiálů a charakterizaci kovových materiálů připravených 3D tiskem. Na FZU zodpovídá za chod několika laboratoří.

V současné době se J. Čapek zabývá vlivem termomechanického zpracování zinkových biodegradabilních slitin na jejich mikrostrukturu, mechanické, korozní a biologické vlastnosti. V rámci řešení této problematiky využívá pokročilé analytické techniky, jako je např. rastrovací elektronová mikroskopie, difrakce zpětně odražených elektronů, transmisní elektronovou mikroskopii a jiné. Dále připravuje krystaly různými metodami. Díky pokročilému vybavení pro pěstování krystalů aktivně spolupracuje s několika českými a zahraničními pracovišti.

J. Čapek při přebírání Prémie s prof. Zažímalovou, předsedkyní AV ČR, a dr. Fejfarem, zástupcem ředitele FZU.

Dr. Renann Lipinski Jusinskas

Dr. Renann Lipinski Jusinskas působí ve FZU v rámci skupiny CEICO. R. L. Jusinskas přišel do FZU jako postdoktorand v roce 2014 z nejprestižnějšího pracoviště teoretické fyziky Jižní Ameriky ICTP-SAIFR. Již v době studií patřil k nejlepším jihoamerickým studentům ve svém oboru. Je odborníkem na supersymetrii v teorii pole a teorii strun. Zabývá se především rozvojem pure-spinorového formalismu v teorii strun a popisem dynamiky strun manifestně kovariantním a supersymetrickým způsobem. V tomto oboru již teď patří ke světové špičce.

R. L. Jusinskas úspěšně publikuje v prestižním časopise JHEP a jeho výsledky ocenila vědecká komunita například svěřením recenze přehledového článku ve vysoce impaktovaném časopise Physics Reports. Grantová agentura ČR mu v roce 2019 udělila Juniorský grant nazvaný Fundamentální aspekty superstrun. Kromě úspěšných publikací v prestižních odborných časopisech se R. L. Jusinskas věnuje také popularizaci teoretické fyziky, především mezi studenty vysokých škol, ale i mezi širokou veřejností. Podílí se na přednáškové činnosti i popularizaci fyziky, např. v rámci Veletrhu vědy.

RNDr. Kateřina Kůsová, Ph.D.

RNDr. Kateřina Kůsová, Ph.D. je vedoucí skupiny křemíkové nanofotoniky v Oddělení tenkých vrstev a nanostruktur. Ve svém výzkumu se K. Kůsová věnuje studiu luminiscence křemíkových nanočástic a v tomto směru dosáhla řady originálních výsledků. Objevila, že mechanické napětí v kombinaci s kvantověmechanickými jevy vede u křemíkových nanokrystalů k vytvoření elektronové pásové struktury s přímým zakázaným pásem. Potenciální aplikační možnosti tohoto objevu jsou rozsáhlé a zahrnují např. výrobu miniaturních zdrojů světla integrovaných na křemíkových čipech nebo využití křemíkových nanočástic v biologii a medicíně.

K. Kůsová se v roce 2014 stala laureátkou prestižního stipendia L’Oréal pro ženy ve vědě a získala ocenění od předsedy Grantové agentury ČR v roce 2016. Je autorkou uděleného evropského patentu a spoluorganizovala také úspěšné sympozium na konferenci European Materials Research Society. Vyznačuje se také rozsáhlou publikační činností a je oblíbenou přednášející.

K. Kůsová při přebírání Prémie s prof. Zažímalovou, předsedkyní AV ČR, a dr. Fejfarem, zástupcem ředitele FZU.

Mgr. Oleg Lunov, Ph.D.

Mgr. Oleg Lunov, Ph.D. působí ve FZU v Oddělení optických a biofyzikálních systémů, kde je vedoucím Laboratoře biofyziky. O. Lunov získal titul Ph.D. na univerzitě v německém Ulmu. Do FZU nastoupil v roce 2014 jako nositel Fellowshipu J. E. Purkyně. Tento mladý vědec významně rozšířil výzkumný potenciál svého oddělení, když zde zahájil zcela nový výzkumný směr moderních mikroskopických metod a založil novou Laboratoř biofyziky.

V Lunovově vědecké skupině bylo vyvinuto unikátní příslušenství pro kvantitativní fluorescenční mikroskopii, díky němuž je možné rutinně provádět specializovaná časově rozlišená fluorescenční měření v konfokálním laserovém mikroskopu. Tyto výzkumné aktivity umožnily jedinečné propojení materiálového výzkumu s biomedicínou.

Mezinárodně uznávaných výsledků výzkumu dosáhl O. Lunov v oblasti základního i aplikovaného výzkumu, zejména studiem vlivu různých fyzikálních podmínek na buněčné procesy. Svým přístupem získal vysoké uznání a respekt vědecké komunity i oblibu u studentů. O. Lunov je úspěšný i v pedagogické práci jako školitel doktorandů a mentor studentských prací.

O. Lunov při přebírání Prémie s prof. Zažímalovou, předsedkyní AV ČR, a dr. Fejfarem, zástupcem ředitele FZU.

Kategorie: Novinky z AV a FZÚ

Ještě před prázdninami jednal Akademický senát UP

Stav příprav vzniku vysokoškolského ústavu, vyhlášení doplňovacích voleb do Akademického senátu UP, nový studentský zástupce v univerzitní Radě pro vnitřní hodnocení a fakultní i univerzitní předpisy byla témata, kterým se věnoval červnový univerzitní akademický senát.

Za hojné účasti veřejnosti i doprovodné diskuze jednal Akademický senát UP o přípravě vzniku zřízení nového vysokoškolského ústavu. S návrhem na jeho zřízení se AS UP poprvé setkal loni na podzim a v únoru pak rozhodl o tom, že bude potřeba předložit věcný záměr.

