Agregátor zdrojů

Pod názvem Zázraky zrození spustila olomoucká firma LORIKA ve spolupráci s významnými lokálními partnery z oblasti médií, průmyslu a obchodu crowdfundingovou kampaň na nákup nových pulzních oxymetrů pro novorozenecké oddělení Fakultní nemocnice Olomouc. Odbornou záštitu převzal známý dětský lékař Lumír Kantor, mediální tvář propůjčila herečka Pavla Dostálová. Cílem kampaně je vybrat od regionálních firem i jednotlivců 3 miliony korun na pořízení 11 pulzních oxymetrů pro sledování životních funkcí novorozenců a centrální řídicí pult. Ty umožní bezpečné a klidné spojení nově narozených dětí s rodiči, známé odborné i laické veřejnosti jako bonding.

Příjemce pomoci – Novorozenecké oddělení FN Olomouc – je od roku 1999 nositelem titulu Baby Friendly Hospital (Nemocnice přátelská dětem), které uděluje UNICEF pracovištím s výbornými výsledky. Disponuje jednotkou intenzivní a resuscitační péče, která se chlubí špičkovými výsledky v záchraně předčasně narozených dětí (v roce 2023 se zde narodilo dítě s váhou 433 g a délkou 27 cm).

Vysoká kvalita novorozenecké péče zahrnuje také podporu bondingu, procesu esenciálního pro každé právě narozené dítě. Pro ten je kromě lékařských specialistů s dlouhou praxí důležité také technicky pokročilé vybavení v rámci tzv. nekritické infrastruktury.

První chvíle života v absolutním klidu

Na tu se na rozdíl od infrastruktury kritické (budovy, rozvody energie, informační sítě a základní vybavení porodních sálů) přes dlouhodobě vyrovnané hospodaření nemocnice přímo řízené Ministerstvem zdravotnictví ČR stále nedaří vyčlenit v rozpočtu dostatek prostředků, přestože jde o věc mimořádně důležitou která má dopad na každé dítě nově narozené v porodnici šesté největší nemocnice v Česku.

„Ihned po narození dochází k hormonálním změnám, které zakládají celkovou životní stabilitu dítěte. Děje se to nejlépe při okamžitém a trvajícím spojení s matkou. Bonding, kontakt kůže na kůži, neumíme ničím nahradit. Miminko prožívá v láskyplné náruči základní existenciální pocit bezpečí, který si nese životem. FN Olomouc bonding podporuje, ale samo o sobě to nestačí. Nové pulsní oxymetry umožňují během bondingu perfektně sledovat základní životní funkce s jednou obrovskou výhodou: je zachován absolutní klid, který je v prvních hodinách a dnech naprosto nezbytný. Proto jsou tyto drahé přístroje tolik potřeba,“ vysvětluje nestor české neonatologické péče, bývalý dlouholetý primář Novorozeneckého oddělení FN Olomouc a známý dětský lékař a olomoucký patriot Lumír Kantor.

Příklad moderního firemního dárcovství

Motivace majitelů společnosti LORIKA, Davida Martinka a Jakuba Krištofa, k realizaci kampaně Zázraky zrození má 3 roviny. První z nich je záměr ukotvit roztříštěný přístup k firemnímu dárcovství, jímž současný management posouvá letitou tradici firmy LORIKA v oblasti goodwill. Druhou rovinou je přání posílit vnímání role Fakultní nemocnice Olomouc jako důležitého zdravotnického zařízení na území olomouckého kraje a místa, které svou expertní aktivitou přímo ovlivňuje kvalitu života stovek tisíc jeho obyvatel. Třetí rovina je ryze osobní – děti obou manažerů největšího českého dodavatele osobní a průmyslové hygieny přišly na svět právě v porodnici Fakultní nemocnice Olomouc.

„V olomoucké porodnici jsme Jakub i já přivítali naše děti. To moje přišlo na svět docela dramaticky. Tím spíš jsme s manželkou ocenili perfektní přístup personálu. Protože se LORICE daří, chceme pomoct tam, kde se přes veškerou snahu nedostává prostředků na nejlepší možnou péči. Ta má své technické i finanční limity, které teď společně se širokou veřejností i kolegy z podnikání posuneme,“ uvedl ke kampani David Martinek.

Benefity pro dárce

Kampaň myslí nejen na nejmenší děti, jimž výsledek pomůže na startu života, ale i na osvícené donátory. Těm při daru pokrývajícím 1 % z cílové částky nabízí na oplátku mediální prezentaci jako partnerům, které je na místě veřejně ocenit.

Ambicí kampaně je totiž také artikulovat ochotu podporovat klíčová nezisková místa regionu pro jejich význam, který se neměří penězi, nýbrž novými životy. Kampaň Zázraky zrození poběží symbolicky až do 1. června, kdy je Mezinárodní den dětí a Světový den rodičů, a lze do ní přispět prostřednictvím dárcovské platformy komunity Wakawai.

Více informací najdete na zazrakyzrozeni.cz a na sociálních sítích firmy Lorika a FN Olomouc.

Pod názvem Zázraky zrození spustila olomoucká firma LORIKA ve spolupráci s významnými lokálními partnery z oblasti médií, průmyslu a obchodu crowdfundingovou kampaň na nákup nových pulzních oxymetrů pro novorozenecké oddělení Fakultní nemocnice Olomouc. Odbornou záštitu převzal známý dětský lékař Lumír Kantor, mediální tvář propůjčila herečka Pavla Dostálová. Cílem kampaně je vybrat od regionálních firem i jednotlivců 3 miliony korun na pořízení 11 pulzních oxymetrů pro sledování životních funkcí novorozenců a centrální řídicí pult. Ty umožní bezpečné a klidné spojení nově narozených dětí s rodiči, známé odborné i laické veřejnosti jako bonding.

Příjemce pomoci – Novorozenecké oddělení FN Olomouc – je od roku 1999 nositelem titulu Baby Friendly Hospital (Nemocnice přátelská dětem), které uděluje UNICEF pracovištím s výbornými výsledky. Disponuje jednotkou intenzivní a resuscitační péče, která se chlubí špičkovými výsledky v záchraně předčasně narozených dětí (v roce 2023 se zde narodilo dítě s váhou 433 g a délkou 27 cm).

Vysoká kvalita novorozenecké péče zahrnuje také podporu bondingu, procesu esenciálního pro každé právě narozené dítě. Pro ten je kromě lékařských specialistů s dlouhou praxí důležité také technicky pokročilé vybavení v rámci tzv. nekritické infrastruktury.

První chvíle života v absolutním klidu

Na tu se na rozdíl od infrastruktury kritické (budovy, rozvody energie, informační sítě a základní vybavení porodních sálů) přes dlouhodobě vyrovnané hospodaření nemocnice přímo řízené Ministerstvem zdravotnictví ČR stále nedaří vyčlenit v rozpočtu dostatek prostředků, přestože jde o věc mimořádně důležitou která má dopad na každé dítě nově narozené v porodnici šesté největší nemocnice v Česku.

„Ihned po narození dochází k hormonálním změnám, které zakládají celkovou životní stabilitu dítěte. Děje se to nejlépe při okamžitém a trvajícím spojení s matkou. Bonding, kontakt kůže na kůži, neumíme ničím nahradit. Miminko prožívá v láskyplné náruči základní existenciální pocit bezpečí, který si nese životem. FN Olomouc bonding podporuje, ale samo o sobě to nestačí. Nové pulsní oxymetry umožňují během bondingu perfektně sledovat základní životní funkce s jednou obrovskou výhodou: je zachován absolutní klid, který je v prvních hodinách a dnech naprosto nezbytný. Proto jsou tyto drahé přístroje tolik potřeba,“ vysvětluje nestor české neonatologické péče, bývalý dlouholetý primář Novorozeneckého oddělení FN Olomouc a známý dětský lékař a olomoucký patriot Lumír Kantor.

Příklad moderního firemního dárcovství

Motivace majitelů společnosti LORIKA, Davida Martinka a Jakuba Krištofa, k realizaci kampaně Zázraky zrození má 3 roviny. První z nich je záměr ukotvit roztříštěný přístup k firemnímu dárcovství, jímž současný management posouvá letitou tradici firmy LORIKA v oblasti goodwill. Druhou rovinou je přání posílit vnímání role Fakultní nemocnice Olomouc jako důležitého zdravotnického zařízení na území olomouckého kraje a místa, které svou expertní aktivitou přímo ovlivňuje kvalitu života stovek tisíc jeho obyvatel. Třetí rovina je ryze osobní – děti obou manažerů největšího českého dodavatele osobní a průmyslové hygieny přišly na svět právě v porodnici Fakultní nemocnice Olomouc.

„V olomoucké porodnici jsme Jakub i já přivítali naše děti. To moje přišlo na svět docela dramaticky. Tím spíš jsme s manželkou ocenili perfektní přístup personálu. Protože se LORICE daří, chceme pomoct tam, kde se přes veškerou snahu nedostává prostředků na nejlepší možnou péči. Ta má své technické i finanční limity, které teď společně se širokou veřejností i kolegy z podnikání posuneme,“ uvedl ke kampani David Martinek.

Benefity pro dárce

Kampaň myslí nejen na nejmenší děti, jimž výsledek pomůže na startu života, ale i na osvícené donátory. Těm při daru pokrývajícím 1 % z cílové částky nabízí na oplátku mediální prezentaci jako partnerům, které je na místě veřejně ocenit.

Ambicí kampaně je totiž také artikulovat ochotu podporovat klíčová nezisková místa regionu pro jejich význam, který se neměří penězi, nýbrž novými životy. Kampaň Zázraky zrození poběží symbolicky až do 1. června, kdy je Mezinárodní den dětí a Světový den rodičů, a lze do ní přispět prostřednictvím dárcovské platformy komunity Wakawai.

Více informací najdete na zazrakyzrozeni.cz a na sociálních sítích firmy Lorika a FN Olomouc.

Přijďte oslavit výročí dvaceti let členství České republiky v Evropské unii. Univerzita Palackého připomene jubileum dvěma besedami, které jsou určeny nejen akademické obci, ale i veřejnosti.

První z nich se uskuteční na právnické fakultě, kam se vrátí její absolventka Izabela Grundová. Přijede 29. dubna (od 15:00, PF UP budova A – rotunda) přímo z Bruselu, kde od roku 2021 pracuje v Evropské komisi. Nejdříve působila na Generálním ředitelství pro ochranu klimatu a od ledna tohoto roku je na Generálním sekretariátu Evropské komise. Pro zájemce připravila diskusní setkání, které nazvala Evropská unie zvenčí i zevnitř. „V červnu budeme rozhodovat o dalším směřování Unie prostřednictvím voleb do Evropského parlamentu, a ke konci roku se bude formovat nová Evropská komise na následujících pět let. Debatovat chci o volbách, o fungování Unie a také pracovních příležitostech právníků v unijních institucích,“ řekla Izabela Grundová, která absolvovala PF UP v roce 2019.

O EU bude řeč i na Olomouckém majálesu Univerzity Palackého. V UPointu se totiž 6. května od 17 hodin uskuteční beseda s olomouckými politology Davidem Broulem a Jakubem Janegou o 20 letech Česka v EU a blížících se evropských volbách. Co nám dvě dekády členství v EU daly a co nám vzaly? Jak se za tu dobu EU proměnila? Jak bude vypadat za dalších 20 let? O čem se bude rozhodovat v blížících se volbách do Evropského parlamentu? A co bude hlavní evropské téma blízké budoucnosti? Na to odpoví David Broul a Jakub Janega, politologové z FF UP a spoluautoři unikátní učebnice o Evropské unii s názvem Evropa spolu. Diskuze se uskuteční v rámci speciální majálesové edice Pointy, cyklu autorských besed z dílny Vydavatelství Univerzity Palackého a UPointu.

Obě připravované akce získaly záštitu Úřadu vlády ČR. Martin Dvořák, ministr pro evropské záležitosti, je zařadil mezi akce Tvoříme Evropu již 20 let. Stejnou záštitu získala také konference Olomoucké právnické dny, kterou plánuje PF UP na 23. a 24. května. Její úvodní plenární sekce bude věnovaná EU.

Evropská unie zvenčí i zevnitř
29. dubna | od 15:00 | PF UP budova A – rotunda

Pointa: Evropa spolu aneb Kam kráčíš, Unie?
6. května | od 17:00 | UPoint (Dům U Černého psa, Horní náměstí 205/12)

Přijďte oslavit výročí dvaceti let členství České republiky v Evropské unii. Univerzita Palackého připomene jubileum dvěma besedami, které jsou určeny nejen akademické obci, ale i veřejnosti.

První z nich se uskuteční na právnické fakultě, kam se vrátí její absolventka Izabela Grundová. Přijede 29. dubna (od 15:00, PF UP budova A – rotunda) přímo z Bruselu, kde od roku 2021 pracuje v Evropské komisi. Nejdříve působila na Generálním ředitelství pro ochranu klimatu a od ledna tohoto roku je na Generálním sekretariátu Evropské komise. Pro zájemce připravila diskusní setkání, které nazvala Evropská unie zvenčí i zevnitř. „V červnu budeme rozhodovat o dalším směřování Unie prostřednictvím voleb do Evropského parlamentu, a ke konci roku se bude formovat nová Evropská komise na následujících pět let. Debatovat chci o volbách, o fungování Unie a také pracovních příležitostech právníků v unijních institucích,“ řekla Izabela Grundová, která absolvovala PF UP v roce 2019.

O EU bude řeč i na Olomouckém majálesu Univerzity Palackého. V UPointu se totiž 6. května od 17 hodin uskuteční beseda s olomouckými politology Davidem Broulem a Jakubem Janegou o 20 letech Česka v EU a blížících se evropských volbách. Co nám dvě dekády členství v EU daly a co nám vzaly? Jak se za tu dobu EU proměnila? Jak bude vypadat za dalších 20 let? O čem se bude rozhodovat v blížících se volbách do Evropského parlamentu? A co bude hlavní evropské téma blízké budoucnosti? Na to odpoví David Broul a Jakub Janega, politologové z FF UP a spoluautoři unikátní učebnice o Evropské unii s názvem Evropa spolu. Diskuze se uskuteční v rámci speciální majálesové edice Pointy, cyklu autorských besed z dílny Vydavatelství Univerzity Palackého a UPointu.

Obě připravované akce získaly záštitu Úřadu vlády ČR. Martin Dvořák, ministr pro evropské záležitosti, je zařadil mezi akce Tvoříme Evropu již 20 let. Stejnou záštitu získala také konference Olomoucké právnické dny, kterou plánuje PF UP na 23. a 24. května. Její úvodní plenární sekce bude věnovaná EU.

Evropská unie zvenčí i zevnitř
29. dubna | od 15:00 | PF UP budova A – rotunda

Pointa: Evropa spolu aneb Kam kráčíš, Unie?
6. května | od 17:00 | UPoint (Dům U Černého psa, Horní náměstí 205/12)

Nechce se tomu věřit, ale už uplynul rok od chvíle, kdy se Univerzita Palackého ocitla bez svého emeritního rektora Josefa Jařaba. Uznávaný amerikanista a první polistopadový rektor UP zemřel po krátké těžké nemoci loni 3. května. Letos se ve stejný den uskuteční v Jazz Tibet Clubu vzpomínkové setkání na pana profesora.

Večer nazvaný Jařaboviny 24 proběhne 3. května v 17 hodin v olomouckém Jazz Tibet Clubu. „Je to vzpomínkové setkání přátel pana rektora Josefa Jařaba. Připomeneme si nejen první výročí jeho nečekaného odchodu, ale především význam jeho osobnosti pro náš život. Atmosféru nám zpříjemní řada hudebníků jako Richard Pogoda, Irena Nosková, Richard Mlynář, skupina Aliance, skupina Post Band, David Záleský, David Livingstone a další. Upřímně zveme všechny, kteří měli profesora Jařaba rádi a chtějí si na něj společně zavzpomínat,“ pozvali Ingeborg Fialová a Martin Štainer, kteří večer organizují.

Josef Jařab byl profesorem anglické a americké literatury, překladatelem a literárním historikem. Do novodobé historie Univerzity Palackého, kterou řídil v letech 1990 až 1997, se zapsal jako její první svobodně zvolený rektor. Zásadně se zasloužil o rozvoj univerzity i o její známost ve světě (podrobně jsme o panu profesorovi psali mj. loni zde).

Pokud si chcete připomenout jak osobnost profesora Jařaba, tak i dobu, ve které školu řídil, sáhněte po knize Rektorská rozpomínání, v níž v roce 2018 shrnul své vzpomínky a která se dočkala vydání i jako audiokniha.

V roce 2019 pak měl premiéru i filmový dokument Homo Academicus Josef Jařab, který natočil režisér Martin Müller v koprodukci s Českou televizí. Pustit si ho můžete v iVysílání ČT zde.

Anebo se prostě a jednoduše projděte se svými vzpomínkami v Olomouci po nábřeží Josefa Jařaba. Jméno pana profesora totiž už loni dostal nově upravený prostor mezi mosty v Komenského a Masarykově ulici a v blízkosti areálu vysokoškolských kolejí na Envelopě.

Nechce se tomu věřit, ale už uplynul rok od chvíle, kdy se Univerzita Palackého ocitla bez svého emeritního rektora Josefa Jařaba. Uznávaný amerikanista a první polistopadový rektor UP zemřel po krátké těžké nemoci loni 3. května. Letos se ve stejný den uskuteční v Jazz Tibet Clubu vzpomínkové setkání na pana profesora.

Večer nazvaný Jařaboviny 24 proběhne 3. května v 17 hodin v olomouckém Jazz Tibet Clubu. „Je to vzpomínkové setkání přátel pana rektora Josefa Jařaba. Připomeneme si nejen první výročí jeho nečekaného odchodu, ale především význam jeho osobnosti pro náš život. Atmosféru nám zpříjemní řada hudebníků jako Richard Pogoda, Irena Nosková, Richard Mlynář, skupina Aliance, skupina Post Band, David Záleský, David Livingstone a další. Upřímně zveme všechny, kteří měli profesora Jařaba rádi a chtějí si na něj společně zavzpomínat,“ pozvali Ingeborg Fialová a Martin Štainer, kteří večer organizují.

Josef Jařab byl profesorem anglické a americké literatury, překladatelem a literárním historikem. Do novodobé historie Univerzity Palackého, kterou řídil v letech 1990 až 1997, se zapsal jako její první svobodně zvolený rektor. Zásadně se zasloužil o rozvoj univerzity i o její známost ve světě (podrobně jsme o panu profesorovi psali mj. loni zde).

Pokud si chcete připomenout jak osobnost profesora Jařaba, tak i dobu, ve které školu řídil, sáhněte po knize Rektorská rozpomínání, v níž v roce 2018 shrnul své vzpomínky a která se dočkala vydání i jako audiokniha.

V roce 2019 pak měl premiéru i filmový dokument Homo Academicus Josef Jařab, který natočil režisér Martin Müller v koprodukci s Českou televizí. Pustit si ho můžete v iVysílání ČT zde.

Anebo se prostě a jednoduše projděte se svými vzpomínkami v Olomouci po nábřeží Josefa Jařaba. Jméno pana profesora totiž už loni dostal nově upravený prostor mezi mosty v Komenského a Masarykově ulici a v blízkosti areálu vysokoškolských kolejí na Envelopě.

Vědcům z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (PřF UP) se společně s kolegy ze Švédské královské akademie věd ve Stockholmu, Muzea přírodní historie v Londýně a University of North Florida v Jacksonville podařilo pomocí analýzy DNA popsat faktory vedoucí ke vzniku druhů a adaptaci na okolní podmínky sinic rodu Microcoleus. Podle výsledků jejich společného bádání tyto prastaré sinice obývaly Zemi již před 30 miliony let. Šestileté bádání mezinárodního týmu vědců vyústilo dvěma publikacemi v prestižních odborných časopisech Nature Communications a iScience.

Vědci se zabývali vývojem druhů a evolucí sinice Microcoleus na globální úrovni. Svoji pozornost zaměřili na sinice, které obývají suchozemské biotopy. Sinice Microcoleus jsou sice mikroskopické, ale jejich nárosty dosahují značných rozměrů a v přírodě jsou díky tomu běžně k vidění. Rostou jako zelené povlaky na půdě v každé zahrádce a vytváří také typické zelené vrstvy v kalužích, které lze nalézt po dešti na každé polní cestě. „V pouštích pak pokrývají celé kilometry čtvereční v podobě půdních krust,“ uvedl Petr Dvořák z katedry botaniky přírodovědecké fakulty. 