„Dohodli jsme se, že ještě než univerzita přistoupí ke změně příslušných norem a faktickému zřízení tohoto ústavu, předloží vzhledem k závažnosti změny a dopadu na univerzitu Akademickému senátu UP věcný záměr zřízení nového vysokoškolského ústavu,“ uvedl Jiří Langer, předseda AS UP.

Dodal, že právě s odkazem na závažnost celého procesu se uskutečnilo nad rámec Jednacího řádu AS UP široké připomínkování předloženého dokumentu.

Vizi vzniku vysokoškolského ústavu i předložený věcný záměr jeho zřízení krátce před senátory prezentoval rektor UP Jaroslav Miller. Zopakoval, že se jedná o strategický projekt, který má šanci i potenciál zvýšit vědeckou kapacitu univerzity i její prestiž. Zdůraznil také, že projekt má i potenciál zvýšit mezioborovost výzkumu.

„Jako rektor univerzity jsem pověřen, abych univerzitě předkládal projekty a strategické vize, které mají rozvojový potenciál nás posunout,“ řekl. Vznik vysokoškolského ústavu podpořil na AS UP i předseda univerzitní správní rady Mons. Jan Graubner, olomoucký arcibiskup.

Jak vyplynulo z dalšího jednání, předložený dokument se nesetkal s pozitivní odezvou ekonomické i legislativní komise AS UP.

„Materiál není věcným záměrem a není ani záměrem organizační změny podle Jednacího řádu AS UP. Lze jej vzít pouze na vědomí,“ uvedl Damián Němec, předseda legislativní komise AS UP z cyrilometodějské teologické fakulty. Podobně se vyjádřil i předseda ekonomické komise Jiří Vévoda z fakulty zdravotnických věd, který postrádá ekonomickou analýzu nového vysokoškolského ústavu.

V závěru bohaté diskuze pak senátoři přijali usnesení, v němž se uvádí, že AS UP projednal předložený Záměr zřízení VŠÚ a bere na vědomí informaci o průběhu přípravy zřízení VŠÚ. AS UP zároveň požádal rektora o předložení věcného záměru změny Statutu UP a věcného záměru Statutu VŠÚ, o předložení návrhu organizační změny podle článku 13 Jednacího řádu AS UP, o ekonomický rozbor včetně finančních dopadů na stávající součásti, o závazek, že metodika dělení příspěvků a dotací nebude v souvislosti se vznikem nové jednotky upravována tak, aby zvýhodňovala nově vzniklou součást, a zároveň bude garantováno, že případná změna metodiky nebude mít negativní finanční dopad na stávající součásti. AS UP rektora dále požádal o každoroční vyhodnocení realizace záměru po dobu pěti let od doby vzniku ústavu a také o navržení finančních mechanismů, jak se bude postupovat v případě, že se nenaplní avizované příjmy vysokoškolského ústavu. AS UP bude o vysokoškolském ústavu znovu jednat na podzim.

Během posledního jednání AS UP v tomto akademickém roce se senátoři univerzity věnovali i mnohabodové legislativní části, v níž nakonec schválili několik vnitřních fakultních předpisů a Změnu Statutu UP (přílohy č. 7) ve znění po jednání legislativní komise AS UP. 

S odkazem na dřívější debaty o institutu stížnosti a přezkumu voleb ve Volebních řádech AS jednotlivých fakult UP přijal akademický senát usnesení, v němž vyzval senátory jednotlivých fakult, aby s účinností nejpozději od 1. 1. 2020 implementovali do svých VŘ institut opravných prostředků a přezkumu voleb. Odkázal přitom na senátem přijaté modelové znění.

AS UP schválil také novou studentskou členku do Rady vnitřního hodnocení UP, kterou se stala Kristýna Bartoňková z fakulty zdravotnických věd.

S ohledem na to, že k 30. červnu ukončí pracovní poměr na UP senátorka fakulty zdravotnických věd Anita Můčková, vyhlásil AS UP doplňovací volby na senátora z této fakulty do AS UP na funkční období 2017-2020. Podle přijatého harmonogramu bude kandidátní listina zveřejněna 17. září, volby se uskuteční od 19. do 25. září.

Během studentské rubriky si senátoři vyslechli prohlášení, v němž studenti všech fakult UP žádají členy akademické obce UP, aby ukončili útoky na své kolegy, kterými poškozují profesní i osobní životy a dobré jméno celé Univerzity Palackého. Akademickému senátu UP prezentoval prohlášení senátor Michal Vorlíček z fakulty tělesné kultury. 

Ještě před prázdninami jednal Akademický senát UP

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - Pá, 06/21/2019 - 10:30

Stav příprav vzniku vysokoškolského ústavu, vyhlášení doplňovacích voleb do Akademického senátu UP, nový studentský zástupce v univerzitní Radě pro vnitřní hodnocení a fakultní i univerzitní předpisy byla témata, kterým se věnoval červnový univerzitní akademický senát.

Za hojné účasti veřejnosti i doprovodné diskuze jednal Akademický senát UP o přípravě vzniku zřízení nového vysokoškolského ústavu. S návrhem na jeho zřízení se AS UP poprvé setkal loni na podzim a v únoru pak rozhodl o tom, že bude potřeba předložit věcný záměr.

„Dohodli jsme se, že ještě než univerzita přistoupí ke změně příslušných norem a faktickému zřízení tohoto ústavu, předloží vzhledem k závažnosti změny a dopadu na univerzitu Akademickému senátu UP věcný záměr zřízení nového vysokoškolského ústavu,“ uvedl Jiří Langer, předseda AS UP.

Dodal, že právě s odkazem na závažnost celého procesu se uskutečnilo nad rámec Jednacího řádu AS UP široké připomínkování předloženého dokumentu.

Vizi vzniku vysokoškolského ústavu i předložený věcný záměr jeho zřízení krátce před senátory prezentoval rektor UP Jaroslav Miller. Zopakoval, že se jedná o strategický projekt, který má šanci i potenciál zvýšit vědeckou kapacitu univerzity i její prestiž. Zdůraznil také, že projekt má i potenciál zvýšit mezioborovost výzkumu.

„Jako rektor univerzity jsem pověřen, abych univerzitě předkládal projekty a strategické vize, které mají rozvojový potenciál nás posunout,“ řekl. Vznik vysokoškolského ústavu podpořil na AS UP i předseda univerzitní správní rady Mons. Jan Graubner, olomoucký arcibiskup.

Jak vyplynulo z dalšího jednání, předložený dokument se nesetkal s pozitivní odezvou ekonomické i legislativní komise AS UP.

„Materiál není věcným záměrem a není ani záměrem organizační změny podle Jednacího řádu AS UP. Lze jej vzít pouze na vědomí,“ uvedl Damián Němec, předseda legislativní komise AS UP z cyrilometodějské teologické fakulty. Podobně se vyjádřil i předseda ekonomické komise Jiří Vévoda z fakulty zdravotnických věd, který postrádá ekonomickou analýzu nového vysokoškolského ústavu.

V závěru bohaté diskuze pak senátoři přijali usnesení, v němž se uvádí, že AS UP projednal předložený Záměr zřízení VŠÚ a bere na vědomí informaci o průběhu přípravy zřízení VŠÚ. AS UP zároveň požádal rektora o předložení věcného záměru změny Statutu UP a věcného záměru Statutu VŠÚ, o předložení návrhu organizační změny podle článku 13 Jednacího řádu AS UP, o ekonomický rozbor včetně finančních dopadů na stávající součásti, o závazek, že metodika dělení příspěvků a dotací nebude v souvislosti se vznikem nové jednotky upravována tak, aby zvýhodňovala nově vzniklou součást, a zároveň bude garantováno, že případná změna metodiky nebude mít negativní finanční dopad na stávající součásti. AS UP rektora dále požádal o každoroční vyhodnocení realizace záměru po dobu pěti let od doby vzniku ústavu a také o navržení finančních mechanismů, jak se bude postupovat v případě, že se nenaplní avizované příjmy vysokoškolského ústavu. AS UP bude o vysokoškolském ústavu znovu jednat na podzim.

Během posledního jednání AS UP v tomto akademickém roce se senátoři univerzity věnovali i mnohabodové legislativní části, v níž nakonec schválili několik vnitřních fakultních předpisů a Změnu Statutu UP (přílohy č. 7) ve znění po jednání legislativní komise AS UP. 

S odkazem na dřívější debaty o institutu stížnosti a přezkumu voleb ve Volebních řádech AS jednotlivých fakult UP přijal akademický senát usnesení, v němž vyzval senátory jednotlivých fakult, aby s účinností nejpozději od 1. 1. 2020 implementovali do svých VŘ institut opravných prostředků a přezkumu voleb. Odkázal přitom na senátem přijaté modelové znění.

AS UP schválil také novou studentskou členku do Rady vnitřního hodnocení UP, kterou se stala Kristýna Bartoňková z fakulty zdravotnických věd.

S ohledem na to, že k 30. červnu ukončí pracovní poměr na UP senátorka fakulty zdravotnických věd Anita Můčková, vyhlásil AS UP doplňovací volby na senátora z této fakulty do AS UP na funkční období 2017-2020. Podle přijatého harmonogramu bude kandidátní listina zveřejněna 17. září, volby se uskuteční od 19. do 25. září.

Během studentské rubriky si senátoři vyslechli prohlášení, v němž studenti všech fakult UP žádají členy akademické obce UP, aby ukončili útoky na své kolegy, kterými poškozují profesní i osobní životy a dobré jméno celé Univerzity Palackého. Akademickému senátu UP prezentoval prohlášení senátor Michal Vorlíček z fakulty tělesné kultury. 

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Univerzita Palackého má nové profesory

Šest desítek nových profesorek a profesorů převzalo ve Velké aule pražského Karolina z rukou ministra školství Roberta Plagy jmenovací dekrety. Mezi nově jmenovanými profesory jsou i čtyři z Univerzity Palackého: Miroslav Ovečka z Centra regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum a Martin Hutyra, František Mrázek a Jan Václavík působící na lékařské fakultě a ve Fakultní nemocnici Olomouc.

Miroslav Ovečka z Oddělení buněčné biologie Centra regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum (CRH) se více než 25 let věnuje biologii rostlin, především otázkám polarity, morfogeneze, dělení a diferenciace rostlinných buněk. Tyto procesy studuje komplexně, tedy nejen na subbuněčné a buněčné úrovni, ale i na úrovni pletiv, orgánů a celých rostlin, a to i ve vztahu rostlin k biotickým a abiotickým faktorům prostředí.

„Těší mě, že s podporou spolupracovníků se mi podařilo dosáhnout výsledků, které výrazně přispěly k rozšíření poznání v dané oblasti. Jako příklad mohu uvést originální charakterizaci procesu endocytózy a recyklace v kořenových vláscích, popis procesů ‚léčení‘ rostlin po odeznění stresu z těžkých kovů, objevení obranných reakcí rostlin na prchavé látky, které produkují patogenní mikroorganismy, zavedení metody „light-sheet“ mikroskopie v oblasti biologie rostlin v České republice a novátorské snímání vývojových procesů nejen u modelových rostlin, ale i u plodin touto metodou,“ uvedl. 