Odborníci zkoumali vzorky sinic, které pocházely z Olomouce, Jeseníků, Řecka, Skandinávie, Antarktidy, Špicberků, pouští ve Spojených státech a také ze suchých vysokohorských údolí Himaláje. Ze vzorků v laboratoři postupně získali jednotlivé kmeny sinic a z nich zmapovali více než 200 genomů, což je veškerá genetická informace uložená v DNA. Mezi zkoumanými vzorky byly i suché herbářové sinice staré až 200 let. „Tento gigantický soubor dat jsme analyzovali více než dva roky a díky tomu vyplynulo několik převratných zjištění. Vznik celé skupiny sinic Microcoleus jsme datovali do období před asi 30 milióny let, přičemž se jednalo celkem o 12 druhů. Je to tedy velmi starobylá skupina. Mnohem starší než člověk,“ řekl Petr Dvořák.

Vědci se následně snažili popsat, jaké faktory vedly ke vzniku těchto druhů sinic. Tato problematika totiž fascinuje biology od dob Charlese Darwina, který jako první přinesl ucelenou představu mechanizmu evolučního procesu. „Mikroorganismy, včetně sinic, byly ale dlouhou dobu opomíjeny. Hlavně kvůli tomu, že je nutné se dostat na úroveň sekvence DNA. Naše analýzy prokázaly, že vznik druhů u naší sinice ovlivnila geografická separace populací, ačkoliv se u všech mikroorganismů předpokládalo, že se mohou šířit neomezeně,“ popsal Petr Dvořák.

Podle Petra Dvořáka je zajímavé také zjištění, jak vznik druhů půdních sinic ovlivnily podmínky, ve kterých se vyskytují. Půdní sinice se musí dokázat vyrovnat nejen se suchem v pouštích, ale i intenzivním UV zářením, kterému čelí na Antarktidě. „Pomocí několika metod jsme identifikovali více než dvě desítky genů a několik úseků genomu, pomocí kterých se sinice dokázaly adaptovat na tyto velmi nehostinné podmínky a sehrály tedy významnou roli v evoluci této skupiny,“ upozornil.

Odborníci se zajímali také o roli genetického toku na evoluci genomu sinic. Snížení genetického toku mezi populacemi totiž vede k separaci a genetickému rozrůzňování a tím vzniku druhů. „Nicméně sinice patří mezi bakterie a ty se rozmnožují pouze klonálně. Předpokládalo se proto, že genetický tok nehraje v evoluci žádnou roli. My jsme ale ukázali, že druhy sinic pozorujeme různé úrovně genetického toku od intenzivního genetického toku až po naprostou separaci druhů, kde genetický tok neprobíhá. Je to takzvané speciální kontinuum, které jsme jako první pozorovali u mikroorganismů,“ podotkl Petr Dvořák.

Sinice Microcoleus má zužující se vlákna podobná kořenům rostlin. Vlákna se pohybují a často se zavrtávají do půdy. „Všimli jsme si, že tvar a délka zúžení se mezi druhy liší. Některé konce jsou tenčí a jiné naopak robustnější,“ řekl Petr Dvořák. Vlákno sinice Microcoleus je zakončeno ochranou čepičkou. Vědci dlouho spekulovali, že tvar zakončení má adaptační funkci, ale nikdo tuto hypotézu netestoval. „My jsme zkoumali vztah mezi tvarem zakončení a různými vlivy prostředí – množstvím srážek, úrovní světelného záření a složení velikostí půdních částic. Ukázalo se, že všechny tyto proměnné jsou závislé na diverzifikaci druhů a tudíž hrají roli v evoluci naší sinice,“ dodal Petr Dvořák.

Výzkum probíhal na katedře botaniky pod vedením Petr Dvořáka a hlavní roli v něm hráli doktorandi Aleksandar Stanojković (dnes již absolvent) a Svatopluk Skoupý. Na výzkumu se podíleli také studenti bakalářských a magisterských studijních programů Přírodovědecké fakulty UP. Výzkum vznikl s podporou Grantové agentury České republiky (granty číslo 19-12994Y a 23-06507S).

Vědcům z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (PřF UP) se společně s kolegy ze Švédské královské akademie věd ve Stockholmu, Muzea přírodní historie v Londýně a University of North Florida v Jacksonville podařilo pomocí analýzy DNA popsat faktory vedoucí ke vzniku druhů a adaptaci na okolní podmínky sinic rodu Microcoleus. Podle výsledků jejich společného bádání tyto prastaré sinice obývaly Zemi již před 30 miliony let. Šestileté bádání mezinárodního týmu vědců vyústilo dvěma publikacemi v prestižních odborných časopisech Nature Communications a iScience.

Vědci se zabývali vývojem druhů a evolucí sinice Microcoleus na globální úrovni. Svoji pozornost zaměřili na sinice, které obývají suchozemské biotopy. Sinice Microcoleus jsou sice mikroskopické, ale jejich nárosty dosahují značných rozměrů a v přírodě jsou díky tomu běžně k vidění. Rostou jako zelené povlaky na půdě v každé zahrádce a vytváří také typické zelené vrstvy v kalužích, které lze nalézt po dešti na každé polní cestě. „V pouštích pak pokrývají celé kilometry čtvereční v podobě půdních krust,“ uvedl Petr Dvořák z katedry botaniky přírodovědecké fakulty. 

Odborníci zkoumali vzorky sinic, které pocházely z Olomouce, Jeseníků, Řecka, Skandinávie, Antarktidy, Špicberků, pouští ve Spojených státech a také ze suchých vysokohorských údolí Himaláje. Ze vzorků v laboratoři postupně získali jednotlivé kmeny sinic a z nich zmapovali více než 200 genomů, což je veškerá genetická informace uložená v DNA. Mezi zkoumanými vzorky byly i suché herbářové sinice staré až 200 let. „Tento gigantický soubor dat jsme analyzovali více než dva roky a díky tomu vyplynulo několik převratných zjištění. Vznik celé skupiny sinic Microcoleus jsme datovali do období před asi 30 milióny let, přičemž se jednalo celkem o 12 druhů. Je to tedy velmi starobylá skupina. Mnohem starší než člověk,“ řekl Petr Dvořák.

Vědci se následně snažili popsat, jaké faktory vedly ke vzniku těchto druhů sinic. Tato problematika totiž fascinuje biology od dob Charlese Darwina, který jako první přinesl ucelenou představu mechanizmu evolučního procesu. „Mikroorganismy, včetně sinic, byly ale dlouhou dobu opomíjeny. Hlavně kvůli tomu, že je nutné se dostat na úroveň sekvence DNA. Naše analýzy prokázaly, že vznik druhů u naší sinice ovlivnila geografická separace populací, ačkoliv se u všech mikroorganismů předpokládalo, že se mohou šířit neomezeně,“ popsal Petr Dvořák.

Podle Petra Dvořáka je zajímavé také zjištění, jak vznik druhů půdních sinic ovlivnily podmínky, ve kterých se vyskytují. Půdní sinice se musí dokázat vyrovnat nejen se suchem v pouštích, ale i intenzivním UV zářením, kterému čelí na Antarktidě. „Pomocí několika metod jsme identifikovali více než dvě desítky genů a několik úseků genomu, pomocí kterých se sinice dokázaly adaptovat na tyto velmi nehostinné podmínky a sehrály tedy významnou roli v evoluci této skupiny,“ upozornil.

Odborníci se zajímali také o roli genetického toku na evoluci genomu sinic. Snížení genetického toku mezi populacemi totiž vede k separaci a genetickému rozrůzňování a tím vzniku druhů. „Nicméně sinice patří mezi bakterie a ty se rozmnožují pouze klonálně. Předpokládalo se proto, že genetický tok nehraje v evoluci žádnou roli. My jsme ale ukázali, že druhy sinic pozorujeme různé úrovně genetického toku od intenzivního genetického toku až po naprostou separaci druhů, kde genetický tok neprobíhá. Je to takzvané speciální kontinuum, které jsme jako první pozorovali u mikroorganismů,“ podotkl Petr Dvořák.

Sinice Microcoleus má zužující se vlákna podobná kořenům rostlin. Vlákna se pohybují a často se zavrtávají do půdy. „Všimli jsme si, že tvar a délka zúžení se mezi druhy liší. Některé konce jsou tenčí a jiné naopak robustnější,“ řekl Petr Dvořák. Vlákno sinice Microcoleus je zakončeno ochranou čepičkou. Vědci dlouho spekulovali, že tvar zakončení má adaptační funkci, ale nikdo tuto hypotézu netestoval. „My jsme zkoumali vztah mezi tvarem zakončení a různými vlivy prostředí – množstvím srážek, úrovní světelného záření a složení velikostí půdních částic. Ukázalo se, že všechny tyto proměnné jsou závislé na diverzifikaci druhů a tudíž hrají roli v evoluci naší sinice,“ dodal Petr Dvořák.

Výzkum probíhal na katedře botaniky pod vedením Petr Dvořáka a hlavní roli v něm hráli doktorandi Aleksandar Stanojković (dnes již absolvent) a Svatopluk Skoupý. Na výzkumu se podíleli také studenti bakalářských a magisterských studijních programů Přírodovědecké fakulty UP. Výzkum vznikl s podporou Grantové agentury České republiky (granty číslo 19-12994Y a 23-06507S).

Na českém velvyslanectví ve Washingtonu právě vrcholí přípravy na středeční galavečer, během kterého se v hlavním městě Spojených států amerických představí Univerzita Palackého. Dlouho plánovaná akce bude připomínkou loňského 450. výročí olomoucké univerzity a také příležitostí pro setkání rektora Martina Procházky a jeho týmu s významnými hosty. O hudební část slavnostního večera se postará americká klavíristka, muzikoložka a pedagožka s českými kořeny Katelyn Bouska.

„Představení naší univerzity ve Washingtonu jsme plánovali dlouho dopředu, je to určitě skvělá příležitost prohloubit naši spolupráci s americkými partnery a navázat nové kontakty,“ popsal rektor Martin Procházka, kterého na cestě za oceán doprovází prorektor pro internacionalizaci Jiří Stavovčík. „Galavečera se zúčastní zástupci českého velvyslanectví, kterému jsme velmi vděční za pomoc a pohostinnost. Pozváni jsou i naši absolventi žijící v USA, zástupci amerických univerzit, představitelé politického života i byznysu. Chceme zároveň hledat nové možnosti pro partnerství a také finanční podporu pro studentské i akademické výměny ve spolupráci se zahraničními podporovateli a firmami,“ doplnil rektor UP.