Získání profesury považuje za jeden z nejvýznamnějších milníků v životě vědce. „Možnost působit na Univerzitě Palackého jako profesor vnímám především jako velkou čest a současně i závazek. K získání profesury výrazně přispěla i má práce při přípravě, nastartování a samotné výuce velice prosperujícího studijního programu Biotechnologie a genové inženýrství na CRH,“ doplnil Miroslav Ovečka, který na Univerzitě Palackého působí od roku 2012. Jeho předešlá vědecká a pedagogická cesta byla spjata s Botanickým ústavem Slovenské akademie věd a také s Přírodovědeckou a Farmaceutickou fakultou University Komenského v Bratislavě. K jeho vědeckému vývoji výrazně přispěly i dlouhodobé zahraniční stáže v Rakousku a Španělsku.

Profesory v oboru Vnitřní nemoci byli jmenováni Martin Hutyra a Jan Václavík z I. interní kliniky – kardiologické LF UP a FNOL. Oba jsou čestnými členy Evropské kardiologické společnosti. Martin Hutyra se ve své práci zaměřuje na akutní kardiologii, intenzivní péči v kardiologii, zobrazovací metody kardiovaskulárního systému a na plicní cirkulaci. V profesorské přednášce se zabýval kontroverzemi v intenzivní kardiologické péči. Ve Fakultní nemocnici Olomouc je vedoucím lékařem jednotky intenzivní kardiologické péče a Centra pro plicní hypertenzi. Je členem revizní komise výboru České kardiologické společnosti, dále výboru České asociace akutní kardiologie či výboru pracovní skupiny Plicní cirkulace.

Jan Václavík se odborně věnuje zejména arteriální hypertenzi, tématem jeho profesorské přednášky byly nové trendy v diagnostice a léčbě rezistentní arteriální hypertenze. Ve Fakultní nemocnici Olomouc pracuje od roku 2007, v současnosti působí jako vedoucí lékař Centra pro diagnostiku a léčbu hypertenze. Docentem v oboru Vnitřní nemoci je od roku 2014. Za svou odbornou práci získal v minulosti mimo jiné Cenu děkana LF UP nebo ocenění Discovery Award, které je udělováno mladým vědcům za inovativní počiny v biomedicíně. Kromě Evropské kardiologické společnosti je členem České kardiologické společnosti, České internistické společnosti ČLS JEP nebo Evropské společnosti pro hypertenzi.

„Velmi si jmenování profesorem vážím, neboť to je nejvyšší akademická hodnost, které lze dosáhnout. Přirovnávám to k dosažení vrcholu nejvyšší hory, na kterou horolezec může vylézt. Přesto to, stejně jako horolezec, považuji teprve za polovinu cesty, protože cílem horolezce není vrchol hory, ale bezpečný návrat zpět,“ komentoval Jan Václavík.

Titulem profesor se nově může pyšnit také František Mrázek, který je celý svůj profesní život spjat s Ústavem imunologie LF UP a FNOL. Docházet sem začal jako pomocná vědecká síla již během studií, když ho zaujala problematika imunologie transplantace a moderních molekulárně-genetických metod. Později úspěšně završil habilitaci v oboru Lékařská imunologie, získal specializaci pro klinickou imunologii a také diplom Evropské specializace pro histokompatibilitu a imunogenetiku. Ve své výzkumné práci se věnuje zejména podílu imunitních genů na dědičné složce chorob a komplikací léčby. Je vedoucím HLA laboratoře, která se zabývá především zajištěním tkáňové slučitelnosti u transplantací.

„Jmenování profesorem beru jako úspěšné završení více než dvacetileté etapy svého profesního života. Snažím se však k němu přistupovat s pokorou a vědomím, že jsem měl velké štěstí na učitele, kolegy i studenty, kteří mě provázeli a inspirovali, a také na příhodné podmínky pro tvůrčí práci v obou mateřských institucích, Fakultní nemocnici Olomouc a Lékařské fakultě UP. V neposlední řadě jsem vděčný za podporu své rodiny,“ řekl František Mrázek.

Nově nabytý titul pro něj znamená další otevřené dveře a rozšíření profesních možností. „Stále přicházejí nové profesní výzvy, jednou z nich je příprava moderní příručky věnované klinické imunogenetice, která v české odborné literatuře stále chybí,“ dodal.

Na návrh Vědecké rady UP byl profesorem jmenován i historik Petr Kaleta působící na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Jmenovací dekrety nových profesorek a profesorů na návrh vědeckých a uměleckých rad vysokých škol podepsal prezident ČR Miloš Zeman 23. května. Kompletní přehled jmenovaných je k dispozici zde.

Univerzita Palackého má nové profesory

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - Pá, 06/21/2019 - 08:00

Šest desítek nových profesorek a profesorů převzalo ve Velké aule pražského Karolina z rukou ministra školství Roberta Plagy jmenovací dekrety. Mezi nově jmenovanými profesory jsou i čtyři z Univerzity Palackého: Miroslav Ovečka z Centra regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum a Martin Hutyra, František Mrázek a Jan Václavík působící na lékařské fakultě a ve Fakultní nemocnici Olomouc.

Miroslav Ovečka z Oddělení buněčné biologie Centra regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum (CRH) se více než 25 let věnuje biologii rostlin, především otázkám polarity, morfogeneze, dělení a diferenciace rostlinných buněk. Tyto procesy studuje komplexně, tedy nejen na subbuněčné a buněčné úrovni, ale i na úrovni pletiv, orgánů a celých rostlin, a to i ve vztahu rostlin k biotickým a abiotickým faktorům prostředí.

„Těší mě, že s podporou spolupracovníků se mi podařilo dosáhnout výsledků, které výrazně přispěly k rozšíření poznání v dané oblasti. Jako příklad mohu uvést originální charakterizaci procesu endocytózy a recyklace v kořenových vláscích, popis procesů ‚léčení‘ rostlin po odeznění stresu z těžkých kovů, objevení obranných reakcí rostlin na prchavé látky, které produkují patogenní mikroorganismy, zavedení metody „light-sheet“ mikroskopie v oblasti biologie rostlin v České republice a novátorské snímání vývojových procesů nejen u modelových rostlin, ale i u plodin touto metodou,“ uvedl. 