Významné výročí 450 let od založení olomoucké univerzity si škola připomínala celou řadou akcí v průběhu loňského roku. Za oceánem pak slavila univerzita galavečerem v Českém domě v New Yorku a také výstavou v Českém a slovenském muzeu a knihovně v Cedar Rapids. Středeční galavečer v hlavním městě USA, který odstartuje v 18 hodin tamního času a během kterého se bude prezentovat také Statutární město Olomouc a Olomoucký kraj, bude pomyslnou tečkou za oslavami tohoto univerzitního výročí.

Na českém velvyslanectví ve Washingtonu právě vrcholí přípravy na středeční galavečer, během kterého se v hlavním městě Spojených států amerických představí Univerzita Palackého. Dlouho plánovaná akce bude připomínkou loňského 450. výročí olomoucké univerzity a také příležitostí pro setkání rektora Martina Procházky a jeho týmu s významnými hosty. O hudební část slavnostního večera se postará americká klavíristka, muzikoložka a pedagožka s českými kořeny Katelyn Bouska.

„Představení naší univerzity ve Washingtonu jsme plánovali dlouho dopředu, je to určitě skvělá příležitost prohloubit naši spolupráci s americkými partnery a navázat nové kontakty,“ popsal rektor Martin Procházka, kterého na cestě za oceán doprovází prorektor pro internacionalizaci Jiří Stavovčík. „Galavečera se zúčastní zástupci českého velvyslanectví, kterému jsme velmi vděční za pomoc a pohostinnost. Pozváni jsou i naši absolventi žijící v USA, zástupci amerických univerzit, představitelé politického života i byznysu. Chceme zároveň hledat nové možnosti pro partnerství a také finanční podporu pro studentské i akademické výměny ve spolupráci se zahraničními podporovateli a firmami,“ doplnil rektor UP.

Významné výročí 450 let od založení olomoucké univerzity si škola připomínala celou řadou akcí v průběhu loňského roku. Za oceánem pak slavila univerzita galavečerem v Českém domě v New Yorku a také výstavou v Českém a slovenském muzeu a knihovně v Cedar Rapids. Středeční galavečer v hlavním městě USA, který odstartuje v 18 hodin tamního času a během kterého se bude prezentovat také Statutární město Olomouc a Olomoucký kraj, bude pomyslnou tečkou za oslavami tohoto univerzitního výročí.

Jako malá sedávala se sestrou před televizí a hltala seriál Byl jednou jeden… život. Francouzi v něm dokázali zábavnou formou přiblížit dětem fungování lidského organismu. Tehdy asi objevila, jak úžasná je věda a jak fascinující může být vyprávění o ní. O mnoho let později, když už jako vysokoškolačka studovala semestr v Utrechtu, dokonce přesvědčila další „erasmáky“, aby společně jeli přes půlku Holandska do interaktivního muzea Corpus, v němž mohou návštěvníci doslova procházet lidským tělem. A když se ještě o pár let později jako historicky první žena postavila do čela obřího mezinárodního festivalu populárně-vědeckých filmů, už nebylo pochyb. Evu Navrátilovou, ředitelku Academia Filmu Olomouc, prostě věda a její popularizace baví, zajímá, naplňuje. Její příběh přineslo aktuální vydání univerzitního magazínu Žurnál UP.

„Všechny ty jednotlivé zážitky do sebe postupem let zapadly a vybudovaly pevný základ pro tu chuť věnovat se v kariéře právě popularizaci vědy a její komunikaci,“ říká, když nahlas přemýšlí nad svojí profesní dráhou. „Vzpomínám si na svou první návštěvu londýnského science muzea i na to nadšení a urputnost, se kterými jsem pak díky tomu šla do výběrka na práci v nově budovaném science centru v Brně,“ vypráví absolventka Filozofické fakulty UP o dobách před ředitelováním v Olomouci, kdy se starala o marketing brněnského centra VIDA!.

Pomyslné kormidlo AFO převzala na začátku roku 2022. Po dvou covidových letech v onlinu a s týmem, který za sebou měl náročné a vyčerpávající období. Na přípravu dalšího ročníku měla pouze čtyři měsíce. Nad nabídkou vést festival s šedesátiletou tradicí přesto dlouho nepřemýšlela. Od začátku věděla, že ji chce přijmout. „AFO je prostě srdcovka. Během studia jsem tu dostala neskutečnou podporu a pracovní možnosti a cítila jsem, že to chci alespoň zčásti festivalu vrátit.“

Žádný podobný festival v ČR nemá tak velkou oporu ve studentkách a studentech. Jsou jeho hybnou silou, duší i zdrojem nápadů a energie. Eva Navrátilová jim docela dobře rozumí. Sama ještě jako studentka filmové vědy si na něm zkusila spoustu pozic. Když si diváci sednou po úvodní znělce do kina a pár dní nerušeně sledují filmy, má za sebou Eva Navrátilová i s týmem rok intenzivní práce. „Celoročně, na bázi každodenního potkávání se v kanceláři, mám v týmu čtyři lidi. Čím blíže je festival, tím víc se tým rozrůstá. V průběhu podzimu už se bavíme o desítce dramaturgů a dramaturgyň, kteří pracují na programu. Během festivalu má štáb kolem 250 lidí, a to už se začínám ztrácet. Snažím se na společných štábních setkáních memorovat tváře, ráda bych si pamatovala všechny, kteří do AFO vložili svůj čas, síly, nápady a energii, ale při takovém počtu už je to bohužel nereálné,“ přiznává.

Kdo by si naivně myslel, že práce ředitelky je celý rok koukat na filmy a pak v záři reflektorů vítězům předat ceny, spletl by se. Koučovat podobnou akci znamená zvládat kromě řízení týmu i každoroční starost o financování. „AFO ve srovnání s podobnými akcemi u nás má jeden z nejnižších rozpočtů, a přitom je jedním z nejnavštěvovanějších filmových festivalů. Jeho financování je vícezdrojové a každý rok sepisujeme 10–15 grantových žádostí,“ popisuje méně atraktivní stránku akce Eva Navrátilová. Na rozpočtu festivalu se tak vedle základního příspěvku od univerzity podílí ministerstvo školství i kultury, Státní fond kinematografie, kraj, město, soukromí sponzoři nebo třeba americká ambasáda. Odpovědnost za shánění a následné čerpání financí je nedílnou součástí práce ředitelky. 

AFO přitom dlouho není „jen“ festival na šest dní v roce. „Jedná se o širokou škálu celoročních aktivit, ať už jeho ozvěny na mnoha místech po ČR i v zahraničí nebo třeba provoz naší vlastní VOD platformy watchandknow.cz, která vznikla během pandemie, když se festival nemohl odehrávat živě. Objíždíme s kolegy i další filmové festivaly v ČR i zahraničí. Možnost vystoupit z regionální bubliny a nechat se inspirovat, zažívat jiné festivaly v roli návštěvníka nebo hosta je vždycky maximálně přínosné jak pro mě, tak v důsledku i pro festival samotný,“ míní.

Během šestidenního maratonu, kdy se festival koná, nemá Eva Navrátilová čas chodit na filmy, přednášky a další body programu, kterých je více než dvě stě. Může se na chvíli zastavit a nechat se pohltit festivalovou atmosférou? Závidí lidem s visačkami a akreditací, kteří nadšeně korzují městem? „Strašně moc jim závidím! Teď si to musím užívat jen z té druhé strany, kdy se zastavuju, abych se nadechla a rozhlédla. A došlo mi, co všechno se nám povedlo. Práce na festivalu je dost náročná, ale ta euforie, kterou člověk načerpá pak během samotné akce, mě pohání celý další rok.“

Mimochodem, v úvodu textu je řeč o seriálu Byl jednou jeden… život, který malou Evu přikoval k televizi. „No a na mé první AFO v roce 2007 přijel cenu za přínos komunikaci vědy převzít právě jeho režisér Albert Barillé.“ Náhoda? Sotva. Kruh se uzavřel.

PS: AFO je pro Evu Navrátilovou spojené i s láskou. Hádejte, kde před jedenácti lety poznala svého muže Jiřího?

Eva Navrátilová (* 1986)

Vystudovala magisterský obor Teorie a dějiny dramatických umění na UP. Již během svých studií začala pracovat na AFO, pracovala také pro filozofickou i pedagogickou fakultu, občanské sdružení Pastiche Filmz, Letní filmovou školu, festivaly Cinepur Choice, Anifest a PAF, kde rok působila v roli ředitelky. V roce 2013 přesunula své pracovní aktivity do Brna na oddělení komunikace jedné z fakult Masarykovy univerzity a sedm let působila na marketingovém oddělení VIDA! science centra, mimo hlavní pracovní poměr pak spolupracovala třeba s distribuční společností Aerofilms nebo s Českou asociací science center. Od roku 2022 je ředitelkou AFO.

Jako malá sedávala se sestrou před televizí a hltala seriál Byl jednou jeden… život. Francouzi v něm dokázali zábavnou formou přiblížit dětem fungování lidského organismu. Tehdy asi objevila, jak úžasná je věda a jak fascinující může být vyprávění o ní. O mnoho let později, když už jako vysokoškolačka studovala semestr v Utrechtu, dokonce přesvědčila další „erasmáky“, aby společně jeli přes půlku Holandska do interaktivního muzea Corpus, v němž mohou návštěvníci doslova procházet lidským tělem. A když se ještě o pár let později jako historicky první žena postavila do čela obřího mezinárodního festivalu populárně-vědeckých filmů, už nebylo pochyb. Evu Navrátilovou, ředitelku Academia Filmu Olomouc, prostě věda a její popularizace baví, zajímá, naplňuje. Její příběh přineslo aktuální vydání univerzitního magazínu Žurnál UP.

„Všechny ty jednotlivé zážitky do sebe postupem let zapadly a vybudovaly pevný základ pro tu chuť věnovat se v kariéře právě popularizaci vědy a její komunikaci,“ říká, když nahlas přemýšlí nad svojí profesní dráhou. „Vzpomínám si na svou první návštěvu londýnského science muzea i na to nadšení a urputnost, se kterými jsem pak díky tomu šla do výběrka na práci v nově budovaném science centru v Brně,“ vypráví absolventka Filozofické fakulty UP o dobách před ředitelováním v Olomouci, kdy se starala o marketing brněnského centra VIDA!.

Pomyslné kormidlo AFO převzala na začátku roku 2022. Po dvou covidových letech v onlinu a s týmem, který za sebou měl náročné a vyčerpávající období. Na přípravu dalšího ročníku měla pouze čtyři měsíce. Nad nabídkou vést festival s šedesátiletou tradicí přesto dlouho nepřemýšlela. Od začátku věděla, že ji chce přijmout. „AFO je prostě srdcovka. Během studia jsem tu dostala neskutečnou podporu a pracovní možnosti a cítila jsem, že to chci alespoň zčásti festivalu vrátit.“

Žádný podobný festival v ČR nemá tak velkou oporu ve studentkách a studentech. Jsou jeho hybnou silou, duší i zdrojem nápadů a energie. Eva Navrátilová jim docela dobře rozumí. Sama ještě jako studentka filmové vědy si na něm zkusila spoustu pozic. Když si diváci sednou po úvodní znělce do kina a pár dní nerušeně sledují filmy, má za sebou Eva Navrátilová i s týmem rok intenzivní práce. „Celoročně, na bázi každodenního potkávání se v kanceláři, mám v týmu čtyři lidi. Čím blíže je festival, tím víc se tým rozrůstá. V průběhu podzimu už se bavíme o desítce dramaturgů a dramaturgyň, kteří pracují na programu. Během festivalu má štáb kolem 250 lidí, a to už se začínám ztrácet. Snažím se na společných štábních setkáních memorovat tváře, ráda bych si pamatovala všechny, kteří do AFO vložili svůj čas, síly, nápady a energii, ale při takovém počtu už je to bohužel nereálné,“ přiznává.

Kdo by si naivně myslel, že práce ředitelky je celý rok koukat na filmy a pak v záři reflektorů vítězům předat ceny, spletl by se. Koučovat podobnou akci znamená zvládat kromě řízení týmu i každoroční starost o financování. „AFO ve srovnání s podobnými akcemi u nás má jeden z nejnižších rozpočtů, a přitom je jedním z nejnavštěvovanějších filmových festivalů. Jeho financování je vícezdrojové a každý rok sepisujeme 10–15 grantových žádostí,“ popisuje méně atraktivní stránku akce Eva Navrátilová. Na rozpočtu festivalu se tak vedle základního příspěvku od univerzity podílí ministerstvo školství i kultury, Státní fond kinematografie, kraj, město, soukromí sponzoři nebo třeba americká ambasáda. Odpovědnost za shánění a následné čerpání financí je nedílnou součástí práce ředitelky. 

AFO přitom dlouho není „jen“ festival na šest dní v roce. „Jedná se o širokou škálu celoročních aktivit, ať už jeho ozvěny na mnoha místech po ČR i v zahraničí nebo třeba provoz naší vlastní VOD platformy watchandknow.cz, která vznikla během pandemie, když se festival nemohl odehrávat živě. Objíždíme s kolegy i další filmové festivaly v ČR i zahraničí. Možnost vystoupit z regionální bubliny a nechat se inspirovat, zažívat jiné festivaly v roli návštěvníka nebo hosta je vždycky maximálně přínosné jak pro mě, tak v důsledku i pro festival samotný,“ míní.

Během šestidenního maratonu, kdy se festival koná, nemá Eva Navrátilová čas chodit na filmy, přednášky a další body programu, kterých je více než dvě stě. Může se na chvíli zastavit a nechat se pohltit festivalovou atmosférou? Závidí lidem s visačkami a akreditací, kteří nadšeně korzují městem? „Strašně moc jim závidím! Teď si to musím užívat jen z té druhé strany, kdy se zastavuju, abych se nadechla a rozhlédla. A došlo mi, co všechno se nám povedlo. Práce na festivalu je dost náročná, ale ta euforie, kterou člověk načerpá pak během samotné akce, mě pohání celý další rok.“

Mimochodem, v úvodu textu je řeč o seriálu Byl jednou jeden… život, který malou Evu přikoval k televizi. „No a na mé první AFO v roce 2007 přijel cenu za přínos komunikaci vědy převzít právě jeho režisér Albert Barillé.“ Náhoda? Sotva. Kruh se uzavřel.

PS: AFO je pro Evu Navrátilovou spojené i s láskou. Hádejte, kde před jedenácti lety poznala svého muže Jiřího?

Eva Navrátilová (* 1986)

Vystudovala magisterský obor Teorie a dějiny dramatických umění na UP. Již během svých studií začala pracovat na AFO, pracovala také pro filozofickou i pedagogickou fakultu, občanské sdružení Pastiche Filmz, Letní filmovou školu, festivaly Cinepur Choice, Anifest a PAF, kde rok působila v roli ředitelky. V roce 2013 přesunula své pracovní aktivity do Brna na oddělení komunikace jedné z fakult Masarykovy univerzity a sedm let působila na marketingovém oddělení VIDA! science centra, mimo hlavní pracovní poměr pak spolupracovala třeba s distribuční společností Aerofilms nebo s Českou asociací science center. Od roku 2022 je ředitelkou AFO.

Spolupráce v oblasti mediace mezi olomouckou právnickou fakultou a New York University, School of Law posiluje. Zatím poslední společnou akcí byl dubnový online seminář pro české studenty připravený americkými kolegy na téma restorativní kruhy.

„Každý rok je podoba naší spolupráce jiná. Snažíme se přicházet s novými tématy i formami práce. Inovace je rozvojová pro obě strany. Letos jsme se dohodli na online semináři,“ řekla Lenka Holá, vedoucí Centra pro řešení konfliktů a mediaci na PF UP. Odborné setkání, které se uskutečnilo v rámci výuky předmětů Mediační klinika 1 a Mediační klinika 2, vedli američtí studenti a doktorandi. Garantem byla na české straně Lenka Holá, na americké Raymond Kramer, expert na klinické právní vzdělávání a mediaci.

„Přestože jsme se s českými studenty potkali poprvé, velmi rychle se nám podařilo naladit na stejnou notu. Zjistili jsme, že mnohdy řešíme podobné problémy a že metoda restorativních kruhů má sílu překonávat vzdálenost. Sdílení zkušeností a dobré praxe bylo pro obě strany velmi přínosné,“ zhodnotila Alex Klein, studentka New York University.

Spolupráce mezi New Yorkem a Olomoucí v této oblasti začala před více než pěti lety. „Na počátku byl vznik naší Mediační kliniky. Při jejím zakládání a s jejím rozvojem nám výrazně pomáhal právě profesor Kramer. V té době proběhlo několik pracovních setkání, k dispozici jsme měli i metodické materiály. Jejich Mediační klinika je pro nás v mnoha ohledech inspirací,“ vzpomněla Lenka Holá.

Obě strany chtějí dál ve spolupráci pokračovat. „Nabízí se například možnost stáží, účastí na konferencích a nově také spolupráce v oblasti výzkumu mediace v trestním řízení v kontextu restorativní justice,“ naznačila Lenka Holá.

Spolupráce v oblasti mediace mezi olomouckou právnickou fakultou a New York University, School of Law posiluje. Zatím poslední společnou akcí byl dubnový online seminář pro české studenty připravený americkými kolegy na téma restorativní kruhy.

„Každý rok je podoba naší spolupráce jiná. Snažíme se přicházet s novými tématy i formami práce. Inovace je rozvojová pro obě strany. Letos jsme se dohodli na online semináři,“ řekla Lenka Holá, vedoucí Centra pro řešení konfliktů a mediaci na PF UP. Odborné setkání, které se uskutečnilo v rámci výuky předmětů Mediační klinika 1 a Mediační klinika 2, vedli američtí studenti a doktorandi. Garantem byla na české straně Lenka Holá, na americké Raymond Kramer, expert na klinické právní vzdělávání a mediaci.

„Přestože jsme se s českými studenty potkali poprvé, velmi rychle se nám podařilo naladit na stejnou notu. Zjistili jsme, že mnohdy řešíme podobné problémy a že metoda restorativních kruhů má sílu překonávat vzdálenost. Sdílení zkušeností a dobré praxe bylo pro obě strany velmi přínosné,“ zhodnotila Alex Klein, studentka New York University.

Spolupráce mezi New Yorkem a Olomoucí v této oblasti začala před více než pěti lety. „Na počátku byl vznik naší Mediační kliniky. Při jejím zakládání a s jejím rozvojem nám výrazně pomáhal právě profesor Kramer. V té době proběhlo několik pracovních setkání, k dispozici jsme měli i metodické materiály. Jejich Mediační klinika je pro nás v mnoha ohledech inspirací,“ vzpomněla Lenka Holá.

Obě strany chtějí dál ve spolupráci pokračovat. „Nabízí se například možnost stáží, účastí na konferencích a nově také spolupráce v oblasti výzkumu mediace v trestním řízení v kontextu restorativní justice,“ naznačila Lenka Holá.

Nové číslo našeho univerzitního magazínu Žurnál UP se věnuje popularizaci a komunikaci vědy. Jak vůbec o vědě mluvit? A proč o vědě mluvit? Kdo jiný by měl přemýšlet nad odpověďmi než muž, který má popularizaci vědy takřka v popisu práce a který právě za „jednoduché vysvětlování složitého“ získal hned několik ocenění, jako například Stříbrnou medaili předsedy Senátu ČR, Medaili Učené společnosti České republiky, medaili Vojtěcha Náprstka Akademie věd ČR atd. Výčet je bohatý a nechybí v něm ani Cena Academia Filmu Olomouc za významný přínos popularizaci vědy. Moderátor České televize Daniel Stach.

Právě on bývá pravidelným hostem AFO. Chybět nebude ani letos. Magazínu Žurnál UP poskytl rozhovor, který přetiskujeme.

Proč je podle vás důležité, aby vědci a vědkyně dokázali srozumitelně mluvit o své práci?

Protože věda je všude kolem nás a každému z nás dává možnosti – konkrétní nástroje a postupy – jak dělat (svůj) svět lepším. Někdy po menších, jindy po větších kouscích, ale dává, a další kroky už jsou na nás. A vědci mají vysvětlovat, co a proč dělají. Za prvé proto, že je to správné. Za druhé proto, že je to ve třetím tisíciletí součástí jejich práce – lidé mají nárok vědět, co vědci dělají a k čemu jejich práce je nebo může být dobrá.