Získání profesury považuje za jeden z nejvýznamnějších milníků v životě vědce. „Možnost působit na Univerzitě Palackého jako profesor vnímám především jako velkou čest a současně i závazek. K získání profesury výrazně přispěla i má práce při přípravě, nastartování a samotné výuce velice prosperujícího studijního programu Biotechnologie a genové inženýrství na CRH,“ doplnil Miroslav Ovečka, který na Univerzitě Palackého působí od roku 2012. Jeho předešlá vědecká a pedagogická cesta byla spjata s Botanickým ústavem Slovenské akademie věd a také s Přírodovědeckou a Farmaceutickou fakultou University Komenského v Bratislavě. K jeho vědeckému vývoji výrazně přispěly i dlouhodobé zahraniční stáže v Rakousku a Španělsku.

Profesory v oboru Vnitřní nemoci byli jmenováni Martin Hutyra a Jan Václavík z I. interní kliniky – kardiologické LF UP a FNOL. Oba jsou čestnými členy Evropské kardiologické společnosti. Martin Hutyra se ve své práci zaměřuje na akutní kardiologii, intenzivní péči v kardiologii, zobrazovací metody kardiovaskulárního systému a na plicní cirkulaci. V profesorské přednášce se zabýval kontroverzemi v intenzivní kardiologické péči. Ve Fakultní nemocnici Olomouc je vedoucím lékařem jednotky intenzivní kardiologické péče a Centra pro plicní hypertenzi. Je členem revizní komise výboru České kardiologické společnosti, dále výboru České asociace akutní kardiologie či výboru pracovní skupiny Plicní cirkulace.

Jan Václavík se odborně věnuje zejména arteriální hypertenzi, tématem jeho profesorské přednášky byly nové trendy v diagnostice a léčbě rezistentní arteriální hypertenze. Ve Fakultní nemocnici Olomouc pracuje od roku 2007, v současnosti působí jako vedoucí lékař Centra pro diagnostiku a léčbu hypertenze. Docentem v oboru Vnitřní nemoci je od roku 2014. Za svou odbornou práci získal v minulosti mimo jiné Cenu děkana LF UP nebo ocenění Discovery Award, které je udělováno mladým vědcům za inovativní počiny v biomedicíně. Kromě Evropské kardiologické společnosti je členem České kardiologické společnosti, České internistické společnosti ČLS JEP nebo Evropské společnosti pro hypertenzi.

„Velmi si jmenování profesorem vážím, neboť to je nejvyšší akademická hodnost, které lze dosáhnout. Přirovnávám to k dosažení vrcholu nejvyšší hory, na kterou horolezec může vylézt. Přesto to, stejně jako horolezec, považuji teprve za polovinu cesty, protože cílem horolezce není vrchol hory, ale bezpečný návrat zpět,“ komentoval Jan Václavík.

Titulem profesor se nově může pyšnit také František Mrázek, který je celý svůj profesní život spjat s Ústavem imunologie LF UP a FNOL. Docházet sem začal jako pomocná vědecká síla již během studií, když ho zaujala problematika imunologie transplantace a moderních molekulárně-genetických metod. Později úspěšně završil habilitaci v oboru Lékařská imunologie, získal specializaci pro klinickou imunologii a také diplom Evropské specializace pro histokompatibilitu a imunogenetiku. Ve své výzkumné práci se věnuje zejména podílu imunitních genů na dědičné složce chorob a komplikací léčby. Je vedoucím HLA laboratoře, která se zabývá především zajištěním tkáňové slučitelnosti u transplantací.

„Jmenování profesorem beru jako úspěšné završení více než dvacetileté etapy svého profesního života. Snažím se však k němu přistupovat s pokorou a vědomím, že jsem měl velké štěstí na učitele, kolegy i studenty, kteří mě provázeli a inspirovali, a také na příhodné podmínky pro tvůrčí práci v obou mateřských institucích, Fakultní nemocnici Olomouc a Lékařské fakultě UP. V neposlední řadě jsem vděčný za podporu své rodiny,“ řekl František Mrázek.

Nově nabytý titul pro něj znamená další otevřené dveře a rozšíření profesních možností. „Stále přicházejí nové profesní výzvy, jednou z nich je příprava moderní příručky věnované klinické imunogenetice, která v české odborné literatuře stále chybí,“ dodal.

Na návrh Vědecké rady UP byl profesorem jmenován i historik Petr Kaleta působící na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Jmenovací dekrety nových profesorek a profesorů na návrh vědeckých a uměleckých rad vysokých škol podepsal prezident ČR Miloš Zeman 23. května. Kompletní přehled jmenovaných je k dispozici zde.

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Centrum pro mezinárodní humanitární a operační právo zahájilo činnost

Právnická fakulta a Armáda České republiky dnes oficiálně stvrdily a posílily svou dlouhodobou spolupráci. Slavnostně otevřely Centrum pro mezinárodní humanitární a operační právo (Centre for International Humanitarian and Operational Law – CIHOL), které bude fungovat pod katedrou mezinárodního a evropského práva. Jeho odborné zaměření a propojení akademického a vojenského prostředí z něj činí středoevropský unikát.