Kterou osobnost vědy byste ještě chtěl potkat osobně a mít ji také ve svém pořadu?

Přál bych si Davida Attenborougha, protože on je fenomén. Byl by to pro mě těžký rozhovor i proto, že jeho hlas je uhrančivý. Taky jste si všimli, že ho posloucháte a posloucháte a pak kouknete na hodiny a řeknete si: Cože? Já ho poslouchal tak dlouho? Také bych si přál, aby už klapnul (několikrát jsme byli blízko) rozhovor s Jennifer Doudna, protože CRISPR je jedna z věcí, která podle mě doslova (z)mění svět. A bylo by i zajímavé přidat její pohled k tomu, co říkala v Hyde Parku Civilizace Emmanuelle Charpentier, se kterou Jennifer Doudna získala Nobelovu cenu.

Letošním tématem festivalu je paměť. Jaký okamžik se vám nejvíce vryl do paměti při vaší práci? Měl jste někdy během vysílání okno?

Přečetl jsem si otázku a hned mi naskočila jména: Helga Hošková-Weissová, Evelina Merová, Natalia Gorbaněvská, Tatiana Rusesabagina i Ervín Adam. Všechno nesmírně silné příběhy, u kterých si pamatuji nejen to, co bylo řečeno, ale i to, co nezaznělo, ale bylo cítit. Něco z toho se dostalo i přes obrazovky k divákům, ale spousta dalšího zůstalo jen ve studiu.

Když dělám rozhovory, mám připravenou propracovanou strukturu, data a citace, ale většinou jen minimum konkrétních otázek. Ty vznikají až během rozhovoru. A při něm často začínám větu a nevím, jak skončí, takže když nenaskočí slovo, které bych potřeboval, musím to obejít a dokončit větu, aby diváci nic nepoznali… Někdy se to povede lépe, jindy hůře, dá se to trénovat a pořád na tom pracuji. Skvělou průpravou je komentovat sportovní závody, protože tam člověk neví, co se stane za další sekundu, a dobře vytrénuje svůj mozek, aby dokázal případné „vokno“ rychle obejít.

Zapojujete do své práce umělou inteligenci?

Zatím jen velmi málo, protože na to, co potřebuji, dělá ještě pořád hodně chyb. Ale nepochybuji, že se bude posouvat, takže v poslední době se AI věnuji víc a hledám, jak ji prakticky používat, aby mi skutečně pomáhala. Mezitím mám velkou radost z rozvoje programů třeba na přepis mluveného slova, které se z mojí zkušenosti za poslední zhruba rok hodně posunuly a mně dost usnadňují práci.

Je skvělé, že se s vámi lidé na AFO opět potkají! Můžete prozradit, co vás na našem festivalu nejvíce zaujalo a proč se rád vracíte?

Protože náš hlavní cíl v Hyde Parku Civilizace i v celé vědecké redakci ČT je pomoct porozumět světu kolem nás a dát potravu k přemýšlení. A AFO pomáhá lidem přemýšlet, dává možnosti, jak se do světa vědy ponořit víc, a umožňuje jim podívat se na svět jinak právě očima vědy. A to je moc dobře. Když se ohlédnu zpátky, tak mě nejvíc zaujali lidé, kteří přichází, a pak otázky, které pokládají hlavně po přednášce nebo diskuzi. Fakt se nebojte zeptat klidně rovnou na přednášce – ale rád odpovím i po ní.

 

 

Nové číslo našeho univerzitního magazínu Žurnál UP se věnuje popularizaci a komunikaci vědy. Jak vůbec o vědě mluvit? A proč o vědě mluvit? Kdo jiný by měl přemýšlet nad odpověďmi než muž, který má popularizaci vědy takřka v popisu práce a který právě za „jednoduché vysvětlování složitého“ získal hned několik ocenění, jako například Stříbrnou medaili předsedy Senátu ČR, Medaili Učené společnosti České republiky, medaili Vojtěcha Náprstka Akademie věd ČR atd. Výčet je bohatý a nechybí v něm ani Cena Academia Filmu Olomouc za významný přínos popularizaci vědy. Moderátor České televize Daniel Stach.

Právě on bývá pravidelným hostem AFO. Chybět nebude ani letos. Magazínu Žurnál UP poskytl rozhovor, který přetiskujeme.

Proč je podle vás důležité, aby vědci a vědkyně dokázali srozumitelně mluvit o své práci?

Protože věda je všude kolem nás a každému z nás dává možnosti – konkrétní nástroje a postupy – jak dělat (svůj) svět lepším. Někdy po menších, jindy po větších kouscích, ale dává, a další kroky už jsou na nás. A vědci mají vysvětlovat, co a proč dělají. Za prvé proto, že je to správné. Za druhé proto, že je to ve třetím tisíciletí součástí jejich práce – lidé mají nárok vědět, co vědci dělají a k čemu jejich práce je nebo může být dobrá.

Kterou osobnost vědy byste ještě chtěl potkat osobně a mít ji také ve svém pořadu?

Přál bych si Davida Attenborougha, protože on je fenomén. Byl by to pro mě těžký rozhovor i proto, že jeho hlas je uhrančivý. Taky jste si všimli, že ho posloucháte a posloucháte a pak kouknete na hodiny a řeknete si: Cože? Já ho poslouchal tak dlouho? Také bych si přál, aby už klapnul (několikrát jsme byli blízko) rozhovor s Jennifer Doudna, protože CRISPR je jedna z věcí, která podle mě doslova (z)mění svět. A bylo by i zajímavé přidat její pohled k tomu, co říkala v Hyde Parku Civilizace Emmanuelle Charpentier, se kterou Jennifer Doudna získala Nobelovu cenu.

Letošním tématem festivalu je paměť. Jaký okamžik se vám nejvíce vryl do paměti při vaší práci? Měl jste někdy během vysílání okno?

Přečetl jsem si otázku a hned mi naskočila jména: Helga Hošková-Weissová, Evelina Merová, Natalia Gorbaněvská, Tatiana Rusesabagina i Ervín Adam. Všechno nesmírně silné příběhy, u kterých si pamatuji nejen to, co bylo řečeno, ale i to, co nezaznělo, ale bylo cítit. Něco z toho se dostalo i přes obrazovky k divákům, ale spousta dalšího zůstalo jen ve studiu.

Když dělám rozhovory, mám připravenou propracovanou strukturu, data a citace, ale většinou jen minimum konkrétních otázek. Ty vznikají až během rozhovoru. A při něm často začínám větu a nevím, jak skončí, takže když nenaskočí slovo, které bych potřeboval, musím to obejít a dokončit větu, aby diváci nic nepoznali… Někdy se to povede lépe, jindy hůře, dá se to trénovat a pořád na tom pracuji. Skvělou průpravou je komentovat sportovní závody, protože tam člověk neví, co se stane za další sekundu, a dobře vytrénuje svůj mozek, aby dokázal případné „vokno“ rychle obejít.

Zapojujete do své práce umělou inteligenci?

Zatím jen velmi málo, protože na to, co potřebuji, dělá ještě pořád hodně chyb. Ale nepochybuji, že se bude posouvat, takže v poslední době se AI věnuji víc a hledám, jak ji prakticky používat, aby mi skutečně pomáhala. Mezitím mám velkou radost z rozvoje programů třeba na přepis mluveného slova, které se z mojí zkušenosti za poslední zhruba rok hodně posunuly a mně dost usnadňují práci.

Je skvělé, že se s vámi lidé na AFO opět potkají! Můžete prozradit, co vás na našem festivalu nejvíce zaujalo a proč se rád vracíte?

Protože náš hlavní cíl v Hyde Parku Civilizace i v celé vědecké redakci ČT je pomoct porozumět světu kolem nás a dát potravu k přemýšlení. A AFO pomáhá lidem přemýšlet, dává možnosti, jak se do světa vědy ponořit víc, a umožňuje jim podívat se na svět jinak právě očima vědy. A to je moc dobře. Když se ohlédnu zpátky, tak mě nejvíc zaujali lidé, kteří přichází, a pak otázky, které pokládají hlavně po přednášce nebo diskuzi. Fakt se nebojte zeptat klidně rovnou na přednášce – ale rád odpovím i po ní.

 

 

A je rozhodnuto. Bojovali srdnatě od počátku školního roku a s velkým nasazením pokořili všechny úlohy, které pro ně přichystal organizační výbor Mezinárodního turnaje mladých fyziků. Ústřední kolo vyhrál a do mezinárodní soutěže postupuje pouze jeden tým středoškoláků, letos stejně jako ve třech předchozích ročnících je to tým Talnet.

Je to příliš složité. Tomu by obyčejný člověk nerozuměl. To se nedá jednoduše vysvětlit. O čem je řeč? O vědě. Přesněji o tom, jak se v posledních letech změnil přístup k popularizaci a komunikaci vědy. Právě na tato témata se zaměřilo nové vydání univerzitního magazínu Žurnál UP, jehož úvodní text přetiskujeme.

Věda, její objevy a poznatky, technologie jsou součástí našich každodenních životů. Proto můžeme a někdy i musíme klást otázky: Proč to tak je? Jak to funguje? Co z toho bude? Vědci a vědkyně musí být připraveni na naše otázky odpovídat. Někteří se to teprve učí, mnozí to už ale umí. A dělají to skvěle. Důkaz, a ne jeden, pro toto tvrzení máme na olomoucké univerzitě na dosah ruky: stačí navštívit Pevnost poznání, centrum popularizace Přírodovědecké fakulty UP, nebo Mezinárodní festival populárně-vědeckých filmů Academia Film Olomouc. Příští týden začíná jeho 59. ročník, a i na jeho historii je dobře vidět, jak se změnilo vnímání vědy a vědců veřejností a vnímání veřejnosti vědci.

Fronty na vědu

Kdo dnes přijede do Olomouce na AFO, najde přehlídku, kterou žije téměř celé město. Je to akce hvězdná, plná známých jmen, pokrývaná českými i zahraničními médii, ale zároveň i hodně civilní. Promítá se na všech možných místech, filmové sály bývají zaplněné do posledního místečka, na filmy se stojí fronty, hosty jsou nejslavnější vědci a vědkyně z celého světa, které máte možnost potkat třeba při ranní kávě nebo s nimi zapříst hovor někde na schodech.