Slavnostní představení a zahájení činnosti CIHOL se uskutečnilo v Uměleckém centru Univerzity Palackého. Zúčastnilo se ho na padesát hostů. Nechyběli mezi nimi členové vedení fakulty, čelní představitelé armády, zástupci ministerstva zahraničních věcí nebo spolupracujících neziskových organizací. „Centrum vzniká jako výsledek dlouhodobé spolupráce, má tedy na čem stavět, a jsem přesvědčena, že má velkou perspektivu. Všem, kteří jsou zapojeni do jeho chodu, přeji, aby společnou spolupráci dál rozvíjeli, zkvalitňovali a aby je práce bavila,“ řekla na úvod Zdenka Papoušková, děkanka právnické fakulty.

Jmenovitě poděkovala za dosavadní práci dvěma zakládajícím členům centra, proděkanu Martinu Faixovi a podplukovníku Otakaru Foltýnovi, za podporu brigádnímu generálovi Pavlu Kolářovi, řediteli Ředitelství speciálních sil Ministerstva obrany, a také Václavu Stehlíkovi, vedoucímu katedry mezinárodního a evropského práva, pod kterou bude CIHOL spadat.

Význam centra zdůraznil ve svém proslovu Pavel Kolář. „Jsem dlouhodobě přesvědčen, že armáda musí udržet spojení se společností, a v oblasti vzdělávání to platí dvojnásob. Vznik centra je skvělým příkladem, jak k oboustrannému prospěchu využít znalosti akademiků a praktické zkušenosti vojáků.“

Historii vzájemné spolupráce fakulty a armády připomněl Martin Faix. „Původcem myšlenky a hlavním spoluautorem vzniku centra je podplukovník Otakar Foltýn. Zhruba před deseti lety se nechal přesvědčit, aby přišel k nám na fakultu učit. Poznal jsem ho jako neuvěřitelnou studnici nápadů a člověka vybaveného odbornými znalostmi, praktickými zkušenostmi, přirozenou autoritou, ale i dostatečnou mírou dobrodružnosti a chutí bojovat nejen s nástrahami Tálibánu, ale i českého akademického prostředí,“ řekl Martin Faix a vzápětí představil aktivity CIHOL.

Centrum bude rozvíjet dosavadní spolupráci, včetně výzkumných a pedagogických aktivit. „Také chceme vytvořit prostor pro inovativní myšlenky a aktivity expertů z akademického a vojenského prostředí v oblasti práva ozbrojených konfliktů a dalších oblastí spojených s otázkami bezpečnosti a užití ozbrojené síly,“ vysvětlil Martin Faix. Dosavadním nejviditelnějších výsledkem součinnosti právnické fakulty a armády je několik ročníků speciálního cvičení Camp Peira, které je koncipováno jako simulace vojenského tábora konfrontovaného s přílivem uprchlíků a migrantů na pozadí vnitrostátního ozbrojeného konfliktu. V rámci simulace cvičí společně studenti tří univerzit a vojáci pod vedením akademiků i odborníků z praxe (včetně armády a mezinárodních organizací).

Na činnosti CIHOL se budou podílet odborníci na mezinárodní právo z právnické fakulty, z Armády ČR a externě například i několik zahraničních expertů. Centrum má také svou webovou stránku v anglickém jazyce, kde bude mimo jiné informovat o své činnosti.

Martin Faix a Otakar Foltýn již byli v minulosti za svou společnou aktivitu oceněni právnickou fakultou. Děkanka jim v roce 2017 udělila Cenu Miroslava Liberdy za šíření dobrého jména fakulty.

Centrum pro mezinárodní humanitární a operační právo zahájilo činnost

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - Čt, 06/20/2019 - 16:20

Právnická fakulta a Armáda České republiky dnes oficiálně stvrdily a posílily svou dlouhodobou spolupráci. Slavnostně otevřely Centrum pro mezinárodní humanitární a operační právo (Centre for International Humanitarian and Operational Law – CIHOL), které bude fungovat pod katedrou mezinárodního a evropského práva. Jeho odborné zaměření a propojení akademického a vojenského prostředí z něj činí středoevropský unikát.

Slavnostní představení a zahájení činnosti CIHOL se uskutečnilo v Uměleckém centru Univerzity Palackého. Zúčastnilo se ho na padesát hostů. Nechyběli mezi nimi členové vedení fakulty, čelní představitelé armády, zástupci ministerstva zahraničních věcí nebo spolupracujících neziskových organizací. „Centrum vzniká jako výsledek dlouhodobé spolupráce, má tedy na čem stavět, a jsem přesvědčena, že má velkou perspektivu. Všem, kteří jsou zapojeni do jeho chodu, přeji, aby společnou spolupráci dál rozvíjeli, zkvalitňovali a aby je práce bavila,“ řekla na úvod Zdenka Papoušková, děkanka právnické fakulty.

Jmenovitě poděkovala za dosavadní práci dvěma zakládajícím členům centra, proděkanu Martinu Faixovi a podplukovníku Otakaru Foltýnovi, za podporu brigádnímu generálovi Pavlu Kolářovi, řediteli Ředitelství speciálních sil Ministerstva obrany, a také Václavu Stehlíkovi, vedoucímu katedry mezinárodního a evropského práva, pod kterou bude CIHOL spadat.

Význam centra zdůraznil ve svém proslovu Pavel Kolář. „Jsem dlouhodobě přesvědčen, že armáda musí udržet spojení se společností, a v oblasti vzdělávání to platí dvojnásob. Vznik centra je skvělým příkladem, jak k oboustrannému prospěchu využít znalosti akademiků a praktické zkušenosti vojáků.“

Historii vzájemné spolupráce fakulty a armády připomněl Martin Faix. „Původcem myšlenky a hlavním spoluautorem vzniku centra je podplukovník Otakar Foltýn. Zhruba před deseti lety se nechal přesvědčit, aby přišel k nám na fakultu učit. Poznal jsem ho jako neuvěřitelnou studnici nápadů a člověka vybaveného odbornými znalostmi, praktickými zkušenostmi, přirozenou autoritou, ale i dostatečnou mírou dobrodružnosti a chutí bojovat nejen s nástrahami Tálibánu, ale i českého akademického prostředí,“ řekl Martin Faix a vzápětí představil aktivity CIHOL.