Návštěvník, který by na konci šedesátých let minulého století, kdy AFO začínalo jako přehlídka soutěžních vědeckých filmů určených především publiku vědců, filmařů, studentů a pedagogů, nastoupil do stroje času a nechal se přenést do dubna 2024 do Uměleckého centra UP, by si asi párkrát musel protřít oči. A možná se i pořádně štípnout, aby uvěřil, že ty tisícovky lidí všeho věku, kteří se spolu baví, debatují a smějí, jsou účastníci toho stejného festivalu vědeckých filmů. Ale je to tak.

Věda je in

Věda totiž může být nejen chytrá, ale i zábavná a sexy. Především ale užitečná a potřebná, když dokáže proměňovat náš svět i naše vnímání tohoto světa.

Málokdo asi ví, že i díky AFO vznikají špičkové filmy, které později sbírají ceny po celém světě. „Například britský producent Archie Baron, který tady v roce 2022 promítal svůj film Jak se dělá vakcína, mi během festivalu opakovaně děkoval, že bez AFO by tento film pravděpodobně nikdy nevznikl. Protože to bylo právě poslední živé AFO v roce 2019, kde se potkal s producentkou Janet Tobias, se kterou se jim povedlo tento produkčně velice náročný film, natáčený uprostřed globální pandemie, dotáhnout do zdárného konce. A přesně tohle má být AFO – nejen tepající festival, ale zároveň platforma pro reálné ovlivňování současné populárně-vědecké produkce,“ říká ředitelka AFO Eva Navrátilová.

Strach z vědy

„Někteří lidé se vědy bojí, protože ‚to přeci nemůžu pochopit‘. Není to pravda. Můžete! Jen musíte chtít, snažit se a mít někoho, kdo vám to dokáže postupně vysvětlit. A proto musíme (nepřímo) spolupracovat všichni: vědci, instituce, novináři i diváci (příjemci).“ Tato slova napsal skvělý popularizátor vědy a moderátor ČT Daniel Stach.

Jeho citace je z předmluvy pozoruhodné knihy z produkce vydavatelství Matfyz­Press, která se před pár měsíci objevila na pultech knihkupectví a v „komunikačních“ kruzích se stala takřka bestsellerem: Science Communication. Úvod do komunikace vědy. Jsou pod ní podepsáni autoři, kteří mají s popularizací či propagací vědy velké zkušenosti: Pavla Hubálková, Martin Rychlík, Aleš Vlk a Otakar Fojt, vědecký atašé britského velvyslanectví a předseda Správní rady Univerzity Palackého.

Svět a my

Producentská firma Sandboxfilm loni podpořila zhruba milionem korun účastníky workshopu Camp 4Science, kteří se potkávají na půdě UP. Co se za touto větou skrývá? Hodně. Tvůrci a tvůrkyně si kromě zkušeností a know-how mohou odnést z festivalu i peníze důležité pro dokončení svých filmů. „AFO se tak stalo zcela zásadním hybatelem na poli vývoje populárně-vědeckého žánru. To, že univerzita naším prostřednictvím podporuje vznik a tvorbu nových populárně-vědeckých filmů, je v českém i světovém měřítku zcela unikátní,“ říká Eva Navrátilová o nových příležitostech pro popularizaci vědy a připomíná, že UP je v této oblasti lídrem. „Skutečnost, že v rámci jedné univerzity funguje skvělé science centrum, které ročně navštíví sto tisíc návštěvníků, a zároveň tady už 59 let probíhá festival populárně-vědeckých filmů s mezinárodním renomé, je něco naprosto výjimečného.“

AI a věda

A budoucnost popularizace a komunikace vědy? Budeme ji dělat my, nebo AI, nebo společně? Uvidíme. A možná to zjistíme už brzy. „Už letos se v české soutěži objeví první snímek, který kompletně vygenerovala AI. V programu se objeví taky panelová diskuze s tématem promptování jako nástroj na tvorbu filmu a budoucnost audiovizuální kultury,“ připomíná Eva Navrátilová a dokazuje, že AFO jde s dobou.

Cíle, které si AFO vytyčilo:

• Prostřednictvím špičkových snímků a přizvaných odbornic a odborníků vytrvale bořit zažité mýty a stereotypy o přírodních, humanitních a společenských vědách.
• Prezentovat široké veřejnosti vědu, výzkum a technologie jako fascinující a nesmírně důležité obory lidské činnosti a pevné součásti naší kultury a společnosti.
• Přibližovat současná i budoucí palčivá témata naší civilizace, planety a vesmíru.
• Propojovat akademickou sféru a vědecké instituce s odbornicemi a odborníky z televizního a filmového průmyslu a dalších kulturních institucí.
• Podněcovat vznik nových populárně-naučných celovečerních filmů, televizních pořadů a dalších multimediálních formátů.
• Podporovat a formovat aktivní a kriticky smýšlející divácká publika.

Je to příliš složité. Tomu by obyčejný člověk nerozuměl. To se nedá jednoduše vysvětlit. O čem je řeč? O vědě. Přesněji o tom, jak se v posledních letech změnil přístup k popularizaci a komunikaci vědy. Právě na tato témata se zaměřilo nové vydání univerzitního magazínu Žurnál UP, jehož úvodní text přetiskujeme.

Věda, její objevy a poznatky, technologie jsou součástí našich každodenních životů. Proto můžeme a někdy i musíme klást otázky: Proč to tak je? Jak to funguje? Co z toho bude? Vědci a vědkyně musí být připraveni na naše otázky odpovídat. Někteří se to teprve učí, mnozí to už ale umí. A dělají to skvěle. Důkaz, a ne jeden, pro toto tvrzení máme na olomoucké univerzitě na dosah ruky: stačí navštívit Pevnost poznání, centrum popularizace Přírodovědecké fakulty UP, nebo Mezinárodní festival populárně-vědeckých filmů Academia Film Olomouc. Příští týden začíná jeho 59. ročník, a i na jeho historii je dobře vidět, jak se změnilo vnímání vědy a vědců veřejností a vnímání veřejnosti vědci.

Fronty na vědu

Kdo dnes přijede do Olomouce na AFO, najde přehlídku, kterou žije téměř celé město. Je to akce hvězdná, plná známých jmen, pokrývaná českými i zahraničními médii, ale zároveň i hodně civilní. Promítá se na všech možných místech, filmové sály bývají zaplněné do posledního místečka, na filmy se stojí fronty, hosty jsou nejslavnější vědci a vědkyně z celého světa, které máte možnost potkat třeba při ranní kávě nebo s nimi zapříst hovor někde na schodech.

Návštěvník, který by na konci šedesátých let minulého století, kdy AFO začínalo jako přehlídka soutěžních vědeckých filmů určených především publiku vědců, filmařů, studentů a pedagogů, nastoupil do stroje času a nechal se přenést do dubna 2024 do Uměleckého centra UP, by si asi párkrát musel protřít oči. A možná se i pořádně štípnout, aby uvěřil, že ty tisícovky lidí všeho věku, kteří se spolu baví, debatují a smějí, jsou účastníci toho stejného festivalu vědeckých filmů. Ale je to tak.

Věda je in

Věda totiž může být nejen chytrá, ale i zábavná a sexy. Především ale užitečná a potřebná, když dokáže proměňovat náš svět i naše vnímání tohoto světa.

Málokdo asi ví, že i díky AFO vznikají špičkové filmy, které později sbírají ceny po celém světě. „Například britský producent Archie Baron, který tady v roce 2022 promítal svůj film Jak se dělá vakcína, mi během festivalu opakovaně děkoval, že bez AFO by tento film pravděpodobně nikdy nevznikl. Protože to bylo právě poslední živé AFO v roce 2019, kde se potkal s producentkou Janet Tobias, se kterou se jim povedlo tento produkčně velice náročný film, natáčený uprostřed globální pandemie, dotáhnout do zdárného konce. A přesně tohle má být AFO – nejen tepající festival, ale zároveň platforma pro reálné ovlivňování současné populárně-vědecké produkce,“ říká ředitelka AFO Eva Navrátilová.

Strach z vědy

„Někteří lidé se vědy bojí, protože ‚to přeci nemůžu pochopit‘. Není to pravda. Můžete! Jen musíte chtít, snažit se a mít někoho, kdo vám to dokáže postupně vysvětlit. A proto musíme (nepřímo) spolupracovat všichni: vědci, instituce, novináři i diváci (příjemci).“ Tato slova napsal skvělý popularizátor vědy a moderátor ČT Daniel Stach.

Jeho citace je z předmluvy pozoruhodné knihy z produkce vydavatelství Matfyz­Press, která se před pár měsíci objevila na pultech knihkupectví a v „komunikačních“ kruzích se stala takřka bestsellerem: Science Communication. Úvod do komunikace vědy. Jsou pod ní podepsáni autoři, kteří mají s popularizací či propagací vědy velké zkušenosti: Pavla Hubálková, Martin Rychlík, Aleš Vlk a Otakar Fojt, vědecký atašé britského velvyslanectví a předseda Správní rady Univerzity Palackého.

Svět a my

Producentská firma Sandboxfilm loni podpořila zhruba milionem korun účastníky workshopu Camp 4Science, kteří se potkávají na půdě UP. Co se za touto větou skrývá? Hodně. Tvůrci a tvůrkyně si kromě zkušeností a know-how mohou odnést z festivalu i peníze důležité pro dokončení svých filmů. „AFO se tak stalo zcela zásadním hybatelem na poli vývoje populárně-vědeckého žánru. To, že univerzita naším prostřednictvím podporuje vznik a tvorbu nových populárně-vědeckých filmů, je v českém i světovém měřítku zcela unikátní,“ říká Eva Navrátilová o nových příležitostech pro popularizaci vědy a připomíná, že UP je v této oblasti lídrem. „Skutečnost, že v rámci jedné univerzity funguje skvělé science centrum, které ročně navštíví sto tisíc návštěvníků, a zároveň tady už 59 let probíhá festival populárně-vědeckých filmů s mezinárodním renomé, je něco naprosto výjimečného.“

AI a věda

A budoucnost popularizace a komunikace vědy? Budeme ji dělat my, nebo AI, nebo společně? Uvidíme. A možná to zjistíme už brzy. „Už letos se v české soutěži objeví první snímek, který kompletně vygenerovala AI. V programu se objeví taky panelová diskuze s tématem promptování jako nástroj na tvorbu filmu a budoucnost audiovizuální kultury,“ připomíná Eva Navrátilová a dokazuje, že AFO jde s dobou.