Centrum bude rozvíjet dosavadní spolupráci, včetně výzkumných a pedagogických aktivit. „Také chceme vytvořit prostor pro inovativní myšlenky a aktivity expertů z akademického a vojenského prostředí v oblasti práva ozbrojených konfliktů a dalších oblastí spojených s otázkami bezpečnosti a užití ozbrojené síly,“ vysvětlil Martin Faix. Dosavadním nejviditelnějších výsledkem součinnosti právnické fakulty a armády je několik ročníků speciálního cvičení Camp Peira, které je koncipováno jako simulace vojenského tábora konfrontovaného s přílivem uprchlíků a migrantů na pozadí vnitrostátního ozbrojeného konfliktu. V rámci simulace cvičí společně studenti tří univerzit a vojáci pod vedením akademiků i odborníků z praxe (včetně armády a mezinárodních organizací).

Na činnosti CIHOL se budou podílet odborníci na mezinárodní právo z právnické fakulty, z Armády ČR a externě například i několik zahraničních expertů. Centrum má také svou webovou stránku v anglickém jazyce, kde bude mimo jiné informovat o své činnosti.

Martin Faix a Otakar Foltýn již byli v minulosti za svou společnou aktivitu oceněni právnickou fakultou. Děkanka jim v roce 2017 udělila Cenu Miroslava Liberdy za šíření dobrého jména fakulty.

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Půlmaratonský Pohár rektora si vyběhla Nikola Štefelová a Michal Stanovský

Na trase jubilejního Mattoni 1/2Maratonu Olomouc, kterého se v rozpálených olomouckých ulicích zúčastnilo na šest a půl tisíce běžců, nechyběli ani sportovci z Univerzity Palackého. V již tradičním Poháru rektora byl nejrychlejší Michal Stanovský z fakulty tělesné kultury, nejlepší ženský čas zaběhla doktorandka přírodovědecké fakulty Nikola Štefelová.

Student Aplikované tělesné výchovy Michal Stanovský doběhl do cíle v čase 1:22:35, osmnáct minut po vítězi závodu Yassine Rachikovi a pět minut před obhájcem loňského prvenství v Poháru rektora Pavlem Greplem. A to i přes zdravotní potíže, se kterými se potýkal už od startu. „Olomoucký půlmaraton jsem běžel poprvé. Bral jsem to jako přípravu na maratonský běh na říjnovém mistrovství Evropy neslyšících. To, že jsem vyhrál Pohár rektora, je příjemná třešnička na dortu,“ uvedl Michal Stanovský, který reprezentuje Českou republiku v atletice neslyšících.

Nejrychlejší žena z univerzity Nikola Štefelová zvládla jednadvacetikilometrovou trasu v čase 1:43:58. Vloni skončila v Poháru rektora druhá, letošní vítězství ji potěšilo. „Byl to můj čtvrtý olomoucký půlmaraton. Obávala jsem se počasí, ale nakonec mi to nepřišla tak strašné, určitě pomohly i častější občerstvovací stanice. Atmosféra byla jako vždy super, organizace taktéž,“ zhodnotila doktorandka katedry matematiky a matematické analýzy.

Mezi půlmaratonci byl také tým běžců z fakulty tělesné kultury, kteří se na závod připravovali pod dohledem fakultních odborníků. Nejlepšího času, 1:28:49, dosáhl rekreolog Vojtěch Matuš, který si jako orientační běžec v olomouckých ulicích odbyl svou půlmaratonskou premiéru. „Původně jsem se bál, že to bude strašná nuda, žádný kopec, běžecky technická pasáž. Ale díky fanouškům, kteří byli snad na každém metru trati, na což v orienťáku nejsme zvyklí, to byl skvělý zážitek. Velký klobouk dolů za atmosféru, kterou vytvořili. Co se týče pro mě nezvyklého povrchu, to už bylo horší, druhý den nebylo lehké zvednout se z postele,“ prozradil Vojtěch Matuš.

Zajímavostí může být, že v barvách FTK běžel také Filip Neuls z katedry přírodních věd v kinantropologii, který absolvoval všech deset ročníků olomouckého půlmaratonu.

Univerzita Palackého se na jubilejním desátém ročníku Mattoni 1/2 Maratonu Olomouc podílela, stejně jako v minulých letech, i organizačně, mimo jiné pomohla se zajištěním dobrovolníků nebo ubytovacích kapacit pro účastníky oblíbeného závodu. Běžci také mohli využít zvýhodněného vstupné v Pevnosti poznání, v UPointu si pak mohli se slevou zakoupit sportovní balíček nebo si nechat ve spolupráci s Aplikačním centrem BALUO změřit tělesné složení. Tuto příležitost si nenechalo ujít šest desítek zájemců, kteří mohou získaná data využít pro svou další běžeckou přípravu. 

Půlmaratonský Pohár rektora si vyběhla Nikola Štefelová a Michal Stanovský

Novinky: Univerzita - Aktuality PřF UP - Čt, 06/20/2019 - 08:00

Na trase jubilejního Mattoni 1/2Maratonu Olomouc, kterého se v rozpálených olomouckých ulicích zúčastnilo na šest a půl tisíce běžců, nechyběli ani sportovci z Univerzity Palackého. V již tradičním Poháru rektora byl nejrychlejší Michal Stanovský z fakulty tělesné kultury, nejlepší ženský čas zaběhla doktorandka přírodovědecké fakulty Nikola Štefelová.

Student Aplikované tělesné výchovy Michal Stanovský doběhl do cíle v čase 1:22:35, osmnáct minut po vítězi závodu Yassine Rachikovi a pět minut před obhájcem loňského prvenství v Poháru rektora Pavlem Greplem. A to i přes zdravotní potíže, se kterými se potýkal už od startu. „Olomoucký půlmaraton jsem běžel poprvé. Bral jsem to jako přípravu na maratonský běh na říjnovém mistrovství Evropy neslyšících. To, že jsem vyhrál Pohár rektora, je příjemná třešnička na dortu,“ uvedl Michal Stanovský, který reprezentuje Českou republiku v atletice neslyšících.

Nejrychlejší žena z univerzity Nikola Štefelová zvládla jednadvacetikilometrovou trasu v čase 1:43:58. Vloni skončila v Poháru rektora druhá, letošní vítězství ji potěšilo. „Byl to můj čtvrtý olomoucký půlmaraton. Obávala jsem se počasí, ale nakonec mi to nepřišla tak strašné, určitě pomohly i častější občerstvovací stanice. Atmosféra byla jako vždy super, organizace taktéž,“ zhodnotila doktorandka katedry matematiky a matematické analýzy.

Mezi půlmaratonci byl také tým běžců z fakulty tělesné kultury, kteří se na závod připravovali pod dohledem fakultních odborníků. Nejlepšího času, 1:28:49, dosáhl rekreolog Vojtěch Matuš, který si jako orientační běžec v olomouckých ulicích odbyl svou půlmaratonskou premiéru. „Původně jsem se bál, že to bude strašná nuda, žádný kopec, běžecky technická pasáž. Ale díky fanouškům, kteří byli snad na každém metru trati, na což v orienťáku nejsme zvyklí, to byl skvělý zážitek. Velký klobouk dolů za atmosféru, kterou vytvořili. Co se týče pro mě nezvyklého povrchu, to už bylo horší, druhý den nebylo lehké zvednout se z postele,“ prozradil Vojtěch Matuš.

Zajímavostí může být, že v barvách FTK běžel také Filip Neuls z katedry přírodních věd v kinantropologii, který absolvoval všech deset ročníků olomouckého půlmaratonu.

Univerzita Palackého se na jubilejním desátém ročníku Mattoni 1/2 Maratonu Olomouc podílela, stejně jako v minulých letech, i organizačně, mimo jiné pomohla se zajištěním dobrovolníků nebo ubytovacích kapacit pro účastníky oblíbeného závodu. Běžci také mohli využít zvýhodněného vstupné v Pevnosti poznání, v UPointu si pak mohli se slevou zakoupit sportovní balíček nebo si nechat ve spolupráci s Aplikačním centrem BALUO změřit tělesné složení. Tuto příležitost si nenechalo ujít šest desítek zájemců, kteří mohou získaná data využít pro svou další běžeckou přípravu. 

Kategorie: Novinky z UP a PřF

Děkanské volby budou na právnické fakultě v říjnu

Nového děkana nebo děkanku právnické fakulty pro funkční období 2020–2024 zvolí senátoři v polovině října. O termínu voleb a složení volební komise rozhodli senátoři na svém pondělním zasedání, které bylo poslední v tomto akademickém roce. Během tříhodinového jednání stihli například i odsouhlasit podmínky přijímacího řízení pro rok 2020/2021 nebo změnu fakultního statutu.

Předseda akademického senátu Michal Bartoň doporučil kolegům kopírovat volební harmonogram z roku 2015 a pro volební zasedání senátu navrhl dva říjnové pondělky. Všichni přítomní senátoři se shodli na 14. říjnu a vzápětí ustavili tříčlennou volební komisi ve složení Kateřina Frumarová a Renáta Šínová, za akademiky, a student Jiří Stýblo. „Nyní si komise musí zvolit předsedu a vyzve členy akademické obce k podání návrhů kandidátů na děkana. Současně stanoví lhůtu k podávání návrhů,“ naznačil další předvolební kroky Michal Bartoň.

Na programu zasedání měli senátoři ještě dalších pět důležitých bodů. Schválili Plán realizace Strategického záměru vzdělávací a tvůrčí činnosti PF UP na rok 2020. Odsouhlasili podmínky přijímacího řízení do magisterských a bakalářského studijního programu i do doktorského studijního programu pro rok 2020/2021. „Systém současného přijímacího řízení se nám osvědčil a není potřeba jej měnit,“ řekl senátorům Maxim Tomoszek, proděkan pro bakalářský a magisterské studijní programy.

Na základě výzvy Legislativní komise Akademického senátu UP vedení fakulty dále senátorům předložilo změnu fakultního statutu a Vnitřní předpis PF UP k provedení Studijního a zkušebního řádu UP na PF UP a k úpravě některých dalších otázek souvisejících se studiem na PF UP. Po schválení fakultním senátem se oběma normami bude ještě zabývat senát univerzitní. Vnitřní předpis by měl být účinný od září.

Blanka Vítová, proděkanka pro vědu a výzkum, informovala senátory o stavu příprav koncepce hodnocení vědy na fakultě. „V tuto chvíli pětičlenná komise dospěla ke třem dílčím závěrům. Varianty ještě v rámci komise rozpracujeme a potom předložíme k širší diskuzi – kolegiu děkanky a akademické obci,“ vysvětlila Blanka Vítová.

Tajemník fakulty Petr Bačík zase senátorům předložil Výroční zprávu o hospodaření za rok 2018. Podle ní fakulta vykázala kladný hospodářský výsledek přes 1,5 milionu korun. „Částku jsme převedli do Fondu provozních prostředků,“ uvedl tajemník. I tento bod jednání senátoři odsouhlasili.

Příští zasedání akademického senátu se uskuteční pravděpodobně v září, kdy se senátoři vrátí k věcnému záměru nového statutu a měli by také schvalovat Výroční zprávu o činnosti za rok 2018.

Stránky