Cíle, které si AFO vytyčilo:

• Prostřednictvím špičkových snímků a přizvaných odbornic a odborníků vytrvale bořit zažité mýty a stereotypy o přírodních, humanitních a společenských vědách.
• Prezentovat široké veřejnosti vědu, výzkum a technologie jako fascinující a nesmírně důležité obory lidské činnosti a pevné součásti naší kultury a společnosti.
• Přibližovat současná i budoucí palčivá témata naší civilizace, planety a vesmíru.
• Propojovat akademickou sféru a vědecké instituce s odbornicemi a odborníky z televizního a filmového průmyslu a dalších kulturních institucí.
• Podněcovat vznik nových populárně-naučných celovečerních filmů, televizních pořadů a dalších multimediálních formátů.
• Podporovat a formovat aktivní a kriticky smýšlející divácká publika.

Oddělení transferu technologií CATRIN Univerzity Palackého má novou posilu. Je jí Jiří Navrátil, který donedávna propojoval vědu a průmysl v rámci aktivit firmy UNICO, jež v této oblasti patří k tuzemským lídrům. Někdejší výzkumník se komercializaci výzkumu začal věnovat po absolvování Ph.D. studia, první zkušenosti získával na londýnské Imperial College a v jejím centru transferu technologií Imperial Innovations.

Následně působil Jiří Navrátil jako technologický skaut také na Cambridge Enterprise.

Co vás přimělo změnit působiště? Čím vás oslovila CATRIN?

CATRIN na mě zvenčí vždy působila jako velice silný hráč ve vědě. Nedávno jsem se přestěhoval do Olomouce, takže mi práce pro toto vědecké centrum přišla jako ideální volba. Provádí se zde skutečně super výzkum, který je konkurenceschopný i v mezinárodním prostředí. Svými zkušenostmi bych rád přispěl k tomu, aby zdejší vědci dostali své nápady a výsledky výzkumu i na mezinárodní byznysové pole. Mám v tomto světě dobré kontakty, které mohu využít. Důležité je i to, že přenos výsledků do praxe berou velmi vážně i v CATRIN, což není v akademickém prostředí vždy samozřejmé. To vše jsou, společně s trpělivou a systematickou prací, nezbytné předpoklady pro to, abychom v tomto úsilí uspěli.

V jakých oblastech zdejšího výzkumu vidíte pro komercializaci největší potenciál?

Řeší se zde celá řada globálních společenských problémů. Od energetické krize přes potřebu nových nanomateriálů, geneticky modifikované rostliny až po biomedicínský výzkum. Pracuje tu mezinárodní tým a výzkum je na špičkové úrovni. Věřím, že tu najdu ty správné parťáky, s nimiž budeme pracovat na tom, aby se CATRIN i v oblasti komercializace výzkumu posunula.

Co vás tedy v nejbližší době čeká?

Nyní pracuji na detailní analýze současného stavu. Tedy jaké jsou vize instituce, výzkumné cíle, záměry i výsledky. S tím samozřejmě souvisí i činnost grantového oddělení, tedy jaké projekty se píší, s jakými partnery. Jednoduše řečeno, potřebuji zjistit, kdo co umí, jak přemýšlí a kam míří. Poté bude možné připravit strategii. Chci vědcům nastavit zrcadlo byznysu, tedy jaká jsou očekávání firem a co je k čemu dobré. Rád bych také vědcům ukázal, jak vlastně o valorizaci technologií přemýšlet. Že nejde jen o to založit si spin-off nebo udělat pro firmu nějakou službu. Chci jim vysvětlit, jak systém funguje a jakou roli v něm mohou hrát. Dnes už nestačí být jenom vědec, ale důležité jsou i jejich manažerské dovednosti, schopnost organizovat si svůj čas a podobně. To je další střípek v obraze profesionálního výzkumníka. Vědec ale nemůže dotáhnout výsledek výzkumu do úspěšného byznysu úplně sám, ani to po něm nikdo nemůže chtít. Jeho řemeslo je to, že umí přijít na nečekané a nové věci. Řemeslem centra transferu technologií je identifikovat problém, na který mají výzkumníci řešení, a toto řešení partnerovi doručit.

V jednom z rozhovorů jste uvedl, že je velmi důležité nastavit vědcům správná očekávání. Takže jaká očekávání by vědci v CATRIN měli mít?

Já uplatňuji pravidlo, které jsem naznačil výše. Tedy že lidé by měli dělat to, v čem jsou dobří. Takže vědec by měl být perfektní ve vědě a na mně je ho následně propojit s těmi, kteří třeba dokážou udělat z toho nápadu zajímavý produkt a iniciovat tuto cestu. Protože vědec obvykle nenabízí hotový produkt a nemůže perfektně znát potřeby trhu. K tomu potřebujeme najít partnery, kteří tyto procesy sledují a dokážou vystavět úspěšný produkt.

Takže oddělení transferu nebo valorizace technologií by měla být nezbytnou součástí výzkumných institucí?

Já jsem vlastně nikdy moc neřešil, jaký v tomto funguje celonárodní systém. Spíš jsem se zaměřoval na to, jak já k tomu můžu přispět svými zkušenostmi. Ale najednou vnímám, že se tímto tématem zabývá spousta lidí a je dobře, že o tom přemýšlí. Sleduji změnu v přístupu k těmto otázkám, ale jestli CATRIN odpovídá běžné praxi v jiných tuzemských výzkumných institucích, nevím.

K jakým konkrétním zlepšením byste v CATRIN rád přispěl? Je to více spin-off společností, prodaných licencí?

V CATRIN bychom měli mít pokryty všechny valorizační aktivity výzkumu, tedy od samotného špičkového publikování přes poradenství a smluvní výzkum až k prodeji licencí. To bude důkazem toho, že přizpůsobujeme svoje aktivity společenským potřebám. A pokud založíme další spin-off, který generuje zisk, bude to taková třešnička na dortu a lakmusový papírek k potvrzení toho, že to děláme dobře.

Donedávna jste byl jakýmsi prostředníkem mezi firmami a akademickou sférou, nyní jste na jedné z těchto stran. V čem vidíte výhody, případně nevýhody?

Má práce se moc lišit nebude, ale za přínos považuji to, že budu moci lépe pochopit a zblízka sledovat, jak vlastně ty nápady vznikají, jaká cesta k výsledku vede. I díky vedení CATRIN, které naslouchá a je velmi otevřené, budu mít možnost ovlivnit ekosystém, který napomáhá ke vzniku nových myšlenek a nápadů. Nechci být pasivní a říkat – ukažte, co tady máte, a já vám s tím třeba pomůžu. Doufám, že budu moci věci ovlivnit už v ranějších fázích vývoje a společně s vědci dokážeme navrhnout výzkum tak, aby měl šanci se uplatnit na trhu. Myslím si, že pořád zůstávám tím mostem mezi trhem a akademiky. Ale možnost vstupovat do toho procesu výrazně dříve je určitě výhoda.

Máte ambice proniknout i na zahraniční trhy?

Firem, které jsou schopné si sáhnout po výzkumu a přicházet s novými produkty a inovacemi, je všeobecně málo. Když k tomu vezmete do úvahy velikost českého trhu, je odpověď jednoduchá – stoprocentně míříme do zahraničí.

Jak se tam chcete dostat?

Máme tu spoustu mezinárodních projektů s řadou zahraničních partnerů. V CATRIN je i řada vědců s bohatými kontakty. Na tom můžeme stavět a tuto síť rozvíjet. Mohu využít i své zahraniční kontakty, ať už jde o partnery z různých konzultačních firem nebo o kolegy, s nimiž jsem pracoval ve Velké Británii a dnes jsou rozeseti po celém světě. Pořád spolu komunikujeme, protože máme kupodivu všichni úplně stejné problémy. Sdílíme své zkušenosti a umíme si pomoct.

Skutečně máme v této oblasti stejné problémy jako ve Finsku, Nizozemsku či Kanadě?

Některé nové technologie mohou být tak disruptivní, že pro ně trh neexistuje a musíte vystavět nový a získat klienty. To je jedna z bariér, se kterou se potýkáme úplně všichni. Máme něco zcela nového a nevíme, kde a jak to uplatnit. Není firma, která to už vyrábí. Jindy zase firmy existují, ale jakoby jim určitá setrvačnost nebo neochota bránily přijmout novinku, přestože by mohla být levnější, ale vyžadovala by nějakou vstupní investici. Někdy je to jen neochota měnit něco, co léta fungovalo. Tyto problémy jsou všude obdobné.

Takže to chce vizionáře nejen na straně vědců, ale i firem?

Je fakt, že když se majitel firmy rozhodne – toto chci, protože tomu věřím – pak to jde snáze. Samozřejmě velmi důležitá je i důvěra, že výsledek od akademiků dostane. Je potřeba mít někoho uprostřed, kdo se věnuje čistě té spolupráci a jejímu řízení. Firmy často nemají nastaveny inovační strategie a neumí reagovat na veliké změny na trhu, jichž jsme v poslední době svědci. A přitom spolupráce s vědci a s vědou vždy přináší nové příležitosti a cestu na nové trhy. Věřím, že v tomto oboru uspějí jen ti, kteří jsou „v obraze“ a nebojí se s vědci inovovat.

Vraťme se od firem k univerzitnímu prostředí. Často se mluví o tom, že valorizace výzkumu je slabou stránkou tuzemských univerzit, až na čestné výjimky. V čem vy vidíte největší problém a jak z toho ven?

Když se podíváte na to, z čeho je složená mzda výzkumníka, který živí rodinu, tak tam valorizace rozhodně žádnou významnou roli nehraje. Pokud jsem pragmaticky uvažující člověk, řeším to, co mě uživí. Což je dnešní forma hodnocení vědy, tedy publikace a také patenty, i když třeba nedávají smysl. Pokud nejsem finančně motivovaný k tomu, abych někomu prodal službu nebo produkt, proč bych to dělal? V tomto systému pak potřebujete vizionáře, kteří chtějí, aby jejich práce měla reálný dopad. Nejdůležitější je nemuset dělat vědu užitečnou, ale mít chuť dělat vědu užitečnou. A v praktickém využití výsledků své práce najít vrchol seberealizace.